Array ( [0] => 14743895 [id] => 14743895 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Paleocén [uri] => Paleocén [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Paleocén''' (66,0–55,8 [[Annum|Ma]] před současností) je nejstarším obdobím (odborně [[Chronostratigrafické oddělení|oddělením]]) [[Chronostratigrafická éra|éry]] [[kenozoikum|kenozoika]] a počátkem „věku [[Savci|savců]]“. Je datováno do doby před 66 až 56 miliony let a spolu s [[eocén]]em, [[oligocén]]em a [[miocén]]em je součástí [[Geochronologická perioda|periody]] [[paleogén]]u, jež spolu s mladším [[neogén]]em tvoří neformální časovou jednotku [[terciér]], tedy česky třetihory. Je charakterizováno tropickým podnebím s teplotami v průměru 24–25 °C, tedy o celých 10 stupňů Celsia více než dnes. Název paleocén stanovil francouzský paleobotanik a geolog [[Wilhelm Philippe Schimper]] v roce [[1874]], když popisoval sedimenty v okolí [[Paříž]]e. [[Etymologie|Etymologicky]] jde o složeninu latinského „paleo“, tedy starý, a řeckého [[adjektivum|adjektiva]] „καινός“ (kainos) — latinizovaného na „caenus“, znamenajícího „nový“. Tedy v tomto kontextu lze přeložit jako „starý nový věk“.[https://www.etymonline.com/search?q=paleocene Etymologie slova "Miocén"; Online etymology dictionary]Schimper, W. P. (1874). ''Traité de Paléontologie Végétale.'' 3. Paris J. G. Bailliere. str. 680–689. [[Chronostratigrafické oddělení|Oddělení]] paleocénu se dělí na další tři [[Chronostratigrafický stupeň|stupně]]: [[Dan (geologie)|dan]], [[Seeland (geologie)|seeland]] a [[Thanet (geologie)|thanet]]. [1] => [2] => {| border="3" align="right" cellspacing="0" style="margin:auto;" [3] => |+Stratigrafie paleocénu [4] => ! style="text-align:center;"| Epocha
Oddělení [5] => ! style="text-align:center;"| Věk
Stupeň [6] => ! style="text-align:center;"| Stáří (miliony let) [7] => |- [8] => | rowspan="3" style="background:#FDA75F" | [[paleocén]] [9] => | rowspan="1" style="background:#FDBF6F" | [[thanet (geologie)|'''thanet''']] [10] => | rowspan="1" style="background:#FDBF6F" |59,2 - 56 [11] => |- [12] => | rowspan="1" style="background:#FDBF65" | '''[[Seeland (geologie)|seeland]]''' [13] => | rowspan="1" style="background:#FDBF65" |61,6 - 59,2 [14] => |- [15] => | rowspan="1" style="background:#FDB462" | [[Dan (geologie)|'''dan''']] [16] => | rowspan="1" style="background:#FDB462" |66 - 61,6 [17] => |} [18] => [19] => == Geologie a klima == [20] => Na samém počátku paleocénu jakožto počáteční [[Geostratigrafická epocha|epochy]] [[Kenozoikum|kenozoika]] stojí globální katastrofa, kterou podle všeho vyvolal dopad [[Asteroid Chicxulub|asteroidu Chicxulub]] do prostoru dnešního [[Mexický záliv|Mexického zálivu]]. Ten pravděpodobně způsobil sérii následných událostí, které dokonaly dílo zkázy. Právě do této doby spadá hlavní výlevná fáze [[vulkanismus|vulkanické]] struktury známé jako [[Dekkánské trapy]] v [[Indie|Indii]]. Mohutné vrstvy [[Čedič|bazaltů]] zde vznikaly již před 67 miliony lety, ale není jistě náhodou, že nejsilnější fáze výlevů probíhala právě v době, kdy celou planetou otřásl dopad asteroidu.