Array ( [0] => 15507779 [id] => 15507779 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Neogén [uri] => Neogén [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Neogén''' je [[geologická perioda]] patřící do éry [[kenozoikum|kenozoika]], která začala přibližně před 23 miliony let a její konec je kladen k hranici před 2,588 miliony let. Klasickou oblastí, kde byla definována spodní hranice, která je dána nástupem planktonických foraminifer ''Paragloborotalia kugleri'', je u obce Carrosio, severně [[Janov (Itálie)|Janova]] v [[Itálie|Itálii]].[http://www.mikrotax.org mikrotax.org - elektronický systém pro taxonomii] - ''Base of Zone M1, by definition, to top of Zone M1, also by definition (Berggren and others, 1995; Wade and others, 2011; see discussion in Chapter 2, this volume). The base of Zone M1 occurs two meters above the ‘golden spike’ for the Neogene Period, Miocene Epoch, and Aquitanian Stage, at Lemme-Carrosio, Italy (Steininger and others, 1997) hence it is used to approximate these levels in planktonic foraminiferal biostratigraphy.'' Název byl poprvé použit roku 1853 rakouským profesorem [[Moritz Hörnes|Moritzem Hörnesem]], který pod něho zahrnul stávající epochy [[miocén]] a [[pliocén]] definované již dříve [[Charles Lyell|Charlesem Lyellem]].{{Citace sborníku [1] => | sborník = Neues Jahrbuch für Mineralogie, Geognosie, Geologie und Petrefaktenkunde. Jahrg.1853. [2] => | příjmení = Hörnes [3] => | jméno = Moritz [4] => | url = https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=hvd.32044106271273&view=1up&seq=828 [5] => | sestavitel = K. C. von Leonhard [6] => | příjmení sestavitele2 = H. G. Bronn [7] => | odkaz na vydavatele = [8] => | místo = Stuttgart [9] => | datum vydání = 1853 [10] => | strany = 806–810 [11] => }} Bližší členění, založené zejména na [[nanoplankton]]u a [[foraminifera|foraminiferách]], ukazuje následující tabulka (hranice jsou uvedeny v mil. let). [12] => [13] => {| border="3" align="right" cellspacing="0" style="margin:auto;" [14] => |+ '''Stratigrafické schéma neogénu''' [15] => ! style="text-align:center;"| Perioda [16] => ! style="text-align:center;"| Epocha
Oddělení [17] => ! style="text-align:center;"| Věk
Stupeň [18] => ! style="text-align:center;"| Stáří (miliony let) [19] => ! style="text-align:center;"| Trvání (miliony let) [20] => |- [21] => | rowspan="8" style="background:#FFE619" | '''[[neogén]]''' [22] => | rowspan="2" style="background:#FFFF99" | '''[[pliocén]]''' [23] => | style="background:#FFFFBF" | '''[[piacenz]]''' [24] => | style="background:#FFFFBF" |3,6 [25] => | style="background:#FFFFBF" |1,02 [26] => |- [27] => | style="background:#FFFFB3" | '''[[zancl]]''' [28] => | style="background:#FFFFB3" |5,333 [29] => | style="background:#FFFFB3" |1,733 [30] => |- [31] => | rowspan="6" style="background-color: #FFFF00" | '''[[miocén]]''' [32] => | style="background-color: #FFFF73" | '''[[messin]]''' [33] => | style="background-color: #FFFF73" |7,246 [34] => | style="background-color: #FFFF73" |1,913 [35] => |- [36] => | style="background-color: #FFFF66" | '''[[torton]]''' [37] => | style="background-color: #FFFF66" |11,63 [38] => | style="background-color: #FFFF66" |4,384 [39] => |- [40] => | style="background-color: #FFFF59" | '''[[serravall]]''' [41] => | style="background-color: #FFFF59" |13,82 [42] => | style="background-color: #FFFF59" |2,19 [43] => |- [44] => | style="background-color: #FFFF4D" | '''[[langh]]''' [45] => | style="background-color: #FFFF4D" |15,97 [46] => | style="background-color: #FFFF4D" |2,15 [47] => |- [48] => | style="background-color: #FFFF41" | '''[[burdigal]]''' [49] => | style="background-color: #FFFF41" |20,44 [50] => | style="background-color: #FFFF41" |4,47 [51] => |- [52] => | style="background-color: #FFFF33" | '''[[aquitan]]''' [53] => | style="background-color: #FFFF33" |23,03 [54] => | style="background-color: #FFFF33" |2,59 [55] => |} [56] => [57] => Toto členění platí pro klasickou oblast mediteránního neogénu. Pro oblast centrální Paratethydy se používají odlišné regionální stupně [[eger (geologie)|eger]], [[eggenburg]], [[ottnang]], [[karpat]], [[baden (geologie)|baden]], [[sarmat (geologie)|sarmat]], [[panon]], [[pont]], [[dák (geologie)|dák]] a [[ruman]].[http://geologie.vsb.cz/GMT/HISTGMT/textova%20cast/9.%20Kenozoikum.htm Kenozoikum; VŠB - Technická univerzita Ostrava] Odlišné regionální názvy stupňů se používají i pro oblast východní Paratethydy, Nového Zélandu, Japonska, Kalifornie a severní Ameriky. [58] => [59] => == Paleogeografie a klima == [60] => Na počátku neogénu převládá teplé, vlhké klima. Vrchol oteplení přichází ve středním miocénu, kdy je teplota ovzduší o 7–8 °C vyšší než v současnosti.[https://gergs.net/all_palaeotemps-2/ Temperature of Planet Earth] V již dříve částečně zaledněné [[Antarktida|Antarktidě]] dochází k tání. Konec miocénu a pliocén je však již ve znamení postupného ochlazování, Antarktida znovu zamrzá, později dochází k růstu ledovců i v [[Arktida|Arktidě]].{{Citace elektronické monografie [61] => | příjmení1 = Ruda [62] => | jméno1 = Aleš [63] => | titul = Klimatologie a hydrogeografie pro učitele [64] => | url = https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/ps14/fyz_geogr/web/index.html [65] => | vydavatel = Masarykova univerzita [66] => | datum_vydání = 2014 [67] => | místo = Brno [68] => | issn = 1802-128X [69] => }} Jednou z příčin je přerušení spojení [[Atlantský oceán|Atlantského]] a [[Tichý oceán|Tichého oceánu]] v oblasti [[Střední Amerika|střední Ameriky]], jehož důsledkem byla změna mořských proudů, [[aridizace]] (vysušování) životního prostředí na kontinentech a zalednění [[severní polokoule]]. Odtržení Antarktidy od Jižní Ameriky a Austrálie a její doputování do oblasti [[Jižní pól|jižního pólu]] způsobilo její klimatické izolování od zbytku světa [[Cirkumpolární proud|cirkumpolárními mořskými proudy]]{{Poznámka|Cirkumporární mořský proud v dnešním [[Jižní oceán|Jižním oceánu]] obtéká antartktický kontinent v souvislosti se směrem otáčení planety Země po směru otáčení hodinových ručiček. Nazývá se [[Západní příhon]].}} a dochází zde k dalšímu poklesu teplot a růstu ledovců. Hladina moře klesla až o 60 metrů. Pokles hladiny [[Světový oceán|světového oceánu]] v oblasti dnešního [[Středomoří]] vyvolal tzv. [[Messinská salinitní krize|messinskou salinitní krizi]], kdy rozsáhlá oblast středomoří takřka úplně vyschla z důvodu přehrazení [[Gibraltarská úžina|Gibraltarské úžiny]].