Array ( [0] => 14677327 [id] => 14677327 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Kozáci [uri] => Kozáci [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Kozáci jsou skupinou historických vojenských jednotek založených na Volyni na Ukrajině v 15. století. Jejich název pochází z turkického slova "kozan", což znamená "oblečení ze kožešiny". Kozáci byli tradičně považováni za odbojné a bojovné jedince, kteří bojovali proti Turkům, Polsku a dalším nepřátelům. V 17. století byla zformována kozácká republika, která se rozprostírala především na území dnešní Ukrajiny a jižního Ruska. Kozáci zde vykonávali funkci hlídek a obránců proti vnějším invazím. Nicméně v průběhu 18. století byla původní kozácká společnost potlačena a přeměněna v součást ruské armády. V současné době jsou kozáci předmětem zájmu a studií historiků a etnografů. [oai] => Kozáci jsou skupinou historických vojenských jednotek založených na Volyni na Ukrajině v 15. století. Jejich název pochází z turkického slova "kozan", což znamená "oblečení ze kožešiny". Kozáci byli tradičně považováni za odbojné a bojovné jedince, kteří bojovali proti Turkům, Polsku a dalším nepřátelům. V 17. století byla zformována kozácká republika, která se rozprostírala především na území dnešní Ukrajiny a jižního Ruska. Kozáci zde vykonávali funkci hlídek a obránců proti vnějším invazím. Nicméně v průběhu 18. století byla původní kozácká společnost potlačena a přeměněna v součást ruské armády. V současné době jsou kozáci předmětem zájmu a studií historiků a etnografů. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=obyvatelstvu východní Ukrajiny a jihoruských stepí|druhý=ostatních významech slova|stránka=Kozák}} [1] => [[Soubor:Ilja Jefimowitsch Repin - Reply of the Zaporozhian Cossacks - Yorck.jpg|náhled|upright=1.5|[[Ilja Repin]]: ''Záporožští kozáci píší [[Odpověď záporožských kozáků sultánovi Mehmetovi IV.|dopis tureckému sultánovi]]'' (1880–1891)]] [2] => [[File:AmericanCossacks.jpg|thumb|Americká kozácká rodina v 50. letech]] [3] => [[File:Cossacks in parade 2015.jpg|thumb|Pochodující kozáci na [[Rudé náměstí|rudém náměstí]]]] [4] => '''Kozáci''' jsou převážně [[východní Slované|východoslovanské]] [[pravoslaví|pravoslavné]] svazy svobodných obyvatel, zemědělců a válečníků pocházející z [[Ukrajina|ukrajinských]] a [[Rusko|jihoruských]] stepí.{{Citation|last1= O'Rourke|first1= Shane |chapter= Cossacks|date= 2011|encyclopedia= The Encyclopedia of War|publisher= American Cancer Society|language= en|doi= 10.1002/9781444338232.wbeow143|isbn= 978-1-4443-3823-2}}{{cite book|last=Magocsi|first=Paul Robert|title=A History of Ukraine|year=1996|pages=179–181|author-link=Paul Robert Magocsi}} Historicky šlo o polokočovné a polovojenské obyvatelstvo, které žilo pod jmenovitou [[Suzerenita|suzerenitou]] různých východoevropských států té doby. Za vojenskou službu jim byla umožněna velká míra samosprávy. Kozáci byli zvláště známí držením demokratických tradic. [5] => [6] => Obývali řídce osídlené oblasti v povodí řek [[Dněpr]], [[Don]], [[Těrek]] a [[Ural (řeka)|Ural]] a sehráli důležitou roli v historickém a kulturním vývoji Ukrajiny i Ruska.{{Cite book |url= https://books.google.com/books?id=L0Zk3tUQ1M4C&q=cossacks+old+believers&pg=PA62 |title= Warriors and peasants: The Don Cossacks in late imperial Russia |isbn= 978-0-312-22774-6 |last1= O'Rourke |first1= Shane |year= 2000 |access-date= 2020-11-10 |archive-date= 2022-02-06 |archive-url= https://web.archive.org/web/20220206071147/https://books.google.com/books?id=L0Zk3tUQ1M4C&q=cossacks+old+believers&pg=PA62 |url-status= live }} [7] => [8] => Vládci [[Polsko-litevská unie (1569–1795)|polsko-litevské unie]] a [[Ruské impérium|ruské říše]] obdařili kozáky jistými zvláštními výsadami výměnou za vojenskou povinnost sloužit v nepravidelných jednotkách (většinou [[Jezdectvo|jezdectvu]]). Různé kozácké skupiny byly organizovány podél vojenských hranic s velkými autonomními skupinami nazývanými ''kozácké vojsko''. Každé vojsko mělo území sestávající z přidružených vesnic zvaných ''[[Stanice (kozáci)|stanice]]''. Existovala řada regionálních kozáckých svazů či vojsk, z nichž nejvýznamnější byli [[záporožští kozáci|záporožští]], donští, kubáňští a těrečtí kozáci. Vůdce kozáckého svazu se nazývá [[ataman]]. [9] => [10] => Kozácký způsob života přetrvával do [[20. století]], ačkoli rozsáhlé společenské změny [[Ruská revoluce (1917)|ruské revoluce]] narušily kozáckou společnost stejně jako kteroukoli jinou část Ruska; mnoho kozáků po vzniku [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] odešlo do jiných částí Evropy, zatímco jiní zůstali a asimilovali se do komunistického státu. Soudržné jednotky založené na kozácích byly organizovány a během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] bojovaly na straně [[Nacistické Německo|Německa]] i SSSR. [11] => [12] => Po druhé světové válce Sovětský svaz kozácké jednotky v [[Sovětská armáda|sovětské armádě]] rozpustil a mnoho kozáckých tradic bylo během [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinovy]] vlády a jeho nástupců potlačeno. Za éry [[Perestrojka|perestrojky]] na konci 80. let se potomci kozáků přestěhovali, aby oživili své národní tradice. V roce 1988 Sovětský svaz přijal zákon, který umožňuje znovuobnovení bývalých kozáckých vojsk a vytvoření nových. Během 90. let 20. století mnoho regionálních úřadů souhlasilo s předáním některých místních administrativních a policejních povinností svým kozáckým předákům. [13] => [14] => Při sčítání lidu v Rusku roku 2002 se 140 028 lidí přihlásilo ke kozácké národnosti, zatímco při sčítání v roce 2010 se za kozáky označilo 67 573 lidí. S kozáckou kulturní identitou se po celém světě spojuje 3,5 až 5 milionů lidí, někteří chápou kozáctvo jako nezávislé [[etnikum]] (Kozáci s velkým „K“). Kozácké organizace působí v [[Rusko|Rusku]], [[Kazachstán]]u, na [[Ukrajina|Ukrajině]], v [[Bělorusko|Bělorusku]] a ve [[Spojené státy americké|Spojených státech amerických]]. [15] => [16] => == Název == [17] => Slovo ''kozák'' (množné číslo ''kozáci'', {{vjazyce2|uk|козаки́}}, {{vjazyce2|ru|казаки́}} či {{cizojazyčně|ru|козаки́}}, {{vjazyce2|be|казакi}}, {{vjazyce2|pl|Kozacy}}, {{vjazyce2|sk|kozáci}}, {{vjazyce2|hu|kozákok}}, {{vjazyce2|fi|Kasakat}}, {{vjazyce2|et|Kasakad}}) s největší pravděpodobností pochází z totožného turkického slova ''kazak'' a znamená „svobodný člověk“ nebo také „dobrodruh“,[http://www.etymonline.com/index.php?term=Cossack Cossack], etymonline.com a plně se tak shoduje s kazašským názvem příslušníka národa [[Kazaši|Kazachů]], tj. ''казак''. [18] => [19] => Jiní spojují [[Ruština|ruský]] název ''казаки'' s názvem [[Chazarská říše|Chazarů]] – ''kazari'', kočovného národa kdysi žijícího mezi [[Volha|Volhou]] a [[Dněpr]]em, či [[Kyrgyzové|Kirgizy]], kteří se sami nazývají ''kajsaki''.