Array ( [0] => 15512267 [id] => 15512267 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => MiG-19 [uri] => MiG-19 [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - letadlo [1] => | název = MiG-19 [2] => | typ = [[stíhací letoun|proudový stíhací letoun]] [3] => | výrobce = [[Nižněnovgorodský letecký závod Sokol|Závod č. 21]]
[[Novosibirský letecký závod V. P. Čkalova|Závod č. 153]]
[[Aero Vodochody]] [4] => | obrázek = MiG-19PM_BG.jpg [5] => | popisek = MiG-19PM v bulharském muzeu [6] => | původ = Sovětský svaz [7] => | konstruktér = [8] => | konstruktérská skupina = [[Mikojan-Gurevič]] [9] => | první let = [[18. září]] [[1953 v letectví|1953]] (I-350){{Citace elektronické monografie [10] => | titul = VHU PRAHA [11] => | url = http://www.vhu.cz/exhibit/letoun-mikojan-gurjevic-mig-19-s-vyr-c-10-06/ [12] => | vydavatel = [[Vojenský historický ústav Praha]] [13] => | datum_přístupu = 2022-08-19 [14] => }} [15] => | zavedeno = březen [[1955 v letectví|1955]] [16] => | vyřazeno = [17] => | výroba = 1954–1968 [18] => | vyrobeno kusů = 2 172 (mimo ČSR a Čínu) [19] => | charakter = vyřazen [20] => | cena za kus = [21] => | varianty = [[Shenyang J-6]] [22] => | hlavní uživatel = [[Sovětské letectvo]] (dříve) [23] => | více uživatelů = [[Letectvo Čínské lidové republiky|Letectvo ČLR]] (dříve) [24] => }} [25] => '''Mikojan-Gurevič MiG-19''' ([[ASCC|v kódu NATO]] '''„Farmer“''') byl [[Sovětský svaz|sovětský]] dvoumotorový, jednomístný [[Proudový motor|proudový]] [[stíhací letoun]] druhé generace, kterým byla vyzbrojena od roku [[1958]] i [[Československá lidová armáda]]. Šlo o první sériově vyráběný nadzvukový letoun na světě a srovnatelný s americkým strojem [[North American F-100 Super Sabre]], i když MiG-19 později nad Severním Vietnamem čelil modernějším letounům [[McDonnell F-4 Phantom II|McDonnell Douglas F-4 Phantom II]] a [[Republic F-105 Thunderchief]]. Původně používán Sovětským svazem, ale později byl ve velkém nasazen [[Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády|letectvem ČLR]]. [26] => [27] => Stal se prvním letounem na světě schopným dosáhnout nadzvukové rychlosti v horizontálním letu při startu ze země.{{Cite web |url=http://www.migavia.ru/index.php/ru/o-korporatsii/istoriya-rsk-mig/obgonyaya-zvuk |title=Обгоняя звук |access-date=2022-02-14 |archive-date=2022-02-14 |archive-url=https://web.archive.org/web/20220214162510/http://www.migavia.ru/index.php/ru/o-korporatsii/istoriya-rsk-mig/obgonyaya-zvuk |deadlink=no }} [28] => [29] => == Vývoj == [30] => [[Soubor: MiG-19 armament.jpg|náhled|vpravo|MiG-19 letectva SSSR s raketami RS-1U (AA-1 „Alkali“), 1985]] [31] => [[Soubor:Shenyang J-6C Albanian Air Force.jpg|náhled|vpravo| Letuschopný albánský J-6 (čínská verze MiGu-19) na letišti Kucova, 2007.]] [32] => V roce [[1950 v letectví|1950]] začala konstrukční kancelář [[Mikojan-Gurevič]] (MiG) (také známá jako OKB-155) pracovat na novém stíhacím letounu, který měl mít větší dolet než stávající letouny [[MiG-15]] a [[MiG-17]] a byl schopen ve vodorovném letu dosáhnout nadzvukových rychlostí. MiG se rozhodl pro svůj nový stíhací letoun použít dva nové proudové motory s axiálním kompresorem Mikulin AM-5 (zmenšená verze motoru [[Mikulin AM-3]], který poháněl bombardér [[Tupolev Tu-16]]).Belyakov and Marmain 1994, p. 180.Gordon ''Wings of Fame'' 1997, p. 124. Jako zkušební stroj pro nový motor bylo OKB-155 20. dubna 1951 oprávněno přeměnit jeden z prototypů [[MiG-17|MiGu-17]], přičemž jeden motor [[Klimov VK-1]] byl nahrazen dvěma motory AM-5 o tahu 19,60 kN (4 410 lbf) (později ho nahradil AM-5A o tahu 21,08 kN (4,740 lbf)) s testovacím strojem označeným SM-1 (nebo I-340), který vzlétl koncem roku 1951.{{cite book |last1=Belyakov |first1=R.A. |last2=Marmain |first2=J. |title=MiG 1939-1989 |date=1991 |publisher=Editions Larivière |location=Paris |isbn=2-907051-00-8 |page=137}} I když byl SM-1 užitečným testovacím strojem, jeho výkon byl nižší, než se očekávalo, a nejprve bylo navrženo [[přídavné spalování]] pro AM-5, což vedlo k motoru AM-5F (dosahující tahu 26,45 kN (5 950 lbf) s přídavným spalováním).Belyakov and Marmain 1994, pp. 180–181. [33] => [34] => Zatímco SM-1 byl zkušebním strojem, SM-2 (nebo I-360) už byl zamýšlen jako požadovaný nadzvukový doprovodný stíhací letoun s povolením pokračovat v pracích 10. srpna 1951. SM-2 byl dvoumotorový [[středoplošník]]. Jeho tenká křídla navržená v [[CAGI]] měla pro nadzvukový let šípovitost 55 stupňů a na každé straně měla jeden aerodynamický plůtek. Netradičně byl osazen ocasní plochou ve tvaru T. Výzbroj tvořily dva kanóny [[Nudelman N-37]] ráže 37 mm umístěné v náběžné hraně křídel letounu, poblíž kořenů křídel - zbraně byly oproti MiGu-15 a -17 přemístěny, aby se zabránilo nasávání prachových