Array ( [0] => 14677110 [id] => 14677110 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Nacionalismus [uri] => Nacionalismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Nationalismus, také nazývaný nacionalismus, je politický a ideologický směr, který zdůrazňuje význam národa, jeho kultury, jazyka a tradic. V českém kontextu se nacionalismus vyvíjel od 19. století a hrál významnou roli při formování českého národního uvědomění a boji za politickou nezávislost Českých zemí. Nacionalismus v českých zemích se formoval jako reakce na dominanci německé kultury a politického systému. V 19. století se české národní hnutí zaměřovalo na obnovu českého jazyka, literatury a kultury. Vznikaly české národně uvědomělé organizace a spolky, které se snažily posílit kulturní a politickou identitu českého národa. Po první světové válce se nacionalismus stal důležitým prvkem v československém státě, který vznikl po rozpadu Rakousko-Uherska. Československý nacionalismus se zaměřoval na posílení českého státu a podporu všech jeho obyvatel, bez ohledu na jejich národnostní či etnickou příslušnost. Během druhé světové války se však nacionalismus stal součástí nacistického a fašistického politického systému. Po roce 1945 byl český nacionalismus potlačen komunistickým režimem, který prosazoval internacionalistickou ideologii. Po pádu komunismu v roce 1989 se nacionalismus opětovně objevil v politickém diskurzu, přičemž se však staly zřejmé určité nebezpečné a radikální tendence. V průběhu 90. let byl nacionalismus spojován s vznikem nových politických stran a hnutí, které se zaměřovaly na ochranu českých zájmů a bojovaly proti přistoupení České republiky k Evropské unii. Dnes je nacionalismus stále přítomen v české politice a společnosti, avšak je často debated and kritizován jako xenofobní a rasistický. [oai] => Nationalismus, také nazývaný nacionalismus, je politický a ideologický směr, který zdůrazňuje význam národa, jeho kultury, jazyka a tradic. V českém kontextu se nacionalismus vyvíjel od 19. století a hrál významnou roli při formování českého národního uvědomění a boji za politickou nezávislost Českých zemí. Nacionalismus v českých zemích se formoval jako reakce na dominanci německé kultury a politického systému. V 19. století se české národní hnutí zaměřovalo na obnovu českého jazyka, literatury a kultury. Vznikaly české národně uvědomělé organizace a spolky, které se snažily posílit kulturní a politickou identitu českého národa. Po první světové válce se nacionalismus stal důležitým prvkem v československém státě, který vznikl po rozpadu Rakousko-Uherska. Československý nacionalismus se zaměřoval na posílení českého státu a podporu všech jeho obyvatel, bez ohledu na jejich národnostní či etnickou příslušnost. Během druhé světové války se však nacionalismus stal součástí nacistického a fašistického politického systému. Po roce 1945 byl český nacionalismus potlačen komunistickým režimem, který prosazoval internacionalistickou ideologii. Po pádu komunismu v roce 1989 se nacionalismus opětovně objevil v politickém diskurzu, přičemž se však staly zřejmé určité nebezpečné a radikální tendence. V průběhu 90. let byl nacionalismus spojován s vznikem nových politických stran a hnutí, které se zaměřovaly na ochranu českých zájmů a bojovaly proti přistoupení České republiky k Evropské unii. Dnes je nacionalismus stále přítomen v české politice a společnosti, avšak je často debated and kritizován jako xenofobní a rasistický. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Ereignisblatt aus den revolutionären Märztagen 18.