Array ( [0] => 14737338 [id] => 14737338 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Mahájána [uri] => Mahájána [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Statues of Buddha in Mahavira Hall of Tongxi Temple 13 January 2022C.jpg|náhled|upright=1.1|Sochy [[Amitábha|Amitábhy]], [[Šákjamuni]]ho a [[Bhaišadžjaguru]]ho v [[tchaj-wan|tchajwanském]] chrámu]] [1] => [[Soubor:Guan Yin Temple 3.JPG|náhled|upright=1.1|[[Bódhisattva]] [[Kuan-jin]]]] [2] => '''Mahájána''' ({{Vjazyce2|sa|महायान}} ''mahājāna'', čili '''„Velký vůz“''' či '''„velká cesta“''') je jedním ze tří hlavních v současnosti existujících směrů [[Buddhismus|buddhismu]] (dalšími jsou [[théraváda]] a [[vadžrajána]]). Opírá se o sútry napsané původně v indickém náboženském a filozofickém jazyce sanskrtu.ŠTAMPACH, Ivan O. Buddhismus v českých zemích. [[Dingir (časopis)|DINGIR [online].]] , prosinec 1998, roč. 1., s. 11 - 15. [http://dingir.cz/archiv/Dingir498.pdf#page=12 Dostupné online.] ISSN 1212-1371. [3] => [4] => Mahájána je směr [[Buddhismus|buddhismu]], který podle této tradice pochází od samotného [[Gautama Buddha|Gautamy Buddhy]], podle některých historiků{{kdo?}} vznikl na druhém [[buddhistické koncily|buddhistickém koncilu]] ve [[Vaišálí]] sto let po [[Parinirvána|parinirváně]] [[Gautama Buddha|Gautamy Buddhy]] kolem roku 386 př. n. l. Podle jiných{{kdo?}} v prvním století před naším letopočtem. [5] => [6] => == Učení Gautama Buddhy == [7] => [[Soubor:Twinmiracle.jpg|náhled|upright=0.9|vpravo|Základy [[Stúpa|stúpy]] poblíž [[Šrávastí]]]] [8] => Podle tradice [[Gautama Buddha]] začal předávat poprvé učení druhého cyklu, neboli nauk mahájány šestnáct let po dosáhnutí [[Bódhi|probuzení]]. Tento cyklus nauk obsahuje poučení o prázdnosti všech jevů. Nejkratší výklad [[Gautama Buddha|Buddhy]] na toto téma se nachází v [[Sútra srdce|sútře srdce]],{{Citace monografie [9] => | titul = Tenga Rinpočhe Sútry a Tantry cesty buddhismu [10] => | strany = 30 [11] => }} kde je řečeno: [12] => * forma je prázdností, prázdnost je formou, [13] => * forma není oddělena od prázdnosti a prázdnost od formy. [14] => [15] => [[Soubor:Borobodur1.jpg|náhled|upright=0.9|vlevo|Jedna z mnoha soch Buddhy v [[Indonésie|indonéském]] [[Borobudur]]u, {{nowrap|cca 750–850}}]] [16] => [[Gautama Buddha]] podle tradice předpověděl, že 400 let po [[Parinirvána|parinirváně]] se objeví učitel, jenž předá další nauky o významu prázdnosti. Tímto učitelem se stal [[Nágárdžuna]], který díky [[Meditace|meditaci]] dosáhl dokonalého porozumění významu prázdnosti a napsal na toto téma významná díla. Některé obsahují filozofické základy pro pochopení prázdnoty a jsou výkladem filozofie madhjamaky, jiné pojednávají o praxi meditace, která provází do opravdového pochopení prázdnosti.{{Citace monografie [17] => | titul = Tenga Rinpočhe Sútry a Tantry cesty buddhismu [18] => | strany = 32 [19] => }} [20] => [21] => [[Soubor:Vulturepeak1.jpg|náhled|upright=0.9|vpravo|[[Rádžgir|Hora supů]]]] [22] => Dvacet sedm let po dosáhnutí [[Bódhi|probuzení]], v místě zvaném [[Šrávastí]] započal [[Gautama Buddha]] předávat učení třetího cyklu, neboli nauk mahájány. Esencí těchto nauk je přirozenost [[buddha|buddhy]] pronikající všechny bytosti. Neobvykle vyčerpávající výklad na téma třetího cyklu nauk se nachází v textu Uttaratantrašástra. Druhý a třetí cyklus učení je pojmenován mahájána neboli velkým vozidlem a také bódhisattvajána.{{Citace monografie [23] => | titul = Tenga Rinpočhe Sútry a Tantry cesty buddhismu [24] => | strany = 35 [25] => }} [26] => [27] => Více než čtyřicet let po dosáhnutí [[Bódhi|probuzení]] uvedl [[Gautama Buddha|Buddha]] znovu do pohybu kolo nauky a na Hoře supů (skt. Gridhrakúta) poblíž [[Rádžgir]]u přednesl jednu z nejdůležitějších súter, [[Lotosová sútra|sútru lotosu]]. V přítomnosti nespočetného množství různých cítících bytostí a před skupinou velmi nadaných žáků učil o mnoha metodách, které vedou k dosažení probuzení. Nauky třech vozů (ján) – [[Buddha#Šrávaka-buddha|šrávaků]], [[Buddha#Pratjéka-buddha|pratjékabuddhů]], a [[bódhisattva|bodhisattvů]] se proto různí, protože jsou přizpůsobeny úrovni bytostí, které je praktikují. Doba, na kterou se datuje jejich objevení, je jen časem jejich projevení. Tato [[sútra]] také obsahuje nauky o třech tělech Buddhy a mezi jinými také o [[Avalókitéšvara|Čenrézigovi]].{{Citace monografie [28] => | titul = Encyklopedie východní moudrosti [29] => | strany = 308–309 [30] => }} Každá ze [[Mahájánové sútry|súter mahájány]] (podobně hínajána a théraváda) podává místo přednesení, důvod a přítomné osoby. Mahájánu podle tradice učil [[Gautama Buddha]] tak jako mnoho [[Buddha|buddhů]] před ním. [31] => [32] => == Historie == [33] => [34] => === Od raného buddhismu k mahájáně === [35] => {{Podrobně|Dějiny buddhismu||Třetí buddhistický koncil}} [36] => [[Soubor:Buddha's statue near Belum Caves Andhra Pradesh India.jpg|náhled|upright=0.8|Socha [[Gautama Buddha|Buddhy]] nedaleko jeskyní Belum v [[Indie|Indii]]]] [37] => Vítězství tradicionalistů v otázce [[vinaja|vinaji]] nevedlo ke shodě, ale ještě více urychlilo rozštěpení stran. Většina zvaná mahasanghika vystupující proti prvotní tradici [[Arahant|arhatů]] opustila starou tradici (pali. Thera). Rozdělení společnosti se tak stalo faktem. Po tomto rozdělení nastupovaly další, často se uvádí osmnáct škol založených z rozpadu mahasanghy a dvanáct z rozdělení samotné théravády. Po většině zůstaly pouze jména, ale jsou i takové, které zanechaly trvalý odkaz v buddhismu. [38] => Základním rozdílem mahájány od hinájány se stal nový vzor – [[bódhisattva]], který je inspirován soucítěním, ale hlavně [[bódhičitta|bódhičittou]] vůči všem bytostem, na rozdíl od dočasného vzoru [[Arahant|arhata]] théravády, který je zaujat vlastním vysvobozením ze světa [[samsára|samsáry]]. [39] => [40] => Mezi [[2. století př. n. l.]] a [[1. století př. n. l.]] se začaly vyvíjet nové ideje buddhismu, charakteristické třemi hlavními body: [41] => * 1 – přijímá se idea bódhisattvy. [42] => * 2 – Dokonalost [[Gautama Buddha|Buddhy]]. [43] => * 3 – Přijímá se základ filozofie mahájány, nauka o prázdnosti. [44] => [45] => Kořen tohoto nového myšlení tkví již ve školách raného buddhismu, které se zmiňují o bódhisattvech, např. sarvastiváda, mahasanghika a sautrantika. Tato poslední škola je považována za počátek pozdější mahájánové školy čittamatra. V té době velikou roli plnila nekanonická literatura, která uváděla nové pojetí, které se později stalo součástí mahájány. Jako důležitá se jeví kniha Mahávastu náležící do školy lokottaravádinů. Tato kniha pojednává o minulých životech Buddhy a hlavně o cestě bódhisattvy, která se stala klíčovou v mahájáně. Další důležitým dílem je Lalitavistára představující dva minulé životy Buddhy až do jeho probuzení a prvního otočení kolem dharmy. Tato patří do tradice sarvastiváda a také představuje spojovací článek mezi raným buddhismem a mahájánou. Postupem času se mahájána rozšířila velice rychle. Zvláště se rozrostl počet buddhů. [46] => [47] => Mahájána nevlastní takový kanon jako théraváda. Filozofické školy mahájány byly svázané s konkrétní skupinou textů – súter. Například první filozofická škola madhjamika s [[Pradžňápáramitá sútra|Pradžňápáramitá sútrou]], druhá čittamatra s Lankávatára sútrou. [48] => Přestože sútry mahájány netvořily jeden kánon, jim připisovaný status byl stejný jako v théravádě. Podle názoru historiků je třeba zdroj mahájány hledat v [[hinajána|hínajánových]] školách Mahásanghy, od které se vyvíjí ideál [[bódhisattva|bódhisattvy]], nauka o prázdnotě a nadosobní pojetí, neboli ?nedotíčící? jenom z [[Gautama Buddha|Šakjamúnim]] pojmu [[buddha|buddhy]]. Jistě také v sarvastivádě, kde svoje místo mají nauky o [[Tři káje|Třech kájích]] Texty mahájány hovoří o několika způsobech vzniku zdrojů: [49] => [[Soubor:Prajnaparamita Java.jpg|náhled|vpravo|upright=0.7|Socha personifikace [[Pradžňápáramitá sútra|Pradžňápáramity]], [[Východní Jáva]], [[Indonésie]]]] [50] => * Některé sútry byly předány mistrům nacházejícím se v stavu vhledu samotným Buddhou učícím v [[Sukhávatí|čistých zemích]]. [51] => * [[Gautama Buddha]] nenechal jasné instrukce k rozpoznání falešných textů. Když krátce před svou [[parinirvána|parinirvánou]] byl požádán o radu, jak rozpoznat, který text stanoví slovo [[Gautama Buddha|Gautama Buddhy]], podle tradice odpověděl: „Vše, co je v souladu s [[Dharma|Dharmou]], je slovem [[Gautama Buddha|Buddhy]].”{{Citace monografie [52] => | jméno = George [53] => | příjmení = Bond [54] => | odkaz na autora = [55] => | titul = The Word of Buddha: The Tipitaka and its Interpretation in Theravada Buddhism [56] => | kapitola = [57] => | místo = [58] => | vydavatel = Columbo [59] => | rok = 1982 [60] => | vydání = [61] => | jazyk = anglicky [62] => | strany = 30 [63] => | isbn =}} To otevřelo cestu k vytvoření nových doktrín a textů a tím vzniku mnoha problémů v interpretaci a praxi. Z druhé strany však díky tomu zůstal buddhistický kánon elastický.{{Citace monografie [64] => | jméno = John [65] => | příjmení = Powers [66] => | odkaz na autora = [67] => | titul = Introduction to Tibetan buddhism [68] => | kapitola = [69] => | místo = [70] => | vydavatel = Snow Lion Publications [71] => | rok = 1995 [72] => | vydání = [73] => | jazyk = anglicky [74] => | strany = 96 [75] => | isbn = 1559390263 [76] => | url-access = registration [77] => | url = https://archive.org/details/introductiontoti00powe_0 [78] => }} [79] => * Texty mahájány se začaly objevovat teprve v [[1. století př. n. l.|prvním století před]] [[Ježíš Kristus|Kristem]]. Tyto texty se nazývají [[sútra]]mi, což poukazuje na to, že byly napsány po vyslechnutí nauk samotného [[Gautama Buddha|Gautamy Buddhy]], i když on už fakticky dávno nežil. [80] => * Praktikující následovníci mahájány tento problém vysvětlili tím, že [[Gautama Buddha|Buddha]] ještě za svého života předal nauky mahájány pouze několika vybraným žákům. [81] => * Většina lidí následujících [[Gautama Buddha|Buddhu]] nebyla připravena na pochopení tak hlubokých nauk [[Dharma|Dharmy]]. Proto byly texty ukryty ve světě [[nága|nágů]] až do momentu, kdy by se na zemi objevili lidé, kteří by byli schopni porozumět těmto naukám a také je vysvětlit.