{{Citace monografie [21] => | titul = Poslední den druhohor [22] => | příjmení = Socha [23] => | jméno = Vladimír [24] => | odkaz na autora = Vladimír Socha [25] => | vydání = [26] => | vydavatel = Vyšehrad [27] => | místo = Praha [28] => | rok vydání = 2018 [29] => | strany = 228–236 [30] => | isbn = 978-80-7429-908-7 [31] => }} Dalšími následky dopadu byly obří [[cunami]] ve všech oceánech, zastínění slunečního záření prachem, seismické vlny, požáry a další. [32] => [33] => V paleocénu pokračuje vzdalování obou Amerik od Evropy a Afriky, rozšiřuje se tedy [[Atlantský oceán]]. Již z [[Mezozoikum|mezozoika]] pokračuje [[alpinské vrásnění]] vyvolané přibližováním [[Eurasijská deska|eurasijské]] a [[Africká deska|africké]] tektonické desky. To vede k postupnému zužování oceánu [[Tethys]]. [[Antarktida]] zůstává ještě spojena s [[Austrálie|Austrálií]] a [[Indie]] je oddělena od ostatních pevnin jako velký ostrov a poměrně rychle putuje k severu, přičemž na konec paleocénu je datován počátek její kolize s Asií, která později v [[miocén]]u vedla výzdvihu [[Himálaj]]e.[http://www.scotese.com/K/t.htm Svět na rozhraní křídy a terciéru, Paleomap project] [34] => {{Citace monografie [35] => | titul = Stručné dějiny planety Země [36] => | příjmení = MacDougall [37] => | jméno = J. Douglas [38] => | vydavatel = Dokořán [39] => | místo = Praha [40] => | rok vydání = 2004 [41] => | strany = 183–206 [42] => | isbn = 80-86569-92-6 [43] => | kapitola = Savci, horstva a ledovce: třetihory a čtvrtohory [44] => }} [45] => [46] => Klima po odeznění následků [[impakt]]u bylo podobně vlhké a tropické jako v pozdním [[mezozoikum|mozozoiku]] a postupně se dále oteplovalo. Severní oceány nezamrzaly a i na pevninách za polárními kruhy mohla růst bujná vegetace včetně lesů. Srážková činnost byla víceméně rovnoměrná po celém povrchu Země i během roku.{{Citace sborníku [47] => | sborník = Dějiny planety Země [48] => | příjmení = Janis [49] => | jméno = Christine [50] => | titul = Samozřejmí vítězové [51] => | příjmení sestavitele = Gould [52] => | jméno sestavitele = Stephen Jay [53] => | místo = Praha [54] => | rok = 1998 [55] => | isbn = 80-85928-88-4 [56] => | isbn2 = [57] => }} [58] => [59] => Paleocén je zakončen asi 200 000 let dlouhým obdobím, které je nazýváno [[Paleocenní–eocenní teplotní maximum]]. V tomto období dochází k extrémnímu zvýšení teplot pravděpodobně masivním uvolňováním [[uhlík]]u a [[metan hydrát|metanhydrátů]] do atmosféry Země. Dochází k výraznému vymírání, nikoliv ale tak velkému, jako je to z konce křídy.Bowen, G. J.; ''et al.'' (2015). "Two massive, rapid releases of carbon during the onset of the Palaeocene–Eocene thermal maximum". ''Nature.'' '''8''' (1): 44–47. doi: [https://doi.org/10.1038%2Fngeo2316 10.1038/ngeo2316] [60] => [61] => V tomto období (před 58 miliony let) dochází také k dopadu planetky, která na území současného [[Grónsko|Grónska]] vytvořila kráter Hiawatha o průměru přes 30 kilometrů.Gavin G. Kenny, William R. Hyde, Michael Storey, Adam A. Garde, Martin J. Whitehouse, Pierre Beck, Leif Johansson, Anne Sofie Søndergaard, Anders A. Bjørk, Joseph A. MacGregor, Shfaqat A. Khan, Jérémie Mouginot, Brandon C. Johnson, Elizabeth A. Silber, Daniel K. P. Wielandt, Kurt H. Kjær & Nicolaj K. Larsen (2022). [https://www.science.org/doi/10.1126/sciadv.abm2434 A Late Paleocene age for Greenland’s Hiawatha impact structure]. ''Science Advances''. '''8''' (10): eabm2434. doi: 10.1126/sciadv.abm2434 [62] => [63] => == Biosféra == [64] => [[Soubor:Gastornis, a large flightless bird from the Eocene of Wyoming.jpg|náhled|Rekonstruovaná kostra obřího nelétavého ptáka rodu ''[[Gastornis]]''.]] [65] => Ekosystémy se v období paleocénu vzpamatovávají z [[Vymírání na konci křídy|vymírání K-Pg]], které ukončilo druhohorní éru a v prvních milionech let v podstatě neexistují žádní velcí tvorové s hmotností nad 100 kilogramů. Teprve asi po 700 000 letech od katastrofy na konci křídy se objevují savci o hmotnosti zhruba 50 kg (např. rod ''[[Ectoconus]]''), jak ukazují objevy z lokality Corall Bluffs v americkém [[Colorado|Coloradu]].