Array ( [0] => 14814200 [id] => 14814200 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Makúrie [uri] => Makúrie [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - zaniklý stát [1] => | název = Makúrijské království [2] => | originální název = ''{{velké|ⲇⲱⲧⲁⲩⲟ}}'' (Dotawo)
 ''Μακουρία'' (Makouria) [3] => | originální název arabsky = مقرة ''(al-Mukurra)'' [4] => | rok vzniku = [[5. století|5. stol.]] [5] => | rok zániku = [[15. století|15.]]/[[16. století|16. stol.]] [6] => | před 1 = Království Kuš [7] => | před 1 vlajka = No flag.svg [8] => | před 2 = Aksumské království [9] => | před 2 vlajka = No flag.svg [10] => | před 3 = Nobatie [11] => | před 3 vlajka = No flag.svg [12] => | před 4 = Mamlúcký sultanát [13] => | před 4 vlajka = Mameluke Flag.svg [14] => | před 5 = [15] => | před 5 vlajka = [16] => | po 1 = Banú Kanz [17] => | po 1 vlajka = No flag.svg [18] => | po 2 = Sennarský sultanát [19] => | po 2 vlajka = Royal Funj "wasm" (branding mark).png [20] => | po 3 = Mamlúcký sultanát [21] => | po 3 vlajka = Mameluke Flag.svg [22] => | po 4 = Egyptský ejálet [23] => | po 4 vlajka = Flag of the Ottoman Empire (also used in Egypt).svg [24] => | vlajka = The flag of the 'Kingdom of Dongola' (Makuria) in the "Book of all kingdoms" (C. 1350).svg [25] => | velikost vlajky = 110px [26] => | znak = [27] => | velikost znaku = [28] => | mapa = The Kingdom of Makuria at its peak.jpg [29] => | velikost mapy = 220px [30] => | mapa poznámka = Makúrijské království na vrcholu moci za vlády krále Zachariáše IV. (cca [[962]]–[[964]]). [31] => | hlavní město = [[Stará Dongola|Dongola]] (do [[1365]])
[[Džebel Adda|Dau (Addo)]] (od [[1365]]) [32] => | rozloha = [33] => | rozloha poznámka = [34] => | počet obyvatel = [35] => | počet obyvatel poznámka = [36] => | jazyky = [[starodongolština]], [[staronúbijština]], [[koptština]], [[Byzantská řečtina|středověká řečtina]], [[arabština]] [37] => | národnostní složení = [[Núbijci]] [38] => | náboženství = [[Tradiční africká náboženství|tradiční africké]] („[[Meroe|merojské]] [[pohanství]]“),
[[Řecká pravoslavná církev|řecké ortodoxní]] ([[567]]–[[569]]),
[[Koptská pravoslavná církev|koptské ortodoxní]] (od [[7. století|7.]]/[[8. století]]),
[[sunnitský islám]] (od [[14. století]]) [39] => | měna = zlato, [[solidus]], [[Dirham|dircham]] [40] => | státní zřízení = [[monarchie]] [41] => | mateřská země = [42] => | vznik = [[4. století|4.]]–[[5. století]] [43] => | zánik = [[15. století|15.]]–[[16. století]] [44] => }} [45] => '''Makúrie''' či '''Mukúria''' ([[staronúbijština|staronúbijsky]] ⲇⲱⲧⲁⲩⲟ, ''Dotawo''; {{Vjazyce2|el|Μακουρία}}, ''Makouria''; {{Vjazyce2|ar|مقرة}}, ''al-Mukurra'') bylo [[středověk]]é království nacházející se na území dnešního severního [[Súdán]]u a jižního [[Egypt]]a. Hlavním městem státu byla [[Stará Dongola|Dongola]], a království je tak někdy také nazýváno '''Dongolské království'''. [46] => [47] => Makúrie byla jedním z několika [[Núbie|núbijských]] států vzniklých na pozadí úpadku [[Aksumské království|Aksumského království]], které v oblasti Núbie existovalo v letech 50–950 našeho letopočtu. Makúrie původně ovládala území kolem [[Nil]]u, od třetího do pátého [[Nilské katarakty|nilského kataraktu]]{{Citace elektronické monografie [48] => | titul = Images from World History: Kingdom of Makuria [49] => | url = http://www.hp.uab.edu/image_archive/fneafrica/index.html [50] => | datum přístupu = 2009-3-14 [51] => | jazyk = anglicky [52] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20090519221354/http://www.hp.uab.edu/image_archive/fneafrica/index.html [53] => | datum archivace = 2009-05-19 [54] => | nedostupné = ano [55] => }} – neplatný odkaz ! s přilehlými obchodními trasami, oázami i doly ležícími východně i západně od Nilu. [56] => [57] => V 6. století byla Makúrie [[christianizace|christianizována]], avšak již v první polovině 7. století dobyla [[muslim]]ská vojska Arabů [[Aegyptus|byzantský Egypt]], a Núbie tak ztratila kontakt se zbytkem křesťanského světa. Roku 651 do Núbie vpadla arabská vojska, ale Makúrijcům se Araby podařilo odrazit a poté uzavřená dohoda, známá jako ''[[Baqt|bakt]]'', znamenala relativní mír na obou stranách trvající až do 13. století. Makúrie dále rozšiřovala svůj vliv a v době arabské invaze či za vlády krále [[Merkorios I. Makúrijský|Merkuria]] připojila ke svému území [[Nobatie|Nobatii]], ležící severně od Makúrie. V letech 750–1150 království zažívalo období prosperity, které je nazýváno jako „zlatý věk“.{{Citace sborníku [58] => | příjmení = Michalowski [59] => | jméno = Kazimierz [60] => | edice = Abridged [61] => | titul = The Spreading of Christianity in Nubia [62] => | odkaz na titul = [63] => | příjmení sestavitele = Ki-Zerbo [64] => | jméno sestavitele = Joseph [65] => | sborník = General History of Africa: Ancient Civilizations of Africa [66] => | vydání = 2 [67] => | vydavatel = Heinemann Educational Books ; University of California Press [68] => | místo = Londýn ; Berkeley [69] => | rok vydání = 1998 [70] => | isbn = 9231024965 [71] => | strany = 338 [72] => | jazyk = anglicky [73] => }} Avšak zvětšující se výpady z [[Mamlúcký sultanát|mamlúckého]] Egypta a vnitřní sváry vedly v závěru 14. století ke konečnému pádu státu. [74] => [75] => == Prameny == [76] => Makúrie byla jedním z nejvýznamnějších křesťanských núbijských království, přesto mnohé informace o této zemi jsou jen kusé. Nejdůležitějšími zdroji o dějinách Núbie jsou různá díla arabských historiků a cestovatelů, avšak takové záznamy jsou často problematické, neboť mnozí arabští autoři byli vůči svým křesťanským sousedům zaujatí a arabské zdroje se omezují hlavně na zprávy o konfliktech mezi křesťanskou Núbií a muslimským Egyptem.{{Citace periodika [77] => | příjmení = Shinnie [78] => | jméno = Peter Lewis [79] => | příjmení2 = Shinnie [80] => | jméno2 = M [81] => | titul = New Light on Medieval Nubia [82] => | url = https://archive.org/details/sim_journal-of-african-history_1965_6_3/page/263 [83] => | periodikum = Journal of African History [84] => | rok = 1965 [85] => | měsíc = listopad [86] => | ročník = 6 [87] => | číslo = 3 [88] => | strany = 263–273 [89] => | doi = 10.1017/S002185370000579X [90] => }} Jednou z výjimek je egyptský diplomat Ibn Selim al-Asuání, který v 10. století, v době největší slávy Makúrijského království, cestoval do Dongoly a o své cestě zanechal podrobné zprávy.{{Citace monografie [91] => | příjmení = Adams [92] => | jméno = William Yewdale [93] => | jazyk = anglicky [94] => | jméno2 = [95] => | rok = 1977 [96] => | titul = Nubia: Corridor to Africa [97] => | vydavatel = Princeton University Press [98] => | místo = Princeton [99] => | stránky = 257 [100] => | poznámka = [dále jen Nubia: Corridor to Africa] [101] => | isbn = 0691093709 [102] => }} [103] => [104] => Núbijci tvořili vyspělou civilizaci a z doby Makúrie se zachovalo množství literárních památek. Tyto památky jsou psány ve [[staronúbijština|staré núbijštině]], jejíž písemná forma využívala unciální varianty [[řecká abeceda|řecké alfabety]], doplněné o některá [[koptština|koptská]] písmena a písmena čistě núbijského původu. Jazyk byl blízce příbuzný s moderním [[nobiin]]ským jazykem, jenž patří do nilo-saharské skupiny jazyků a užívá se v severní Núbii. Díky tomu zůstaly literární pozůstatky makúrijské doby prakticky nepřetržitě srozumitelné. Valná většina těchto děl však je náboženského či právního charakteru a o dějinách konkrétního státu vypovídají velmi málo.{{Citace elektronické monografie [105] => | příjmení = Omer [106] => | jméno = Ibrahim [107] => | titul = The Basic Languages of Christian Nubia: Greek, Coptic, Old Nubian, and Arabic [108] => | url = http://www.ancientsudan.org/writing_03_old_nubian_&_arabic.htm [109] => | datum přístupu = 2009-3-15 [110] => | jazyk = anglicky [111] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20090105185615/http://ancientsudan.org/writing_03_old_nubian_%26_arabic.htm [112] => | datum archivace = 2009-01-05 [113] => | nedostupné = ano [114] => }} Největší známá sbírka, nalezená v [[Kasr Ibrím]]u, obsahuje několik cenných právních dokumentů a korespondencí, např. dopis [[Abbásovci|abbásovského]] vládce Egypta makúrijskému králi z roku 758, který patří mezi nejstarší známé zachované arabské dokumenty.{{Citace elektronické monografie [115] => | příjmení = Bowers [116] => | jméno = Paul [117] => | titul = Nubian Christianity: The Hegled Heritage [118] => | url = http://www.theoledafrica.org/OtherMaterials/Files/NubiaNeglectedHeritage.pdf [119] => | datum vydání = [120] => | datum aktualizace = [121] => | datum přístupu = 2009-3-15 [122] => | vydavatel = Africa Journal of Evangelical Theology [123] => | strany = 5 [124] => | jazyk = anglicky [125] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20090305173616/http://www.theoledafrica.org/OtherMaterials/Files/NubiaNeglectedHeritage.pdf [126] => | datum archivace = 2009-03-05 [127] => | nedostupné = ano [128] => }} [129] => [130] => V posledních desetiletích se nejlepší metodou získávání informací o Makúrii stala [[archeologie]]. [[Vysoká Asuánská přehrada|Asuánská přehrada]] roku 1964 zatopila až polovinu území historického Makúrijského království, proto roku 1960 [[UNESCO]] vyvinulo značné úsilí, aby se pomocí archeologie zachránilo co nejvíce památek. Na vykopávkách se několik let podílely tisíce odborníků z celého světa; skupina archeologů z [[Polsko|Polska]] prováděla vykopávky v katedrále ve městě [[Faras]], britský tým pracoval v Kasr Ibrímu a skupina z Ghanské univerzity ve městě Debeira West, které vydalo informace o každodenním životě z období středověké Núbie. Všechna tato místa se nacházejí na území někdejší Nobatie, jediné větší archeologické naleziště v samotné Makúrii (jižní části Makúrijského království) se nachází v hlavním městě [[Stará Dongola|Dongole]].