{{Citace monografie [82] => | jméno = John [83] => | příjmení = Powers [84] => | odkaz na autora = [85] => | titul = Introduction to Tibetan buddhism [86] => | kapitola = [87] => | místo = [88] => | vydavatel = Snow Lion Publications [89] => | rok = 1995 [90] => | vydání = [91] => | jazyk = anglicky [92] => | strany = 97 [93] => | isbn = 1559390263 [94] => | url-access = registration [95] => | url = https://archive.org/details/introductiontoti00powe_0 [96] => }} [97] => [98] => === Dvě tradice nauk o prázdnotě === [99] => V mahájáně existují dvě tradice nauk o prázdnotě [[šúnjata]]. První tradice je spjata s předáním nauk [[Dharma|Dharmy]] madhjamaky „Prostřední stezka” od [[Nágárdžuna|Nágárdžuny]]. Druhá tradice je spjata s předáním nauk [[Dharma|Dharmy]] [[Čittamatra]] „esence [[Gautama Buddha|Buddhy]]” od [[Asanga|Asangy]]. [100] => [101] => === Madhjamaka === [102] => {{Podrobně|Madhjamaka}} [103] => [[Soubor:Aryadeva-1-.jpg|náhled|vpravo|upright=0.7|[[Arjadéva]], hlavní žák [[Nágárdžuna|Nágárdžuny]]]] [104] => Na počátku druhého století v [[Indie|Indii]] se narodilo mnoho odpovídajících učitelů, a proto se tyto texty vrátily zpět na zemi. Nejdůležitějším učitelem mahájány v té době byl [[Nágárdžuna]], hlavní představitel školy madhjamaka, „Prostřední stezka“, který systematizoval nauky o prázdnotě [[šúnjata]] a stezce [[bódhisattva|bódhisattvy]]. Život Nágárdžuny byl plný významných událostí. Zdrojem informací o něm je dílo, které nese název 'Život bódhisattvy Nágárdžuny' (Bosacuden). Bylo přeloženo [[Kumáradžíva|Kumáradžívou]] ze sanskrtu a je zařazeno v padesátém díle Taišó [[Tipitaka|Tripitaky]]. [105] => Předání [[Nágárdžuna|Nágárdžuny]] o „Prostřední stezce“ je pohledem pomáhajícím uvidět podstatu pravdy díky eliminováni všeho, co jí není, čili všech chybujících pohledů a praktik. Toto předání je precizní a vede k poznání podstaty pravdy i přesto, že ji skutečně ještě nepoznalo. [106] => Od nejdůležitějšího díla [[Nágárdžuna|Nágárdžuny]] Madhjamaka-karika vychází pozdější název školy madhjamaka. Jeho hlavním žákem se stal [[Arjadéva]]. [107] => [108] => „Prostřední stezka“ hlásí zásadu nepřijímání extrémů. Buddhapalita, který napsal komentář k Madhjamaka-karice, založil v rámci madhjamaky směr nazvaný Prasang(h)ika (od prasanga – „nechtěné příčiny“). Dalším z velkých madhjamiků Bhaviveka založil směr Svatrantika, který čerpal z [[Čittamatra|Čittamatry]]. K prvotnímu stylu [[Nágárdžuna|Nágárdžuny]] se vrátil Čandrakírti. Do tohoto směru také náleží [[Šantidéva]], autor z jednoho z nejdůležitějších děl mahájány, Bodhičárjavatara („Průvodce na stezce [[bódhisattva|bódhisattvy]]“). [109] => Velikou roli sehrála filozofie madhjamaky v [[Tibet]]u, kde na konci [[8. století]] působil [[Šántarakšita]] a jeho učeň Kamalašíla. Reprezentovali školu madhjamaka-jógačára, když sloučili nauky [[Nágárdžuna|Nágárdžuny]] s určitými elementy jógačáry. Kamalašíla je také znám disputací s mistry [[čchan]], což se zhodnotilo rozhodnutím o zavedení indického směru nauk [[Dharma|Dharmy]] do [[Tibet]]u. V [[11. století]], které bylo druhým vstupem zavedení nauk [[Dharma|Dharmy]] do [[Tibet]]u, získala význam interpretace madhjamaky podle Čandrakírtiho. [110] => [111] => Ve stejné době se objevila další interpretace madhjamaky v podání školy [[Šentong]]. Od 11. do [[14. století]] se tedy rozvíjely různé školy madhjamaky, které byly v pozdějších časech komentovány v rámci vlastních tradic. [112] => [113] => === Čittamatra === [114] => {{Podrobně|Jenom mysl}} [115] => [[Soubor:Asanga.JPG|náhled|vpravo|upright=0.7|Asanga v diskuzi s [[Maitréja|Maitréjou]]]] [116] => Jak je madhjamaka spojena se jménem [[Nágárdžuna|Nágárdžuny]], tak je Čittamatra spojována s [[Asanga|Asangou]], který žil ve [[4. století]] a pocházel z [[Bráhman|bráhmanské]] rodiny. K buddhismu se [[Asanga]] vrátil díky mnichovi ze školy ?mahikasaka?, ale rychle se obrátil k naukám mahájány. Podle tradice získal učení [[Dharma|Dharmy]] přímo od [[Bódhisattva|bódhisattvy]] [[Maitréja|Maitréji]]. Dalším zakladatelem je také [[Vasubandhu]], podle různých pramenů mladší bratr [[Asanga|Asangy]]. Nauky [[Čittamatra|Čittamatry]] („jenom mysl“) i jógačára tvrdí, že vše je pouze mysl.{{Citace monografie [117] => | jméno = Khenpo [118] => | příjmení = Tsultrim Gyamtso [119] => | odkaz na autora = [120] => | titul = Progressive Stages of Meditation on Emptiness [121] => | url = https://archive.org/details/progressivestage0000khen [122] => | kapitola = [123] => | místo = [124] => | vydavatel = Zhyisil Chokyi Ghatsal Trust [125] => | rok = 2001 [126] => | vydání = [127] => | jazyk = anglicky [128] => | strany = [https://archive.org/details/progressivestage0000khen/page/46 46] [129] => | isbn = 1877294012}} Jevy povstávají ne jako předměty, ale jsou výtvory mysli. Stejným výtvorem jsou také naše smysly. Kromě mysli neexistuje žádná jiná realita, žádný vnější svět, ale co je důležité a rozděluje učení [[Čittamatra|Čittamatry]] od evropského idealismu je, že neexistuje žádný podmět zkušenosti. Vnímání je efektem působení álaja–vidžňána, která je ústředním bodem [[Čittamatra|Čittamatry]]. [130] => [131] => Předání [[Asanga|Asangy]] o „esenci [[Gautama Buddha|Buddhy]]” je velice nápomocné, protože poukazuje na to, jaká má být podstata pravdy. Díky tomu se obě předání velice dobře doplňují a tvoří tak jeden komplexní celek. [132] => Svůj rozvoj v [[Indie|Indii]] [[Čittamatra]] datuje na [[6. století]], kdy byla centrem jejich učení slavná univerzita v [[Nálanda|Nálandě]]. [133] => V okruhu [[Čittamatra|Čittamatry]] se objevily dva nové směry. První z nich, Faxiang od jména čínského mnicha, a druhý směr, pojmenovaný škola Hosso, do [[Japonsko|Japonska]] přinesl japonský mnich Dosho ([[629]]–[[700]]), jehož žákem se stal Gyogi ([[667]]–[[746]]). Jejich linie má jméno Tradiční nauky jižního kláštera. Další mnich, Gembo, po pobytu v [[Čína|Číně]] založil linii pojmenovanou Tradice západního kláštera. Jiná škola ve Walabhi založená díky Gunamati, jejíž nejlepší představitel byl Sthiramati, zkoušela sloučit nauky Čittamatry s pohledy [[Nágárdžuna|Nágárdžuny]]. Nejdůležitějším bodem bylo přijetí pojmu [[šúnjatá]]. Ze spojení nauk Čittamatry a sautrantiků vznikla škola Dignagiho a Dharmakírtiho{{Citace monografie [134] => | titul = Encyklopedie východní moudrosti [135] => | strany = 159 [136] => }} [137] => [138] => == Rozvoj mahájány == [139] => [140] => === Čína === [141] => [142] => {{Podrobně|Buddhismus v Číně}} [143] => Za hranicemi [[Indie]] prodělala mahájána velký rozvoj v [[Čína|Číně]] a [[Japonsko|Japonsku]]. Podle čínské tradice [[buddhismus]] přišel ve [[2. století]] ze střední [[Asie]] a v roce [[355]] bylo Číňanům dovoleno vstupovat do [[sangha|sanghy]]. [144] => [145] => [[Soubor:Jiuhuashan bodhisattva image.jpg|náhled|upright=0.7|vlevo|[[Bódhisattva]] [[Avalókitéšvara]] na čínské hoře [[Ťiou-chua-šan]]]] [146] => [[Soubor:Longmen-lu-she-na-1.jpg|náhled|vpravo||upright=0.9|[[Buddha]] a [[bódhisattva|bódhisattvové]], skalní svatyně v [[Lung-men]]]] [147] => [[Soubor:Yungangshiku.JPG|náhled|vpravo|upright=0.9|[[Buddha]] skalní svatyně v [[Yuangang]]u]] [148] => Čtvrté století je dobou vznikání různých škol [[Pradžňápáramitá|Pradžňápáramity]]. Vzniklo tehdy Šest domů a Sedm škol. Reprezentovaly zvláštní způsob interpretace pojmu [[šúnjata]], vzniklé pod vlivem rozšířených učení neotaoismu blízkému k pojetí šúnjatá termínu wu. Byly to: [149] => * 1. škola jevů [150] => * 2. škola nahromadění zobrazení [151] => * 3. škola iluzí [152] => * 4. škola neexistující mysli [153] => * 5. škola příčinné kombinace [154] => * 6. škola základního ne – bytí [155] => * 7. modifikovaná škola základního ne – bytí{{Citace monografie [156] => | titul = Encyklopedie východní moudrosti [157] => | strany = 409 [158] => }} [159] => Nejdůležitějším jejich reprezentantem byl Zhidun, zakladatel školy jevů, který vyložil novou interpretaci filozofického pojetí li. [160] => Doba [[5. století]] – [[6. století]] byla příhodná pro [[buddhismus]], který se rozšířil do celé [[Čína|Číny]] díky podpoře vládnoucích skupin. Byl to čas vzniku skalní svatyně v Yuangangu a Longmen. Kromě pronásledování v letech [[446]] a [[574]] – [[577]] se rozvoj [[buddhismus|buddhismu]] nezastavil{{Citace monografie [161] => | titul = Encyklopedie východní moudrosti [162] => | strany = 53 [163] => }} Díky [[Lankávatára sútra|Lankávatára sútře]], Maháparinirvána sútře, a Satjasiddhi vznikly školy; [164] => * 1. Sanlun – „Škola tří traktátů“ je čínskou formou madhjamaky, za jejíhož zakladatele je považován Senglanga, a někdy i [[Kumaradžíva]]. [165] => * 2. Satjasiddhi – „Škola dokonalé pravdy“ opírající se o učení sautantriků, která byla v [[6. století]] nejdůležitějším směrem v čínském [[buddhismus|buddhismu]]. [166] => * 3. [[Nirvána]] – tento název zahrnuje mnichy studující Maháparinirvána sútru. [167] => [168] => === Čchan === [169] => {{Podrobně|Čchan}} [170] => [[Čínský buddhismus]] dosáhl svého největšího rozkvětu mezi 6. – 10. stoletím. V tomto období se rozvíjely největší školy. [171] => První z nich je [[čchan]] (od čchana neboli dhjána – soustředění mysli). [[Čchan]] jako jedna ze škol [[buddhismus|buddhismu]] mahájány se rozvinula díky setkání [[Bódhidharma|Bódhidharmy]], který byl zaměřen na praxi [[meditace]] s [[taoismus|taoismem]]{{Citace monografie [172] => | jméno = Allan [173] => | příjmení = W. Watts [174] => | odkaz na autora = [175] => | titul = Droga zen [176] => | kapitola = [177] => | místo = Poznań [178] => | vydavatel = Rebis [179] => | rok = 1997 [180] => | vydání = 1 [181] => | jazyk = Polština [182] => | strany = 53 [183] => | isbn = 8371203543}} [184] => [185] => Podle tradice tento ojedinělý odkaz mimo ortodoxních učení započal [[Gautama Buddha|Buddha]] na Hoře supů. Tehdy beze slova zvedl ze země květ a pouze jeden jeho žák, [[Mahákášjapa]], porozuměl v náhlém vhledu význam tohoto gesta, dokládaje tím porozumění nauk Buddhy. [[Gautama Buddha|Buddha]] potvrdil jeho vhled a jmenoval ho prvním indickým patriarchou. Odkaz dharmy měl v Indii trvat až do 28 patriarchy, [[Bódhidharma|Bódhidharmy]]. Jelikož však chybí potvrzení, [[historie|historici]] o tom pochybují, což však pro samotný [[čchan]] neboli [[zen]] nemá žádný význam, neboť [[čchan]], jak o sobě prohlašuje, se zabývá výsledkem [[meditace|meditací]] a ne potvrzením dat a jmen. [186] => Huineng (601 – 674), šestý [[patriarcha]], založil jižní školu, od níž se vyvíjejí všechny linie tradice [[čchan]]u.