Array ( [0] => 15501376 [id] => 15501376 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Oligarchie [uri] => Oligarchie [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{NPOV}} [1] => '''Oligarchie''' ([[řečtina|řecky]] Ὀλιγαρχία, Oligarchía) či '''oligokracie''' je nedemokratická [[seznam forem vlády|forma vlády]] menšiny ([[Elita|elit]]), ve které má [[Železný zákon oligarchie|politickou moc v rukou pouze hrstka prominentních osob]] (nejčastěji [[Teorie elit|byrokratickoarmádně zorganizovaní příslušníci nejbohatší vrstvy ((spolu)majitelé) s politickým vlivem]]) téměř bez jakékoliv kontroly [[Společnost|společnosti]]. Termín ''oligarchie'' může též označovat státní celek ([[Státní útvar|útvar]]), v němž je tento typ [[Vláda|vlády]] uplatňován. Název pochází ze spojení řeckých slov ''óligon'' (málo) a ''archó'' (panovat). [2] => [3] => == Historie == [4] => Nejstarší zmínka o oligarchii pochází ze [[Starověké Řecko|Starověkého Řecka]]. [5] => [6] => Při vzniku městských států ([[polis]]) bylo zapotřebí vyřešit dvě věci: moc ([[kratos]]) a vládu (arché). [[Monarchie]] byla již dávným přežitkem a do obecné vlády (demos) čili [[demokracie]] bylo ještě daleko, proto se k moci dostala elita měst, malá skupina [[Aristokracie|aristokratů]], a nastala oligarchická vláda.{{Citace monografie [7] => | příjmení = Kučera [8] => | jméno = Rudolf [9] => | titul = Politická historie demokracie [10] => | vydavatel = Filozofická fakulta Univerzity J. E. Purkyně [11] => | místo = Ústí nad Labem [12] => | rok = 2012 [13] => | počet_stran = 144 [14] => | isbn = 978-80-7414-552-0 [15] => }} [16] => [17] => Příkladem řecké oligarchie je [[Sparta]]. Ve Spartě se nejvyšší vrstva společnosti nazývala Sparťané a čítala kolem 10 000 mužů. Spartská oligarchie, nazývána Spartská [[hegemonie]], byla ukončena až po porážce [[Théby|Thébami]] a nastolením Thébské hegemonie. [18] => [19] => Oligarchie se ve starověku netýkala pouze Řecka, ale i [[Římská republika|Římské republiky]], a to v jejím největším rozkvětu. Vládnoucí instituce byly oficiálně zachovány, ale neměly žádnou [[moc]]. Ta byla v rukou bohatých [[Obchodník|obchodníků]] a vlastníků [[Pozemek|pozemků]].{{Citace monografie [20] => | příjmení = Dočekalová P., Švec K. [21] => | titul = Úvod do politologie [22] => | vydavatel = Grada [23] => | místo = Praha [24] => | rok = 2009 [25] => | počet_stran = 264 [26] => | isbn = 978-80-247-2940-4 [27] => }} [28] => [29] => === Příklady === [30] => Oligarchie není typická pouze pro [[starověk]]; příklady oligarchické vlády je možné nalézt například v [[Pozdní středověk|pozdním středověku]], kdy bylo po porážce [[Řád německých rytířů|řádu německých rytířů]] v roce [[1410]] nastoleno polsko-litevské společenství s názvem „Rzeczpospolita“. Z této bitvy si [[šlechta]] odnesla mnoho výhod (např. hospodářské úlevy) a svojí nově nabytou mocí vládla prostřednictvím královské rady. [[Panovník]] byl zachován, ale jeho význam byl minimální.{{Citace monografie [31] => | příjmení = Švec [32] => | jméno = Kamil [33] => | titul = Dějiny pobaltských zemí [34] => | vydavatel = Lidové noviny [35] => | místo = Praha [36] => | rok = 1996 [37] => | počet_stran = 423 [38] => | isbn = 80-7106-154-9 [39] => }} [40] => [41] => Novodobou ukázkou je oligarchie v Rusku, která se zrodila při pádu [[Komunismus|komunismu]]. V roce [[1987]] byl vydán Zákon o družstvech, který umožňoval [[soukromé vlastnictví]], ale zároveň bylo Rusko svázáno velkými tržními omezeními, proto téměř okamžitě vznikl i [[černý trh]].