Array ( [0] => 14819200 [id] => 14819200 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Kolektivizace [uri] => Kolektivizace [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Kolektivizace''' je označení procesu přeměny individuálního soukromého zemědělství na kolektivní, zpravidla v souladu s myšlenkami [[marxismus|marxismu]] a jeho ideou společného vlastnictví. Pro kolektivizaci zemědělství neměli [[komunistický režim|komunisté]] v žádné zemi reálný hospodářský důvod, nýbrž k ní došlo z čistě [[politická ideologie|politicko-ideologických]] důvodů{{Zdroj?}}. S pádem komunismu ve [[východní blok|východním bloku]] proto také zaniklo kolektivní hospodaření. [1] => [2] => Jelikož [[komunistická strana|komunistické strany]] potřebovaly při svém nástupu k moci podporu širokých zemědělských vrstev, jež se zpravidla nechtěly vzdávat své půdy, zprvu své kolektivizační úmysly zatajovaly a naopak slibovaly agrární reformy a rozdávaly chudším [[Zemědělec|rolníkům]] půdu. Po upevnění své moci ovšem [[komunistický režim|komunistické režimy]] zahajovaly kolektivizaci, a to s použitím [[propaganda|propagandy]] podněcující [[sociální třída|třídní]] nenávist a represivních opatření (zastrašování, ekonomický nátlak, nucené přesídlování, věznění, popravy). Tato opatření ovšem nedokázala zajistit [[zisk]]ovost vzniklých zemědělských družstev. [3] => [4] => Kolektivizační proces započal nejdříve v [[Sovětský svaz|Sovětském svaze]] roku [[1929]], kde vedl prakticky k opětovnému [[nevolnictví|znevolnění]] zemědělského obyvatelstva. Po obsazení východního [[Polsko|Polska]], [[Baltské státy|Pobaltí]] a [[Besarábie]] (1939 a 1944) pak Sověti začali kolektivizovat zemědělství také v těchto oblastech. O kolektivizaci se pokusili ve 30. letech také [[anarchokomunismus|anarchokomunisté]] v [[Druhá španělská republika|republikánské zóně]] při [[Španělská občanská válka|občanské válce ve Španělsku]]. [5] => [6] => Po nastolení komunistických režimů ve [[východní Evropa|východoevropských zemích]] probíhala kolektivizace také v této oblasti, a to opět podle sovětského vzoru (svou vlastní cestou se vydala pouze [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|Jugoslávie]]). Po [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinově]] smrti roku [[1953]] nastalo určité uvolnění a další vlna kolektivizace na přelomu 50. a 60. let se již nesla ve znamení mírnější propagandy a slabších represí (jen v Polsku došlo k trvalému rozpadu kolektivních hospodářství). Do počátku 60. let se proces kolektivizace až na Jugoslávii a Polsko dovršil ve všech zemích východního bloku. V 60. a 70. letech probíhalo spojování zemědělských družstev ve větší celky, komunistického ideálu společného vlastnictví ovšem nikdy dosaženo nebylo. Drtivá většina zemědělských družstev byla navíc nerentabilní, takže se rozpadla spolu s pádem komunismu na přelomu 80. a 90. let. [7] => [8] => Vývoj v [[západní Evropa|západní Evropě]] ukázal, že proces scelování pozemků sice vede k ekonomicky výhodnějšímu hospodářství, avšak na rozdíl od západní Evropy, kde spojování zemědělských pozemků bylo dosaženo odkupováním půdy, v komunistickém bloku ke scelování pozemků došlo skrze represe, jež za sebou zanechaly miliony obětí, rozvrácené vztahy na vesnicích a obrovské bezpráví. [9] => [10] => == Příčiny == [11] => Kolektivizace představuje přímý důsledek aplikace [[marxismus|marxistické]] teorie na [[zemědělství]]. Podle [[Karl Marx|Karla Marxe]] a [[Friedrich Engels|Friedricha Engelse]] [[kapitalismus|kapitalistický]] řád plodí vrstvu [[proletariát]]u, jež je [[vykořisťování|vykořisťována]] kapitalisty a [[Měšťanstvo|buržoazií]]. Historickým úkolem proletariátu pak je vyvlastnění kapitalistů a nastolení [[sociální třída|beztřídní]] společnosti. Ideály společného vlastnictví a [[znárodnění|vyvlastnění]] půdy ovšem stěží mohly rolníky nadchnout – rolníci se jen těžko mohli vzdát půdy, kterou po mnoho generací obdělávali.