{{Citace monografie [187] => | jméno = David a Tony [188] => | příjmení = Scott a Doubleday [189] => | odkaz na autora = [190] => | titul = ZEN [191] => | kapitola = [192] => | místo = Poznań [193] => | vydavatel = Zysk i S-Ka, 1995 [194] => | rok = 1995 [195] => | vydání = 1 [196] => | jazyk = Polština [197] => | strany = 53 [198] => | isbn = 8371203543}} Cílem [[čchan]]u nebo [[zen]]u, jak byl nazván v [[Japonsko|Japonsku]], je poznání přirozenosti mysli. [[Bódhidharma]], 28. [[patriarcha]] [[čchan]]u, ho charakterizoval ve čtyřech bodech takto: [199] => [[Soubor:Mahakashyapa.JPG|náhled|upright=0.7|[[Mahákášjapa]], první patriarcha [[Čchan]]u]] [200] => * 1. ojedinělý odkaz mimo ortodoxní učení (kyoge – betsuden) [201] => * 2. nezávislost na svatých textech (furyu – monji) [202] => * 3. přímý zásah do srdce člověka (jikishi – ninshin) [203] => * 4. navedení do poznání vlastní esence stavu [[buddha|buddhy]]{{Citace monografie [204] => | titul = Encyklopedie východní moudrosti [205] => | strany = 65 [206] => }} [207] => [208] => Tato škola se vyznačovala velkou neortodoxností i v rámci [[čchan]]u. Zdůrazňovala učení o náhlém probuzení (tongo) a prioritu bezprostředního vhledu do přirozenosti mysli (kensho) před intelektuálními analýzami [[sútra|súter]]. Její největší rozvoj nastal v dynastii Tang a Song. V té době se objevilo mnoho mistrů, mezi nimi Mazu Daoyi (jap. Baso Doitsu), Zhaozhou Congshen (jap. Joshu Jushin), Linji Yixuan (jap. Rinzai Gigen) a jiní. [209] => [210] => [[Soubor:BodhidharmaYoshitoshi1887.jpg|náhled||upright=0.8|[[Bódhidharma]], poslední [[Indie|indický]] patriarcha [[čchan]]u]] [211] => Druhá škola [[čchan]]u, pojmenovaná západní, pochází od Shenxiu, který učil postupnou stezku k probuzení (zengo). Prioritou bylo studování svatých textů, hlavně Lankávatára sútry, a důraz na indické tradice. Po několika pokoleních nakonec vyhasla. Jižní škola se zatím rozdělila na sedm směrů. [212] => * 1. [[Sótó]], pocházející od Dongshana Liangjie (jap. Tozan Ryokai)a jeho žáka Caoshana Benji (jap. Sozan Honjaku). [213] => * 2. Ummon, pocházející od Yunmen Wenyana (jap. Ummon Bunen), vyhasla v [[12. století]]. [214] => * 3. Hogen, pocházející od Xuansha Shibei (jap. Gensha Shibi). Největším představitelem byl Fayan s 63 [[dharma|dharmickými]] nástupci. Tato škola byla známá v [[Čína|Číně]] i [[Korea|Koreji]], ale nakonec vyhasla v páté generaci. [215] => * 4. Igyo, pocházející od Guishan Lingyu (jap. Isan Reiyu) a jeho nástupce Yangshan Huiji, která používala 97 symbolů (mandal). V polovině [[10. století]] se spojila se školou Rinzai. [216] => * 5. [[Rinzai šú|Rinzai]], pocházející od velikého mistra linie Yixuana (jap. Rinzai Gigen), druhá, která existuje dodnes (vedle školy [[sótó]]). Tato škola zdůrazňuje praxi [[kóan]]u – formulace ze súter, epizody ze života mistrů, praxe představivosti, nebo dialog mezi mistrem a žákem, který sahá za hranice intelektuálního rozumu. Tato škola se v [[11. století]] rozpadla na: [217] => * 6. Rinzai – Yogi, pocházející od Yangqi Fanghui (jap. Yogi Hoe), důležitější ze dvou podlinií. Z této linie pochází velký mistr [[zen]]u Mumon. [218] => * 7. Rinzai – Oryo, pocházející od Huanglong Huinana (jap. Oryo). [[Eisai|Eisai Zenji]] ji přinesl do [[Japonsko|Japonska]], ale po několika pokoleních vyhasla. [219] => [220] => Po vládě Song a smíšení se školou [[Čistá země]] za dynastie Ming čchan v [[Čína|Číně]] zanikl. Místo toho se rozvinul v [[Japonsko|Japonsku]], kde ještě v [[17. století]] vznikla škola Obaku pocházející od čínského mistra Yinyuan Longqi, jap. Ingen Ryuki. Je považována za vedlejší linii školy [[rinzai]] a v dnešní době má pouze jeden klášter a prakticky nemá žádný vliv.{{Citace monografie [221] => | titul = Encyklopedie východní moudrosti [222] => | strany = 54 [223] => }} [224] => [225] => Také v [[Japonsko|Japonsku]] začala škola Rinzai upadat, dokud ji nezreformoval její mistr Hakuin. [[Zen]] se v několika posledních desetiletích dostal do [[Evropa|Evropy]] a [[Spojené státy americké|USA]] a stal se tím jedním z nejpružnějších směrů [[buddhismus|buddhismu]] na západě. [226] => [227] => === Huayan === [228] => Další velkou školou, která vznikla v přibližně stejném čase jako [[čchan]], je huayan. Tento název pochází od čínského překladu Buddhávatamsaka-sútry. Její počátek je možné hledat u dvou mnichů, Dushuna a Zhijana, i když vlastním zakladatelem byl Fazang ([[643]]–[[712]]). Díky činnosti Chengguana ([[737]]–[[820]]) získala velký vliv a on sám byl později uznán za emanaci [[Mandžušrí]]ho. V roce [[740]] Shenxiang přinesl huayan do [[Japonsko|Japonska]], kde se stala známou pod jménem Kegon. Základem této školy je přijetí zásady dharmadhátu, prostoru pronikajícího všechny jevy. Všechny [[dharma|dharmy]] jsou na sobě závislé. Všechny jsou také prázdné. Prázdnota a jevy sebou navzájem prostupují, takže každý jev je rovný všem ostatním. Charakteristickým znakem této školy je soustředění se na vztahy mezi fenoménem a ne-fenoménem a prázdnotou. [229] => [230] => === Tiantai === [231] => Další z velkých škol je Tiantai, opírající se o učení Lotosové sútry. Její poslední úpravy provedl Zhiji ([[538]] – [[597]]). Tato škola považuje za svého prvního patriarchu [[Nágárdžuna|Nágárdžunu]]. Používá metody meditace [[Samathá|šine]] a [[Vipassaná|la – ktong]] a podle vlastní metody pojmenované zhiguan používá [[Mudra|Mudry]] a [[mandala|mandaly]]. Z pohledu všech možných stylů a metod vedoucích k probuzení přirozenosti mysli byla nazvána univerzální školou. V [[9. století]] ji Saicho přinesl do [[Japonsko|Japonska]], kde se pod jménem Tendai velmi rychle rozšířila.