Array ( [0] => 15482102 [id] => 15482102 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Oblak [uri] => Oblak [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Cumulus clouds in fair weather.jpeg|náhled|upright=1.3|Oblaky [[Cumulus|kumulus]], které se tvoří za pěkného [[počasí]]]] [1] => [[Soubor:Above the Clouds.jpg|náhled|upright=1.3|Oblaky [[stratocumulus|stratokumulus]] shora]] [2] => [[Soubor:Wolkenwandel.webm |náhled|290px|> Oblak estetika]] [3] => {{Různé významy}} [4] => {{Různé významy|redirect=Mrak|druhý=německém filmu z roku 2006|stránka=Mrak (film)}} [5] => '''Oblak''' je viditelná soustava malých částic [[voda|vody]] nebo [[led]]u (případně jiných látek) v [[Atmosféra Země|atmosféře Země]] nebo jiných [[Planeta|planet]]. '''Mrak''' též '''mračno''' je oblak (1. p. množného čísla a 4. p. oblaky i oblaka, 2. p. oblaků i oblak) tmavého vzhledu, jedná se však o neodborné označení.{{Citace elektronického periodika [6] => | titul = Mrak a oblak [7] => | periodikum = Region [8] => | url = https://region.rozhlas.cz/mrak-a-oblak-7291286 [9] => | datum vydání = 2005-08-10 [10] => | datum přístupu = 2022-02-12 [11] => }}{{Citace elektronického periodika [12] => | titul = Meteorologický slovník [13] => | periodikum = slovnik.cmes.cz [14] => | url = http://slovnik.cmes.cz/heslo/2311 [15] => | datum přístupu = 2022-02-12 [16] => }} Oblaky vznikají tehdy, když se [[vlhkost vzduchu]] [[Kondenzace vodních par|zkondenzuje na kapky]] nebo [[Led|ledové krystalky]]. Výška, ve které se děj odehrává, bývá různá a nazývá se [[kondenzační hladina]]. Hranice teploty, za kterou se voda v plynném skupenství mění na kapalinu se nazývá [[rosný bod]]. Výška kondenzační hladiny závisí na stabilitě teplotního zvrstvení vzduchu a množství přítomné vlhkosti. Průměrná oblačná kapka nebo ledový krystalek má v průměru přibližně 0,01 [[Milimetr|mm]]. Studená oblaka tvořící se ve velkých výškách obsahují pouze ledové krystalky, nižší, teplejší oblaka obsahují pouze vodní kapky. Existují i oblaky obsahující [[aerosol]] – jak [[Pevné částice|pevné]], tak i kapalné částice. [17] => [18] => Často se objevuje mylný názor, že oblaky jsou složeny z [[vodní pára|vodní páry]]. Není to pravda, protože samotná vodní pára je neviditelná bez ohledu na [[vzdálenost|výšku]] a [[hustota|hustotu]]. Oblaky tvoří voda v kapalném nebo pevném [[skupenství]]. [19] => [20] => Oblaky se liší vzhledem, výškou, ve které vznikají, i vlastnostmi. Tyto rozdíly jsou základem mezinárodního systému jejich klasifikace. Tato klasifikace je odvozena od klasifikace, kterou zavedl v roce [[1803]] [[Luke Howard]]. Název mraků se tvoří kombinací čtyř [[latina|latinských]] slov: ''cirrus'' ([[řasy|řasa]] nebo kučera), ''stratus'' (vrstva nebo sloha), ''nimbus'' ([[déšť]]) anebo ''cumulus'' (kupa). Tato klasifikace obsahuje 10 základních druhů. Jen z některých druhů oblaků padají pevné či kapalné srážky. [21] => Za oblaka se někdy považují i přírodní nebo umělé viditelné útvary z malých částic, například mrak vzniklý po výbuchu [[sopka|sopky]], z [[požár]]u, [[Kondenzační stopa|kondenzační stopy]] po přeletu [[letadlo|letadla]] či [[jaderný výbuch|atomový hřib]]. [22] => [23] => == Význam == [24] => Největší význam oblaků spočívá v tom, že z nich padají [[srážky]] (např. [[déšť]] nebo [[sníh]]) a voda z atmosféry se jejich prostřednictvím vrací zpět na [[Povrch Země|zemský povrch]]. Pokud mají kapky vody dosáhnout zemského povrchu, musí mít určitou minimální velikost, aby se při pádu z [[Atmosféra|atmosféry]] na povrch [[Vypařování|nevypařily]] (resp. [[sublimace|nevysublimovaly]]). Důležitá je též délka jejich letu, čili výška oblaku. Z vysokých a středně vysokých oblaků srážky na zem nedopadají (nebo dopadají jen výjimečně), protože se vypaří ještě před dopadem. [25] => [26] => Díky své [[bílá|bílé]] barvě oblaky výrazně odráží dopadající [[sluneční světlo]] zpět do [[Kosmos|kosmu]] a zvyšují tak odrazivost ([[albedo]]) planety. Z tohoto důvodu je povrch planety ukrytý pod [[Oblačnost|oblačností]] méně [[Zahřívání|zahříván]]. V současnosti tak oblaka chladí globálně povrch Země přibližně v průměru o 5 °C.{{Citace elektronické monografie [27] => | titul = International Satellite Cloud Climatology Project [28] => | datum_vydání = https://isccp.giss.nasa.gov/role.html [29] => | datum_přístupu = 2023-07-25 [30] => }} Odrazivost jasného oblaku je až 0,7–0,9, což znamená, že oblak odrazí 70 až 90 % dopadajícího světla. Vyšší odrazivost dosahuje už jen čerstvě napadaný sníh. Množství [[sluneční energie]], kterou oblaka odrazí zpátky do kosmu, je asi 20 % a dalších 19 % [[Absorpce záření|absorbují]].{{Citace monografie [31] => | titul = Zem [32] => | autor = James F. Luhr a kol. [33] => | vydavatelství = Ikar [34] => | místo = Bratislava [35] => | rok = 2004 [36] => | isbn = 80-551-0796-3 [37] => }} Z pozorování oblaků je též možné [[Předpověď počasí|odhadnout vývoj počasí]] v následujících hodinách až dnech. Oblaky vypovídají mnoho o procesech, které probíhají v atmosféře. Přesnější odhad počasí je však možné udělat jen spolu se [[Meteorologická stanice|sledováním dalších meteorologických prvků]], např. vlhkosti vzduchu, [[vítr|větru]], změny [[Atmosférický tlak|atmosférického tlaku]] apod.