Array ( [0] => 14755253 [id] => 14755253 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Miocén [uri] => Miocén [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Miocén''' (23 [[Annum|Ma]] – 5,33 Ma před současností) je nejdelší [[Geologický čas|geologická epocha]] v období [[kenozoikum|kenozoika]], resp. neoficiální pomocné časové jednotky [[Terciér|terciéru (třetihor)]], spadá do mladší terciérní periody [[neogén]]u. [1] => [2] => {| border="3" align="right" cellspacing="0" style="margin:auto;" [3] => |+Stratigrafie Miocénu [4] => ! style="text-align:center;"| Epocha
Oddělení [5] => ! style="text-align:center;"| Věk
Stupeň [6] => ! style="text-align:center;"| Stáří (miliony let) [7] => |- [8] => | rowspan="6" style="background-color: #FFFF00" | [[miocén]] [9] => | rowspan="1" style="background-color: #FFFF73" | [[messin]] [10] => | rowspan="1" style="background-color: #FFFF73" | 5,333 - 7,246 [11] => |- [12] => | rowspan="1" style="background-color: #FFFF66" | [[torton]] [13] => | rowspan="1" style="background-color: #FFFF66" | 7,246 - 11,62 [14] => |- [15] => | rowspan="1" style="background-color: #FFFF59" | [[serravall]] [16] => | rowspan="1" style="background-color: #FFFF59" | 11,62 - 13,82 [17] => |- [18] => | rowspan="1" style="background-color: #FFFF4D" | [[langh]] [19] => | rowspan="1" style="background-color: #FFFF4D" | 13,82 - 15,97 [20] => |- [21] => | rowspan="1" style="background-color: #FFFF41" | [[burdigal]] [22] => | rowspan="1" style="background-color: #FFFF41" | 15,97 - 20,44 [23] => |- [24] => | rowspan="1" style="background-color: #FFFF33" | [[aquitan]] [25] => | rowspan="1" style="background-color: #FFFF33" | 20,44 - 23,03 [26] => |} [27] => [28] => Jméno této epoše dal anglický geolog [[Charles Lyell]]. Jméno je odvozeno od starořeckého příslovce „μεῖον“ ''(meion)'' („méně“) a taktéž řeckého slova, adjektiva „καινός“ ''(kainos)'' — latinizovaného na ''„caenus“'', znamenajícího „nový“ – tedy „méně současný“. Název odkazuje k odhadu, že v miocenních mořích bylo přibližně o 18 % méně moderní bezobratlé fauny než v mladším [[pliocén]]u. Mořská bezobratlá fauna je často důležitá pro určení stáří konkrétních usazených hornin, některé druhy jsou tzv. [[vůdčí fosilie|vůdčími fosiliemi]].[http://www.etymonline.com/index.php?term=Miocene&allowed_in_frame=0 Etymologie slova "Miocén"; Online etymology dictionary] [29] => [30] => == Geologie a klima == [31] => [[Soubor:Inserciomamifers.jpg|náhled|vpravo|Oblast [[Středozemní moře|Středozemního moře]] v době po uzavření [[Gibraltarský průliv|Gibraltarského průlivu]] na konci miocénu]] [32] => V obou Amerikách v důsledku [[subdukce]] v [[Tichý oceán|Pacifiku]] vznikají [[Andy]] a [[Skalnaté hory]], na jižním okraji [[Severní Amerika|Severní Ameriky]] se začal formovat [[poloostrov]], který později, v [[pliocén]]u, vytvořil [[Pevninská šíje|pevninskou šíji]] mezi Severní a Jižní Amerikou, po celý miocén jsou však oba kontinenty ještě odděleny mořem. V důsledku spojování kontinentů na východní polokouli se zmenšoval rozsah vnitrozemských moří. Velice složitý byl vývoj dříve tropického [[Tethys (moře)|oceánu Tethys]], předchůdce dnešního [[Středozemní moře|Středozemního moře]]. Zde ustupuje moře z oblasti [[Paratethys|Paratethydy]], tedy i z území dnešního [[Česko|Česka]]. Ve stejné oblasti dochází k výzdvihu [[Alpy|Alp]] a [[Karpaty|Karpat]]. Moře je zde částečně vytlačováno tektonickým zdvihem oblasti, v jiných částech, jde i o oblast dnešní [[Morava|Moravy]] a [[Slezsko|Slezska]], též díky horizontálním směrem odjinud nasouvaným horninovým příkrovům. Moře Tethys mizí též z [[Blízký východ|Blízkého východu]], kde po něm zůstávají uzavřená nebo téměř uzavřená vnitrozemská moře či jezera, jde o [[Černé moře|Černé]] a [[Kaspické moře]] nebo [[Aralské jezero]]. V důsledku postupující kolize [[Africká deska|africké]] a [[Eurasijská deska|eurasijské tektonické desky]] byl uzavřen dnešní [[Gibraltarský průliv]].