-19. März 1848 mit einer Barrikadenszene aus der Breiten Strasse, Berlin 01.jpg|náhled|[[Revoluce roku 1848 v Německu|Revoluce roku 1848]] si kladla za cíl sjednocení Německa]] [1] => '''Nacionalismus''', národovectví (z lat. ''natio'', národ), jsou myšlenkové tendence, ideologie a politika zdůrazňující význam [[národ]]a, tedy sounáležitost skupiny lidí, kteří obvykle (dle různé definice národa) sdílejí společný původ, historii, jazyk, kulturu a území. Z nacionalismu vychází myšlenka [[Národní stát|národních států]], na které je do značné míry založeno dnešní uspořádání států světa. Z tohoto pojetí také vychází názvosloví používající pojmy ''národní'' a ''mezinárodní''. Pod vlivem [[nacismus|nacistického]] (národně [[socialismus|socialistického]]) vypjatého nacionalismu se tento výraz začal používat také v negativním smyslu pro ideologii [[Šovinismus|šovinismu]], přesvědčení o výjimečnosti vlastního národa. Tento význam většinou nemívá odpovídající český výraz '''národovectví'''. Příbuzným pojmem je [[patriotismus]], česky ''vlastenectví'', který zdůrazňuje [[vlast]] (otčinu, něm. ''Vaterland,'' lat. ''patria''), tedy rodiště či (u exulantů) zemi rodičů. [2] => [3] => Nacionalismus jako intelektuální postoj je doložitelný již ve středověkých pramenech (''[[Kosmova kronika česká|Kosmova kronika]]'', ''[[Dalimilova kronika|Kronika tak řečeného Dalimila]]'') a v díle i působnosti středověkých myslitelů ([[Jeroným Pražský]], Johlín z Vodňan).{{Citace monografie [4] => | příjmení = František. [5] => | jméno = Šmahel, [6] => | příjmení2 = [7] => | jméno2 = [8] => | titul = Idea naroda v husitských C̆echách [9] => | url = [10] => | vydání = 2., doplněné vyd., v nakl. Argo 1 [11] => | vydavatel = Argo [12] => | místo = Praha [13] => | rok = [14] => | počet stran = 345 [15] => | strany = [16] => | isbn = 8072032615 [17] => }} O středověkém nacionalismu (namísto dynastického či zemského vlastenectví) zpravidla hovoříme tehdy, když se v pramenech vedle definice národa vlastí (''patria''), případně vírou (''feides''), vyskytuje definice jazykem a etnickým původem (''lingua'' a ''sanquis'' u Jeronýma){{Citace monografie [18] => | příjmení = František. [19] => | jméno = Šmahel, [20] => | příjmení2 = [21] => | jméno2 = [22] => | titul = Mezi středověkem a renesancí [23] => | url = [24] => | vydání = Vyd. 1 [25] => | vydavatel = Argo [26] => | místo = Praha [27] => | rok = [28] => | počet stran = 428 pages, 24 pages of plates [29] => | strany = [30] => | isbn = 807203426X [31] => }}. Ve středověku je nacionalismus často spojen s vymezením proti ostatním zemským národům (v [[České země|Českých zemích]] zejména proti [[Sudetští Němci|Němcům]], v menší míře proti Polákům), které se často od původního obyvatelstva liší pouze etnicky (nikoli jazykem atd.). [32] => [33] => Raně novověký nacionalismus se středověkým sdílí především svou exkluzivitu, tedy omezenost na relativně úzkou vrstvu inteligence. Vědecký názor, podle kterého se '''moderní nacionalismus''' od nacionalismu '''předmoderního''' odlišuje především zapojením mas (střední a nižší vrstvy) do politiky a angažovaností všech vrstev v národnostních a jazykových otázkách, se nazývá kvantitativní evolucionismus. [34] => [35] => Moderní nacionalismus má původ zejména v [[Romantismus|romantismu]] (zájem o národní historii) a [[Velká francouzská revoluce|velké francouzské revoluci]], která sjednocený národ chápala jako protiklad [[Ancien régime]]. Nacionalismus se tak nejvýrazněji rozvíjel v [[19. století]] v Evropě, kdy v oblasti kultury se projevoval [[Národní obrození|národními obrozeními]], v oblasti politiky nejvýrazněji [36] => [[Risorgimento|sjednocením Itálie]] a [[Sjednocení Německa|Německa]], novými národními státy vzniklými sjednocením menších států. [37] => [38] => Nacionalismus hrál ještě větší roli ve 20. století. Byl jedním