{{Citace sborníku [131] => | příjmení = Godlewski [132] => | jméno = Wlodzimierz [133] => | jazyk = anglicky [134] => | titul = The Birth of Nubian Art: Some Remarks [135] => | příjmení sestavitele = Davies [136] => | jméno sestavitele = W.V [137] => | sborník = Egypt and Africa: Nubia from Prehistory to Islam [138] => | vydavatel = British Museum Press in association with the Egypt Exploration Society [139] => | místo = Londýn [140] => | vydání = 2 [141] => | strany = 253–256 [142] => | poznámka = [dále jen Godlewski] [143] => | rok vydání = 1991 [144] => | isbn = 0714109622 [145] => }} [146] => [147] => == Historie == [148] => [149] => === Počátky === [150] => [[Soubor:Makurie cz.svg|náhled|vlevo|upright=0.7|Makúrijské království v zelených hranicích, na jihu se nachází království Alódie]] [151] => [152] => Počátky makúrijského státu jsou nejasné především kvůli nedostatku relevantních zdrojů.{{Citace elektronické monografie [153] => | příjmení = Welsby [154] => | jméno = Derek A [155] => | isbn = 0-7141-1947-4 [156] => | titul = The Medieval Kingdoms of Nubia. Pagans, Christians and Muslims along the Middle Nile [157] => | url = http://ccat.sas.upenn.edu/bmcr/2003/2003-01-16.html [158] => | datum vydání = 2002 [159] => | datum aktualizace = 2003-1-16 [160] => | datum přístupu = 2009-3-15 [161] => | vydavatel = The British Museum Press [162] => | místo = Londýn [163] => | jazyk = anglicky [164] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20080706142617/http://ccat.sas.upenn.edu/bmcr/2003/2003-01-16.html [165] => | datum archivace = 2008-07-06 [166] => | nedostupné = ano [167] => }} [[Klaudios Ptolemaios]] soudí, že Núbijci, známí latinizovaně jako ''Maccuritae'', mohli být předky Makúrijců.Nubia: Corridor to Africa, str. 442. Stejného názoru je i kronikář [[Jan z Biclara|Jan z Biclara]].{{Citace monografie [168] => | příjmení = Kirwan [169] => | jméno = Laurence [170] => | jazyk = anglicky [171] => | jméno2 = [172] => | rok = 1939 [173] => | titul = The Oxford university excavations at Firka [174] => | vydavatel = Oxford University Press [175] => | místo = Londýn [176] => | stránky = 50 [177] => | poznámka = [178] => | isbn = [179] => }} Samotné Makúrijské království se zformovalo v období 4.–5. století na troskách starověkého [[Aksumské království|Aksumského království]]. Hlavní město Dongola bylo vybudováno v druhé polovině 5. století některým z makúrijských králů. Zbudováním opevněného hlavního města se završil proces urbanizace a konsolidace Makúrijského království.{{Citace sborníku [180] => | příjmení = Godlewski [181] => | jméno = Wlodzimierz [182] => | odkaz na autora = [183] => | poznámka = [dále jen Christian Nubia, Studies 1996–2000] [184] => | titul = Christian Nubia, Studies 1996–2000 [185] => | příjmení sestavitele = Immerzeel [186] => | jméno sestavitele = Mat [187] => | příjmení sestavitele2 = van der Vliet [188] => | jméno sestavitele2 = Jacques [189] => | příjmení sestavitele3 = Kersten [190] => | jméno sestavitele3 = Maarten [191] => | sborník = Coptic Studies on the Threshold of a New Millennium: Proceedings of the Seventh International Congress of Coptic Studies [192] => | vydavatel = Peeters Publishers [193] => | místo = Leiden [194] => | rok vydání = 2004 [195] => | isbn = 9042914092 [196] => | strany = 1045 [197] => | jazyk = anglicky [198] => }} První zmínku o Makúrii přinesl v 6. století [[Jan z Efesu|Jan z Efesu]], který odsuzoval makúrijské nepřátelství vůči [[Monofyzitismus|monofyzitským]] misionářům, kteří putovali do sousedního království [[Alódie]].{{Citace monografie [199] => | příjmení = Edwards [200] => | jméno = David N [201] => | jazyk = anglicky [202] => | jméno2 = [203] => | rok = 2004 [204] => | titul = The Nubian Past: An Archaeology of the Sudan [205] => | url = https://archive.org/details/nubianpastarchae0000edwa [206] => | vydavatel = Routledge [207] => | místo = Londýn [208] => | stránky = 216–217 [209] => | poznámka = [dále jen Edwards] [210] => | isbn = 0415369878 [211] => }} Arabové v počátcích 6. století země na jihu od Egypta nazývali ''Bilád an-Núbíja'' – země núbijská a zahrnovali tak všechny tři núbijské státy v celek.{{Citace monografie [212] => | příjmení = Wilmore [213] => | jméno = Gayraud S [214] => | jazyk = anglicky [215] => | jméno2 = [216] => | rok = 2004 [217] => | titul = Pragmatic spirituality: the Christian faith through an Africentric lens [218] => | url = https://archive.org/details/pragmaticspiritu0000wilm [219] => | vydavatel = New York University Press [220] => | místo = New York [221] => | stránky = 108 [222] => | poznámka = [223] => | isbn = 0814793967 [224] => }} [225] => [226] => Když Arabové roku 641 dobyli [[Aegyptus|Egypt]] a oddělili jej tak od [[Byzantská říše|Byzantské říše]], brzy se jejich dobyvačné úsilí obrátilo i na jih. Roku 652 vpadla do Núbie armáda o síle 5 000 mužů{{Citace sborníku [227] => | příjmení = Shinnie [228] => | jméno = Peter Lewis [229] => | titul = Christian Nubia [230] => | příjmení sestavitele = Fage [231] => | jméno sestavitele = John Donnelly [232] => | příjmení sestavitele2 = Oliver [233] => | jméno sestavitele2 = Roland [234] => | poznámka = [dále jen Christian Nubia] [235] => | sborník = The Cambridge history of Africa: From c. 500 BC to AD 1050 [236] => | vydání = 2 [237] => | vydavatel = Cambridge University Press [238] => | místo = Cambridge [239] => | rok vydání = 1978 [240] => | isbn = 0521209811 [241] => | strany = 565 [242] => | jazyk = anglicky [243] => }} vedená Abdulláhem bin S'adem. V bitvě u Dongoly však Arabové byli Núbijci zdecimováni,{{Citace monografie [244] => | příjmení = Jennings [245] => | jméno = Anne M [246] => | jazyk = anglicky [247] => | jméno2 = [248] => | rok = 1995 [249] => | titul = The Nubians of West Aswan [250] => | vydavatel = Lynne Rienner Publishers [251] => | místo = Boulder [252] => | stránky = 25–26 [253] => | poznámka = [dále jen Jennings] [254] => | isbn = 1555875920 [255] => | url-access = registration [256] => | url = https://archive.org/details/nubiansofwestasw0000jenn [257] => }} ale hlavní město, včetně katedrály, bylo poškozeno. V boji proti Arabům se zvláště vyznamenali slavní núbijští lučištníci.{{Citace monografie [258] => | příjmení = Iliffe [259] => | jméno = John [260] => | vydání = 2 [261] => | jazyk = anglicky [262] => | rok = 2007 [263] => | titul = Africans: The History of a Continent [264] => | url = https://archive.org/details/africanshistoryo00ilif [265] => | vydavatel = Cambridge University Press [266] => | místo = Cambridge [267] => | stránky = 56 [268] => | poznámka = [dále jen Iliffe] [269] => | isbn = 0521864380 [270] => }} Porážka u Dongoly byla jediným velkým neúspěchem během prvního století [[islámská expanze|islámské expanze]], jenž vedl k bezprecedentní dohodě, zvané ''[[Baqt|bakt]]'', která zaručovala mírové vztahy mezi oběma stranami na dalších téměř 600 let.{{Citace elektronické monografie [271] => | příjmení = Kjeilen [272] => | jméno = Tore [273] => | titul = Sudan: History [274] => | url = http://looklex.com/e.o/sudan.history.htm [275] => | datum vydání = [276] => | datum aktualizace = [277] => | datum přístupu = 2009-3-14 [278] => | vydavatel = LookLex Ltd [279] => | místo = [280] => | jazyk = anglicky [281] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20090301015335/http://looklex.com/e.o/sudan.history.htm [282] => | datum archivace = 2009-03-01 [283] => | nedostupné = ano [284] => }} Součástí smlouvy byla i hospodářská spolupráce; Núbijci každý rok poslali do Egypta 400 [[otrokářství|otroků]],{{Citace monografie [285] => | příjmení = Mitchell [286] => | jméno = Peter [287] => | jazyk = anglicky [288] => | jméno2 = [289] => | rok = 2005 [290] => | titul = African connections [291] => | vydavatel = Altamira Press [292] => | místo = Walnut Creek [293] => | stránky = 91–92 [294] => | poznámka = [dále jen Mitchell] [295] => | isbn = 0759102597 [296] => | url-access = registration [297] => | url = https://archive.org/details/africanconnectio00mitc [298] => }} zatímco Egypťané na jih dodávali na oplátku potraviny a další zboží,{{Citace periodika [299] => | příjmení = Sapulding [300] => | jméno = Jay [301] => | jazyk = anglicky [302] => | vydavatel = African Studies Center [303] => | místo Boston [304] => | titul = Medieval Christian Nubia and the Islamic World : A reconsideration of the Baqt treaty [305] => | periodikum = The International journal of African historical studies [306] => | odkaz na periodikum = [307] => | rok = 1995 [308] => | ročník = 28 [309] => | číslo = 3 [310] => | strany = 577–594 [311] => | issn = 0361-7882 [312] => }} jako koně, či látky.{{Citace monografie [313] => | příjmení = Hrbek [314] => | jméno = Ivan [315] => | spoluautoři = a kolektiv [316] => | jméno2 = [317] => | rok = 1966 [318] => | titul = Dějiny Afriky [319] => | vydavatel = Svoboda [320] => | místo = Praha [321] => | svazek = 1 [322] => | stránky = 357 [323] => | poznámka = [dále jen Hrbek] [324] => | kapitola = Křesťanská Núbie a arabské migrace do Súdánu [325] => | isbn = [326] => }} [327] => [328] => [[Soubor:East-Hem 700ad new-2CS.JPG|náhled|vpravo|upright=0.9|Evropa, Afrika a Blízký východ
