Array ( [0] => 15506178 [id] => 15506178 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Mimésis [uri] => Mimésis [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Mimésis je umělecký termín, který popisuje napodobování skutečnosti prostřednictvím uměleckého díla. Toto pojetí bylo poprvé formulováno v díle řeckého filozofa Platóna a později rozvinuto a diskutováno dalšími filozofy a teoretiky umění. V současné době je mimésis předmětem zájmu zejména v oblasti estetiky, literární teorie a filmové teorie. Umělci se často snaží napodobit skutečnost a vyvolat u diváka iluzi reality prostřednictvím jazyka, obrazu nebo zvuku. Mimésis je také spojována s otázkou, zda umění má jen mimetickou funkci nebo zda může být i kreativním aktem. Celkově lze říci, že mimésis hraje v umění důležitou roli a ovlivňuje tvorbu uměleckých děl napříč různými obory. [oai] => Mimésis je umělecký termín, který popisuje napodobování skutečnosti prostřednictvím uměleckého díla. Toto pojetí bylo poprvé formulováno v díle řeckého filozofa Platóna a později rozvinuto a diskutováno dalšími filozofy a teoretiky umění. V současné době je mimésis předmětem zájmu zejména v oblasti estetiky, literární teorie a filmové teorie. Umělci se často snaží napodobit skutečnost a vyvolat u diváka iluzi reality prostřednictvím jazyka, obrazu nebo zvuku. Mimésis je také spojována s otázkou, zda umění má jen mimetickou funkci nebo zda může být i kreativním aktem. Celkově lze říci, že mimésis hraje v umění důležitou roli a ovlivňuje tvorbu uměleckých děl napříč různými obory. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Der Bildhauer Christen Christensen.jpg|náhled|[[Wilhelm Bendz]]: ''Sochař Christen Christensen pracuje s živým modelem ve svém studiu'', [[1827]]]] [1] => [2] => '''Mimésis''' (řec. ''μίμησις'', odvozeno od slova ''μιμεîσθαι'', ''mimeisthai'', napodobovat), v počeštěné podobě také '''mimese''' nebo '''mimeze''', znamená napodobení nebo znázornění. Od dob [[antika|antických]] funguje jako jeden ze základních konceptů úvah nad [[umění]]m, zejména v rámci [[estetika|estetiky]] a [[literární věda|literární vědy]]. Klíčovou roli hrálo pojetí umění jako nápodoby u [[Platón]]a a [[Aristotelés|Aristotela]], později především v [[raný novověk|raněnovověkém]] pohledu na uměleckou tvorbu. Z moderních autorů se problému mimésis věnovali [[Erich Auerbach (filolog)|Erich Auerbach]] (mimésis jako obraz reality), [[Roland Barthes]] (mimésis jako iluze), [[Gérard Genette]] (mimésis jako diegésis) či [[Paul Ricoeur]] (mimésis jako poznání).{{Citace periodika [3] => | příjmení = Sládek [4] => | jméno = Ondřej [5] => | titul = Tři typy mimesis [6] => | periodikum = Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. V, Řada literárněvědná bohemistická [7] => | rok = 2007 [8] => | ročník = 56 [9] => | číslo = 10 [10] => | strany = 21 [11] => | url = https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/104851/V_BohemicaLitteraria_10-2007-1_4.pdf [12] => | issn = 1213-2144 [13] => }} S pojmem mimésis je také spojena otázka, co přesně je napodobováno (zda jsou to například [[idea|ideje]] věcí, příroda sama, vnitřní prožitek člověka, či příroda a klasičtí autoři) a jaký má umělecké dílo přesně vztah k napodobovanému objektu či jevu (zda jde o pasivní nápodobu přírody, nebo o její nové uspořádání a kreativní vytváření nového univerza). Mimésis má blízko také k pojmu [[Realismus (umění)|realismus]].