Array ( [0] => 15514079 [id] => 15514079 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Konjunktiv [uri] => Konjunktiv [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Konjunktiv''' (z pozdně latinského ''modus coniunctivus'', v překladu ''způsob sloužící k větné vazbě'', z lat. ''coniungere'' – spojovat) či (v některých jazycích) '''subjunktiv''' (francouzsky '''subjonctif''', česky '''spojovací způsob''') je [[slovesný způsob]], který vyjadřuje zpravidla podmíněnost či hypotetičnost děje. Existoval již v [[praindoevropský jazyk|praindoevropském jazyce]] a udržel se v mnoha živých jazycích. V [[čeština|češtině]] a některých dalších [[slovanské jazyky|slovanských jazycích]] převzal jeho funkci [[kondicionál]] a částečně též [[imperativ]]. V jiných jazycích splynul konjunktiv s [[optativ]]em. [1] => [2] => Vyjadřuje akce možné, pravděpodobné, hypotetické, žádoucí, obávané nebo potřebné (slouží tak k vyjádření postojové modality mluvčího). Je to způsob akcí myšlených, které se nemusí stát v žádném časovém bodě. Označuje především subjektivnost, pochybnosti či nejistotu sdělení. [3] => [4] => == Konjunktiv v rodině indoevropských jazyků == [5] => Konjunktiv se spolu s [[optativ]]em vyskytoval již v [[praindoevropský jazyk|praindoevropském jazyce]], což je zrekonstruovaný hypotetický jazyk, z kterého vycházejí četné současné jazykové rodiny. Těmi jsou například jazyky [[Románské jazyky|románské]], [[keltské jazyky|keltské]], [[germánské jazyky|germánské]], [[slovanské jazyky|slovanské]], množství jazyků [[indický subkontinent|indického subkontinentu]] a jazyky íránské a perské. Tyto jazyky často konjunktiv zkombinovaly s dalšími způsoby a vytvořily způsoby hybridní, či jej zcela pozbyly. [6] => [7] => V tomto praindickém jazyce zajišťoval konjunktiv úlohu [[Slovesný způsob#Modus irrealis|nereálna]], tedy situací nepravděpodobných či protichůdných. Naproti tomu optativ vyjadřoval přání či tužby. [8] => [9] => Pouze [[albánština]], [[avestánština]], [[starořečtina]], [[sanskrt]] a do jisté míry i církevní [[staroslověnština]] si zachovaly konjunktiv a optativ jako způsoby oddělené a paralelní. [10] => V sanskrtu se použití konjunktivu nachází pouze v raném védickém jazyce a optativ s imperativem jsou ještě méně časté. Kolem roku 500 upadl konjunktiv v zapomnění, načež jeho místo převzaly optativ a imperativ. Tvary konjunktivu první osoby se nadále používaly jako imperativ, který však svůj tvar, odpovídající první osobě, ztratil. [11] => [12] => === Latina a románské jazyky === [13] => Latinský konjunktiv se skládá především z forem optativu, zatímco některé z tvarů původního subjunktivu vytvořily [[ohýbání|flexi]] času budoucího. To je patrné zejména v [[Latinské časování|třetí konjugaci]] latinských sloves. V latině se ''*i'' minulého optativu projevuje tím, že latinský konjunktiv má samohlásky většinou uzavřené, zejména když [[indikativ]] užívá samohlásky méně uzavřené. Kupříkladu [[:en:wiktionary:rogamus|rogamus]] v indikativu se mění na [[:en:wiktionary:rogemus|rogemus]] v subjunktivu. [14] => [15] => V [[portugalština|portugalštině]], španělštině a italštině (jakož i v jiných románských jazycích) si subjunktiv uchovává tvar snadno odlišitelný téměř pro všechna slovesa. To platí i pro velké množství francouzských sloves. Všechny tyto jazyky totiž zdědily konjunktiv z latiny, který kombinuje několik forem a použití originální indoevropské [[flexe]]. [16] => [17] => == Španělština == [18] => Nejčastější použití ve španělštině: [19] => * vyjádření přání: Mi madre quiere que ''estudie'' medicina [20] => ** Moje matka si přeje, abych studoval medicínu. [21] => * vyjádření pochybností: No creo que ''llegue'' a tiempo [22] => ** Nevěřím, že dorazí včas. [23] => * výskyt ve víceméně ustálených frázích: [24] => ** es probable que (je pravděpodobné, že), [25] => ** cuando (pokud/když), [26] => ** es interesante que (je zajímavé, že) etc. [27] => * vyjádření negativního příkazu: No ''tires'' el papel. [28] => ** Nevyhazuj ten papír! [29] => [30] => === Tvoření === [31] => ==== Přítomný čas ==== [32] => Vezměme tvar slovesa v infinitivu a odstraníme infinitivní koncovku (např.: ''trabajar'', kořen ''trabaj-''). K tomu již můžeme dodat následující koncovky a vytvořit tak tvar přítomného subjunktiva: [33] => [34] => {| class="wikitable" [35] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | [36] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''Slovesa končící na ''ar''''' [37] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''Slovesa končící na ''er'' či ''ir''''' [38] => |- [39] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''1. yo (já)''' [40] => | align="center" | ''-e'' [41] => | align="center" | ''-a'' [42] => |- [43] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''2. tú (ty)''' [44] => | align="center" | ''-es'' [45] => | align="center" | ''-as'' [46] => |- [47] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''2. vos''' (Rioplatense) [48] => | align="center" | ''-es'' [49] => | align="center" | ''-as'' [50] => |- [51] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''2. vos''' (Centroamérica) [52] => | align="center" | ''-és'' [53] => | align="center" | ''-ás'' [54] => |- [55] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''3. él, usted (on, vykání jednotné)''' [56] => | align="center" | ''-e'' [57] => | align="center" | ''-a'' [58] => |- [59] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''1. nosotros (my)''' [60] => | align="center" | ''-emos'' [61] => | align="center" | ''-amos'' [62] => |- [63] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''2. vosotros (vy)''' [64] => | align="center" | ''-éis'' [65] => | align="center" | ''-áis'' [66] => |- [67] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''3. ellos, ustedes (oni, vykání množné)''' [68] => | align="center" | ''-en'' [69] => | align="center" | ''-an'' [70] => |} [71] => [72] => Tedy kupříkladu: ''que yo trabaje'', ''que tú trabajes'', ''que vos trabajes'' (Rioplatense), '''que vos trabajés'' (en Centroamérica), ''que él trabaje'', ''que nosotros trabajemos'', ''que vosotros trabajéis'', ''que ellos trabajen''. [73] => [74] => Je třeba také podotknout, že ačkoliv jsou koncovky vždy pravidelné, slovesa, která mají nepravidelný tvar v první osobě čísla jednotného, jej přebírají také do subjunktivu. Několik nejpoužívanějších sloves má navíc v subjunktivu zcela nepravidelný kořen: [75] => [76] => {| class="wikitable" [77] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | [78] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''ser''' [79] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''estar''' [80] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''ir''' [81] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''haber''' [82] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''dar''' [83] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''saber''' [84] => |- [85] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''1. yo (já)''' [86] => | align="center" | ''sea'' [87] => | align="center" | ''esté'' [88] => | align="center" | ''vaya'' [89] => | align="center" | ''haya'' [90] => | align="center" | ''dé'' [91] => | align="center" | ''sepa'' [92] => |- [93] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''2. tú (ty)''' [94] => | align="center" | ''seas'' [95] => | align="center" | ''estés'' [96] => | align="center" | ''vayas'' [97] => | align="center" | ''hayas'' [98] => | align="center" | ''des'' [99] => | align="center" | ''sepas'' [100] => |- [101] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''3. él, usted (on, vykání