kolem roku 700]] [329] => [330] => Núbie nebyla jednolitým státním celkem, ale existovala zde jednotlivá nezávislá křesťanská království. Makúrie svou expanzi zaměřila na sever a ke svému území připojila jedno z dalších núbijských království, Nobatii. Kdy k tomu přesně došlo, není jisté; podle jedné z teorií se tak stalo v době, kdy Egypt obsadili perští [[Sásánovci]], tedy v rozmezí let 619–628. Arabské popisy invaze roku 652 se zmiňují již jen o samostatném státu s centrem v Dongole. Bakt, vyjednaný makúrijským králem, se vztahoval na celou Núbii na sever od [[Alódie]]. To badatele vedlo k závěru, že v této neklidné době již obě království byla sjednocena. Nicméně životopis patriarchy Izáka z Alexandrie, pocházející z roku 690, se zmiňuje o dvou znepřátelených královstvích – Nobatii a Makúrii.{{Citace sborníku [331] => | příjmení = Adams [332] => | jméno = William Yewdale [333] => | jazyk = anglicky [334] => | titul = The United Kingdom of Makouria and Nobadia: A Medieval Nubian Anomaly [335] => | příjmení sestavitele = Davies [336] => | jméno sestavitele = W.V [337] => | sborník = Egypt and Africa: Nubia from Prehistory to Islam [338] => | vydavatel = British Museum Press in association with the Egypt Exploration Society [339] => | místo = Londýn [340] => | vydání = 2 [341] => | strany = 257 [342] => | poznámka = [dále jen The United Kingdom of Makouria and Nobadia: A Medieval Nubian Anomaly] [343] => | rok vydání = 1991 [344] => | isbn = 0714109622 [345] => }} Jasný důkaz o sjednocení obou království poskytují až nápisy z Taify pocházející z doby vlády krále [[Merkorios I. Makúrijský|Merkuria]], podle nichž se Nobatie nacházela pod makúrijskou vládou od poloviny 8. století; každý pozdější pramen již hovoří o Nobatii jako o součásti Makúrijského království, což vedlo k přesvědčení, že Nobatie byla obsazena za vlády Merkuria, který byl jáhnem Janem nazýván „Nový [[Konstantin I. Veliký|Konstantin]]“.{{Citace monografie [346] => | příjmení = Shinnie [347] => | jméno = Peter Lewis [348] => | jazyk = anglicky [349] => | jméno2 = [350] => | rok = 1996 [351] => | titul = Ancient Nubia [352] => | url = https://archive.org/details/ancientnubia0000shin [353] => | vydavatel = Kegan Paul International [354] => | místo = Londýn [355] => | stránky = 124 [356] => | poznámka = [357] => | isbn = 0710305176 [358] => }} [359] => [360] => Výraz Makúrie se užívá pro označení celého státu, ačkoliv samotná historická Makúrie je pouze jižní část království. Někdy se užívá zeměpisného označení Núbie, bez ohledu na politické celky, které se kromě Makúrijského království v Núbii nacházely, což bylo zejména nezávislé Alódijské království. V pozdějších staletích se užívá podle hlavního města také název Dongolské království,{{Citace monografie [361] => | příjmení = O'Fahey [362] => | jméno = Rex S. [363] => | příjmení2 = Spaulding [364] => | jméno2 = J. L [365] => | rok = 1974 [366] => | titul = Kingdoms of the Sudan [367] => | vydavatel = Methuen [368] => | místo = Londýn [369] => | stránky = 17 [370] => | poznámka = O'Fahey & Spaulding [371] => | jazyk = anglicky [372] => | isbn = 0416774601 [373] => }} případně Království Makúrie a Nobatie, což naznačuje [[personální unie|personální unii]] a federální ráz království. Dalším názvem může být [[Dotawo]], který ale rovněž označuje další zcela nezávislé núbijské království. [374] => [375] => === Na vrcholu moci === [376] => V období 8. a 9. století byla Makúrie stabilní a prosperující zemí; núbijská keramika, malířství i architektura dosáhly svého vrcholu. V té době byl Egypt oslaben častými občanskými válkami, a tak nepředstavoval pro na jih ležící Núbii hrozbu. Namísto toho to byli Núbijci, kdo intervenoval do záležitostí svého souseda; značná část obyvatelstva [[Horní Egypt|horního Egypta]] byla stále křesťanská a egyptští křesťané se obraceli na núbijské krále se žádostmi o ochranu. Jeden záznam dokonce hovoří o vyplenění Káhiry v 8. století, ale tato zpráva je pravděpodobně apokryfní.Nubia: Corridor to Africa, str. 446. [377] => [378] => Z této doby není ohledně Makúrie známa žádná mezinárodní dohoda, jež by se svým významem rovnala baktu. Roku 836 král [[Zachariáš III. Makúrijský|Zachariáš III.]] vyslal svého syna Georgia do [[Bagdád]]u vyjednávat s chalífou o muslimském osídlení Nobatie a pohraniční pevnosti el-Kasr, kterou drželi muslimové.{{Citace monografie [379] => | příjmení = Łajtar [380] => | jméno = Adam [381] => | jazyk = anglicky [382] => | jméno2 = [383] => | rok = 2003 [384] => | titul = Catalogue of the Greek inscriptions in the Sudan National Museum at Khartoum (I. Khartoum Greek) [385] => | vydavatel = Peeters Publishers [386] => | místo = Leuven [387] => | stránky = 91 [388] => | poznámka = [389] => | isbn = 9042912529 [390] => }} Princ Georgios již jako král [[Georgios I. Makúrijský|Georgios I.]] později s pomocí svých synů dokázal odrazit invazi arabského dobrodruha al-Umarího, který se pokusil ve jménu Egypta obsadit se svou soukromou armádou oblast makúrijských zlatých dolů. Během bojů s al-Umarím došlo k pokusu o převrat ze strany Georgiova synovce, generála Niuty, který však potlačil Georgiův syn, princ Zachariáš. [391] => [392] => [[Soubor:Old Nubian manuscript.jpg|náhled|vlevo|upright|Strana ze staronúbijského
překladu ''Liber Institutionis
Michaelis Archangelis'' z 9.–10. století, nalezeného v [[Kasr Ibrím]]u a nyní umístěného v Britském muzeu]] [393] => [394] => Za vlády dynastie [[Fátimovský chalífát|Fátimovců]] udržoval Egypt s Makúrií přátelské a těsné vztahy. Šíitští Fátimovci neměli v okolním sunnitském světě mnoho spojenců, neváhali proto udržovat spojenectví se svými jižními křesťanskými sousedy.{{Citace sborníku [395] => | příjmení = Kropáček [396] => | jméno = Luboš [397] => | edice = Abridged [398] => | titul = Nubia from the late twelfth century to the Funj conquest in the early fifteenth century [399] => | odkaz na titul = [400] => | příjmení sestavitele = Ki-Zerbo [401] => | jméno sestavitele = Joseph [402] => | sborník = General History of Africa: Africa from the Twelfth to the Sixteenth Century [403] => | vydání = 4 [404] => | vydavatel = UNESCO [405] => | místo = Paříž [406] => | rok vydání = 1998 [407] => | isbn = 9231024965 [408] => | poznámka = [dále jen Kropáček] [409] => | strany = 399 [410] => | jazyk = anglicky [411] => }} Základ fátimovských vojsk tvořila profesionální palácová garda složená z vojenských otroků;{{Citace monografie | jméno = Jiří | příjmení = Kovařík | titul = Meč a kříž, rytířské bitvy a osudy | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 2005 | poznámka = [dále jen Kovařík] | strany = 221 | isbn = 80-204-1289-1}} egyptská vojenská vojenská moc tak přímo závisela na otrocích dodávaných z Núbie, kteří sloužili ve fátimovské armádě, ponejvíce jako pěchota a pěší lučištníci, proslavení svou statečností.{{Citace monografie [412] => | příjmení = Duggan [413] => | jméno = Alfred [414] => | rok = 1973 [415] => | titul = Křižácké výpravy [416] => | vydavatel = Orbis [417] => | místo = Praha [418] => | stránky = 61 [419] => | poznámka = [420] => | isbn = [421] => }} Kvetl i obchod mezi oběma zeměmi: Egypťané na jih vyváželi pšenici, lněné tkaniny a víno, zatímco z jihu do Egypta proudila [[slonovina]], dobytek, pštrosí peří a otroci. Když roku 1171 byla fátimovská dynastie v Egyptě přemožena sunnitskými [[Zengíovci]] z Damašku, vztahy s Núbii začaly upadat. Krátce po uchopení moci v Káhiře [[Saladin]]em Núbijci vtrhli na sever – je možné, že jejich motivem byla podpora fátimovským spojencům.Kropáček, str. 401. Saladin a jeho [[Ajjúbovci|ajjúbovští]] příbuzní makúrijskou agresi neponechali bez odezvy; roku 1173 muslimové pod vedením Saladinova bratra Šamse ad-Dauly Turanšáha vpadli do Núbie.Edwards, str. 215. Muslimové Núbijce zpočátku porazili a obsadili Kasr Ibrím. Ajjúbovci však došli k závěru, že Núbie je příliš chudá a nestojí za dobývání. Roku 1175 tak muslimové Kasr Ibrím opustili a stáhli se zpět na sever. Ve 13. století Ajjúbovci se svými jižními sousedy žádné kontakty neudržovali. [422] => [423] => Z hlediska Evropy jsou zajímavou kapitolou kontakty Makúrie s evropskými křižáky. [[Křižácké státy]] v čele s [[Jeruzalémské království|Jeruzalémským královstvím]] roku 1163 svou pozornost zaměřily na Egypt. Po několika [[Křižácká tažení do Egypta|expedicích]] se jeruzalémskému králi [[Amaury I. Jeruzalémský|Amaurymu I.]] podařilo roku 1167 Egyptu vnutit svou autoritu.Duggan, str. 113. Ačkoliv jeho protektorát{{Citace monografie | jméno = Antony | příjmení = Bridge | titul = Křížové výpravy | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1995 |strany = 131 | isbn = 80-200-0512-9 | poznámka = [dále jen Bridge]}} nad Egyptem trval necelý rok, křižáci zde měli možnost získat povědomí o sousedních zemích včetně Makúrie.{{Citace monografie [424] => | autor = Haskins Society [425] => | jazyk = anglicky [426] => | příjmení2 = [427] => | jméno2 = [428] => | rok = 2004 [429] => | titul = The Haskins Society Journal [430] => | vydavatel = Boydell Press [431] => | místo = Cambridge [432] => | stránky = 134 [433] => | poznámka = [434] => | isbn = 1843831988 [435] => | url-access = registration [436] => | url = https://archive.org/details/haskinssocietyjo15suff [437] => }} Pro Evropany tyto zprávy z Palestiny poprvé zdokumentoval Richard z Poitou. [438] => [439] => [[Soubor:Prester John map.jpg|náhled|upright=1.1|Latinská mapa se zobrazením
