Array ( [0] => 15517253 [id] => 15517253 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Kutikula [uri] => Kutikula [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Kutikula''' (z lat. „cuticula“, zdrobněliny slova „cutis“ – „kůže“) je nebuněčná vrstva pokrývající povrch těla živočichů a rostlin poskytující ochranu. Je vylučována buňkami na povrchu těla – pokožkou. Existují různé druhy kutikuly, které závisí na původu, struktuře, funkcích a chemickém složení. U [[Rostliny|rostlin]] je to ochranný, [[Hydrofobie|hydrofobní]], voskovitý pokryv (kutin), u [[Bezobratlí|bezobratlých živočichů]] je kutikula tvořena [[Bílkovina|bílkovinou]], u [[Členovci|členovců]] obsahuje [[chitin]] a může tvořit pevnou zevní kostru, zejména po [[Inkrustace (cytologie)|inkrustaci]], například [[Uhličitan vápenatý|uhličitanem vápenatým]].{{Citace elektronického periodika |titul=Leccos - Kutikula |url=http://leccos.com/index.php/clanky/kutikula |datum přístupu=2011-06-28 |url archivu=https://web.archive.org/web/20111017202825/http://leccos.com/index.php/clanky/kutikula |datum archivace=2011-10-17 }} [1] => [2] => [[Soubor:Cuticula.svg|náhled|Kutikula]] [3] => [4] => == Kutikula bezobratlých == [5] => Její složení a členění je různé. V [[Zoologie|zoologii]] je kutikula mnohovrstevná struktura na vnější vrstvě [[epidermis]] u mnoha [[Bezobratlí|bezobratlých živočichů]], především [[Škrkavka|škrkavky]] a [[Členovci|členovců]], v nichž tvoří [[exoskelet]]. Hlavním konstrukčním prvkem pokožky [[hlístice]] jsou [[Bílkovina|bílkoviny]], jež jsou vysoce zesíleny [[kolagen]]y a specializovanými nerozpustnými bílkovinami, spolu s [[glykoproteiny]] a [[lipidy]]. [[Pokožka (živočichové)|Pokožkové]] deriváty bezobratlých, jako drápky a sety, mají také kutikulární charakter. [6] => [7] => U členovců má kutikula tři části: ''epikutikulu'', ''exokutikulu'' a ''endokutikulu''. Tyto vrstvy nemají [[Buněčná struktura|buněčnou strukturu]], ale mají v sobě velice drobné [[póry]], které procházejí od endokutikuly až k povrchu, a propojují tak epidermis s povrchem těla. [[Měkkýši]] mají pružnou a tenkou pokožku, která je holá, pokrytá [[řasinka]]mi nebo krytá kutikulou. V takovém případě vybíhá kutikula v plášť a jeho buňky vylučují pevnou bílkovino-vápenitou schránku.{{Citace elektronické monografie [8] => | příjmení = [9] => | jméno = [10] => | odkaz na autora = [11] => | titul = Biologická olympiáda 2011 [12] => | url = http://www.biologickaolympiada.cz/files/45_BiO_CD_studijn%C3%AD_text.pdf [13] => | datum vydání = [14] => | datum aktualizace = [15] => | datum přístupu = 7.4.2011 [16] => | vydavatel = Miroslav Osko - nois@audionet.sk [17] => | místo = [18] => | jazyk = česky [19] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20110409144457/http://www.biologickaolympiada.cz/files/45_BiO_CD_studijn%C3%AD_text.pdf [20] => | datum archivace = 2011-04-09 [21] => | nedostupné = ano [22] => }} [23] => [24] => * Epikutikula – svrchní tenká voskovitá vrstva, která neobsahuje [[chitin]] [25] => * Exokutikula (primární kutikula) – silnější, sklerotizovaná a vrstevnatá, obsahuje chitin; její velikost je menší v tělech měkkého hmyzu, zejména v [[Larvální stadium|larválních stadiích]] [26] => * Endokutikula (sekundární kutikula) – nejsilnější vrstva; vrstevnatá, sestavená z mnoha vrstev vláknitého chitinu a bílkovin{{cite book |last=Gullan |first=P. J. |coauthors=P. S. Cranston |title=The Insects: An Outline of Entomology |publisher=Blackwell Publishing |location=Oxford |date=2005 |edition=3 |pages=[https://archive.org/details/isbn_9781405111133/page/22 22–24] |isbn=1-4051-1113-5 |url=https://archive.org/details/isbn_9781405111133/page/22 }}; zabraňuje vnikání i unikání vody do a z organismu [27] => [28] => === Význam === [29] => * Opora těla [30] => * Ochrana vnitřních orgánů [31] => * Pasivní pohybový aparát [32] => * Tvorba tvaru a rozměrů těla [33] => [34] => === Chemické složení === [35] => Hlavním konstrukčním prvkem kutikuly členovců je polysacharid [[chitin]] spolu s bílkovinami, tuky a [[katecholamin]]y, které přispívají k tuhosti. Kutikula může být ještě zpevněna sloučeninami [[vápník]]u (například u raka) a často bývá pokrytá takzvanými [[derivát]]y – útvary, které vznikly činností pokožkových buněk: ostny, štětinami, chlupy, šupinami nebo drápky. Kromě toho je kutikula nositelem [[Barva|zbarvení]] živočicha. To vše přispívá například k maskování nebo naopak zastrašení [[predátor]]ů. [36] => [37] => === Svlékání kutikuly === [38] => {{Viz též|Svlékání}} [39] => [40] => Kutikula je pevná vnější [[kostra]] a neumožňuje růst těla, proto je periodicky svlékána a nahrazována novou, větší. Svlékání značí v [[Biologie|biologii]] zbavení se starého tělesného pokryvu, například kůže či kutikuly, většinou za účelem umožnění dalšího růstu živočicha. Skupinám živočichů, které ho prodělávají, totiž kůže neroste, takže v určitých intervalech se jí musí zbavit. Pod starou kůží již bývá připravena kůže nová. Svlékání probíhá u [[Plazi|plazů]] a [[Obojživelníci|obojživelníků]] a dále u skupiny [[ecdysozoa]], která zahrnuje například [[hmyz]], [[Korýši|korýše]], [[Pavoukovci|pavoukovce]] nebo [[hlístice]]. Svlékání navíc umožňuje obnovu opotřebovaných kutikulárních derivátů, jako jsou různé chlupy, vzdušnice a jiné výrůstky. Svlečená kutikula se nazývá [[svlečka]] neboli exuvie.KOVAŘÍK, František, a kol. Hmyz - chov a morfologie. Jihlava: Nakladatelství MADAGASKAR, 2000, str. 18-21 [41] => [42] => Před svlékáním se stará kutikula odděluje a tvoří se nová. Nová kutikula se připravuje již určitou dobu před vlastním aktem svlékání a znamená přerušení vztahů staré kutikuly s tělem. Nakonec se uvolňuje styk svalů a kolem těla mezi novou a starou kutikulou vzniká prostor, tzv. exuviální komora. Tento prostor je naplněn exuviální tekutinou obsahující množství různých [[Diastáza|diastáz]], které rozrušují starou kutikulu. Tuto tekutinu vylučují exuviální žlázy, zvláštní [[Hypotermie|hypodermální]] buňky. Při svlékání je odvrhována exokutikula a epikutikula a nevelké množství endokutikuly, která má jiné chemické složení než dvě ostatní vrstvy. Mladá epikutikula po svlékání je propustná pro [[Tekutina|tekutiny]]. [43] => [44] => Podnět ke svlékání je [[hormon]]álního původu. Hormony se tvoří jen určitou dobu. V hmyzím mozku se nacházejí neurosekreční buňky, které produkují protoracikotropní hormon (PTTH), jenž je uvolňován do [[hemolymfa|hemolymfy]]. PTTH stimuluje protorakální žlázy ukryté v prvním hrudním článku, tzv. prothoraxu, k produkci hormonů [[ekdysteroid]]ů, což je skupina hormonů syntetizovaných z [[cholesterol]]u, které vyvolávají svlékání. U dospělého hmyzu obvykle ke svlékání už nedochází (výjimku tvoří například [[želvušky]]), protože protorakální žlázy zanikají a svlékací hormony nejsou