Array ( [0] => 15486135 [id] => 15486135 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Osoba [uri] => Osoba [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=obecném pojmu|stránka=Osoba (rozcestník)}} [1] => [2] => '''Osoba''' je jednotlivá rozumová bytost, často s důrazem na její jedinečnost a identitu: obvykle je to [[člověk]] s vlastním [[osobní jméno|jménem]], schopný se rozhodovat, jednat i odpovídat za své jednání.I. Kant, ''Metaphysik der Sitten'', AA VI. AB 22. Osoba je odborný pojem [[psychologie]], [[filosofie]], [[teologie]], [[právo|práva]], [[sociologie]] a [[kulturní antropologie]]. Na pojmu osoby se zakládají i společenské pojmy jako [[svoboda]], [[demokracie]], [[lidská práva]] apod. [3] => [4] => == Původ pojmu == [5] => Zatímco slovanské jazyky pojem vyjadřují zpodstatnělým „o-sobě“,V. Machek, ''Etymologický slovník jazyka českého''. Praha: Academia 1971, str. 419. ve většině evropských jazyků se vyjadřuje odvozeninami z [[latina|latinského]] ''persona'' (patrně z etruštiny), což původně znamenalo masku, resp. z [[Řečtina|řeckého]] προσῶπον ''prosópon'', obličej nebo maska, kterou herec v antickém divadle nosil na obličeji.Geddes, Leonard (1911). "Person" in: ''Catholic Encyclopedia''. New York: Robert Appleton Company. [http://www.newadvent.org/cathen/11726a.htm]. Retrieved 2011-03-09. Později dostává význam osoby jako (jedinečné) divadelní role a v [[křesťanství|křesťanské]] teologii se užívá v diskusích o osobách (lat. ''personae'', řec. ''hypostaseis'') v [[Boží Trojice|Boží Trojici]].Sokol, ''Filosofická antropologie. Člověk jako osoba'', kap. 1. [6] => [7] => == Psychologie == [8] => {{Podrobně|Osobnost}} [9] => Osobou se v psychologii rozumí jednající a pociťující člověk obecně i ve svých vztazích k druhým lidem.W. Schmidbauer, ''Psychologie'', str. 102. Psychologie však zkoumá různé osoby v jejich zvláštnosti, popisuje jejich intelektuální a emocionální rysy a řadí je do různých kategorií. Proto používá častěji pojem osobnost, kterou chápe jako integrovanou jednotlivou bytost, jež se sama realizuje v interakcích se svým prostředím.P. Říčan, ''Psychologie osobnosti'', str. 38. [10] => [11] => == Filosofie == [12] => První pokus o definici lidské osoby učinil [[Anicius Manlius Torquatus Severinus Boëthius|Boëthius]], který popisuje osobu jako „jednotlivou bytost rozumem obdařené přirozenosti" (''naturae rationalis individua substantia'').[[Anicius Manlius Severinus Boëthius|Boëthius]], ''De persona et duabus naturis'' 3; [[Patrologia latina|PL]] 64, 1343. Podle této definice je lidská osoba bytost rozumové povahy, tedy nadaná základními vlastnostmi rozumnosti a duchovnosti, a zároveň jednotlivá a konkrétní bytost ("[[podstata]]"), která existuje v sobě jako [[subjekt]] a nikoli jako výkon nějakého subjektu. [13] => [14] => [[Tomáš Akvinský]] přejímá Boëthiovu definici, avšak zároveň ji rozšiřuje o kategorii [[vztah]]u. Osoba je tedy [[jsoucno]], které existuje ''in se'', samo o sobě, a ''per se'', prostřednictvím sebe. Tento způsob [[bytí]] je nejvyšší možný způsob existence. Osobě tedy patří nejvyšší „důstojnost“, která vychází ze skutečnosti, že existuje sama o