plynů a poškození motorů letadla. První SM-2, SM-2/1, byl v dubnu 1952 poslán k testování do Leteckého výzkumného ústavu M. M. Gromova a poprvé vzlétl 24. května 1952 se zkušebním pilotem G. A. Sedovem.Belyakov and Marmain 1994, p. 208. S motory AM-5A bez přídavného spalování nemohl SM-2 ve vodorovném letu rychlost zvuku překročit, takže byly nahrazeny motory AM-5F s přídavným spalováním. Zatímco nové motory zlepšily výkon, bylo zjištěno, že letadlo má problémy s ovládáním, zejména při vysokých [[Úhel náběhu|úhlech náběhu]], kdy bylo letadlo náchylné k přetočení. K vyřešení těchto problémů byla [[svislá ocasní plocha]] letadla snížena. Došlo k dalším změnám včetně posunutí [[Aerodynamická brzda|aerodynamických brzd]] letadla a prohloubení aerodynamických plůtků křídel, přičemž úpravy způsobily, že letoun byl přeznačen na SM-2A a poté na SM-2B.Belyakov and Marmain 1994, pp. 208, 210.Gunston 1995, p. 195. [35] => [36] => AM-5F stále nedával dostatečný tah, a tak konstrukční kancelář Mikulin vyvinula nový motor, který jej nahradil - AM-9B (později přeznačený na [[Tumanskij RD-9]]). Poskytoval tah 25,5 kN (5 700 lbf) na sucho a 31,87 kN (7 160 lbf) s přídavným spalováním. SM-2B vybavený novými motory poprvé vzlétl v této podobě 5. ledna 1954. Výkon SM-9 zapůsobil na sovětské úřady a 17. února 1954 byl objednán do výroby jako MiG-19, a to navzdory skutečnosti, že tovární testování teprve začalo.Belyakov and Marmain 1994, pp. 212–213, 215.Gunston 1995, pp. 196–197.Gordon ''Wings of Fame'' 1997, p. 125. [37] => [38] => Spěch dostat MiG-19 do služby vedl k tomu, že počáteční sériová letadla měla řadu vážných problémů. Typ utrpěl za letu řadu explozí, které byly nakonec způsobeny špatnou izolací mezi motory letadla a palivovými nádržemi v zadní části trupu – přehřátí těchto nádrží mohlo způsobit výbuchy paliva. Problém se nakonec částečně vyřešil osazením kovového tepelného štítu mezi motory a nádrže.Gordon ''Wings of Fame'' 1997, p. 129. Výškovky letounu se ukázaly jako neúčinné při nadzvukových rychlostech a druhý a třetí prototyp SM-9 testoval plně pohyblivý plochý ocas, který byl později zařazen u hlavního sériového typu MiG-19S, který se také vyznačoval vylepšenou výzbrojí.Gordon ''Wings of Fame'' 1997, pp. 127, 130. [39] => [40] => Ve stejné době, kdy byl eskortní stíhací letoun pro denní službu vyvinut z SM-2 a SM-9 do MiGu-19 a MiGu-19S, probíhaly souběžně práce na návrhu a konstrukci radarem vybaveného stíhacího letounu pro každé počasí. První prototyp SM-7/1 vzlétl poprvé 28. srpna 1954. Měl podobný drak jako první SM-9, včetně konvenční pevné [[vodorovné ocasní plochy]], přičemž druhého a třetího SM-7 byly zavedeny podobné změny jako ty testované na prototypech SM-9, včetně stabilizátoru ocasu.Gordon ''Wings of Fame'' 1997, pp. 134–135. Stíhací letoun pro každé počasí vstoupil v roce 1955 do výroby jako MiG-19P. Mezi hlavní rozdíly oproti MiGu-19S patřil radar RP-1 Izumrud v přídi letounu s malými kryty ve středu a na horním okraji sání vzduchu a výzbrojí dvou kanónů v kořenech křídel. Od roku 1957 přešla výroba všech stíhaček pro každé počasí na MiG-19PM s raketovou výzbrojí čtyř střel vzduch-vzduch [[Kaliningrad K-5|K-5M]] a s odstraněným kanónem.Gordon ''Wings of Fame'' 1997, pp. 135–136. [41] => [42] => V roce 1955 po zavedení amerických výškových průzkumných balónů a přeletech britských letounů [[English Electric Canberra|Canberra]], které nebylo možné zachytit stávajícími letouny, spolu se zpravodajskými zprávami o vývoji letounu [[Lockheed U-2]] s ještě větším dostupem, byl zahájen vývoj specializované výšková verze MiGu-19, MiG-19SV, která vstoupila do omezené výroby. Tento měl výkonnější motory a byl odlehčený. Bylo odstraněno pancéřované opěradlo a jedna ze zbraní, zatímco nastavení klapek bylo upraveno tak, aby poskytovalo větší vztlak ve vyšších nadmořských výškách. Také byl představen nový přetlakový oblek. Tyto změny zvýšily dostup letadla z 17 500 m (57 400 stop) na 18 500 m (60 700 stop).Belyakov and Marmain 1994, pp. 225–227.Gunston 1995, pp. 197–198. Prototyp MiGu-19SV byl dále modifikován (jako MiG-19SVK) se zvětšeným rozpětím křídel, což poskytlo dostup 19 100 m (62 700 ft), ale to stále na U-2 nestačilo a úsilí bylo přesunuto na přidání pomocných raket, tzv. boosterů.Gordon ''Wings of Fame'' 1997, p. 133. [43] => [44] => Bylo vyrobeno přes 2 100 ks MiGu-19. Letoun byl vyráběn v [[Sovětský svaz|SSSR]]. Později v Československu jako Aero S-105, kde bylo do roku 1961 vyrobeno 104 letadel. A zejména v Čínské lidové republice jako J-6. Stroj sloužil v mnoha zemích, jako například [[Kuba]], [[Vietnamská demokratická republika|Severní Vietnam]], [[Egypt]], [[Pákistán]] a [[Severní Korea]]. Stroj se zúčastnil [[Válka ve Vietnamu|Vietnamské