{{Citace sborníku|příjmení=Rychlík|jméno=Jan|odkaz na autora=Jan Rychlík (historik)|titul=Kolektivizace ve střední a východní Evropě|příjmení sestavitele=Blažek|jméno sestavitele=Petr|odkaz na sestavitele=Petr Blažek|příjmení sestavitele2=Kubálek|jméno sestavitele2=Michal|odkaz na sestavitele2=Michal Kubálek|sborník=Kolektivizace venkova v Československu 1948–1960 a středoevropské souvislosti|místo=Praha|vydavatel=Dokořán|rok vydání=2008|isbn=978-80-7363-226-7|url=|poznámka=Dále jen Rychlík (2008)|strany=13|jazyk=}} [12] => [13] => [[Totalitarismus|Totalitní]] idea [[komunismus|komunismu]] se navíc mohla plně prosadit jen ve společnosti, jež má masový charakter a která se skládá z izolovaných jedinců, vytrhnutých z původních tradic a vykořeněných z původních hodnot. Rolníci jakožto nositelé takovýchto tradic a hodnot se tedy přirozeně stali pro [[komunistický režim]] překážkou, kterou bylo potřeba odstranit. Poměry na vesnici bylo potřeba zásadně proměnit.{{Citace sborníku|příjmení=Pexová|jméno=Hana|odkaz na autora=Hana Pexová|titul=Totalitarismus a kolektivizace v politologické teorii|příjmení sestavitele=Blažek|jméno sestavitele=Petr|odkaz na sestavitele=Petr Blažek|příjmení sestavitele2=Kubálek|jméno sestavitele2=Michal|odkaz na sestavitele2=Michal Kubálek|sborník=Kolektivizace venkova v Československu 1948–1960 a středoevropské souvislosti|místo=Praha|vydavatel=Dokořán|rok vydání=2008|isbn=978-80-7363-226-7|url=|poznámka=|strany=64n|jazyk=}} [14] => [15] => Komunisté ovšem při nastolování svého režimu potřebovali získat podporu. V Rusku totiž v době [[říjnová revoluce|říjnové revoluce]] dělnictvo představovalo jen nepatrnou složku společnosti, a komunisté proto museli získat podporu rolníků. Podobně po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] museli komunisté usilovat o získání podpory venkova, neboť poměrně dobře sociálně zabezpečení dělníci ztráceli o sociální revoluci zájem. Krokem k získání popularity se tak stalo dočasné opuštění hlásání konce [[vlastnictví|soukromého vlastnictví]] a rozdávání [[zemědělská půda|zemědělské půdy]]. Dalším krokem se pak stalo rozštěpení rolnictva a nastolení [[třídní boj|třídního boje]] na venkově.Rychlík (2008), s. 13n. [16] => [17] => == Kolektivizace v Sovětském svazu == [18] => {{Podrobně|Kolektivizace v Sovětském svazu}} [19] => [[Soubor:Famine en URSS 1933.jpg|náhled|upright|Oblasti SSSR nejvíce postižené hladomorem v roce 1933]] [20] => [21] => === Sovětské Rusko === [22] => Taktické ústupky zemědělcům se osvědčily již při nastolování komunistického režimu v [[Rusko|Rusku]]. [[Vladimir Iljič Lenin|Lenin]] si získal podporu rolníků slibem půdy a hned 8. listopadu [[1917]], den po vypuknutí [[říjnová revoluce|bolševické revoluce]], vydala [[Rada lidových komisařů]] dekret, jímž vyvlastnila bez náhrady veškerou půdu a pak ji rozdělila a bezplatně přidělila do užívání rolníkům. Pokusy o zavedení družstev ovšem neuspěly a [[Nová ekonomická politika]] (NEP) kolektivizaci odsunula až do roku [[1929]]. Ačkoli NEP vedla téměř okamžitě ke zlepšení hospodářské produkce, takže pro kolektivizace neexistoval hospodářský důvod, z ideologického hlediska byla kolektivizace nutná.Rychlík (2008), s. 14n. [23] => [24] => [[Soubor:Famine_Saratov_1922.jpg|náhled|Zavedení