Array ( [0] => 15493000 [id] => 15493000 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Organum [uri] => Organum [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => **Organum** Organum představuje fascinující etapu v dějinách hudby, během níž se vyvinuly harmonické a polyfonní strukturální způsoby, jež obohatily melodickou výpověď středověké liturgické hudby. Tento styl, který se začal formovat zejména od 9. do 13. století, je oslavou lidské kreativity a touhy po vznešenosti v umění. V počátcích organum nalézáme jednoduché dvojhlasné rozšíření gregoriánského chorálu, které postupně přerostlo v komplexnější formy. Umělci jako Léoninus a Pérotin v pařížské Notre-Dame byli průkopníky, kteří posunuli hranice toho, co bylo v tehdejší hudbě možné. Jejich inovativní přístupy k polyfonii přivedly k rozmanitosti a bohatosti zvuku, kterou dnes považujeme za základní součást hudebního jazyka. Díky organu se hudba stala pro lidi výrazně přístupnější a emocionálně působivější. Navzdory tématům sakrálním a závažným obsahovaly skladby i prvky světského vyjádření, což podnítilo nástup nové éry, kdy se lidé prostřednictvím hudby spojovali a komunikovali své pocity a myšlenky. Tento styl měl dlouhotrvající vliv na mnohé následující hudební směry a jeho principy lze najít i v moderní hudbě. Dědictví organu nás učí, jak důležité je spojovat melodie s harmonií a jak velkou sílu máme, když vyjadřujeme své emoce prostřednictvím umění. Proto organum nepředstavuje pouze historický fenomén, ale i inspiraci pro budoucí generace hudebníků a posluchačů, kteří se snaží prozkoumávat a rozvíjet chuť po společném hudebním zážitku. [oai_cs_optimisticky] => **Organum** Organum představuje fascinující etapu v dějinách hudby, během níž se vyvinuly harmonické a polyfonní strukturální způsoby, jež obohatily melodickou výpověď středověké liturgické hudby. Tento styl, který se začal formovat zejména od 9. do 13. století, je oslavou lidské kreativity a touhy po vznešenosti v umění. V počátcích organum nalézáme jednoduché dvojhlasné rozšíření gregoriánského chorálu, které postupně přerostlo v komplexnější formy. Umělci jako Léoninus a Pérotin v pařížské Notre-Dame byli průkopníky, kteří posunuli hranice toho, co bylo v tehdejší hudbě možné. Jejich inovativní přístupy k polyfonii přivedly k rozmanitosti a bohatosti zvuku, kterou dnes považujeme za základní součást hudebního jazyka. Díky organu se hudba stala pro lidi výrazně přístupnější a emocionálně působivější. Navzdory tématům sakrálním a závažným obsahovaly skladby i prvky světského vyjádření, což podnítilo nástup nové éry, kdy se lidé prostřednictvím hudby spojovali a komunikovali své pocity a myšlenky. Tento styl měl dlouhotrvající vliv na mnohé následující hudební směry a jeho principy lze najít i v moderní hudbě. Dědictví organu nás učí, jak důležité je spojovat melodie s harmonií a jak velkou sílu máme, když vyjadřujeme své emoce prostřednictvím umění. Proto organum nepředstavuje pouze historický fenomén, ale i inspiraci pro budoucí generace hudebníků a posluchačů, kteří se snaží prozkoumávat a rozvíjet chuť po společném hudebním zážitku. ) Array ( [0] => '''Organum''' (z řeckého ''organon'' = nástroj, též ''diafonie'' = ''dvojzvuk'') je nejstarší skladebnou technikou středověkého evropského [[polyfonie|vícehlasu]], používanou mezi [[9. století|9.]] až [[11. století]]m. [1] => [2] => == Vývoj == [3] => [[Soubor:Musica enchiriadis Rex celi.png|náhled|Musica enchiriadis (organum ''Rex Coeli'')]] [4] => Organum vzniklo v [[raný středověk|raném středověku]] v hudební praxi [[Gregoriánský chorál|gregoriánského zpěvu]] (prvním pramenem v Evropě je [[Musica enchiriadis]] z 9. století). Jedná se o dvouhlasý zpěv, jehož základem je vedoucí hlas ''vox principalis'' (též tenor, či [[cantus firmus]]). K němu se nejprve přidá samostatný druhý hlas ([[vox organalis]]), který se pohybuje tvrdošíjně paralelním pohybem. Tento zpočátku improvizace|improvizovaný vícehlasý [[zpěv]], doprovázený zejména [[varhany|varhanami]] v týchž paralelách, se ve středověku přenesl do pěveckých škol některých klášterů a [[katedrála|katedrál]]. [5] => [6] => Prvním dokladem, který srozumitelně popisuje organální praxi, je ''[[Musica enchiriadis]]'' (kolem roku [[895]]), [[spis|pojednání]], které bylo dříve připisováno (zřejmě nesprávně) mnichu [[Hucbald]]ovi (asi [[840]]-[[930]]). Podle tohoto spisu organální praxe v žádném případě nebyla chápána jako [[polyfonie|vícehlas]] v moderním smyslu, přídavný hlas měl za úkol toliko zesílit jednohlasý zpěv. Z ''Musica enchiriadis'' je rovněž patrné, že bylo akceptováno zdvojení oktáv, které byly u vícehlasých skladeb mužských nebo chlapeckých sborů nevyhnutelné. Používal se rovněž doprovod [[hlas]]ů nástroji. Druhý spis ''[[Scholia enchiriadis]]'' pak důkladně celé téma popisuje. [7] => [8] => == Druhy organa == [9] => Podle kompozičního systému rozeznáváme [10] => * paralelní organum (souběžné) [11] => * laterální organum (stranné) [12] => * organum purum (zde se ve druhém hlasu klene nad tenorem rozložitá melodie, členěná do jednotlivých motivů. Tato skladebná technika byla vytvořena a zdokumentována mistrem [[Magister Leoninus|Leoninem]] ([[Notredamská škola]]) ve sbírce [[Magnus liber organi]]) a [13] => * organum duplum (zde je chorální melodie druhého hlasu v opačném gardu doprovázena hlasem vrchním) [14] => [15] => == Související články == [16] => * [[Středověká hudba]] [17] => * [[Periodizace dějin evropské hudby]] [18] => * [[Discantus]] [19] => [20] => == Externí odkazy == [21] => * {{Commonscat}} [22] => * http://www.sbor.webzdarma.cz/slovnik%20hudby.htm{{Nedostupný zdroj}} [23] => [24] => {{Pahýl}} [25] => [26] => {{Autoritní data}} [27] => {{Portály|Hudba}} [28] => [29] => [[Kategorie:Skladebné teorie a techniky]] [30] => [[Kategorie:Hudební terminologie]] [31] => [[Kategorie:Středověká hudba]] [] => )
good wiki