{{Citace monografie [33] => | příjmení = Chlupáč [34] => | jméno = Ivo [35] => | odkaz na autora = [36] => | příjmení2 = Brzobohatý [37] => | jméno2 = Rostislav [38] => | odkaz na autora2 = [39] => | příjmení3 = Kovanda [40] => | jméno3 = Jiří [41] => | odkaz na autora3 = [42] => | příjmení4 = Straník [43] => | jméno4 = Zdeněk [44] => | titul = Geologická minulost České republiky [45] => | vydavatel = Academia [46] => | místo = Praha [47] => | rok = 2011 [48] => | kapitola = Terciér - novověk Země [49] => | typ kapitoly = [50] => | url kapitoly = [51] => | strany = 297–358 [52] => | isbn = 978-80-200-1961-5 [53] => | jazyk = česky [54] => }} [55] => K tomu přispěla i tvorba masivního ledovcového štítu v [[Antarktida|Antarktidě]], hmotnost ledovce totiž vedla k vertikálním posunům zemské kůry i v takto vzdálených částech planety. Úplné oddělení [[Středozemní moře|Středozemního moře]] od [[Atlantský oceán|Atlantiku]] na přelomu miocénu a [[pliocén]]u vedlo k tzv. [[Messinská salinitní krize|messinské salinitní krizi]], kdy nedostatečný přítok do Středozemního moře spojený s vysokým výparem v suchém subtropickém podnebí, vedly k úplnému zmizení většiny rozlohy tohoto i dalších propojených moří. V oblasti zůstalo pravděpodobně jen několik extrémně slaných, a tedy prakticky zcela mrtvých jezer, jejichž hladina se nacházela až tři kilometry pod úrovní [[Světový oceán|světového oceánu]]. Zbytek oblasti nejspíš z velké části pokrývala poušť. K opětovnému zaplavení došlo náhle po asi 270 tisících letech.{{Citace elektronického periodika [56] => | příjmení = Petr [57] => | jméno = Jaroslav [58] => | odkaz na autora = [59] => | titul = Rostoucí ledovce Antarktidy vysušily Středozemní moře [60] => | periodikum = Český rozhlas - Leonardo [61] => | odkaz na periodikum = [62] => | datum vydání = 2015-11-26 [63] => | datum přístupu = [64] => | url = http://www.rozhlas.cz/leonardo/priroda/_zprava/1558168 [65] => | issn = [66] => }} [67] => V [[Asie|Asii]] došlo ke kolizi s [[Indický subkontinent|Indickým subkontinentem]], přičemž byla započata tvorba [[Himálaj]]e.[http://www.scotese.com/miocene.htm Rozložení kontinentů ve středním miocénu; Paleomap project] [68] => [69] => Spodní a střední miocén byl nejteplejším obdobím [[neogén]]u (miocenní klimatické optimum) a klima bylo teplejší i než v předcházejícím období [[oligocén]]u; ve střední Evropě se odhaduje, že byla průměrná teplota oproti předchozímu stavu až o 9 °C vyšší. Globálně ale méně teplejší.https://phys.org/news/2020-01-scientists-ancient-marine-fossils-unravel.html - Scientists use ancient marine fossils to unravel longstanding climate puzzle Na [[Antarktida|Antarktidě]] se již od [[eocén]]u postupně rozšiřoval [[Ledový příkrov|ledovcový štít]], v [[Arktida|Arktidě]] však žádné trvalé zalednění neexistovalo. V pozdním miocénu se již mj. v důsledku mohutných horotvorných procesů začalo ochlazovat a s ochlazením souviselo i vysušování klimatu s příslušnými důsledky pro živé [[ekosystém]]y. Přesto byl pozdní miocén podstatně