sobě. [15] => [16] => Toto pojetí osoby zpochybnila moderní filosofie počínaje [[René Descartes|René Descartem]], který rozlišil člověka na dvě nezávislé podstaty: myslící (''[[res cogitans]]'') a rozlehlou (''[[res extensa]]''), z nichž je osobou pouze myslící složka, ''res cogitans''. [[John Locke]] chápe osobu jako "trvalou totožnost bytosti se sebou samou"Locke, ''Essay on human understanding'' 3,27. a s [[vědomí]]m, bez nějž osoba přestává být osobou. Zdůrazňuje tedy časovou souvislost osoby v průběhu života včetně její odpovědnosti. [[David Hume]] redukuje osobní identitu na souhrn událostí, které následují jedna druhou. Pro [[Immanuel Kant|Kanta]] je osoba "ten subjekt, jemuž lze přičítat jeho jednání", kdežto pro [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegela]] je to "takový sobjekt, pro nějž jeho subjektivita jest, neboť v osobě jsem cele pro sebe; je to jedinečnost svobody v čistém bytí pro sebe".G. W. F. Hegel, ''Základy filosofie práva'', § 38. [17] => [18] => Současná filosofie se pojmu osoby spíše vyhýbá nebo jej nahrazuje jinými, ať se jedná o [[nihilismus]] [[Friedrich Nietzsche|Friedricha Nietzscheho]] (já), [[existencialismus]] [[Martin Heidegger|Martina Heideggera]] ([[Pobyt (Dasein)|pobyt]] nebo [[existence]]), [[pozitivistický strukturalismus]] ([[Michel Foucault]], Deleuze) nebo [[analytická filozofie|analytickou filozofii]], osoba je však základním pojmem [[personalismus|personalismu]].{{Fakt/dne|20130130084018}} [19] => [20] => == Teologie == [21] => Pojem osoby jako jedinečného člověka je židovsko-křesťanskému myšlení vlastní, o čemž svědčí už skutečnost, že [[Septuaginta]], [[řečtina|řecký]] překlad [[Starý zákon|Starého zákona]] obsahuje slovo προσῶπον (''prosópon'', tvář, osoba) více než 850× (většinou odpovídá [[hebrejština|hebrejskému]] פנים ''páním'', které označuje tvář). Zmiňované slovo פנים pak může označovat i celého člověka, avšak zvláštním způsobem se objevuje ve spojení פני־יהוה ''pené-jhvh'', které označuje Boží, [[JHVH|Hospodinův]] pohled či tvář. Stejný význam si uchovává slovo προσῶπον i v [[Nový zákon|Novém zákoně]], taktéž ve spojení προσῶπον θεοῦ ''prosópon theú'', Boží tvář.[[1. list Petrův]] {{Citace bible|1Pt|3|12}} je překladem פני־יהוה v [[Žalm]]u {{Citace bible|Ž|34|17}}. [22] => [23] => V křesťanské teologii se pojem osoby vztahuje jednak na člověka, [[stvoření|stvořeného]] k [[Bůh|božímu]] obrazu a podobě {{Citace bible|Gn|1|26}}, který není jen souhrnem všech materiálních či jiných prvků a částí, nýbrž celkem, který sám sebe přesahuje a zůstává tak z principu tajemstvím. Analogicky se pak pojem přenáší na tři skutečnosti, které jsou v Bohu a které se liší svým původem a posláním, totiž osoby [[Nejsvětější Trojice]] - [[Bůh Otec|Otec]], [[Boží syn|Syn]] a [[Duch svatý|Duch Svatý]].V tomto smyslu jsou jmenovány např. v [[Evangelium podle Matouše]] {{Citace bible|Mt|28|19}} a [[Druhý list Korintským]] {{Citace bible|2Kor|13|13}}. Pojem osoby v obojím smyslu, v němž jej teologie užívá, byl předmětem sporu v prvních křesťanských staletích. Tyto diskuse měly přispět k vyjasnění, kdo je Bůh, kdo je [[Ježíš Kristus]] a jaký je jejich vztah ke