{{Fakt/dne|20100926123202}} Další etymologické hypotézy hovoří o [[Mongolština|mongolském]] původu slova, kde ''ko-'' znamená ochrana a ''-zach'' hranice.{{Citace monografie [20] => | příjmení = Андреев [21] => | jméno = Александр [22] => | příjmení2 = Андреев [23] => | jméno2 = Максим [24] => | titul = Богдан Хмельницкий в поисках Переяславской Рады [25] => | url = https://books.google.ru/books?id=CYaKBAAAQBAJ&pg=PT91&lpg=PT91&dq#v=onepage&q&f=false [26] => | vydavatel = Litres [27] => | počet stran = 623 [28] => | isbn = 978-5-457-64124-2 [29] => | poznámka = Google-Books-ID: CYaKBAAAQBAJ [30] => | jazyk = ru [31] => }} [32] => [33] => První ruské písemné zmínky o kozácích jsou z ruských letopisů a kronik z let [[1395]] a [[1444]]. V obou se zmiňují jako samostatná vojenská vrstva společnosti. [34] => [35] => == Původ == [36] => [[Soubor:Kubanskie kazaki 2.jpg|náhled|vlevo|Kubáňští kozáci na konci 19. století]] [37] => [[Soubor:Cossack Mamay 1890.jpg|náhled|upright=1.15|Kozácký [[bandura|bandurista]], 1890]] [38] => Etnický původ kozáků má dvě teorie. První hovoří o uprchlých [[Rusko|ruských]] a [[Ukrajina|ukrajinských]] [[Nevolnictví|nevolnících]] a dezertovaných [[Tataři|Tatarech]]. Tuto teorii uvedli v život sovětští historici.{{Citace periodika [39] => | příjmení = А.в [40] => | jméno = Сопов [41] => | titul = Проблема этнического происхождения казачества и ее современное прочтение [42] => | periodikum = Вестник Московского университета. Серия 8. История [43] => | datum vydání = 2008 [44] => | číslo = 4 [45] => | strany = 66–85 [46] => | issn = 0130-0083 [47] => | url = https://cyberleninka.ru/article/n/problema-etnicheskogo-proishozhdeniya-kazachestva-i-ee-sovremennoe-prochtenie [48] => | datum přístupu = 2022-04-07 [49] => }} Komunistická vláda potřebovala prokázat, že kozáci nejsou samostatným etnikem, ale pouze společenskou vrstvou, která požívá neoprávněných výhod. Někteří postsovětští historici{{Kdo?}} tuto teorii účelově udržují při životě i nadále. Jinak by totiž likvidace kozáků prováděná bolševickou vládou (''raskazačivanie'') naplňovala všechny znaky definice [[Genocida|genocidy]]. [50] => [51] => Podle druhé teorie, již zastávali např. významní sovětští historikové [[Lev Gumiljov]] či [[Valerij Šambarov]], pocházejí kozáci etnicky především z Polovců ([[Kumáni|Kumánů]]), [[Pečeněhové|Pečeněgů]], [[Baškirové|Baškirů]], [[Oghuzské jazyky|Oghuzů]] a dalších kočovných kmenů [[Turkické národy|turkického původu]]. [52] => [53] => S kuriózní teorií přišel počátkem 20. století historik [[Jevgraf Savelev]], který původ kozáků odvozoval od středověkých říčních pirátů uškunniků, kteří byli varjažského původu a v 11.–13. století ovládali oblast horního [[Povolžský federální okruh|Povolží]], zvláště okolí [[Vjatka (řeka)|Vjatky]], odkud svými nájezdy terorizovali severní Rusko, včetně [[Veliký Novgorod|Novgorodu]]. Podle této teorie by byli kozáci nepřímo dědici [[Vikingové|Vikingů]] ([[Varjagové|Varjagů]]). [54] => [55] => Podle současných výzkumů je nejpravděpodobnější, že na formování kozáků měli podíl turkičtí [[Kočovnictví|kočovníci]] v oblasti [[Divoká pole|Divokých polí]], kteří zde pod vlivem Slovanů začali přecházet k usedlému způsobu života a zemědělství.{{Fakt/dne|20110428182757}} Podíl na formování kozáků měli rovněž uprchlí nevolníci z Ruska a Polska, kteří se v těchto komunitách usazovali. [56] => [57] => == Osídlení == [58] => [[Soubor:Ukraine-Dyke Pole.png|náhled|upright=1.15|Mapa [[Divoká pole|divokých polí]] v [[17. století]]]] [59] => Původní osídlení kozáků bylo v povodí [[Don]]u, kde sídlilo donské vojsko, a také v povodí [[Dněpr]]u (na území dnešní východní [[Ukrajina|Ukrajiny]]), tzv. [[Záporožská Sič]], kde sídlili záporožští kozáci, odlišní od ostatních skupin oděvem, účesem i výzbrojí. Šlo o oblasti sahající od středního toku [[Volha|Volhy]] přes linii městských pevností jedoucí od [[Rjazaň|Rjazaně]] k [[Tula|Tule]]. S rozšiřováním carské moci se spolu s hranicemi postupovali na jih a východ. V době svého největšího rozmachu, v době od 16. do 19. století, utvořili několik center, největší z nich byly na řekách [[Ural (řeka)|Jaiku]], [[Don]], [[Kubáň]] a [[Těrek]]. Další významná kozácká vojska byla z okolí [[Astrachaň|Astrachaně]] a [[Orenburg]]u. Kubáňští kozáci pocházející z dnešní východní [[Ukrajina|Ukrajiny]], byli z dněperského ostrova [[Chortycja]] u [[Záporoží]] přesídleni carevnou [[Kateřina II. Veliká|Kateřinou Velikou]] na [[Kubáň]], čímž mělo být ukončeno jejich nepřátelství s Poláky. Kozáci pro carské [[Rusko]] od počátku 16. století získali prakticky celou [[Sibiř]] a dále pak [[Aljaška|Aljašku]] a vytvořili pak 17 dalších kozáckých vojsk. Z nově vzniklého Sibiřského kozáckého vojska se později oddělilo Semirečenské vojsko v [[Kyrgyzstán]]u v [[Turkestán]]u, [[Zabajkalské kozácké vojsko|Zabajkalské]], [[Amurské kozácké vojsko|Amurské]] a [[Ussurijské kozácké vojsko|Ussurijského vojsko]]. Menší oddíly byly i v [[Krasnojarsk]]u, [[Irkutsk]]u a na řece [[Jenisej]]. [60] => [61] => == Historie == [62] => [[Soubor:Russian-Cossacks-on-March.jpg|náhled|upright=1.15|Uralští kozáci, c. 1799]] [63] => Ve 14.