války]], [[Šestidenní válka|šestidenní války]] a války v roce 1971 v Bangladéši. Všechny verze MiGu-19 postavené v Sovětském svazu byly jednomístné. Přestože Čína vyvinula dvoumístnou cvičnou verzi JJ-6, vycházející z J-6, Sověti předpokládali, že ovládání MiGu-19 bylo dostatečně jednoduché, takže žádné cvičné školící letadlo nebylo nutné. [45] => V SSSR byl MiG-19 nahrazen [[MiG-21|MiGem-21]]. Čínský J-6 zůstal hlavní složkou čínského letectva až do 80. let a byl vyvinut do letadla Q-5. Navzdory svému věku měl MiG-19 a jeho verze dobré letové charakteristiky v malých výškách a překvapivě vysokou stoupavost a těžkou kanónovou výzbroj. MiG-19 sice postrádal lafety pro střely vzduch-vzduch, ale měl jednu výhodu oproti ranému modelu F-4 Phantom II: byl vyzbrojen kanóny. Vietnamské MiGy-19 měly tři 30mm kanóny, které se při výstřelu „vyznačovaly velkým zábleskem v ústí“Michel III p. 189, 212. Letoun byl nabit 90 střelami na zbraň, což dalo přibližně šest sekund palby. Jediný dvousekundový výstřel 90 nábojů by mohl zasáhnout americké letadlo 81 lb (37 kg) kovu.Michel III, p. 189, 312 V kontrastu s americkým 20mm kanónem jako [[M61 Vulcan]], který dodával 39 lb (18 kg) kovu.Michel III p. 13, 16 [46] => [47] => == Služba == [48] => ===SSSR=== [49] => [[Soubor:Mikoyan-Gurevich MiG-19P ’04 blue’ (38048422711).jpg|náhled|MiG-19P]] [50] => Dodávky nového stíhacího letounu sovětským vzdušným silám (VVS) začaly v červnu 1955, přičemž typ byl veřejně představen 3. července téhož roku, kdy se 48 MiGů-19 zúčastnilo přeletu během přehlídky na [[Letiště Moskva-Tušino|letišti Tušino]] v Moskvě. [51] => [52] => Během své služby v protivzdušné obraně [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] a v [[Německá demokratická republika|NDR]] se MiG-19 podílel na několika záchytných letech západních průzkumných letadel. K prvnímu doloženému střetu s letadlem [[Lockheed U-2|U-2]] došlo na podzim [[1957]]. Pilot MiGu-19 nahlásil vizuální kontakt, ale nemohl vyrovnat výškový rozdíl 2 234 m. Během [[Aféra U-2|sestřelení Francise Gary Powerse]] v roce 1960, byl salvou raket [[S-75 Dvina]] (SA-2 Guideline) sestřelen i jeden stíhací MiG-19P, přičemž zahynul pilot Sergej Safronov. Během kontroverzního incidentu, ke kterému došlo [[1. červenec|1. července]] [[1960 v letectví|1960]], sestřelil MiG-19 průzkumné letadlo [[Boeing B-47 Stratojet|RB-47H]] nad polárním kruhem v mezinárodním prostoru, přičemž zahynuli 4 členové posádky a dva byli zajati Sověty.{{Citace elektronické monografie [53] => | titul = RB-47H Shot Down [54] => | url = https://www.nationalmuseum.af.mil/Visit/Museum-Exhibits/Fact-Sheets/Display/Article/197621/rb-47h-shot-down/ [55] => | vydavatel = National Museum of the USAF [56] => | datum_přístupu = 2022-08-19 [57] => | jazyk = en [58] => }} Při dalším incidentu MiG-19 sestřelil 28. ledna 1964 stroj T-39 Sabreliner, který pronikl nad Východní Německo během cvičného letu, přičemž zahynula celá tříčlenná posádka. [59] => [60] => === Východní Asie === [61] => ;Čína [62] => K prvnímu nasazení a sestřelu amerického letadla MiGem-19 došlo v roce 1965, kdy [[Lockheed F-104 Starfighter]] [[Letectvo Spojených států amerických|amerického letectva]] a pilotovaný podplukovníkem Philipem E. Smithem byl napaden strojem [[Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády|letectva ČLR]] u ostrova [[Chaj-nan]]. Jeho Starfighter byl zasažen palbou z kanónu a byla poškozená část křídla a podvěsu raket. Smith začal útočit a podařilo se mu dostat MiG do zaměřovače, ale jen milisekundy před odpálením raket Starfighter ztratil všechen výkon. Smith se musel katapultovat a byl zajat. Byl držen v zajetí až do svého propuštění 15. března 1973 po návštěvě tehdejšího [[Prezident Spojených států amerických|amerického prezidenta]] [[Richard Nixon|Richarda Nixona]] v Číně v roce 1972.Smith and Herz p. 29–35, 67, 68, (1992)[http://www.pownetwork.org/bios/s/s106.htm "Smith, Philip Eldon."] ''pownetwork.org.'' Retrieved: 21 July 2011 [63] => [64] => ;Vietnam [65] => [[Soubor: Mig-19-6058-01.jpg|náhled|vpravo|F-6 (čínská verze MiGu-19) vietnamského letectva v hanojském leteckém muzeu, 1997]] [66] => [[Letectvo Vietnamské lidové osvobozenecké armády|Vietnamské lidové letectvo]] (VPAF) začalo dostávat MiG-19 na konci [[operace Rolling Thunder]], která skončila v roce 1968. Severní Vietnam nasadil MiG-19 ve vzdušném boji mnohem později než [[MiG-17]] a [[MiG-21]]. Navzdory jejich omezenému počtu byly MiGy-19 zapojeny do rozsáhlých bojů během [[operace Linebacker|operací Linebacker]] a [[operace Linebacker 2|Linebacker 2]]. Vietnamské letectvo nárokuje sedm vítězství nad americkými letouny pomocí MiG-19, z nichž všechny byly [[McDonnell F-4 Phantom II|F-4 Phantom II]].Toperczer 2001, p. 90. MiG-19 byl testován americkými piloty ve Spojených státech v roce 1969 poté, co obdrželi [[Shenyang J-6|F-6]] (exportní model [[Shenyang J-6|J-6]]) z [[Pákistán]]u.