Array ( [0] => 15509675 [id] => 15509675 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Očistec [uri] => Očistec [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Pur 18.jpg|náhled|Ilustrace v Dantově [[Božská komedie|Božské komedii]]]] [1] => '''Očistec''' (latinsky ''purgatorium'', z ''purgo'' – čistit, očistit) je stavem, během něhož se podle učení některých [[Křesťanství|křesťanských]] církví očišťují [[duše]] zemřelých od méně závažných hříchů a nedokonalostí před svým vstupem do nebeského stavu. Ačkoliv takové duše v očistci prožívají jistá utrpení, přesto je naplňuje jistota, že po tomto očistném procesu vstoupí do nebeské blaženosti před Boží tvář. Víru v očistec sdílí [[katolická církev]] a ve všeobecnosti i [[anglikánská církev]], podobný koncept je i v [[mormonismus|mormonismu]] i [[judaismus|judaismu]]. [[protestantismus|Protestantské církve]] naopak pojem očistce většinou odmítají, protože v protokanonických textech [[Bible]] není očistec výslovně zmíněn. [[Organizace pravoslavných církví|Pravoslavné církve]] nemají učení o očistci definované, otázka je v těchto církvích otevřená, existuje zde nezávazné [[Učení o vzdušných celnicích]]. [2] => [3] => == Teologie == [4] => Katolická církev věří, že duším v očistci je možné prospět přímluvnou [[modlitba|modlitbou]] (hlavní modlitba jsou [[odpustek|odpustky]]). Tato víra vychází z víry v nesmrtelnost duše a z biblického příkazu ke vzájemné modlitbě. Křesťané, kteří ještě nezemřeli („[[církev bojující]], ecclesia militans“) se tedy mají modlit i za ty, kteří už skončili svou pozemskou pouť, a u nichž je důvod se domnívat, že jejich duše jsou v očistci („církev trpící nebo doufající, ecclesia penitens nebo ecclesia expectans“), a tak jim vyprošovat Boží požehnání (dobro) a útěchu, a tím se snažit uspíšit jejich přechod v „církev vítěznou (ecclesia triumphans)“, tedy mezi ty, kteří jsou v nebi. Očistec se také odvozuje z věrouky, že spravedliví umírají se všedními hříchy, kterých nelitovali, nebo dokonalí svatí, kterým byly odpuštěny všechny hříchy, neodpykali úplně všechny časné tresty. Nemohou vejít do nebe, kam nic nečistého nevejde, ale nemohou být zavrženi v pekle. Proto musí existovat stav, kde duše spravedlivých zadostiučiní úplně.{{Citace monografie [5] => | příjmení = ŠPAČEK [6] => | jméno = Richard [7] => | příjmení2 = [8] => | jméno2 = [9] => | titul = Katolická věrouka. Díl III. Kniha V.-VII., O milosti, svátostech a dokonání [10] => | vydání = [11] => | vydavatel = Dědictví sv. Prokopa [12] => | místo = V Praze [13] => | rok vydání = 1922 [14] => | počet stran = 2 sv. (xii, 526 s.) [15] => | strany = [16] => | isbn = [17] => | edice = Dědictví sv. Prokopa ; podíl údů na rok 1919, č. 62; podíl údů na rok 1920-22, č. 63 [18] => | url = http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:782e14d9-aaa8-4419-94c9-b1529b18a096 [19] => }} [20] => [21] => Pro duše v očistci je možno získat jistými náboženskými úkony [[Odpustek|odpustky]]. Podle dřívějšího učení neplnomocnými odpustky se odpouští část časných trestů vyměřených dny a roky. To znamená, že katolická církev přiděluje stejné zásluhy z pokladu Kristových zásluh za stejné pokání, jaké v prvotní církvi získal křesťan veřejným [[pokání|pokáním]] po stejnou dobu (např. pokáním 300 dnů apod.).