Núbie a „království kněze Jana“]] [440] => [441] => Když se Egypta zmocnil Saladin a roku 1173 napadl Núbii, Makúrijci jej začali vnímat jako hrozbu, což vedlo k tomu, že jednotliví núbijští velmoži zkontaktovali evropské křižáky. Když však Saladin svou invazi roku 1175 ukončil, Núbijci dali přednost dodržování baktu a míru s muslimy. Ale již roku 1204 se jeden z núbijských vládců setkal v křižáky právě dobyté Konstantinopoli s vůdci [[čtvrtá křížová výprava|čtvrté křížové výpravy]] a jednal s nimi o možném společném útoku na Egypt, avšak žádné konkrétní dohody nebylo dosaženo. Makúrijci se tak žádné křížové výpravy nikdy fakticky neúčastnili.{{Citace elektronické monografie [442] => | příjmení = [443] => | jméno = [444] => | odkaz na autora = [445] => | titul = Nubia and the Crusades: A dialog on the Nubia list, 6 October, 1996 [446] => | url = http://www.hartford-hwp.com/archives/32/015.html [447] => | datum vydání [448] => | datum aktualizace = [449] => | datum přístupu = 2009-4-6 [450] => | vydavatel = Hartford Web Publishing [451] => | místo = Hartford [452] => | jazyk = anglicky [453] => }} Nic též nenaznačuje, že by křižáci pronikli do Horního Egypta po souši ani že by oblast prozkoumávali z Rudého moře s výjimkou pirátského nájezdu [[Renaud de Châtillon|Renauda de Châtillon]] na podzim roku 1182. Znalosti Evropanů o súdánských křesťanských zemích se tak povšechně omezovaly na to, že nějaké takové státy existují, a oblast Etiopie si začali spojovat s legendou o mocném východním křesťanském králi, [[Kněz Jan|knězi Janovi]].{{Citace monografie [454] => | příjmení = Silverberg [455] => | jméno = Robert [456] => | jazyk = anglicky [457] => | jméno2 = [458] => | rok = 1996 [459] => | titul = The Realm of Prester John [460] => | vydavatel = Ohio University Press [461] => | místo = Athens, Ohio [462] => | stránky = 163–164 [463] => | poznámka = [464] => | isbn = 1-84212-409-9 [465] => }} [466] => [467] => Když do Egypta vstoupila [[pátá křížová výprava]], která roku 1218 dobyla [[Damietta|Damiettu]], plánoval její velitel papežský legát [[Pelagio Galvani]] dobytí celého Egypta, přičemž se hodlal opřít i o jižní křesťanské, i když z pohledu západních katolíků heretické státy.Duggan, str. 182. Jeho informace o núbijských státech však byly jen kusé, žádné skutečné vztahy s núbijskými státy nenavázal a křížová výprava brzy ztroskotala. [468] => [469] => === Úpadek === [470] => O období let 1171–1272 neexistují žádné prameny a události těchto let byly dlouhou dobu záhadou, ačkoliv modernímu bádání se podařilo tuto éru částečně osvětlit; zdá se, že Makúrie nastoupila cestu pomalého úpadku. Nejpodrobnějším zdrojem je dílo [[Ibn Chaldún]]a, který působil ve 13. století, a který píše o úpadku křesťanských království, jenž se projevoval také tím, že křesťanští Núbijci provdávali své dcery za muslimské Araby.{{Citace elektronické monografie [471] => | příjmení = Thelwahle [472] => | jméno = Robin [473] => | titul = Linguistic Aspects of Greater Nubian History by Robin Thelwahle [474] => | url = http://www.thenubian.net/aspect.php [475] => | datum vydání = 2005 [476] => | datum aktualizace = [477] => | datum přístupu = 2009-3-14 [478] => | jazyk = anglicky [479] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20050403072826/http://thenubian.net/aspect.php [480] => | datum archivace = 2005-04-03 [481] => | nedostupné = ano [482] => }} Egyptští Ajjúbovci a později mamlúci se velmi tvrdě vypořádali s beduínskou hrozbou a nomádi byli nuceni stáhnout se na jih, kde se dostali do konfliktu s Núbijci. Archeologie přináší jasný důkaz vzrůstající nestability makúrijského státu. Kolem dříve neopevněných měst vyrostly městské hradby, lidé opouštěli nebezpečná území a hledali útočiště v lépe bráněných lokalitách jako byly vrcholy skal v Kasr Ibrímu. Domy v celém regionu byly stavěny mohutnější, s tajnými skrýšemi na jídlo a další cennosti. Postupně se na křesťanském území rozmáhala arabizace a islamizace. Součástí baktu byl volný obchod mezi Egyptem a Makúrií a arabští obchodníci po celou dobu získávali dominantní pozici na trhu v Dongole a dalších núbijských městech. Nakonec se celá severní oblast, většina někdejší Nobatie, stala z větší části arabskou a islámskou zemí stále více známou jako [[al-Maris]] a stále více nezávislou na centrální vládě v Dongole. [483] => [484] => [[Soubor:Dungula plan-cz.png|vpravo|náhled|upright=1.1|Plán hlavního města Dongoly]] [485] => [486] => I když nájezdy pouštních kmenů mohly být klíčovým faktorem, který přispěl k pádu Makúrie, daleko lépe zdokumentována jsou tažení egyptských [[Mamlúcký sultanát|mamlúků]]. Důležitým bodem baktu mezi Egyptem a Makúrií byl závazek, že Makúrie zabezpečí společné hranice proti nájezdům pouštních nomádů, jako například Bedžů. Makúrijský stát však již nemohl svým závazkům dostát, a tak na společné hranici operovala egyptská vojska, což Makúrii ještě více oslabovalo. V srpnu roku 1272 makúrijský král [[David I. Makúrijský|David I.]] vytáhl proti Egyptu a dobyl přístavní město Aidhab.O'Fahey & Spaulding, str. 15–16. Makúrijci se poté stočili do pouště a napadli egyptský [[Asuán]]. Mamlúcký sultán Bajbars, zvaný „Panter“,Kovařík, str. 241. na makúrijskou agresi odpověděl rychle a ještě téhož roku vpadl do Núbie, čímž začal několik desetiletí, během nichž egyptští mamlúci aktivně zasahovali do vnitřních záležitostí Makúrijského království. Bajbarsův vpád zanechal Makúrii vydrancovanou a bezbrannou vůči dalším vpádům nomádských kmenů.O'Fahey & Spaulding, str. 16. [487] => [488] => [[Soubor:Minimum extension Dotawo after 1365.png|vlevo|náhled|upright=0.7|Nepatrná rozloha Makúrie v roce [[1365]] s hlavním městem [[Džebel Adda|Dau]]]] [489] => [490] => Vnitřní nesváry zapříčinily další rozvrat státu; Davidův bratranec Šekanda si trůn nárokoval pro sebe, a roku 1275 proto odcestoval do Káhiry, aby si získal podporu mamlúků.{{Citace sborníku [491] => | příjmení = Shinnie [492] => | jméno = Peter Lewis [493] => | titul = Christian Nubia [494] => | příjmení sestavitele = Fage [495] => | jméno sestavitele = John Donnelly [496] => | příjmení sestavitele2 = Oliver [497] => | jméno sestavitele2 = Roland [498] => | poznámka = [dále jen Christian Nubia] [499] => | sborník = The Cambridge history of Africa: From c.  BC to AD 1050 [500] => | vydání = 2 [501] => | vydavatel = Cambridge University Press [502] => | místo = Cambridge [503] => | rok vydání = 1978 [504] => | strany = 585 [505] => | jazyk = anglicky [506] => }} Bajbars Šekandu podpořil a roku 1276 vpochodoval do země, dobyl město Dau (dnešní Džebel Adda) a nilský ostrov Mainarti, což mamlúkům otevřelo bránu do Núbie. Král David uprchl do al-Abwab, jenž byl součástí sousední Alódie, kde byl místním vládcem zajat a roku 1277 vydán mamlúkům. Na dongolský trůn byl dosazen Šekanda. Šekanda pak sultánovi odstoupil rozsáhlé území na severu a zavázal se platit velký tribut. Mamlúci navíc v Dongole zničili chrám, jenž nechal postavit David II. Roku 1286 však Šekandu svrhl Šamamun, další člen makúrijské královské rodiny, a zahájil povstání, které porazilo mamlúckou posádku v Dongole. Šamamun poté uchopil moc pevně do svých rukou a podařilo se mu dostat Núbii zpět pod makúrijskou vládu a úspěšně odrazit nájezdy mamlúků z Egypta. Šamamun vládl až do konce 13. století, jeho nástupcem se stal Amy, který vládl do roku 1310, kdy byl zavražděn. Po něm nastoupil Karanbas, poslední známý křesťan na makúrijském trůnu. [507] => [508] => Po klidném období vlády krále Karanby, kdy Makúrie neplatila Egypťanům tribut, však Egypťané znovu zaútočili. V té době se k moci dostala muslimská část makúrijského královského rodu; král Sanbu oficiálně Makúrii prohlásil za muslimskou a roku 1317 byla dongolská katedrála přeměněna v mešitu.{{Citace elektronické monografie [509] => | příjmení = Beck [510] => | jméno = Sanderson [511] => | odkaz na autora = [512] => | titul = Africa to 1500 [513] => | url = http://www.san.beck.org/1-12-Africato1500.html [514] => | datum vydání = [515] => | datum aktualizace = [516] => | datum přístupu = 2009-3-14 [517] => | vydavatel = [518] => | místo = [519] => | jazyk = anglicky [520] => }} To však nebylo přijato dalšími makúrijskými vůdci a Makúrie upadla do chaosu občanských válek a nepokojů. Venkov byl pod kontrolou kočovných pouštních kmenů a samotné království již fakticky neovládalo nic než hlavní město a jeho bezprostřední okolí. Ačkoliv za krále Kanz ad-Dauly se Makúrii znovu podařilo získat nezávislost, byla Dongola srovnána se zemí. Roku 1365 Arabové zavraždili makúrijského krále a hlavní město země se přesunulo z Dongoly do Dau. Posledním známým důkazem existence makúrijské dynastie je její žádost o pomoc mamlúckého sultána z roku 1397. Toho roku král z Dau uprchl do Káhiry a Makúrijské království přestalo existovat. V roce 1412 převzal kontrolu nad Núbií a egyptskou [[Thébanis|Thébanidou]] arabský kmen z Egypta známý jako [[Banú Kanz]] („synové Kanzu“), což byl kmen vzešlý z arabského kmene Rabi'a a nomádských Bedžů, který již po několik století představoval vážného soupeře pro Egypt.Jennings, str. 26. Banu Kanz oblast fakticky drželi až do roku 1517, kdy ji dobyl a přičlenil k Egyptu [[Osmanská říše|osmanský sultán]] [[Selim I.|Selim I.]] Mísení mezi Banu Kanzy a Núbijci přispívalo k další nenásilné islamizaci Núbijců. [521] => [522] => == Ekonomika == [523] => [[Soubor:Slaves Zadib Yemen 13th century BNF Paris.jpg|náhled|upright|''Trh s otroky v [[Zabid|Zabídu]].''
