Array ( [0] => 15496278 [id] => 15496278 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Přízvuk [uri] => Přízvuk [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Možná hledáte|[[hudební přízvuk]]}} [1] => {{Bez zdrojů}} [2] => '''Přízvuk''' (akcent) je fonetický důraz na některý prvek v rámci mluvené řeči. '''Slovní přízvuk''' je fonetický důraz na určitou [[slabika|slabiku]] [[Slovo|slova]], '''větný přízvuk''' je důraz na určitou část věty. Obvykle má podobu zesílení a zároveň zvýšení hlasu, v některých jazycích je spojen též s prodloužením slabiky. Umístění slovního přízvuku v některých jazycích má vliv na výslovnost přízvučné slabiky i některých dalších hlásek před přízvukem či za přízvukem. Přízvuk patří mezi tzv. [[prozódie (lingvistika)|suprasegmentální prvky]] [[Jazyk (lingvistika)|jazyka]]. [3] => [4] => Někdy se přízvukem ('''cizím přízvukem''') či akcentem rozumí celkově pozměněná přízvučnost řeči, ovlivněná zpravidla jiným jazykem nebo specifickým [[dialekt]]em; může být příznakem nedostatečného osvojení daného jazyka, ale i neurologické poruchy (tzv. [[syndrom cizího přízvuku]]). V tomto smyslu se standardní mluva bez cizích prvků někdy označuje jako řeč bez přízvuku. [5] => [6] => == Slovní přízvuk == [7] => V jazycích s '''pevným slovním přízvukem''' je přízvukována vždy nebo zpravidla jen určitá slabika (např. první v [[čeština|češtině]] nebo předposlední ([[penultima]]) v [[polština|polštině]] a v [[italština|italštině]]). V latině je také přízvučná druhá slabika od konce slova, ale jen, pokud je dlouhá přirozeně nebo polohou, jinak je to třetí slabika od konce. [8] => [9] => V jazycích s '''pohyblivým slovním přízvukem''' (např. [[ruština]], [[angličtina]]) může být přízvučná kterákoliv slabika, různá poloha přízvuku může mít distinktivní (význam rozlišující) funkci. V některých jazycích může být přízvuk v písmu značen, například v ruštině se v učebních textech značí čárkou nad samohláskou. [10] => [11] => Přízvuk může ovlivňovat výslovnost hlásek, zejména jejich zřetelnost, délku a výšku. Například [12] => * v [[ruština|ruštině]], [[angličtina|angličtině]] či [[němčina|němčině]] dochází k redukované výslovnosti nepřízvučných samohlásek, např. psané ''e'' se vyslovuje jako ''ə''. V zahraniční literatuře bývá toto ''ə'' často označované jako Schwa (něm.) / schwa (angl., pravopis německý, jen s malým písmenem). Označení [[šva]] není v češtině běžné – nejjednoznačněji ''redukované e''. Např. angl. ''about'' [əˈbaʊt], ''obsession'' [əbˈseʃn], ''taken'' [ˈteɪkən], něm. ''Frage'' [ˈfʁa:gə], v neodlučitelných, a tudíž nepřízvučných předponách, např. ''bekommen'' [bəˈkɔmn]. [13] => * V ruštině a polštině se přízvučné samohlásky protahují, vyslovují se delší než nepřízvučné (ale kratší, než dlouhé samohlásky v češtině). [14] => * Ve [[švédština|švédštině]] jsou přízvučné slabiky vždy dlouhé, nepřízvučné vždy krátké. [15] => V češtině k takovému ovlivnění výslovnosti samohlásek přízvukem nedochází. [16] => [17] => U delších slov se kromě '''hlavního přízvuku''' může vyskytovat i slabší '''vedlejší přízvuk'''. Ve [[fonetika|fonetickém]] přepisu výslovnosti ([[Mezinárodní fonetická abeceda|IPA]]) se hlavní přízvuk označuje horní kolmičkou [ {{IPA|ˈ}} ], vedlejší přízvuk dolní kolmičkou [ {{IPA|ˌ}} ], v češtině liché slabiky kromě první, např. ve slově ''předposlední'' {{IPA|[ˈpr̝˚ɛt.po.ˌslɛd.ɲi:]}}. [18] => [19] => Některá slova, tzv. '''klitika''', jsou nepřízvučná a tvoří přízvučný celek s předchozím ('''[[příklonka|příklonky]]''') nebo následujícím ('''[[předklonka|předklonky]]''') slovem. Příklonky jsou slova trvale nepřízvučná, protože se připojují za přízvučné slovo. Předklonky stojí před přízvučným slovem a spojují se s ním. [20] => [21] => Přízvuk se ovšem může ve větě posouvat, např. v češtině pravidelný hlavní přízvuk počáteční slabiky slova přebírá slabičná předložka, ačkoli se považuje za samostatné slovo a v textu píše zvlášť. Např. rada [{{IPA|ˈrada}}] – na radu [{{IPA|ˈnaraˌdu}}]. [22] => Podobně polský pravidelný hlavní přízvuk na předposlední slabice se přesune z jednoslabičného slova na slabičnou předložku anebo naopak na předposlední slabiku slova počítáno včetně připojené koncovky. [23] => [24] => Slovní přízvuky, zejména hlavní, je ve zpěvu (ale i v mluvevé řeči) třeba sladit s hudebním rytmy a důrazy, jinak skladba (resp. promluva) vyznívá nepřirozeně. V češtině takovým nedostatkem bývá důraz na druhou slabiku slova nebo ještě častěji jména se slabičnou předložkou. [25] => [26] => == Externí odkazy == [27] => * {{Wikicitáty|téma=Přízvuk}} [28] => * {{Wikislovník|heslo=přízvuk}} [29] => {{Pahýl}} [30] => {{Autoritní data}} [31] => {{Portály|Jazyk}} [32] => [33] => [[Kategorie:Fonetika]] [34] => [[Kategorie:Fonologie]] [] => )
good wiki

Přízvuk

Přízvuk (akcent) je fonetický důraz na některý prvek v rámci mluvené řeči. Slovní přízvuk je fonetický důraz na určitou slabiku slova, větný přízvuk je důraz na určitou část věty.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'ruština','angličtina','Kategorie:Fonologie','předklonka','Mezinárodní fonetická abeceda','slabika','Slovo','prozódie (lingvistika)','Jazyk (lingvistika)','dialekt','syndrom cizího přízvuku','penultima'

Angličtina

Kategorie:Fonologie

Předklonka

Ruština

Ruština je slovanský jazyk, který patří mezi východoslovanské jazyky.

Slabika

Slovo