jednotné)''' [102] => | align="center" | ''sea'' [103] => | align="center" | ''esté'' [104] => | align="center" | ''vaya'' [105] => | align="center" | ''haya'' [106] => | align="center" | ''dé'' [107] => | align="center" | ''sepa'' [108] => |- [109] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''1. nosotros (my)''' [110] => | align="center" | ''seamos'' [111] => | align="center" | ''estemos'' [112] => | align="center" | ''vayamos'' [113] => | align="center" | ''hayamos'' [114] => | align="center" | ''demos'' [115] => | align="center" | ''sepamos'' [116] => |- [117] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''2. vosotros (vy)''' [118] => | align="center" | ''seáis'' [119] => | align="center" | ''estéis'' [120] => | align="center" | ''vayáis'' [121] => | align="center" | ''hayáis'' [122] => | align="center" | ''deis'' [123] => | align="center" | ''sepáis'' [124] => |- [125] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''3. ellos, ustedes (oni, vykání množné)''' [126] => | align="center" | ''sean'' [127] => | align="center" | ''estén'' [128] => | align="center" | ''vayan'' [129] => | align="center" | ''hayan'' [130] => | align="center" | ''den'' [131] => | align="center" | ''sepan'' [132] => |} [133] => [134] => ==== Minulý čas ==== [135] => ===== Imperfektum ===== [136] => Následující koncovky platí pro případ imperfekta subjunktivu: [137] => [138] => {| class="wikitable" [139] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | [140] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''Slovesa končící na ''-ar''''' [141] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''Slovesa končící na ''-er'' nebo ''-ir''''' [142] => |- [143] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''yo''' [144] => | align="center" | ''-ara/-ase'' [145] => | align="center" | ''-iera/iese'' [146] => |- [147] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''tú/vos''' [148] => | align="center" | ''-aras/-ases'' [149] => | align="center" | ''-ieras/-ieses'' [150] => |- [151] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''él''' [152] => | align="center" | ''-ara/-ase'' [153] => | align="center" | ''-iera/-iese'' [154] => |- [155] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''nosotros''' [156] => | align="center" | ''-áramos/-ásemos'' [157] => | align="center" | ''-iéramos/-iésemos'' [158] => |- [159] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''vosotros''' [160] => | align="center" | ''-arais/-aseis'' [161] => | align="center" | ''-ierais/-ieseis'' [162] => |- [163] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''ellos''' [164] => | align="center" | ''-aran/-asen'' [165] => | align="center" | ''-ieran/-iesen'' [166] => |} [167] => [168] => Zatímco tvar -se je odvozen přímo z latinského subjunktivu, forma -ra byla odvozena později od španělského [[Plusquamperfektum|plusquamperfekta]]. [169] => [170] => ==== Budoucí čas ==== [171] => Budoucí subjunktiv se již přestal používat v běžném jazyce. Nadále je možné jej nalézt pouze ve formálním kontextu ve třetí osobě. V moderním jazyce je nahrazen jinými formami subjunktivu. [172] => * Quien ''insultare'' a la reina... (dnes „Quien ''insulte''“ – Kdo by urazil královnu...) [173] => * Sea lo que ''fuere'' (dnes „Sea lo que ''sea''“ – Ať už se stane cokoliv). [174] => [175] => Budoucí subjunktiv se užívá především v právním prostředí. Obzvlážtě jej můžeme nalézt v článcích volebních zákonů, např.: [176] => * Serán castigados con uno a seis meses de prisión: [177] => ** los que ''introdujeren'' en el sobre... [178] => ** los que ''dañaren'' las boletas... [179] => ** los que ''condujeren'' a otros electores... [180] => [181] => * Potrestáni jedním až šesti měsíci vězení budou: [182] => ** ti, již ''by vložili'' do obálky... [183] => ** ti, již ''by poškodili'' hlasovací lístky... [184] => ** ti, již ''by naváděli'' ostatní volitele... [185] => [186] => {| class="wikitable" [187] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | [188] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''Budoucí čas jednoduchý subjunktivu''' [189] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''Budoucí perfekt subjunktivu''' [190] => |- [191] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''Ser''' [192] => |que yo fuere