{{Citace elektronické monografie [70] => | příjmení1 = Bradshaw [71] => | jméno1 = Catherine D. [72] => | titul = Encyclopedia of Geology [73] => | url = https://www.sciencedirect.com/topics/earth-and-planetary-sciences/miocene [74] => | vydavatel = Illinois State Museum, Springfield, IL, USA [75] => | datum_vydání = 2005 [76] => | jazyk = Anglicky [77] => }} [78] => [79] => V Evropě se vydělují 4 oblasti mořského neogénu – [[boreální]] na severu, západní (atlantická), [[Paratethys]] (Paratethyda), sahající v souvislém pásmu od středomořské oblasti po [[Ural]], jejímiž relikty jsou [[Černé moře|Černé]] a [[Kaspické moře]] a oblast středozemní. Vrcholí též tektonická aktivita, která dala postupně vzniknout pásemným pohořím od [[Pyreneje|Pyrenejí]] přes [[Alpy]], [[Karpaty]], [[Kavkaz]] do [[Himálaj]]í, ale také východoafrickým příkopovým propadlinám. Jednotlivé fáze probíhaly na hranici oligocén–miocén = [[sávská fáze]], ve středním miocénu = [[štýrská fáze]], v mladším miocénu = [[atická fáze]] a v pliocénu to byla [[rodanská fáze]]. [80] => [81] => == Život v neogénu == [82] => [83] => === Fauna === [84] => Z mořských [[plankton]]ních organismů dominují [[dírkonošci]] a přisedlé (''[[Bolivina]]''), velké formy (''[[Miogypsina]]'', ''[[Borelis]]''). Z mořských živočichů jsou zastoupeny dále křemité [[houby]], [[koráli]] (útesotvorní i solitérní), [[mechovky]] (vázané na útesové [[facie]]). Mezi členovci dominují [[krabi]] (Ceoloma). Pro členění miocénu jsou důležití i [[ostrakodi]]. Mezi měkkýši jsou hlavními rody mlžů ''[[Pecten]]'', ''[[Congeria]]'', ''[[Unio]]'', ''[[Rzehakia]]'', dále [[gastropodi]], méně významní jsou hlavonožci a ježovky. [85] => [86] => Pokračuje vývoj kostnatých ryb, důležité jsou nálezy [[otolit]]ů, sluchových kůstek a nálezy zubů žraloků (Carchadon). Právě z neogénu pocházejí nálezy největšího známého žraloka rodu ''[[Megalodon]]''.[https://www.nhm.ac.uk/discover/megalodon--the-truth-about-the-largest-shark-that-ever-lived.html Megalodon: the truth about the largest shark that ever lived; Natural History Museum] Z obojživelníků jsou to pravé žáby (''[[Palaeobatrachidae]]''), z plazů hlavně [[krokodýl]]i. Z Jižní Ameriky pocházejí nálezy dravého ptáka, obrovitého ''[[Phorusrhacos]]e'', jehož lebka měřila přes 70 cm. Velcí nelétaví ptáci čí jejich bezprostřední předci se objevili i v Africe nebo Novém Zélandu.{{Citace elektronického periodika [87] => | příjmení1 = Dolinay [88] => | jméno1 = Matej [89] => | titul = Evoluční specialisti na planetě Madagaskar : část 1. –Sloní ptáci [90] => | periodikum = Evolutionary Vertebrate Zoology [91] => | datum_vydání = 2011 [92] => | url = https://evolutionaryvertebratezoology.blogspot.com/2011/12/evolucni-specialisti-na-planete.html [93] => }} [94] => [95] => Dominující suchozemskou faunou jsou savci. V souvislosti se změnami klimatu, postupným ochlazováním a [[aridizace|aridizací]] (vysušováním) a tedy rozšiřováním savan a stepí, se rozvíjejí druhy specializované na spásání trávy či druhy žijící v otevřenější krajině. Jsou to například početní zástupci [[chobotnatci|chobotnatců]], zejména [[mastodont]]i. Některé druhy příbuzné chobotnatcům se přizpůsobily životu v mořích a vyvíjejí se z nich [[kytovci]]. Značné diverzity dosáhli [[koňovití]]. Tříprstý rod ''[[Hipparion]]'' se dostal postupně z Eurasie přes [[Španělsko]] do [[Afrika|Afriky]]. Na území Severní Ameriky a Asie to byl rod ''[[Hypohippus]]''. Rod ''[[Pliohippus]]'' je přímým předkem dnešního koně (''[[Equus]]''). Dalšími zástupci savců byly hmyzožravci, hlodavci, nosorožci či tapíři. Velcí býložravci podnítili vznik příslušných velkých dravců, především [[šelmy|šelem]]. Další významnou skupinu tvořili [[primáti]], kdy se mezi nimi koncem období objevují první předci člověka. Někteří z nich již používali primitivní nástroje díky čemuž konec neogénu spadá do nejstaršího období dějin lidstva - [[paleolit]]u.