Array ( [0] => 15489820 [id] => 15489820 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Oltář [uri] => Oltář [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{různé významy|tento=liturgickém objektu|druhý=souhvězdí|rozlišovač=souhvězdí}} [1] => [[Soubor:Maria Elend Kirche Nothelferaltar 01.jpg|náhled|Gotický [[křídlový oltář]] v kapli Čtrnácti svatých pomocníků v poutním kostele Maria Elend v rakouském městě [[Sankt Jakob im Rosental]], Korutany]] [2] => '''Oltář''' ({{vjazyce2|he|מִזְבֵּחַ}}, ''mizbeach'', {{Vjazyce2|el|βῆμα}}, ''béma'', {{Vjazyce2|la|''ara''}} nebo {{Cizojazyčně|la|''altaria''}}, v [[křesťanství|křesťanském]] užití {{cizojazyčně|la|''altare''}}) je místo, na němž se v [[náboženství]] přináší dar jako [[oběť]], obvykle [[bůh|bohu]] či božstvu. [3] => [4] => == Oltář ve starověku == [5] => Velikosti [[starověk]]ých oltářů bylo později dosahováno pouze zřídka (např. oltář o rozměrech 198×23 [[metr|m]] v [[Syrakusy|Syrakusách]]). Oltáře stávaly obvykle na otevřených místech, často byly určeny k zápalné oběti. Známý je oltář z [[Pergamon|Pergamu]] z [[2. století př. n. l.]] ozdobený [[reliéf (sochařství)|reliéfy]] o celkových rozměrech 36×34 m, který je nyní uložen v [[berlín]]ském [[Pergamonmuseum|Pergamonmuseu]]. [6] => [7] => [[Etruskové]] a [[Římané]] budovali oltáře pro svá osobní božstva. Těchto oltářů se zachovalo mnoho tisíc. Byly často ozdobeny nápisy. Na nich se přinášela buď zápalná oběť (např. [[kadidlo]]), nebo se na něj pokládal dar (např. se ulilo víno). [8] => [9] => == Oltář v judaismu == [10] => [[Soubor:Holy Table (Valaam, Kareliya).jpg|náhled|[[Prestol|Svatý prestol]] (oltář) v [[Pravoslaví|pravoslavném]] katedrálním chrámu [[Valaamský klášter|Valaamského monastýru]] v [[Rusko|Rusku]]]] [11] => V [[hebrejská bible|hebrejské bibli]] se objevují popisy oltářů, které byly obvykle vybudovány z hlíny nebo neotesaných kamenů.{{Citace bible|Ex|20|24||25}} Oltáře byly vztyčovány na význačných místech.{{Citace bible|Gn|22|9}}, {{Citace bible|Ez|6|3}}, {{Citace bible|2Kr|23|12}} Poprvé se v [[Bible|Bibli]] objevuje oltář, který vystavěl [[Noe]],{{Citace bible|Gn|8|20}} dalšími postavami, které jej staví, jsou např. [[Abrahám]],{{Citace bible|Gn|12|7}}, {{Citace bible|Gn|13|4}}, {{Citace bible|Gn|22|9}} [[Izák]],{{Citace bible|Gn|26|25}} [[Jákob]]{{Citace bible|Gn|33|20}}, {{Citace bible|Gn|35|1||3}} a [[Mojžíš]].{{Citace bible|Ex|17|15}} Samotné hebrejské slovo pro oltář (מִזְבֵּחַ,''mizbeach'') je odvozeno ze slovesného kořene „zajin-vejt-chet“ (זבח), jež může mít tyto významy: „zabíjet, obětovat“. Židovská tradice však vnímá jednotlivá písmena slova ''mizbeach'' jako [[akronym]], v němž písmeno „mem“ (מ) je počátečním písmenem pro výraz ''mechila'' (מְחִילָה, odpuštění), písmeno „zajin“ (ז) je počátečním písmenem pro výraz ''zechut'' (זְכוּת, zásluha), písmeno „bejt“ (בּ) je počátečním písmenem výrazu ''beracha'' (בְּרָכָה, požehnání) a písmeno „chet“ (ח) je počátečním písmenem pro výraz ''chajim'' (חַיִּים, život).