člověku. [24] => [25] => === Vývoj pojmu v dějinách === [26] => Postupným vývojem prvních staletí se pojmu osoba používá ve významu celé lidské skutečnosti. V řeckém světě se pro vyjádření osoby začíná užívat pojmu ὑποστάσις ''hypostasis'', podstata, které se do latiny překládá jako ''substantia'' (tedy to, co stojí pod něčím). Tento pojem mohl zachytit lépe objektivní skutečnost, kterou popisuje, nejen pouhý [[jev]]. [27] => [28] => Prvním, kdo užívá slova ''persona'' pro označení Boha, je [[Tertullianus]];[[Tertullianus]], ''Adversus Praxean'', 6, 7. 18; [[Patrologia latina|PL]] 2,161-162.177. později pojmu osoba užívají i první [[ekumenický koncil|ekumenické koncily]] [[4. století|4.]] a [[5. století]]. [29] => [30] => [[První konstantinopolský koncil]] ([[381]]) vyznává, že Boží Trojice Otec, Syn a Duch Svatý existuje ve „třech dokonalých hypostazích, tedy ve třech dokonalých osobách“. [[Chalkedonský koncil]] ([[451]]) se usnáší, že [[Ježíš Kristus]], dokonalý ve svém božství i lidství, je jedinou osobou čili jednou hypostazí ve dvou [[přirozenost]]ech, tedy božské a lidské, které mu náležejí „nesmíšeně, neměnně, nerozděleně a neoddělitelně“.''Conciliorum oecumenicorum decreta''. Bologna: EDB, 1991, s. 86. [31] => [32] => Od tohoto pojetí Boha jako osobního postupně křesťanská teologie přechází ve filosofii a pokouší se popsat, co je člověk, jak o tom svědčí výše citované výměry osoby Boëthiovy a Tomáše Akvinského. [33] => [34] => === Základní charakteristiky osoby === [35] => Podstatnými vlastnostmi osoby, které pocházejí z křesťanského pojetí člověka jako "stvořeného k Božímu obrazu", jsou rozum, svědomí, svoboda a odpovědnost, případně i schopnost sebepřesahování (autotranscendence). [36] => [37] => Člověk jako osoba existuje sám o sobě jako jedinečné a neopakovatelné jsoucno, existuje jako [[Já]], schopné [[sebereflexe]], sebepochopení, sebeovládání, sebenaplnění. Lidskou osobu nedefinují pouze [[inteligence]], vědomí a [[svoboda]], ale je to osoba, která jako svébytná existence stojí za inteligentními, vědomými a svobodnými úkony. Takové úkony mohou u člověka někdy chybět, okolnosti mu je mohou upřít ([[privace]]), avšak ani tak nepřestává být osobou. Toto pojetí osoby v křesťanství mj. vysvětluje postoj křesťanů k ochraně života člověka jako takového, od počátku až do konce (včetně řešení konkrétních situací, které se týkají např. [[interrupce|interrupcí]] a [[eutanazie]]). [38] => [39] => Na základě své schopnosti překračovat sám sebe je člověk otevřený ke světu, ke všem jsoucnům i k nekonečnému. Vůči nekonečnu je otevřen především svou inteligencí a [[vůle|vůlí]], které nejsou nijak ohraničeny. To může dokládat tíhnutí člověka k hledání [[pravda|pravdy]] a [[dobro|dobra]]. Vůči druhým je otevřen už tím, že je schopen reflektovat sám sebe jako Já pouze v konfrontaci s druhým Ty.Rahner - Vorgrimmler, ''Teologický slovník''.Praha: Zvon 1996, str. 225n. [40] => [41] => [[Teologie]] rovněž rozlišuje mezi osobou – jakožto stvořenou [[Ontologie|ontologickou]] daností – a osobností.