{{Citace elektronické monografie [38] => | titul = PREDPOVEĎ POČASIA PODĽA OBLAKOV [39] => | url = http://www.kstst.sk/pages/vht/meteo/oblaky3.htm [40] => | datum přístupu = 2010-07-02 [41] => | vydavatel = www.kstst.sk [42] => | jazyk = slovensky [43] => }} [44] => [45] => == Vznik == [46] => Oblaka se mohou skládat z částic různé velikosti a různého původu. Vznik a vývoj přírodních oblaků je úzce vázán na [[termodynamika|termodynamické]] podmínky v okolní atmosféře a uvnitř oblaku. Pokud se tyto podmínky s časem mění, oblak se neustále vyvíjí. [47] => [[Soubor:Anvil cumulus feb 2007.jpg|vlevo|náhled|250px|Vrchol oblaku kumulonimbus incus]] [48] => Vznik oblaku je součástí [[koloběh vody|koloběhu vody]], když se z povrchu [[Vodní plocha|vodních ploch]], [[Půda|půdy]] a [[Organismus|živých organismů]] vypařuje voda. Maximální koncentrace vodní páry v atmosféře je 4 %.{{Zdroj?}} Tehdy hovoříme o 100procentní [[vlhkost vzduchu|vlhkosti vzduchu]]. Vzduch s obsahem vodní páry začne stoupat, což se děje z nejrůznějších příčin, většinou kvůli vyšší [[teplota|teplotě]] a proto menší [[hustota|hustotě]] v porovnaní s chladnějším, hustějším (tj. těžším) vzduchem, který klesá a teplý vzduch vytlačuje nahoru. Výstup vzduchu se však může uskutečnit i podél plochy [[Atmosférická fronta|frontálního rozhraní]] (tedy na hranici dvou [[Vzduchová hmota|vzduchových hmot]]) či podél terénních překážek ([[pohoří]]). Jelikož se se stoupající výškou [[atmosférický tlak|tlak vzduchu]] snižuje, zahřátý vzduch se rozpíná a zároveň [[Ochlazování|ochlazuje]]. Po poklesu teploty vzduchu začne vodní pára přecházet do kapalného skupenství čili [[kapalnění|kondenzovat]]. Když je teplota nižší než 0 °C, vodní pára se změní ([[desublimace|desublimuje]]) na drobné ledové krystalky. [49] => [50] => Hladina (tj. výška), ve které teplota vzduchu poklesne pod teplotu rosného bodu, se nazývá ''[[kondenzační hladina]]''. Výška kondenzační hladiny není stálá a závisí na podmínkách v atmosféře. Představu o aktuální výšce kondenzační hladiny si můžeme udělat, pokud je obloha pokrytá většími oblaky typu [[cumulus]]. Jejich tmavá, ostře ohraničená základna leží na kondenzační hladině. [51] => [52] => Vertikální [[Globální cirkulace atmosféry|pohyby vzduchu]], které vynášejí vzduch s vysokým obsahem vodní páry do větších výšek, se nazývají [[proudění|konvekce]]. Rychlost výstupních proudů dosahuje 5–20 [[Metr za sekundu|m/s]] i víc.{{Citace elektronické monografie [53] => | titul = OBLAKY [54] => | url = http://www.kstst.sk/pages/vht/meteo/oblaky1.htm [55] => | datum přístupu = 2010-07-02 [56] => | vydavatel = www.kstst.sk [57] => | jazyk = slovensky [58] => }} [59] => [60] => Pro vznik oblaku je však kromě vodní páry nutná též přítomnost '''[[Kondenzační jádro|kondenzačních jader]]''', maličkých částic [[aerosol]]ů s průměrem okolo 10−7 až 10−9 metru. Přirozenými kondenzačními jádry jsou například částice vulkanického prachu, krystalky mořské [[chlorid sodný|soli]], částečky [[Půda|půdy]] či [[bakterie]]{{Citace periodika [61] => | příjmení = Shen [62] => | jméno = Helen [63] => | titul = High-flying bacteria spark interest in possible climate effects [64] => | periodikum = Nature [65] => | datum vydání = 2013-01-28 [66] => | issn = 1476-4687 [67] => | doi = 10.1038/nature.2013.12310 [68] => | jazyk = en [69] => | url = https://www.nature.com/articles/nature.2013.12310 [70] => | datum přístupu = 2022-02-12 [71] => }}, některá kondenzační jádra mohou být i [[Antropogenní vliv|antropogenního původu]] (např. [[spaliny]]). Na kondenzačním jádru vodní pára kondenzuje do kapalného skupenství, nebo při teplotách pod 0 °C rovnou [[Desublimace|desublimuje]] do pevného skupenství. Kapičky rostou i tím, že se při vzájemných srážkách spojují (tomuto procesu shlukování disperzních [[Koloidní částice|koloidních]] částic ve větší celky – zániku aerosolu, se říká [[koalescence]]). Když se vodní či ledové oblačné částice vypaří nebo sublimují dříve než dosáhnou velikosti srážkových elementů, oblak se udržuje v rovnováze.{{Citace elektronické monografie [72] => | příjmení = Skřehot [73] => | jméno = Petr [74] => | titul = Prevence nehod a havárií:1. díl [75] => | url = https://www.portalbozp.cz/wp-content/uploads/2014/09/Prevence-nehod-a-havarii_1.dil_Kapitola-3.pdf [76] => | vydavatel = [[PINK PIG]] [77] => | místo = Praha [78] => | datum vydání = 2009 [79] => | datum přístupu = 2023-12-14 [80] => | kapitola = 3. AEROSOLY [81] => | isbn = 978-80-86973-34-0 [82] => }} [83] => [84] => Kapičky tvořící oblaka mohou narůst do rozměrů potřebných pro utvoření oblaků i bez kondenzačních jader, agregací jednotlivých [[molekula|molekul]] vody. Tento proces je však pomalý, takže se na vzniku oblaků podílí jen minimálně. Kondenzační jádra ulehčují přechod vodní páry do jiných skupenství. [85] => [86] => == Vlastnosti == [87] => [88] => === Vnitřní struktura === [89] => [[Soubor:Arctic stratospheric cloud.jpg|náhled|Perleťová oblaka vznikají v extrémní výšce, a tedy i nízké teplotě (okolo -80 [[Stupeň Celsia|°C]]), a jsou tvořena výhradně [[led]]em]] [90] => Velikost kapiček, které oblaka tvoří, je různá a závisí na typech oblaků. Největší kapičky jsou v dešťových oblacích (např. [[nimbostratus|nimbostratech]]), kde dosahují v horní části oblaku rozměrů až 100 [[mikrometr]]ů, Nejmenší kapičky byly nalezeny v oblacích [[Cumulus|kumulus]] a [[stratus]], kde dosahovaly rozměru okolo 9 mikrometrů. [91] => [92] => Zda je oblak tvořen drobnými kapičkami nebo ledovými krystalky, nezávisí jen na teplotě okolního prostředí, ale i na přítomnosti [[Krystalizační jádro|krystalizačních jader]]. Existence vodních kapek byla prokázána dokonce i v oblacích s teplotami do -42 °C, jen pod touto teplotní hranicí se vyskytují oblaky tvořené výlučně ledem.