Array ( [0] => 15480384 [id] => 15480384 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Mytologie [uri] => Mytologie [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:JamesGeorgeFrazer.jpg|vpravo|náhled|Sir James George Frazer, jeden z nejvýznamnějších mytologů 19. století]] [1] => '''Mytologie''' ('''mythologie''', '''bájesloví''', případně ''bájeslovectví'') je [[věda]] zabývající se studiem [[mýtus|mýtů]]. Zároveň je také toto slovo používáno jako termín pro předmět zkoumání této vědy, pro soustavu mýtů (např. [[egyptská mytologie]], [[řecká mytologie]], [[římská mytologie]]). Doslovně znamená mytologie "vyprávění příběhu" a toto slovo bylo tak původně i užíváno. Tradičně bývá řazena do [[antropologie náboženství]]. [2] => [3] => == Starověk a středověk == [4] => Nejstarší kritická [[reflexe]] mýtů se objevuje u prvních řeckých filosofů, například představitelů [[Milétská škola|Milétské školy]], kteří v opozici k tradiční [[kosmologie|kosmologii]] hledali původ světa v [[Pralátka|pralátce]] (arché). O něco později [[Xenofanés]] odmítl [[antropomorfismus|antropomorfní]] bohy, argumentoval tím, že kdyby zvířata uměla vytvářet sochy a obrazy, také by bohy zobrazila k obrazu svému. [[Hérakleitos]] se domníval, že neexistuje nic věčného ani neměnného a povýšil na nejvyšší princip [[Logos]]. [[Platón]] sice literární zpracování klasických mýtů odmítal, přestože ve svých filosofických dílech s některými mýty pracoval, s jeho dílem je spojen například mýtus o [[Atlantida|Atlantidě]] nebo mytologické představy o [[Reinkarnace|reinkarnaci]]. Je také prvním autorem, v jehož díle je doloženo slovo mytologie.PUHVEL, Jaan, Srovnávací mythologie, Praha, Lidové noviny, 1997, {{ISBN|80-7106-177-8}}, s. 21 Mezi první teoretické modely podstaty mýtu patří názor [[Theagenés z Rhegia|Theagenése z Rhegia]], který mýtu přisuzuje [[symbol]]ickou hodnotu, z čehož vyplývá že by měl být chápán jako [[alegorie]]. U [[Hérodotos|Hérodota]] se zas objevuje názor že mýty jsou překroucením [[historie]] a že bohové byly původně výjimečnými lidmi. Tato teorie se podle řeckého filosofa [[Euhémeros|Euhémera]] nazývá euhemerismus. Pojetí alegorie se později prosadilo především u [[stoicismus|stoiků]], zatímco euhemerismus u [[epikurejství|epikurejců]] a také u [[Patristika|patristických]] a středověkých [[křesťanství|křesťanských]] učenců.PUHVEL, Jaan, Srovnávací mythologie, Praha, Lidové noviny, 1997, {{ISBN|80-7106-177-8}}, s. 23 Někteří autoři jako [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] ovšem oba názorové směry úspěšně kombinovali. Římský filozof [[Titus Lucretius Carus|Lucretius]] zase proslul racionálními argumenty proti existenci [[kentaur]]ů, [[drak]]ů a podobných monster. V době [[středověk]]u byly poprvé zaznamenány neklasické mýty, například [[Irsko|irskými]] mnichy zkompilované [[Knihy o dobývání Irska]], [[Gesta Danorum]] [[Saxo Grammaticus|Saxona Grammatica]] nebo [[Prozaická Edda]] [[Snorri Sturluson|Snorriho Sturlusona]], z této doby pochází i nejdůležitější zprávy o [[Slovanská mytologie|slovanské mytologii]] v [[Helmold z Bosau|Helmondově]], [[Kosmova kronika česká|Kosmově]] či [[Pověst vremennych let|Nestorově kronice]]. [5] => [6] => == Období raného novověku == [7] => Během [[renesance]] studium mýtů přes zájem o klasickou kulturu stagnovalo, Daniel Heinsius se pokoušel o srovnání antické mytologie se [[Starý zákon|Starým zákonem]], na což v 17. století navázal Samuel Bochart, který mimo jiné ztotožnil [[Prométheus|Prométheova]] otce [[Iapetos|Iapetea]] s hebrejským [[Jáfet]]em. Až během [[18. století]] začaly vznikat práce jako ''O původu