Array ( [0] => 15493303 [id] => 15493303 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Otho [uri] => Otho [3] => Statue of the emperor Otho, Ma 1215 (cropped1).jpg [img] => Statue of the emperor Otho, Ma 1215 (cropped1).jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník [1] => | barva = #b80049 [2] => | barva textu = white [3] => | jméno = Otho [4] => | titul = [[římský císař|7. římský císař]] [5] => | obrázek = Oth001.jpg [6] => | popisek = Othonova busta [7] => | vláda = [[15. leden|15. ledna]] [[69]] – [[16. duben|16. dubna]] [[69]] [8] => | celé jméno = Marcus Salvius Otho [9] => | předchůdce = [[Galba]] [10] => | následník = [[Vitellius]] [11] => | choť = [[Poppea Sabina]] [12] => | potomstvo = [13] => | dynastie = [14] => | otec = [[Lucius Otho]] [15] => | matka = [[Terentia Albia]] [16] => | datum narození = [[28. duben|28. dubna]] [[32]] [17] => | místo narození = [[Ferentino|Ferentium]] [18] => | datum úmrtí = [[16. duben|16. dubna]] [[69]] [19] => | místo úmrtí = [[Řím]] [20] => }} [21] => '''Marcus Salvius Otho''' ([[28. duben|28. dubna]] [[32]] ve Ferentiu – [[16. duben|16. dubna]] [[69]] v Brixellu) byl od [[15. leden|15. ledna]] 69 až do okamžiku své smrti o tři měsíce později [[Starověký Řím|římským]] císařem. Mezi jedinci, kteří se domohli vlády v „[[Rok čtyř císařů|roce čtyř císařů]]“, získal moc jako druhý v pořadí. [22] => [23] => == Život == [24] => [25] => === Původ a mládí === [26] => Otho se narodil [[28. duben|28. dubna]] [[32]] ve městě Ferentium (dnešní Ferento poblíž [[Viterbo|Viterba]]). Pocházel ze starého a vznešeného [[Etruskové|etruského]] rodu, přičemž samotné [[cognomen]] „Otho“ prozrazuje etruský původ. Jeho děd z otcovy strany, Marcus Salvius Otho, jenž byl synem římského [[Equites|jezdce]] a ženy nepříliš významného postavení, byl vychován v domě [[Augustus|Augustovy]] manželky [[Livie Drusilla|Livie]], díky jejímuž vlivu se jako první člen rodiny stal [[Římský senát|římským senátorem]] a vykonával úřad [[praetor]]a. Othonův otec, Lucius Salvius Otho, dosáhl v roce [[33]] [[Římský konzul|konzulátu]] (''consul suffectus'') a za [[Caligula|Caliguly]] a [[Claudius|Claudia]] působil jako správce v [[Afrika (provincie)|Africe]] a [[Dalmácie (provincie)|Dalmácii]]. Claudius ho dále poctil povýšením mezi [[Patricius|patricije]]. Jeho manželkou a Othonovou matkou byla Albia Terentia, jejíž otec příslušel k jezdeckému stavu. [27] => [28] => Během mládí se Otho oddával k nelibosti svého otce velmi divokému a prostopášnému životnímu stylu, kvůli čemuž se mu podařilo proniknout do okruhu urozených jinochů obklopujících císaře [[Nero]]na. [[Plútarchos]] vylíčil Othona jako „muže nikoli neslavného původu, ale rozmařilostí a sklonem k rozkošnictví už od mládí tak zkaženého, že jen málokterý Říman se mu vyrovnal“.Plútarchos. ''Životopisy slavných Řeků a Římanů II''. Galba, 19 [[Suetonius]] se zmiňuje o tom, že Otho a Nero navázali přátelství díky podobnosti svých charakterů. V roce [[58]] se Otho oženil s [[Poppaea Sabina|Poppaeou Sabinou]], jejíž krása Nerona natolik uchvátila, že se zakrátko stala císařovou milenkou a