{{Citace monografie [42] => | příjmení = Hájek [43] => | jméno = Jan [44] => | titul = Vzestup a pád ruské oligarchie [45] => | vydavatel = Univerzita Karlova v Praze [46] => | místo = Praha [47] => | rok = 2011 [48] => | počet_stran = 47 [49] => }} Oligarchie tedy může vzkvétat i v politicky regulovaném [[Kapitalismus|kapitalismu]] (s prvky [[Korporativismus|korporativismu]]), kde se zájmy [[monopol]]ních [[Korporace|korporací]] prolínají s politickou mocí, čímž narůstá míra materiální a společenské polarizace (otvírající se „nůžky“ mezi nejbohatšími a nejslabšími, popř. mezi velkým korporacemi a drobným [[podnikání]]m). [50] => [51] => [[finance|Finanční]] oligarchie je označení stavu, kdy finančníci s [[kapitál]]em (bankéři, byznysmeni) majetkově ovládají významné a strategické [[obchodní společnost]]. Přes management a správní rady prosazují rozhodnutí a kroky, kterými se tato [[společnost]] bude ubírat. Může docházet také k propojení zájmu [[Banka|bank]], popř. jiných ekonomicky silných korporací, s politickou sférou vlivu a nepřiměřeně silný vliv těchto oigarchických skupin na rozhodování států. To může ústit v podpoře krachujících [[Obchodní závod|podniků]] (např. formou [[bailout]]ů) z veřejných prostředků (daní) obhajované jako záchrana ekonomicky významných odvětví nebo až k určitému ukořustění státu (state capture). [52] => [53] => == Typy oligarchií == [54] => [55] => === Modernizační oligarchie === [56] => Modernizační oligarchie je typ systému, který je plně kontrolován byrokracií nebo důstojnickými klikami, popř. obojím. Demokratické instituce jsou zde buď silně potlačeny, nebo vůbec neexistují. Typická je též absence soutěživého stranického systému, podobně jako v jiných poručnických demokraciích. Vůdčí představitelé se velmi často ani nesnaží prohlašovat demokracii za svůj cíl. jejich prioritou je ekonomický ([[Hospodářský rozvoj|hospodářský]]) rozvoj státu. Mezi další projevy patří rušení všeho tradičního a snaha o eliminaci problematických průvodních jevů, které vznikají při transformaci politického systému. Mezi takové jevy patří například [[korupce]]. Za typický příklad modernizační oligarchie patřilo [[Turecko]] za vlády [[Mustafa Kemal Atatürk|Mustafy Kemala]] nebo [[Írán]] v období vlády šáha [[Rezá Šáh Pahlaví|Rezy Pahlavího]].ŘÍCHOVÁ, Blanka. Přehled moderních politologických teorií: [empiricko-analytický přístup v soudobé politické vědě] [online]. Vyd. 2. Praha: Portál, 2006, 261 s. {{ISBN|80-7367-177-8}}. [57] => [58] => === Totalitní oligarchie === [59] => Hlavním rozdíl mezi modernizační oligarchií a totalitní oligarchií spočívá v míře prolínání politické a sociální roviny. Pro totalitní oligarchii je typická vysoká koncentrace moci v rukou vládní elity a vysoké tempo sociální mobilizace. Rozlišují se dva typy totalitarismu: [[Bolševici|bolševický]] – tj. sovětský – a tradicionalistický – tj. totalitní systém [[Nacistické Německo|nacistického Německa]] a [[Fašistická Itálie|fašistické Itálie]]. V bolševické formě totalitní oligarchie politická moc proniká mnohem hlouběji do společnosti a systém je zaměřen revolučně a globálně. [[Národní socialismus]] a [[fašismus]] naproti tomu ponechává autonomii takovým institucím, jako jsou církve či ekonomické zájmové skupiny. Oba systémy jsou výrazně militantně zaměřené.ŘÍCHOVÁ, Blanka. Přehled moderních politologických teorií: [empiricko-analytický přístup v soudobé politické vědě] [online]. Vyd. 2. Praha: Portál, 2006, 261 s. {{ISBN|80-7367-177-8}}. Totalitní oligarchie byla také hlavní ideologií strany [[Ingsoc]]u v dystopickém románu [[George Orwell]]a [[1984 (román)|1984]]. [60] => [61] => === Tradiční oligarchie === [62] => Za tradiční oligarchie jsou považovány především monarchie či vlády dynastií. Spíše než na ústavě jsou založeny na zvykovém právu. Rozhodující roli při tvorbě vládnoucích elit hrají příbuzenské či klientské vztahy, není zde prostor pro demokratický výběr. Možnosti změny systému jsou velmi omezené i díky záměrně silným represivním složkám, které jsou režimem velmi podporovány. Přesto se tyto systémy nedokáží zcela bránit modernizaci, byť modernizační trendy se v těchto systémech vyvíjejí spíše okrajově. Tento druh oligarchie je možno najít například v [[Nepál]]u či [[Jemen]]u).