z principů [[Důsledky první světové války|uspořádání Evropy]] po [[První světová válka|první světové válce]], které dalo [[Vznik Československa|vzniknout Československému státu]]. Vypjaté podoby nacionalismus dostal v řadě států ve třicátých letech, zejména v německém [[Nacismus|nacismu]], který ve jménu nacionálních zájmů rozpoutal [[Druhá světová válka|druhou světovou válku]]. Nacionalismus měl vliv i po druhé světové válce, výrazně ovlivnil uspořádání světa v [[Postkolonialismus|postkoloniálních]] oblastech, později například působil při [[Rozpad Sovětského svazu|rozpadu Sovětského svazu]], [[Válka v Jugoslávii|Jugoslávie]] nebo [[Zánik Československa|Československa]]. V různé míře ovlivňuje politiku států a změny na [[Politická mapa|politické mapě]] světa i v současnosti. [39] => [40] => == Pravolevá orientace == [41] => [[Soubor:Eugène Delacroix - La liberté guidant le peuple.jpg|náhled|vpravo|200px|''Svoboda vede lid na barikády'' ([[Eugène Delacroix]], [[1830]])]] [42] => V porevoluční [[Francie|Francii]] byl nacionalismus spojen s [[levice|levicí]] a republikány. Po éře [[Georges Boulanger|boulangerismu]] a [[Dreyfusova aféra|Dreyfusově aféře]] se však nacionalismus stal hodnotou vyznávanou i [[pravice|pravicí]]. Ti to pojali jako ochranu tradičních hodnot spojených s historickým dědictvím národa.{{Citace monografie | příjmení = Knapp | jméno = Andrew | odkaz na autora = Andrew Knapp | titul = The Government and Politics of France | vydavatel = Routledge | místo = | rok = 2006 | isbn = 978-0415357326 | strany = 560 | url = http://books.google.cz/books?id=67ttjXHhT3wC&dq=the+government+and+politics+of+france&printsec=frontcover&q=&hl=cs#v=onepage&q=the%20government%20and%20politics%20of%20france&f=false | jazyk = anglicky}} Někteří dokonce podporovali [[etnický nacionalismus]] stavějící na idejích [[Sociální darwinismus|sociálního darwinismu]] o přežití nejsilnějších, které aplikovali na národ či rasu. Pravicový nacionalismus má romantický charakter. [43] => [44] => == Podrobnější charakteristika == [45] => Nacionalismus je kolektivní [[ideologie]], týká se tedy v první řadě celých společenských skupin. [46] => [47] => V nacionalistickém pojetí jsou národy definovány na základě různých kritérií, podle nichž se rozlišují společenské skupiny, které rysy národa vykazují a které nikoliv, a jak se jednotlivé národy od sebe liší. Tato kritéria byla často značně oportunistická a mohla být zneužívána pro politické účely, jež s kategorií národa neměly nic společného. Mezi nejčastější charakteristiky národa patří společný [[Jazyk (lingvistika)|jazyk]], [[kultura]], dějiny a v neposlední řadě území, které jeho členové trvale obývají, a někdy také náboženství (Severní Irsko, bývalá Jugoslávie). Tato charakteristika vznikla v [[Evropa|Evropě]] v [[19. století]], a proto působí značné obtíže, pokud se ji snažíme aplikovat v jiných částech světa. [48] => [49] => Nacionalisté – jako všichni ostatní – pohlíží na vývoj a rozvoj svého státu, ale také na své životní hodnoty, úkoly a cíle prizmatem své ideologie. V krajních polohách upřednostňují zájmy svého národa před celkovým rozvojem širšího společenství států. Typický byl tento stav v 19. století v době [[kolonialismus|kolonialismu]], ačkoli tento přístup není ani zdaleka vázán jen na nacionalismus, na rozdíl od [[protekcionismus|protekcionismu]] a [[merkantilismus|merkantilismu]]. [50] => [51] => Nacionalismu se však obecně přiznává i veskrze kladné působení, jako je soutěživost mezi národy, vedoucí zpravidla k rychlému zvýšení civilizační a kulturní úrovně, schopnost jedince nezištně napnout své síly na zušlechťování různých stránek svého společenství a činný vztah k širší komunitě vůbec. Nacionalismus