Organum

Organum (z řeckého organon = nástroj, též diafonie = dvojzvuk) je nejstarší skladebnou technikou středověkého evropského vícehlasu, používanou mezi 9. až 11.

More about us

About

Tento styl, který se začal formovat zejména od 9. do 13. století, je oslavou lidské kreativity a touhy po vznešenosti v umění. V počátcích organum nalézáme jednoduché dvojhlasné rozšíření gregoriánského chorálu, které postupně přerostlo v komplexnější formy. Umělci jako Léoninus a Pérotin v pařížské Notre-Dame byli průkopníky, kteří posunuli hranice toho, co bylo v tehdejší hudbě možné. Jejich inovativní přístupy k polyfonii přivedly k rozmanitosti a bohatosti zvuku, kterou dnes považujeme za základní součást hudebního jazyka. Díky organu se hudba stala pro lidi výrazně přístupnější a emocionálně působivější. Navzdory tématům sakrálním a závažným obsahovaly skladby i prvky světského vyjádření, což podnítilo nástup nové éry, kdy se lidé prostřednictvím hudby spojovali a komunikovali své pocity a myšlenky. Tento styl měl dlouhotrvající vliv na mnohé následující hudební směry a jeho principy lze najít i v moderní hudbě. Dědictví organu nás učí, jak důležité je spojovat melodie s harmonií a jak velkou sílu máme, když vyjadřujeme své emoce prostřednictvím umění. Proto organum nepředstavuje pouze historický fenomén, ale i inspiraci pro budoucí generace hudebníků a posluchačů, kteří se snaží prozkoumávat a rozvíjet chuť po společném hudebním zážitku.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Musica enchiriadis','polyfonie','Kategorie:Hudební terminologie','Discantus','Středověká hudba','Notredamská škola','Scholia enchiriadis','930','840','Hucbald','spis','895'

840

Stránka 840 na české Wikipedii se zaměřuje na různé informace o tomto číslu.

895

930

Discantus

Hucbald

Polyfonie

Spiš