ŘÍCHOVÁ, Blanka. Přehled moderních politologických teorií: [empiricko-analytický přístup v soudobé politické vědě] [online]. Vyd. 2. Praha: Portál, 2006, 261,262 s. {{ISBN|80-7367-177-8}}. [63] => [64] => == Železný zákon oligarchie == [65] => Železný zákon oligarchie ({{Vjazyce2|de|''Ehernes Gesetz der Oligarchie''}}) je politicko-sociologická teorie, jejíž autorem je německoitalský sociolog [[Robert Michels]]. Železný zákon oligarchie autor poprvé zmiňuje ve své knize ''Politické strany'' z roku 1911 (z německého originálu {{Jazyk|de|''Zur Soziologie des Parteiwesens in der modernen Demokratie : Untersuchungen über die oligarchischen Tendenzen des Gruppenlebens''}}{{Citace elektronického periodika [66] => | příjmení = Michels [67] => | jméno = Robert [68] => | titul = Zur Soziologie des Parteiwesens in der modernen Demokratie : Untersuchungen über die oligarchischen Tendenzen des Gruppenlebens - Deutsche Digitale Bibliothek [69] => | periodikum = www.deutsche-digitale-bibliothek.de [70] => | vydavatel = [[Nakladatelství Alfred Kröner]] [71] => | url = http://www.deutsche-digitale-bibliothek.de/item/45IXQV2QZV2AESV3MK6PAWQZL6JPEGQV [72] => | datum vydání = 1925 [73] => | poznámka = [[Lipsko]]. 528 stran. [74] => | jazyk = de [75] => | datum přístupu = 2022-06-22 [76] => }}{{Citace monografie [77] => | příjmení = Wiesendahl [78] => | jméno = Elmar [79] => | titul = Robert Michels, Zur Soziologie des Parteiwesens in der modernen Demokratie: Untersuchungen über die oligarchischen Tendenzen des Gruppenlebens, Leipzig 1911 [80] => | url = https://doi.org/10.1007/978-3-531-90400-9_77 [81] => | editoři = Steffen Kailitz [82] => | vydavatel = VS Verlag für Sozialwissenschaften [83] => | místo = Wiesbaden [84] => | strany = 286–290 [85] => | isbn = 978-3-531-90400-9 [86] => | doi = 10.1007/978-3-531-90400-9_77 [87] => | poznámka = DOI: 10.1007/978-3-531-90400-9_77 [88] => | jazyk = de [89] => }} byla do češtiny přeložena v roce 1931 pod názvem ''Strany a vůdcové''{{Citace elektronického periodika [90] => | příjmení = Databazeknih.cz [91] => | titul = Strany a vůdcové - Robert Michels {{!}} Databáze knih [92] => | periodikum = www.databazeknih.cz [93] => | url = https://www.databazeknih.cz/knihy/strany-a-vudcove-354997 [94] => | datum přístupu = 2022-06-22 [95] => }}). Zákon, který byl původně pro sféru politického stranictví (např. německá [[Sociálnědemokratická strana Německa|SPD]]), ''Robert Michels'' zformuloval na obecnou tezi. Zákon „kdo říká organizace, říká  tendence k oligarchii“{{Citace monografie [96] => | příjmení = Slattery [97] => | jméno = Martin [98] => | titul = Key Ideas in Sociology [99] => | url = https://archive.org/details/keyideasinsociol0000slat [100] => | vydavatel = Nelson Thornes [101] => | rok = 2003 [102] => | počet_stran = 52 [103] => }} tvrdí, že ve všech velkých organizacích a společnostech, ve kterých dominuje organizace, nastává nevyhnutelné směřování k oligarchii, podporované složitým byrokratickým aparátem strany. Podle Michelse se to týká všech organizací, bez ohledu na to, zda byly na začátku demokratické nebo [[Autokracie|autokratické]]. Skupiny elit vznikají v důsledku nezbytné specializace. Příslušníci těchto elit mají větší [[odborné znalosti]] a lepší [[organizační schopnosti]] než řadoví členové, navíc jsou na fungování strany politicky i finančně závislí. Vůdcové vytvářejí kompaktní skupiny, které zvyšují jejich šance na setrvání u moci. Řadoví členové organizace mají sklon k lhostejnosti a jsou tedy vcelku ochotní přijmout své podřízené postavení a respektovat vůdce. V konečném důsledku se pasivní většina podřídí aktivní menšině.