{{Citace monografie [93] => | autor = Petr Skřehot [94] => | rok = 2008 [95] => | titul = Velký atlas oblaků [96] => | místo = Brno [97] => | vydavatel = Computer Press, a. s. [98] => | isbn = 978-80-251-2015-6 [99] => }} Vodní kapky s teplotou pod 0 °C se nazývají ''[[přechlazená voda|přechlazené]]''. Přechlazené kapky hrají důležitou úlohu při vzniku srážek.{{citace elektronické monografie|url=http://www.mineralfit.cz/zajimavosti-ze-sveta-clanek/jak-se-tvori-nebe-18/|titul=Jak se tvoří nebe|vydavatel=Mineralfit.cz|datum přístupu=2010-08-25}} [100] => [101] => Kapičky vody na sebe mohou navázat i [[prachové částice]], kterým pomáhají v přemísťování (např. když v roce [[2010]] vybuchla na [[Island]]u sopka [[Eyjafjallajökull]], měla oblaka většinový podíl na přesunu prachu a [[Popel|popela]] nad [[Kontinentální Evropa|kontinentální Evropu]]). [102] => [103] => === Hmotnost === [104] => Hmotnost oblaku závisí na jeho rozměrech, typu, velikosti a hustotě vodních [[částice|částic]], které ho tvoří. Jednotlivé oddělené oblaky typu ''[[cumulus mediocris]]'' například obsahují asi 1 gram vody na m3. Oblak ''cumulus mediocris'' se základnou o ploše 785 000 m2 a maximální výškou 500 metrů by vážil více než 250 [[kilogram|tun]].{{Citace monografie [105] => | autor = Hans Häckel [106] => | titul = Atlas oblaků [107] => | vydavatel = ACADEMIA [108] => | rok = 2009 [109] => | místo = Praha [110] => | isbn = 978-80-200-1783-3}} [111] => Oblak ''[[cumulonimbus]]'' se stejně velkou základnou jako v předcházejícím případě a s výškou 10 km váží při hustotě 4 g vody na m3 až 31 400 tun. [112] => [113] => == Klasifikace oblaků == [114] => [115] => === Historický vývoj === [116] => [[Soubor:Luke Howard.jpg|náhled|Obraz [[Luke Howard|Luka Howarda]] (1772–1864) od Johna Opieho.]] [117] => První rozlišování oblaků podle tvarů a barev se objevilo už ve 3. tisíciletí př. n. l. v [[Mezopotámie|Mezopotámii]] kvůli určování počasí. V novověku jako první poukázal na nutnost třídění oblaků francouzský přírodovědec [[Jean Baptiste Lamarck]]. V [[Meteorologie|meteorologické]] ročence z roku [[1802]] publikoval svoji klasifikaci oblaků, ve které používal [[Francouzština|francouzské názvosloví]], ta se však neujala. O rok později nezávisle na Lamarckovi zveřejnil své schéma oblaků amatérský [[meteorolog]] [[Luke Howard]]. Howard navrhl [[latina|latinské]] názvosloví a tři hlavní druhy oblaků (''Cirrus'', ''Cumulus'', ''Stratus''), mezitvary však prosadil až Francouz E. Renou roku [[1855]]. Howard zavedl i označení ''Nimbus'', ale v jiné souvislosti, než v jaké ho známe dnes. Howardova klasifikace se orientovala pouze na viditelné znaky oblaků, jako jsou výška, rozsah a tvar. Tyto znaky však nevypovídaly nic o příčině vzniku oblaků, a proto se vyskytlo několik pokusů o vytvoření takové klasifikace, která by tento nedostatek neměla. Moderní soustava oblaků vyšla až v roce [[1896]] a na jejím vzniku se podíleli [[Švédové|Švéd]] [[Hugo Hildebrand Hildebrandsson]] a [[Angličané|Angličan]] [[Ralph Abercromby (meteorolog)|Ralph Abercromby]]. Jejich zásluhou došlo k mezinárodní dohodě a vydání prvního atlasu věrných zobrazení tvarů oblaků.{{Citace elektronické monografie [118] => | titul = Historie určování a klasifikace oblaků [119] => | url = http://mraky.astronomie.cz/historie.php [120] => | datum přístupu = 2010-07-02 [121] => | autor = kolektiv autorů [122] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20100617002816/http://www.mraky.astronomie.cz/historie.php [123] => | datum archivace = 2010-06-17 [124] => | nedostupné = ano [125] => }} [126] => [127] => === Současné třídění === [128] => [[Soubor:Cloud types en.svg|náhled|upright=2.5|Základní druhy oblaků]] [129] => '''Základní třídění''' oblaků je podle jejich tvaru (morfologie). Tato '''''morfologická klasifikace''''' je založena na [[Mezinárodní atlas oblaků|Mezinárodním atlase oblaků]], který aktualizuje a znovu vydává [[Světová meteorologická organizace]] (''World Meteorological Organisation'' WMO). Poslední vydání pochází z roku 2017.