{{Citace monografie [22] => | příjmení = [23] => | jméno = [24] => | příjmení2 = [25] => | jméno2 = [26] => | titul = Pokladnice odpustkových modliteb: modlitební kniha, sestavená z nových odpustkových modliteb, schválených Piem XI. a vydaných ve sbírce Preces et pia opera indulgentiis ditata dne 31. prosince 1937 [27] => | vydání = [28] => | vydavatel = Vyšehrad [29] => | místo = V Praze [30] => | rok vydání = 1939 [31] => | počet stran = 344, [VII] [32] => | strany = 5 [33] => | isbn = [34] => | překladatelé = Josef Bouzek, kanovník vyšehradský [35] => }} Kvůli nedorozuměním a omylům v chápání vyměřených dní nebo roků se katolická církev v nové praxi vyhýbá oceňování odpustkových činností.{{Citace monografie [36] => | příjmení = Sellemond [37] => | jméno = Franz Xaver [38] => | příjmení2 = [39] => | jméno2 = [40] => | titul = Obnovené odpustky [41] => | vydání = 3 [42] => | vydavatel = Kongregace Nejsvětější svátosti [43] => | místo = [44] => | rok vydání = 1999 [45] => | počet stran = [46] => | strany = [47] => | isbn = [48] => | titul původní = er erneuerte Ablaß – Trost und Hilfe für Verstorbenen [49] => | překladatelé = Miloslav Chrást [50] => | url = http://www.eucharistie.cz/czech/texty/odpustky/odp1.html [51] => | datum přístupu = 2019-08-30 [52] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20190826082258/http://www.eucharistie.cz/czech/texty/odpustky/odp1.html [53] => | datum archivace = 2019-08-26 [54] => | nedostupné = ano [55] => }} [56] => [57] => == Historie == [58] => [59] => === Před očistcem === [60] => Křesťanská představa očistce dostala podobu [[dogma|dogmatu]] až na [[Tridentský koncil|tridentském koncilu]]. Katolická představa očistce vycházela jednak z [[Deuterokanonický spis|deuterokanonické]] knihy Makabejské a [[Evangelium podle Matouše|Matouše]], kde se připouští možné odpuštění hříchů, a z Pavlova [[První list Korintským|Prvního listu Korintským]]. Představy o jakémsi očistném místě v zásvětí jsou však starší. Jako předobraz očistce lze vyložit především představu z apokryfní [[1. kniha Henochova|knihy Henochovy]], v jejíž představě jeskyní s lidmi, čekajícími na soud se nachází jakýsi předobraz očistce, dále i novozákonní apokryfickou [[Pavlova apokalypsa|Pavlovu apokalypsu]], ve které se předobraz očistce nachází v podobě horního pekla, v němž může na rozdíl od dolního vymoci [[Michael (archanděl)|archanděl Michael]] dočasný odpočinek{{Citace monografie|příjmení=Le Goff|jméno=Jacques|příjmení2=|jméno2=|titul=Zrození očistce|vydání=|vydavatel=Vyšehrad|místo=Praha|rok=2003|počet stran=|strany=|isbn=}}. V dějinách očistce hrál též velkou roli Kristův sestup do pekel, kterým se vyprázdnil [[Limbus (náboženství)|limbus]] patriarchů, tedy těch, kteří zemřeli před jeho příchodem. Významný pokrok ve vývoji představ o očistci představuje [[Tertullianus|Tertuliánův]] spis ''De Anima'', který předpokládá existenci „''refrigeria''“. Od budoucího očistce se liší délkou, pobyt v refrigeriu trvá až do [[vzkříšení]], v očistci jen do vykonání pokání. [61] => [62] => === Zakladatelé učení o očistci === [63] => Dějiny očistce začínají paradoxně dvěma velkými postavami řeckých teologů: [[Kléméns Alexandrijský|Klimentem Alexandrijským]] a [[Órigenés|Origénem]], ač právě očistec bude jedním z rozporů mezi latinským a východním křesťanstvím. Kliment rozlišuje mezi polepšitelnými hříšníky, které po smrti čeká posvěcující oheň, skrze nějž duše projde a nepolepšitelnými, které čeká oheň pohlcující. Origénes pak vidí, že nikdo z lidí není absolutně čistý a proto musí ohněm projít všichni, pro spravedlivé je tato cesta jako křest. Také [[Tertullianus]] zná určitou podobu očistce a posmrtných očištujících trestů, od nichž měli být osvobozeni pouze [[Mučedník|mučedníci]]. U Tertulliana je poprvé doložena představa, že přímluvné modlitby živých mohou trpícím duším pomoci.