teplejším obdobím než současnost, ani v této době bychom žádné významné zalednění na severu nenašli. [70] => [71] => Důvodů k pozdně miocennímu ochlazení mohla být celá řada. Jednalo se pravděpodobně o kombinaci několika dlouhodobých trendů, konkrétně o otevření spojení mezi [[Arktida|Arktidou]] a [[Atlantský oceán|Atlantikem]], omezení mořského proudění v oblasti [[Indonésie]], značný vliv jistě měla tvorba vysokých pásemných pohoří na stycích tektonických desek jako jsou [[Alpy]], [[Skalnaté hory]], [[Andy]] či [[Himálaj]], vyšší nadmořská výška kontinentů, ale též větší množství nově odhalených hornin, které chemicky interagovaly s atmosférou a odnímaly z ní tak [[oxid uhličitý]]. Vysoká a mnoho kilometrů dlouhá pohoří začala vytvářet srážkový stín, díky němuž se rozšiřovala bezlesá krajina a zdůrazňoval [[Kontinentální podnebí|kontinentální ráz klimatu]].{{Citace sborníku [72] => | příjmení = Janis [73] => | jméno = Christine [74] => | autor = [75] => | odkaz na autora = [76] => | titul = Samozřejmí vítězové [77] => | odkaz na titul = [78] => | příjmení sestavitele = Gould [79] => | jméno sestavitele = Stephen Jay [80] => | sestavitel = [81] => | sborník = Dějiny planety Země [82] => | odkaz na sborník = [83] => | vydavatel = Columbus [84] => | odkaz na vydavatele = [85] => | místo = Praha [86] => | rok vydání = 1998 [87] => | isbn = 80-7176-722-0 [88] => | url = [89] => | kapitola = [90] => | strany = 169–217 [91] => | jazyk = česky [92] => }} [93] => [94] => == Život == [95] => [[Soubor:1907 500 dinotherium.jpg|náhled|vlevo|Skupina chobotnatců rodu ''[[Deinotherium]]'']] [96] => Změny v rozložení kontinentů a redukce rozsahu mělkých moří mělo značný význam pro životní prostředí v oceánech. Intenzivnější výměna mezi hlubinnými a povrchovými vodami měla za následek to, že se množství živin z hloubek dostalo k povrchu, a to zejména ve vodách [[Mírné klimatické pásmo|mírného pásma]]. Nové živiny v povrchových vodách způsobily rozmnožení [[fytoplankton]]u, což celkově přispělo k větší [[Druhová diverzita|diverzitě]] těchto [[biotop]]ů. Větší množství potravy přilákalo též řadu živočichů, jejichž předci žili miliony let na souši. Objevili se první [[tuleň|tuleni]], předci [[Kytovci|kytovců]] či [[lachtan]]i. Tito savci vytlačili některé druhy masožravých mořských ptáků, např. obří [[tučňáci|tučňáky]]. [97] => [98] => Ve [[Střední Evropa|střední Evropě]] se rozšířily nejprve bažinaté lesy se stromy rodu ''[[Glyptostrobus]]'', ve středním miocénu se sem v souvislosti s pokračujícím oteplením rozšířily též tropické druhy, koncem miocénu po ochlazení byly nahrazeny chladnomilnějšími druhy.{{Citace elektronického periodika [99] => | příjmení = Svršek [100] => | jméno = Jiří [101] => | autor = [102] => | odkaz na autora = [103] => | spoluautoři = [104] => | titul = Evoluce života, 3 [105] => | periodikum = Natura [106] => | url = http://natura.baf.cz/natura/1997/12/9712-9.html [107] => | issn = 1212-6748 [108] => }} Na celém světě docházelo k expanzi tropického a subtropického lesa, v sušších oblastech se rozšiřovaly křovinaté biotopy jako [[chaparral]], [[Savana|savany]] či [[step]]i. Na území [[Česko|České republiky]] tehdy žili například i velcí [[krokodýli]] příslušející k rodu ''[[Diplocynodon]]''.