{{Citace periodika [42] => | příjmení = Havelka [43] => | jméno = Ondřej [44] => | odkaz na autora = Ondřej Havelka (cestovatel) [45] => | titul = Diferenciace teologického pojetí lidské osoby a osobnosti vzhledem k vybraným přístupům empirického funkcionalismu [46] => | periodikum = Caritas et veritas [47] => | datum vydání = 2023-04-15 [48] => | ročník = 12 [49] => | číslo = 2 [50] => | strany = 117–132 [51] => | doi = 10.32725/cetv.2022.033 [52] => | jazyk = en [53] => | url = http://caritasetveritas.cz/doi/10.32725/cetv.2022.033.html [54] => | datum přístupu = 2023-04-16 [55] => }} Mezi osobou a osobností je pevná souvztažnost, neboť osobnost by se nemohla realizovat, dokonce by nebyla ani myslitelná bez osoby (zajišťující integritu a totožnost v [[Čas|čase]]), z níž se vynořuje, ale zároveň je zde distinkce, neboť na ontologické rovině není osoba a osobnost totéž. Osoba je – podle teologického přístupu – ontologicky chápáno stvořené jsoucno existující nezávisle na vnějších akcidentech, ovšem při vědomí konstitutivního vztahu se Stvořitelem (tento není akcidentální). Ono vědomé prožívání „já“ vzhledem k druhým a světu, je potom spíše osobností a platí, že není osobnosti bez vědomí a vztahování se k ostatním a okolí jako celku, ale osoby ano. Existence osoby na vědomém zapojení do přediva vztahů nezávisí. [56] => [57] => == Indická filosofie == [58] => Indické filosofie pojem osoby většinou odmítají. Podle [[Advaita|Advaita védanty]] není pojem osoby příhodný. Odmítání jednotlivce, tedy osoby jako konkrétní, jedinečné bytosti je stěžejním bodem učení předních učitelů védanty (aka konečného poznání) tohoto i minulého století. V rozhovorech se vyjadřují o nepřítomnosti jednotlivce, o tom, že nejsme povahou osobou (s povahovými vlastnostmi), ale čistým vědomím, že nejsme jeden od druhého odděleni a nějak specifičtí, ale že jsme v základu vědomím, které obsahuje libovolné představy o sobě. Víru ve skutečnost osoby s povoláním, vztahy, závazky, problémy a jejich řešením označují za mylnou, snovou nebo iluzorní a upozorňují na skutečnou povahu toho čím jsme a co není zaujato starostmi, jimiž se zabývají lidé považující se za osoby. [59] => [60] => == Právo == [61] => V [[právo|právu]] je osobou ten, kdo je jeho [[Právní osobnost|subjektem]] a ne objektem – ten, kdo je způsobilý mít práva a povinnosti. „[[Právní osobnost]] je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti.“{{OZ|15|1}} [62] => [63] => Právo rozlišuje osoby na: [64] => * [[Fyzická osoba|osoby fyzické]] (přirozené) [65] => * [[Právnická osoba|osoby právnické]] (existují toliko jako [[právní fikce]]).V. Knapp, ''Teorie práva'', str. 71. [66] => [67] => === Nelidské osoby === [68] => Existuje několik případů, kdy soud rozhodoval o uznání statusu osoby zvířatům s vyvinutou inteligencí, tzv. nelidským osobám: [69] => [70] => * V červenci 2013 rozhodlo indické ministerstvo životního prostředí a lesů povýšit status inteligentních [[Kytovci|kytovců]] na „nelidské osoby“ a zakázalo aquacentra, vodní show a podobná zařízení, kde by měli být kytovci chováni v zajetí a ryze pro zábavu.