je také úzce spjat se vznikem [[národ|národních států]], mimo něž by klasická občanská společnost evropského typu a s ní související starodemokracie v podstatě nebyly možný. V prostředí Evropy, například v bývalém rakouském mocnářství, proto národní hnutí zpravidla šla ruku v ruce s hnutími za politickou a sociální emancipaci a za demokratické uspořádání společnosti (revoluce 1848, ústava, [[parlamentarismus]], reformy školství, spolkový život po r. 1860, dělnické hnutí a podobně). [52] => [53] => Nacionalismus měl výrazný vliv na evropské a světové dějiny od 19. století. Dříve je velmi obtížné o nacionalismu hovořit (řada odborníků dokonce odmítá použít tento termín pro období před [[Velká francouzská revoluce|francouzskou revolucí]], neboť i slovo národ mohl mít často značné odlišný obsah od dnešního). Kritici tohoto názoru namítají, že nacionalismus je daleko staršího data, což například v českých podmínkách dokládá [[Dalimilova kronika]] nebo některé texty husitské epochy, nejhojnější jsou ovšem doklady českého jazykového nacionalismu z období baroka (obzvláště pozoruhodný je jazykový zákon z r. 1615 nebo ''Okřik'' [[Pavel Stránský ze Zap|Pavla Stránského ze Zap]] z r. 1618, dokonce i v „temném“ 18. století např. anonymní ''[[Země dobrá, to jest země česká]]''). [54] => [55] => Moderní nacionalismus se šířil v souvislosti s formováním národního uvědomění a snahami o národní nezávislost u nesamostatných etnik ([[Česko|Češi]], [[Polsko|Poláci]], [[Itálie|Italové]], [[Německo|Němci]], [[Baskové]] a jiné evropské národy, mimo Evropu např. [[Indie|Indové]] a [[Brazílie|Brazilci]]). U již existujících národů, obývajících autonomní území ([[Francie|Francouzi]], [[Spojené království|Britové]], [[Japonsko|Japonci]], Američané – [[Spojené státy americké|USA]]) posiloval vnitřní politické a ekonomické úsilí uvnitř jednotlivých států v zájmu hospodářsky předstihnout ostatní soupeřící státy (koloniální expanze, rozvoj průmyslu, vědy a dopravy). [56] => [57] => Specifický je židovský nacionalismus, jenž se ve své politické rovině projevuje tzv. [[sionismus|sionismem]]. [58] => [59] => Později byly některé aspekty nacionalismu využity k formování a obhajobě řady totalitních či diktátorských ideologií a doktrín ([[nacismus]], [[perónismus]], [[frankismus]]). [60] => [61] => Nacionalismus dal vzniknout řadě novodobých národních mýtů, které měly či mají podpořit národní soudržnost či národní uvědomění uvnitř skupiny. Mýty či výklad vlastních dějin ovšem hrály důležitou roli při formování vědomí pospolitosti u všech lidských společenství od nejstarších dob, tedy dávno před vznikem moderního nacionalismu, a svou dvojznačnou funkci plní i nadále. [62] => [63] => == Nacionalismus dle Masaryka == [64] => [[Tomáš Garrigue Masaryk]] charakterizoval pozitivní úlohu nacionalismus ve svém spise ''[[Světová revoluce]]'' následujícím způsobem: „Nenamítám pranic proti nacionalismu, jestliže se tímto názvem označuje láska k národu; láska k národu, národnostní idea, jak se obyčejně říká, je velmi cenná a šlechetná síla politická, organizující jednotlivce v obětivý celek. A tyto organizované národní celky se spojují v člověčenstvo. O lásku k národu nemůže být sporu; spor může být jen o kvalitu té lásky a o to, čeho pro národ dosahujeme, jaký je program a taktika lásky k národu. Jsem odedávna pro Nerudovu lásku k národu uvědomělou, nestačí mně dušování o lásce k národu, ta se dnes rozumí sama sebou, ale nerozumí se samo sebou, že je správný a oprávněný každý program, jejž jednotlivci, frakce a strany prohlašují za národní.