{{Citace periodika [104] => | příjmení = Petrusek [105] => | jméno = Miroslav [106] => | titul = Mosca a Michels – „outsideři“ politické sociologie? Politická formule a železný zákon oligarchie [107] => | periodikum = Sociologický časopis [108] => | ročník = 2013 [109] => | číslo = 1 [110] => | strany = 149–163 [111] => | url = http://dlib.lib.cas.cz/7879/ [112] => }}   [113] => [114] => Záleží také na velikosti a složitosti organizace – tento zákon nemusí platit pro menší organizace. Pokud tvoří organizaci velké a dobře strukturované skupiny a nejde o direktivní řízení shora, Železný zákon oligarchie neplatí. Příkladem takové organizace je již neexistující [[Mezinárodní unie typografů]]. [115] => [116] => == Odkazy == [117] => [118] => === Reference === [119] => [120] => [121] => === Literatura === [122] => * DOČEKALOVÁ P., ŠVEC K.. Úvod do politologie. Praha: Grada, 2009. {{ISBN|978-80-247-2940-4}}. [123] => * HÁJEK, Jan. Vzestup a pád ruské oligarchie [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze. [124] => * [[Rudolf Kučera (politolog)|KUČERA, Rudolf]]. Politologická historie demokracie. Ústí nad Labem: [[Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně|Filozofická fakulta Univerzity J.E. Purkyně]], 2012. {{ISBN|978-80-7414-552-0}} [125] => * [[Robert Michels|MICHELS, Robert.]] Strany a Vůdcové. Praha: Orbis, 1931, 354 s. [126] => * SLATTERY, Martin. KeyIdeas in Sociology. Cheltenham: Nelson Thornes, 2003, 297 s. {{ISBN|0-7487-6565-4}}. [127] => * [[Miloslav Petrusek|PETRUSEK, Miloslav]]. Mosca a Michels – „outsideři“ politické sociologie? Politická formule a železný zákon oligarchie. Sociologický časopis / Czech SociologicalReview. 2013, č. 1, s. 149-163 [128] => * [[František Koukolík|KOUKOLÍK, František]]. Mocenská posedlost. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2010, 278 s. {{ISBN|978-802-4618-258}}. [129] => * [[Anthony Giddens|GIDDENS, Anthony]]. Sociologie. Vyd. 1., aktualiz. a rozš. /. Překlad Tereza Jiroutová Kynčlová. Praha: Argo, 2013, 1049 s. {{ISBN|978-802-5708-071}} [130] => * [[Vít Hloušek|HLOUŠEK, Vít]] a [[Lubomír Kopeček|Lubomír KOPEČEK]]. Demokracie: teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2003, 375 s. {{ISBN|80-210-3195-6}}. [131] => * ŠVĚC, Luboš. Dějiny pobaltských zemí. Praha: Lidové noviny, 1996. {{ISBN|80-7106-154-9}}. [132] => * ŘÍCHOVÁ, Blanka. Přehled moderních politologických teorií: [empiricko-analytický přístup v soudobé politické vědě] [online]. Vyd. 2. Praha: Portál, 2006, {{ISBN|80-7367-177-8}}. [133] => * [[Andrew Heywood|HEYWOOD, Andrew]]. Politologie. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, {{ISBN|978-80-7380-115-1}}. [134] => [135] => === Související články === [136] => * [[Kleptokracie]] [137] => * [[Timokracie]] [138] => * [[Klientelismus]] [139] => * [[Plutokracie]] [140] => * [[Sociální stratifikace]] [141] => * [[Východoevropský oligarcha]] [142] => [143] => === Externí odkazy === [144] => * {{Commonscat}} [145] => * {{Wikislovník|heslo=oligarchie}} [146] => [147] => {{Pahýl}} [148] => {{Autoritářské formy vlády}} [149] => {{Autoritní data}} [150] => {{Portály|Politika}} [151] => [152] => [[Kategorie:Oligarchie| ]] [] => )
good wiki

Oligarchie

Oligarchie (řecky Ὀλιγαρχία, Oligarchía) či oligokracie je nedemokratická forma vlády menšiny (elit), ve které má politickou moc v rukou pouze hrstka prominentních osob (nejčastěji byrokratickoarmádně zorganizovaní příslušníci nejbohatší vrstvy ((spolu)majitelé) s politickým vlivem) téměř bez jakékoliv kontroly společnosti. Termín oligarchie může též označovat státní celek (útvar), v němž je tento typ vlády uplatňován.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Robert Michels','Autokracie','Andrew Heywood','kratos','kapitál','demokracie','Kapitalismus','soukromé vlastnictví','šlechta','Starověké Řecko','společnost','Hospodářský rozvoj'

Autokracie

Autokracie je politický systém, ve kterém vládne jedna osoba se silnou vůlí a autoritativním stylem vládnutí.

Demokracie

Demokracie je politický systém, ve kterém mají občané zásadní vliv na správu a rozhodování veřejných záležitostí.

Kapitál

Kapitalismus

Kratos

Šlechta

Společnost