[http://www.dailykos.com/story/2013/07/30/1226634/-India-Declares-Dolphins-Non-Human-Persons-Dolphin-shows-BANNED India Declares Dolphins "Non-Human Persons", Dolphin shows BANNED]{{Citace elektronického periodika |titul=Indie vyhlašuje delfíny za “nelidské osoby”, show s delfíny zakázány |url=http://dolezite.sk/Indie-vyhlasuje-delfiny-za-nelidske-osoby-show-s-delfiny-zak-ydX.html |datum přístupu=2015-03-12 |url archivu=https://web.archive.org/web/20140305092621/http://www.dolezite.sk/Indie-vyhlasuje-delfiny-za-nelidske-osoby-show-s-delfiny-zak-ydX.html |datum archivace=2014-03-05 |nedostupné=ano }} [71] => * V prosinci 2014 soud v [[New York|New York City]] rozhodl negativně o přidělení statusu osoby orangutanovi Tommymu, který byl vycvičen k jednoduchým úkolům a dokonce si zahrál v několika filmech, potažmo pak orangutanům obecně. Argumentace soudu se opírala zhruba o to, že tito primáti nejsou zodpovědni za své činy. O přidělení statusu se snažila organizace The Nonhuman Project ve státě New York.[http://rt.com/usa/211639-chimpanzee-court-rights-newyork/ Apeus corpus? Chimps not human, says New York court] [72] => * V březnu 2015 došel soud v [[Argentina|argentinském]] [[Buenos Aires]] k rozhodnutí udělení statusu nelidské osoby (s právem na svobodu) samici [[Orangutan sumaterský|sumaterského orangutana]], která svých posledních 20 strávila v zoo, a současně rozhodl přesunout ji do brazilského národního parku.[http://rt.com/news/216551-orangutan-argentina-human-right/ Argentine court extends human right to freedom to orangutan] [73] => [74] => Cílem jednotlivců a organizací, snažících se o přidělení tohoto statusu inteligentním zvířatům, je následné zohlednění práv, které se (podle různých právních výkladů) vztahují na osoby, např. včetně práva [[Habeas corpus]]. [75] => [76] => == Odkazy == [77] => [78] => === Reference === [79] => [80] => [81] => === Literatura === [82] => * Coreth, E. ''Co je člověk?'' Praha 1996 [83] => * Knapp, V., ''Teorie práva''. Praha: C. H. Beck 1995. [84] => * ''Ottův slovník naučný'', heslo Osoba. Sv. 18, str. 919 [85] => * Sanna, I. ''Chiamati per nome''. Cinisello Balsamo: San Paolo, 1994. {{ISBN|88-215-2757-3}}. [86] => * Schmidbauer, W., ''Psychologie''. Praha: Naše vojsko 1994 [87] => * [[Jan Sokol|Sokol, J.]] ''Filosofická antropologie. Člověk jako osoba''. Praha 2003 [88] => [89] => === Související články === [90] => * [[Občanství]] [91] => * [[Svoboda]] [92] => * [[Lidská práva|Základní lidská práva]] [93] => [94] => === Externí odkazy === [95] => * {{Commonscat}} [96] => * {{Wikicitáty|téma=Osoba}} [97] => * {{Wikislovník|heslo=osoba}} [98] => [99] => {{Autoritní data}} [100] => {{Portály|Filozofie}} [101] => [102] => [[Kategorie:Antropologie]] [103] => [[Kategorie:Právní věda]] [104] => [[Kategorie:Soukromé právo]] [] => )
good wiki

Osoba

Osoba je jednotlivá rozumová bytost, často s důrazem na její jedinečnost a identitu: obvykle je to člověk s vlastním jménem, schopný se rozhodovat, jednat i odpovídat za své jednání. Osoba je odborný pojem psychologie, filosofie, teologie, práva, sociologie a kulturní antropologie.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'svoboda','právo','Ježíš Kristus','Právní osobnost','bytí','Duch svatý','Boží Trojice','vztah','subjekt','existence','Michel Foucault','David Hume'

Bytí

Existence

Právo

Subjekt

Svoboda

Vztah