družstevní výroby v zemědělství však skončilo především na Ukrajině totálním rozvratem výroby potravin a vedlo k jednomu z historicky největších hladomorů]] [25] => Roku [[1929]] začal komunistický režim kolektivizovat ruské zemědělství, a to s použitím brutálních prostředků: správní orgány získaly právo zabavovat veškerý majetek a vypovídat rolníky z okresů a oblastí. Ačkoli kolektivizace byla z pohledu politických představitelů úspěšná (roku 1931 [[kolchoz]]y zahrnovaly 80 % všech hospodářství a obhospodařovaly 90 % zemědělské půdy), ve skutečnosti přinesla hospodářský rozvrat, masové [[deportace]], [[hladomor na Ukrajině]] (několik milionů obětí) a v dalších částech Sovětského svazu a trvalou krizi zemědělství a zásobování. Režim přitom vyvinul také masovou [[propaganda|propagandu]], jež měla podnítit nenávist vůči [[kulak]]ům, což byla vrstva úspěšných soukromých zemědělců, která vznikla po [[Pjotr Stolypin|Stolypinových]] reformách roku [[1906]] a po znovuumožnění soukromé zemědělské činnosti Novou ekonomickou politikou. Kolektivizace v [[Sovětský svaz|Sovětském svaze]] navíc de facto znamenala obnovení [[nevolnictví]], neboť úřady odmítaly vydávat „kolchozním rolníkům“ tzv. vnitřní pasy, jež byly potřebné k přestěhování nebo cestování na delší vzdálenosti.Rychlík (2008), s. 15–18. [26] => [27] => === Kolektivizace na anektovaných územích === [28] => Svůj model kolektivizace Sověti aplikovali i na územích anektovaných v letech 1939–1941 ([[Invaze do Polska (1939)|východní Polsko]], [[Baltské státy|Pobaltí]], [[Besarábie]]). Také ve východním Polsku komunisté nejdříve půdu znárodnili (zejména etnicky polskou půdu) a rozdali drobnějším rolníkům (zejména ukrajinským a běloruským). Po tomto taktickém populistickém kroku ovšem záhy zahájili kolektivizaci, jež však kvůli odporu obyvatelstva a vpádu [[Wehrmacht|nacistických vojsk]] byla provedena jen částečně.Rychlík (2008), s. 18. [29] => [30] => Mimo jiné kvůli kolektivizačním snahám komunistů přivítali lidé na těchto území německou armádu jako osvobozeneckou. Kolchozy se začaly rozpadat, nacisté však po krátké době tomuto procesu zabránili a prosadili další existenci stávajících kolchozů. Po opětovném obsazení těchto území [[Rudá armáda|Rudou armádou]] začala kolektivizace roku [[1944]] znovu. Také tentokrát byla provázena ozbrojeným odporem (aktivní byla zejména [[Ukrajinská povstalecká armáda]]) a deportacemi velkého množství obyvatel na [[Sibiř]] a do [[Kazachstán]]u. Dokončit proces kolektivizace se proto Sovětům v těchto oblastech podařilo až roku [[1953]].Rychlík (2008), s. 18n. [31] => [32] => == Kolektivizace při španělské občanské válce == [33] => Proces kolektivizace prosazovali také [[Anarchosyndikalismus|anarchosyndikalisté]] ([[Confederación Nacional del Trabajo|CNT]] a [[Unión Generál de Trabajadores|UGT]]) a [[komunismus|komunisté]] ([[Komunistická strana Španělska|PCE]]) v [[Druhá španělská republika|republikánské zóně]] při [[Španělská občanská válka|španělské občanské válce]] (1936–1939). Socialistická zemědělská a průmyslová družstva ovšem zachovávala soukromé vlastnictví, a navíc po vítězství nacionalistů spolu s druhou Španělskou republikou zanikla.