Account App Integration - Responsive Website Template

Array ( [0] => 15486414 [id] => 15486414 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Neptunium [uri] => Neptunium [3] => Phase diagram of neptunium (1975).png [img] => Phase diagram of neptunium (1975).png [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - chemický prvek [1] => [2] => | značka = Np [3] => | protonové číslo = 93 [4] => | nukleonové číslo = 237 [5] => | název = Neptunium [6] => | latinsky = Neptunium [7] => | nad = [[Promethium|Pm]] [8] => | pod = [9] => | vlevo = [[Uran (prvek)|Uran]] [10] => | vpravo = [[Plutonium]] [11] => | dolní tabulka = ano [12] => [13] => | chemická skupina = Aktinoidy [14] => | číslo CAS = 7439-99-8 [15] => | skupina = [16] => | perioda = 7 [17] => | blok = f [18] => | koncentrace v zemské kůře = 4×10⁻¹³ ppm [19] => | koncentrace v mořské vodě = [20] => | obrázek = Np sphere.jpg [21] => | popisek = koule z neptunia [22] => | emisní spektrum = Neptunium spectrum visible.png [23] => | vzhled = stříbrobílý kov [24] => [25] => | relativní atomová hmotnost = (230,048 2) [26] => | atomový poloměr = 175 pm [27] => | kovalentní poloměr = 150 pm [28] => | Van der Waalsův poloměr = [29] => | elektronová konfigurace = [[[radon|Rn]]] 5f⁴ 6d¹ 7s² [30] => | oxidační čísla = III, IV, '''V''', VI, VII [31] => [32] => | skupenství = pevné [33] => | krystalografická soustava = '''''α-modifikace'''''
kosočtverečná
a= 472,3 pm
b= 488,7 pm
c= 666,3 pm
'''''β-modifikace'''''
čtverečná
a= 488,3 pm
c= 338,9 pm
'''''γ-modifikace'''''
krychlová tělesně centrovaná
a=352 pm [34] => | hustota = 20,464 g/cm³ (''mod. α, 20 °C'')
19,369 g/cm³ (''mod. β, 313 °C'')
18,00 g/cm³ (''mod. γ, 580 °C'') [35] => | magnetické chování = paramagnetický [36] => | teplota tání = 640 ± 1 [37] => | teplota varu = 2 250 [38] => | teplota změny modifikace = 277 °C (''α → β'')
575 °C (''β → γ'') [39] => | molární objem = 11,59×10⁻⁶ m³/mol [40] => | elektrická vodivost = 0,82 S/m [41] => | měrný elektrický odpor = 115×10⁻⁸ Ω m (''mod. α, 20 °C'')
105×10⁻⁸ Ω m (''mod. β, 280 °C'')
110×10⁻⁸ Ω m (''mod. γ, 580 °C'') [42] => | součinitel elektrického odporu = 0,000 43 K⁻¹ [43] => | tepelná vodivost = (''27 °C'') 6,3 W⋅m⁻¹⋅K⁻¹ [44] => [45] => | specifické teplo tání = 41 J/g [46] => | specifické teplo varu = 970 J/g [47] => | molární atomizační entalpie = 394,8 [48] => | entalpie změny modifikace = 35 kJ/mol (''α → β'') [49] => | standardní molární entropie = 50,6 J K⁻¹ mol⁻¹ (''mod. α'') [50] => | molární tepelná kapacita = 0,124 J K⁻¹ mol⁻¹ (''25 °C'')