–15. století se začaly ve [[step]]ích oblasti [[Divoká pole|Divokých polí]] usazovat v rámci vládnoucí [[Zlatá horda|Zlaté Hordy]] kočovné [[Turkické národy|turkické kmeny]] a zakládaly zde osady. Jejich živobytí bylo do značné míry založeno na loupeživých výpravách do Rusi. V [[15. století]] se velká část Divokých polí stala součástí litevského státu a tamní kozáci se tak ocitli na pohraničí [[Litva|Litvy]] a [[Krymský chanát|Krymského chanátu]], který přes jejich území často podnikal loupežné výpady. Od 15. století až do jeho porážky a obsazení Ruskem roku 1783 bylo Tatary z Krymského chanátu odvlečeno a prodáno do otroctví v [[Osmanská říše|Osmanské říši]] okolo 3 milionů obyvatel východní Evropy,{{Citace elektronického periodika | titul = Obávané Tatary vyhnal z Krymu Stalin, na spravedlnost čekají dodnes | periodikum = iDNES.cz | datum vydání = 2010-12-01 | url = http://zpravy.idnes.cz/obavane-tatary-vyhnal-z-krymu-stalin-na-spravedlnost-cekaji-dodnes-1fw-/zahranicni.aspx?c=A101130_204354_zahranicni_vel}} především Ukrajinců a také některých Rusů, ale i Bělorusů a Poláků, a rozsáhlé oblasti jihoruských a ukrajinských stepí zůstaly vylidněny. Proto na obranu proti nim ruská knížata zakládala pevnosti (rusky ''stanicy''), kde usazovala a platila část z turkického vojska, která nepodléhala, vzpírala se nadvládě chánů, byli svobodní (turkicky ''kazak''). Kozáci se formovali do válečnických skupin na obranu před nájezdy Tatarů, [[Nogajská horda|Nogajců]], [[Kalmykové|Kalmyků]] a dalších kočovných etnik. [64] => [65] => Sami kozáci však prováděli nájezdy proti krymským Tatarům, Osmanské říši a [[Írán|Persii]], na nichž získávali kořist a otroky. Záporožští kozáci na svých [[Čajka (loď)|čajkách]] na počátku 17. století vyplenili turecký [[Trabzon]] a dokonce i předměstí [[Istanbul]]u, zatímco [[donští kozáci]] pod velením [[Stěnka Razin|Stěnky Razina]] vyplenili perská města na pobřeží [[Kaspické moře|Kaspického moře]] a osvobodili řadu křesťanských otroků. Jako svobodní ale přijímali pod svou ochranu i uprchlé rolníky [[Slované|slovanského]] původu, kteří se chtěli vymanit z postavení [[Nevolnictví|nevolníků]] a přijímali je do svých řad. Tak se postupně poruštili{{doplňte zdroj}} (jde o starou ruštinu, běloruštinu, ukrajinštinu, společnou oblasti dnešních východoslovanských zemí). Až do pol. 17. stol. měli na Rusi nevolníci právo svobodného stěhování ve dvou podzimních týdnech (konec září, počátek října) a využívali tohoto práva často právě odchodem mezi kozáky. O tuto výsadu rolníky připravil car [[Alexej I. Michajlovič|Alexej Michajlovič]] roku 1649, ilegální útěky ale pokračovaly nadále. [66] => [67] => === Záporožské vojsko === [68] => {{Související|Záporožští kozáci|Záporožská Sič|Kozácký hetmanát}} [69] => [[Soubor:22. Kozak z golovoju tatarina.jpg|vlevo|náhled|upright=1.1|Kozák s hlavou Tatara, 1786]] [70] => [[Soubor:Sergiy Vasylkivskiy- Cossack.jpg|náhled|upright|Pěšák záporožského vojska, 17.–18. století]] [71] => [72] => Jinou, ale obdobnou, historii má Záporožské vojsko, které se formovalo v oblasti dnešní Východní Ukrajiny dříve známé jako [[Divoká pole]], ovládané [[Polsko-litevská unie (1569–1795)|polsko-litevským státem]]. Záporožci, žijící v oblasti dolního toku [[Dněpr]]u, od 15. stol. bránili expanzi polských králů, litevských knížat a [[Řád německých rytířů|německých rytířů]] do ukrajinských stepí. V 16. stol. se stali součástí polsko-litevského státu (Rzeczi Pospolité), kde získali postavení ochránců hranic před Tatary, spojené s rozsáhlými svobodami. Zároveň vznikly oddíly registrovaných kozáků, které od roku 1533 sloužily v armádě polskolitevského státu, o jejich vznik se nejvíce zasadil plukovník Ostap Daszkewicz. Vměšování polské šlechty do pohraničního oblastí Ukrajiny a oklešťování kozáckých privilegií vyvolaly několik povstání, např. povstání Severyna Nalywajka a Hryhorije Lobody z let 1593–1597, které se polským silám ještě podařilo potlačit. Nejrozsáhlejší bylo [[Chmelnického povstání]] z let 1648–1657, které doprovázely masakry civilistů a skončilo rozdělením Ukrajiny mezi Rusko a polsko-litevský stát. Později proběhla ještě další povstání, např. [[Petro Dorošenko|Petra Dorošenka]] na konci 17. století nebo [[Ivan Honta|Ivana Honty]] v roce 1768. Kozáci v nich projevili velkou statečnost, ale také nesmírnou brutalitu a krutost, spojenou zejména s masakrováním [[Židé|Židů]]. [73] => [74] => Záporožský ataman [[Kosťa Hordienko]] spolu s hejtmanem [[Ivan Mazepa|Ivanem Mazepou]] se spojili se [[Švédsko|Švédy]] a bojovali proti [[Ruské impérium|Rusku]] v [[Severní válka|Severní válce]], druhá polovina kozáků zůstala věrná Rusku a Švédy pomohla porazit. Proto byla roku [[1709]] na rozkaz [[Petr I. Veliký|Petra Velikého]] jejich [[sič]] zlikvidována – záminkou bylo [[Bulavinovo povstání]] vedené atamanem donských kozáků [[Kondratij Afanasjevič Bulavin|Kondratijem Afanasjevičem Bulavinem]].{{doplňte zdroj}} Kozáci ze siče ve velkém množství uprchli na území [[Krymský chanát|Krymského chanátu]], odkud se vrátili až v roce [[1734]]. Brzy vytvořili novou Sič, ale i ta byla nakonec roku [[1775]] carskou mocí zlikvidována, čímž na [[Ukrajina|Ukrajině]] zanikla kozácká [[autonomie]].