(V dnešním [[Jemen]]u).
Knižní ilustrace [[Jahjá al-Wasítí]]ho k arabskému rukopisu ''Makámat''
[[al-Harírí]]ho z let [[1236]]–[[1237|37]]]] [524] => Ekonomika Makúrie byla zaměřena především na [[zemědělství]], předpokládá se, že se zemědělstvím zabývala většina obyvatel. Sklizně různých plodin jako ječmene, prosa či [[Datlovník|datlí]] se konaly několikrát do roka. Zemědělství v tomto regionu bylo podobné jako ve [[starověk]]u; núbijské státy zdědily zemědělské metody i technologie od starověké Meroe. Podél Nilu se nacházely malé plochy zavlažované půdy, které byly zúrodňovány každoročními záplavami. Důležitým technologickým pokrokem byla [[sakía]], dobytkem poháněné [[vodní kolo]], které se používalo již v římských dobách a pomáhalo zvyšovat výnosy.Christian Nubia, str. 556. Struktura osídlení ukazuje, že půda byla rozdělena spíše na jednotlivé pozemky než na feudální velká panství. Rolníci žili v malých vesnicích v podobě shluků domků postavených z nepálených cihel. [525] => [526] => Důležitými řemeslnými odvětvími byla produkce keramiky, jejíž střediskem byl Faras, a tkalcovství, jehož centrum bylo v Dongole. Menší roztroušené řemeslné dílny se zabývaly zpracováním kůže, kovů, rozšířené bylo také košíkářství a výroba rohožek a bot, které se pletly z palmových vláken.{{Citace sborníku [527] => | příjmení = Jakobielski [528] => | jméno = Stefan [529] => | edice = Abridged [530] => | titul = Christian Nubia at the Height of its Civilization [531] => | odkaz na titul = [532] => | příjmení sestavitele = Hrbek [533] => | jméno sestavitele = Ivan [534] => | příjmení sestavitele2 = El Fasi [535] => | jméno sestavitele2 = M [536] => | sborník = General History of Africa: Africa from the Seventh to the Eleventh Century [537] => | vydání = 3 [538] => | strany = 207 [539] => | poznámka = [dále jen Jakobielski] [540] => | vydavatel = James Currey [541] => | místo = Londýn [542] => | rok vydání = 1992 [543] => | isbn = 9231024965 [544] => | jazyk = anglicky [545] => }} Významná byla také těžba zlata v kopcích u [[Rudé moře|Rudého moře]] na východě země. [546] => [547] => Makúrijský obchod byl většinou [[Barterový obchod|směnný]] (směnnou hodnotu představovali otroci, dobytek a velbloudi), země nikdy nepřijala vlastní měnu.{{Citace monografie [548] => | příjmení = Fage [549] => | jméno = John Donnelly [550] => | příjmení2 = Oliver [551] => | jméno2 = Roland Anthony [552] => | rok = 1970 [553] => | poznámka = [dále jen Papers in African Prehistory] [554] => | titul = Papers in African Prehistory [555] => | url = https://archive.org/details/papersinafricanp0000fage [556] => | vydavatel = Cambridge University Press [557] => | místo = Cambridge [558] => | stránky = 286 [559] => | jazyk = anglicky [560] => | isbn = 0521095662 [561] => }} Na severu země se nicméně běžně vyskytovaly egyptské mince. Z Egypta proudily na jih řemeslné výrobky a luxusní zboží, zatímco hlavním makúrijským vývozním artiklem byli otroci. Otroci, se kterými Makúrie obchodovala, nepocházeli ze samotné Makúrie, ale převážně ze zemí na jih a západ od Makúrie, které zůstávaly „[[pohanství|pohanské]]“,Iliffe, str. 56. např. ze Súdánu, a většinou byli určeni pro vojenskou službu.{{Citace periodika [562] => | příjmení = Fegley [563] => | jméno = Randall [564] => | titul = Comparative Perspectives on the Rehabilitation of Ex-Slaves and Former Child Soldiers with Special Reference to Sudan [565] => | periodikum = Journal for African Studies [566] => | rok = 2008 [567] => | ročník = 10 [568] => | číslo = 1 [569] => | jazyk = anglicky [570] => | url = http://www.africa.ufl.edu/asq/v10/v10i1a2.htm#_ednref6 [571] => | datum přístupu = 2009-03-15 [572] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20081224091717/http://www.africa.ufl.edu/asq/v10/v10i1a2.htm#_ednref6 [573] => | datum archivace = 2008-12-24 [574] => | nedostupné = ano [575] => }} {{Wayback|url=http://www.africa.ufl.edu/asq/v10/v10i1a2.htm#_ednref6 |date=20081224091717 }} Vzhledem k počtu vojenských otroků ve fátimovských armádách muselo být otroků, kteří proudili z jihu do Egypta, mnohonásobně více než 400 ročně, jak definoval bakt.Mitchell, str. 92. Když v Egyptě přišel k moci sultán [[Saladin]], súdánské gardy oddané Fátimovcům proti němu povstaly, ale jejich vzpoura byla potlačena. Nový sultán tak poznal, že na stará fátimovská vojska nelze spoléhat a opíral se ponejvíce o své vlastní vojenské otroky – [[Mamlúcký sultanát|mamlúky]] pocházející z Asie. Poté, co roku 1250 v Egyptě sami mamlúci svrhli [[Ajjúbovci|ajjúbovskou dynastii]], zakázali nasazování nespolehlivých černošských otroků pro vojenské účely. Avšak v dolech, pro domácí práce a další činnosti byli černoši využíváni i nadále. [576] => [577] => O obchodu a vztazích Makúrie s ostatními africkými zeměmi je známo jen velmi málo. Existují archeologické důkazy, například nalezená keramika, o obchodu s oblastmi na západě jako byl [[Dárfúr]] a [[Kordofán]] či muslimská [[Kanemská říše]] na území dnešního [[Čad]]u a jižní [[Libye]].O'Fahey & Spaulding, str. 114. Podle četnosti nálezů makúrijské křesťanské keramiky a dokonce kláštera naznačují, že severní Dárfúr byl pod silným makúrijským vlivem; ten si Makúrie udržovala i v Kordofánu. Západním směrem sahal makúrijský vliv přibližně k pohoří Ennedi a Tibesti. Významné diplomatické vztahy Makúrie udržovala s křesťanským [[Etiopské císařství|Etiopským císařstvím]], které leželo na jihovýchodě. Například makúrijský král [[Georgios II. Makúrijský|Georgios II.]] v 10. století úspěšně zasáhl ve jménu neznámého tehdejšího vládce Etiopie a přesvědčil alexandrijského patriarchu Filothea, aby pro etiopskou ortodoxní církev ustanovil vlastního [[Metropolita|metropolitu]] (známého jako ''abuna'').{{Citace monografie [578] => | příjmení = Arkell [579] => | jméno = Anthony John [580] => | jazyk = anglicky [581] => | jméno2 = [582] => | rok = 1955 [583] => | titul = A history of the Sudan: from the earliest times to 1821 [584] => | vydavatel = Athlone Press [585] => | místo = Londýn [586] => | stránky = 190 [587] => | poznámka = [588] => | isbn = [589] => }}{{Citace monografie [590] => | příjmení = Brett [591] => | jméno = Michael [592] => | jazyk = anglicky [593] => | jméno2 = [594] => | rok = 2001 [595] => | titul = The rise of the Fatimids: the world of the Mediterranean and the Middle East in the fourth century of the Hijra, tenth century CE [596] => | vydavatel = Brill [597] => | místo = Leiden [598] => | stránky = 389 [599] => | poznámka = [dále jen Brett] [600] => | isbn = 9004117415 [601] => }} Menší nálezy poté ukazují na čilé obchodní vztahy mezi oběma státy. [602] => [603] => == Vládní systém == [604] => [[Soubor:Dongola Throne Hall.jpg|náhled|vlevo|upright=0.9|Trůnní sál v Dongole, jež byl v [[1317]] přeměněn na mešitu.]] [605] => [[Soubor:Eparchandchrist.jpg|náhled|upright=0.6|Eparcha a Kristus, malba
z první poloviny 12. století]] [606] => Makúrie byla monarchie v čele s králem, jenž sídlil v Dongole. Král byl rovněž pokládán za kněze a mohl sloužit [[mše]].Christian Nubia, str. 581. Systém nástupnictví není zcela jasný; raní autoři naznačují, že přecházelo z otce na syna. Nicméně v 11. století se jasně zdá, že v Makúrii nástupnictví přecházelo z krále na syna královy sestry, tedy systém, který se po tisíciletí udržoval ve starověkém [[Kušitské království|Kušitském království]]. P. L. Shinnie spekuluje, že tento pozdější nástupnický systém mohl být používán i dříve a že arabští cestovatelé před 11. stoletím systém nepochopili a nesprávně jej popsali jako systém podobný tomu, který byl obvyklý v arabských zemích. [607] => [608] => O vládní administrativě podřízené králi je známo jen málo. Široký úřednický aparát obvykle užíval byzantských úřednických titulů, ale role jednotlivých úřadů nebyla nikdy objasněna. Díky dokumentům nalezeným v Kasr Ibrímu je dnes velmi dobře známa úloha jednoho úřadu – nobatijského eparchy – který poté, co Nobatii anektovala Makúrie, plnil v oblasti funkci místokrále; jeho sídlo bylo ve Farasu.{{Citace elektronické monografie [609] => | příjmení = Grossmann [610] => | jméno = Peter [611] => | odkaz na autora = [612] => | titul = Christian Nubia and its churches [613] => | url = http://www.numibia.net/nubia/christian.htm [614] => | datum vydání = [615] => | datum aktualizace = [616] => | datum přístupu = 2009-3-14 [617] => | vydavatel = German Archaeological Institute [618] => | místo = Káhira [619] => | jazyk = anglicky [620] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20090516005111/http://www.numibia.net/nubia/christian.htm [621] => | datum archivace = 2009-05-16 [622] => | nedostupné = ano [623] => }} – neplatný odkaz ! Eparchovy záznamy objasňují, že mezi jeho úlohy patřil dohled nad obchodem a rovněž měl mandát k vyjednávání s Egyptem. Rané dokumenty naznačují, že eparcha byl zpočátku dosazován králem, ale pozdější zprávy naznačují, že eparchát se stal dědičným.The United Kingdom of Makouria and Nobadia: A Medieval Nubian Anomaly, str. 258. Eparchie se nakonec stala územím nezávislým na centrální vládě v Dongole a posléze se dostala pod kontrolu Egypta. [624] => [625] => Na chod státu mohli mít vliv i biskupové. Arabský diplomat Ibn Selim al-Asuání poznamenal, že před tím, než král odpověděl na jeho poselství, setkal se s biskupskou radou.Jakobielski str. 211. Al-Asuání popisuje vysokou centralizaci státní moci, ale jiní autoři uvádějí, že Makúrie byla [[federace|federací]] třinácti království, s dongolským králem v čele{{Citace periodika [626] => | příjmení = Zabkar [627] => | jméno = Louis V [628] => | titul = The Eparch of Nobatia as King [629] => | periodikum = Journal of Near Eastern Studies [630] => | odkaz na periodikum = [631] => | rok = 1963 [632] => }} a připomínala tak spíše impérium, než království.