{{doplňte zdroj}} [64] => [65] => Skutečnými otci očistce jsou však [[Církevní otcové|otcové latinské církve]]. První z nich je [[svatý Augustin]]. Ten sice v knihách XIII, XVI a XXI díla ''O obci boží'' mluví o „''poeane purgatoriae''“{{Citace monografie|příjmení=Augustin|jméno=Aurelius|příjmení2=|jméno2=|titul=O obci boží|vydání=|vydavatel=Univerzita Karlova v Praze|místo=Praha|rok=2007|počet stran=|strany=|isbn=}} – očistných trestech a uznává sílu přímluvných modliteb, ale spíše než očistec definuje [[peklo]], očistec lze v jeho textech spíše tušit, než popsat. Augustin lidi dělí do čtyř skupin. Bezbožné – kteří jdou rovnou do pekla, mučedníky, spravedlivé a světce – kteří jdou rychle do ráje, mezi nimi jsou „ne zcela špatní“, kteří přijdou do pekla, ale tíhu jejich trestů lze přímluvami u Boha ulehčit a „ne zcela dobří“, kteří mohou dosáhnout spásy skrze očistný oheň, který je sice velmi bolestný, ale ne věčný. Pro spásu skrze oheň je však třeba, aby pozemský život byl provázen nejen vírou, ale i skutky, oheň klade mezi smrt těla a jeho vzkříšení a ve svých spisech se též zabývá otázkou revenantů – zjevujících se zemřelých, z jeho spisů později vyjde církevní učení, že [[revenant]]i jsou duše, které nakrátko unikly z očistce, aby se zjevovaly živým, kteří jim nepomáhají dostatečně horlivě. [66] => [67] => Velkým zakladatelem očistce je papež [[Řehoř I. Veliký|Řehoř Veliký]]. V čase morových ran rozvinul Řehoř Augustinovu nauku o očistném ohni, definoval malé, střední a velké hříchy, pokání ale situoval jednak na tento svět, hovoří ale i o očistci na onom světě. Stále však více hovoří o peklu a pekelných trestech, kterými hrozí jako zbraní mocným. Dalším generacím pomůže očistec tuto hrozbu odstupňovat. O onom světě a očistném ohni se v duchu Řehoře a Augustina vyjádřili [[Tajon ze Zaragozy]], [[Beda Ctihodný]], v době karolínské pak Haymon z Halberstadtu. Drythelmova vize popisuje místo očisty jako místo, kde se střídá mráz a žár, vidí v něm místo pro nápravu ne zcela špatných duší a místo radostného čekání pro ne zcela dobré. Vidění Wettiho hovoří o očistě hříchů, odehrávající se však v pekle, do očistcové tematiky zavádí poprvé politiku, když vidí [[Karel Veliký|Karla Velikého]], jak je mu trháno pohlaví za nedovolené lásky. V podobně zastrašovacím duchu postupuje i karolínská liturgie, ve které je jen slabší naděje na ráj a narůstající strach z pekla''.'' Součástí liturgie se nadále stávají přímluvy za mrtvé, v čemž velký krok dělá klášterní komunita v [[Klášter Cluny|Cluny]] svými ''Nekrologii''. [68] => [69] => === 12. století === [70] => Dvanácté století znamenalo změnu společenského uspořádání. Svět počátku dvanáctého století věřil v rozdělení mrtvých při posledním soudu na vyvolené a zatracené. Lidé věřili, že zemřelí se podle Augustinova učení dělí do čtyř skupin. Nejistota panovala ohledně místa, kde se odehrává očista, existovala dvě pojetí, jednak jako části pekla v podzemí, a jednak jako hory. [71] => [72] => Vývoj očistce, stejně jako jiných teologických otázek, lze sledovat u teologů. [[Hugo od Svatého Viktora]], pařížský kanovník, viděl očistný oheň jako cestu ke spasení pro vyvolené, peklo situuje dolů (protože hříchy tíží), o umístění očistce sice nic neříká, ale připouští existenci očisty některých hříchů již na zemi.