{{doplňte zdroj}} [75] => [76] => Mezi lety [[1650]]–[[1765]] Záporožci spoluorganizovali s ruským carstvím v řídce osídleném Ostrožském, Charkovském, Aktyrském, Sumském a Iziumském regionu svobodné kozácké osady. Jejich autonomie se udržela do [[28. červenec|28. července]] [[1765]], kdy ji dekretem zrušila [[Kateřina II. Veliká|Kateřina Veliká]]. Kozácké jezdecké jednotky se přeměnily na [[husar]]y,{{Fakt/dne|20220127085753|}} kteří se stali součástí pravidelné carské armády. ''Stařešinové'' dostali automaticky [[šlechta|šlechtický]] titul a důstojnickou hodnost. Kozáci, kteří tak neučinili, byli odsunuti z [[Polsko|polské]] hranice směrem na východ. Přesídlením záporožských kozáků do podhůří [[Kavkaz]]u do okolí řeky [[Kubáň (řeka)|Kubáň]] vzniklo koncem 18. století [[Kubáň]]ské vojsko. [77] => [78] => === Kozáci v rámci polsko-litevského státu === [79] => [[Soubor:Pochod Chmielnickiego.jpg|náhled|Postup společného kozáckého-tatarského vojska]] [80] => V pramenech jsou kozáci poprvé zmíněni roku 1444, kdy chránili Pereslav Záleský před nájezdem [[Tataři|Tatarů]], tehdy to však patrně nebyli stepní jezdci, podle pramenů přijeli k městu na člunech a bojovali sekerami. Roku [[1572]] polský král [[Zikmund II. August]] vydal příkaz k sepsání seznamu registrovaných kozáků. Tento první seznam obsahoval asi 300 jmen. První kozáci dostali od [[Polsko|polského státu]] za svou službu peníze. Opatřil jim i oděv a výstroj. Ponechal jim samosprávu a samostatný [[soud]]. Během vlády [[Štěpán Báthory|Štěpána Báthoryho]] v roce [[1578]] se počet registrovaných kozáků rozrostl na 600. Kozákům byla přenechána správa nad městem Terechtemirov u Perejaslavli spolu s nedalekým klášterem. Ve městě byla umístěna kozácká zbrojnice a nemocnice. [[Polsko-litevská unie (1569–1795)|Rzeczpospolita]] tak získala skvělé bojovníky na ochranu svých jižních hranic před útoky Osmanské říše a jejích spojenců. [81] => [82] => V následujícím období získalo jejich vojenské umění dobrou pověst, kozácké jednotky si začaly najímat i západoevropské země. Kozáci žijící na [[Ukrajina|Ukrajině]] v okolí řeky [[Dněpr]] se soustředili kolem města [[Záporoží]], kde vytvořili svou největší pevnost zvanou [[Záporožská Sič]]. Kolem roku [[1530]] se tato [[sič]] stala jejich centrem. Zde sídlil ''[[koš (kozácký samosprávný orgán)|koš]]'', což byl jejich hlavní a nejvyšší samosprávný orgán, jehož velitel byl volen na jeden rok a nazýval se ''košový ataman'' nebo prostě ''košový''{{Doplňte zdroj}}. Volila ho ''rada siče'' skládající se ze ''stařešinů'', což byl kozácký ekvivalent důstojníků. Taková svérázná kozácká republika existovala na Záporožské Siči do roku [[1654]]. [83] => [84] => Kozáci se formálně dělili na ''kureny'', jakési jednotky, kterých bylo dohromady nejvíce 38. Nižším stupněm ve vojenské hierarchii byl ''polk'' ([[pluk]]). Ten se dále dělil na ''sotni'' (setniny), nebo [[rota|roty]] a ještě nižší ''stance'' (obce). Kozáci vedli aktivní boj proti jinověrcům, kterými pro ně byli zejména [[krymští Tataři]], [[Turci]], polští a litevští [[Katolická církev|katolíci]], [[Židé]] i ostatní zejména západoevropští přistěhovalci na Ukrajině. Záporožská Sič tak sehrála významnou roli při formování [[Ukrajinci|ukrajinského národa]] a v jeho boji za samostatnost v [[16. století|16.]]–[[18. století]]. [85] => [86] => Rzeczpospolita zprvu využívala kozáků jako vojsko, a do jejich vnitřních záležitostí příliš nezasahovala, což kozákům velmi vyhovovalo. Litevská a polská [[šlechta]] však od [[17. století]] začala zabírat jejich území a nedbajíc na jejich status samostatného svobodného obyvatelstva, dělala z nich své poddané. Registrovaných kozáků se pokoušela využít k potlačení ukrajinského národního hnutí. Kozáckým velitelům byly udělovány šlechtické tituly, ani to však nepomohlo a jednotky registrovaných kozáků často přecházely k povstalcům. Začátkem 17. století proběhlo několik krvavých kozáckých povstání. Největší z nich vedl [[Bohdan Chmelnický]] v letech [[1648]]–[[1654]]. V [[1649]] povolil polský král Chmelnickému zvýšit počet registrovaných kozáků na 40 tisíc, ale již roku [[1651]] po Berestecké bitvě se musel jejich počet snížit na 20 tisíc. Povstání se velkou měrou podílelo na kolapsu [[Polsko-litevská unie (1569–1795)|Republiky obou národů]]. Po Perejaslavské radě v roce [[1654]] se Kozácký hejtmanát - současná levobřežní [[Ukrajina]] poprvé spojila s [[Ruské impérium|Ruským carstvím]], tehdy byl sestaven i poslední seznam registrovaných kozáků. Nacházelo se v něm 60 tisíc jmen. V tomto soustátí setrvala Ruská říše až do začátku 20. století. [87] => [88] => === Carští kozáci === [89] => [[Soubor:Донской козакъ 1821 года.jpeg|náhled|Donský kozák okolo roku 1821]] [90] => V polovině [[16. století]] bojovali kozáci ve vojsku [[Ivan IV. Hrozný|Ivana IV. Hrozného]] při dobývání [[Kazaň|Kazaně]] a [[Astrachaň|Astrachaně]]. Právě Ivan pak kozákům potvrdil právo svobodného života, výměnou za povinnost ochrany hranic [[Rusko|ruského]] státu, přiznal kozákům i žold ve formě zbraní a zlata, který byl ale vyplácen nepravidelně. Kozáci tak v [[Ruské impérium|Rusku]] plnili v 16. a 17. století zejména funkci ochrany hranic a příhraničních oblastí před nájezdy [[Tataři|Tatarů]] a [[Nogajská horda|Nogajců]]. Později pomáhali při podmaňování [[Sibiř]]e, [[Kavkaz]]u a [[Dálný východ|Dálného východu]]. Dobývání Sibiře započal na sklonku 16. století kozácký ataman [[Jermak Timofějevič]], když porazil [[Kučum]]a, chána [[Tataři|Sibiřských Tatarů]]. Postup kozáků na východ probíhal velice rychle. Roku 1632 založil kozák [[Pjotr Ivanovič Beketov|Pjotr Beketov]] pevnost [[Jakutsk]] a tím otevřel cestu k obsazení východní Sibiře. V roce [[1645]] kozák [[Vasilij Danilovič Pojarkov|Vasilij Pojarkov]] proplul po řece [[Amur]] do [[Ochotské moře|Ochotského moře]], kde objevil Severní [[Sachalin]] a následně se vrátil do [[Jakutsk]]a. Další ruský kozák [[Semjon Ivanovič Děžňov]] přeplaval z ústí řeky [[Kolyma|Kolymy]] v [[Severní ledový oceán|Severním ledovém oceánu]] do řeky [[Anadyr]] v [[Tichý oceán|Tichém oceánu]] a objevil [[Beringův průliv|průliv]] mezi [[Asie|Asií]] a [[Aljaška|Aljaškou]]. [[Kamčatka|Kamčatku]] prozkoumal a obsadil v letech [[1697]]–[[1699]] kozák [[Vladimir Vasiljevič Atlasov]], neblaze proslulý svou hrabivostí a brutalitou. [91] => [92] => Kozáci mají podíl na událostech tzv. [[Smuta|smutné doby]] počátkem 17. století. Zpočátku sice podporovali [[Lžidimitrij I.|Lžidimitrije I.]] a tvořili podstatnou část jeho armády, po jeho zavraždění ale měli velký význam při zvolení [[Michael III.