{{Citace monografie [633] => | příjmení = Williams [634] => | jméno = Chancellor [635] => | jazyk = anglicky [636] => | jméno2 = [637] => | rok = 1987 [638] => | titul = The destruction of Black civilization: great issues of a race from 4500 B.C. to 2000 A.D [639] => | url = https://archive.org/details/destructionofbla0000will [640] => | vydavatel = Third World Press [641] => | místo = Chicago [642] => | stránky = 148 [643] => | poznámka = [644] => | isbn = 0883780305 [645] => }} Jak to ve skutečnosti bylo není jisté, ale v dokumentech z Kasr Ibrímu je význačně zmiňováno [[Dotawské království]], které mohlo být jedním z makúrijských federálních států.The United Kingdom of Makouria and Nobadia: A Medieval Nubian Anomaly, str. 259. Co se týče výrobního systému, tak z pramenů je možné odvodit, že v Makúrii byla založena na rané formě feudalismu se silnou pozicí otrokářského systému. [646] => [647] => == Mezinárodní vztahy == [648] => Zdaleka nejvýznamnějšího zahraničního partnera pro Makúrii díky baktu představoval EgyptHrbek, str. 358. pod vládou Fátimovců, a to především na hospodářské úrovni.{{Citace monografie [649] => | příjmení = Ring [650] => | jméno = Trudy [651] => | příjmení2 = Berney [652] => | jméno2 = K. A. [653] => | příjmení3 = Salkin [654] => | jméno3 = Robert M. [655] => | spoluautoři = LA BODA, Sharon; WATSON, Noelle; SCHELINGER, Paul; [656] => | rok = 1996 [657] => | titul = International Dictionary of Historic Places: Middle East and Africa [658] => | vydavatel = Routledge [659] => | jazyk = anglicky [660] => | místo = Londýn [661] => | stránky = 240 [662] => | vydání = 4 [663] => | isbn = 1-884964-03-6 [664] => }} Vztahy muslimského Egypta s křesťanskou Núbií a Etiopií byly udržovány prostřednictvím alexandrijského patriarchátu.Brett, str. 388. Bakt v makúrijsko-egyptských vztazích definoval především hospodářskou spolupráci, dále volný pohyb občanů a jejich vzájemnou ochranu a pakt o vzájemném neútočení. Protože však Makúrie byla křesťanská, jinou formu vztahů, než hospodářskou, ani s Egyptem, ani s jinými muslimskými zeměmi nenavazovala. [665] => [666] => Nejbližší křesťanskou zemí byla pro Makúrii sousední [[Alódie]] s hlavním městem [[Sóba|Sóbou]]. Vztahy Alódie a Makúrie byly v dobách christianizace napjaté, protože Alódie přijala monofyzitské vyznání, zatímco Makúrie ortodoxní chalkedonské. Archeologické nálezy ukazují značné kulturní rozdíly mezi oběma zeměmi{{Citace monografie [667] => | příjmení = Reid [668] => | jméno = Andrew [669] => | příjmení2 = Lane [670] => | jméno2 = Paul J. [671] => | rok = 2004 [672] => | titul = African historical archaeologies [673] => | vydavatel = Springer [674] => | místo = New York [675] => | stránky = 52–53 [676] => | jazyk = anglicky [677] => | isbn = 0306479966 [678] => }} a podle systému alódijského opevnění na severních hranicích se usuzuje, že vzájemné vztahy Alódie a Makúrie byly nepřátelské.{{Citace monografie [679] => | příjmení = Zarroug [680] => | jméno = Mohi el-Din Abdalla [681] => | jazyk = anglicky [682] => | jméno2 = [683] => | rok = 1991 [684] => | titul = The kingdom of Alwa [685] => | vydavatel = University of Calgary Press [686] => | místo = Calgary [687] => | stránky = 71 [688] => | poznámka = [dále jen Zarroug] [689] => | isbn = 0919813941 [690] => }} Arabští cestovatelé poté popisují, že Alódie byla mocnější a bohatší, než sousední Makúrie.Zarroug, str. 92. Naproti tomu vztahy s [[Etiopské císařství|Habešským císařstvím]] byly dobré; například spolupráce habešského císaře a makúrijského krále Georgia II., který využil svůj vliv v Alexandrii, aby přesvědčil patriarchu Filothea, aby etiopské církvi, jež byla padesát let bez vlastního metropolity, jmenoval nového primase. To dokazuje existenci určité formy církevní unie, která však nebyla zvláště pevná. [691] => [692] => Zejména v počátcích christianizace byly pro Makúrii důležité kontakty na křesťanskou Byzantskou říši, s níž Makúrii spojovalo společné státní vyznání; byzantská kultura makúrijskou silně ovlivnila. Když Arabové dobyli Egypt, přerušili tak všechny náboženské a diplomatické kontakty Núbie s Byzancí a Makúrie se tak musela v náboženských otázkách přeorientovat z Konstantinopole na Alexandrii. Během křížových výprav Makúrijci navázali několikrát kontakty s evropskými křižáky, zejména roku 1175, kdy Saladin ohrožoval ze severu Núbii a křižáci několik let před tím do Egypta několikrát vojensky intervenovali. Nicméně jednání s Evropany nikdy nedospěly k žádnému spojenectví a vztahy s nimi nebyly trvalejšího rázu. [693] => [694] => == Náboženství == [695] => [[Soubor:Banganarti church, Sudan.jpg|vpravo|náhled|upright=1.0|Rekonstruovaný makúrijský kostel v Banganarti, jižně od Dongoly]] [696] => [[Soubor:Sudan Farras fresco of cathedral 22dez2005.jpg|vlevo|náhled|upright|Nástěnná malba z faraské katedrály zobrazující narození Ježíše Krista]] [697] => [698] => Jednou z nejdiskutovanějších otázek mezi badateli je náboženství Makúrie. Až do 5. století se zdá, že staré [[meroe|merojské]] [[pohanství]] si udržovalo silnou pozici, dokonce i když v sousedním [[Aegyptus|Egyptě]] bylo [[egyptské náboženství|tradiční náboženství]] zatlačeno [[křesťanství]]m. V pátém století pohanští Núbijci podnikli vpád na sever do Egypta jako odvetu za to, že se křesťané pokusili některé hlavní pohanské chrámy přeměnit v kostely.Nubia: Corridor to Africa, str. 448. Archeologické důkazy z tohoto období odhalily v Núbii množství křesťanských ornamentů, což podle některých badatelů znamená, že konverze v oblasti Núbie zakořeňovala odspodu. [699] => [700] => Christianizace Núbie neorganizovaně započala v 6. století a podíleli se na ní mniši usazení v Núbii i různí obchodníci, ale o těchto raných pokusech se nezachovaly významnější zprávy. Východořímská říše za vlády císaře [[Justinián I.|Justiniána I.]] vyslala oficiální výpravu, která se měla pokusit obrátit núbijská království ke křesťanství [[Chalkedonské vyznání|chalkedonského vyznání]], ale císařovna Theodora údajně zdržovala vyslání melchitské („císařské“{{Citace monografie [701] => | příjmení = Dick [702] => | jméno = Iganatios [703] => | příjmení2 = Boutros [704] => | jméno2 = Simone [705] => | jazyk = anglicky [706] => | rok = 2004 [707] => | titul = Melkites: Greek Orthodox and Greek Catholics of the Patriarchates of Antioch, Alexandria and Jerusalem [708] => | vydavatel = Sophia Press [709] => | místo = Roslindale [710] => | stránky = 9 [711] => | poznámka = [712] => | isbn = [713] => }}) misionářské skupiny, aby tak do Núbie mohla jako první dorazit jiná skupina [[monofyzitismus|monofyzitských]] misionářů.Nubia: Corridor to Africa, str. 441. Theodořina monofyzitská výprava vedená misionářem Juliánem a Theodorem, monofyzitským biskupem z [[Philae]], dorazila do Nobatie roku 543 a během dvou let se jí podařilo pokřtít nobatijského krále a část populace.Edwards, str. 216. Podle [[Jan z Efesu|Jana z Efesu]], jehož církevní dějiny jsou nejdůležitějším zdrojem o rané christianizaci Núbie, se monofyzitským misionářům podařilo konvertovat núbijská království Alódie a Nobatie, zatímco Makúrie byla evangelizována jako poslední byzantskými ortodoxními misionáři, podle Jana z Biclara roku 569. Po oficiálním přijetí křesťanství státem (pokřtěním králů) následovala masová konverze obyvatelstva. Makúrie pak rozvinula těsnou spolupráci s Byzantskou říši, která se projevila např. v architektuře.Mitchell, str. 90. Tisícileté tradice, jako např. budování [[núbijské pyramidy|monumentálních hrobek]] a pohřbívání do nákladných hrobů společně s drahými předměty, byly opuštěny a [[pohanství|pohanské]] chrámy byly přeměněny v kostely. Kostely byly nakonec postaveny ve všech městech a vesnicích. [714] => [715] => [[Soubor:Warrior saint, Faras (Nubia).jpg|náhled|vlevo|upright|Ikona světce na koni, Faras, [[12. století]]]] [716] => [[Soubor:Church of the Granite Columns 2007-10-03 02.jpg|náhled|vpravo|upright|Zbytky Kostela