{{Citace elektronického periodika [130] => | příjmení = WMO [131] => | titul = Home [132] => | periodikum = International Cloud Atlas [133] => | url = https://cloudatlas.wmo.int/home.html [134] => | jazyk = EN [135] => | datum přístupu = 2022-03-08 [136] => }} U oblaků se rozlišuje: [137] => * 10 druhů [138] => * 15 tvarů [139] => * 9 odrůd [140] => * 11 zvláštností [141] => * 4 průvodní oblaka [142] => [143] => * '''''Druhy'''''. Existuje 10 morfologických druhů oblaků, které jsou pojmenovány kombinací následujících latinských pojmů, méně často jejich českých protějšků: [144] => ** '''[[cumulus]]''' (''kupa'') – tvar přirovnávaný ke [[květák]]u [145] => ** '''[[cirrus]]''' (''řasa'') – vláknitý tvar [146] => ** '''[[stratus]]''' (''sloha'') – závojnatý oblak [147] => ** '''altus''' (''vyvýšený'') – oblaka vysokého patra [148] => ** '''nimbus''' (''déšť'') – dešťová oblaka [149] => * '''''Tvary''''' jsou dalším dělením jednotlivých druhů oblaků. U každého oblaku lze určit právě jeden konkrétní druh a jeden konkrétní tvar. Určují se podle tvaru, rozměrů, vnitřní struktury nebo provázejících jevů. [150] => * '''''Odrůdy''''' jsou ještě jemnějším dělením oblaků charakterizující uspořádání jednotlivých částí oblaku. Rozlišujeme dělení do odrůd podle struktury a podle [[Optická hustota|optické hustoty]] (tzn. [[Průsvitnost|průsvitnosti]]). Na rozdíl od druhů a tvarů může mít jeden oblak několik odrůd zároveň. [151] => * '''''Zvláštnosti''''' – doplňující charakteristika oblaku, popisující detail. Jeden oblak může opět disponovat několika zvláštnostmi. [152] => * '''''Průvodní oblaka''''' – menší oblaka doprovázející hlavní oblak. [153] => Méně používaná je '''''genetická''''' '''''klasifikace''''' oblaků podle jejich vzniku a vývoje. Oblaky se dají označovat i pomocí jejich mateřského oblaku, tzn. oblaku, ze kterého vznikly. Označují se názvem patřičného druhu s přívlastkem z názvu druhu mateřského oblaku + [[Přípona (mluvnice)|přípona]] (např. ''stratocumulus cumulogenitus'' nebo ''cumulus stratocumulomutatus''. Dále se rozlišují speciální způsoby vzniku oblačnosti, kterými jsou ''homogenitus'' (oblak vzniklý činností člověka – [[Antropogenní vliv|antropogenního]] původu, také antropogenní oblak, např. ''cirrus fibratus homogenitus'' jakožto [[Kondenzační stopa|kondenzační stopy]] (linie) za letadly nebo ''cumulus humilis homogenitus'' vznikající třeba nad [[Chladicí věž|chladicími věžemi]] [[Jaderná elektrárna|jaderné elektrárny]]), ''homomutatus'' (oblak vzniklý přeměnou z mateřského oblaku, který vznikl činností člověka), ''flammagenitus'' (oblak vzniklý nad požárem, např. ''cumulus congestus flammagenitus''; oblaka vzniklá tímto způsobem se někdy také nazývají ''pyrocumulus'' či ''pyrocumulonimbus''), ''cataractagenitus'' (oblak vzniklý výparem z vodopádu, např. ''stratus cataractagenitus'') a ''silvagenitus'' (oblak vzniklý výparem z lesa, např. ''stratus fractus silvagenitus''). [154] => [155] => Podle '''''výšky''''' (''patra'') se dají oblaky zařadit mezi ''vysoké'', ''střední'', ''nízké'' a ''vertikálně mohutné oblaky''. Minimální výška není nijak vymezená, protože oblak může doslova „ležet na zemi“ a nazývá se pak [[mlha]]. Největší běžná výška je dána výškou [[Troposféra|troposféry]] kolem 10–13 km, v [[Zemský rovník|rovníkových]] oblastech až 20 km. Vzácněji jsou i oblaka ve vyšších částech atmosféry jako jsou [[Perleťový oblak|polární stratosférická oblaka]]. [156] => {| class="wikitable" border="5" [157] => |- [158] => | style="background:#C1D9EB" | '''Vysoká oblaka''' || 5–13 km nad povrchem Země [159] => |- [160] => | style="background:#CBDEEB" | '''Střední oblaka''' || 2–7 km [161] => |- [162] => | style="background:#E1EAEF" | '''Nízká oblaka''' || 0–2 km [163] => |- [164] => | style="background:#D4D8DA" | '''Vertikálně mohutná oblaka''' || přesahují hranici pater [165] => |} [166] => [167] => Následující tabulka ukazuje tvarovou (morfologickou) a výškovou klasifikaci oblaků. Tučně jsou vyznačena písmena, ze kterých je tvořena zkratka druhu, tvaru nebo odrůdy. Pokud má oblačný druh pouze jeden možný tvar, pak se název tohoto tvaru v praxi nepoužívá. [168] => [169] => {| cellpadding="3" align="center" cellspacing="0" rules="all" style="margin: 1em 0em; background: #ffffff; border: 2px solid #aaa; width:100%;" [170] => |- align="center" [171] => ! width="16,5%" | Druh [172] => ! width="16,5%" | Druh česky [173] => ! width="16,5%" | Symbol [174] => ! width="16,5%" | Tvar [175] => ! width="16,5%" | Odrůda [176] => ! width="16,5%" | Obrázek [177] => |- bgcolor="#C1D9EB" [178] => | [[Cirrus]] ('''Ci'''rrus) [179] => | řasa [180] => |[[Soubor:Symbol cirrus.png|60px]] [181] => | '''fib'''ratus
'''unc'''inus
'''spi'''ssatus
'''cas'''tellanus
'''flo'''ccus [182] => | '''in'''tortus
'''ra'''diatus
'''ve'''rtebratus
'''du'''plicatus
[183] => | width="16,5%" | [[Soubor:Long Cirrus fibratus.jpg|180px|Cirrus fibratus]]
Cirrus fibratus
[184] => |- bgcolor="#C1D9EB" [185] => | [[Cirrocumulus]] ('''C'''irro'''c'''umulus) [186] => | řasokupa [187] => |[[Soubor:Cirrocumulus.svg|60px]] [188] => | '''str'''atiformis
'''len'''ticularis
'''cas'''tellanus
'''flo'''ccus
[189] => | '''un'''dulatus
'''la'''cunosus [190] => | [[Soubor:Cirrocumulus to Altocumulus.JPG|180px|Cirrocumulus stratiformis]]
Cirrocumulus stratiformis
[191] => |- bgcolor="#C1D9EB" [192] => | [[Cirrostratus]] ('''C'''irro'''s'''tratus) [193] => | řasosloha [194] => |[[Soubor:Clouds CH 5.svg|60px]] [195] => | '''fib'''ratus
'''neb'''ulosus [196] => | '''dup'''licatus
'''und'''ulatus [197] => | [[Soubor:Cirrostratus_fibratus_undulatus.jpg|180x180pixelů|Cirrostratus_fibratus_undulatus]]
Cirrostratus fibratus
[198] => |- bgcolor="#CBDEEB" [199] => | [[Altocumulus]] ('''A'''lto'''c'''umulus) [200] => | vyvýšená kupa [201] => |[[Soubor:Symbol altocumulus.png|60px]] [202] => | '''str'''atiformis