|Michala III.]] za cara.V [[17. století|17.]] a [[18. století]] se ruské kozáctvo podílelo velkou měrou na povstáních a útocích proti [[Ruské impérium|Ruskému carství]]. Z jeho řad vzešli mnozí organizátoři kozáckých a rolnických povstání, jako například [[Stěnka Razin]] a [[Jemeljan Pugačov]]. Roku [[1671]], po porážce povstání [[Stěnka Razin|Stěnky Razina]], se ruskému carovi [[Alexej I. Michajlovič|Alexeji]] podařilo dostat kozáky pod kontrolu. Z dobrovolných spojenců se tak stali carskými poddanými. Do jejich organizace stále více zasahovala [[car]]ská moc, která ji do konce 17. století začala upravovat v souladu s vlastní administrativou. Od roku [[1721]] spadali kozáci pod Vojenské kolegium, které bylo jakýmsi předchůdcem Ruského ministerstva obrany. V tomtéž roce Petr I. Veliký pozastavil volbu atamanů kozáků a nařídil jejich výběr carskou mocí. Po likvidaci [[Pugačovovo povstání|Pugačovova povstání]] v roce [[1775]] během panování [[Kateřina II. Veliká|Kateřiny II.]] byly zlikvidovány i poslední prvky kozácké [[autonomie]]. V [[1798]] byly kozácké hodnosti nahrazeny armádními, kozáčtí stařešinové probrali důstojnické hodnosti a dostali šlechtické tituly. [93] => [94] => V [[19. století]] se kozáci, kteří udržovali jediní profesionální stálou bojovou pohotovost, stali de facto páteří carské armády a označení kozák se v době carského režimu stalo takřka synonymem pro vojáka. To však není přesné, v carském Rusku byli kozáci elitní složkou armády, podobně jako „britští“ [[Gurkhové]], rovněž tradičně bojovný národ. V roce [[1802]] vydali první armádní směrnice pro kozácká vojska. Od roku [[1827]] byl za nejvyššího atamana všech kozáckých vojsk v carském [[Ruské impérium|Rusku]] volen následník trůnu. V [[1838]] byl vytvořen organizační řád pro kozácké oddíly, ty v [[1857]] přešly pod správu velení (od [[1867]] Hlavního velení) nepravidelných (od [[1879]] kozáckých) vojsk ministerstva války, od roku [[1910]] podléhající Hlavnímu štábu. [95] => [96] => === Donské vojsko === [97] => [[Soubor:Don-kosack.jpg|náhled|upright=1.15|Donský kozák na začátku 19. století]] [98] => Nejstarším kozáckým vojskem je vojsko Donské, doložené již v 16. století. Po dohodě s cary rozšiřovali hranice [[Ruské impérium|Ruské říše]] a chránili její hranice. Tak vznikala nová vojska (jaické vojsko, volžské vojsko, [[Zabajkalské kozácké vojsko|amurské vojsko]], [[Ussurijské kozácké vojsko|ussurijské vojsko]], apod.). Tato vojska postupně utvořila jejich současné rozdělení. V 16. a 18. století se kozáci značnou měrou podíleli na povstáních proti carskému režimu, zejména pod vedením atamanů [[Ivan Bolotnikov|Ivana Bolotnikova]], [[Stěnka Razin|Stěnky Razina]], [[Kondratij Afanasjevič Bulavin|Kondrata Bulavina]], [[Ivan Mazepa|Ivana Mazepy]] a [[Jemeljan Pugačov|Jemeljana Pugačova]]. Po dohodě s Petrem I. se kozácká území stala řádnou součástí [[Ruské impérium|Ruské říše]], se zachováním značné míry [[autonomie]]. V průběhu dalších století byla tato autonomie oklešťována. Např. volení atamani (''vybornyje atamany'') byli nahrazováni atamany dosazenými z [[Moskva|Moskvy]] či [[Petrohrad|Petrohradu]] (''nakaznyje atamany''). [99] => [100] => === Po převratu === [101] => Po bolševickém převratu došlo na Donu k několika kozáckým protikomunistickým povstáním, která později přerostla do občanské války. Například pod velením [[Bělogvardějci|bělogvardějského]] generála [[Anton Ivanovič Děnikin|Antona Ivanoviče Děnikina]] bojovalo proti bolševikům 150 tisíc donských kozáků. Proto [[komunistický režim]] podnikl vůči kozákům genocidu a odhaduje se, že v letech 1919 a 1920 během [[Ruská občanská válka|ruské občanské války]] bylo až 500 tisíc donských kozáků a jejich rodinných příslušníků bolševiky zavražděno nebo deportováno do vyhnanství.Kort, Michael (2001). ''The Soviet Colosus: History and Aftermath'', s. 133. Armonk, New York: M.E. Sharpe. {{ISBN|978-0-7656-0396-8}}. Kozácké populace také byly těžce postiženy uměle vyvolaným [[Hladomor na Ukrajině|hladomorem]] na počátku 30. let 20. století. [102] => [103] => Zároveň již po [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševickém]] převratu přešla část kozáků vedená atamanem [[Semjon Michajlovič Buďonnyj|Buďonným]] (později [[maršál]] [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]) k [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševikům]], pod příslibem, že [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševici]] předají jejich kmenu půdu a statky, kdysi patřící velkostatkářům. Když [[Adolf Hitler|Hitler]] zaútočil na [[Sovětský svaz]], většina kozáků i přes [[antikomunismus]] a částečné sympatie k carskému režimu vstoupila do [[Rudá armáda|Rudé armády]].{{Fakt/dne|20180202192047|}} [104] => [105] => == Vojenský význam == [106] => Z vojenského hlediska byli kozáci univerzálním druhem vojska. Vojenští odborníci je uznávali jako nejlepší lehké jezdectvo, vynikající na obchvatné manévry a útoky na týl nepřítele – tedy specifické operace, kde se plně využívala jejich rychlost ve spojení s přesným manévrováním nesemknutých formací, což bylo zvláště efektivní v boji s [[Evropa|evropskými]] armádami. To potvrdili během [[Severní válka|severní]] a [[Sedmiletá válka|sedmileté války]], jakož i během italského a švýcarského pochodu [[Alexandr Vasiljevič Suvorov|Alexandra Suvorova]]. Významnou měrou se podepsaly na výsledku partyzánské války proti [[Napoleon Bonaparte|Napoleonovi]] v roce [[1812]]. Bez kozáckých [[šavle|šavlí]] se neobešla žádná rusko-turecká válka v 18. a 19. století. [107] => [108] => Podle zákona z roku [[1875]] trvala kozácká služba 20 let. Začínala se ve věku 18 let. První tři roky navštěvoval kozák přípravnou třídu, čtyři roky sloužil v normální vojenské službě, osm v zlehčené službě a pět v záloze. Do služby každý přišel ve své uniformě, se střelnou i chladnou zbraní a jezdeckým koněm. Za přípravu, výcvik a vojenskou službu nesla odpovědnost kozácká Občina – [[Stanice (kozáci)|stanice]]. [109] => [110] => Koncem 19. století mezi kozáky stále převládal silný smysl pro soudržnost a nadřazenost, pramenící z jejich způsobu života, i