pohádek'' [[Bernard le Bovier de Fontenelle|Bernarda Fontelleho]], ''O kultu fetišů'' [[Charles de Brosses|Charlese de Brosses]] nebo ''Nová věda'' [[Giambattista Vico|Giambattisty Vica]], které představovaly už poměrně vyspělý model chápání mýtů. V druhé polovině 18. století zájem o mýty rapidně vzrostl díky nástupu [[romantismus|romantismu]], který je přijímal někdy až s nekritickým obdivem. Novou vlnu bádání zahájil německý filosof [[Johann Gottfried Herder]], jehož myšlenky ovlivnily pozdější [[národní obrození]] a dále [[bratři Grimmové]], [[Friedrich Schelling]] a později [[Ernst Cassirer]], kteří prosazovali autonomii mýtu. Zvláště Cassierer koncem 19. století přikládal mýtu ústřední význam, označil mýtus za podloží, z něhož vyrůstají další lidské formy prožívání a poznávání [[Realita|reality]], jako je umění, náboźenství, právo, ale i věda a technika. [8] => Ještě předtím, počátkem [[19. století]] měly velký vliv na rozvoj mytologie vykopávky na [[Blízký východ|Předním východě]] a v [[Egypt]]ě, [[kolonizace|kolonizaci]] [[Indie]] a rozpoznání existence [[indoevropské jazyky|indoevropské jazykové skupiny]] [[William Jones (filolog)|Williamem Jonesem]]. To vyústilo mimo jiné ve vznik [[srovnávací mytologie]] založené na [[srovnávací lingvistika|srovnávací lingvistice]], což však vedlo k nedostatečně zdůvodněnému ztotožňování mytických postav na základně jazykové podobnosti.PUHVEL, Jaan, Srovnávací mythologie, Praha, Lidové noviny, 1997, {{ISBN|80-7106-177-8}}, s. 27 [9] => [10] => == 19. století == [11] => Počátkem 19. století se široce rozšířila interpretační metoda alegorie vykládající mýty pomocí jednoho úzkého přírodního jevu, například bouře u [[Adalbert Kuhn|Adalberta Kuhna]], ohně u [[Johann Hertel|Johanna Hertela]], měsíce u [[George Hüssing|Georga Hüsinga]] a slunce u [[Friedrich Max Müller|Maxe Müllera]] či heliolitické školy. Poslední jmenovaná teorie byla obzvláště vlivná a v konečném důsledku podpořila dlouhou diskreditaci srovnávací mytologie.PUHVEL, Jaan, Srovnávací mythologie, Praha, Lidové noviny, 1997, {{ISBN|80-7106-177-8}}, s. 28 Tuto metodu uplatlin v kontextu [[Slovanská mytologie|slovanské mytologie]] i [[Karel Jaromír Erben]]. [12] => Na konci 19. a začátku [[20. století]] se stal dominantním přístupem [[mýtus a rituál|ritualismus]], často ve spojení s [[Evolucionismus|evolucionismem]]. Vědci v tomto období hledají nejarchaičtější či nejpůvodnější formu náboženství a mytologie, sestavují evoluční linie. Klíčovou roli má studium vztahů mezi mýtem a rituálem,nto směr byl představován především [[James Frazer|Jamesem Frazerem]] proslaveným dílem [[Zlatá ratolest]], [[Edward Burnett Tylor|Edwardem Tylorem]] a [[Jane Ellen Harrison|Jane E. Harrisonová]]. Podle této teorie je mýtus verbalizovaným rituálem. Pokud rituál zanikne, mýtus tím ztrácí svou funkci a postupně je degradován, často až do žánru [[pověst]]i či [[pohádka|pohádky]]. [13] => Odpovědí na evolucionismus se stává difuzionismus, zaměřený na výzkum rozšíření kulturních jevů, vymezování kulturních celků a jejich vzájemné interakce, šíření kulturních fenoménů včetně mýtů migrací a kulturní výměnou. Významným představitelem tohoto směru byli [[Franz Boas]] a [[Wilhelm Schmidt]], známý svou kontroverzí teorií ''urmonoteismu'', podle níž primitivní lidské kultury vyznávaly monoteismus, zatímco polyteistické mytologie vznikly sekundárně, degenerací prapůvodního monoteismu. [14] => Vlivné byly také teorie založené na [[sociologie|sociologii]], představované například [[Émile Durkheim|Émilem Durkheimem]], [[Marcel Mauss|Marcelem Maussem]] a [[Paul Radin|Paulem Radinem]], podle nichž mýty plní především funkci [[Společenská smlouva|společenské smlouvy]], napomáhají udržovat optimální mezilidské vztahy, zvyšují soudržnost lidské komunity a schopnost jejího fungování. Ve dvacátém století na toto pojetí mytologie navázali [[Mary Douglas]] a [[Clifford Geertz]], pro něhož byly mýty veřejným vyjádřením způsobu, jakým příslušníci určité kultury rozumí světu kolem sebe.ORTNER, Sherry B. Theory in Anthropology Since the Sixties. Comparative Studies in Society and History. 