posléze chotí. Ačkoli [[Starověk|antické]] prameny často připomínají vztah mezi Neronem a Poppaeou, v popisu podrobností ohledně jeho vzniku se poněkud rozcházejí. Podle Plútarcha měl Nero přimět Othona k odloudění Poppaey od jejího předchozího manžela. Nelze ovšem vyloučit, že Poppaea využila Othona k tomu, aby se jeho prostřednictvím domohla Neronovy pozornosti a přízně. Otho byl nucen se s Poppaeou rozvést, a třebaže zastával pouze úřad [[quaestor]]a, Nero ho v roce [[59]] odeslal do faktického vyhnanství, jelikož ho učinil místodržitelem vzdálené [[Lusitánie]]. [29] => [30] => === Uchopení moci === [31] => Otho strávil následujících deset let v [[Hispánie|Hispánii]], kde se věnoval správě své [[Římské provincie|provincie]] s mírností na tehdejší dobu neobvyklou, neboť se odmítal obohacovat na úkor obyvatelstva. Na jaře roku [[68]] se [[Galba|Servius Sulpicius Galba]], místodržitel sousední [[Hispania Tarraconensis|Hispanie Tarraconensis]], vzbouřil proti Neronovi. Otho, rozmrzelý z okolností, za nichž byl Neronem vypuzen z [[Řím]]a, vnímal povstání jako příležitost k vlastnímu povýšení. Tudíž se okamžitě a velice rozhodně připojil na stranu Galby, jemuž poslal značné finanční prostředky k vedení odboje. Poté, co byl začátkem června téhož roku Galba uznán císařem a Nero spáchal sebevraždu, odebral se nový vládce říše, doprovázený Othonem, do Říma. Protože Galba neměl žádné žijící potomky, a navíc dosáhl již velmi pokročilého věku, Otho usiloval o to, aby byl jmenován jeho nástupcem. V zájmu naplnění svých ambicí uzavřel tajné ujednání s Galbovým oblíbencem Titem Viniem, jehož dceru si měl Otho vzít za manželku výměnou za jeho podporu. [32] => [33] => Galba pobýval v Římě sotva pár měsíců, když mu [[1. leden|1. ledna]] [[69]] vojáci v [[Horní Germánie|Horní Germánii]] odepřeli poslušnost. Dalšího dne provolali legionáři v [[Dolní Germánie|Dolní Germánii]] svého velitele [[Vitellius|Aula Vitellia]] císařem. Galba proto přikročil k ustavení svého následníka, jímž však nevybral Othona, nýbrž mladého [[Aristokracie|aristokrata]] Lucia Calpurnia Pisona Liciniana. Otho, jehož dosavadní neochvějná věrnost vůči Galbovi tím byla nahlodána, se rozhodl vejít ve styk s příslušníky [[Pretoriánská garda|pretoriánské gardy]]. Navzdory neutěšené osobní finanční situaci, zapříčiněné jeho předchozí rozmařilostí, shromáždil dostatek peněz k uplacení gardistů. [34] => [35] => Ráno [[15. leden|15. ledna]], pět dnů po Pisonově adopci, Otho navštívil Galbu, načež pod jakousi záminkou opustil [[Palatin (Řím)|Palatin]]. Pak byl dopraven do pretoriánského tábora, v němž byl po několika okamžicích ohromení a nerozhodnosti pozdraven jako císař. Společně s vojáky se vrátil na [[Forum Romanum|Forum]] a tam se střetl s Galbou, který, znepokojený neurčitými zvěstmi o zradě, si razil davem překvapených občanů cestu ke kasárnám gardy. [[Kohorta]] pověřená zajišťováním bezpečnosti císaře okamžitě přešla na stranu nepřítele a vzápětí byli Galba, Piso a někteří jiní muži pretoriány krutě zavražděni. Po krátkém boji se Otho vrátil do vojenského tábora a ještě tentýž den byl senátory prohlášen