{{Citace sborníku [14] => | příjmení = Šidák [15] => | jméno = Pavel [16] => | titul = mimesis [17] => | příjmení sestavitele = Müller [18] => | jméno sestavitele = Richard [19] => | příjmení sestavitele2 = Šidák [20] => | jméno sestavitele2 = Pavel [21] => | sborník = Slovník novější literární teorie [22] => | vydavatel = Academia [23] => | místo = Praha [24] => | rok = 2012 [25] => | počet stran = 702 [26] => | strany = 312–313 [27] => | isbn = 978-80-200-2048-2 [28] => }} [29] => [30] => == Starší koncepce == [31] => [32] => === Platón === [33] => Původní řecké slovo mimésis znamenalo také „smyslové zpředmětnění, předvedení, vyjádření pravděpodobnosti“. Primární význam „nápodoba“ převládl až díky pozdějšímu latinskému překladu „imitatio“. Úvahy o mimésis začaly již u [[předsókratici|předsókratiků]], kdy byl pojem vztahován kromě umění také na vědy a řemesla. [[Platón]] později tematizoval mimésis ve svém [[Platónský dialog|dialogu]] ''[[Ión (dialog)|Ión]]'', a především pak v ''[[Ústava (Platón)|Ústavě]]'' (Knihy II, III a kniha X.). V dialogu ''Ión'' tvrdil, že poezie je uměním božské posedlosti nebo inspirací. Ve III. knize Ústavy rozlišil básnickou řeč na ''mimésis'' a ''[[diegésis]]'' – zatímco mimésis vytváří iluzi, že mluvčím pronášeného je někdo jiný, u diegésis se mluvčí sám prezentuje jako autor (v moderních pojmech „showing“ a „telling“, popřípadě [[přímá řeč]] a [[nepřímá řeč]]).Šidák (2012), s. 313. V X. knize se k básnictví vrátil a vykázal je ze svého ideálního státu, neboť básnictví je podle něj až na „třetím místě od pravdy“ – básníci totiž, kdykoliv napodobují jevy reálného světa, napodobují napodobeniny [[idea|idejí]].{{Citace sborníku [34] => | příjmení = Edwards [35] => | jméno = R. R [36] => | titul = Imitation [37] => | příjmení sestavitele = Cushman [38] => | jméno sestavitele = Stephen [39] => | příjmení sestavitele2 = Cavanagh [40] => | jméno sestavitele2 = Clare [41] => | příjmení sestavitele3 = Ramazani [42] => | jméno sestavitele3 = Jahan [43] => | příjmení sestavitele4 = Rouzer [44] => | jméno sestavitele4 = Paul [45] => | sborník = The Princeton Encyclopedia of Poetry and Poetics: Fourth Edition [46] => | vydavatel = Princeton University Press [47] => | místo = Princeton [48] => | rok vydání = 2012 [49] => | isbn = 978-0-691-13334-8 [50] => | strany = 676–677 [51] => | počet stran = 1680 [52] => }} [53] => [54] => === Aristotelés === [55] => [[Aristotelés]] pojednal o mimésis ve své ''[[Poetika (Aristotelés)|Poetice]]''. Ačkoliv byl Platónem ovlivněn, je jeho dílo stavěno do protikladu k Platónově koncepci. Aristotelés chápal mimésis jako typicky lidský sklon, antropologickou konstantu, kterou se člověk odlišuje od zvířete. Omezil mimésis na poezii (ve smyslu literatury), hudbu a výtvarné umění; vizuální a poetická mimésis mají přitom v jeho pojetí styčné body. Cílem básníků a malířů nemá být přesné vyobrazení jednotlivé věci, nýbrž její vylepšení a univerzalizace, tedy proměna v dílo schopné vypovídat o světě vůbec. Místo toho, aby umělec přesně zachytil, co se stalo (jak to činí historik), má zachytit daný jev v souladu s pravidly pravděpodobnosti a nutnosti. I v případě, že tvůrce pracuje s reálnými událostmi, má z nich svými zásahy učinit skutečnost „vyššího“ řádu; umělec tedy nemá zachycovat to, co vzniklo působením přírody, nýbrž napodobovat přírodu jako tvořivou sílu.{{Citace monografie [56] => | příjmení = Gebauer [57] => | jméno = Gunter [58] => | příjmení2 = Wulf [59] => | jméno2 = Christoph [60] => | překladatelé = Don Reneau [61] => | titul = Mimesis: Culture Art Society [62] => | vydavatel = University of California Press [63] => | místo = Berkeley – Los Angeles – London [64] => | rok = 1995 [65] => | počet stran = 400 [66] => | strany = 53–55 [67] => | isbn = 0-520-08458-6 [68] => }} [69] => [70] => === Antická historiografie === [71] => Přestože Aristotelés rozlišoval literaturu mimetickou (uměleckou, založenou na pravděpodobnosti) a