{{Citace monografie|jméno=Abraham|příjmení=Cohen|odkaz na autora=Abraham Cohen|titul=Talmud (pro každého)|místo=Praha|rok=2006|vydavatel=Sefer|isbn=80-85924-49-8|stránky=450}} [12] => [13] => === Oltář pro zápalné oběti === [14] => Ve [[stan setkávání|stanu setkávání]] a později v [[chrám]]u byly umístěny dva oltáře. Prvním z nich byl oltář pro zápalné oběti,{{Citace bible|Ex|30|28}} nazývaný také měděný oltář či stůl Páně{{Citace bible|Mal|1|7}}. Ten se nacházel v nádvoří [[svatyně]] a je popsán v {{Citace bible|Ex|27|1||8}}. Jeho půdorys byl čtvercový o délce stran 5 [[Loket (délková míra)|loktů]] a jeho výška měřila 3 lokty. Horní část byla ozdobena rohy. Oltář byl zhotoven ze dřeva a obit [[měď|měděnými]] pláty. [15] => [16] => V [[Šalomounův chrám|Šalomounově chrámu]] měl oltář pro zápalné oběti větší rozměry{{Citace bible|2Kron|4|1}} a byl zhotoven celý z mědi, která pokrývala kámen nebo zeminu. Oltář obnovil [[Ása]], odstranil král [[Achaz]] a byl znovu očištěn [[Chizkijáš]]em. Zcela zničen byl během dobytí [[Jeruzalém]]a [[Babylonie|Babylóňany]] roku [[587 př. n. l.|587]]/[[586 př. n. l.]] [17] => [18] => Po návratu z babylonského vyhnanství byl oltář znovu vystavěn na původním místě. Za vlády [[Antiochos IV. Epifanés|Antiocha IV. Epifana]] byl oltář znečištěn pohanskými oběťmi; [[Juda Makabejský]] tento oltář očistil po dobytí Jeruzaléma. Pravděpodobně byl oltář zrenovován během [[Héródés Veliký|Héródovy]] výstavby chrámu, který byl zničen při dobytí Jeruzaléma [[Starověký Řím|Římany]] roku [[70]]. [19] => [[Soubor:Bavnehøj Kirke alter.jpg|náhled|[[Luteránství|Luteránský]] oltář v [[Bavnehøj Kirke]] v [[Kodaň|Kodani]]]] [20] => [[Soubor:All Saints Bristol 07b altar ciborium.jpg|náhled|[[Anglikánská církev|Anglikánský]] oltář v [[Kostel všech svatých (Clifton)|kostele Všech svatých]] v [[Clifton (Bristol)|Cliftonu]] (část [[Bristol]]u) v [[Anglie|Anglii]]]] [21] => [22] => === Kadidlový oltář === [23] => [[Soubor:Butsudan at ShinDo Buddhist Temple.jpg|náhled|[[Buddhismus|Budhistický]] oltář]] [24] => Druhým oltářem v chrámu byl [[kadidlo]]vý oltář,{{Citace bible|Ex|30|1||10}} nazývaný také zlatý oltář, který stál před oponou, za níž ve velesvatyni stála [[archa úmluvy]]. Na tomto oltáři [[kohen|kněží]] přinášeli ráno a večer jako oběť kadidlo. Tento oltář byl malý stůl z [[akácie|akáciového]] dřeva pokrytý zlatem;{{Citace bible|Ex|37|25||26}} byl široký 1 loket, vysoký 2 lokty. [25] => [26] => Podobné rozměry měl tento oltář i v Šalomounově chrámu, avšak byl vyroben z [[cedr]]ového dřeva a byl taktéž pokryt zlatem. V chrámu obnoveném po babylonském vyhnanství byl znovu zřízen i kadidlový oltář, který odstranil až Antioch IV. a znovu zřídil Juda Makabejský. Mezi [[trofej]]emi, které přinesl z Jeruzaléma po jeho dobytí [[Titus]] se však kadidlový oltář nenachází, ačkoliv se o něm zmiňují pisatelé té doby. U tohoto oltáře totiž měl mít zjevení [[anděl]]a [[Zachariáš (kněz)|Zachariáš]], když mu bylo oznámeno narození [[Jan Křtitel|Jana Křtitele]] ([[Evangelium podle Lukáše|Lk]] 1,11). [27] => [28] => == Oltář v křesťanství == [29] => [[Nový zákon]] používá slovo oltář pro vyjádření [[Ježíš Kristus|Ježíšovy]] oběti na [[kříž]]i ve [[Skutky apoštolů|Sk]] 14,13 a [[List Židům|Žd]] 13,10. Protože v křesťanství neexistuje jiná oběť než oběť jediného [[kněz]]e, Ježíše Krista, nejsou oltáře křesťany vnímány stejně jako v ostatních náboženstvích. Pro oltář také křesťané v latině neužívali běžného slova ''ara'', nýbrž zavedli nový název ''altare'' (vyvýšené místo). Oltář se v křesťanství používá jako místo, na němž se přinášejí dary [[chléb|chleba]] a [[víno|vína]] při slavení [[eucharistie]]. [30] => [31] => V církvích s vlastní liturgickou tradicí převládá užívání kamenného oltáře, je však možné se setkat i s oltáři z jiného materiálu a obvykle jím není možné hýbat. Mnohé [[Katolictví|katolické]] a [[pravoslaví|pravoslavné]] oltáře v sobě nesou [[ostatky]] [[svatý]]ch; tento zvyk pochází z prvních křesťanských staletí, kdy křesťané mohli slavit