žulových sloupů, Dongola]] [717] => [718] => Po definitivním přijetí křesťanství je však další směr makúrijské církve sporný. Je jisté, že v 7. století Makúrie oficiálně náležela ke [[Koptská pravoslavná církev|koptské církvi]] a makúrijský král byl loajálním obráncem [[Seznam koptských papežů|alexandrijského patriarchy]], a občas vojensky zasáhl, aby patriarchu chránil; například roku 722 král [[Kyriakos Makúrijský|Kyriakos I.]] vpadl v čele jednotisícové armády do Egypta a donutil Egypťany, aby propustili z vězení alexandrijského patriarchu, kterého předtím uvěznili.{{Citace monografie [719] => | příjmení = Du Bois [720] => | jméno = William Edward Burghardt [721] => | jazyk = anglicky [722] => | jméno2 = [723] => | rok = 1965 [724] => | titul = The world and Africa: an inquiry into the part which Africa has played in world history [725] => | vydavatel = International Publishers Company [726] => | místo = New York [727] => | stránky = 186 [728] => | poznámka = [729] => | isbn = 0717802213 [730] => }} V témže období ortodoxní Makúrie obsadila monofyzitskou Nobatii, ale záhy Makúrie opustila pravověří a přijala monofyzitské vyznání, což vedlo mezi historiky k dohadům, proč vítězný stát přijal náboženství poražených; je však jisté, že koptský náboženský vliv byl v oblasti mnohem silnější, zatímco moc a vliv ortodoxní Byzantské říše upadala, což mohlo hrát roli. Historikové se rovněž neshodují, zda tím, že Makúrie přijala monofyzitské vyznání (tedy stejné, jako Egypt a ostatní núbijské státy), skončilo koptsko-ortodoxní schisma, protože existují důkazy o přítomnosti ortodoxní menšiny až do konečného pádu království. [731] => [732] => Makúrijská církevní správa se dělila na sedm biskupství: Kalabša, Kupta, Kasr Ibrím, Faras, Sai, Dongola a Suenkur.Christian Nubia, str. 583. Na rozdíl od [[Etiopské císařství|Etiopie]] se zde neobjevuje žádná národní církev a všech sedm biskupů bylo přímo podřízeno koptskému patriarchovi v Alexandrii. Biskupové tak byli dosazováni patriarchou, nikoliv králem, což svědčí o silném vlivu, jenž si egyptští křesťané udržovali v Núbii,Edwards, str. 217. ačkoliv se zdá, že biskupové pocházeli z řad domorodých Núbijců, a ne rodilých Egypťanů.Nubia: Corridor to Africa, str. 472. V Núbii bylo rovněž rozšířeno mnišství, což dosvědčuje již al-Asuání v 10. století a později Abú Sálih ve 12. století.Edwards, str. 245. Bylo identifikováno až padesát míst, která měla přímou souvislost s monasticismem, několik z nich bylo typických velkých klášterních komplexů podobných egyptským a palestinským, přičemž některé kláštery se nacházely ve městech, jiné byly zcela izolovány. V hlavním městě Dongole bylo objeveno množství klášterních objektů. Na východě města se nacházel velký klášter (Klášter svaté Trojice či Antonína Velkého), existující od 7. do 14. století, jehož nástěnné malby napovídají, že byl založen některým z makúrijských králů, jenž mohl být posléze pohřben v jeho kryptách;Edwards, str. 245–246. celý klášterní komplex byl pak možná poutním místem.Edwards, str. 246. Podobně jako v Evropě i zde byly kláštery centry vzdělanosti a snad i řemesel a umění.Edwards, str. 247. [733] => [734] => Zánik křesťanství v Makúrii je nejasný. Poslední zmínka o křesťanství v Núbii pochází z roku [[1742]]. Nástin obtíží, jimž křesťanství v Núbii čelilo po pádu křesťanských států, dává cestovatel [[Francisco Álvares]], který ve 20. letech 16. století pobýval na dvoře habešského císaře [[David II. Etiopský|Davida II.]] Álvares popisuje delegaci núbijských křesťanů, kteří císaře přišli požádat o kněze, biskupy a další církevní představitele, kteří byli nezbytní k udržení křesťanství v jejich zemi. David II. jim pomoci odmítl, odvolávaje se na to, že přijal svého biskupa od patriarchy z Alexandrie, a že poslové tedy mohou jít také za ním, aby jim pomohl.{{Citace monografie [735] => | příjmení = Álvares [736] => | jméno = Francisco [737] => | spoluautoři = Baron Henry Edward John Stanley Stanley, C F Beckingham, George Wynn Brereton Huntingford, Thomas Leiper Kane Collection (Library of Congress. Hebraic Section) [738] => | jméno2 = [739] => | rok = 1961 [740] => | titul = The Prester John of the Indies: a true relation of the lands of the Prester John, being the narrative of the Portuguese embassy to Ethiopia in 1520 [741] => | vydavatel = Hakluyt Society [742] => | místo = Cambridge [743] => | stránky = 460–462 [744] => | jazyk = anglicky [745] => | vydání = 24 [746] => }} [747] => [748] => == Kultura == [749] => [[Soubor:Nubian painting2.jpg|náhled|upright=0.9|vlevo|Nástěnná malba z núbijského kostela,
dnes umístěná v chartúmském muzeu,
představující výjev z biblické [[Kniha Daniel|knihy Daniel]]]] [750] => [[Soubor:Window dongola.jpg|náhled|upright|Rekonstrukce zdobeného okna dongolského Kostela žulových sloupů]] [751] => Kultura křesťanské Núbie byla dlouho považována za „stojatou vodu“, převážně proto, že makúrijské hroby byly oproti předchozím érám relativně malé a postrádaly pohřební předměty a cennosti, typické pro předkřesťanské období.Corridor to Africa, str. 495. V současnosti spíše převažuje názor, že tomu tak bylo z kulturních důvodů; makúrijská kultura a umění byly ve skutečnosti na vysoké úrovni. [752] => [753] => Jedním z nejdůležitějších objevů spěšných vykopávek před tím, než měla voda z Nilu kvůli stavbě Asuánské přehrady zaplavit dolní Núbii, byla katedrála ve [[Faras]]u. Tato rozlehlá budova byla celá zaplněna pískem, který tak zakonzervoval množství cenných maleb. Podobné, i když ne tak zachovalé, malby byly nalezeny i na několika dalších místech v Makúrii – dokonce i v palácích a soukromých domech – a poskytují tak celkový přehled makúrijského umění.Godlewski, str. 255. Styl i obsah maleb byl silně ovlivněn [[Byzantská kultura|byzantským uměním]], ale také se projevuje vliv koptského umění z Egypta i [[Palestina|Palestiny]].Godlewski, str. 256. Makúrijské umění sloužilo v zásadě náboženství; jeho tématy jsou mnohé klasické [[Bible|biblické]] motivy, ale také králové a biskupové – nicméně světské postavy jsou malovány nápadně tmavší než postavy biblické; portréty králů byly malovány podle byzantského vzoru. Kostely byly zpočátku budovány ve stylu římských [[bazilika|bazilik]], kam se později, prostřednictvím kontaktů s Palestinou, promítaly syrské i arménské prvky.Mitchell, str. 91. [754] => [755] => Z makúrijského období je rovněž významná keramika. Podle Petera L. Shinnieho je to „nejbohatší původní keramika na africkém kontinentě“.Papers in African Prehistory, str. 280. Badatelé keramiku rozdělují do tří období: [756] => # První období, v letech 550–650 podle Adamse či 550–750 podle Shinnieho, byla keramika jednoduchá a velmi podobná pozdně antické římské keramice, přičemž se zdá, že většina místní keramiky té doby byla spíše dovezena z Egypta než vyrobena přímo v Núbii. Podle Williama Y. Adamse tento obchod ukončil úpadek [[Umajjovci|umajjovské]] moci roku 750, podle jiných názorů se však na tom podepsala již arabská invaze do Egypta roku 652.Papers in African Prehistory, str. 282. [757] => # Ve středním období se v Núbii více rozmohla domácí produkce; jejím největším centrem byl Faras. V tomto období, které trvalo přibližně do roku 1100, byla makúrijská keramika zdobena květinovými a zoomorfními motivy. Byla také zřetelně ovlivněna umájjovským a dokonce [[Sásánovci|sásánovským]] uměním.Christian Nubia, str. 570. [758] => # V posledním období keramika odráží úpadek Makúrie jako státu; domácí produkce upadávala a na její místo přicházel opět egyptský dovoz. Původní makúrijská keramika se v období po 12. století stala méně ozdobnou, avšak lepší vypalovací postupy umožnily pestřejší zbarvení hlíny a výsledných výrobků. [759] => [760] => [[Soubor:Mediaval pottery nubia.gif|náhled|upright|Středověká keramická nádoba pocházející z Kasr Ibrímu]] [761] => [[Soubor:Makurian dancing mask.jpg|náhled|upright=0.6|vlevo|Makúrijská taneční maska]] [762] => V Makúrii se užívalo mnoho různých jazyků. V první staletích existence státu zde byl velmi silný byzantský vliv, díky čemuž se [[řečtina]] stala dominantním psaným jazykem a snad i jazykem královského dvora. V dalších staletích se řečtina objevuje při ceremoniálních příležitostech jakož i na náhrobních kamenech. Avšak řecké nápisy pocházející z doby po arabském dobytí Egypta se často vyznačují pravopisnými či gramatickými chybami, což reflektuje omezenou schopnost užívání tohoto jazyka (poslední řecký záznam pochází z roku 1181).Papers in African Prehistory, str. 286–287. Jako liturgický jazyk se řečtina udržela do 9. až 10. století, kdy ji nahradil jazyk běžné núbijské populace – [[staronúbijština]],{{Citace monografie [763] => | příjmení = Nthamburi [764] => | jméno = Zablon John [765] => | příjmení2 = Wheeler [766] => | jméno2 = Andrew C. [767] => | příjmení3 = Ward [768] => | jméno3 = Kevin [769] => | spoluautoři = Association of Theological Institutions in Eastern Africa [770] => | jazyk = anglicky [771] => | rok = 1991 [772] => | titul = From mission to church: a handbook of