císařem a obdařen patřičnými kompetencemi. Za svoji moc vděčil rozladění příslušníků pretoriánské gardy a ostatního vojska způsobeném Galbovým odmítnutím vyplatit slíbené odměny těm, kteří podpořili jeho uchopení trůnu. Městský lid rovněž pociťoval nespokojenost s Galbou, přičemž dosud uchovával náklonnost k Neronovi. [36] => [37] => === Vláda a válka s Vitelliem === [38] => [[Soubor:OthoDen.jpg|náhled|upright=1.1|Mince s podobiznou Othona]] [39] => Galbův strmý pád přiměl Othona, aby usiloval o navození smíru s různými mocenskými skupinami. V důsledku toho vytrval ve své shovívavosti k pretoriánské gardě, avšak zároveň se pokoušel rozptýlit podezřívavost senátu, pročež potvrdil Neronem a Galbou jmenované úředníky v jejich funkcích. Existují také jisté náznaky toho, že se snažil vynahradit provinciím předchozí Galbovu lakotu rozdílením štědrých darů tamním občanům. Navzdory tomu zůstávali senátoři hluboce rozrušeni Othonovým nástupem na trůn, a navíc byli pobouřeni jeho ochotou nechat se spojovat s Neronem, jehož cognomen měl dokonce zahrnout do svého jména. Neronovy sochy byly opět vztyčeny a dále bylo ohlášeno chystané dokončení [[Domus Aurea|Zlatého domu]]. [40] => [41] => Nedůvěra a strach se naplno projevily během vzpoury pretoriánů, k níž došlo poté, co Otho nařídil jedné kohortě složené z občanů Říma, aby se přesunula z [[Ostie]] do hlavního města. Zde měla nahradit stávající posádku, jež měla být vyslána do boje proti Vitelliovi. Současně přikázal, aby byly v noci přesunuty zbraně z pretoriánského tábora do Ostie, kde měly posloužit k řádnému vyzbrojení kohorty před jejím pochodem Římem. Nicméně pretoriáni byli přesvědčeni, že se jedná o senátem iniciovaný převrat proti Othonovi. V zájmu ochrany císařova života pronikli do císařského paláce, čímž ale vystrašili Othona a několik desítek senátorů při probíhající hostině. Ačkoli se Othonovi podařilo pretoriány slovy a dary uchlácholit, a zabránit tak smrti přítomných senátorů, tato dramatická událost svědčí o neklidných poměrech panujících v Římě na počátku roku 69. [42] => [43] => Stále hrozivější rozsah vzpoury [[Římská legie|legií]] na [[Rýn]]ě, které prohlásily Vitellia císařem a zahájily postup směrem do [[Itálie]], přiměl Othona věnovat se tomuto naléhavému problému. Po neúspěšném pokusu dosáhnout s Vitelliem usmíření nabídkou sdílené vlády nad říší se Otho nečekaně energicky vrhl do příprav k neodvratně se blížícímu válečnému střetnutí. Přestože odlehlé východní provincie mu nebyly schopny dostatečně rychle poskytnout pomoc před nastávajícím konfliktem, legie rozmístěné v Dalmácii, [[Panonie|Panonii]] a [[Moesie|Moesii]] projevily ochotu ho podpořit. Kromě nich disponoval Otho také mocnou flotilou kotvící v italských přístavech. Jeho strategie spočívala v uskutečnění rychlého, pozornost odvracejícího útoku, jímž by si zajistil čas ke shromáždění svých rozptýlených sil. Proto vyslal část svého námořnictva společně s městskými kohortami a pretoriány do [[Gallia Narbonensis|Gallie Narbonensis]]. [[14. březen|14. března]] vyrazil osobně v čele porůznu sesbíraného vojska na sever v naději, že