{{#tag:ref|Tento MiG-19 je v současné době vystaven v [[National Museum of the USAF|Národním muzeu amerického letectva]] v Daytonu ve státě Ohio. S laskavým svolením USAF 457th Technical Evaluation Squadron, [[Nellisova letecká základna|Nellis AFB]], [[Oblast 51]].|group=pozn.}}Michel III-p 188,189 Kromě zjištění, že měl letoun dobrý překryt kabiny umožňující dobrý výhled pro pilota, spolu se třemi silnými 30mm kanóny, američtí piloti zjistili, že MiG-19 (J-6/F-6) je vynikající stíhací letoun. „Stejně jako [[MiG-17]] se mohl snadno potrápit Phantom...a dokázal rychle dosáhnout na Mach 1,2, ale byl pomalejší než [[MiG-21]].“Michael III, p. 189 Největším nedostatkem MiGu-19 však byl jeho extrémně krátký [[dolet]]. Jak poznamenal jeden americký testovací pilot, „po pěti minutách s plným přídavným spalováním v nízké výšce bude pilot MiGu hledat místo k přistání!“Michel III p. 189 Toto v kombinaci se dvěma motory letounu, které bylo obtížné udržovat, způsobilo, že MiG-19 nebyl u severovietnamských pilotů oblíbený a byl noční můrou leteckých mechaniků. Zatímco MiG-17 byl obratný a MiG-21 rychlý, MiG-19 sice kombinoval vlastnosti obou, ale ne na stejné úrovni jako ony. [67] => [68] => Začátkem roku 1969 bylo rozhodnuto o posílení protivzdušné obrany [[Vietnamská demokratická republika|Severního Vietnamu]] vytvořením třetí proudové stíhací jednotky – měl jí být 925. stíhací pluk. Tato jednotka se měla skládat z posledních verzí [[MiG-17|MiGu-17]] a nových MiGů-19. Pluk byl založen v [[Yen Bai (provincie)|Yen Bai]] a v dubnu 1969 již bylo k dispozici 9 vycvičených pilotů schopných bojového nasazení. Zatímco některé MiGy-17 a téměř všechny MiGy-21 byly dodány Sovětským svazem, většina vietnamských MiGů-19 (J-6) byla dodána z Číny, přičemž počet jen zřídka převyšoval 54 ks. [69] => [70] => MiG-19 postrádal podvěsy pro rakety nebo střely vzduch-vzduch, ale měl jednu výhodu oproti ranému modelu F-4 Phantom II: měl kanónovou výzbroj. Vietnamské MiGy-19 měly tři 30mm kanóny, které se při výstřelu „vyznačovaly velkým zábleskem v přídi“. Letoun byl nabit 90 ranami na zbraň, což dávalo přibližně šest sekund střelby. Jediná dvousekundová dávka 90 střel by mohla zasáhnout americké letadlo s 81 lb (37 kg) kovu. V kontrastu s americkým 20mm kanónem [[M61 Vulcan]], který dával 39 lb (18 kg) kovu. [71] => [72] => Americké zdroje tvrdí, že ve vzdušných bojích bylo ztraceno 10 vietnamských MiGů-19. [[2. červen|2. června]] [[1972 v letectví|1972]] se MiG-19 zapsal do historie; nad Severním Vietnamem měl MiG-19 pochybnou čest být jediným známým sestřeleným letadlem ve vzdušném boji při nadzvukové rychlosti s použitím kanónu. Toto vítězství si připsal F-4 Phantom II pilotovaný majorem Philem “Hands” Handleym.{{Citace elektronické monografie [73] => | příjmení1 = Leone [74] => | jméno1 = Dario [75] => | titul = How a USAF F-4E flying at Mach 1.2 gun killed a North Vietnamese MiG-19 scoring the world’s only supersonic gun kill [76] => | url = https://theaviationgeekclub.com/how-a-usaf-f-4e-flying-at-mach-1-2-gun-killed-a-north-vietnamese-mig-19-scoring-the-worlds-only-supersonic-gun-kill/ [77] => | vydavatel = theaviationgeekclub [78] => | datum_vydání = 2018-09-15 [79] => | datum_přístupu = 2022-08-17 [80] => | jazyk = en [81] => }} Podle vietnamského letectva sestřelily severovietnamské MiGy-19 v letech 1965 až 1972 13 nepřátelských letadel a vrtulníků, přičemž pět MiGů-19 bylo ztraceno (čtyři sestřeleny nepřátelskými letouny a jeden přátelskou palbou) a jeden pilot zahynul.{{cite web |url=http://old.vko.ru/pictures/2006_26/42_01.jpg |title=Archived copy |website=old.vko.ru |access-date=11 January 2022 |archive-url=https://web.archive.org/web/20140203010754/http://old.vko.ru/pictures/2006_26/42_01.jpg |archive-date=3 February 2014 |url-status=dead}} [82] => [83] => === Střední východ === [84] => ;Egypt [85] => [[Soubor:Mikoyan-Gurevich MiG-19 EAF cropped from DF-ST-99-04919.jpg|náhled|vpravo|Egyptský MiG-19 během cvičení Bright Star '83 nad jednou z egyptských pyramid.]] [86] => Jednou z prvních egyptských jednotek MiG-19 byla 15. letecká brigáda, skládající se z 20. a 21. perutě, které se staly operačními ve Fajidu s předsunutým umístěním v Milajzu na počátku 60. let.{{sfn|Nicolle|Cooper|2004|p=8}} [87] => [88] => V roce 1962 byly egyptské MiGy-19 nasazeny v roli pozemního útoku během [[Občanská válka v severním Jemenu|občanské války v Severním Jemenu]]. K prvnímu hlášenému vzdušnému boji na [[Blízký východ|blízkém východě]] s účastí MiGu-19 došlo 29. listopadu 1966, kdy [[Izraelské vojenské letectvo|izraelská]] [[Dassault Mirage III]] sestřelila dva egyptské MiGy-19, které se snažily zachytit izraelský průzkumný [[Piper J-3 Cub]] v izraelském vzdušném prostoru. První MiG byl zničen radarem naváděnou střelou R.530 vypálenou z méně než míle daleko, což byl také první sestřel během vzdušného boje střelou francouzské výroby. Druhý MiG-19 byl sundán palbou z kanónu.