0,131 J K⁻¹ mol⁻¹ (''60 °C'')
0,168 J K⁻¹ mol⁻¹ (''207 °C'') [51] => [52] => | standardní elektrodový potenciál = (Np³⁺ → Np⁰) −1,856 V
(Np⁴⁺ → Np³⁺) 0,147 V [53] => | elektronegativita = 1,36 [54] => | ionizační energie = 5,90 [[elektronvolt|eV]] [55] => | ionizační energie2 = 11,67 eV [56] => | ionizační energie3 = 22 eV [57] => | ionizační energie4 = 38 eV [58] => | iontový poloměr = (Np³⁺) 104 pm
(Np⁴⁺) 91 pm
(Np⁵⁺) 82 pm
(Np⁶⁺) 76 pm [59] => [60] => | symboly nebezpečí = {{Radioaktivní}} [61] => }} [62] => '''Neptunium''' (chemická značka '''Np''') je prvek s protonovým číslem 93 a je prvním z řady [[transurany|transuranů]] a pátým prvkem z řady [[aktinoidy|aktinoidů]]. Byl objeven roku [[1940]] [[Edwin McMillan|McMillanem]] a [[Philip Hauge Abelson|Abelsonem]]. Jde o umělý [[Radioaktivita|radioaktivní]] [[Kovy|kov]] stříbrné barvy. [63] => [64] => První pokusy o přípravu jeho izotopů byly provedeny dříve, v polovině třicátých let. Navržená metoda využívala faktu, že záchytem [[neutron]]u často vzniká β⁻ aktivní [[izotop]] a následně těžší prvek. [65] => [66] => V roce [[1940]] zjistili [[Edwin McMillan]] a [[Philip H. Abelson]], že při bombardování tenké uranové fólie neutrony většina štěpných produktů odletí, ale dvě radioaktivní látky (s poločasem rozpadu 23 min a 2,3 dne) zůstanou na fólii. Prvek s kratším poločasem byl identifikován jako ²³⁹U. Druhým produktem byl izotop prvku 93. Tento prvek byl nazván ''Neptunium'' podle planety nacházející se za Uranem. [67] => [68] => Chemie tohoto prvku je v mnoha ohledech odlišná od nejbližších aktinoidů – [[uran (prvek)|uranu]] a [[plutonium|plutonia]]. Jeho vlastnosti jsou bližší spíše vlastnostem uranu než plutonia, zvláště pokud se jedná o chování ve [[Voda|vodném]] roztoku. [69] => [70] => == Izotopy a jaderné vlastnosti neptunia == [71] => Neptunium nemá žádný stabilní [[izotop]]. Z 20 známých [[radioizotop]]ů má nejdelší [[poločas přeměny|poločas rozpadu]] '''²³⁷Np''' – 2,144 milionů let. Ten byl poprvé připraven v roce [[1942]] ostřelováním [[uran (prvek)|uranu]] [[neutron]]y: [72] => [73] => :