{{Citace monografie|příjmení=De Saint-Victor|jméno=Hughes|příjmení2=|jméno2=|titul=De Sacramentis|vydání=|vydavatel=|místo=Paris|rok=1970|počet stran=|strany=|isbn=}} Pařížský mistr [[Petr Lombardský]] sbližuje Augustinovy kategorie prostředně dobrých (''mediocriter boni'') a prostředně špatných (''mediocriter mali'') a používá poprvé substantivum ''purgatorium''. [73] => [74] => Z dvanáctého století se dochovalo několik popisů očistce, z nichž zajímavé je vidění Albericha ze Settefrati, které prožil v komatu. Mizí v něm starší pojetí očistce jako místa střídání mrazu a žáru, jen mlhavá už je myšlenka občerstvení duše (''refrigerium''), zato se objevuje vize mostu přes hořící řeku, který se ztenčuje, či sílí podle hříšnosti dané duše. Zdaleka nejznámější a nejzajímavější je však středověký bestseler – Očistec [[Svatý Patrik|sv. Patrika]]. Očistec samotný je v tomto vyprávění jáma, ve které lze strávit 24 hodin jako zkoušku, kterou jedni přežijí a druzí ne. Líčení tohoto středověkého spisu sugestivně ukazuje cestu infernálním místem, kde se opět objevuje myšlenka mostu, končícího v ráji. Autor spisu musí po spatření rajských radostí projít celou cestu zpět, do života, nicméně jeho líčení se stalo tak slavným, že poutě k tomuto irskému vstupu do očistce se konají od 12. století až dodnes (Očistec leží na ostrově Station Island v Lough Derg v irském hrabství [[Hrabství Donegal|Donegal]]. V dnešní době se návštěva očistce koná 24hodinovou vigílií). Pro Juliana z Vézelay je vstup do očistce situován na [[Sicílie|Sicílii]], ale v závislosti na antické tradici se později Sicílie stává spíše peklem než očistcem. [75] => [76] => Očistec dvanáctého století byl střední cestou mezi infernem a rájem, ustálil se jako forma zásvětní spravedlnosti, napravující světskou nerovnost a nespravedlnost. V očistci jsou duše vyvolené, jež budou nakonec spaseny, spadají sice pod moc andělům, ale podléhají složité soudní proceduře. Délka trestu závisí na Bohu, ale i na přímluvách živých. Duše se v očistci věnuje pokání, proto v duchovním životě nabývá na důležitosti [[Svátost smíření|zpověď]], jejíž povinnost minimálně jednou do roka zavedl roku 1215 [[Čtvrtý lateránský koncil|čtvrtý Lateránský koncil]]. Pro zpovědníky jsou sepisovány knihy hříchů a odpovídajících trestů za ně, v nichž se o očistci uvažuje jako trestu za lehčí hříchy. [77] => [78] => === 13. století – ustavení očistce === [79] => Očistec dostává oficiální podobu na [[Druhý lyonský koncil|Lyonském koncilu]] roku 1274. Toto koncilní přijetí je ale vrcholem úsilí mnoha teologů. Alexandr z Hales na základě [[Aristotelés|Aristotelových]] rozlišení ohně definoval oheň očistný jako ten, který očisťuje lehké hříchy, nedostatečně odpykané na zemi. Je trestem velkým, ale ne nespravedlivým, jen málo lidí se mu vyhne. Církev a svatí mohou pomoci duším v očistci svými přímluvami, na tomto základě vznikne systém odpustků. Jako spíše předrajský, než pekelný popisuje očistec [[Svatý Bonaventura|sv. Bonaventura]]. [[Albert Veliký]] situuje očistec poblíž pekla a za očistu stanovuje pouze oheň, protože na rozdíl od chladu má očistnou moc. [[Tomáš Akvinský]] dělí onen svět na čtyři místa: ráj, očistec, peklo a limbus dětí. Z hlediska věčnosti však existují pouze nebo, peklo a [[Limbus (náboženství)|limbus]], protože pro nepokřtěné děti nejsou platné přímluvy. [80] => [81] => Byli ale i tací, kteří očistec odmítali. Na předních místech lze jmenovat heretiky ale i Řeky, pro něž byla papežská prohlášení o očistci problémovým bodem. Očistec jako místo