nemimetickou ([[historiografie|historiografickou]]), začalo se později užívat pojmu mimésis také v kontextu historiografických textů, a to nejpozději od 1. století př. n. l. Prvním významným historikem, který s pojmem mimésis pracoval, byl [[Duris ze Samu]] ve 3. století př. n. l. Podobně k věci přistupoval také [[Dionýsios z Halikarnassu]], když napsal, že [[Hérodotos]] dokázal při popisu historických událostí lépe napodobovat osobnosti, zatímco [[Thúkydidés]] vynikal nápodobou citů. Thúkydida však kritizoval za to, že ve svém podání [[řeč (rétorika)|veřejných projevů]] slavných osobností (například [[Periklés|Perikla]]) nebyl dostatečně věrný tomu, jak by v dané situaci daný projev pravděpodobně vypadal, čímž se proti konceptu mimésis prohřešoval.{{Citace periodika [72] => | příjmení = Gray [73] => | jméno = Vivienne [74] => | titul = Mimesis in Greek Historical Theory [75] => | periodikum = The American Journal of Philology [76] => | rok vydání = 1987 [77] => | měsíc vydání = Autumn [78] => | ročník = 108 [79] => | číslo = 3 [80] => | strany = 468 [81] => | url = https://www.jstor.org/stable/pdf/294672 [82] => | issn = 0002-9475 [83] => }} Mimetičnost vyžadoval od historiografických spisů také významný teoretik [[Pseudo-Longinos]] ve svém spise ''[[O vznešenu]]'' (1. století).Gray (1987), s. 470–475. V římské antice, počínaje Dionýsiem z Halikarnassu, se koncept mimésis (respektive imitatio) rozšířil z napodobování přírody také na imitaci starších autorů, vnímaných jako kvalitní. Seznamy tvůrců hodných napodobení pak byly významnou součástí literárního života, byť nepanovala shoda, zda imitovat pouze jednoho vybraného spisovatele.{{Citace monografie [84] => | příjmení = Ruthven [85] => | jméno = K. K [86] => | titul = Critical Assumptions [87] => | vydavatel = Cambridge University Press [88] => | místo = Cambridge [89] => | rok = 1979 [90] => | počet stran = 263 [91] => | strany = 103 [92] => | isbn = 0-521-22257-5 [93] => | url-access = registration [94] => | url = https://archive.org/details/criticalassumpti0000ruth [95] => }} [96] => [97] => === Pozdní antika a středověk === [98] => V pozdní antice a v průběhu [[středověk]]u vedle sebe fungovaly obě koncepce, platónská (nedůvěra k mimezi jako nedokonalé a odvozené kopii reality) i aristotelská (vnímání mimésis jako organizace lidských zkušeností a jejich opatřování smyslem). [[Svatý Augustin]] vycházel z Platóna a byl vůči mimésis tvrdý – napsal, že dramata a poezie jsou nebezpečné svým působením na člověka a tím, že vytvářejí klamné fantazijní obrazy (fantasmata). Na jeho kritiku navázali středověcí encyklopedisté jako [[Isidor ze Sevilly]] nebo [[Hrabanus Maurus]]. Středověké pojetí nápodoby se v platónovském duchu zaměřilo na Bohu jakožto zdroj kreativity a předmět nápodoby, byť více v praktickém životě než v umělecké tvorbě ([[imitatio Christi]]).Gebauer, Wulf (1995), s. 91. Aristotelské pojetí bylo do dalších období přeneseno především prostřednictvím [[Quintus Horatius Flaccus|Horatiova]] dopisu ''O umění básnickém'' (''De arte poetica''). Ve vrcholném a pozdním středověku pak hrál významnou roli zejména překlad [[Averroes|Averroova]] komentáře k ''Poetice'' od [[Hermannus Alemannus|Hermanna Alemanna]] z roku 1256; v tomto překladu se užívá pojmu assimilatio (připodobnění).Edwards (2012), s. 676–677. [99] => [100] => === Raný novověk a 19. století === [101] => Aristotelsko-horatiovská tradice měla pak značný vliv též v [[raný novověk|raněnovověkém]] estetickém myšlení – v Itálii je převzali raní teoretikové [[klasicismus (literatura)|klasicismu]] jako [[Antonio Minturno]], [[Lodovico Castelvetro]] nebo [[Joseph Justus Scaliger]]. V renesanční Anglii se k Aristotelově