eucharistii na hrobech [[mučedník]]ů. [32] => [33] => === Oltář v římskokatolické církvi === [34] => {{Podrobně|Oltář (katolická církev)}} [35] => Oltář se v katolické liturgické tradici chápe jako [[symbol]] Krista- úhelného kamene, protože představuje místo, na němž se zpřítomňuje jediná Ježíšova oběť [[Bůh Otec|Otci]] za [[spása|spásu]] světa. Oltář jako místo, na němž se slaví oběť [[mše]] svaté, někdy nazývaná [[eucharistie]]. [36] => * ''Počet, situace a orientace '' - Je-li v chrámu oltář jen jeden, pak stojí v [[Kněžiště|presbytáři]]. Je-li v chrámu více oltářů, stojí v kaplích, v chóru, ve vícelodních chrámech také u sloupů či pilířů mezilodní arkády. Každý oltář před jeho užíváním [[biskup]] žehná a pomaže jej svěceným [[olej]]em. Obřad je nutno opakovat, pokud dojde k znesvěcení (pošpinění) oltáře. Až do [[liturgická reforma|liturgické reformy]] [[Pavel VI.|Pavla VI.]] na [[Druhý vatikánský koncil|Druhém vatikánském koncilu]] oltář v katolickém kostele byl obvykle přistavován k východní zdi [[kostel]]a. Ve starších historických obdobích k němu vedly zpravidla tři stupně, od 19. století postačil jeden schod nebo dřevěné plato. Kněz i lid byli ve většině kostelů otočeni směrem k východu či k oltářnímu kříži (symboly Ježíše Krista). [37] => [38] => * ''Podoba a části'' - Základem je [[oltářní mensa|oltářní stůl (menza)]], původně kamenný kvádr s dutinou nebo prohlubní pro [[relikvie|relikvii]] nebo pro samostatnou (vyjímatelnou) oltářní desku, která tuto relikvii obsahuje. V kryptách a kaplích může oltářní menzu nahrazovat náhrobní tumba světce. [39] => * ''Vybavení oltáře'' - Na oltářní menzu by se nemělo klást nic, co nesouvisí s funkcí oltáře. Obvykle na něm stojí dostatečně velký kříž, který má být s vyobrazení ukřižovaného Krista a to tak, že tzv. korpus je obrácen směrem do oltáře, tedy při celebraci "tváří k lidu" směrem k celebrantovi, to má viditelně naznačovat, že mešní oběť je nekrvavým znovu zpřítomněním krvavé velkopáteční výkupné oběti Ježíše Krista na kříži a 2-7 [[Svíčka|svící]] ve svícnu na znamení toho, že Ježíš Kristus, v jehož zastoupení (in persona Christi) kněz mši svatou na oltáři slouží, je Světlem světa a že jako se plamenem stravuje svíce, tak i Ježíš Kristus se vydal v oběť za lidstvo. Oltář je pravým středem kostela (nikoli matematickým), místem, kolem něhož se křesťané shromažďují ke společné modlitbě. Oltářní [[Oltářní mensa|menza]] je pokryta alepoň jedním oltářním plátnem (oltářní pokrývkou), které se nepoužívá pouze v průběhu obřadů [[Velký pátek|Velkého pátku]]. Během bohoslužby na oltáři může ležet [[evangeliář]], jsou na něj přinášeny dary nekvašeného chleba tzv. hostie a vína, pod které se klade [[korporál]]. Svatostánek s Nejsvětější svátostí oltářní, tedy svatá hostie-nekvašený chléb proměněný při slavení eucharistie v Tělo Ježíše Krista, je možno podle platných předpisů použít i při celebraci tzv. tváří k lidu, která byla běžně umožněna v roce 1965 dekretem Inter oecumenici tím, že oltář má být oddělen od [[retabulum|retabula]] a dá se tak volně obcházet, tento [[Eucharistický svatostánek|svatostánek]] nesmí být příliš velký, jak tomu bývalo běžně dříve, aby při celebraci orientované směrem k lidu věřícím zcela nezakrýval pohled na celebranta a [[misál]]. [40] => [41] => Na oltářní menze v historických dobách může stát nástavec. Nástavec se skládá z [[Predella|predely]] (soklu, podnože) a [[retábl]]u. V predelle může být uprostřed vložen svatostánek s Nejsvětější svátostí oltářní, kterou tvoří svatá hostie