{{Citace monografie|příjmení=Beevor|jméno=Antony|odkaz na autora=Antony Beevor|titul=Španělská občanská válka|vydání=|místo=Praha–Plzeň|vydavatel=Beta–Dobrovský& Ševčík|rok=2004|isbn=80-7306-141-4|poznámka=|strany=87–98|jazyk=}} [34] => [35] => == Kolektivizace ve východoevropských komunistických zemích == [36] => [37] => === Přípravná fáze === [38] => Po druhé světové válce panovaly ve [[Východní Evropa|východoevropských]] zemích mezi rolníky obavy, že komunisté pod sovětským vlivem začnou zavádět kolchozy i zde. Také v těchto zemích proto [[komunistická strana|komunistické strany]] takticky ve svých programech nemluvily o združstevňování a slibovaly [[pozemková reforma|pozemkovou reformu]] podle hesla „půda patří těm, kdo na ní pracují“. V zemích, odkud byli vysídleni Němci ([[Vysídlení Němců z Československa|Československo]], Polsko), mohlo také probíhat rozdávání zemědělské půdy po vysídlencích.Rychlík (2008), s. 19n. [39] => [40] => Pozemkové reformy prosazované komunisty měly kromě zisku popularity u malých zemědělců navíc také narušit vlastnictví větších rolníků a demoralizovat tuto majetnější skupinu [[sedlák]]ů, jež by komunisty sotva podporovala. Reformy určovaly maximální výměru půdy, kterou mohli lidé držet v soukromém vlastnictví. V [[Albánie|Albánii]] to bylo 7 [[hektar|ha]], v [[Sovětská okupační zóna Německa|sovětském Německu]] 20 ha, v [[Bulharská lidová republika|Bulharsku]] 20–30 ha, v [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|Jugoslávii]] 25–35 ha, v [[Rumunsko|Rumunsku]] a [[Komunistický režim v Československu|Československu]] 50 ha, v [[Polsko|Polsku]] 50–100 ha a v [[Druhá Maďarská republika|Maďarsku]] 114 ha. Z období druhé světové války navíc zpravidla přetrvávaly systémy nuceného výkupu zemědělských výrobků, a rolníci tak nemohli prodávat své produkty za [[tržní cena|tržní cenu]].Rychlík (2008), s. 20n. [41] => [42] => === Násilná fáze kolektivizace === [43] => Rozdrobení pozemkové držby a systém nuceného výkupu tak způsobily pokles zemědělské výroby a problémy se zásobováním.Rychlík (2008), s. 21. Některé komunistické strany se snažily nalézt svou vlastní cestu k „socializaci zemědělství“, avšak poté, co [[Kominforma|Informbyro]] kritizovalo samostatný postup Jugoslávie, zahájily všechny země [[východní blok|východního bloku]] kolektivizaci podle sovětského modelu.{{Citace sborníku|příjmení=Swain|jméno=Nigel|odkaz na autora=Nigel Swain|titul=Typologie východoevropských podob kolektivizace|příjmení sestavitele=Blažek|jméno sestavitele=Petr|odkaz na sestavitele=Petr Blažek|příjmení sestavitele2=Kubálek|jméno sestavitele2=Michal|odkaz na sestavitele2=Michal Kubálek|sborník=Kolektivizace venkova v Československu 1948–1960 a středoevropské souvislosti|místo=Praha|vydavatel=Dokořán|rok vydání=2008|isbn=978-80-7363-226-7|url=|poznámka=Dále jen Swain (2008)|strany=40|jazyk=}} [44] => [45] => [[Soubor:Kroscienko PGR 1.jpg|náhled|Pustý kravín bývalého polského státního statku PGR (Państwowe Gospodarstwo Rolne) v polské vsi [[Krościenko]] ve gmině Ustrzyki Dolne]] [46] => [47] => Komunistické strany se tak vrátily k principu [[bolševismus|bolševického]] [[fundamentalismus|fundamentalismu]] a začaly otevřeně hlásat třídní boj.{{Citace monografie|příjmení=Jech|jméno=Karel|odkaz na autora=Karel Jech|titul=Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy|vydání=|místo=Praha|vydavatel=Vyšehrad|rok=2008|isbn=978-80-7021-902-7|poznámka=Dále jen Jech (2008)|strany=55–58|jazyk=}} Za viníky zemědělské a zásobovací krize komunisté označili [[kulak|„vesnické boháče“]], proti kterým [[propaganda|propagandou]] poštvali široké vrstvy stále nespokojenějšího obyvatelstva. Komunisté zároveň prosazovali zakládání [[Jednotné zemědělské družstvo|zemědělských družstev]], přičemž se zejména v Československu, Polsku či Bulharsku odvolával na dřívější družstevní tradici, nová družstva ovšem s těmi tradičními měla pramálo společného. Cílem nových družstev totiž nebylo zlepšit svépomocí postavení rolníků, nýbrž zlikvidovat [[soukromé hospodaření]] v