^{238}\mathrm{U(n,2n)}\ ^{237}\mathrm{U}\ \xrightarrow[6,75\ \mathrm{d}]{\beta^-}\ ^{237}\mathrm{Np}

[74] => [75] => Další významné izotopy jsou ²³⁶Np s poločasem rozpadu 153 000 let a ²³⁵Np s poločasem 396,1 dne. [76] => [77] => Izotopy s atomovým číslem větším než 237 jsou β⁻ nestabilní, zatímco u izotopů s deficitem neutronů je častý záchyt [[elektron]]u. Všechny izotopy vykazují α rozpad. Podobná situace je u lehčích izotopů, kde je velmi vysoká pravděpodobnost elektronového záchytu: [78] => [79] => {| class="wikitable" [80] => |- [81] => ! Izotop !! [[Poločas přeměny|poločas rozpadu]] !! [[Druh rozpadu]] !! [[Produkt rozpadu]] [82] => |- [83] => | ²²⁵Np || 3,6 ms || [[alfa rozpad|α]] || ²²¹[[Protaktinium|Pa]] [84] => |- [85] => | ²²⁶Np || 35 ms || α || ²²²Pa [86] => |- [87] => | ²²⁷Np || 510 ms || α || ²²³Pa [88] => |- [89] => | ²²⁸Np || 61,4 s || [[záchyt elektronu|ε]] (60 %) / α (40 %) || ²²⁸[[uran (prvek)|U]]/ ²²⁴Pa [90] => |- [91] => | ²²⁹Np || 4 min || α (68 %) / ε (32 %) || ²²⁵Pa/ ²²⁹U [92] => |- [93] => | ²³⁰Np || 4,6 min || ε (≤97 %) / α (≥3 %) || ²³⁰U/ ²²⁶Pa [94] => |- [95] => | ²³¹Np || 48,8 min || ε (98 %) / α (2 %) || ²³¹U/ ²²⁷Pa [96] => |- [97] => | ²³²Np || 14,7 min || ε (100,00 %) / α (2×10⁻⁴ %) || ²³²U/ ²²⁸Pa [98] => |- [99] => | ²³³Np || 36,2 min || ε (100,00 %)/ α (≤1×10⁻³ %) || ²³³U/ ²²⁹Pa [100] => |- [101] => | ²³⁴Np || 4,4 d || ε || ²³⁴U [102] => |- [103] => | ²³⁵Np || 396,1 d || ε (100,00 %)/ α (2,6×10⁻³ %) || ²³⁵U/ ²³¹Pa [104] => |- [105] => | ²³⁶Np || 153 000 r || ε (86,3 %) / [[přeměna beta minus|β⁻]] (13,5 %) / α (0,16 %)|| ²³⁶U/ ²³⁶[[plutonium|Pu]]/ ²³²Pa [106] => |- [107] => | ²³⁷Np || 2 144 000 r || α (100 %) / [[spontánní štěpení|SF]] (≤2×10⁻¹⁰ %) || ²³³Pa / různé [108] => |- [109] => | ²³⁸Np || 2,117 d || β⁻ || ²³⁸Pu [110] => |- [111] => | ²³⁹Np || 2,356 d || β⁻ || ²³⁹Pu [112] => |- [113] => | ²⁴⁰Np || 61,9 min || β⁻ || ²⁴⁰Pu [114] => |- [115] => | ²⁴¹Np || 13,9 min || β⁻ || ²⁴¹Pu [116] => |- [117] => | ²⁴²Np || 2,2 min || β⁻ || ²⁴²Pu [118] => |- [119] => | ²⁴³Np || 1,85 min || β⁻ || ²⁴³Pu [120] => |- [121] => | ²⁴⁴Np || 2,29 min || β⁻ || ²⁴⁴Pu [122] => |- [123] => | ²⁴⁵Np || ? ||? || ? [124] => |} [125] => [126] => První vážitelné množství neptunia získali v roce [[1944]] Magnusson a LaChapelle. [127] => [128] => === Separace a čištění nejdůležitějších izotopů neptunia === [129] => [130] => ==== Výroba ²³⁷Np ==== [131] => [132] => ²³⁷Np slouží jako terč při výrobě ²³⁸Pu:
[133] => :

^{237}\mathrm{Np(n,\gamma)}\ ^{238}\mathrm{Np}\ \xrightarrow[2,1\ \mathrm{d}]{\beta^-}\ ^{238}\mathrm{Pu}

[134] => [135] => ²³⁷Np je produkováno v jaderných reaktorech, které jako palivo používají uran. Probíhající procesy lze popsat rovnicemi:
[136] => :

^{235}\mathrm{U(n,\gamma)}\ ^{236}\mathrm{U(n,\gamma)}\ ^{237}\mathrm{U}\ \xrightarrow[6,7\ \mathrm{d}]{\beta^-}\ ^{237}\mathrm{Np}

a
[137] => :

^{238}\mathrm{U(n,2n)}\ ^{237}\mathrm{U}\ \xrightarrow{\beta^-}\ ^{237}\mathrm{Np}