'''len'''ticularis
'''cas'''tellanus
'''flo'''ccus [203] => '''vol'''utus [204] => | '''tr'''anslucidus [205] => '''pe'''rlucidus
'''op'''acus
'''du'''plicatus
'''un'''dulatus
'''ra'''diatus
'''la'''cunosus [206] => | [[Soubor:Altocumulus1.jpg|180px|Altocumulus]]
Altocumulus stratiformis translucidus
[207] => |- bgcolor="#CBDEEB" [208] => | [[Altostratus]] ('''A'''lto'''s'''tratus) [209] => | vyvýšená sloha [210] => |[[Soubor:Altostratus Symbol.svg|60px]] [211] => | ('''neb'''ulosus) [212] => | '''tr'''anslucidus
'''op'''acus
'''du'''plicatus
'''un'''dulatus
'''ra'''diatus [213] => | [[Soubor:As 1.jpg|180px|Altostratus]]
Altostratus translucidus
[214] => |- bgcolor="#E1EAEF" [215] => | [[Stratocumulus]] ('''S'''trato'''c'''umulus) [216] => | slohokupa [217] => |[[Soubor:Stratocumulus.svg|60px]] [218] => | '''str'''atiformis
'''len'''ticularis
'''cas'''tellanus [219] => '''flo'''ccus [220] => '''vol'''utus [221] => | '''tr'''anslucidus [222] => '''pe'''rlucidus
'''op'''acus
'''du'''plicatus
'''un'''dulatus
'''ra'''diatus
'''la'''cunosus [223] => | [[Soubor:Stratocumulus_and_Altocumulus_Diamantina_St_Boulia_Central_Western_Queensland_P1080576.jpg|180x180pixelů|Stratocumulus_and_Altocumulus_Diamantina_St_Boulia_Central_Western_Queensland_P1080576]]
Stratocumulus stratiformis
[224] => |- bgcolor="#E1EAEF" [225] => | [[Stratus]] ('''St'''ratus) [226] => | sloha [227] => |[[Soubor:Symbol stratus.png|60px]] [228] => | '''neb'''ulosus
'''fra'''ctus [229] => | '''op'''acus
'''tr'''anslucidus
'''un'''dulatus [230] => | [[Soubor:St1.jpg|180px|Stratus]]
Stratus nebulosus opacus
[231] => |- bgcolor="#E1EAEF" [232] => | [[Cumulus|Kumulus]] ('''Cu'''mulus) [233] => | kupa [234] => |[[Soubor:Symbol cumulus.png|60px]] [235] => | '''hum'''ilis
'''med'''iocris
'''con'''gestus
'''fra'''ctus [236] => | '''ra'''diatus [237] => | [[Soubor:Cumulus cloud.jpg|180px|Cumulus]]
Cumulus mediocris
[238] => |- bgcolor="#D4D8DA" [239] => | [[Nimbostratus]] ('''N'''imbo'''s'''tratus) [240] => | dešťosloha [241] => |[[Soubor:Symbol nimbostratus.png|60px]] [242] => | ('''neb'''ulosus) [243] => | - [244] => | [[Soubor:Ns1.jpg|180px|Nimbostratus]]
Nimbostratus
[245] => |- bgcolor="#D4D8DA" [246] => | [[Cumulonimbus]] ('''C'''umulonim'''b'''us) [247] => | dešťokupa [248] => |[[Soubor:Cumulonimbus.svg|60px]] [249] => | '''cal'''vus
'''cap'''illatus [250] => | - [251] => | [[Soubor:Maracaibo cumulonembo.jpg|180px|Cumulonimbus]]
Cumulonimbus capillatus incus velum
[252] => |} [253] => [254] => == Oblačnost == [255] => {{Podrobně|Oblačnost}} [256] => Oblačnost je veličina vyjadřující, jak velká část [[Obloha|oblohy]] je zakrytá oblaky. Oblačnost se může udávat v osminách nebo desetinách pokrytí a vyjadřuje, jaký [[zlomek]] oblohy je přibližně oblaky přikrytý. Zcela jasná obloha má oblačnost nula. Pokud je nebe úplně zakryté oblaky, je oblačnost (podle použité stupnice) osm nebo deset. Meteorologové jednotlivé mezistupně pojmenovávají takto: [257] => * 1/8 – jasno, [258] => * 2/8 – skoro jasno, [259] => * 3/8 – malá oblačnost, [260] => * 4/8 – polojasno, [261] => * 5/8 – oblačno, [262] => * 6/8 – velká oblačnost, [263] => * 7/8 – skoro zataženo, [264] => * 8/8 – zataženo. [265] => [266] => Oblačnost lze určovat buď pozorováním ze Země{{Citace monografie [267] => | příjmení = Židek [268] => | jméno = Dušan [269] => | příjmení2 = Lipina [270] => | jméno2 = Pavel [271] => | titul = Návod pro pozorovatele meteorologických stanic [272] => | vydavatel = Český hydrometeorologický ústav [273] => | místo = Ostrava [274] => | rok vydání = 2003 [275] => | počet stran = 90 [276] => }}, nebo pomocí satelitních snímků.{{citace elektronické monografie|url=http://www.poradte.cz/volna-diskuze/4044-oblacnost-jak-to-s-ni-je.html|titul=Oblačnost, jak to s ní je|vydavatel=Poradte.cz|datum vydání=2010-08-26|datum přístupu=2010-08-26}} [277] => [278] => == Zvláštnosti a průvodní oblaka == [279] => [[Soubor:Mammatus cloud panorama.jpg|náhled|Oblak typu [[Mammatus]]]] [280] => [[Soubor:Mountain.jpg|náhled|Osamělý vrchol [[Matterhorn]]u často provázejí nezvyklé oblačné formace]] [281] => Základní druhy oblaků mohou za určitých podmínek nabýt nezvyklé formy. Těmto formám se říká zvláštnosti. [[bouřka|Bouřkový]] oblak druhu ''cumulonimbus'' může například rozšířit svůj vrchol do tvaru [[kovadlina|kovadliny]]. Takové oblačné zvláštnosti se říká ''incus''. Základna (nebo obecně spodní strana oblaků) může nabýt zvláštnost ''mamma'', kdy z oblaku visí zaoblené výběžky (oblakům se zvláštností ''mamma'' se někdy neodborně říká ''mammatus''). Další možné zvláštnosti jsou ''arcus'' (hustý horizontální oblak válcovitého tvaru), ''tuba'' ([[tromba]] nebo [[tornádo]]), ''asperitas'' (silně zvlněná základna oblaku), ''fluctus'' (tzv. Kelvinovy-Helmholtzovy oblaky. Vznikají při vzácném jevu jménem [[Kelvinova–Helmholtzova nestabilita]] a mají tvar vln.), ''cavum'' (mezera, díra v oblačné vrstvě), ''murus'' (tzv. „wall cloud“, zvláštnost vyskytující se u silných [[Supercela|supercelárních bouří]]), nebo ''cauda'' (výběžek ve tvaru ocasu spojený se zvláštností ''murus''). Mnoho oblaků má zvláštnosti druhově specifické (např. ''incus'' se může vyskytnout pouze u oblaku druhu ''cumulonimbus''). [282] => [283] => Pod zvláštnost ''arcus'' bývá řazen i tzv. „shelf cloud“ neboli oblačný límec – nízko visící, výrazně formovaný, protáhlý oblačný útvar (formace), resp. součást bouřkového oblaku ''cumulonimbus'', který se vyskytuje podél náběžné hrany nárazové fronty. Nejčastěji se tvoří těsně před [[Intenzivní bouřky v Evropě 6. až 10. července 2019|intenzivními bouřkami]]. Shelf cloud byl lidově označován také jako húlavový oblak nebo húlavový límec. [284] => [285] => I to, že z oblaku vypadávají srážky, je považováno za zvláštnost. Rozlišujeme zde, jestli srážky dosahují zemského povrchu (v takovém případě se jedná o zvláštnost ''praecipitatio''), nebo zdali se srážky stihnou odpařit dříve, než zemského povrchu dosáhnou (pak jde o zvláštnost ''[[virga]]''). [286] => [[Soubor:Cumulus_pileus.jpg|náhled|Oblak ''cumulus mediocris pileus'' (průvodní oblak ''pileus'' zahaluje vrchol hlavního kumulu).]] [287] => Kolem hlavního oblaku se též mohou vyskytovat tzv. průvodní oblaka, která jsou sice jeho součástí, ale která mají odlišnou strukturu. Taková průvodní oblaka rozlišujeme čtyři, a to ''pileus'' (vypadá jako čepička nad kupovitými oblaky), ''pannus'' (útržky oblaků pod základnou hlavního oblaku, nejčastěji vzniklé po srážkové činnosti), ''velum'' (podobný průvodnímu oblaku ''pileus'', má však větší horizontální rozsah a vyskytuje se pod vrcholem oblaku) a ''flumen'' (pás oblačnosti pod základnou cumulonimbu vzniklý působením vtokového pásma [[supercelární bouře]]). [288] => [289] => Zvláštnosti i průvodní oblaka zkracujeme jako první 3 písmena jejich názvu. Výjimkou jsou zvláštnost ''fluctus'' (zkr. flu) a průvodní oblak ''flumen'' (zkr. flm), kde by se jinak docházelo k záměně. [290] => [291] => == Jiná oblaka == [292] => Kromě základních druhů oblaků existují i další útvary složené z [[Pevné částice|částic rozptýlených ve vzduchu]], které se také dají nazývat oblaka. [293] => [294] => U pobřeží studených [[moře|moří]] se občas tvoří tzv. rotorové oblaky, dlouhé oblaky [[válec|válcovitého]] tvaru (oblaka odrůdy ''volutus''), které mohou klesnout až na zemský povrch. Tehdy se z nich stanou rotorové stěnové oblaky. [295] => [296] => Při překonání [[rychlost zvuku|rychlosti zvuku]] se okolo [[letadlo|letadla]] utvoří Prandt-Glauertův oblak, který vznikne změnou [[objem]]u vzduchu s vysokým obsahem vodních par. Umělá oblaka v podobě bílých pruhů ([[Kondenzační stopa|kondenzačních linií]]) se tvoří i za dráhou letadel letících ve výšce 7 až 12 km. Dle morfologické klasifikace je lze klasifikovat jako ''cirrus fibratus homogenitus''. Vznikají zmrznutím vodní páry ve spalinách letadla, ale hlavně už přítomné vodní páry v okolním vzduchu, které k desublimaci „nastartují“ páry z výfuku letadla. Teplota ve výškách vzniku pruhů se pohybuje okolo -60 °C. Nejprve mají vzhled zářivě bílých [[Čára|čar]], postupem času se však rozpadají. Jednotlivé krystalky, které je tvoří, se od sebe vzdalují a [[Sublimace|sublimují]]. Někdy však mohou vydržet i několik [[Hodina|hodin]] a postupně se rozšiřovat a některé se dokonce stanou nerozeznatelnými od přírodních oblaků. [297] => [298] => [[Soubor:Kelvin Helmholz wave clouds.jpg|náhled|Kelvinovy-Helmholtzovy oblaky (oblačná zvláštnost ''fluctus'')]] [299] => Drtivá většina oblaků se tvoří v nejspodnější vrstvě atmosféry, v [[troposféra|troposféře]], ale vzácně se vyskytují i [[stratosféra|stratosférická]] a [[mezosféra|mezosférická]] oblaka. Mezi ně patří perleťová oblaka a [[Noční svítící oblak|noční svítící oblaka]]. Perleťová oblaka se vzhledem podobají [[cirrus|cirrům]], ale liší se od nich výraznou [[irizace|irizací]], připomínající [[perleť]]. Cirrům se podobají i noční svítící oblaka, na rozdíl od pravých cirrů se však nacházejí mnohem výš, v mezosféře (75–90 km nad zemí). Jejich původ dosud není úplně znám.{{Zdroj?}} Svítí díky tomu, že odrážejí sluneční světlo a to i v době, kdy je [[slunce]] příliš nízko pod obzorem na to, aby osvětlovalo níže položená troposférická oblaka. [300] => [301] => == Orografická oblaka == [302] => Oblaka, na jejichž vznik měly výrazný vliv terénní překážky, se nazývají [[Orografie#Orografie v meteorologii|orografická]]. Stejně jako všechna troposférická oblaka je možné je zařadit do některého z 10 druhů oblaků. Známý orografický oblak je ''altocumulus lenticularis'', který se tvoří za [[Hřeben (geomorfologie)|hřebeny]] pohoří. Je to bílý oblak ve tvaru [[čočka (optika)|čočky]], který někdy připomíná [[Létající talíř (UFO)|létající talíř]]. Typický způsob jeho vzniku je [[vlnové proudění]]. Na předním okraji jsou oblaka většinou ostře ohraničená, na zadní straně roztřepená a tenká. Oblak působí stacionárně, nemění tvar ani polohu, ve skutečnosti v něm však probíhají [[Dynamický systém|dynamické procesy]]. Na návětrné straně do oblaku vstupuje [[Kondenzace vodních par|kondenzující pára]] a na závětrné straně se [[Vypařování|vypařuje]]. Oblak naznačuje silné proudění vzduchu v [[troposféra|troposféře]].