pokání mezi smrtí a vzkříšením se už ale stal předmětem masové potřeby, který do každodennosti vstoupil milostivým létem 1300. Očistec není pokračováním pozemského pokání, vstupuje se do něj až po smrti, jeho trvání nutně také nepokrývá celé období od smrti do vzkříšení, duše se velmi pravděpodobně dočká vysvobození dříve. O nutnosti přímluv za duše v očistci hovoří revenanti. Vítězný očistec, předmět masového zájmu se v mysli lidí zabydluje díky kazatelským snahám a příběhům – exemplům, v jejichž líčení vynikali [[Jakub z Vitry]], či cisterciák [[Caesarius z Heisterbachu]], který v jednom z textů dokonce dopomohl k cestě do ráje lichváři. V příbězích sv. Patrika a Památce duší (2. listopadu) očistec probírá i [[Jacobus de Voragine|Jakub de Voragine]] ve [[Zlatá legenda|Zlaté legendě]]{{Citace monografie|příjmení=De Voragine|jméno=Jakub|příjmení2=|jméno2=|titul=Legenda Auera|vydání=|vydavatel=Vyšehrad|místo=Praha|rok=2012|počet stran=|strany=|isbn=}}. [82] => [83] => === Očistec v podání Danta === [84] => Naprosté básnické vítězství zajistil očistci [[Dante Alighieri]] v roce 1319 svojí [[Božská komedie|Božskou komedií]]. Dantův očistec je horou, jejíž dolní část tvoří předsíň pro ty, kteří ještě nejsou hodni vstoupit do vlastního očistce. Horu tvoří sedm stupňů, v nichž se duše očisťuje od sedmi hlavních hříchů, do očistce Dante umisťuje některé patriarchy a pohany, zatímco jiné lokalizuje v zámku v prvním kruhu pekla. Očista probíhá trestem, meditací nad vinou a modlitbou. Dantův očistec připomíná tu peklo, tu ráj, vede do něj úzká branka, na rozdíl od široké brány pekelné, vládne zde naděje a je to království času, který tolik neznamená v pekle a úplně je zrušen v ráji. Duše jsou z očistce vysvobozovány za chvění celé hory. [85] => [86] => === 15. – 18. století === [87] => V dalších stoletích došel očistec oficiálního potvrzení na [[Basilejsko-ferrarsko-florentský koncil|koncilu ve Florencii]] (1439) ještě v polemice s Řeky, na [[Tridentský koncil|koncilu Tridentském]] (1562) v polemice s protestanty, nicméně koncily jsou k němu velmi zdrženlivé. Hlavní místo v křesťanském systému světa očistec nikdy nezaujal, vždy spíše ukazoval na ráj, než na peklo, spíše na před-věčnost než po-bytí. [88] => [89] => Úcta k duším v očistci se v některých obdobích a regionech měnila v kult. Například v [[Neapol]]i, postihované epidemiemi moru a opakovanými erupcemi sopky, byly nezaopatřené a bezejmenné oběti ukládány do [[hypogeum|hypogea]] a krypty kostela Panny Marie duší v očistci (''[[Santa Maria delle Anime del Purgatorio ad Arco]]''). Rozvinula se tam tradice adoptování těchto duší, jejichž ostatky patroni ozdobili a pravidelně se za ně modlili. Roku 1976 kult oficiálně zakázal neapolský arcibiskup a prostory byly zpřístupněny jako muzeum, lidový kult však trvá i nadálehttps://www.purgatorioadarco.it/. [90] => [91] => == Použití slova „očistec“ v češtině == [92] => Poprvé se objevuje v letech 1350–1380 v překladech děl z latiny. [[Jan Hus]] očistec vykládal jako „třetí peklo“{{Citace monografie|příjmení=Hus|jméno=Jan|příjmení2=|jméno2=|titul=Výklad viery|vydání=|vydavatel=Msm|místo=Knihovna brněnské univerzity Brno|rok=fol. 16a|počet stran=|strany=|isbn=}}, víru v očistec zcela odmítali [[Táborský svaz|táborité]] a zaměňovali jej slovní hříčkou za ''ošistec'' (klam), nebo mu říkali ''purgáč'' (projímadlo). [93] => [94] => == Odkazy == [95] => [96] => === Související články === [97] => * [[Spása]] [98] => * [[Duše]] [99] => * [[Dante