pojetí přihlásili [[Roger Ascham]] nebo [[Philip Sidney]]. Ačkoliv bylo umění někdy chápáno jako „pouhá“ reprodukce, mnohdy bylo coby kreativní tvorba přinášející vzdělání a potěšení stavěno nad samotnou přírodu – například Sidney pojal ve své ''Obraně básnictví'' (''An Apology for Poetry'', 1595) mimésis jako vytváření „zlatého světa“, jenž stojí nad „mosazným světem“ reality. Jedním z klíčových textů renesance a osvícenství byl [[Seneca|Senecův]] dopis Lucilovi č. 84, ve kterém bylo doporučeno, aby autor sbíral materiály z mnoha zdrojů a následně je strávil a seskládal do nové podoby.Edwards (2012), s. 677. [102] => [103] => Debaty o podstatě mimésis a o tom, do jaké míry by měla být užívána v moderní tvorbě, pokračovaly také v 18. století, zejména v otázce napodobování klasických děl. Významný německý estetik [[Johann Joachim Winckelmann]] napsal v eseji ''Myšlenky o imitování řeckých děl v malířství a sochařství'' (''Gedanken über die Nachahmung der griechischen Werke in der Malerei und Bildhauerkunst'', 1755), že nápodoba antických umělců je jediný způsob, jak se stát velkými a nenapodobitelnými. Ve stejné době jiní myslitelé začali pokládat stále silnější důraz na individuálního génia a jednoduchou imitaci odsuzovali – například anglický myslitel a básník [[Edward Young]] ve svých ''Úvahách o původní tvorbě'' (''Conjectures on Original Composition'', 1759), německý filosof [[Immanuel Kant]] v ''[[Kritika soudnosti|Kritice soudnosti]]'' (''Kritik der Urteilskraft'', 1790) nebo anglický básník a výtvarník [[William Blake]]. V období [[romantismus|romantismu]] pak význam koncepce mimésis jako imitatio značně poklesl, neboť autoři se vůči svým předchůdcům často snažili spíše vymezovat.{{Citace monografie [104] => | příjmení = Potolsky [105] => | jméno = Matthew [106] => | titul = Mimesis [107] => | url = https://archive.org/details/mimesisthenewcri00poto [108] => | vydavatel = Routledge [109] => | místo = New York – London [110] => | rok = 2006 [111] => | počet stran = 192 [112] => | strany = [https://archive.org/details/mimesisthenewcri00poto/page/n76 66]–69 [113] => | isbn = 978-1-135-99605-5 [114] => }} Rozšířeným pojetím bylo v romantismu chápání umění jako nápodoby vnitřních obrazů, což je teze, kterou razil například německý myslitel [[Friedrich Daniel Ernst Schleiermacher|Friedrich Schleiermacher]].{{Citace monografie [115] => | příjmení = Burwick [116] => | jméno = Frederick [117] => | titul = Mimesis and Its Romantic Reflections [118] => | vydavatel = Pennsylvania State University Press [119] => | místo = University Park, Pennsylvania [120] => | rok = 2010 [121] => | počet stran = 216 [122] => | strany = 53–54 [123] => | isbn = 978-0-271-03327-3 [124] => }} K platónsko-aristotelskému chápání mimésis jako nápodoby světa v uměleckém díle se pak otevřeně přihlásili také teoretikové [[realismus (literatura)|literárního realismu]]; tento přístup chápali jako obdobu svých snah.{{Citace monografie [125] => | příjmení = Villeneuva [126] => | jméno = Darío [127] => | titul = Theories of Literary Realism [128] => | vydavatel = The State University of New York Press [129] => | místo = Albany [130] => | rok = 1997 [131] => | počet stran = 190 [132] => | strany = 5–6 [133] => | isbn = 978-80-85787-83-2 [134] => }} [135] => [136] => Kromě teorií mimésis v umění se v průběhu historie rozvíjela také pojetí mimésis jako základního kamene mezilidských vztahů a lidského života vůbec. K reprezentantům tohoto typu myšlení patřil v 18. století [[Denis Diderot]], později pak sociolog [[Gabriel Tarde]] (který vysvětloval fungování [[civilizace|civilizací]] tím, že jedinci imitují jiné jedince, přičemž kultura se postupně stává