{{Citace monografie [232] => | titul = Encyklopedie východní moudrosti [233] => | strany = 55 [234] => }} [235] => [236] => === Škola Čistá země === [237] => {{Podrobně|Čistá země}} [238] => Škola [[Čistá země]] je také nazývá škola lotosu. Založil ji v roce [[402]] Huiyua. Do [[Japonsko|Japonska]] ji později přinesl Honen. Stoupenci této školy za svůj cíl prohlašují spontánní narození v [[Sukhávatí]]. Její praxe spočívá v recitování jména [[buddha|buddhy]] [[Amitábha|Amitábhy]], vizualizaci [[Sukhávatí]] a [[víra|víře]] v pomoc [[buddha|buddhy]]. Z tohoto důvodu je také pojmenována škola víry nebo lehká cesta. Tanluan, jeden z jejích nejlepších představitelů hlásal, že v čase zániku [[buddhismus|buddhismu]] k dosažení probuzení nestačí vlastní úsilí, ale je nezbytná vnější pomoc [[buddha|buddhy]] [[Amitábha|Amitábhy]]. Mimo jiné, recitace jména buddhy [[Amitábha|Amitábhy]] udržuje [[mysl]] pod kontrolou. Nejvyšším stupněm praxe je kontemplace na [[buddha|buddhu]] [[Amitábha|Amitábhu]] jako nerozděleného od své vlastní přirozenosti mysli. Tyto metody také přijaly další školy [[buddhismus|buddhismu]] v [[Japonsko|Japonsku]] a [[Čína|Číně]]. Škola se opírá o [[sútra|sútru]] [[Amitábha|Amitábhy]] zvanou [[Sukhávatí]] vjúha a také o Amitájus−dhjána [[sútra|sútru]]. Největší počet stoupenců této školy je v [[Čína|Číně]] a [[Japonsko|Japonsku]]. [239] => [240] => Díky velkému bohatství [[buddhismus|buddhistických]] [[klášter]]ů a s tím souvisejícímu velkému vlivu došlo v roce [[845]] k jejich pronásledování. Kláštery byly rozpuštěny a [[mnich]]ové a [[mniška|mnišky]] se museli vrátit do světského života. Mezi [[10. století]] a [[13. století]] se [[buddhismus]] začal mísit s [[konfucianismus|konfucianismem]] a [[taoismus|taoismem]]. [241] => Svůj vliv si zachovaly pouze [[čchan]] a škola [[Čistá země]]. Za vlády dynastie Ming ([[14. století]] – [[17. století]]) se spojily a [[buddhismus]] se charakterem přiblížil světskému stylu. Pozdější období nabralo směr [[vadžrajána|vadžrajány]]. [[komunismus|Komunistická]] [[Čína]] teoreticky udržovala zásadu svobody [[náboženství]], ale po zemědělské [[reforma|reformě]] [[mnich|mniši]] ztratili svou obživu a po roce [[1957]] již prakticky nebyli žádní noví vysvěcováni. V roce [[1953]] vznikl čínský buddhistický svaz, jehož činnost byla omezena na předávání příkazů od vlády a její informování o činnosti buddhistů. Výsledkem [[kulturní revoluce]] [242] => (1966–76) bylo zničení mnoha [[klášter]]ů. Škola [[čchan]] a škola [[Čistá země]] přetrvaly na [[Tchaj-wan]]u, kde se mezi světskými lidmi rozvinul takzvaný lidový buddhismus – Zhaijiao (vegetariánské náboženství) s prvky [[taoismus|taoismu]] a [[konfucianismus|konfucianismu]].{{Citace monografie [243] => | titul = Encyklopedie východní moudrosti [244] => | strany = 157 [245] => }} [246] => [247] => === Japonsko === [248] => {{Podrobně|Buddhismus v Japonsku}} [249] => [[Soubor:Nara Japan.jpg|náhled|vpravo|upright=0.8|[[Nara]]]] [250] => [[Buddhismus]] se do [[Japonsko|Japonska]] dostal v roce [[522]] z Koreje. Po počátečním odporu jej uznal císař Yomei [[585]] a za vlády [[Princ Šótoku|prince Šótoku]] se stal oficiálním náboženstvím Japonska. Šótoku se stal známým svými komentáři k [[sútra|sútrám]] a založením známého [[klášter]]a ve městě [[Nara]]. V té době bylo do [[Japonsko|Japonska]] pozváno hodně čínských a korejských učitelů a největší popularitu získala škola Sanroh, kterou přinesl Korejec Ekvan v roce [[625]]. Učení této školy bylo studováno z pohledu bodů důležitých k porozumění mahájány představiteli všech dalších škol. [251] => Rychlý rozvoj [[buddhismus|buddhismu]] umožnil již v období [[Nara]] ([[710]]–[[794]]) zavedení šesti čínských škol známých v [[Japonsko|Japonsku]] jako: [252] => * 1. Kuša – v [[Čína|Číně]] nejprve samostatná, později se stala součásti školy Faxiang. [253] => * 2. Hossó – prodloužení Faxiang, přinesena [[mnich]]em Dosho ([[629]]–[[700]]). [254] => * 3. Sanron. [255] => * 4. Džódžicu – japonská forma školy Satjasiddhi, součást školy Sanron. [256] => * 5. Ricu – pocházející z čínského Luzang, v roce [[754]] ji přinesl Jianzhen (Gandžin). Zdůrazňuje dodržování pravidel [[vinaja]]. [257] => * 6. Kegon – pokračování Huayan, přinesl ji Shenxiang (jap. Shisho). Těšila se podpoře císaře Šómua ([[724]]–[[748]]), který chtěl vládnout Japonsku podle zásad politicky vysvětlené [[avatansaka sútra|Avatansaka sútry]]. [258] => [259] => [[Soubor:Wakakusa-yakushiji.jpg|náhled|upright=0.9|vlevo|[[Jakušidži]]]] [260] => [[Soubor:Shishoin temple shibamata Five Tathagatas 2020.jpg|náhled|upright=1.0|[[Dhjánibuddhové|Pět tathagátů]] v areálu japonského kláštera v [[Tokio|Tokiu]]]] [261] => V pozdějších letech období Heian ([[794]]–[[1184]]) se do popředí dostaly dvě školy. První byla [[Tendai]], která je prodloužením čínské Tiantai, kterou přinesl v [[8. století]] [[Saičó]] (Dengó daiši). V rámci této školy vznikly tři směry – Sanmon, Džimon a Šinsei. Poslední z nich byl zaměřen na