[138] => [139] => V reaktorech na přírodní uran převažuje (n,2n) reakce s neutrony o energii > 6.7 MeV, naproti tomu v reaktorech na obohacený uran převažuje dvojitý záchyt neutronu. [140] => [141] => Metody separace ²³⁷Np z vyhořelého jaderného paliva je velmi podobná procesu [[Purex]]. [142] => První krok spočívá v extrakci neptunia společně s uranem a plutoniem. V druhém kroku je neptunium z této směsi odděleno. [143] => [144] => ==== Výroba ²³⁸Np ==== [145] => [146] => Tento izotop se získává ozařováním ²³⁷Np neutrony. Separace se provádí na [[iontoměnič]]ových kolonách (anexech). [147] => [148] => ==== Výroba ²³⁹Np ==== [149] => [150] => Existují dva způsoby přípravy tohoto izotopu: [151] => * ozařování uranu neutrony, [152] => * ²⁴³Am, které se rozpadá na ²³⁹Np. [153] => [154] => V prvním případě je nutné ze směsi odstranit uran a thorium, v druhém pouze [[americium]]. [155] => [156] => == Kovové neptunium a jeho slitiny == [157] => [158] => Kovové neptunium poprvé získali v roce [[1948]] [[Fried]] a [[Davidson]] [[Redoxní reakce|redukcí]] 50 µg NpF₃ [159] => parami [[baryum|barya]] při 1 200 °C. Pro výrobu většího množství je výhodnější použít redukci NpF₄ [[vápník]]em. [160] => [161] => Kovové neptunium má tři modifikace α, β a γ, s bodem přechodu při 280 °C a 577 °C. Struktura α-Np je jedinečná, nebyla pozorována u žádného jiného kovu. Orthorombická základní buňka obsahuje osm atomů ve dvou rozdílných [162] => pozicích. Nejkratší vzdálenost Np-Np je 2,60 Å, což ukazuje na kovalentní charakter vazby. β-Np je tetragonální s vrstevnatou strukturou podobnou InBi (čtyři atomy v základní buňce). γ-Np má stejnou mřížku jako α-Fe. [163] => [164] => Kovové neptunium je stálé na suchém vzduchu při pokojové teplotě a jen velmi pomalu se pokrývá tenkou vrstvou oxidu, ale za vyšších teplot probíhá tento proces velmi rychle. Neptunium se rozpouští v [[kyselina chlorovodíková|kyselině chlorovodíkové]] a [[kyselina sírová|sírové]]. [165] => [166] => Neptunium je unikátní svou vysokou rozpustností v α- i β-Pu. Intermetalické sloučeniny tvoří neptunium s [[hliník]]em a [[beryllium|berylliem]]. Lze je připravit redukcí NpF₃ nadbytkem kovového Al nebo Be: [167] => :2 NpF₃ + 29 Be → 2 NpBe₁₃ + 3 BeF₂ [168] => (1200 °C) [169] => [170] => Jsou isotypické se sloučeninami [[thorium|thoria]], [[uran (prvek)|uranu]] a [[plutonium|plutonia]]. Boridy NpB₂, NpB₄, NpB₆ a NpB₁₂, které jsou isostrukturní s odpovídajícími sloučeninami uranu a plutonia, a intermetalické sloučeniny NpCd₆ a NpCd₁₂ získáme přímou syntézou z prvků. [171] => [172] => == Sloučeniny neptunia == [173] => [[Soubor:Np_ox_st.jpg|náhled|300px|Barvy roztoků solí neptunia podle oxidačního čísla]] [174] => === [[Hydridy]] neptunia === [175] => Hydridy [[hydrid neptunatý|NpH₂]] a [[hydrid neptunitý|NpH₃]] lze připravit přímým působením [[vodík]]u na kovové neptunium. NpH₂ si zachovává svou strukturu v širokém rozmezí obsahu vodíku (NpH_2+x, 0 ≤ x ≤ 0,7), mřížková konstanta roste s poměrem