Array ( [0] => 15487395 [id] => 15487395 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Moudrost [uri] => Moudrost [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Veronese Allegory of Wisdom and Strength.jpg|náhled|upright=1.2| [[Paolo Veronese]]: Moudrost a síla (Kolem 1580, New York) ]] [1] => [2] => '''Moudrostí''' se obvykle rozumí shrnující a praktické rozumění světu i člověku, zároveň svrchované i taktně skromné, jež dává jistotu v rozhodování a jednání. K moudrosti nutně patří rozvaha, zkušenost a odstup od bezprostředních podnětů a okolností. Lidské společnosti moudrost vysoce cenily, ukládaly ji do [[přísloví]], vyprávění i náboženských spisů a v mnoha kulturách se pokládá za [[ctnost]].''Brockhaus Enzykopädie in 20 Bändern'', Wiesbaden 1974. Heslo "Weisheit", sv. 20, str. 149. [[Thomas Hobbes]] v díle ''Základy filosofie státu a společnosti (O občanu)'' definuje moudrost jako „dokonalou znalost pravdy ve všech vědech jakýchkoli“. Ta podle něj povstává z „trvajících vzpomínek na věci, jako by pomocí řady jakýchsi určitých názvů, nemůže však nikterak býti dílem náhlého ostrovtipu, nýbrž dobře rozvažujícího rozumu, což souborným názvem nazýváme [[Filosofie|filosofií]]“.Hobbes, Thomas. ''Základy filosofie státu a společnosti: (o občanu)''. Překlad Josef Král. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1909. 259 s. Filosofická bibliotéka. Řada 2; č. 2, s. 5. [[Sókratés]] před soudem o sobě říká, že „žádnou moudrost nemá, velkou ani malou“,Platón, ''Obrana Sókratova'' 21b. a [[Platón]] vysvětluje, že z úcty k moudrosti, kterou si žádný smrtelník nemůže osobovat, si zvolil název „filosof“ – ten, který po moudrosti touží. Izraelský politik [[Abba Eban]] si prý stěžoval, že „lidé i národy jednají moudře, až když vyčerpali všechny ostatní možnosti“.en:Wikiquote, ''Wisdom''. [3] => [4] => == Souvislosti == [5] => Jako jiné důležité pojmy, které nevznikly ve vědě, nýbrž v běžném lidském životě, není snadné moudrost definovat. Ostatně, jak ukázal americký kognitivní vědec [[George Lakoff]], pojmy nevznikají vymezením, nýbrž naopak jakýmsi nabalováním kolem základního významu či prototypu.G. Lakoff, ''Ženy, oheň a nebezpečné věci''. Praha 2006. Proto se pokusíme pojem moudrosti vysvětlit na základě pojmů blízkých a ovšem také rozdílů mezi nimi. [6] => [7] => Moudrost patrně souvisí se zkušeností a uvádí se obvykle na prvním místě základních čili „[[kardinální ctnosti|kardinálních ctností]]“: moudrost, spravedlnost, statečnost, mírnost. [[Hérakleitos]] říká, že moudrost je největší z ctností, je jen jedna, je i není božská a spočívá v tom, mluvit pravdu a jednat s ohledem na povahu věcí.Zlomek DK B 32, B 112. Moudrý musí mnoho vědět, ale moudrost podle Hérakleita není „mnohoučenost“ a nikdo z řeckých mudrců nepochopil, že se nepodobá ničemu jinému.Zlomky DK B 35, B 129 a B 108. Podle [[Immanuel Kant|I. Kanta]] je moudrost „praktická idea“,I. Kant, ''Kritika čistého rozumu'' I.339, životní cíl každého člověka, který lze k vědění přirovnat tak, že „věda je uspořádané vědění, kdežto moudrost je uspořádaný život.“ Anglický básník [[Thomas Stearns Eliot|T. S. Eliot]] si stěžoval: [8] => „Kde je ta moudrost, jež se nám ztratila v samém vědění? [9] => Kde je to vědění, jež se nám ztratilo v samých informacích?“T. S. Eliot, ''Choruses from the rock'' I. [10] => Brazilské přísloví říká, že „Poznání řeže svět na kousky, moudrost jej dává dohromady.“ [11] => [12] => Moudrý člověk – podle [[Molière|Molièra]] – nezná žádné rány osudu a i kdyby přišel o všechno, přece zůstane sám sebou.Molière, ''Les femmes savantes'', V.4. [[Leonardo da Vinci]] pokládal moudrost za „dceru zkušenosti“ a běžné označení „zub moudrosti“ naznačuje, jako kdyby moudrost souvisela se stářím; ovšem africké přísloví varuje, že stářím člověk zešediví, ne nutně zmoudří. Podle starého čínského mudrce Li-buwei se zdá, jakoby moudrý člověk jednal pomalu a váhavě – a přece je rychlý, protože si počká na správný čas.''Frühling und Herbst des Lü Bu We'', cit. na Wikiquote, ''Weisheit''. [13] => [14] => K moudrosti tak zřejmě patří jistá zdrženlivost jako u Sókrata a [[Bible|biblický]] prorok [[Izajáš]] proklíná ty, kdo si o sobě myslí, že jsou moudří.Bible, {{Citace bible|Iz|5|21}}. „Moudrý člověk bude mlčet, dokud nepřijde ta pravá chvíle, avšak nerozumný mluvka vždycky mluví v nepravý čas“, říká kniha Sírachovec (Sír 20,7), Židovské přísloví ovšem také říká: [15] => „Mlčet je známka moudrosti, ale jen mlčet žádná moudrost není.