vzdávání poct [[buddha|buddhovi]] [[Amitábha|Amitábhovi]]. Druhá škola byla [[Šingon]], škola opravdového slova, prodloužení školy Mizong. [262] => Od poloviny [[10. století]] se začal v [[Japonsko|Japonsku]] rozvíjet amidismus, který se v období Kamakura přetvořil ve dvě školy: [263] => * 1. Džódo, škola [[Čistá země]], jejíž začátky sahají k Enninovi ([[793]]–[[864]]). Hlásá opakování jména [[buddha|buddhy]] [[Amitábha|Amitábhy]], což byla v určité době součást praxe všech japonských škol. Vlastní školu Džódo založil [[Hónen]]. Z důvodu uznání svého učení za nejvyšší byl napadán představiteli jiných směrů. Praxe této školy spočívá v opakování [[mantra|mantry]] [[buddha|buddhy]] [[Amitábha|Amitábhy]] pro posílení jeho sliby a narození se v čisté zemi [[Sukhávatí]]. [264] => * 2. Džódo-šin, (opravdová škola čisté země) nazývaná také škola Šin, jejím zakladatelem byl Šinran a organizátorem Rennjó. Podobně jako v Džódo je základem této praxe opakování [[mantra|mantry]] [[buddha|buddhy]] [[Amitábha|Amitábhy]]. Vedení školy je dědičné a skládá se ze světských praktikujících. V [[18. století]] se rozpadla na dva směry, Ótani a Hongandži. V dnešní době je nejdůležitější školou [[buddhismus|buddhismu]] v [[Japonsko|Japonsku]]. [265] => Od roku [[1191]] se datuje přítomnost tradice [[zen]]. Vedoucí pozici zaujímaly školy [[Sótó]] a [[Rinzai]]. V [[18. století]] vznikla škola [[Ničiren]] (škola slunečního lotosu) se jménem odvozeným od jména svého zakladatele, která své učení opírala o [[Lotosová sútra|Lotosovou sútru]]. [[Ničiren]] propagoval praxi opakování mantry ''Namu mjóho renge-kjó'' vyjadřující poklony Lotosové sútře. Škola [[Ničiren]] zdůrazňuje společensko-politický význam náboženství s charakteristickými nacionálními tendencemi a přáním vybudovat celosvětový pozemský stát [[Buddha|Buddhy]]. Z původní školy se vynořilo plno nových směrů. Jeden z nich, [[Ničiren]] sho shu pocházející od Nikko, uznává Ničirena jako buddhu posledních časů. Škola [[Ničiren]] byla poslední, která vznikla v [[Japonsko|Japonsku]], což souviselo s jejím povznesením na úroveň státního náboženství šintoismu. Určité stopy obnovy [[buddhismus|buddhismu]] jsou viditelné po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]], kdy se objevilo mnoho laických stoupenců buddhismu.{{Citace monografie [266] => | titul = Encyklopedie východní moudrosti [267] => | strany = 233–234 [268] => }} [269] => [270] => === Korea === [271] => {{Podrobně|Buddhismus v Koreji}} [272] => [[Soubor:Bongeunsa Seoul 4.jpg|náhled|vpravo|upright=0.9|Bongeunsa]] [273] => [274] => Do [[Korea|Koreje]] se buddhismus dostal z [[Čína|Číny]] ve [[4. století]] a čas jeho rozvoje můžeme datovat mezi 6. a [[9. století]]. V té době se sem dostaly všechny důležité školy [[Buddhismus v Číně|čínského buddhismu]], mezi nimi největší význam dosáhli [[čchan]], Huayan a Mizong. V pozdějších letech, od [[1392]] do [[1910]], za dynastie Yi, byl uznán za oficiální [[náboženství]] [[konfucianismus]] a [[mnich|mniši]] se museli přesunout do hor. K novému rozvoji došlo teprve po druhé světové válce, když se objevily v [[buddhismus|buddhismu]] nové směry. Vznikl směr Von, který založil Soe Tae San, spojený s praxí bezčasového a mimo místního [[zen]]u. Neobsahuje obřady, mnichům Von je povoleno se ženit a stoupenci tohoto směru se snaží přiblížit [[buddhismus]] podmínkám současného života. [275] => V dnešní době v Koreji nejsou větší rozdíly mezi učením různých škol, v [[klášter]]ech jsou praktikována učení [[zen]] podle školy Rinzai, ale také opakování [[dháraní]], jména [[buddha|buddhy]] [[Amitábha|Amitábhy]], nebo se čtou [[sútra|sútry]]. [276] => [277] => === Indonésie === [278] => [[Soubor: Borobudur-Nothwest-view.jpg|náhled|upright=1.1|vlevo|[[Borobudur]]]] [279] => Mahájána má své místo také v [[Indonésie|Indonésii]]. Nejstarší stopy [[buddhismus|buddhismu]] jsou tady datovány do [[3. století]] a [[7. století]]. [[Jáva]] a [[Sumatra]] byly důležitými centry učení [[buddhismus|buddhismu]] mahájány. Stala se tu hlavním směrem, i když existovala také sangha [[hinajána|hinajány]]. Největší rozvoj prožívala v [[8. století]], kdy byla vybudována velká [[stúpa]] v [[Borobudur]]u. Od [[8. století]] do [[15. století]] se začíná rozvíjet [[vadžrajána]]. Nápis z poloviny [[14. století]] hlásá, že král Áditjavarman praktikoval učení [[kálačakra|Kálačakry]] a byl považován za inkarnaci [[Avalókitéšvara|Lókéšvary]]. Vlivem expanze [[islám]]u byl [[buddhismus]] nejprve na [[Sumatra|Sumatře]] a [[Jáva|Jávě]] a poté v celé [[Indonésie|Indonésii]] zlikvidován. V dnešní době jsou [[buddhista|buddhisté]] v této zemi většinou čínští vystěhovalci. [280] => [281] => [[Soubor:MahayanaMap.gif|náhled|upright=0.9|Šíření mahájany]] [282] => Země, ve kterých je v současnosti praktikována mahájána jako hlavní směr [[buddhismus|buddhismu]], jsou [[Tibet]], [[Nepál]], [[Mongolsko]], [[Bhútán]], [[Čína]], [[Tchaj-wan]], [[Japonsko]], [[Korea]] a [[Vietnam]]. [283] => [284] => == Principy mahájány == [285] => Druhý a třetí cyklus učení [[Gautama Buddha|Buddhy]] je pojmenován mahájána. Tato učení automaticky obsahují také nauky prvního cyklu neboli [[Čtyři ušlechtilé pravdy|Čtyři pravdy ušlechtilých]] učení [[Hinajána|Hinajány]] a dnes [[Theraváda|Theravády]]. Stoupenci mahájány uznávají filozofický pohled dvou pravd. Nejprve dodržují sliby vlastního osvobození a postupují podobně jako šrávakové. Na tomto základě skládají sliby bódhisattvy neboli dosáhnutí stavu Buddhy pro dobro všech cítících bytostí. Po složení slibů bódhisattvy se je snaží postupně zapojovat do praxe, a to díky dodržování šesti páramit a čtyř přitahujících vlastností.