{{Citace elektronické monografie [96] => | příjmení1 = Beranová [97] => | jméno1 = Bohdana [98] => | příjmení2 = Beran [99] => | jméno2 = Jan [100] => | titul = Elektronická učebnice [101] => | url = https://eluc.ikap.cz/verejne/lekce/315 [102] => | vydavatel = IKAP Olomoucký kraj [103] => | datum_vydání = 2015 [104] => | jazyk = česky [105] => }} [106] => [107] => V [[Austrálie|Austrálii]] a Jižní Americe vznikají společenstva [[vačnatci|vačnatců]], které vytvářejí druhy žijící v obdobných [[ekologická nika|ekologických nikách]] jako savci [[placentálové|placentální]]. Najdeme zde velké býložravce, druhy připomínající šelmy, hmyzožravce, hlodavce a další. Velkou výzvou pro tehdy žijící společenstva byla migrace druhů mezi kontinenty v dobách, docházelo kvůli kolísání mořské hladiny či tektonickým pohybům ke spojování dříve izolovaných kontinentů. Vymírá řada druhů [[kopytníci|kopytníků]], závažným zvratem prošla celá fauna vačnatců v Jižní Americe.{{Citace elektronické monografie [108] => | příjmení1 = Kalvoda [109] => | jméno1 = Jiří [110] => | příjmení2 = Bábek [111] => | jméno2 = Ondřej [112] => | příjmení3 = Brzobohatý [113] => | jméno3 = Rostislav [114] => | titul = Historická geologie [115] => | url = https://is.muni.cz/el/sci/jaro2007/G3061/skripta1.pdf [116] => | vydavatel = Masarykova universita [117] => | datum_vydání = 1997 [118] => | jazyk = česky [119] => }} [120] => [121] => === Flóra === [122] => Pro stratigrafii je nejdůležitější [[nanoplankton]] (Coccolithina), velký význam mají i horninotvorné [[červené řasy]] (Lythophyllum), [[rozsivky]] a [[parožnatky]]. Z cévnatých rostlin jsou mezi nahosemennými zastoupeny hlavně jehličnany (Sequoia, Taxodium), z teplomilných rostlin rody [[Ficus]], [[Magnolia]]. Teplomilné rostliny však ochlazování klimatu postupně vytlačuje v Evropě k jihu, popřípadě dochází k jejich vymírání. Jejich místo obsazují opadavé listnáče, které se přizpůsobují méně příznivým podmínkám – [[bříza|břízy]], [[olše (rod)|olše]], [[habr]]y, [[dub]]y. [123] => [124] => == Neogén v Českém masívu == [125] => # Podkrušnohorské pánve – v oligo–miocenní etapě došlo k rozdělení pánve na dvě části, severočeskou a spojenou chebsko–sokolovskou, které se dále vyvíjely samostatně. Toto rozdělení bylo doprovázeno vulkanickou činností. Uloženiny pliocénu jsou zachovány pouze v pánvi chebské. [126] => ## [[chebská pánev]] [127] => ### hnědouhelné souvrství (burdigal) – uhelné jíly, písky, uhelná sloj je vyvinuta v oblasti odravské, františkolázeňské a pochlovicko–oldřichovské, kde byla těžena sloj o průměrné mocnosti 22 metrů [128] => ### [[cyprisové souvrství]] – mocnost do 170 metrů, stáří burdigal–helvet, zbytky hmyzí a rybí fauny, písky, karbonáty se zbytky obratlovců, jezerní jíly a jílovce [129] => ### [[vildštejnské souvrství]] [130] => ###* vonšovské vrstvy – jíly, písky [131] => ###* černý jíl "Nero" [132] => ###* novoveské vrstvy – písky, v nadloží štěrky [133] => ## [[sokolovská pánev]] [134] => ### slojové souvrství – prachy, jíly, uhelné jíly, sloje Anežka (5–12 m), meziložní sloj (do 6 m), Antonín (20–32 m), u [[Tisová (Březová)|Tisové]] se sloje spojují do jediné 62 metrů mocné sloje, která je nejmocnější uhelnou slojí v ČR, v sousedství [[Doupovské hory|Doupovských hor]] odděluje I. a II. sloj svrchní vulkanogenní souvrství s tufy a vulkanity [135] => ### cyprisové souvrství (do 180 m) – bitumenní jíly, [[čankovské písky]] [136] => ## severočeská pánev [137] => ### [[mostecké souvrství]] [138] => ###* duchcovské vrstvy – do 90 m, jezerní jíly, písky, přeplavené