{{Cite web|url=https://www.jta.org/1966/11/30/archive/israeli-pilot-shoots-down-two-egyptian-soviet-made-mig-jets|title=Israeli Pilot Shoots Down Two Egyptian Soviet-made Mig Jets|date=November 30, 1966}} [89] => [90] => Během [[Šestidenní válka|šestidenní války]] v červnu 1967 měl Egypt ve výzbroji kolem 80 MiGů-19, ale více než polovina z nich byla zničena na zemi během úvodních izraelských náletů při [[Operace Moked|operaci Focus]]. Izraelští piloti však považovali MiG-19 za potenciálně nebezpečného protivníka kvůli jeho výkonu, manévrovatelnosti a silné výzbroji. [91] => [92] => Po válce Egypťané reorganizovali svou přeživší flotilu MiGů-19 a přidělili je k protivzdušné obraně egyptského vnitrozemí. Sovětský svaz Egyptu žádné další MiGy-19 jako náhradu za ty zničené v šestidenní válce nedodal, ale Egypt mohl nějaké obdržet od Sýrie a Iráku, takže do konce roku 1968 bylo více než 80 MiGů-19 ve výzbroji egyptského letectva. Letouny se zúčastnily boje i během [[Opotřebovací válka|Opotřebovací války]]; při jednom střetnutí 19. května 1969 se MiG-19 setkal se dvěma izraelskými Miragemi, přičemž jednu sestřelil palbou z kanonu, zatímco druhá unikla.{{sfn|Nicolle|Cooper|2004|p=27}} Egypt měl asi 60 MiGů-19 ve službě během [[Jomkipurská válka|jomkipurské války]] v roce 1973, ve které sloužily jako letouny přímé letecké podpory. [93] => [94] => ;Irák [95] => Irák počátkem 60. let zakoupil několik MiGů-19S, ale později je všechny prodal (několik jich zůstalo v místních muzeích), i když některé se v 60. letech zúčastnily bojů proti Kurdům. Je potvrzeno, že [[Írán]] zakoupil jednu dodávku modelu F-6. [96] => [97] => == Varianty == [98] => [[Soubor:MiG-19 Farmer.jpg|náhled|vpravo|MiG-19PM]] [99] => * '''MiG-19''' ([[ASCC|v kódu NATO]]: "'''Farmer-A'''" '''SM-9/1''') [100] => : první sériová verze, vyzbrojená 3 kanóny [[Nudelman-Richtěr NR-23|NR-23]] ráže 23 mm [101] => * '''MiG-19S''' ([[ASCC|v kódu NATO]]: "'''Farmer-C'''" '''SM-9/3''') [102] => : základní typ letadla, byl vyráběn licenčně i v [[Československá socialistická republika|ČSSR]] ([[Aero Vodochody]]) [103] => * '''MiG-19P''' ([[ASCC|v kódu NATO]]: "'''Farmer-B'''" '''SM-7''') [104] => : přepadová stíhačka vybavená radiolokátorem ''RP-1 Izumrud'', slabší výzbroj. Novější modely mohly nést řízené střely [[K-13|Vympel K-13]] (AA-2 "Atoll"). Vyráběl se od roku 1955. [105] => * '''MiG-19PF''' [106] => : Přepadová jednomístná verze, vybavená radarem a schopná provozu za každého počasí. Vyráběla se v menších množstvích. [107] => * '''MiG-19PM '''([[ASCC|v kódu NATO]]: "'''Farmer-E'''") [108] => : stíhačka s radarem a schopností nést 4 řízené protiletadlové rakety [[Kaliningrad K-5|RS-2U]]. Vyráběl se od roku 1957. [109] => * '''MiG-19R''' – průzkumná verze odvozená od MiGu-19S, přičemž fotografické vybavení nahradilo kanón v nosu stroje. Poháněly ho lepší motory RD-9BF-1. [110] => * '''MiG-19SV''' [111] => : odlehčený stíhací letoun s vyšším dostupem. Byl navržen k ničení výzvědných balónů. Dne 6. prosince 1956 dosáhl výšky 20 740 m. Vyráběl se od roku 1956. [112] => * '''MiG-19UTI''' [113] => : dvoumístné cvičné letadlo (byl vyroben pouze prototyp) [114] => [115] => == Uživatelé == [116] => [[Soubor: Mig-19 operators.PNG|náhled|vpravo|Země, které používaly letadla MiG-19]] [117] => {{vlajka a název|Afghánistán}} [118] => : [[Afghánské vzdušné síly]] obdržely 18 ks MiG-19S v roce 1965. [119] => {{vlajka a název|Albánie}} [120] => : V říjnu 1959 bylo do Albánie dodáno 15 ks MiG-19PM. Stíhačky byly přiděleny stíhacímu pluku na základně Rinas. V roce 1965 je vyměnili s Čínou za stíhačky F-6. [121] => {{vlajka a název|Bangladéš}} [122] => : Od roku 1975 začal Bangladéš dostávat stíhačky F-6 (MiG-19 čínské výroby) a byly jimi vyzbrojené 2 eskadry. V roce 1981 byly zakoupeny letadla FT-6, do té doby se používaly stroje FT-5. V roce 1998 byly stíhačky tohoto typu vyřazeny z výzbroje, ale cvičné stroje zůstaly ve službě pro výcvik pilotů stíhacích bombardérů A-5III. [123] => {{vlajka a název|Bulharsko}} [124] => : [[Bulharské letectvo]] obdrželo začátkem roku 1958 24 stíhaček MiG-19S, kde sloužily do roku 1978.http://www.airwar.ru/enc/fighter/mig19s.html V roce 1966 Bulharsko obdrželo od Polska jeho MiGy-19P a MiGy-19PM. Byly umístěny na základně Dobroslavcy až do roku 1975. [125] => [[Soubor:Letecké muzeum Kbely (181).jpg|náhled|vpravo| Aero S-105 (MiG-19S)]] [126] => {{vlajka a název|Československo}} [127] => : Koncem