H:Np, na rozdíl od hydridu PuH_2+x. Pokud poměr H:Np přesáhne hodnotu 2,7, tak můžeme pozorovat hexagonální NpH₃, který je isostrukturní s PuH₃, GdH₃ a HoD₃. [176] => [177] => === Halogenidy neptunia === [178] => [179] => :'''[[Fluorid]]y''' [180] => Fialový [[fluorid neptunitý|NpF₃]] a zelený [[fluorid neptuničitý|NpF₄]] připravíme [[hydrofluorace|hydrofluorací]] oxidu neptuničitého NpO₂ v přítomnosti [[vodík]]u nebo [[kyslík]]u: [181] => :NpO₂ + 1/2 H₂ + 3 [[fluorovodík|HF]] → NpF₃ + 2 H₂O
[182] => :NpF₃ + 1/4 O₂ + 3 HF → NpF₄ + 1/2 H₂O [183] => [184] => [[Fluorid neptunový|NpF₆]], který je v pevném stavu oranžový a v parách bezbarvý, můžeme připravit fluorací NpO₂ (nebo lépe NpF₄) pomocí [[fluorid bromitý|BrF₃]], [[fluorid bromičitý|BrF₅]] nebo elementárního [[fluor]]u při teplotách 300–500 °C. Tento fluorid se rozkládá působením světla. Stopami vlhkosti prudce hydrolyzuje na [[fluorid neptunylu]] NpO₂F₂. [185] => [186] => :'''Ostatní halogenidy''' [187] => Těkavý [[chlorid neptuničitý]] (NpCl₄) můžeme připravit reakcí [[oxid neptuničitý|oxidu neptuničitého]] nebo [[šťavelan neptuničitý|šťavelanu neptuničitého]] Np[(COO)₂]₂ v proudu [[chlor]]u nasyceného parami [[tetrachlormethan|CCl₄]] při teplotě 450 °C. Tato látka je velmi hygroskopická. Světle hnědý [[dichlorid-oxid neptuničitý|NpOCl₂]] a oranžový [[dibromid-oxid neptuničitý|NpOBr₂]] získáme v čistém stavu reakcí MX₄ s [[oxid antimonitý|oxidem antimonitým]] Sb₂O₃. [188] => [189] => Červenohnědý [[bromid neptuničitý|NpBr₄]] vzniká bromací NpO₂ nadbytkem [[bromid hlinitý|bromidu hlinitého]] AlBr₃ při 350 °C. Další možností přípravy je přímá syntéza z prvků. [190] => [191] => Bromace NpO₂ pomocí AlBr₃ v přítomnosti kovového [[hliník]]u poskytuje zelený [[bromid neptunitý]]: [192] => :3 NpO₂ + 3 AlBr₃ + Al → 3 NpBr₃ + 2 [[oxid hlinitý|Al₂O₃]] [193] => [194] => [[Jodid neptunitý|NpI₃]] připravíme podobně reakcí NpO₂ s [[jodid hlinitý|AlI₃]]. [[Jodid neptuničitý|NpI₄]] se připravit nepodařilo, což souhlasí s výsledky výpočtů, podle nichž je tato látka termodynamicky nestabilní. [195] => [196] => === Oxidy neptunia === [197] => [198] => :'''Binární oxidy''' [199] => Neptunium tvoří následující binární oxidy: [[oxid neptunový|NpO₃]]·2H₂O, NpO₃·H₂O, [[oxid neptunično-neptunový|Np₃O₈]], [[oxid neptuničný|Np₂O₅]] a NpO₂. [200] => [201] => Hydráty oxidu neptuniového (NpO₃) připravíme [[Redoxní reakce|oxidací]] vodných roztoků [[hydroxid neptuničný|hydroxidu neptuničného]] Np(OH)₅ při probublávání [[ozon]]em. Tepelnou degradací NpO₃·H₂O získáme oxid neptuničitý (Np₂O₅), jehož struktura je podobná struktuře Np₃O₈. [202] => [203] => Np₃O₈ získáme oxidací [[hydroxid neptuničitý|hydroxidu neptuničitého]] Np(OH)4 nebo neptuničného vzduchem nebo [[oxid dusičitý|oxidem dusičitým]] NO₂ při 300–400 °C. Tento oxid se snadno rozkládá při zvýšené teplotě. Nad teplotou 500 °C ztrácí kyslík a přechází na NpO₂. [204] => [205] => Oxid neptuničitý (NpO₂) – nejstabilnější oxid neptunia lze připravit