“ [65] => [66] => == Nacionalismus dle Ernesta Gellnera == [67] => [[Ernest Gellner]] odmítá všeobecně rozšířené pojetí, že nacionalismus je projevem probouzení se spících [[národ]]ů. [[Národnost]] není součástí lidské přirozenosti, národnost byla zkonstruována až jako požadavek nacionalismu. [68] => [69] => Základní myšlenka Gellnerova pojetí nacionalismu bývá vyjadřována heslem: ''Nacionalismus vytváří národ, a ne naopak.'' [70] => [71] => Vznik nacionalismu Gellner spojuje s [[průmysl]]ovou epochou. Podle Gellnera je moderní svět průmyslu nejen prostředím, kde se nacionalismus mohl objevit a prosadit, tedy předpokladem jeho vzniku, ale také naopak nacionalismus je nutným projevem a požadavkem moderní doby. [72] => [73] => Klíčovými rysy průmyslové éry a nacionalismu jsou dle Gellnera stejnorodost, [[gramotnost]] a [[anonymita]]. [74] => [75] => Nacionalismus je speciálním typem [[patriotismus|patriotismu]] uskutečňovaným v kulturně homogenních jednotkách. Tyto jednotky musí být dostatečně velké, aby mohly mít naději na udržování vzdělávací soustavy. [76] => [77] => Další podmínkou vzniku nacionalismu je totiž ''vysoká [[vzdělání|vzdělaná]] kultura'' (tj. [[kultura]] opírající se o [[písmo]]), která ke své existenci potřebuje právě vzdělávací soustavu. [78] => [79] => Třetí podmínkou nacionalismu je anonymita obyvatelstva. Pro jednotlivce už není stěžejní členství v podskupině ([[komunita]], [[církev]], široká [[rodina]], [[obec]], [[cech]]), ale je přímo jednotkou „národa“. [80] => [81] => == Proudy nacionalismu == [82] => === Liberální nacionalismus === [83] => [84] => V liberálním nacionalismu, který patří k nejstarším proudům nacionalismu, lze spatřovat klasickou formu evropského liberalismu. Jeho vznik se datuje do konce 18. století, kdy probíhala [[Velká francouzská revoluce]]. Tento směr se rychle šířil na evropském kontinentu, ideje nejzřetelněji formuloval [[Giuseppe Mazzini]], o kterém se často hovoří jako o „proroku“ sjednocení Itálie. Další významnou osobností liberálního nacionalismu byl [[Simón Bolívar]], [[Sunjatsen]], [[Woodrow Wilson]] nebo první indický premiér [[Džaváharlál Néhrú|Džavárharlál Néhrú]].{{Citace monografie|příjmení = Heywood|jméno = Andrew|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Politologie|vydání = |vydavatel = Eurolex Bohemia|místo = Praha|rok = 2004|počet stran = |strany = |isbn = 80-86432-95-5}} [85] => [86] => Liberální nacionalismus vychází z předpokladu, že se společnost přirozeně dělí na národy a každý národ má svoji identitu. Hlavním tématem je věrnost zásadě sebeurčení národa, což vede k vytvoření národního státu. [87] => [88] => === Konzervativní nacionalismus === [89] => [90] => [[Soubor:Bundesarchiv Bild 137-004055, Eger, Besuch Adolf Hitlers.jpg|náhled|upright|Sudetští Němci v [[Cheb]]u vítají [[Adolf Hitler|Adolfa Hitlera]]]]Konzervativci nekladou takový důraz na principiální nacionalismus projevující se všeobecným sebeurčením, ale jde především o sociální soudržnost a veřejný pořádek ztělesněný v pocitech národního vlastenectví. Hlavním cílem konzervativního nacionalismu je zachování jednoty národa. Nacionalismus se tím stává jednou z forem [[Tradicionalismus|tradicionalismu]], což se projevuje neustálým ohlížením se do minulosti (např. v USA, neustálé zdůrazňování [[Mayflower|Otců poutníků]] a [[Americká válka za nezávislost|Války za nezávislost]]). Mezi představitele tohoto proudu patří [[Charles de Gaulle]]. [91] => [92] => === Rozpínavý nacionalismus === [93] => [94] => Rozpínavý nacionalismus je pravým opakem zásadové míry sebeurčení národa (liberální nacionalismus) a projevuje se především agresivitou a militarismem. Je výrazně spojován s koloniální expanzí v Africe a evropským imperialismem. Ve Spojeném království se začalo používat nové slovo ''jingoism'', hurávlastenectví, kterým se měla popsat tato nálada – lidový nacionalismus.