loajalita k carské vládě. Proto byli často nasazováni na potlačení vzpour a nepokojů, zejména během rozsáhlých dělnických a rolnických nepokojů v [[1905]] a [[1906]]. Carská vláda se do značné míry opírala o jejich spolehlivost i na začátku [[20. století]], kdy jejich společnost a polofeudální vojenská služba byly do značné míry již překonané. Kozáci již nebyli natolik oslavováni ruskou armádou, která v nich viděla málo ukázněné a nedostatečně vycvičené vojenské jednotky. Jejich bojové oddíly se začaly využívat jako průzkumníci, vojenské spojky či předváděcí průvod. Když se začala v únoru [[1917]] [[Říjnová revoluce|revoluce]], kozáci rychle vystřízlivěli a připojili se k povstání, i když se do revoluce zprvu zapojilo jen málo kozáckých jednotek. Zběhnutí celé kozácké carské gardy (takzvaný ''Konvoi'') bylo velkým úderem pro cara [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláše II.]] [111] => [112] => === Zbraně === [113] => [[Soubor:Chaika viyskova Boplan 1660.png|náhled|[[Čajka (loď)|Čajka]], loď záporožských kozáků, kresba z roku 1660]] [114] => [[Švédsko|Švédský]] král [[Gustav II. Adolf|Gustav Adolf II.]] na návrh [[plukovník]]a [[Melchior von Wurmbrand|Melchiora von Wurmbrandta]] a [[baron]]a Roberta Scotta zavedl v roce 1626 čtyřliberní (84 mm) kožená děla. Tato děla samozřejmě nebyla jen z kůže. Základ tvořila hlaveň z tenkého měděného či bronzového plechu dosahujícího tloušťky odpovídající čtvrtině kalibru děla. U konce komory byla tato hlaveň zesílená. Ústí hlavně svírala železná obruč a další obruče byly po celé délce hlavně. Vzdálenost mezi obručemi byla rovna kalibru zbraně. Další vrstvu tvořila prosmolená látka nebo provazy a koňské žíně. Celé to pak bylo obalené kůží namočenou v dehtu a sevřené ještě dvěma železnými obručemi s oky pro snazší přenášení. Dělo vážilo přibližně 48 kg a na lafetě ho snadno přemístil jeden kůň nebo dva lidé. Do koženého děla se nabíjely pouze olověné nebo kamenné projektily. V letech 1626–1630 se kožená děla zúčastnila několika bitev. Byla lehká a snadno se s nimi manipulovalo, ale měla několik zásadních nedostatků: [115] => # Kvůli nízké tepelné vodivosti kůže se dělo zahřálo sice až po 8–10 výstřelech, ale bronzový nebo měděný vnitřek hlavně shořel. V kůži se pak tvořily otvory, které měly za následek velké množství nehod. [116] => # Tato děla měla nedostatečnou mechanickou pevnost, což zásadně snižovalo jejich využití v boji. [117] => Proto již v roce 1631 byla kožená děla ze švédské armády vyřazena. Některé z těchto zbraní se ale v různých podobách vyskytovaly i v polské armádě, a pak právě i u kozáků. Kozáci si velice zakládali na vysoké mobilitě své armády. Vzhledem k nízké hmotnosti byla kožená děla značně populární. [118] => [119] => == Způsob života == [120] => [[Soubor:PG - Semireche Cossack.jpg|náhled|vlevo|Kozák ze [[Sedmiříčí]] ve Střední Asii, 1911]] [121] => [[Soubor:Józef Brandt - Wesele kozackie.jpg|náhled|Kozácká svatba, [[Józef Brandt]]]] [122] => Kozáci byli různorodé, převážně [[Slované|slovanské]] svobodné obyvatelstvo žijící na hranicích [[Moskevské velkoknížectví|Moskevské Rusi]], [[Litva|Litvy]], [[Polsko|Polska]] a [[tataři|tatarských]] chanátů, v řídce osídlených oblastech, daleko od státních center, přibližně mezi [[Dněstr]]em a [[Volha|Volhou]]. Po rozpadu [[Zlatá horda|Zlaté hordy]] toto obyvatelstvo pravděpodobně vzájemně splývalo a mísilo se s mnoha kočovnými kmeny. Kozáci tak žili v malých samostatných komunitách, přičemž často utvářeli vlastní ozbrojené jednotky nezávislé na okolních zemích. Vojenství mělo pro ně velký význam, byli většinou ve stavu permanentní války s okolními kočovnými národy. Válečná kořist byla jedním z jejich hlavních zdrojů obživy. Při svých výpravách na [[Krym]] a [[Kavkaz]], do [[Osmanská říše|Turecka]] a [[Persie]] podnikali riskantní výpravy nejen po souši, ale i po moři. Používali při tom pouze lehké lodě, často dokonce pouze čluny vydlabané z kmenů stromů. Svou kořist dávali do společného kotle a přenechávali na starost pokladníkovi. Až po skončení výpravy uspořádali radu (''duvan''), na níž se kořist (''jasir'') rozdělila. Podíl závisel na zásluhách jednotlivce a jeho hodnosti, podíl po těch co zahynuli, dostali pozůstalí. Samostatný podíl dostávala [[Pravoslaví|pravoslavná církev]], z ukořistěných [[dělo|děl]] se odlévaly [[zvon]]y. [123] => [124] => Kozácká [[samospráva]] a služba byly v úzké souvislosti s přerozdělováním půdy, která zajišťovala jejich obživu a byla tak základem jejich materiálních hodnot. Hlavním vlastníkem půdy byl stát, který jménem cara dával část půdy kozáckým vojskům, která si ji vykoupila vlastní krví. Část této půdy si kozácké vojsko nechávalo v záloze a zbytek přerozdělovalo jednotlivým stanicím. Ty znovu přerozdělovaly půdu mezi kozáky. Ti byli za doživotní užívání půdy a osvobození od placení daní povinni snášet vojenskou službu. Půdu udělovaly i kozácké šlechtě, v závislosti na jejich důstojnické hodnosti i dědičně. Tato půda se nesměla prodávat osobám nevojenského původu. V 19. století bylo zemědělství hlavním druhem hospodářství v kozáckých regionech, i když v různých oblastech existovaly určité odlišnosti – intenzivní [[rybolov]] v uralském, donském a ussurijském vojsku, [[myslivost]] v sibiřském, [[vinohradnictví]] a [[ovocnářství]] na Kavkaze a Donu. Byl to značný rozdíl a velký příklon k zemědělství oproti předchozím dobám, kdy v se donském vojsku na začátku 18. století podobná činnost mezi kozáky nemilosrdně trestala a upřednostňovalo se pastevectví a chov koní. [125] => [126] => == Hierarchie == [127] => Tradičně jsou kozáci hierarchicky podřízeni [[ataman]]ovi, nižší důstojníci jsou [[esaul]]ové. Odznakem atamana je ''bulava'', zvláštní rituální žezlo nebo palcát. U ukrajinských kozáků byl místo označení ataman používán výraz ''het'man'' (vykládané různě, patrně ale od germánského ''hauptman''). [128] => [129] => == Rozdělení == [130] => [[Soubor:Russian cossacks in Paris streets in 1814.JPG|náhled|Kozáci