stále komplexnější) nebo psycholog [[Sigmund Freud]] (který navazoval na Tarda a do centra svých [[psychoanalýza|psychoanalytických]] teorií postavil [[ego]] jako produkt identifikace s ostatními a jejich nápodoby).Potolsky (2006), s. 115–119. [137] => [138] => == Moderní koncepce == [139] => V roce 1946 vydal [[Erich Auerbach (filolog)|Erich Auerbach]] knihu ''[[Mimesis (kniha)|Mimesis. Zobrazení skutečnosti v západoevropských literaturách]]'' (''Mimesis. Geschichte des abendländischen Realismus'', 1946), na ploše dvaceti kapitol zachycující proměny práce s mimésis v různých obdobích západoevropské literatury a jejich sociálněhistorického pozadí. Tato kniha, jež se stala jedním ze základních kamenů pro studium [[literární komparatistika|literární komparatistiky]] a [[literární historie]], chápe mimésis jako věrný obraz reality, a tím se vymezuje vůči formalistickému přístupu. Auerbachovo pojetí kritizovali především v 60. a 70. letech další literární vědci, kteří rozuměli mimésis pouze jako mimetické iluzi, neboť jazyk a jazykové dílo může referovat pouze k jazyku, a tudíž nezobrazuje skutečnost.Sládek (2007), s. 11. [140] => [141] => K významným kritikům patřil obzvláště [[Roland Barthes]], který tvrdil, že reálno je nereprezentovatelné, ač se o to lidé v literatuře pokoušeli. Jazyk a vyprávění si podle něj konstruují vlastní svět, a jsou tudíž autoreferenční, byť zároveň vznikají v určitém okamžiku dějin a vztahují se jak k nim, tak k jiným textům. Ve své významné eseji „[[Efekt reálného]]“ (1968) popsal, jak je v [[realismus (literatura)|literárním realismu]] pomocí „zbytečných detailů“ navozována iluze toho, že je pojednáváno o reálném světě, a na základě toho je pak text vnímán jako pravděpodobný. Cílem literární mimésis tak podle něj není vytvoření iluze reálného světa, ale iluze pravdivého [[diskurz]]u o reálném světě.Sládek (2007), s. 12–15. [[Gérard Genette]] postavil svou koncepci na platónsko-aristotelském pojetí mimésis a diegésis (vyprávění), avšak tuto klasickou dvojici upravil na „vyprávění o slovech“ a „vyprávění o událostech“. Tvrdil přitom, že ačkoliv „vyprávění o slovech“ (tedy [[monolog]]y, [[dialog]]y, citace) by se v platónském slova smyslu označovaly za mimésis, o skutečnou nápodobu se nejedná. Verbální projev podle něj nenapodobuje realitu, místo toho představuje řeč (jazykový akt), a jelikož dokonalá nápodoba není nápodoba, ale věc sama, o mimésis v tomto případě nelze mluvit. Mimésis je pro Genetta pouze nedokonalá nápodoba, tedy vyprávění, tudíž to, co klasičtí řečtí filosofové označovali jako diegésis.Sládek (2007), s. 16–18. [142] => [143] => [[Paul Ricoeur]] vyšel z aristotelovské pojmové dvojice mimésis (napodobení) a mythos (uspořádaný sled událostí) a znovu zdůraznil názor, že mimésis není pouhou imitací, nýbrž tvořivá a dynamická činnost. Mythos podle něj vzniká uspořádáním faktů, činů a událostí prostřednictvím mimésis. Mimetickou aktivitu rozdělil Ricoeur do tří fází – mimesis I je poznáváním a osvojováním světa (předporozumění), mimesis II je konfigurací času a narativu do podoby [[literární fikce]], a konečně mimesis III je rekonstrukce a doplňování prostřednictvím aktu četby.Sládek (2007), s. 18–20. [144] => [145] => == Reference == [146] => [147] => {{Autoritní data}} [148] => [149] => [[Kategorie:Literární pojmy]] [150] => [[Kategorie:Estetika]] [151] => [[Kategorie:Poetika]] [] => )
good wiki

Mimésis

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Platón','Aristotelés','Erich Auerbach (filolog)','Paul Ricoeur','idea','Roland Barthes','Gérard Genette','realismus (literatura)','raný novověk','Philip Sidney','Quintus Horatius Flaccus','Ústava (Platón)'

Aristotelés

Idea

Platón