Àngel H. Luján, Milan Chroust, Andrej Čerňanský, Josep Fortuny & Martin Ivanov (2019). [https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1631068319300879 First record of ''Diplocynodon ratelii'' Pomel, 1847 from the early Miocene site of Tušimice (Most Basin, Northwest Bohemia, Czech Republic)]. ''Comptes Rendus Palevol (advance online publication)''. doi: https://doi.org/10.1016/j.crpv.2019.04.002Milan Chroust, Martin Mazuch & Àngel H. Luján (2019). [https://www.ingentaconnect.com/content/schweiz/njbgeol/2019/00000293/00000001/art00006 New crocodilian material from the Eocene-Oligocene transition of the NW Bohemia (Czech Republic): an updated fossil record in Central Europe during the Grande Coupure.] ''Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie - Abhandlungen'' '''293'''(1): 73-82. doi: https://doi.org/10.1127/njgpa/2019/0832 Krokodýlovitým plazům se obecně stále velmi dařilo.Adam P. Cossette, Amanda J. Adams, Stephanie K. Drumheller, Jennifer H. Nestler, Brenda R. Benefit, Monte L. McCrossin, Frederick K. Manthi, Rose Nyaboke Juma and Christopher A. Brochu (2020). A new crocodylid from the middle Miocene of Kenya and the timing of crocodylian faunal change in the late Cenozoic of Africa. ''Journal of Paleontology.'' doi: https://doi.org/10.1017/jpa.2020.60 [109] => [110] => Nově vzniklé pevninské mosty umožnily migrace živočichů mezi dříve oddělenými pevninami. Na [[Madagaskar]] se dostaly některé druhy drobných savců, v [[Austrálie|Austrálii]] se mezi prvními [[Placentálové|placentálními]] savci objevili [[letouni]]. Z [[Afrika|Afriky]] na sever postoupili [[chobotnatci]], kteří se zde úspěšně rozmnožili. I na území dnešního [[Česko|Česka]] byli hojní chobotnatci rodu ''[[Deinotherium]]''. Chobotnatci celkově byla v miocénu značně druhově rozrůzněná skupina, rozdělená na specializované spásače stromů (''[[Deinotherium]]''), méně specializované býložravce živící se širší paletou rostlin ([[mastodont]]i) nebo dokonce všežravce (''[[Gomphotherium]]'').[http://www.planetopia.cz/_evoluce/savci/evoluce-chobotnatcu.html Evoluce chobotnatců; Planetopia.cz] [111] => [112] => Dalšími úspěšnými skupinami zvířat byli [[přežvýkavci]] či [[Kopytník|kopytníci]], jejichž biodiverzita byla v tomto období extrémně vysoká.https://synapsida.blogspot.com/2020/06/miocene-pt-20-unicorn-pigs-and-first.html Předci dnešní [[vysoká zvěř|vysoké zvěře]] nebo i [[Žirafa|žiraf]] ve starším miocénu nedosahovali ani velikosti [[Daněk evropský|daňka]]. [[Kůň|Koně]] se rozrůznili do mnoha druhů a rozšířili se kromě [[Antarktida|Antarktidy]] a [[Austrálie]] na všechny kontinenty. S nimi se rozšiřovali noví predátoři ze skupiny pravých [[Šelmy|šelem]], a to jak velké druhy šavlozubých [[Machairodontinae|machairodont]]ů, středně velké [[hyena|hyeny]] či drobní [[Medvědovití|medvědi]], [[Medvídkovití|mývalové]] a další. Ve starším miocénu se též ještě držely archaické nepravé šelmy - [[amphicyonidi]]. Celkově byly velmi hojné psovité šelmy nebo formy šelem, podobající se ekologicky dnešním psovitým šelmám.https://synapsida.blogspot.com/2019/12/miocene-pt-17-diversity-of-dogs.html Hojní již byli moderní [[hlodavci]] a [[zajícovití]], též hmyzožravci. [113] => [114] => [[Soubor:Almost humans exhibit at ICP in Sabadell (31).JPG|náhled|vpravo|Rekonstrukce lebky primáta rodu ''[[Sivapithecus]]'']] [115] => Mezi [[Primáti|primáty]] byly objeveny fosilie rodu ''[[Sivapithecus]]'', což byl vzdálený předek dnešního [[orangutan]]a. Bližšími příbuznými člověka byli primáti rodu ''[[Proconsul (rod)|Proconsul]]''. Primáti byli v té době rozšířeni i v [[Jižní Amerika|Jižní Americe]], všichni [[hominidé]] však mají původ v [[Afrika|Africe]], až později se po pevninských mostech dostali též do [[Evropa|Evropy]] a [[Asie]].