“ [16] => [[Svatý Jeroným]] v dopise napsal, že „mýlit se je lidské, ale přiznat omyl je známka moudrosti.“ Středověký křesťanský učenec [[Pierre Abélard]] napsal, že prvním klíčem k moudrosti je nepochybně stálé a časté tázání{{zdroj?}} a německý aforista [[Georg Christoph Lichtenberg]] říká: „První krok moudrosti je všechno napadat. Poslední: se vším se srovnat.“G. Ch. Lichteberg, ''Sudelbücher'' L, 2. [17] => [18] => == Literatura Moudrosti == [19] => {{Podrobně|Mudroslovné knihy}} [20] => Krátké kousky osvědčené moudrosti ve stručné, sevřené formě, někdy i ve verších, uchovávaly staré společnosti ústním podáním jako přísloví, průpovídky nebo [[bajka|bajky]] – možná nejstarší forma světské literatury. Už ze starověku známe písemné sbírky takové „moudrosti“, z Egypta i z Indie a Číny. Také některé biblické knihy mají povahu sbírky výroků a přísloví. Souhrnně se často hovoří o „sapienciální literatuře“ čili „literatuře moudrosti“, „mudroslovná literaruře“, případně o '''mudrosloví'''. [21] => [22] => V pozdní [[Starověk|antice]] a v [[novoplatónismus|novoplatónismu]] se zosobněná Moudrost (řecky ''sofia'') stala předmětem hlubokých úvah a dokonce i božského uctívání. Taková oslava ovšem dříve nebo později vyvolá i skepsi. Biblická [[kniha Kazatel]], spíše sbírka výroků a přísloví než jednolitý text, ji vyjadřuje velmi ostře: [23] => [24] => „Kde je mnoho moudrosti, je i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti“ (Kaz 1,18). [25] => „Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý; proč by ses měl zničit?“ (Kaz 7,16) [26] => [27] => Tradiční moudrost vyniká několika důležitými rysy: je stručná, jasná a prostá, týká se vždy aktuálních otázek lidského života a je ověřená staletým užíváním a předáváním. Proto se i dnes těší velké pozornosti a sbírek „mudrosloví“ jsou i v češtině desítky, počínaje slavnou sbírkou [[František Ladislav Čelakovský|F. L. Čelakovského]]. Z této popularity ovšem těží i méně seriózní autoři, kteří pod různými tituly vydávají vlastní „moudrosti“, přizpůsobené vkusu své doby. [28] => [29] => == Moudrost v Bibli a v křesťanství == [30] => [[Soubor:Sapientia.jpg|náhled|upright=1.2| Začátek Knihy Moudrosti ([[Codex gigas|Kodex Gigas]], 13. stol., Stockholm) ]] [31] => Bibličtí autoři skutečnou Moudrost vidí jako moudrost [[Hospodin]]ovu: „Vypravěči bájí a ti, kdo se pídí po vědění, cestu k moudrosti nepoznali,“[http://www.bibleserver.com/text/CEP/Báruk3,23 Báruk 3, 23] neboť „Počátek moudrosti je bát se Hospodina“ ({{Citace bible|Ž|111|10}}); [32] => [33] => Tato myšlenka se pak opakuje. Prorok [[Izajáš]] charakterizuje Hospodinova ducha takto: „Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy.“ ({{Citace bible|Iz|11|2}}) Autor [[Kniha moudrosti|Knihy Moudrosti]] chápe, že skutečná moudrost je dar a ví, že „moudrosti se nezmocním jinak, než dá-li mi ji Bůh“. (Mdr 8,21) [34] => [35] => Odtud je pak krok k tomu, postavit proti sobě domnělou lidskou „moudrost“ a moudrost pravou, Boží, jak to říká například apoštol [[Pavel z Tarsu|Pavel]]: „Moudrosti sice učíme, (...) ne ovšem moudrosti tohoto věku (...), nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství“ ({{Citace bible|1Kor|2|6}}). [36] => [37] => [[Ježíš Kristus]] v evangeliu říká: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým.“ ({{Citace bible|Mt|11|25}}) [38] => [39] => Ježíš na jiném místě říká, že „kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde“ ({{Citace bible|Mk|10|15}}); podobně čínský mudrc [[Lao-c']] prý kdysi řekl, že „moudrý muž slyší a vidí jako dítě.