roku 1957 obdrželo [[československé letectvo]] 26 stíhacích MiGů-19P, které byly zařazeny k 1. a 11. stíhacího pluku. V roce 1958 bylo do výzbroje zařazeno 12 ks MiGů-19S, které byly dodány v prosinci 1957. MiG-19 se v Československu vyráběl i sériově ve firmě [[Aero Vodochody]] pod označením S-105. V letech 1959–1960 obdrželo československé letectvo 33 stíhacích MiGů-19PM, které zůstaly ve výzbroji do počátku 70. let. [128] => {{vlajka a název|Čínská lidová republika}} [129] => : Výroba MiGů 19 byla v Shenyang Aircraft Factory zahájena typem '''J-6''', odpovídajícím MiGu 19P. Z dodaných dílů smontovaný prototyp vzlétl 17. prosince [[1958]], první zcela čínský stroj pak 30. září [[1959]]. Licenční stavba MiGů-19P a -19PM, pod označením '''J-6B''', byla zahájena na podzim roku 1959 také v Nanchang Aircraft Factory. Všechna letadla postavená do konce roku [[1960]] měla tak závažné nedostatky, že je letectvo nepřevzalo. Licenční výroba proto byla zahájena znovu podle sovětské výrobní dokumentace a se sovětskou pomocí. První stroje II. generace vzlétly koncem roku [[1961]] a do řadové služby se ve větším počtu dostaly v létech [[1964]] a [[1965]]. V roce [[1970]] se podařilo na předchozí výrobu navázat vývojem vlastní dvoumístné verze '''JJ-6''' a '''J-6Xin''' s čínským radarem. Nejmodernější sériově stavěnou verzí se stal '''J-6C''', označovaný také '''F-6''', s pouzdrem brzdícího padáku pod směrovkou. Do sériové výroby byly zavedeny také '''J-6A''' s radarem. Do konce 80. let bylo v Číně postaveno na 4500 MiGů-19, které byly také exportovány do Albánie, Bangladéše, Egypta, Íránu, Iráku, [[Severní Korea|KLDR]], Pákistánu, Somálska, Tanzanie, Vietnamu a Zambie. [130] => {{vlajka a název|Egypt}} [131] => : Mezi lety 1958–1964 obdrželo [[Egyptské vojenské letectvo|egyptské letectvo]] 160 ks MiGů-19S. Po zhoršení vztahů se SSSR v roce 1976 navázal Egypt vzájemné kontakty s Čínou, od které koupil velké množství modelu F-6. Stroje byly ve výzbroji 241. a 242. brigády. Egyptské stroje F-6 byly upraveny k použití raket Matra Magic. [132] => [[Soubor:AURI MiG-19.jpg|náhled|vpravo|'''MiG-19''' indonéského letectva v muzeu ve městě Yogyakarta, 2006]] [133] => {{vlajka a název|Indonésie}} [134] => : V roce 1961 pořídilo [[indonéské letectvo]] v SSSR stíhačky MiG-19F. Tato modifikace se jen nepatrně lišila od verze MiG-19S. V roce 1970 byly MiGy prodány Pákistánu. [135] => {{vlajka a název|Irák}} [136] => : V polovině 60. let obdrželo [[irácké letectvo]] 15 kusů verze MiG-19S. Dalších 40 ks modelu F-6 bylo Iráku dodáno z Egypta v roce 1983. Předpokládalo se, že bude sloužit k bezprostřední podpoře pozemních vojsk, ale tuto úlohu nakonec plnil vrtulník [[Mil Mi-24|Mi-24]]. Následkem toho byly F-6 přeřazeny k výcviku a uloženy do rezervy. [137] => {{vlajka a název|Kambodža}} [138] => : Obdržela 16 ks modelu F-6 v roce 1977. [139] => {{vlajka a název|KLDR}} [140] => : Ve výzbroji bylo přibližně 100 kusů F-6. [141] => {{vlajka a název|Kuba}} [142] => : V listopadu 1961 dostaly Kubánské vzdušné síly prvních 8 z 12 přepadových MiG-19p. Ve výzbroji nezůstaly dlouho a už v roce 1965 byly nahrazeny stroji MiG-21PFM. [143] => [[Soubor: MiG-19 HuAF 1.jpg |náhled|vpravo|MiG-19PM maďarského letectva s radarem Izumrud, 2005]] [144] => {{vlajka a název|Maďarsko}} [145] => : [[Maďarské letectvo]] získalo mezi březnem a dubnem 1960 celkem 12 ks verze Mig-19PM a byly zařazeny k 31. stíhacího pluku. Byly vyřazeny v roce 1974. Během služby v maďarském letectvu byly tři MiGy zničeny, přičemž zahynuli 2 piloti. [146] => {{vlajka a název|Německá demokratická republika}} [147] => : V říjnu 1959 bylo dodáno [[Luftstreitkräfte der NVA]] prvních 12 ks MiG-19S, které se dostaly do výzbroje 2. eskadry 3. stíhacího pluku a stejný počet MiGu-19PM obdržela 1. eskadra. Při rozličných nehodách bylo ztraceno 11 strojů. http://www.airwar.ru/enc/fighter/mig19pm.html [148] => {{vlajka a název|Pákistán}} [149] => : Dne 24. listopadu 1965 podepsal Islámábád a Peking dohodu o prodeji 72 ks verze J-6/F-6 a 31. prosince téhož roku přiletěly první stroje do Pákistánu. Indonésie prodala Pákistánu 20 kusů MiGu-19S. Dvě další dodávky strojů F-6 v počtu 60ks proběhly v letech 1972 a 1977. Spolu s cvičnými FT-6 dostal Pákistán přibližně 260 ks tohoto typu. Mnoho jich bylo modernizováno tak, aby mohly používat rakety [[AIM-9 Sidewinder]]. Jedněmi z posledních jednotek s výzbrojí J-6/F-6 byly 15. [[Peruť (letecká jednotka)|peruť]] „Cobras“ na základně Kamra v Péšávaru a 19. přeškolovací peruť „War Hawks/Sherdils“ v Mianwali. Koncem 80. let byly ještě u perutí č. 17 a 23 v Samungli, 14. perutě na základně Kamra a 20. perutě „Cheetahs/Eagles“ v Rafiqi. Poslední kusy byly slavnostně vyřazeny 27. března [[2002]]. [150] => {{vlajka