{{Citace elektronické monografie [303] => | autor = Zdeněk Šebesta [304] => | url = http://www.letiskoholic.sk/letiste/view.php?cisloclanku=2007090011 [305] => | titul = Co vyčteme z oblaků [306] => | vydavatel = Aeroklub Holíč [307] => | datum přístupu =2010-07-02 [308] => }}{{citace elektronické monografie|url=http://www.kstst.sk/pages/vht/meteo/oblaky4.htm|titul=Orografické a iné oblaky|jazyk=Slovensky|datum přístupu=2010-07-28}} [309] => [310] => Na osamělém horském vrcholu se tvoří při silném větru tzv. vlajkový oblak nebo „čapka“ zahalující jeho vrchol. [311] => [312] => Lokální větrné systémy způsobují vznik charakteristických oblaků i na [[pobřeží]]ch moří. Při [[bríza|bríze]], mořském větru, může nad pevninou vznikat podél pobřeží hradba oblaků. [313] => [314] => == Souvislost s počasím == [315] => [[Soubor:Ischgl Halo, Kreuz, Nebensonne, Untersonne PICT4170.JPG|náhled|[[Halové jevy|Halový jev]] známý jako „boční slunce“ (parhelium)]] [316] => Oblaky mnoho vypovídají o procesech, které právě probíhají v atmosféře. V závislosti na vlhkosti a proudění vzduchu vznikají charakteristické druhy oblaků. Jasná obloha, na které se netvoří kupovité oblaky a rychle mizící kondenzační pruhy za letadlem, naznačují ustálené jasné počasí. [317] => [318] => Bouřky jsou vázány výlučně na oblak ''[[cumulonimbus]]'' (kumulonimby), nejhrubší ze všech oblaků. Kumulonimby vznikají z [[Cumulus|kumulů]], proto jejich přítomnost (kromě ''cumulus humilis'') na obloze může značit zhoršení počasí v blízké budoucnosti, které však nemusí být pouze bouřkového charakteru. [319] => [320] => [[Cirrus|Cirry]] jsou oblaky, které v závislosti od typu symbolizují pěkné, ale i špatné [[počasí]]. To je proto, že vznikají téměř výhradně působením atmosférických front, a tak většinou značí právě blížící se frontu. [[Cirrocumulus|Cirrokumuly]] v podobě malých „beránků“ bývají předzvěstí bouřek. Nízká oblačnost (''stratocumulus'', ''stratus'') je ve většině případů předzvěstí vytrvalého deště. Obecně je možné říct, že jemné, řídké, nezahušťující se oblaky vysoké hladiny předznamenávají přetrvávající pěkné počasí, ale postupně se zvětšující a houstnoucí vysoké oblaky naznačují jeho zhoršení. [321] => [322] => Vysoko položené, ale řídnoucí oblaky, někdy způsobují zvláštní [[optika|optické]] jevy, které se souhrnně nazýváme [[fotometeor]]y. Nejčastěji zastoupenými fotometeory jsou [[halové jevy]]. Na ledových krystalcích oblaků cirrostratus dochází k [[lom světla|lomu]] a [[odraz světla|odrazu]] slunečního nebo [[měsíční světlo|měsíčního světla]]. V blízkosti těchto světelných zdrojů lze pozorovat různě zbarvené kruhy, oblouky a skvrny.{{Citace elektronické monografie|titul=Halové jevy - úvod k halovým jevům|url=http://ukazy.astro.cz/halo.php|vydavatel=ukazy.astro.cz/|datum přístupu=2010-08-25}} Dále mohou na oblačnosti vznikat i jiné fotometeory, jako jsou korony (aureoly), [[Gloriola (meteorologie)|glorioly]] a [[Irizace oblaků|irizace]].{{Citace elektronického periodika [323] => | příjmení = Ruda [324] => | jméno = Aleš [325] => | titul = Klimatologie a hydrogeografie pro učitele [326] => | periodikum = is.muni.cz [327] => | vydavatel = Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity [328] => | odkaz na vydavatele = Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity [329] => | url = https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/ps14/fyz_geogr/web/pages/03-prvky.html [330] => | datum vydání = 2014 [331] => | kapitola = Meteorologické prvky a jejich klimatologické charakteristiky [332] => | datum přístupu = 2023-12-14 [333] => }} [334] => [335] => == Oblačnost na jiných tělesech == [336] => [[Soubor:Venuspioneeruv.jpg|náhled|Jemnější struktura oblačnosti na [[Venuše (planeta)|Venuši]] se dá pozorovat jen na [[ultrafialové záření|ultrafialových]] záběrech, jakým je například tato ([[fotografie]] ze sondy [[Pioneer-Venus 1]])]] [337] => Oblaka může mít každé těleso [[sluneční soustava|sluneční soustavy]], které má dostatečně hustou [[atmosféra|atmosféru]] na to, aby v ní došlo ke [[kapalnění|kondenzaci]] částic. Přitom to nejsou vždy částice vody – s výjimkou [[Mars (planeta)|Marsu]] tvoří [[vodní pára]] jen malou příměs v oblacích jiných [[planeta|planet]]. Extraterestrické oblaky jsou složeny především z jiných [[Chemická sloučenina|sloučenin]], například z krystalického [[amoniak]]u a [[hydrogensulfid amonný|hydrosulfidu amonného]] ([[Jupiter (planeta)|Jupiter]], [[Saturn (planeta)|Saturn]]), [[Methan|metanu]] ([[Uran (planeta)|Uran]], [[Neptun (planeta)|Neptun]]) nebo z [[kyselina sírová|kyseliny sírové]] ([[Venuše (planeta)|Venuše]]). [338] => [339] => === Planety === [340] => Výzkum [[kosmická sonda|kosmickými sondami]] odhalil, že i [[Merkur (planeta)|Merkur]] má atmosféru, která je ale příliš řídká a oblaka se v ní netvoří. [341] => '''Venuše''' má [[atmosféra Venuše|atmosféru]] o mnoho hustší než Země a celou ji zahaluje vrstva oblaků, kvůli nimž není povrch planety vidět. Tato vrstva měří 50–870 km a pohlcuje až 50 % dopadajícího slunečního záření. Oblaka Venuše jsou složena z kapiček kyseliny sírové, jejichž velikost v hlavní vrstvě dosahuje asi 2–3 mm.