Christianity in East Africa [773] => | vydavatel = Uzima Press [774] => | místo = Nairobi [775] => | stránky = 41 [776] => | poznámka = [777] => | isbn = [778] => }} jež byla psána koptskou formou [[Řecká abeceda|řecké alfabety]] a později se stala i hlavním jazykem literárním; staronúbijské překlady Bible a další náboženské literatury byly široce užívány. Ibn Selim al-Asuání zaznamenal, že oblasti Nobatie a Makúrie hovořily odlišným jazykem; téměř všechny dodnes dochované dokumenty pocházející z někdejší Nobatie se zdají být psané ve starších formách jazyka [[Nobiin]], kterým se v oblasti hovoří dodnes. Dalším důležitým jazykem Makúrie byla egyptská [[koptština]]. Vztahy s egyptskými [[Koptové|Kopty]], kteří v Makúrii často hledali útočiště, byly velmi silné a zdá se, že koptská náboženská literatura byla rovněž rozšířená. V pozdějších letech se stále důležitějším jazykem stávala [[arabština]]. Arabští obchodníci byli významným prvkem ekonomiky a arabština se tak stala dorozumívacím jazykem mezi obchodníky. Jak se postupně obchodníci v Makúrii usazovali, každá větší arabská komunita získala ve městech vlastní čtvrť. [779] => [780] => == Odkazy == [781] => [782] => === Reference === [783] => {{Překlad|en|Makuria|270951361}} [784] => [785] => [786] => === Literatura === [787] => * {{Citace monografie [788] => | příjmení = Adams [789] => | jméno = William Yewdale [790] => | jazyk = anglicky [791] => | jméno2 = [792] => | rok = 1977 [793] => | titul = Nubia: Corridor to Africa [794] => | vydavatel = Princeton University Press [795] => | místo = Princeton [796] => | stránky = [797] => | poznámka = [798] => | isbn = 0691093709 [799] => }} [800] => * {{Citace monografie [801] => | příjmení = Adams [802] => | jméno = William Yewdale [803] => | jazyk = anglicky [804] => | jméno2 = [805] => | rok = 1986 [806] => | titul = Ceramic Industries of Medieval Nubia [807] => | url = https://archive.org/details/ceramicindustrie0001adam [808] => | vydavatel = University Press of Kentucky [809] => | místo = Lexington [810] => | stránky = 582 [811] => | poznámka = [812] => | isbn = 0813105005 [813] => }} [814] => * {{Citace sborníku [815] => | příjmení = Adams [816] => | jméno = William Yewdale [817] => | jazyk = anglicky [818] => | titul = The United Kingdom of Makouria and Nobadia: A Medieval Nubian Anomaly [819] => | příjmení sestavitele = Davies [820] => | jméno sestavitele = W.V [821] => | sborník = Egypt and Africa: Nubia from Prehistory to Islam [822] => | vydavatel = British Museum Press in association with the Egypt Exploration Society [823] => | místo = Londýn [824] => | vydání = 2 [825] => | rok vydání = 1991 [826] => | isbn = 0714109622 [827] => }} [828] => * {{Citace monografie [829] => | příjmení = Wallis Budge [830] => | jméno = Ernest Alfred [831] => | příjmení2 = [832] => | jméno2 = [833] => | rok = 1970 [834] => | titul = A History of Ethiopia, Nubia and Abyssinia [835] => | vydavatel = Anthropological Publications [836] => | místo = Oosterhout [837] => | stránky = [838] => | jazyk = anglicky [839] => | isbn = [840] => }} [841] => * {{Citace sborníku [842] => | příjmení = Godlewski [843] => | jméno = Wlodzimierz [844] => | jazyk = anglicky [845] => | titul = The Birth of Nubian Art: Some Remarks [846] => | příjmení sestavitele = Davies [847] => | jméno sestavitele = W.V [848] => | sborník = Egypt and Africa: Nubia from Prehistory to Islam [849] => | vydavatel = British Museum Press in association with the Egypt Exploration Society [850] => | místo = Londýn [851] => | vydání = 2 [852] => | rok vydání = 1991 [853] => | isbn = 0714109622 [854] => }} [855] => * {{Citace sborníku [856] => | příjmení = Jakobielski [857] => | jméno = Stefan [858] => | edice = Abridged [859] => | titul = Christian Nubia at the Height of its Civilization [860] => | odkaz na titul = [861] => | příjmení sestavitele = Hrbek [862] => | jméno sestavitele = Ivan [863] => | příjmení sestavitele2 = El Fasi [864] => | jméno sestavitele2 = M [865] => | sborník = General History of Africa: Africa from the Seventh to the Eleventh Century [866] => | vydání = 3 [867] => | vydavatel = James Currey [868] => | místo = Londýn [869] => | rok vydání = 1992 [870] => | isbn = 9231024965 [871] => | jazyk = anglicky [872] => }} [873] => * {{Citace sborníku [874] => | příjmení = Kropáček [875] => | jméno = Luboš [876] => | edice = Abridged [877] => | titul = Nubia from the late twelfth century to the Funj conquest in the early fifteenth century [878] => | odkaz na titul = [879] => | příjmení sestavitele = Ki-Zerbo [880] => | jméno sestavitele = Joseph [881] => | sborník = General History of Africa: Africa from the Twelfth to the Sixteenth Century [882] => | vydání = 4 [883] => | vydavatel = UNESCO [884] => | místo = Paříž [885] => | rok vydání = 1998 [886] => | isbn = 9231024965 [887] => | strany = [888] => | jazyk = anglicky [889] => }} [890] => * {{Citace sborníku [891] => | příjmení = Michalowski [892] => | jméno = Kazimierz [893] => | edice = Abridged [894] => | titul = The Spreading of Christianity in Nubia [895] => | odkaz na titul = [896] => | příjmení sestavitele = Ki-Zerbo [897] => | jméno sestavitele = Joseph [898] => | sborník = General History of Africa: Ancient Civilizations of Africa [899] => | vydání = 2 [900] => | vydavatel = Heinemann Educational Books ; University of California Press [901] => | místo = Londýn ; Berkeley [902] => | rok vydání = 1998 [903] => | isbn = 9231024965 [904] => | strany = [905] => | jazyk = anglicky [906] => }} [907] => * {{Citace monografie [908] => | příjmení = Shinnie [909] => | jméno = Peter Lewis [910] => | jazyk = anglicky [911] => | jméno2 = [912] => | rok = 1996 [913] => | titul = Ancient Nubia [914] => | url = https://archive.org/details/ancientnubia0000shin [915] => | vydavatel = Kegan Paul International [916] => | místo = Londýn [917] => | stránky = [918] => | poznámka = [919] => | isbn = 0710305176 [920] => }} [921] => * {{Citace sborníku [922] => | příjmení = Shinnie [923] => | jméno = Peter Lewis [924] => | titul = Christian Nubia [925] => | příjmení sestavitele = Fage [926] => | jméno sestavitele = John Donnelly [927] => | příjmení sestavitele2 = Oliver [928] => | jméno sestavitele2 = Roland [929] => | odkaz na sestavitele = [930] => | sborník = The Cambridge history of Africa: From c. 500 BC to AD 1050 [931] => | odkaz na sborník = [932] => | vydání = 2 [933] => | vydavatel = Cambridge University Press [934] => | místo = Cambridge [935] => | rok vydání = 1978 [936] => | strany = [937] => | jazyk = anglicky [938] => }} [939] => * {{Citace periodika [940] => | příjmení = Shinnie [941] => | jméno = Peter Lewis [942] => | příjmení2 = Shinnie [943] => | jméno2 = M [944] => | odkaz na autora = [945] => | jazyk = anglicky [946] => | titul = New Light on Medieval Nubia [947] => | url = https://archive.org/details/sim_journal-of-african-history_1965_6_3/page/263 [948] => | periodikum = Journal of African History [949] => | odkaz na periodikum = [950] => | rok = 1965 [951] => | měsíc = listopad [952] => | ročník = 6 [953] => | číslo = 3 [954] => | strany = 263–273 [955] => | doi = 10.1017/S002185370000579X [956] => }} [957] => [958] => === Související články === [959] => * [[Núbie]] [960] => * [[Aegyptus]] [961] => * [[Aksumské království]] [962] => [963] => === Externí odkazy === [964] => * {{Commonscat}} [965] => * {{en}} [http://lexicorient.com/e.o/sudan_5.htm History of Sudan at Encyclopedia of the Orient] {{Wayback|url=http://lexicorient.com/e.o/sudan_5.htm |date=20160303211724 }} [966] => * {{en}} [http://www.numibia.net/nubia/history.htm History of Nubia] – neplatný odkaz ! [967] => * {{en}} [https://web.archive.org/web/20090519221354/http://www.hp.uab.edu/image_archive/fneafrica/index.html Images from World History: Feudal Northeast Africa] – neplatný odkaz ! [968] => * {{en}} [http://rumkatkilise.org/nubia.htm Medieval Nubia and Byzantium] {{Wayback|url=http://rumkatkilise.org/nubia.htm |date=20180103090421 }} [969] => [970] => {{Souřadnice|18.2166667|30.75|typ=state|zobrazení=top}} [971] => {{Zaniklé monarchie v Africe}} [972] => {{Nejlepší článek}} [973] => {{Autoritní data}} [974] => [975] => [[Kategorie:Dějiny Núbie]] [976] => [[Kategorie:Dějiny Súdánu]] [977] => [[Kategorie:Dějiny Egypta]] [978] => [[Kategorie:Zaniklé státy Afriky]] [] => )
good wiki

Makúrie

Makúrie či Mukúria (staronúbijsky ⲇⲱⲧⲁⲩⲟ, Dotawo; , Makouria; , al-Mukurra) bylo středověké království nacházející se na území dnešního severního Súdánu a jižního Egypta. Hlavním městem státu byla Dongola, a království je tak někdy také nazýváno Dongolské království.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Aegyptus','pohanství','staronúbijština','koptština','Alódie','Stará Dongola','Mamlúcký sultanát','Aksumské království','Etiopské císařství','Baqt','5. století','Koptská pravoslavná církev'

Aegyptus

Alódie

Baqt

Koptština

Pohanství

Staronúbijština