v Paříži roku 1814 během [[Napoleonské války|napoleonských válek]]]] [131] => Rozdělení kozáckých vojsk (v závorce rok oficiálního založení): [132] => * [[Donští kozáci|Donské vojsko]] (1570) [133] => * Kubáňské vojsko (1696) [134] => * Terské vojsko (1577) [135] => * Astracháňské vojsko (1760) [136] => * Uralské vojsko (1591) [137] => * Orenburské vojsko (1744) [138] => * Semirečenské vojsko (1867) [139] => * Sibiřské vojsko (1760) [140] => * [[Zabajkalské kozácké vojsko|Zabajkalské vojsko]] (1851) [141] => * [[Amurské kozácké vojsko|Amurské vojsko]] (1858) [142] => * [[Ussurijské kozácké vojsko|Ussurijské vojsko]] (1889) [143] => [144] => Původní záporožské vojsko bylo po nezdařené vzpouře, vedené [[Jemeljan Pugačov|Jemeljanem Pugačovem]] v roce 1775, převedeno do nepravidelného jezdectva a později přesídleno na [[turecko]]u hranici, kde vytvořilo základ kubáňského vojska. [[Ural]]ští a [[Orenburg|orenburští]] kozáci se rozhodující mírou podíleli na kolonizaci [[Sibiř]]e, zejména pod vedením atamana [[Jermak Timofějevič|Jermaka Timofějeviče]]. [145] => [146] => == Kozáci za první a druhé světové války == [147] => [[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1975-099-15A, Russland, Kosaken in der Wehrmacht.jpg|náhled|Kubáňští kozáci ve službách [[wehrmacht]]u]] [148] => Carská moc zpočátku využívala kozáků jako loajálního vojska při potlačování vzpour. Po vypuknutí [[Říjnová revoluce|říjnové revoluce]] se kozáci, jichž bylo dle odhadů ještě před [[První světová válka|první světovou válkou]] na 4, 5 miliónů,{{Citace periodika [149] => | příjmení = Vykoupil [150] => | jméno = Libor [151] => | odkaz na autora = Libor Vykoupil [152] => | titul = Ecce Homo - popraveni velitelé a organizátoři kozáckých jednotek [153] => | periodikum = Rozhlas.cz [154] => | datum = 2007-01-16 [155] => | ročník = [156] => | číslo = [157] => | strany = [158] => | jazyk = cs [159] => | url = http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/ecce-homo-popraveni-velitele-a-organizatori-kozackych-jednotek--311288 [160] => | datum přístupu = 2017-11-13 [161] => }} přidávali na obě strany [[Ruská občanská válka|konfliktu]]. Mnozí zkušení velitelé, jako [[Pjotr Nikolajevič Krasnov]] nebo [[Andrej Grigorjevič Škuro]], se postavili na stranu [[Bílé hnutí|bílých]], drobní kozáci se naopak přidávali k [[Rudá armáda|Rudé armádě]], mezi nimi i později známý [[Semjon Michajlovič Buďonnyj|Semjon Buďonnyj]]. Po vítězství komunistů v roce [[1920]] konečně přišla krutá rána v podobě „dekozakizace“ ([[Ruština|rusky]] ''razkazačivanie''). Komunistická vláda totiž tvrdila, že kozáci jsou nebezpečný teroristický živel a potenciální nepřítel jejich režimu. Kozácká samospráva byla zrušena a jejich oblasti byly rozděleny mezi jednotlivé svazové republiky. To bylo nejhorší pro kozáky na [[Těrek|Tereku]] a [[Don]]u. Brzy na to se jich dotkla vlna združstevňování a mnozí z nich byli označeni jako [[Kulak|kulaci]] a odesláni na nucené práce. [162] => [163] => V roce [[1936]] byla zrealizována myšlenka zavést kozácké jednotky do [[Rudá armáda|Rudé armády]]. Kozáci v Rudé armádě byly jezdecké jednotky, které však jen velmi okrajově navazovaly na své předchůdce. [164] => [165] => Během [[východní fronta (druhá světová válka)|Velké vlastenecké války]] se [[Adolf Hitler|Hitler]] snažil využít kozácké nespokojenosti s vládou bolševiků nejprve na Ukrajině. V roce 1942 se Němci dostali do kozáckých oblastí na jihu Ruska. Kozáci se znovu zachovali různě, mnozí se přidali k nacistům zejména na [[Don]]u, kde byly rány během združstevňování nejtvrdší. A Němci se zde pokusili si místní obyvatelstvo naklonit a vedli zde poměrně mírnou politiku.[[Correll Bernett]]: ''Hitlerovi generálové''. Brno, Jota 1997, s. 284–285. V oblasti Kubáně v roce [[1942]] Němci vytvořili jakýsi kozácký okres. Němcům se podařilo vytvořit během války dvě kozácké divize ([[1. Kossaken-Kavallerie-Division|1.]] a [[2. Kossaken-Kavallerie-Division]]), které byly organizovány na Ukrajině a později se používaly v boji proti partyzánům v [[Jugoslávie|Jugoslávii]], případně byly nasazeny i v Maďarsku. Těmto jednotkám, které převzaly organizační strukturu německého jezdectva, veleli němečtí důstojníci. Mnozí jiní jednotlivci se zúčastnili likvidace židovského obyvatelstva nebo bojů s partyzány v rámci německých [[Hilfswilliger]]. Část těchto jednotek vstoupila do [[Ruská osvobozenecká armáda|ruské osvobozenecké armády]] generála [[Andrej Andrejevič Vlasov|Vlasova]]. Přesto mnoho kozáků raději bojovalo v partyzánských jednotkách proti Němcům.{{Fakt/dne|20180202192633|}} [166] => [167] => Když počátkem roku [[1943]] začala z Kubáně a Donu německá vojska ustupovat, odešlo odtud s nimi spolu se svými rodinami několik desítek tisíc kozáků. Jejich počet v německé armádě nepřesáhl 20 tisíc. Po válce [[Spojené království|britská]] a [[Spojené státy americké|americká]] [[armáda]] vrátila do [[Sovětský svaz|SSSR]] 150 tisíc mužů, žen a dětí, kteří tvrdili, že jsou kozáci. Mnoho z nich nikdy nebylo občany SSSR (mnozí byli příslušníci různých asijských národů, např. [[Obyvatelstvo Afghánistánu|Afghánci]], které byly organizovány ve zvláštních oddílech), kde je považovali za zrádce a poslali je na nucené práce do [[gulag]]ů. Návrat do jejich vlasti jim umožnili až po smrti Stalina. Represálií byly však postiženy v mnohem větší míře i jiné národy severního Kavkazu jako [[Karačevci]], [[Balchaři]], [[Ingušové]] a [[Čečenci]]. [168] => [169] => Pravidelné kozácké jednotky Rudé armády se poprvé vyznamenaly [[Bitva před Moskvou|v bitvě před Moskvou]], kde operovaly v rámci sovětské [[Sovětská 5. armáda|5. armády]]. Kozácká [[20. jezdecká divize]], později přejmenovaná na [[Sovětský 2. gardový jezdecký sbor|2. gardový jezdecký sbor]], kterému velel generálmajor [[Lev Michajlovič Dovator|L. M. Dovator]], prorazila německou linii mezi Istrou, [[Kubinka|Kubinkou]] a [[Možajsk]]em na styku německého [[VII. sbor Wehrmachtu|VII.]] a [[XI. sbor