“ [40] => [41] => V [[křesťanství]] je moudrost jedna z [[kardinální ctnosti|kardinálních]], tj. hlavních či základních ctností. Moudrosti je věnována jedna z [[Deuterokanonický spis|deuterokanonických]] knih [[Starý zákon|Starého zákona]] – [[Kniha Moudrosti]] ({{Vjazyce2|la|''Liber Sapientiae''}}, někdy také ''Moudrost Šalomounova'', {{Vjazyce2|el|''Σοφια Σαλωμωνος''}}). [42] => [43] => == Moudrost v říši zvířat == [44] => [[Soubor:93 of '(A Spring and Summer in Lapland- with notes on the fauna of Luleä Lapmark. (By H. W. Wheelwright.))' (11094548473).jpg|vlevo|náhled|Sova jako symbol moudrosti ve zvířecí říši]] [45] => Symbolem moudrosti je v říši zvířat [[Sovy|sova]]. [46] => [47] => == Odkazy == [48] => === Literatura === [49] => * F. L. Čelakovský, ''Mudrosloví národu slovanského ve příslovích: připojena je též sbírka prostonárodních českých pořekadel''. Praha: LIKA KLUB, 2000 – 917 s. {{ISBN|80-86069-04-4}} [50] => * M. Fermine, ''Konfuciova moudrost''. Praha: Portál, 2004 – 143 s. : obr. {{ISBN|80-7178-841-4}} [51] => * ''Knihy tajemství a moudrosti: mimobiblické židovské spisy: pseudoepigrafy''. Díl 1. Praha: Vyšehrad, 1995 – 381 s. {{ISBN|80-7021-144-X}} [52] => * J. A. Komenský, ''Moudrost starých Čechů''. In: ''Dílo Jana Amose Komenského'', sv. 1. Praha: [[Academia]], 1969 – 414 s. [53] => * ''Lexikon východní moudrosti: buddhismus, hinduismus, taoismus, zen''. Olomouc : Votobia, 1996 – XI, 565 s. {{ISBN|80-7198-168-0}} [54] => * P. Law (vyd.), ''Moudrost Ježíšova''. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997 – 48 s. : ilustr. {{ISBN|80-7192-216-1}} [55] => * M. Merleau-Ponty, C. Lévi-Strauss, R. Barthes, ''Chvála moudrosti''. Bratislava: Archa 1994 – 99 s. {{ISBN|80-7115-077-0}} [56] => * K. Neradová (vyd.), ''Komenský kontra Gracián: Pansofie prodromus aneb O pravé a plné moudrosti: Příruční orákulum aneb Umění moudrosti''. Praha: Evropský literární klub, 2006 – 99, 134 s. : il. ; 16 cm {{ISBN|80-86316-67-X}} [57] => * H. J. M. Nouwen, ''Chléb na cestu: deník moudrosti a víry''. Kostelní Vydří: [[Karmelitánské nakladatelství]], 2000 – 159 s. {{ISBN|80-7192-475-X}} [58] => * J. J. Petuchowski, ''Kniha rabínské moudrosti: příběhy mistrů staré židovské tradice''. Praha: Portál, 2003 – 148 s. {{ISBN|80-7178-691-8}} [59] => * E. Wiesel, ''Příběhy proti smutku: moudrost chasidských mistrů''. Praha: [[Portál (nakladatelství)|Portál]], 1998 – 240 s. {{ISBN|80-7178-259-9}} [60] => * C. Bourgeaultová: ''Poznání cestou Moudrosti'', Brno: Lukáš a syn, 2023, 133 s. {{ISBN|978-8073-6415-97}}[https://info.dingir.cz/2024/01/poznani-cestou-moudrosti/ Poznání cestou Moudrosti] : [[Náboženský infoservis]], 15. 1. 2024[https://www.cbdb.cz/kniha-508205-poznani-cestou-moudrosti-the-wisdom-way-of-knowing Poznání cestou moudrosti] na ČBDB [61] => [62] => === Reference === [63] => [64] => [65] => === Související články === [66] => * [[Filosofie]] [67] => * [[Kniha Moudrosti]] [68] => [69] => === Externí odkazy === [70] => * {{Commonscat|Wisdom}} [71] => * {{Wikicitáty|téma=Moudrost}} [72] => * {{Wikislovník|heslo=moudrost}} [73] => [74] => {{Autoritní data}} [75] => {{Portály|Filozofie}} [76] => [77] => [[Kategorie:Ctnosti]] [78] => [[Kategorie:Etika]] [79] => [[Kategorie:Teologie]] [80] => [[Kategorie:Filozofie]] [] => )
good wiki

Moudrost

Paolo Veronese: Moudrost a síla (Kolem 1580, New York) Moudrostí se obvykle rozumí shrnující a praktické rozumění světu i člověku, zároveň svrchované i taktně skromné, jež dává jistotu v rozhodování a jednání. K moudrosti nutně patří rozvaha, zkušenost a odstup od bezprostředních podnětů a okolností.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Izajáš','kardinální ctnosti','Filosofie','Kniha Moudrosti','George Lakoff','František Ladislav Čelakovský','bajka','přísloví','Platón','Sókratés','Thomas Hobbes','ctnost'

Bajka

Ctnost

Izajáš

Platón

Přísloví

Přísloví jsou krátké a výstižné výroky, které vyjadřují určitou pravdu nebo zkušenost, a jsou předávány z generace na generaci.

Sókratés