se mu podaří zabránit Vitelliovi v invazi do Itálie. Ovšem Vitelliův velitel Aulus Caecina Alienus mezitím stihl překročit [[Alpy]] a následně zaútočil na město Placentia (dnešní [[Piacenza]]) v údolí řeky [[Pád (řeka)|Pádu]]. Othonovy předsunuté oddíly bránící Placentii však jeho nápor odrazily, čímž ho přiměly ustoupit ke [[Cremona|Cremoně]]. Tam se k Caecinovým mužům přidaly vojenské sbory jiného Vitelliova generála Fabia Valenta. [44] => [45] => [[10. duben|10. dubna]] přicestoval Otho do severní Itálie, načež ve městě Brixellum ([[Brescello]]) rozbil svůj hlavní stan. Ve snaze vynutit si rozhodující střet zahájili Caecina a Valens stavbu mostu, jenž by jim umožnil zdolat řeku a vyrazit na jih k [[Apeniny|Apeninám]] a Římu. Zkušení velitelé [[Gaius Suetonius Paulinus]] a Marius Celsus nabádali Othona, aby se vyvaroval boje a vytrval do příchodu posil z [[balkán]]ských provincií. Nakonec převážilo mínění císařova bratra Titiana a [[Pretoriánský prefekt|pretoriánského prefekta]] Procula, kteří netrpělivého Othona vyzývali ke konfrontaci s nepřáteli. Sám Otho se rozhodl zůstat s nemalými zálohami v Brixellu, zatímco většina jeho vojska se přesunula na severní břeh Pádu a vztyčila tábor u vesnice Bedriacum, nalézající se na silnici ''Via Postumia''. Poté, co zde zanechali silnou posádku, postupovali Othonovi vojáci ke Cremoně a nedaleko tohoto město narazili za pochodu na Vitelliovy legionáře. V nastalé [[Bitva u Bedriaka#První bitva|první bitvě u Bedriaka]] si Othonovi muži počínali navzdory své počáteční nevýhodě velmi zdatně, přesto byli ale poraženi a v nepořádku se probili do tábora v Bedriaku. V něm se pak dalšího dne vzdali vítězným vitelliovcům. [46] => [47] => Třebaže bitva nijak zvlášť nevychýlila vzájemnou rovnováhu sil mezi oponenty, šířící se zprávy o pohromě přivodily zásadní zvrat v táboře v Brixellu. Otho dosud disponoval nikoli zanedbatelnou ozbrojenou mocí, navíc předvoj legií z Dalmácie již dosáhl [[Aquileia|Aquileje]]. Jeho vojáci a důstojníci nijak nepoklesli na duchu, avšak Otho se rozhodl přijmout výsledek střetnutí, jehož svedení bylo uspíšeno jeho vlastní nerozvážností. Obklopen svými spolubojovníky pronesl vážnou řeč, v níž jim oznámil svůj úmysl obětovat svůj život v zájmu státu. Podle [[Cassius Dio|Cassia Diona]] prohlásil, že „lze spíše ospravedlnit, když zahyne jeden na místo všech, než mnoho kvůli jedinému“. Nato se odebral do svého příbytku, v němž v ranních hodinách [[16. duben|16. dubna]] 69 spáchal sebevraždu nalehnutím na svůj meč. Během smutečního obřadu následovali někteří vojáci příkladu svého císaře a sami se usmrtili. Othonovy ostatky byly uloženy do prosté hrobky vztyčené na jeho počest v Brixellu. [48] => [49] => == Hodnocení == [50] => Othonovo násilné svržení Galby, pochybnosti ohledně jeho charakteru a jeho neúspěšné tažení proti Vitelliovi jsou dokladem neutěšených poměrů sužujících říši v období vymezeném panováním Nerona a [[Vespasianus|Vespasiana]]. V průběhu své tříměsíční vlády projevil určité schopnosti spravovat impérium, nicméně ve vojenských záležitostech si nepočínal příliš obratně. Othonova smrt byla