a název|Polsko}} [151] => : V létě 1958 dostal stíhací pluk dislokovaný v Slupsk-Redzikowo prvních 12 MiGů-19P, kde zůstaly až do roku 1966, kdy byly prodány do Bulharska. V roce 1959 dostalo Polsko dalších 13 MiG-19PM. Byly využívány do roku 1966–7 byly také prodány do Bulharska. [152] => [[Soubor:MiG-19P-1998.jpg|náhled|vpravo|MiG-19P v [[Letecké muzeum Kbely|kbelském muzeu]]]] [153] => {{vlajka a název|Rumunsko}} [154] => : V letech 1959–1960 Rumunsko koupilo 15 ks MiG-19p, které byly využívány až do začátku 70. let. Rumunsko také pořídilo dalších 45 ks MiG-19PM, které se používaly do poloviny 70. let. [155] => {{vlajka a název|Sovětský svaz}} [156] => : [[Sovětské letectvo]] [157] => : [[Sovětské námořní letectvo]] [158] => : [[Vojska protivzdušné obrany SSSR]] [159] => {{vlajka a název|Somálsko}} [160] => : Somálsko pořídilo přibližně 50 ks verze F-6 čínské výroby. [161] => {{vlajka a název|Súdán}} [162] => : [[Súdánské letectvo]] pořídilo šest kusů modelu F-6, které používá v roli bitevního stroje. [163] => {{vlajka a název|Sýrie}} [164] => : Mezi lety 1958–1962 Sýrie zakoupila 40 ks MiG-19S. [165] => {{vlajka a název|Tanzanie}} [166] => : [[Letectvo Tanzanie]] v roce 1974 koupilo dvanáct kusů verze F-6. [167] => {{vlajka a název|Vietnam}} [168] => : [[Letectvo Vietnamské lidové osvobozenecké armády]] obdrželo mezi lety 1968–9 celkem 56 ks verze F-6 (čínská kopie MiGu-19), které byly přiřazeny k 925. stíhacímu pluku. Během [[Válka ve Vietnamu|Vietnamské války]] utrpělo letectvo značné ztráty, a tak v roce 1974 prodala Čína Vietnamu ještě 24 ks modelu F-6. [169] => {{vlajka a název|Zambie}} [170] => : Vzdušné síly Zambie dostaly v roce 1977 dvanáct strojů F-6. [171] => [172] => == Specifikace (MiG-19S) == [173] => [[Soubor:Mikoyan-Gurevich MiG-19 3-view drawing.svg|300px|vpravo|3-View drawing of MiG-19]] [174] => [175] => === Technické údaje === [176] => * '''Posádka:''' 1 [177] => * '''Délka:''' 12,54 m [178] => * '''Rozpětí:''' 9,00 m [179] => * '''Výška:''' 3,88 m [180] => * '''Nosná plocha:''' 25,0 m² [181] => * '''Hmotnost prázdného letadla:''' 5 660 kg [182] => * '''Vzletová hmotnost:''' 7 780 kg [183] => * '''Maximální vzletová hmotnost:''' 8 890 kg [184] => * '''Pohonná jednotka:''' 2 × proudový motor [[Tumanskij RD-9]]B s přídavným spalovaním, každý o tahu 25,5 kN (s přídavným spalováním 31,9 kN) [185] => [186] => === Výkony === [187] => * '''Maximální rychlost:''' 1 452 km/h (ve výšce 10 000 m) [188] => * '''Dolet:''' [189] => ** '''Maximální dolet:''' 1 390 km [190] => ** '''Maximální dolet s přídavnými nádržemi:''' 2 200 km [191] => * '''Dostup:''' 17 900 m [192] => * '''Stoupavost:''' 115 m/s (u země) [193] => * '''Plošné zatížení:''' 302,4 kg/m² [194] => * '''Poměr tah/hmotnost:''' 0,86 [195] => [196] => === Výzbroj === [197] => * 3× kanón [[Nudelman-Richtěr NR-23|NR-23]] ráže 23 mm [198] => * 2× raketnice V-5 ráže 57 mm [199] => [200] => == Specifikace (MiG-19P) == [201] => [[Soubor:Mikoyan-Gurevich_MiG-19P_two-view_silhouettes.png|300px|vpravo]] [202] => [203] => === Technické údaje === [204] => * '''Posádka:''' 1 [205] => * '''Délka:''' 13,02 m [206] => * '''Rozpětí:''' 9,00 m [207] => * '''Výška:''' 3,88 m [208] => * '''Nosná plocha:''' 25,0 m² [209] => * '''Hmotnost prázdného letadla:''' 5 468 kg [210] => * '''Vzletová hmotnost:''' 8 000 kg [211] => * '''Maximální vzletová hmotnost:''' 9 100 kg [212] => * '''Pohonná jednotka:''' 2 × proudový motor Tumanskij RD-9B s přídavným spalováním, každý o tahu 25,5 kN (s přídavným spalováním 31,9 kN) [213] => [214] => === Výkony === [215] => * '''Maximální rychlost:''' 1 445 km/h (ve výšce 10 000 m) [216] => * '''Dolet:''' [217] => ** '''Maximální dolet:''' 1 474 km [218] => ** '''Maximální dolet s přídavnými nádržemi:''' 2 318 km [219] => * '''Dostup:''' 17 600 m [220] => [221] => === Výzbroj === [222] => * 2× kanón [[Nudelman-Richtěr NR-23|NR-23]] ráže 23 mm, pozdější série 2× kanón [[Nudelman-Richtěr NR-30|NR-30]] ráže 30 mm [223] => * 2× raketnice V-5 ráže 57 mm [224] => [225] => == Odkazy == [226] => [227] => === Poznámky === [228] => [229] => [230] => === Reference === [231] => {{Překlad|sk|Mikojan-Gurevič MiG-19|4154116}} [232] => [233] => [234] => ===Literatura=== [235] => * Belyakov, R. A. and Marmain, J. ''MiG 1939-1989''. Paris, France: Editions Larivière, 1991. {{ISBN|2-907051-00-8}}. [236] => * Belyakov, R. A. and Marmain, J. ''MiG: Fifty Years of Secret Aircraft Design''. Shrewsbury, UK: Airlife Publishing, 1994. {{ISBN|1-85310-488-4}}. [237] => * Butowski, Piotr (with Jay Miller). ''OKB MiG: A History of the Design Bureau and its Aircraft''. Leicester, UK: Midland Counties Publications, 1991. {{ISBN|0-904597-80-6}}. [238] => * Crosby, Francis. ''Fighter Aircraft''. London: Lorenz Books, 2002. {{ISBN|0-7548-0990-0}}. [239] => * Davies, Peter E. ''USAF F-4 Phantom MiG Killers 1972-73 (Osprey Combat Aircraft #55)''. Oxford, UK: Osprey Publishing Limited, 2005. {{ISBN|1-84176-657-7}}. [240] => * Ethell, Jeffrey and Alfred Price. ''One Day in a Very Long War: May 10, 1972, Air Combat, North Vietnam''. New York: Random House, 1989. {{ISBN|978-0-517-07934-8}}. [241] => * Hobson, Chris. ''Vietnam Air Losses, United States Air Force, Navy and Marine Corps Fixed-Wing Aircraft Losses in Southeast Asia 1961-1973.'' Midland Publishing (2001) England. {{ISBN|1-85780-115-6}}. [242] => * Hoyle, Craig. [https://www.flightglobal.com/download?ac=75057 "World Air Forces 2021"]. ''Flight International'', 2020. Retrieved 2 December 2020. [243] => *{{cite journal |last1=Green|first1=William|last2=Swanborough|first2=Gordon|name-list-style=amp |title=Sustained Supersonics — Soviet Style|journal=[[Air Enthusiast|Air Enthusiast Quarterly]] |date=1977|issue=3 |pages=26–37 |issn=0143-5450}} [244] => * Gordon, Yefim. "Mikoyan MiG-19 Variants". ''Wings of Fame'', Volume 9, 1997. pp. 116–149. {{ISSN|1361-2034}}. {{ISBN|1-86184-001-2}}. [245] => * Gordon, Yefim. ''Mikoyan-Gurevich MiG-19: The Soviet Union's First Production Supersonic Fighter''. Hinckley, United Kingdom: Midland Publishing, 2003. {{ISBN|1-85780-149-0}}. [246] => * Gunston, Bill. ''The Osprey Encyclopedia of Russian Aircraft 1875–1995''. London: Osprey, 1995. {{ISBN|1-85532-405-9}}. [247] => * Hagedorn, Daniel P. ''Central American and Caribbean Air Forces''. Tonbridge, Kent, UK: Air-Britain (Historians) Ltd., 1993. {{ISBN|0-85130-210-6}}. [248] => * Hoyle, Craig. "World Air Forces Directory". ''[[Flight International]]'', 4–10 December 2018, Vol. 194, No. 5665, pp. 32–60. {{ISSN|0015-3710}}. [249] => * Koenig, William and Peter Scofield. ''Soviet Military Power''. Greenwich, Connecticut: Bison Books, 1983. {{ISBN|0-86124-127-4}}. [250] => * Michel III, Marshall L. ''Clashes: Air Combat Over North Vietnam 1965-1972''. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. {{ISBN|1-55750-585-3}}. [251] => * {{cite book|ref={{harvid|Nicolle|Cooper|2004}}|authors=Nicolle, David and Tom Cooper|title=Arab MiG-19 and MiG-21 Units in Combat (Osprey Combat Aircraft #44)|place=Oxford, UK|publisher=Osprey Publishing Limited|date=2004|isbn=978-1-84176-655-3}}. [252] => *{{cite journal|title=Pentagon Over the Islands: The Thirty-Year History of Indonesian Military Aviation|journal=Air Enthusiast Quarterly |date=n.d. |issue=2 |pages=154–162 |issn=0143-5450}} [253] => * Robinson, Anthony. ''Soviet Air Power''. London: Bison Books, 1985. {{ISBN|0-86124-180-0}}. [254] => * Sherwood, John D. ''Fast Movers: Jet Pilots and the Vietnam Experience''. New York: Free Press, 1999. {{ISBN|0-312-97962-2}}. [255] => * Smith, Philip E. and Peggy Herz. ''Journey Into Darkness: The Gripping Story of an American POW's Seven Years Trapped Inside Red China During the Vietnam War''. New York: Pocket, Simon & Schuster, 1992. {{ISBN|0-671-72823-7}}. [256] => * Sweetman, Bill and Bill Gunston. ''Soviet Air Power: An Illustrated Encyclopedia of the Warsaw Pact Air Forces Today''. London: Salamander Books, 1978. {{ISBN|0-517-24948-0}}. [257] => * Toperczer, István. ''MiG-17 And MiG-19 Units of the Vietnam War (Osprey Combat Aircraft #25)''. Oxford, UK: Osprey Publishing Limited, 2001. {{ISBN|1-84176-162-1}}. [258] => [259] => === Externí odkazy === [260] => * {{Commonscat|Mikoyan-Gurevich MiG-19}} [261] => * {{en}} [https://web.archive.org/web/20071029173940/http://www.nationalmuseum.af.mil/factsheets/factsheet.asp?id=1881 The RB-47H incident (USAF Museum).] [262] => * {{cs}} [http://www.valka.cz/clanek_10623.html MiG-19 / První nadzvuk] [263] => [264] => {{Letouny MiG}} [265] => {{Letadla Aero Vodochody}} [266] => [267] => {{Autoritní data}} [268] => {{Portály|Letectví}} [269] => [270] => [[Kategorie:Sovětská a ruská stíhací letadla]] [271] => [[Kategorie:Letadla MiG]] [] => )
good wiki

MiG-19

Mikojan-Gurevič MiG-19 (v kódu NATO „Farmer“) byl sovětský dvoumotorový, jednomístný proudový stíhací letoun druhé generace, kterým byla vyzbrojena od roku 1958 i Československá lidová armáda. Šlo o první sériově vyráběný nadzvukový letoun na světě a srovnatelný s americkým strojem North American F-100 Super Sabre, i když MiG-19 později nad Severním Vietnamem čelil modernějším letounům McDonnell Douglas F-4 Phantom II a Republic F-105 Thunderchief.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'MiG-17','ASCC','Shenyang J-6','MiG-21','Sovětský svaz','Aero Vodochody','Nudelman-Richtěr NR-23','Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády','Válka ve Vietnamu','1958','Pákistán','Lockheed U-2'

1958

ASCC

MiG-17

MiG-21

Pákistán