termickou dekompozicí mnoha sloučenin neptunia, např. [[hydroxidy|hydroxidů]], [[šťavelan]]ů, [[Dusičnany|dusičnanů]] atd. při teplotách 600–1000 °C. Stejně jako ostatní dioxidy aktinoidů má strukturu [[fluorit]]u. [206] => [207] => :'''Ternární a vyšší oxidy''' [208] => Reakce NpO₂ v pevné fázi s oxidy mnoha prvků nebo srážení z taveniny [[dusičnan lithný|LiNO₃]]/[[dusičnan sodný|NaNO₃]] poskytuje ternární oxidy nebo oxidické fáze se čtyř-, pěti-, šesti- a sedmivalentním neptuniem. Povaha produktu závisí na reakčních podmínkách a použitém oxidu kovu. [209] => [210] => === Organokovové sloučeniny a alkoxidy neptunia === [211] => [212] => Chlorid tris(cyklopentadienyl)neptuničitý (C₅H₅)₃NpCl a odpovídající fluorid byl připraven β⁻ přeměnou odpovídající sloučeniny uranu (²³⁹U). [213] => [214] => Tetracyklopentadienyl neptuničitý (C₅H₅)₄Np byl poprvé připraven reakcí C₈H₈K₂ s NpCl₄ v [[tetrahydrofuran]]u. Infračervené spektrum prokázalo sendvičovou strukturu komplexu (symetrie D_8h). [215] => [216] => Reakce NpCl₄ s [[alkoxid]]y [[lithium|lithia]] LiOR (R = CH₃, C₂H₅) poskytuje alkoxidy Np^IV Np(OCH₃)₄ nebo Np(OC₂H₅)₄, které se transformují na směsné alkoxidy NpBr(OC₂H₅)₃ nebo NpBr₂(OC₂H₅)₂ protřepáváním s [[brom]]em. V přítomnosti volného [[ethoxid sodný|ethoxidu sodného]] je neptunium oxidováno na směsný pětikoordinovaný alkoxid NpBr(OC₂H₅)₄. [217] => [218] => == Odkazy == [219] => === Literatura === [220] => * Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 [221] => * Holzbecher Z.: Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 [222] => * Dr. Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání 1961 [223] => * N. N. Greenwood – A. Earnshaw, ''Chemie prvků II.'' 1. díl, 1. vydání 1993 {{ISBN|80-85427-38-9}} [224] => * {{Citace monografie | příjmení = VOHLÍDAL | jméno = Jiří | příjmení2 = ŠTULÍK | jméno2 = Karel | příjmení3 = JULÁK | jméno3 = Alois | rok = 1999 | titul = Chemické a analytické tabulky | vydavatel = Grada Publishing | místo = Praha | isbn = 80-7169-855-5 | vydání = 1}} [225] => [226] => === Související články === [227] => * [[Neptuniová rozpadová řada]] [228] => [229] => === Externí odkazy === [230] => * {{Commonscat}} [231] => * {{Wikislovník|heslo=neptunium}} [232] => [233] => {{Periodická tabulka (navbox)}} [234] => {{Autoritní data}} [235] => {{Portály|Chemie}} [236] => [237] => [[Kategorie:Neptunium| ]] [238] => [[Kategorie:Chemické prvky]] [239] => [[Kategorie:Kovy]] [240] => [[Kategorie:Aktinoidy]] [241] => [[Kategorie:Transurany]] [242] => [[Kategorie:Objeveno 1940]] [] => )

good wiki

Neptunium

Neptunium (chemická značka Np) je prvek s protonovým číslem 93 a je prvním z řady transuranů a pátým prvkem z řady aktinoidů. Byl objeven roku 1940 McMillanem a Abelsonem.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

Neptunium

About

Expert Team

Award winning agency

10 Year Exp.

You might be interested in

1940

Hliník

Izotop

Neutron

Plutonium

Vodík

Service

About us

Technology

Locations