{{Citace monografie [342] => | autor = Josip Klezcek [343] => | rok = 2002 [344] => | titul = Velká encyklopedie vesmíru [345] => | vydavatel = Academia [346] => | isbn = 80-200-0906-X [347] => | strany = 322}} [348] => [349] => Atmosféra '''Marsu''' je také poměrně řídká, přesto je možné v ní zpozorovat několik druhů oblaků. Ty se dají rozdělit na oblaka z ledových částic, která jsou téměř stejná jako pozemské [[Cirrus|Cirry]] nebo [[Cumulus|Cumuly]], oblaka tvořená pravděpodobně krystalickým [[Oxid uhličitý|CO2]]{{Citace elektronické monografie [350] => | url=http://www.esa.int/esaCP/SEMC4JZ7QQE_Life_0.html [351] => | titul=ESA Life in Space, Rare high-altitude clouds found on Mars [352] => }} a na oblaka z [[prach]]u a [[písek (materiál)|písku]]. V průběhu marsovského jara a léta dochází k vypařování nad oblastmi [[Polární čepičky Marsu|polárních čepiček]], vzniku oblačnosti a jejího přesunu do rovníkových oblastí, kde oblaka zamrznou a dopadnou na povrch v podobě ledových krystalků.{{Citace elektronické monografie [353] => | url=http://apod.nasa.gov/apod/ap971013.html [354] => | titul=Astronomy Picture of the Day: Ice Clouds over Mars}} [355] => [356] => [357] => [[Plynný obr|Plynní obři]] mají mohutné atmosféry, které nedovolují nahlédnout do hlubších vrstev planety. '''Jupiter''' je znám svou bouřlivou a pestře zbarvenou oblačností. Vrcholky nejvyšších mraků jsou červené kvůli anorganickým [[polymer]]ním sloučeninám [[fosfor]]u. Pod nimi jsou bílé vrstvy, nižší jsou hnědé a nejnižší pozorovatelné oblasti mají modré zbarvení. Rozdílné zbarvení mraků způsobuje kromě různých barevných příměsí i měnící se teplota. Vrstva oblaků je podle výpočtů asi 1 000 km tlustá a je uspořádána do tmavých pruhů a světlejších pásem.{{citace elektronické monografie|url=http://astronomia.zcu.cz/hvezdy/charakteristika/9-chemicke-slozeni/|titul=Chemické složení|datum přístupu=2010-07-28}} [358] => [[Soubor:Saturn clouds Cassini.jpg|vlevo|náhled|Jemná [[struktura]] vrchních vrstev oblak [[Saturn (planeta)|Saturnu]] (snímek [[sonda Cassini|sondy Cassini]])]] [359] => Viditelné mraky '''Saturnu''' jsou tvořeny hlavně krystalickým [[amoniak]]em. Výraznými atmosférickými útvary jsou světlé skvrny podobné [[Cyklóna|tlakovým nížím]] na Zemi, ale o mnoho větší. Tvoří je konvektivní proudy v atmosféře Saturnu. Rychle mění tvar a po čase zmizí.
'''[[Uran (planeta)|Uran]]''' má mraky tvořené hlavně metanem. Tato oblaka tvoří podobné, i když méně výrazné obrazce než u Jupitera a Saturnu. [[Neptun (planeta)|Neptun]] je znám svou bouřlivou aktivitou v atmosféře. Unikátním úkazem v atmosféře Neptunu je přítomnost vysokých oblaků, které vrhají stíny na neprůhledné vrstvy pod nimi. [360] => [361] => === Měsíce === [362] => Dostatečně hustou atmosféru na vznik oblaků má také Saturnův největší měsíc [[Titan (měsíc)|Titan]]. Jeho atmosféra obsahující především [[dusík]], metan a jiné [[uhlovodíky]] je neprůhledná a zcela zakrývá pohled na jeho povrch. [[Sonda Cassini]] v ní objevila gigantický oblak nad severním pólem. Má průměr až 2400 km a sahá po 30° jižní šířky.{{citace elektronické monografie|url=http://www.exoplanety.cz/2009/08/mraky-na-titanu/|titul=Mraky na Titanu jsou také poblíž rovníku|datum přístupu=2010-08-27|vydavatel=exoplanety.cz}} Je pravděpodobné, že právě z tohoto oblaku prší uhlovodíky hromadící se v povrchových jezerech, která sonda Cassini také objevila. [363] => [364] => Oblaka se tvoří i v atmosféře nejchladnějšího prozkoumaného tělesa [[sluneční soustava|sluneční soustavy]], Neptunova měsíce [[Triton (měsíc)|Tritonu]]. Jsou složeny z krystalického zmrzlého dusíku. Sondě [[Voyager 2]] se podařilo jeden oblak na okraji disku měsíce [[fotografie|vyfotografovat]], když okolo něj roku [[1989]] přelétala.{{citace elektronické monografie|url=http://voyager.jpl.nasa.gov/image/neptune.html|titul=Sondy Voyager - Fotografie Neptunu|vydavatel=NASA|datum přístupu=2010-08-25}} [365] => [366] => == Odkazy == [367] => [368] => === Reference === [369] => {{Překlad|sk|Oblak|3066143}} [370] => [371] => [372] => === Související články === [373] => [374] => * [[Globální cirkulace atmosféry]] [375] => [376] => === Externí odkazy === [377] => * {{Commonscat|Clouds}} [378] => * {{Commons|Cloud}} [379] => * {{Wikicitáty|téma=Oblak}} [380] => * {{Wikicitáty|téma=Mrak}} [381] => * {{Wikislovník|heslo=oblak}} [382] => * {{Wikislovník|heslo=mrak}} [383] => * [http://mraky.astronomie.cz/klasifikace.php Atlas oblaků] {{Wayback|url=http://mraky.astronomie.cz/klasifikace.php |date=20060224094913 }} [384] => * [https://web.archive.org/web/20060522031452/http://www.bourky.com/druhy2.php Galerie druhů oblaků] [385] => [386] => {{Oblaky}} [387] => {{Meteorologie}} [388] => {{Autoritní data}} [389] => {{Portály|Meteorologie}} [390] => [391] => [[Kategorie:Oblaky| ]] [392] => [[Kategorie:Počasí]] [393] => [[Kategorie:Meteorologické jevy]] [394] => [[Kategorie:Činitelé radiačního působení]] [] => )
good wiki

Oblak

kumulus, které se tvoří za pěkného počasí stratokumulus shora > Oblak estetika Oblak je viditelná soustava malých částic vody nebo ledu (případně jiných látek) v atmosféře Země nebo jiných planet. Mrak též mračno je oblak (1.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Cumulus','Kondenzační stopa','Cirrus','troposféra','Antropogenní vliv','vlhkost vzduchu','Pevné částice','hustota','Cirrocumulus','cirrus','aerosol','déšť'

Aerosol

Cirrocumulus

Cirrus

Cumulus

Déšť

Hustota

Hustota je fyzikální veličina, která vyjadřuje množství hmoty obsažené v určitém objemu.

Troposféra