{{Citace monografie [286] => | titul = Tenga Rinpočhe Sútry a Tantry cesty buddhismu [287] => | strany = 37–38 [288] => }} [289] => [290] => === Ideál bódhisattvy === [291] => {{Podrobně|Bódhisattva}} [292] => Slovo bódhisattva má různé významy. Připisuje se tomu, kdo složil slib bódhisattvy, nebo se tak nazývají lidé, kteří ještě nesložili slib, ale s radostí pomáhají druhým. Podle tradice se však plný význam slova bódhisattva vztahuje pouze na ty jedince, kteří dosáhli bezprostředního porozumění prázdnoty a tím dosáhli prvního stupně bódhisattvy. Teprve po porozumění jednoty dvou pravd se praktikující stává opravdovým bódhisattvou.{{Citace monografie [293] => | titul = Tenga Rinpočhe Sútry a Tantry cesty buddhismu [294] => | strany = 38 [295] => }} [296] => [297] => === Meditace mahájány === [298] => Meditace v mahájáně se skládá ze třiceti sedmi vlastností, které lze shrnout v těchto bodech: [299] => [300] => * motivace praktikovat pro dobro všech bytostí [301] => * odevzdanost [302] => * vytrvalost [303] => * zájem o dharmu [304] => * meditační soustředění [305] => * čistý vhled [306] => [307] => Proces rozvoje osoby praktikující mahájánu zahrnuje pět cest: [308] => * Nahromadění [309] => * Integrace [310] => * Vhled [311] => * Meditace [312] => * Cesta ne učení se již více{{Citace monografie [313] => | titul = Tenga Rinpočhe Sútry a Tantry cesty buddhismu [314] => | strany = 40 [315] => }} [316] => [317] => === Ovoce mahájány === [318] => Konečným cílem mahájány se stává stav Buddhy, takzvaný jedenáctý stupeň „Cesta ne učení se již více“, který se dosahuje po třech nezměrných [[kalpa|kalpách]]. Tvrzení, že se tento rozvoj rozkládá na tři kalpy, neznamená, že to musí trvat tak dlouho – v tomto případě pojem kalpa neobsahuje přesný počet let. Kompletní rozvoj od cesty nahromadění až po desátý stupeň bódhisattvy se může dokonce uskutečnit během jednoho života, samozřejmě pod podmínkou, že se praxe uskutečňuje velice intenzivně a podle přesných instrukcí.{{Citace monografie [319] => | titul = Tenga Rinpočhe Sútry a Tantry cesty buddhismu [320] => | strany = 41 [321] => }} [322] => [323] => == Odkazy == [324] => [325] => === Reference === [326] => [327] => [328] => === Literatura === [329] => * {{Citace monografie [330] => | jméno = Ewa [331] => | příjmení = Waldeck - Kurtyka [332] => | titul = Tenga Rinpočhe Sútry a Tantry cesty buddhismu [333] => | kapitola = Anuttarajoga tantra [334] => | místo = Krakow [335] => | vydavatel = Góry [336] => | rok = 1994 [337] => | vydání = 1 [338] => | jazyk = polsky [339] => | isbn = 83-901629-0-3 [340] => | poznámka = Výše jen ''Tenga Rinpočhe Sútry a Tantry cesty buddhismu'' [341] => }} [342] => * {{Citace monografie [343] => | příjmení = Trzeciakowa [344] => | jméno = Ewa [345] => | příjmení2 = Trzeciak [346] => | jméno2 = Przemysław [347] => | titul = Encyklopedie východní moudrosti [348] => | místo = Varšava [349] => | vydavatel = Warszawski Dom Wydawniczy [350] => | rok = 1997 [351] => | vydání = 1 [352] => | jazyk = polsky [353] => | isbn = 83-7140-178-7 [354] => | poznámka = Výše jen ''Encyklopedie východní moudrosti'' [355] => }} [356] => * „Gautama Buddha a jeho nauka (dharma)“, Nový Orient 59.1 (2004) [357] => * „Mahájánový buddhismus a slovo Buddhovo“, Nový Orient 59.4 (2004) [358] => * „Vznik mahájánového buddhismu v Indii“, Studia Orientalia Slovaca 3, Bratislava: Katedra jazykov a kultúr krajín východnej Ázie, FF UK (2004). [359] => [360] => === Související články === [361] => * [[Bódhisattva]] [362] => * [[Čistá země]] [363] => * [[Zen]] [364] => [365] => === Externí odkazy === [366] => * {{Commonscat}} [367] => * {{en}} [https://web.archive.org/web/20081120100228/http://www.berzinarchives.com/comparison_buddhist_traditions/index.html Porovnání mahájány se zbylými dvěma směry buddhismu], [[Théraváda|théravádou]] a [[Vadžrajána|vadžrajánou]] [368] => * {{en}} [https://web.archive.org/web/20110728002631/http://www.cttbusa.org/buddhas_bodhisattvas.asp Buddhové a bódhisattvové mahájány] [369] => [370] => {{Buddhismus Mahájána}} [371] => {{Buddhismus}} [372] => {{Autoritní data}} [373] => {{Portály|Buddhismus|Jóga|Historie|Tibet}} [374] => [375] => [[Kategorie:Buddhismus]] [] => )
good wiki

Mahájána

tchajwanském chrámu Bódhisattva Kuan-jin Mahájána ( mahājāna, čili „Velký vůz“ či „velká cesta“) je jedním ze tří hlavních v současnosti existujících směrů buddhismu (dalšími jsou théraváda a vadžrajána). Opírá se o sútry napsané původně v indickém náboženském a filozofickém jazyce sanskrtu.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Gautama Buddha','buddhismus','Japonsko','čchan','buddha','Čína','Nágárdžuna','Amitábha','sútra','Dharma','Čittamatra','Čistá země'

Amitábha

Buddha

Buddhismus

Čchan

Čína

Dharma

Japonsko

Nágárdžuna

Sútra