vysvětlována jeho snahou ušetřit Řím dalšího krveprolití [[Občanská válka|občanské války]]. Stejně tak mohla být projevem unáhlenosti, dobře patrné i v jeho předchozím jednání, případně nedostatku vnitřní odolnosti nezbytné k podstoupení takového zápasu, ačkoli jeho šance na vítězství v něm zůstávaly nadále vysoké. Svůj život každopádně zakončil ušlechtilejším způsobem, než jakým jej žil. Mezi svými současníky si tudíž tento někdejší Neronův kumpán vysloužil respekt čestnou smrtí, již si pro sebe zvolil. Svůj obdiv vůči Othonovi vzhledem k okolnostem jeho skonu vyjádřil v pozdějších letech rovněž básník [[Marcus Valerius Martialis|Martialis]]. [51] => [52] => == Reference == [53] => [54] => [55] => == Literatura == [56] => * BURIAN, Jan. ''Římské impérium : vrchol a proměny antické civilizace''. Praha : Svoboda, 1997. {{ISBN|80-205-0536-9}} [57] => * GRANT, Michael. ''Římští císařové''. Praha : BB art, 2002. {{ISBN|80-7257-731-X}} [58] => * PLÚTARCHOS. ''Životopisy slavných Řeků a Římanů II''. Praha : Arista, Baset, Maitrea, 2007. {{ISBN|80-86410-46-3}} [59] => * SUETONIUS, Gaius Tranquillus. ''[[Životopisy dvanácti císařů]]: spolu se zlomky jeho spisu O význačných literátech''. Praha : Svoboda, 1998. {{ISBN|80-902300-5-9}} [60] => * TACITUS, Publius Cornelius. ''Z dějin císařského Říma''. Praha : Svoboda, 1976 [61] => * ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. ''Dějiny psané Římem''. Bratislava : Perfekt, 2005. {{ISBN|80-8046-297-6}} [62] => [63] => == Externí odkazy == [64] => * {{Commonscat}} [65] => * {{Commons|Otho}} [66] => * [http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1474 První krize (68–69) (antika.avonet.cz)] {{Wayback|url=http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1474 |date=20091026111209 }} [67] => * [http://www.roman-emperors.org/otho.htm Otho (''De Imperatoribus Romanis'')] {{en}} [68] => * [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Cassius_Dio/63*.html Cassius Dio. ''Roman History''. Epitome of Book LXIII] {{en}} [69] => [70] => {{Římský císař| titul =Římský císař| předchůdce =[[Galba]]| nástupce = [[Vitellius]]|kdy=[[69]]}} [71] => {{Autoritní data}} [72] => {{Portály|Lidé|Starověký Řím}} [73] => [74] => [[Kategorie:Římští císaři]] [75] => [[Kategorie:Rok čtyř císařů]] [76] => [[Kategorie:Narození v roce 32]] [77] => [[Kategorie:Úmrtí v 1. století]] [78] => [[Kategorie:Muži]] [79] => [[Kategorie:Narození 28. dubna]] [80] => [[Kategorie:Úmrtí 16. dubna]] [81] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 69]] [82] => [[Kategorie:Sebevrazi]] [83] => [[Kategorie:Sebevraždy ostrým předmětem v Itálii]] [] => )
good wiki

Otho

Marcus Salvius Otho (28. dubna 32 ve Ferentiu - 16.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'69','16. duben','32','15. leden','28. duben','Galba','Vitellius','Řím','Římská legie','Viterbo','Piacenza','Gaius Suetonius Paulinus'

32

69

Stránka 69 na české Wikipedii se zaměřuje na číslo 69 ze širokého spektra různých aspektů.

Galba

Piacenza

Piacenza (česky Plzeň) je město v severní Itálii, ležící v regionu Emilia-Romagna.

Řím

Vitellius

Viterbo