produkovány.VÁCHA, Martin; BIČÍK, Vítězslav; PETRÁSEK, Richard; ŠIMEK, Vladimír; FELLNEROVÁ, Ivana: Srovnávací fyziologie živočichů, Přírodovědecká fakulta MU Brno, Brno 2004, str. 116 Pro svlékání živočichů ze skupiny [[Ecdysozoa]] se používá termín ekdyze, případně ekdyse nebo ecdysis. [45] => [46] => [47] => Soubor:Britannica Dragon-fly 1.jpg|Svlékání vážky, přehledný nákres. [48] => Soubor:Cercopoidea moulting.jpg|Svlékání hmyzu, odhozená stará kutikula se nazývá svlečka. Po svlékání je tělo hmyzu obzvláště zranitelné. [49] => [50] => [51] => == Kutikula rostlin == [52] => Kutikulu mají téměř všechny rostliny, chrání je zejména před slunečním zářením, nadměrným výparem a je bariérou proti [[patogen]]ům. Nachází se na povrchu nadzemních orgánů rostlin. Povrchová vrstva vosku, která pokrývá například pokožku listu ''[[Hosta sieboldiana]]'' působí [[hydrofobicita|hydrofobně]], omezuje únik metabolitů z vnitřních pletiv i vnikání znečišťujících látek z prostředí. [53] => [54] => Hlavní složkou rostlinné kutikuly jsou degradovatelné biopolymery [[kutin]], nedegradovatelný polymer [[Kutan (polymer)|kutan]] a asociované rozpustné kutikulární vosky. Jako kutin označujeme skupinu vysokomolekulárních sloučenin složených z polyhydroxymastných kyselin. I když je kutikula převážně lipofilní povahy, jsou zde přítomny i hydrofilní struktury. Kutin obsahuje hydroxylové a karboxylové skupiny a v kutikulární membráně nacházejí i polysacharidy jako [[pektin]] a [[celulóza]], které mají vysokou hydratační kapacitu. [55] => [56] => Voda díky kutikule nezvlhčuje pokožku a v kapkách stéká, odnáší s sebou prach a znečištění. Tato samočisticí vlastnost, je více známa u rodu [[lotos indický]] (''Nelumbo nucifera''). Některé rostliny, zejména ty, které jsou přizpůsobené k životu ve vlhkém nebo vodním prostředí, mají zvýšenou odolnost proti namočení. Tato úprava není pouze fyzikálním nebo chemickým účinkem voskového povlaku, záleží do značné míry na mikroskopickém tvaru povrchu.Onda T., Shibuichi S., Satoh N., Tsujii K.; "Super-Water-Repellent Fractal Surfaces"; Langmuir, 1996, 12 (9), pp 2125–2127, DOI: 10.1021/la950418oVon Baeyer, H. C., The lotus effect, The Sciences, 2000, January/February, 12 [57] => [58] => [[Sukulent]]ní rostliny, jako například [[kaktus]]y, mají velmi silnou kutikulu, které jim pomáhají přežít v suchém klimatu. Rostliny, které rostou v dosahu mořského příboje mohou mít také silnější kutikulu, která je chrání před [[toxicita|toxickými]] účinky [[Chlorid sodný|soli]]. [59] => [60] => Rostlinná kutikula představuje hlavní překážku pro [[agrochemikálie]], které jsou aplikovány na povrch [[list]]u. Iontové sloučeniny (většina aplikovaných živin) využívají pro svůj prostup přes kutikulu polární póry, které jsou vyplněné vodou a procházejí kutikulární membránou. V kutikule je těchto hydrofilních pórů velké množství (1010/cm2), většinou o průměru do 1 nm. Předpokládá se, že v bezprostředním okolí svěracích buněk [[průduch]]ů a [[trichom]]ů je jejich hustota vyšší a liší se i průměrem a propustností. Zároveň bylo zjištěno, že velikost pórů se liší mezi jednotlivými rostlinnými druhy.