que tú fueres
que él fuere
que nosotros fuéremos
que vosotros fuereis
que ustedes fueren
que ellos fueren [193] => |que yo hubiere sido
que tú hubieres sido
que él hubiere sido
que nosotros hubiéremos sido
que vosotros hubiereis sido
que ustedes hubieren sido
que ellos hubieren sido [194] => |- [195] => | bgcolor="lightcyan" align="center" | '''Estar''' [196] => |que yo estuviere
que tú estuvieres
que él estuviere
que nosotros estuviéremos
que vosotros estuviereis
que ustedes estuvieren
que ellos estuvieren [197] => |que yo hubiere estado
que tú hubieres estado
que él hubiere estado
que nosotros hubiéremos estado
que vosotros hubiereis estado
que ustedes hubieren estado
que ellos hubieren estado [198] => |} [199] => [200] => Postupem času stále více převažuje užití přítomného subjunktivu nad ostatními formami. Stejně tak méně záleží na psaném či ústním, formálním či neformálním kontextu. [201] => [202] => == Němčina == [203] => V němčině se rozlišuje konjunktiv I a konjunktiv II. [204] => [205] => '''Konjunktiv I''' zahrnuje konjunktiv prézenta (např. ''er sei, er habe''), konjunktiv futura a konjunktiv perfekta. [206] => [207] => Konjunktiv I často vyjadřuje cizí mínění, z pohledu mluvčího často nevěrohodné (indikativ prézenta: ''Er sagt, dass niemand zu Hause ist.'' – ''Říká, že nikdo není doma.'' x konjunktiv prézenta: ''Er sagt, dass niemand zu Hause sei.'' – ''Říká, že (prý) nikdo není doma.''). [208] => [209] => '''Konjunktiv II''' zahrnuje konjunktiv préterita (''er wäre, er hätte'') a konjunktiv plusquamperfekta. [210] => [211] => Pojem ''kondicionál'' němčina nezná. Konjunktiv préterita odpovídá českému kondicionálu přítomnému, v hovorové němčině se (mimo sloves ''haben'', ''sein'' a ''werden'') často nahrazuje opisnou formou „würde + infinitiv“ – ''Ich hülfe'' (neobvykle a zastarale) x častěji ''Ich würde helfen.'' – ''Pomohl bych.'' Konjunktiv plusquamperfekta odpovídá českému kondicionálu minulému. [212] => [213] => == Angličtina == [214] => V angličtině se konjunktiv vyskytuje v omezené a ustrnulé formě. Nejtypičtějším příkladem je užití v podmiňovacích a přacích větách ''(If I '''were'''… / I wish he '''were'''…)''. Jinak se konjunktiv projevuje jako ''holý infinitiv'' (bez „to“) a vyjadřuje též [[rozkazovací způsob]] ''(It's essential that he '''be''' here. / '''Be''' here by noon!)''. [215] => [216] => == Reference == [217] => {{Překlad [218] => | jazyk = es [219] => | článek = Modo subjuntivo [220] => | revize = 46948830 [221] => | jazyk2 = de [222] => | článek2 = Konjunktiv [223] => | revize2 = 87040665 [224] => }} [225] => {{Autoritní data}} [226] => [227] => [[Kategorie:Slovesné způsoby]] [228] => [[Kategorie:Latinská gramatika]] [] => )
good wiki

Konjunktiv

Konjunktiv (z pozdně latinského modus coniunctivus, v překladu způsob sloužící k větné vazbě, z lat. coniungere - spojovat) či (v některých jazycích) subjunktiv (francouzsky subjonctif, česky spojovací způsob) je slovesný způsob, který vyjadřuje zpravidla podmíněnost či hypotetičnost děje.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'optativ','praindoevropský jazyk','slovanské jazyky','Kategorie:Slovesné způsoby','Plusquamperfektum','portugalština',':en:wiktionary:rogamus','Latinské časování','staroslověnština','slovesný způsob','čeština','kondicionál'

Čeština

Kondicionál

Optativ

Plusquamperfektum

Portugalština

Staroslověnština

Staroslověnština je slovanský jazyk, který se vyvíjel v období 9.