Alighieri]] [100] => * [[Muzeum duší z očistce]] [101] => [102] => === Reference === [103] => [104] => === Literatura === [105] => * {{Citace monografie [106] => | příjmení = Le Goff [107] => | jméno = Jacques [108] => | překladatelé = Věra Dvořáková [109] => | počet stran = 372 [110] => | rok = 2003 [111] => | titul = Zrození očistce [112] => | vydavatel = Vyšehrad [113] => | místo = Praha [114] => | odkaz na autora = Jacques Le Goff [115] => | stránky = [116] => | poznámka = [117] => | jazyk = [118] => | isbn = 80-7021-637-9 [119] => }} [120] => * {{Citace monografie [121] => | příjmení = Ratzinger [122] => | jméno = Joseph [123] => | překladatelé = Helena Kozlová a Pavel Váňa [124] => | počet stran = 195 [125] => | rok = 2004 [126] => | titul = Eschatologie: smrt a věčný život [127] => | vydavatel = Barrister & Principal [128] => | místo = Brno [129] => | odkaz na autora = Benedikt XVI. [130] => | stránky = [131] => | poznámka = [132] => | jazyk = [133] => | isbn = 978-80-87029-30-5 [134] => }} [135] => * {{Citace monografie [136] => | příjmení = Granat [137] => | jméno = Wincenty [138] => | příjmení2 = [139] => | jméno2 = [140] => | rok = 1986 [141] => | titul = K člověku a Bohu v Kristu [142] => | vydavatel = Křesťanská akademie [143] => | místo = Řím [144] => | vydání = [145] => | stránky = [146] => | poznámka = [147] => | jazyk = [148] => | isbn = [149] => }} [150] => * {{Citace monografie [151] => | příjmení = Simma [152] => | jméno = Maria [153] => | překladatelé = Vladimír Repka [154] => | počet stran = 245 [155] => | titul = Dostaňte nás odtialto [156] => | vydavatel = Zaex [157] => | místo = [158] => | rok vydání = 2013 [159] => | odkaz na autora = [160] => | poznámka = Z anglického originálu "Get us out of here!" [161] => | jazyk = [162] => | isbn = 978-80-89676-02-6 [163] => }} [164] => * [165] => [166] => === Externí odkazy === [167] => * {{Commonscat}} [168] => * {{Wikislovník|heslo=očistec}} [169] => * {{Wikicitáty|téma=Očistec}} [170] => [171] => * [http://www.pastorace.cz/index.php?typ=texty&sel_char=O&sel_tema=66 Očistec] na [[Pastorace.cz]] [172] => * [http://www.pastorace.cz/index.php?typ=clanky&sel_id=600 ''Očistec je sice produktem přemýšlení, ale…''], článek [[Aleš Opatrný (teolog)|Aleše Opatrného]] [173] => * [http://apo-logia.blogspot.com/2007/04/oistec.html D. Vopřada: Očistec] [174] => * [http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=952 L. Drexler: Očistec – katolický konstrukt nebo pravověrná součást křesťanské tradice?] [175] => [176] => {{Posmrtný život}} [177] => {{Autoritní data}} [178] => [179] => [[Kategorie:Katolická teologie]] [180] => [[Kategorie:Podsvětí]] [181] => [[Kategorie:Nectnosti]] [] => )
good wiki

Očistec

Božské komedii Očistec (latinsky purgatorium, z purgo - čistit, očistit) je stavem, během něhož se podle učení některých křesťanských církví očišťují duše zemřelých od méně závažných hříchů a nedokonalostí před svým vstupem do nebeského stavu. Ačkoliv takové duše v očistci prožívají jistá utrpení, přesto je naplňuje jistota, že po tomto očistném procesu vstoupí do nebeské blaženosti před Boží tvář.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Tertullianus','Dante Alighieri','Limbus (náboženství)','Tridentský koncil','Aleš Opatrný (teolog)','Petr Lombardský','Kléméns Alexandrijský','Táborský svaz','Řehoř I. Veliký','Klášter Cluny','Organizace pravoslavných církví','Odpustek'

Odpustek

Odpustek je tradiční česká zvyklost spojená s katolickou církví.

Tertullianus