{{Citace monografie|příjmení = Heywood|jméno = Andrew|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Politické ideologie|vydání = |vydavatel = Vydavatelství a nakladatelství Alex Čeněk|místo = Plzeň|rok = 2008|počet stran = |strany = |isbn = 978-80-7380-137-3}} Tradiční německý nacionalismus vykazoval znaky [[Šovinismus|šovinismu]], který se nejvýrazněji projevil v [[Rasismus|rasistických]] a [[Antisemitismus|antisemitských]] teoriích rozvíjených [[nacismus|nacisty]]. [95] => [96] => === Protikoloniální nacionalismus === [97] => [98] => Zážitek koloniální nadvlády pomáhal probouzet v lidu Asie a Afriky vědomí přináležitosti k národu a touhu po národním osvobození a vedl tak ke specifickému protikoloniálnímu nacionalismu. Až příliš velká impéria Británie, Francie, Nizozemska a Portugalska se pod tlakem sílícího nacionalismu nakonec zhroutila. Tento antikolonialismus výrazně ovlivnil podobu nacionalismu v rozvojovém světě. Většina vůdců antikoloniálních hnutí byla přitahována určitou podobou socialismu – počínaje mírumilovnými představami [[Mahátma Gándhí|Gándhího]] a [[Džaváharlál Néhrú|Néhrua]] a konče revolučním marxismem vyznávaným [[Mao Ce-tung]]em v Číně. Důsledkem toho v těchto zemích hnutí znárodnila ekonomické zdroje, cizí majetek a založila plánovaná hospodářství sovětského typu. [99] => [100] => == Nacionalismus v českých zemích == [101] => Přestože dnešní pojetí národu a nacionalismu se i v českých zemích vytvářelo až v novověku, lze některé rysy nalézt již od středověku, zejména ve vymezování se [[Češi|Čechů]] vůči [[Němci|Němcům]]. Za jeden z raných příkladů bývá považováno shromáždění českých velmožů proti německému nepříteli před [[Bitva u Chlumce (1126)|bitvou u Chlumce]] roku 1126. Výrazněji je tato tendence patrná v postojích neznámého pisatele ''[[Dalimilova kronika|Dalimilovy kroniky]]'' z počátku 14. století. Národní rysy nabralo i období [[husitství]], které se stalo ústředním motivem [[České dějiny|českých dějin]] v pojetí „Otce českého národa“, [[František Palacký|Františka Palackého]]. V následujícím období nad nacionalistickými tendencemi převládaly zájmy [[Stavy|stavovské]] a [[Česká reformace|konfesijní]], nacionální charakter tak nemělo např. ani [[české stavovské povstání]]. V [[Doba pobělohorská|době pobělohorské]] došlo k centralizaci [[Habsburská monarchie|habsburské monarchie]] a s tím k poklesu významu českých elit a českého jazyka. [102] => [103] => Zavádění a formování pojmu nacionalismus v Českých zemích můžeme sledovat v časech [[České národní obrození|národního obrození]]. Tento trend s sebou nesl určité znaky, kterými se vyznačovala počáteční forma fenoménu nacionalismu jako takového. V letech národního obrození byla brána jednota národa jako etnografický společenský prvek – biologický základ národa. K tomuto pojmu také příslušela půda, jelikož s ní byly spojovány dějinné představy národa i osobní zážitky. Proto tedy měla vyšší než hmotnou hodnotu – byla vlastí. Další důležitou složkou byla pro obrozence také řeč. Díky ní byla zprostředkována jazyková jednota a jednota kulturní. Tento proces sloužil následně pro formování dalších generací, přičemž mateřská řeč a její znalost určovala stupeň vlastenectví. Státnost, v tomto případě budoucí česká státnost, jež je mnohdy nesprávně chápána jako projev nacionalismu, se v té době teprve formovala. Náboženské vlivy zasahovaly do vzniku nacionalismu v Českých zemích jen okrajově, jelikož neurčovaly jeho zaměření, ale spíše postulovaly tzv. nadpřirozené oprávnění národa.KUTNAR, František. ''Obrozenské vlastenectví a nacionalismus: příspěvek k národnímu a společenskému obsahu češství doby obrozenské''. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003, s. 303-307. {{ISBN|80-7184-833-6}}. [104] => [105] => Jako příklad nacionalistických postojů v Československu po [[První světová válka|první světové válce]] lze uvést Československou národní demokracii, výrazné studentské nacionalistické spolky, intelektuální revue Národní Myšlenka nebo hnutí [[Vlajka (hnutí)|Vlajka]]. Po okupaci Českých zemí v roce 1939 v době [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]] přešli představitelé Vlajky ke kolaborantství s okupační mocí, přičemž velká část bývalých členů z hnutí vystoupila. [106] => [107] => Po roce 1989 se vyznačovala nacionalistickými tendencemi především [[Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa]]. Později i strany jako [[Dělnická strana sociální spravedlnosti]], [[Úsvit - Národní koalice|Úsvit – Národní koalice]] a [[Národní demokracie (Česko)|Národní Demokracie]]. K vzestupu nacionalismu [[Dopady Evropské migrační krize v Česku|přispěla evropská migrační krize]]. [108] => [109] => == Nacionalismus v arabském světě == [110] => Počátky arabského nacionalismu můžeme hledat na přelomu 19. a 20. století, kdy se začalo stejně jako v Evropě budovat jisté národní uvědomění, které bylo spojené s odmítavým postojem proti cizí nadvládě, a to především francouzské, britské a turecké. Arabský svět byl typický svými neprostupnými náboženskými a kmenovými strukturami, které byly z velké části ovlivňovaly proces nacionalizace v regionu. Islám tvořil základ politických idejí a prostupoval všemi vrstvami společnosti. Víra v boha byla provázaná s vírou v národ. Důležitým stmelovacím prvkem byl také jazyk. [111] => [112] => Mezi první nositele nacionalismu řadíme Araby křesťanského vyznání, kteří byli ovlivněni západními myšlenkami a ideami. Ty ovšem nebyly schopni přenést do méně vývojově rozvinuté arabské společnosti, a tak se ne všechny podněty setkaly v arabském světě s úspěchem. [113] => [114] => V roce 1958 prezident Násir vymezoval arabský nacionalismus takto: „Arabský nacionalismus, který prýští z vědomí každého arabského jednotlivce, arabský nacionalismus, který ztělesňuje principy bratrství a arabské solidarity, arabský nacionalismus, o němž jsme snili, ale který se zdál nemožný ... arabský nacionalismus je nesmrtelný, pokud arabský lid v něj věří a pracuje pro něj.“NASSER, Gamal Abdel. ''President Gamal Abdel Nasser's speeches and press-interviews.'' Cairo: Cairo Information Departement, 1962, s. 269. [115] => [116] => Postupem čase se ukázalo, že náboženství, jazyk a národní pouto není dostačujícím prvkem, který by spojoval v jistých ohledech různorodou arabskou společnost. [117] => [118] => Arabský nacionalismus, jak ho známe dnes, je především reakcí na situaci v 50. letech 20. století, kdy byla největší pozornost ze strany arabských vlád věnována politickým problémům.MUZIKÁŘ, Josef. ''A arabském nacionalismu.'' Mezinárodní vztahy. 1966, (4): 39-47. ISSN 0323-1844.     [119] => [120] => Arabský nacionalismus také bývá některými autory a mysliteli spojován s muslimským fundamentalismem.GELLNER, Ernest. ''Nacionalismus.'' 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003, s. 99-105. {{ISBN|80-7325-023-3}}. [121] => [122] => == Nacionalismus v Německu == [123] => Kořeny moderního německého nacionalismu sahají až do doby [[Napoleonské války|Napoleonských válek]] na přelomu 18. a 19. století, tedy do tehdejší Svaté říše římské národa německého. Právě v té době došlo ke genezi německého nacionalismu v důsledku reakce na Napoleonovu agresivní politiku. Došlo k dalekosáhlým politickým a společenským změnám, které u některých Němců vedly ke krizi identity a zároveň formovaly pohled na nového společného nepřítele, což jsou dva aspekty považující se za důležité podmínky zrodu nacionalismu.