Wehrmachtu|XI. sboru]]Paul Carell:''Operace Barbarossa''. Plzeň, Mustang 1996, s. 262–265. a několik týdnů vedla těžké boje v německém týlu. [170] => [171] => Jinde, kde se Němci chovali k obyvatelstvu krutě, však spontánně vznikaly kozácké partyzánské oddíly a kozácké obyvatelstvo se stavělo Němcům na odpor. Kozáci výrazně pomohli při obraně předpolí Kavkazu. V Rudé armádě od začátku války bojovalo 100 tisíc kozáků. Největší význam sehráli na sovětské straně kozáci z oblasti Tereku a Kubáně, když se podíleli na osvobozování [[Krasnodar]]u. Slavnostní přehlídky vítězství na Rudém náměstí [[24. červen|24. června]] [[1945]] se účastnil i čestný oddíl kubáňských kozáků. [172] => [173] => == Současnost == [174] => [[Soubor:Don Cossacks monument Luhansk.JPG|náhled|upright=1|Pomník donským kozákům v [[Luhansk]]u na Ukrajině]] [175] => Po válce byly kozácké jednotky spolu s jezdectvím ze [[Sovětská armáda|Sovětské armády]] vyřazeny a kozáctvo jako ozbrojená složka prakticky zaniklo. Nezanikly však kulturní tradice kozáckého lidu. Během [[Perestrojka|perestrojky]] v druhé polovině [[1980–1989|80. let]] se poměry v SSSR uvolnily, což dovolilo znovu vzniknout základům kozácké organizace, podobně jako byla známa z minulosti před [[Ruská občanská válka|Občanskou válkou]]. 28. až 30. [[červen|června]] [[1990]] byla na sjezdu kozáků v Moskvě vytvořena rada atamanů a zvolen první nový všesovětský ataman [[Alexandr Martynov]]. Zanedlouho na to začaly v bývalých kozáckých oblastech vznikat organizace, které sdružují kozácké komunity. V současnosti se taková samospráva rozvíjí ve všech oblastech, kde žijí kozáci. Na jihu Ruska kozáci fungují jako polovojenská organizace, která hlídkuje v ruských oblastech. Momentálně{{Kdy?}} se v ruské [[Státní duma|Dumě]] projednává zákon o kozácké státní službě. [176] => [177] => Někteří donští kozáci, kteří žijí na obou stranách rusko-ukrajinské hranice a založili první stálá osídlení v [[Donbas]]u v 16. století na území tzv. [[Divoká pole|Divokých polí]],„''[http://books.google.cz/books?id=-h6r57lDC4QC&pg=PA135 Historical Dictionary of Ukraine]''“. Ivan Katchanovski, Zenon E. Kohut, Bohdan Y. Nebesio, Myroslav Yurkevich (2013). strana 135. {{ISBN|081087847X}} se v roce 2014 po vypuknutí [[Válka na Donbase|války na východní Ukrajině]] přidali na stranu proruských separatistů.{{Citace elektronického periodika | titul = Slavjansk je bojová zóna bez vody a elektřiny. Luhanskou oblast dobývají kozáci [178] => | periodikum = Novinky.cz [179] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [180] => | vydavatel = Borgis [181] => | datum vydání = 2014-06-10 | url = http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/338917-slavjansk-je-bojova-zona-bez-vody-a-elektriny-luhanskou-oblast-dobyvaji-kozaci.html | datum přístupu = 2015-06-07 | url archivu = https://web.archive.org/web/20140614040957/http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/338917-slavjansk-je-bojova-zona-bez-vody-a-elektriny-luhanskou-oblast-dobyvaji-kozaci.html | datum archivace = 2014-06-14 }} Donští a kubáňští kozáci se také zúčastnili válek v [[Válka v Podněstří|Podněstří]] a [[Válka v Abcházii (1992–1993)|Abcházii]]. [182] => [183] => == Kozáci v literatuře a ve filmu == [184] => * mnohokrát zfilmovaná povídka ''[[Taras Bulba]]'' (z knihy ''[[Mirgorod (Gogol)|Mirgorod]]'') od [[Nikolaj Vasiljevič Gogol|Nikolaje Vasiljeviče Gogola]] [185] => * novela ''[[Kozáci (Tolstoj)|Kozáci]]'' od [[Lev Nikolajevič Tolstoj|Lva Nikolajeviče Tolstého]] [186] => * román ''[[Tichý Don]]'' od [[Michail Alexandrovič Šolochov|Michaila Šolochova]] – oceněn [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovou cenou]] [187] => * román ''Perejeslavská rada'' od [[Natan Rybak|Natana Rybaka]] [188] => * román ''Po perejeslavské radě: Smrt železného hetmana'' od Natana Rybaka [189] => * román ''Sokrates'' od Dana Millmana [190] => * v románech [[Henryk Sienkiewicz|Henryka Sienkiewicze]] [[Ohněm a mečem]], [[Potopa (kniha)|Potopa]] a [[Pan Wołodyjowski|Pan Wolodyjowski]] jsou kozáci vylíčeni spíše negativně, z polského pohledu a je zdůrazněna jejich krutost. [191] => [192] => == Odkazy == [193] => === Reference === [194] => {{Překlad|jazyk = sk|článek = Kozáci|revize = 3233398}} [195] => [196] => === Externí odkazy === [197] => * {{Commonscat}} [198] => * {{Wikislovník|heslo=kozák}} [199] => * {{cs}} [http://neviditelnypes.lidovky.cz/historie-kozaci-a-sultan-aneb-mezikulturni-dialog-v-17-stoleti-pus-/p_kultura.asp?c=A070922_182432_p_kultura_wag Neviditelný pes: Odpověď záporožských kozáků sultánovi Mehmetovi IV.] [200] => * {{cs}} [http://www.vojsko.net/index.php/armady/122-jednotky/975-kozacky-jezdecky-pluk-platov Kozácký jezdecký pluk Platov] [201] => * {{cs}} [http://www.vojsko.net/index.php/armady/122-jednotky/974-kozacky-jezdecky-pluk-jungschulz Kozácký jezdecký pluk Jungschulz] [202] => * {{cs}} [http://www.vojsko.net/index.php/armady/122-jednotky/972-kozacke-formace-1941-1943 Kozácké formace 1941–1943] [203] => * {{cs}} [http://zpravy.idnes.cz/pozapomenuty-zakrov-nepochopitelny-masakr-na-konci-valky-pam-/domaci.aspx?c=A110801_191014_domaci_brm Kozácký masakr v Čechách] [204] => * {{ru}} [http://www.kazak-history.ru/ Historie ruského kozáctva] [205] => * {{ru}} [http://www.cossackdom.com/enciclopedic/a.html Kozácký slovník] [206] => [207] => {{Autoritní data}} [208] => {{Portály|Lidé|Rusko|Ukrajina}} [209] => [210] => [[Kategorie:Kozáci| ]] [211] => [[Kategorie:Etnické skupiny na Ukrajině]] [212] => [[Kategorie:Jezdectví na Ukrajině]] [213] => [[Kategorie:Dějiny ukrajinského vojenství]] [] => )
good wiki

Kozáci

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Ruské impérium','Ukrajina','Rusko','Dněpr','Don','Sovětský svaz','Polsko-litevská unie (1569-1795)','Tataři','Stěnka Razin','Divoká pole','Kubáň','Těrek'

Dněpr

Don

Don je přítokou řeky Volhy.

Kubáň

Kubáň je historická země v Rusku, která se nachází na severozápadě Kavkazu.

Rusko

Tataři

Těrek

Ukrajina