viz výše. Svatostánek mívá podobu uzamykatelné schránky či skříňky. Retábl v době středověku a renesance tvořila zpravidla dřevěná oltářní archa, vyzdobená oltářním obrazem či obrazy, v [[gotika|gotice]] často [[triptych]]em nebo polyptychem, nebo sochami světců. V době barokní a pozdějších bývá v rámu nástavce vložen jeden hlavní oltářní obraz mezi dvěma sochami svatých, někdy doplněn menším obrazem v nástavci. V [[bazilika|bazilikách]] bývá vrchol oltáře ozdoben korunou pod [[baldachýn]]em či samotným baldachýnem. Zvláštní oltář (''altare privilegiatum'') bývá zasvěcen poutní ikoně. [42] => [43] => Po liturgické reformě papeže [[Pavel VI.|Pavla VI.]] na [[Druhý vatikánský koncil|Druhém vatikánském koncilu]] je předepsáno oltáře v nových katolických kostelích stavět odděleně od stěny viz výše a obětní stůl. ''Tím je prakticky umožněno celebrovat tzv. čelem k lidu''. To ale není podmínkou takového oltáře. Celebrace tzv. zády k lidu je legitimní možnost slavení mše svaté. Není již zdoben jako dříve obrazem ani sochou. Svatostánek nebývá postaven na oltáři, ale bývá umístěn samostatně. Pokud nestojí v presbytáři samostatně, je vložen do stěny presbytáře či [[kaple]] uvnitř kostela, tak jako tomu někdy bývalo již od středověku. Oproti dřívější mřížce je však kryt pevnými neprůhlednými dvířky. Tyto předpisy ovšem oficiálně platí pouze pro stavby nových kostelů. Ve starých kostelích se měl uzpůsobit oltářní stůl tak, aby se dal pohodlně obcházet, a však pokud toto nebylo z historicko-estetického hlediska možné udělat, musel se zachovat původní oltář a sloužit u něho zády k lidu. Dodnes se ovšem tyto stále platné předpisy z Říma nedodržují a i nově se zavádí tzv. [[obětní stůl|obětní stoly]], které ve většině případech ani nesplňují předpisy oltářních stolů. Většina zastánců této moderní vymoženosti se domnívá, že pro zřízení [[obětní stůl|obětního stolu]] stačí pouze důvod sloužení tzv. tváří k lidu. Tato interpretace je však mylná a důvod tzv. sloužit tváří k lidu je chybně dávána nad všechny předpisy, které jsou tímto porušovány. [44] => [45] => * ''Typy oltářů'' [46] => ** stabilní - je popsán výše [47] => ** přenosný (''altare portatile'') - lze ho přemísťovat v rámci kostela, kaplí či do kaple domácí [48] => ** cestovní (''altare viaticum'') - oltářní deska, která slouží k bohoslužbám na cestách, například při válečných výpravách; k jeho užívání je třeba oficiálního církevního povolení [49] => [50] => === Oltář ve východních církvích === [51] => [[Soubor:Kamidana.jpg|náhled|[[Šintoismus|Šintoistický]] domácí oltář v [[Japonsko|Japonsku]]]] [52] => Ve [[východní církev|východních církvích]] se slovem oltář obvykle označuje celý prostor za [[ikonostas]]em (tedy svatyně). Ve svatyni se nachází samotný oltář, tj. svatý stůl, nazývaný [[prestol]]. Prestol je v chrámech východních církví obvykle asi metr vysoký, je vyroben ze dřeva nebo z kamene. Rozměr prestolu se liší, avšak je vždy [[čtverec|čtvercový]]. Stůl má pět nohou; kromě obvyklých čtyř prostřední sloupek podpírá oltářové ostatky. Na prestolu je rozloženo lněné plátno přivázané k němu; toto plátno se po posvěcení prestolu nesundává. Na této první přikrývce je další zdobená pokrývka, často v příslušné [[liturgická barva|liturgické barvě]] podle [[liturgické období|liturgického období]]. Na prestolu je postaven [[eucharistický svatostánek|svatostánek]], někdy ve tvaru chrámu, v němž se uchovává [[svátost]], kterou je možné roznášet nemocným. Na prestolu leží [[evangeliář]] a ''[[antimension]]'', hedvábný