{{Citace elektronické monografie [61] => | příjmení = [62] => | jméno = Petr Kvapil [63] => | odkaz na autora = [64] => | titul = Problematika výživy listy v roce 2010: [65] => | url = http://www.agroweb.cz/Problematika-vyzivy-listy-v-roce-2010__s578x46119.html [66] => | datum vydání = [67] => | datum aktualizace = [68] => | datum přístupu = 29.06.2011 [69] => | vydavatel = [70] => | místo = [71] => | jazyk = česky [72] => }}{{Nedostupný zdroj}} [73] => [74] => == Kutikula houby == [75] => Na povrchu [[hyfa|hyf]] hub je vylučována vrstva, v angličtině nazývaná "''cuticle''" (také "''pileipellis''") a je chápána ve stejném významu jako kutikula u rostlin nebo živočichů. Také svrchní vrstva [[plodnice]] je u některých hub nazývána stejně.[http://www.mushroomthejournal.com/greatlakesdata/Terms/pilei476.html pileipellis, cuticle] V češtině se tento výraz nepoužívá. Ve slovenštině se název používá u [[pečárkovité|pečárkovitých]] (''Agaricaceae''). [76] => [77] => == Kutikula vlasu == [78] => Lidský [[vlas]] se skládá ze dvou základních částí: vlasový stvol (''scapus pili''), jenž vyčnívá nad pokožku, a kořen vlasu (''radix pili''), který se nachází pod její úrovní. Vlasový stvol se skládá ze tří vrstev: kutikuly, [[kortex]]u a [[medula|meduly]]. [79] => [80] => Kutikula je svrchní vrstva chlupu složená z tenkých šupinek, sloužící jako vrstva zpevňující kortex a chránící vlastní [[chlup (zoologie)|chlup]] proti mechanickým poškozením. U jednotlivého chlupu se tvar šupin mění podél chlupu.{{Citace elektronické monografie [81] => | příjmení = Tomášek [82] => | jméno = Ondřej [83] => | odkaz na autora = [84] => | titul = BAKALARSKA_PRACE [85] => | url = http://is.muni.cz/th/106464/prif_b/BAKALARSKA_PRACE.txt [86] => | datum vydání = [87] => | datum aktualizace = [88] => | datum přístupu = 9.4.2011 [89] => | vydavatel = [90] => | místo = [91] => | jazyk = česky [92] => }} [93] => [94] => [95] => Soubor:Russula ochroleuca 121441.jpg|Odloupnutá část "''cuticle''", blanka na povrchu. [96] => Soubor:Leaf Tissue Structure.svg|Kutikula je povrchová vrstva vosku na nejsvrchnější části listu. [97] => Soubor:Haarstrukturen im Vergleich.png|Na povrchu vlasu je také kutikula [98] => [99] => [100] => == Reference == [101] => {{Překlad [102] => | jazyk = sk [103] => | článek = Kutikula [104] => | revize = 1032984 [105] => | jazyk2 = en [106] => | článek2 = Kutikula [107] => | revize2 = 413508623 [108] => }} [109] => [110] => [111] => == Externí odkazy == [112] => * {{Commonscat}} [113] => * [http://www.youtube.com/watch?v=ia7jv3OzVVM svlékání kutikuly na youtube] [114] => [115] => {{Autoritní data}} [116] => {{Portály|Biologie}} [117] => [118] => [[Kategorie:Obecná biologie]] [119] => [[Kategorie:Morfologie rostlin]] [] => )
good wiki

Kutikula

Kutikula (z lat. „cuticula“, zdrobněliny slova „cutis“ - „kůže“) je nebuněčná vrstva pokrývající povrch těla živočichů a rostlin poskytující ochranu.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'chitin','Bezobratlí','Členovci','Bílkovina','hlístice','kolagen','Uhličitan vápenatý','Larvální stadium','Pokožka (živočichové)','Hydrofobie','Pavoukovci','Obojživelníci'

Bezobratlí

Bezobratlí je označení pro skupinu živočichů, kteří nemají páteř.

Bílkovina

Bílkovina je jedním z nejdůležitějších živin v lidské stravě.

Chitin

Chitin je biopolymer přítomný v exoskeletech mnoha bezobratlých živočichů a v buněčných stěnách některých sinic a hub.

Členovci

Hlístice

Hydrofobie

Kolagen

Kolagen je strukturální bílkovina, která se vyskytuje ve velkém množství v lidském těle.

Obojživelníci

Obojživelníci jsou skupina obratlovců, kteří mohou žít jak vodu, tak na souši.

Pavoukovci