Array ( [0] => 14926956 [id] => 14926956 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Nukleofil [uri] => Nukleofil [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Nukleofil''' je chemická látka, která v [[chemická reakce|chemické reakci]] poskytuje [[elektronový pár]] [[elektrofil]]u, čímž vzniká [[chemická vazba]]. Všechny [[molekula|molekuly]] nebo [[ion]]ty s volnými páry elektronů mohou fungovat jako nukleofily. Protože nukleofil poskytuje [[elektron]]y, je z definice [[Lewisova teorie kyselin a zásad|Lewisovou zásadou]]. [1] => [2] => '''Nukleofilita''' (též '''nukleofilicita''') označuje afinitu nukleofilu k [[atomové jádro|atomovému jádru]]. Někdy se jí říká také '''nukleofilní síla''', popisuje nukleofilní charakter látky a často se používá k porovnávání afinity atomů. [3] => [4] => Neutrální nukleofilní reakce s [[rozpouštědlo|rozpouštědly]], například [[alkoholy]] nebo [[voda|vodou]], se označují jako [[solvolýza]] (např. v případě vody konkrétně [[hydrolýza]]). Nukleofily se účastní [[nukleofilní substituce]], kde je nukleofil přitahován k plnému nebo částečnému kladnému [[elektrický náboj|náboji]]. [5] => [6] => == Historie == [7] => Termíny „nukleofil“ a „elektrofil“ zavedl [[Christopher Kelk Ingold]] v roce [[1929]],Ingold, C. K. Recl. TraV. Chim. Pays-Bas '''1929''' nahradil jimi pojmy „kationoid“ a „anionoid“ dříve navržené [[Arthur Lapworth|Arthurem Lapworthem]] v roce [[1925]].Lapworth, A. [[Nature]] '''1925''', 115, 625 [8] => [9] => Slovo „nukleofil“ je odvozeno od [[latina|latinského]] ''nucleus'' („jádro“, v tomto případě atomové), a [[řečtina|řeckého]] ''filein'' („mít rád“). [10] => [11] => == Vlastnosti == [12] => V řádku (periodě) [[periodická tabulka|periodické tabulky]] obecně platí, že čím [[zásady (chemie)|zásaditější]] je iont (vyšší [[disociační konstanta|pKa]] konjugátové kyseliny), tím reaktivnější je jako nukleofil. V dané skupině je nejdůležitější vlastností při určení nukleofility [[polarizovatelnost]]: Čím snazší je zdeformovat [[elektronový obal]] okolo atomu či molekuly, tím snadněji reaguje; např. [[jodidy|jodidový]] iont (I−) je nukleofilnější než iont [[fluoridy|fluoridový]] (F−). [13] => [14] => {{Pahýl část}} [15] => [16] => == Druhy nukleofilů == [17] => Mezi příklady nukleofilů patří [[anion]]ty, například Cl−, nebo sloučeniny s volným párem elektronů, například [[amoniak]] NH3. [18] => [19] => V příkladu uvedeném níže poskytuje [[kyslík]] z [[hydroxidy|hydroxidového]] iontu elektronový pár k vazbě s [[uhlík]]em na konci [[brompropan]]ové molekuly. Vazba mezi uhlíkem a bromem pak podléhá [[heterolýza|heterolýze]], atom bromu zachytí poskytnutý elektron a stane se [[bromidy|bromidovým]] iontem (Br−). Probíhá [[SN2 reakce|SN2 reakce]], což znamená, že hydroxidový iont působí na atom uhlíku na opačném konci oproti tomu, na kterém je bromidový iont. Proto reakce SN2 vedou k obrácení konfigurace elektrofilu. Je-li elektrofil [[chiralita|chirální]], obvykle si svou chiralitu udrží, byť je konfigurace produktu oproti původnímu elektrofilu převrácena. [20] => [21] => [[Soubor:hydrox_subst.png|Náhrada bromu hydroxidem]] [22] => [23] => Jako ''ambidentní nukleofil'' se označuje takový nukleofil, který může působit na dvou či více místech za vzniku dvou nebo více produktů. Například [[thiokyanatan]]ový iont (SCN−) může působit jak atomem [[síra|síry]], tak [[dusík]]u. Proto reakce SN2 [[alkylhalogenid]]ů s tímto iontem často dávají směs RSCN (alkylthiokyanátu) a RNCS (alkylisothiokyanátu). Podobně to platí i pro [[Kolbeho syntéza nitrilů|Kolbeho syntézu nitrilů]]. [24] => [25] => {{Pahýl část}} [26] => [27] => == Související články == [28] => * [[Elektrofil]] [29] => [30] => == Reference == [31] => {{Překlad|en|Nucleophile|443457690}} [32] => [33] => {{Autoritní data}} [34] => [35] => {{Portály|Chemie|Fyzika}} [36] => [37] => [[Kategorie:Fyzikální organická chemie]] [] => )
good wiki

Nukleofil

Nukleofil je chemická látka, která v chemické reakci poskytuje elektronový pár elektrofilu, čímž vzniká chemická vazba. Všechny molekuly nebo ionty s volnými páry elektronů mohou fungovat jako nukleofily.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'chemická reakce','atomové jádro','1925','nukleofilní substituce','hydrolýza','elektrický náboj','voda','alkoholy','solvolýza','kyslík','heterolýza','anion'

1925

Alkoholy

Anion

Heterolýza

Hydrolýza

Kyslík

Solvolýza

Solvolýza, také známá jako chemická hydrolýza nebo chimická rozpadlina, je chemický proces, při kterém dochází k rozkladu částic ve vodném roztoku.

Voda

Voda je chemická látka, která je nezbytná pro život všech organismů.