zemědělství. Do vedení družstev se navíc dostávali lidé, kteří sice splňovali politická kritéria, ve většině případů však nedisponovali jakýmikoli zkušenostmi. Na [[Demokracie|demokratický]] charakter tradičního družstevnictví navíc komunistická družstva nenavázala. [48] => [49] => Málokterý rolník se ovšem chtěl své půdy vzdát dobrovolně. Prvními členy nových zemědělských družstev se tak stávali především bezzemci a drobní rolníci, takže družstva nemohla prosperovat a už vůbec ne nalákat bohatší rolníky.Swain (2008), s. 43n. Státní orgány si proto musely vstup mnoha rolníků do družstev vynucovat podobně jako dříve v Sovětském svaze ekonomickým nátlakem, výhrůžkami, konfiskacemi, vězením, přesídlováním, či dokonce popravami.Rychlík (2008), s. 21n. [50] => [51] => === Přechodné uvolnění a dokončení kolektivizace === [52] => Po [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinově]] smrti roku [[1953]] nastalo v souvislosti s mocenským bojem v Sovětském svaze ve východoevropských zemích uvolnění, jež se zřetelně projevilo také v kolektivizačním postupu. Zmírnění represí a štvavé protikulacké kampaně dodalo nemálo rolníkům odvahu k tomu, aby vystoupili ze zemědělského družstva. Rozpadání družstev bylo markantní zejména v Polsku a Maďarsku, kde odpor proti režimu nakonec vyvrcholil nepokoji a [[Maďarské povstání|povstáním]]. V menší míře však úbytek členů družstev zaznamenalo také Československo, Rumunsko nebo Bulharsko.Rychlík (2008), s. 22. [53] => [54] => [[Soubor:E395 End of collectivization meeting medals.jpg|náhled|vlevo|Oslavy dovršení kolektivizace v Rumunsku roku 1962]] [55] => [56] => Po stabilizaci politické situace v Sovětském svaze kolektivizace pokračovala, spíše než na „třídní boj“ však političtí představitelé kladli důraz na „třídní spolupráci“. Represe sice pokračovaly dále, avšak již ne v takovém rozsahu jako v první polovině 50. let a mnohem větší důraz se kladl na „přesvědčování“. Změnil se také pohled státu na družstva: již nepředstavovala jen zdroj potravin, který bylo potřeba co nejvíce „vytěžit“, nýbrž jim bylo také umožněno vytvářet [[zisk]] a z něj pak investovat do nákupu vybavení, takže družstva konečně mohla začít být trochu úspěšnější.Swain (2008), s. 35n. [57] => [58] => Kvůli obecné nechuti ke kolektivizaci ovšem druhá vlna kolektivizace minula Polsko a svou vlastní cestou se dále ubírala také Jugoslávie. V ostatních zemích okolo roku [[1960]] k dovršení kolektivizace došlo. Družstva teoreticky představovala pouze přechodovou fázi „socializace společnosti“, byla jen předstupněm „všelidového vlastnictví“. V 60. a 70. letech probíhalo slučování zemědělských družstev a jejich postátňování.Swain (2008), s. 36–38. K naplnění ideálu společného vlastnictví ovšem nikdy nikde nedošlo. [59] => [60] => === Specifika jednotlivých zemí === [61] => Průběh kolektivizace se přes všechny společné prvky ubíral v každé zemi přece jen trochu odlišnou cestou. Hned od začátku se svou vlastní cestou vydala Jugoslávie, jejíž postup v zemědělství představoval jeden z důvodů rozchodu Jugoslávie se Sovětským svazem. Tento stát nakonec proces kolektivizace roku 1953 zastavil a povolil soukromou držbu půdy do 10 ha. V polovině 50. let opustilo kolektivní hospodaření také Polsko. Do roku 1989 pak měli soukromí vlastníci v držení 3/4 půdy.Rychlík (2008), 23n. [62] => [63] => Na rozdíl od Bulharska, kde družstva zprvu vznikala dobrovolně, v Albánii mohl komunistický režim začít prosazovat násilnou kolektivizaci až v 60. letech. [[Kolektivizace v Československu]] představovala specifikum v častém nuceném přesídlování kulaků.Swain (2008), s. 51. [64] => [65] => == Důsledky kolektivizace po pádu komunismu == [66] => [[Soubor:Praha, Florenc, Památník obětem kolektivizace.jpg|vpravo|náhled|upright|Památník obětem kolektivizace v Praze]] [67] => [68] => Jelikož kolektivizace měla jen politicko-ideologické příčiny a jelikož kolektivní hospodářství bylo v porovnání se soukromým hospodařením značně slabší, došlo s pádem komunismu také k rozpadání zemědělských družstev a obnově soukromého vlastnictví.Rychlík (2008), s. 25. V samotném Sovětském svaze byl přijat zákon o privatizaci dokonce ještě před pádem komunistického režimu v rámci [[perestrojka|perestrojky]] (roku 1991). V mnoha zemích se původní vlastníci hlásili ke svému zabavenému majetku, plná [[restituce]] ovšem neproběhla nikde. Stejně tak ve většině případů zůstali nepotrestáni organizátoři represí spojených s kolektivizací.Jech (2008), s. 232–234. [69] => [70] => Návrat zemědělství zpět ke stavu před kolektivizací by ovšem rovněž nebyl žádoucí. Vývoj v západní Evropě (zejména ve Francii) ukázal, že proces scelování pozemků vede k ekonomicky výhodnějšímu hospodářství. Zatímco v západní Evropě ovšem scelení pozemků bylo dosaženo odkupem půdy od méně úspěšných zemědělců, ve východním bloku k tomu došlo skrze represe komunistického režimu, jež za sebou zanechaly miliony obětí, rozvrácené sousedské vztahy a pachuť bezpráví, jež lze dnes jen těžko napravit.Jech (2008), s. 230–232. [71] => [72] => == Reference == [73] => [74] => [75] => == Literatura == [76] => * {{Citace monografie|korporace=[[Petr Blažek|BLAŽEK, Petr]] – [[Michal Kubálek|KUBÁLEK, Michal]] [eds.]|titul=Kolektivizace venkova v Československu 1948–1960 a středoevropské souvislosti|místo=Praha|vydavatel=Dokořán|rok vydání=2008|isbn=978-80-7363-226-7|url=|poznámka=|strany=|jazyk=}} [77] => * {{Citace periodika [78] => | příjmení = Kokaisl [79] => | jméno = Petr [80] => | titul = Specifika sovětské kolektivizace se zaměřením na Střední Asii [81] => | periodikum = [[Kulturní_studia_(časopis)|Kulturní studia]] [82] => | rok = 2015 [83] => | číslo = 2 [84] => | strany = 23–48 [85] => | url = http://kulturnistudia.cz/specifika-sovetske-kolektivizace-se-zamerenim-na-stredni-asii/ [86] => | issn = 2336-2766 [87] => }} [88] => [89] => == Související články == [90] => * [[Kolektivizace v Československu]] [91] => * [[Kolektivizace v Jugoslávii]] [92] => * [[Komunismus]] [93] => * [[Zemědělství]] [94] => [95] => == Externí odkazy == [96] => * [http://www.totalita.cz/sektor/zem_kolekt.php kolektivizace zemědělství v ČSR] [97] => * {{Commonscat}} [98] => [99] => {{Komunismus}} [100] => {{Autoritní data}} [101] => [102] => {{Portály|Komunistický režim v Československu|Zemědělství}} [103] => [104] => [[Kategorie:Kolektivizace| ]] [105] => [[Kategorie:Komunismus]] [106] => [[Kategorie:Zemědělství]] [107] => [[Kategorie:Kulturní asimilace]] [] => )
good wiki

Kolektivizace

Kolektivizace je označení procesu přeměny individuálního soukromého zemědělství na kolektivní, zpravidla v souladu s myšlenkami marxismu a jeho ideou společného vlastnictví. Pro kolektivizaci zemědělství neměli komunisté v žádné zemi reálný hospodářský důvod, nýbrž k ní došlo z čistě politicko-ideologických důvodů.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'1929','komunistický režim','1953','propaganda','sociální třída','Polsko','komunismus','komunistická strana','Druhá španělská republika','kulak','nevolnictví','Baltské státy'

1929

1953

Komunismus

Kulak

Nevolnictví

Nevolnictví je historický systém, ve kterém byli lidé považováni za majetek a sloužili jako otroci.

Polsko

Propaganda