{{Citace sborníku [116] => | příjmení = Andrews [117] => | jméno = Peter [118] => | příjmení2 = Stringer [119] => | jméno2 = Christopher [120] => | autor = [121] => | odkaz na autora = [122] => | titul = Postup primátů [123] => | odkaz na titul = [124] => | příjmení sestavitele = Gould [125] => | jméno sestavitele = Stephen Jay [126] => | sestavitel = [127] => | sborník = Dějiny planety Země [128] => | odkaz na sborník = [129] => | vydavatel = Columbus [130] => | odkaz na vydavatele = [131] => | místo = Praha [132] => | rok vydání = 1998 [133] => | isbn = 80-7176-722-0 [134] => | url = [135] => | kapitola = [136] => | strany = 219–251 [137] => | jazyk = česky [138] => }} [139] => [140] => V pozdním miocénu došlo k ochlazení a podnebí na Zemi se již na střednomiocenní úroveň nikdy nevrátilo. Chladnější a sušší klima způsobilo ústup lesů ve prospěch otevřené krajiny, v níž se začaly rozvíjet příslušné druhy živočichů i rostlin. Expanzi travnatých ploch využili [[koně]], [[přežvýkavci]] i [[chobotnatci]]. Úbytek stromů ve střední Africe zřejmě též donutil některé druhy [[Primáti|primátů]] k častějšímu pohybu po zemi, což byl patrně jeden z důležitých momentů na cestě k lidskému druhu.{{Citace monografie [141] => | příjmení = Fejfar [142] => | jméno = Oldřich [143] => | odkaz na autora = [144] => | titul = Zkamenělá minulost [145] => | url = [146] => | vydavatel = Albatros [147] => | místo = Praha [148] => | rok = 1989 [149] => | počet stran = [150] => | kapitola = Původ člověka [151] => | strany = 213–260 [152] => | isbn = [153] => | jazyk = česky [154] => }} [155] => [156] => Středně velcí až obří terestričtí krokodylomorfové z [[Patagonie]] byli v průběhu eocénu až miocénu jakýmisi ekologickými obdobami velkých [[Teropodi|teropodních dinosaurů]], žijících v období druhohor. Někteří badatelé se dříve dokonce domnívali, že fosilie [[Sebecidae|sebecidů]] patří právě teropodním dinosaurům, kteří v Jižní Americe přežili hluboko do období kenozoika (například rod ''[[Barinasuchus]]'').{{Citace elektronického periodika [157] => | příjmení = SOCHA [158] => | jméno = Vladimír [159] => | titul = Daspletosauři v argentinském miocénu [160] => | periodikum = OSEL.cz [161] => | rok vydání = 2020 [162] => | měsíc vydání = listopadu [163] => | den vydání = 3 [164] => | url = https://www.osel.cz/11441-daspletosauri-v-argentinskem-miocenu.html [165] => }} {{cs}} [166] => [167] => == Reference == [168] => [169] => [170] => == Externí odkazy == [171] => * {{Commonscat}} [172] => * [https://synapsida.blogspot.com/2019/09/miocene-pt-16-giant-camels-and-high.html Článek o savcích, žijících v období miocénu] {{en}} [173] => [174] => {{posloupnost|co=[[Neogén]]|kdy=23 Ma–5,3 Ma| předchůdce =[[Oligocén]] ([[Paleogén]])| nástupce =[[Pliocén]]|}} [175] => [176] => {{Kenozoikum}} [177] => {{Autoritní data}} [178] => [179] => [[Kategorie:Geologické epochy]] [180] => [[Kategorie:Neogén]] [] => )
good wiki

Miocén

Miocén (23 Ma - 5,33 Ma před současností) je nejdelší geologická epocha v období kenozoika, resp. neoficiální pomocné časové jednotky terciéru (třetihor), spadá do mladší terciérní periody neogénu.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Česko','Antarktida','pliocén','Himálaj','neogén','Arktida','Skalnaté hory','Alpy','Deinotherium','chobotnatci','Atlantský oceán','Primáti'

Alpy

Antarktida

Arktida

Česko

Chobotnatci

Deinotherium

Himálaj

Neogén

Pliocén

Primáti