kus látky s [[ikona|ikonou]] Krista připraveného k [[pohřeb|pohřbu]], do něhož je všit ostatek svatého. [[Božská liturgie]] se slouží na antimensiu, i když je přesto posvěcen a má vlastní ostatky. [53] => [54] => Svatého prestolu se smí dotknout pouze muž, který přijal [[svěcení]], a nic, co nebylo posvěceno nebo nemá být posvěceno, na něj nesmí být položeno. Je obvyklé žehnat ikony nebo dary jejich položením na prestol. [55] => [56] => Prestol se užívá jako místo oběti při slavení eucharistie, při níž se Bohu Otci přináší chléb a víno a svolává se na ně [[Duch svatý|Duch Svatý]], aby v nich zpřítomnil Ježíše Krista. U prestolu stojí také kněz, který vede společnou modlitbu. [57] => [58] => === Oltář a protestantská reformace === [59] => Pro [[Protestantismus|protestantské]] [[reformátor]]y ztrácí oltář význam. Důraz na slyšení Božího slova při [[bohoslužba|bohoslužbě]] staví do větší pozornosti [[kazatelna|kazatelnu]]. V [[luteránství|luterských]] kostelech je výkladu Slova ([[kázání]]) věnována stejná pozornost jako [[večeře Páně|večeři Páně]]. Kazatelna proto stojí v těsné blízkosti oltáře. Pro protestanty je kazatelnový oltář svatým místem, z něhož je Kristus věřícím nablízku při kázání, modlitbě, večeři Páně a požehnání. [60] => [61] => V [[reformované církve|reformovaných církvích]], u [[baptisté|baptistů]] a u tzv. [[Svobodná církev|svobodných církví]] neexistuje oltář vůbec. Na jeho místě stojí hlásání slova jako střed bohoslužby. Ke slavení večeře Páně pak slouží jakýkoli stolek, zvaný [[Stůl Páně]]. [62] => [63] => == Odkazy == [64] => === Reference === [65] => [66] => [67] => === Literatura === [68] => * [[Joseph Braun]], ''Der christliche Altar in seiner geschichtlichen Entwicklung'', 2díly, 1: Arten, Bestandteile, Altargrab, Weihe, Symbolik; München, 1924 [69] => [70] => === Související články === [71] => * [[Ciboriový oltář]] [72] => * [[Hlavní oltář]] [73] => * [[Boční oltář]] [74] => * [[Prestol]] [75] => * [[Antependium]] [76] => * [[Modlitba]] [77] => * [[Bohoslužba]] [78] => * [[Oltářní kříž]] [79] => [80] => === Externí odkazy === [81] => * {{Commonscat}} [82] => * {{Commons|Altar}} [83] => * {{Wikicitáty|téma=Oltář}} [84] => * {{Wikislovník|heslo=oltář}} [85] => [86] => {{Kostelní architektura}} [87] => {{Autoritní data}} [88] => {{Portály|Architektura a stavebnictví|Dřevo a nábytek|Náboženství|Umění}} [89] => [90] => [[Kategorie:Oltář| ]] [91] => [[Kategorie:Liturgie]] [92] => [[Kategorie:Náboženské předměty]] [93] => [[Kategorie:Architektonické prvky]] [94] => [[Kategorie:Starověká řecká architektura]] [95] => [[Kategorie:Starověká římská architektura]] [96] => [[Kategorie:Renesanční architektura]] [97] => [[Kategorie:Barokní architektura]] [98] => [[Kategorie:Klasicistní architektura]] [99] => [[Kategorie:Židovské náboženské předměty]] [100] => [[Kategorie:Mobiliář kostela]] [] => )
good wiki

Oltář

Gotický křídlový oltář v kapli Čtrnácti svatých pomocníků v poutním kostele Maria Elend v rakouském městě Sankt Jakob im Rosental, Korutany Oltář ( mizbeach, béma, nebo , v křesťanském užití ) je místo, na němž se v náboženství přináší dar jako oběť, obvykle bohu či božstvu.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'kadidlo','Pavel VI.','Druhý vatikánský koncil','eucharistie','obětní stůl','evangeliář','baldachýn','Svíčka','Pergamonmuseum','List Židům','Titus','Etruskové'

Baldachýn

Etruskové

Eucharistie

Evangeliář

Kadidlo

Kadidlo je látka, která se používá především v náboženských obřadech.

Svíčka

Titus