ŠEDVÝ, Miroslav'': Vliv napoleonských válek na vývoj německého nacionalismu''. [online]. Praha : Univerzita Karlova v Praze, 2013. [cit. 2015-11-29]. Dostupné online: [http://www.ff.cuni.cz/FF-72-version1-teze_sedivy.pdf] {{Wayback|url=http://www.ff.cuni.cz/FF-72-version1-teze_sedivy.pdf|date=20151208234906}}. Ve druhé polovině 19. století došlo k expanzivnímu růstu německého nacionalismu a stal se silou, která chtěla nastolit v Evropě a ve světě německou hegemonii. V první polovině 20. století nakonec vyústil v [[nacismus]].PLICHTA'', David: Národnost, nebo vlastenectví? Nacionalismus, nebo patriotismus?'' [online]. [cit. 2015-11-29]. Dostupné online: [http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/narodnost-nebo-vlastenectvi-nacionalismus-nebo-patriotismus.html] [124] => [125] => == Odkazy == [126] => === Reference === [127] => [128] => [129] => === Literatura === [130] => * Andrew HEYWOOD: ''Politologie''. Praha : Eurolex Bohemia, 2004. {{ISBN|80-86432-95-5}}. [131] => * Andrew HEYWOOD: ''Politologické ideologie''. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Alex Čeněk, 2008. {{ISBN|978-80-7380-137-3}} [132] => * Ernest/Arnošt GELLNER: ''Nations and nationalism'', 1983 (česky Národy a nacionalismus. Praha: Hříbal, 1993). [133] => * Miroslav HROCH: ''Na prahu národní existence''. Praha: MF 1999. [134] => * MIROSLAV HROCH: ''Evropská národní hnutí v 19. století''. Praha: Svoboda 1986. [135] => * MIROSLAV HROCH (ed.). ''Pohled na národ a nacionalismus''. Praha: SLON 2003. [136] => * František KUTNAR: ''Obrozenecké vlastenectví a nacionalismus''. Praha: Karolinum 2003. [137] => * Vladimír MACURA: ''Český sen''. Praha: NLN 1998. [138] => * Vladimír MACURA: ''Znamení zrodu''. Praha: ČS 1983, 2. vyd. 1995. [139] => [140] => === Související články === [141] => * [[Buržoazní nacionalismus]] [142] => * [[Dějiny nacionalismu]] [143] => * [[Fundamentalismus]] [144] => * [[Iredenta]] [145] => * [[Kosmopolitismus]] [146] => * [[Národ]] [147] => * [[Národní stát]] [148] => * [[Národnost]] [149] => [150] => === Externí odkazy === [151] => * {{Commonscat}} [152] => * {{Wikicitáty|téma=Nacionalismus}} [153] => * {{Wikislovník|heslo=nacionalismus}} [154] => * {{Wikislovník|heslo=nacionalizmus}} [155] => * {{cs}} [http://deliandiver.org/2011/02/nacionalismus-je-prirozeny.html Nacionalismus je přirozený] [156] => * {{en}} [http://plato.stanford.edu/entries/nationalism/ encyklopedické heslo ve Stanford Encyclopedia of Philosophy] [157] => * {{de}} [http://www.bpb.de/publikationen/F2VZ9X,,0,Nation_und_Nationalismus.html ''Nation und Nationalismus''], sešit B 39/2004 řady ''Aus Politik und Zeitgeschichte'', vydáno Bundeszentrale für politische Bildung [158] => * {{en}} [http://www.nationalismproject.org/ The Nationalism Project] {{Wayback|url=http://www.nationalismproject.org/ |date=20191002100619 }} [159] => [160] => {{Ideologie}} [161] => {{Autoritní data}} [162] => {{Portály|Politika}} [163] => [164] => [[Kategorie:Nacionalismus| ]] [165] => [[Kategorie:Národnost]] [166] => [[Kategorie:Politické ideologie]] [167] => [[Kategorie:Identitární politika]] [] => )
good wiki

Nacionalismus

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'nacismus','Dalimilova kronika','národ','Velká francouzská revoluce','Džaváharlál Néhrú','Národnost','Francie','První světová válka','Šovinismus','Národní stát','patriotismus','19. století'

Francie

Nacismus

Nacismus, známý také jako nacionální socialismus, je ideologie, která vznikla v Německu v 20.

Národ

Národnost

Šovinismus

Šovinismus je termín označující extrémní a nepřiměřený národní či rasový předsudek, považující vlastní národ či rasa za nadřazenou a nedotknutelnou.