1984, roč. 26, čís. 1, s. 128-129. [15] => [16] => == 20. století == [17] => Co se psychoanalýzy týče, mýty studoval již [[Sigmund Freud|Freud]], který ale k mýtům a náboženství obecně zaujímal spíše negativní postoj. Mnohem větší pozornost jim věnovala [[Carl Gustav Jung|jungiánská]] odnož. Sám Jung v mýtech viděl projevy [[kolektivní nevědomí|kolektivního nevědomí]] a věnoval velkou pozornost teorii [[archetyp]]ů. Jeho myšlenky byly rozvedeny například [[Joseph Campbell|Josephem Campbellem]], podle něhož mýtus představuje cestu lidského jedince k poznání sebe sama. K dalším představitelům psychoanalýzy v mytologii patřili [[Otto Rank]], [[Richard Somerset Raglan]] nebo [[James Hillman]]. [18] => Značný vliv měl na mytologii též [[strukturalismus]] v díle [[Claude Lévi-Strauss]]e, v jehož díle došlo ke sblížení mytologie s [[Antropologie|antropologií]], neboť mýty v sobě dle Lévi-Strausse kódují základní struktury každé lidské společnosti, jež je možné vyjádřit pomocí řady [[binární opozice|binárních opozic]]. Naproti tomu [[Mircea Eliade]] přistupoval k mytologii z hlediska [[Hermeneutika náboženství|hermeneutické]] [[Religionistika|religionistiky]], především zdůrazňoval protiklad posvátného a profánního, případně chaosu a řádu. Ústřední pro něj byl pojem posvátna jako nezávisle existující entity, která proniká do profánního světa každodenní lidské existence, tento proces pronikání posvátka do běžné reality se označuje jako ''hierofanie''. Mýty podle Eliadeho zachycují okamžiky ''hierofanie'', která s sebou přináší i přeměnu chaosu v řád. [19] => Od poloviny 20. století se také začala vracet indoevropská srovnávací mytologie, představovaná hlavně dílem [[Georges Dumézil|Georgese Dumézila]] a jeho [[Trojfunkční hypotéza|trojfunkční teorií]], na rozdíl od raných srovnávacích teorií založená především na [[Textová kritika|kritické analýze textů]]. [20] => Mezi nejnovější tendence v přístupu ke studiu mýtů představuje [[kognitivní religionistika]], např. v díle [[Pascal Boyer|Pascala Boyera]] nebo v podobě spojené s antropologií u [[Jared Diamond|Jareda Diamonda]]. [21] => [22] => == Odkazy == [23] => [24] => === Reference === [25] => [26] => [27] => === Externí odkazy === [28] => * {{Commonscat}} [29] => * {{Wikislovník|heslo=mytologie}} [30] => {{Autoritní data}} [31] => [32] => [[Kategorie:Mýty a pověsti| ]] [33] => [[Kategorie:Antropologie náboženství]] [] => )
good wiki

Mytologie

Sir James George Frazer, jeden z nejvýznamnějších mytologů 19. století Mytologie (mythologie, bájesloví, případně bájeslovectví) je věda zabývající se studiem mýtů.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Slovanská mytologie','symbol','antropomorfismus','Hermeneutika náboženství','Johann Gottfried Herder','Reinkarnace','epikurejství','Otto Rank','Platón','Prométheus','kosmologie','Společenská smlouva'

Antropomorfismus

Kosmologie

Kosmologie je vědní disciplína zabývající se studiem vesmíru jako celku, jeho původu, struktury, vývoje a konečného osudu.

Platón

Prométheus

Reinkarnace

Symbol

Symbol is a concept widely used in various human activities and sciences.