zvětraliny [139] => ###* holešovické vrstvy – 10–160 m, hnědouhelné sloje (hlavní = jednotná sloj), jíly, písky [140] => ###* libkovické vrstvy – až 325 m, jezerní jíly, písky (tzv. [[kuřavky]]), vložky pelokarbonátů [141] => ###* lomské vrstvy – jíly, písky, uhelné jíly, je vyvinuto pouze severně od Mostu [142] => # [[jihočeské pánve]] [143] => ## [[zlivské souvrství]] – neogenního stáří je svrchní část – říční štěrky, písky, přítomnost brakické a slanomilné fauny dokládá ovlivnění mořem alpské a karpatské předhlubně (v burdigalu) [144] => ## [[mydlovarské souvrství]] – mocnost do 120 metrů, písčité, zelené jíly, uhelné jíly, sloje lignitu ([[Mydlovary]], [[Dívčice]]), písky, šedé jíly jezerního, bažinného či říčního prostředí, sladkovodní [[diatomit]]ové jíly, ojediněle brakické i mořské sedimenty spodního badenu karpatské předhlubně [145] => ## [[domanínské souvrství]] – do 30 m, jezerní jíly, říční písky, stáří miocén [146] => ## [[ledenické souvrství]] – 15–20 metrů, jezerní jíly (uhelné, diatomové), křemelina se těží u [[Borovany|Borovan]] a [[Ledenice|Ledenic]]
vltavínonosné štěrky a písky (mocnost do 20 m) se těží například u [[Ločenice|Ločenic]] či [[Lhenice|Lhenic]] [147] => # [[žitavská pánev]] – relikt u Hrádku nad Nisou, 400 metrů mocný komplex deltových písků, jílů, uhelných jílů, slojí lignitu (3 obzory – spodní s 1 dobyvatelnou slojí známou z vrtů, střední neproduktivní, svrchní těžený lomově u [[Hrádek nad Nisou|Hrádku nad Nisou]] – 15 metrů mocný) [148] => [149] => === Neovulkanity === [150] => Časově se rozlišují tři fáze [151] => * 1. fáze – bazické vulkanity (nejrozsáhlejší), oligocén–miocén (35–17 mil. let, Podkrušnohoří) [152] => * 2. fáze – pliocén – 6 mil. let [153] => * 3. fáze – pliocén–pleistocén – bazické horniny ([[melilitit]]y, [[nefelínit]]y) [154] => Z regionálního hlediska se dělí na [155] => * [[Podkrušnohoří]] – [[Komorní hůrka]], [[Železná hůrka]], minerální vody ve [[Františkovy Lázně|Františkových Lázních]] [156] => * [[České středohoří]] (zastoupena 1 a 2 fáze) – centrum u Roztok nad Labem [157] => * [[Doupovské hory]] – jen 1. fáze, typický [[stratovulkán]] [158] => * ostatní výskyty – [[Vinařická hora]] u [[Kladno|Kladna]], [[Říp]], [[Bezděz (Ralská pahorkatina)|Bezděz]], [[Malý Bezděz]], [[Kozákov]], [[Kunětická hora]], [[Košumberk]], [[Kobeřice]], Ostravsko [159] => [160] => == Poznámky == [161] => {{Poznámky}} [162] => [163] => == Reference == [164] => [165] => [166] => == Externí odkazy == [167] => * {{Commonscat}} [168] => {{posloupnost|co=[[kenozoikum]]|kdy=23 Ma – 2,58 Ma| předchůdce =[[paleogén]]| nástupce =[[kvartér]]}} [169] => {{Kenozoikum}} [170] => {{Autoritní data}} [171] => [172] => [[Kategorie:Neogén| ]] [173] => [[Kategorie:Kenozoikum]] [174] => [[Kategorie:Geologické periody]] [] => )
good wiki

Neogén

Neogén je geologická perioda patřící do éry kenozoika, která začala přibližně před 23 miliony let a její konec je kladen k hranici před 2,588 miliony let. Klasickou oblastí, kde byla definována spodní hranice, která je dána nástupem planktonických foraminifer Paragloborotalia kugleri, je u obce Carrosio, severně Janova v Itálii.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'aridizace','pliocén','miocén','kenozoikum','Doupovské hory','nanoplankton','ruman','facie','sarmat (geologie)','baden (geologie)','kytovci','Světový oceán'

Facie

Kenozoikum

Kytovci

Kytovci jsou mladá hudební skupina z Prahy, která vznikla v roce 2016.

Miocén

Pliocén