{{Citace elektronického periodika [66] => | titul = Když savci převzali vládu nad Zemí [67] => | url = https://www.osel.cz/10900-kdyz-savci-prevzali-vladu-nad-zemi.html [68] => | příjmení = Socha [69] => | jméno = Vladimír [70] => | odkaz na autora = Vladimír Socha [71] => | periodikum = Osel [72] => | datum vydání = 25,11,2019 [73] => | issn = 1214-6307 [74] => }} Někteří vědci již několikrát ohlásili možnost, že malé populace [[dinosauři|dinosaurů]] mohly přežít z pozdních druhohor i do nejstaršího paleocénu (stupeň dan) jako tzv. [[paleocenní dinosauři]], žádný z předložených důkazů však dlouho nebyl dostatečně prokazatelný. [75] => Nové nálezy ze Severní Ameriky ale takovou možnost naznačují. Zda se ale doba přežití těchto dinosaurů počítala na týdny, měsíce nebo tisíciletí a o jak životaschopné populace se jednalo, se zatím zjistit nepodařilo.{{Citace elektronického periodika [76] => | příjmení = Socha [77] => | jméno = Vladimír [78] => | odkaz na autora = Vladimír Socha [79] => | titul = Dinosauři skutečně žili i v paleocénu [80] => | periodikum = OSEL.cz [81] => | rok vydání = 2019 [82] => | měsíc vydání = prosince [83] => | den vydání = 12 [84] => | issn = 1214-6307 [85] => | url = https://www.osel.cz/10926-dinosauri-skutecne-zili-i-v-paleocenu.html [86] => }} [87] => [88] => Nejvýznamnější skupinou suchozemských obratlovců se v paleocénu stávají savci. V průběhu hromadného vymírání na konci křídy před 66 miliony let sice velké množství savčích druhů vyhynulo (v Severní Americe to mohlo být až kolem 93 %), dostatečné množství přežilo a na počátku paleogénu začala významná evoluční radiace v nyní již uprázdněných ekosystémech. Savci začali zabírat niky uvolněné vyhynulými dinosaury a v průběhu stovek tisíc až jednotek milionů let vytvořili větší a specializovanější formy. V prvních tisíciletích až desítkách tisíc let po dopadu planetky do oblasti dnešního Mexického zálivu přežila tzv. post-apokalyptická savčí fauna, zahrnující obvykle nejodolnější formy savců. Z nich se později vyvinuli předkové všech současných savčích vývojových linií, od rejsků přes primáty až po kytovce.{{Citace elektronického periodika [89] => | příjmení = SOCHA [90] => | jméno = Vladimír [91] => | odkaz na autora = Vladimír Socha [92] => | titul = Jak si savci vedli při katastrofě na konci křídy [93] => | periodikum = OSEL.cz [94] => | rok vydání = 2022 [95] => | měsíc vydání = července [96] => | den vydání = 7 [97] => | url = https://www.osel.cz/12393-jak-si-savci-vedli-pri-katastrofe-na-konci-kridy.html [98] => }} {{Cs}} [99] => [100] => Vymírání na konci křídy zasáhlo citelně také rostlinná společenstva.{{Citace elektronického periodika [101] => | příjmení = SOCHA [102] => | jméno = Vladimír [103] => | odkaz na autora = Vladimír Socha [104] => | titul = Vymírání rostlin na konci křídy [105] => | periodikum = OSEL.cz [106] => | rok vydání = 2022 [107] => | měsíc vydání = června [108] => | den vydání = 9 [109] => | url = https://www.osel.cz/12349-vymirani-rostlin-na-konci-kridy.html [110] => }} {{Cs}} Po stabilizaci poměrů začaly mezi suchozemskými biotopy převažovat lesy. V širokém pásu kolem [[rovník]]u to byly [[deštný les|tropické deštné lesy]], blíže k pólům pak [[paratropický les|paratropické lesy]] se střídajícími se deštivými a suchými sezónami. V zeměpisných šířkách, kde dnes nalezneme mírné podnebné pásmo, se rozkládaly subtropické lesy nebo lesostepi a v oblastech polárních pak dnes již se na Zemi nevyskytující polární opadavé lesy, jež sezónně shazovaly listy ne kvůli nízkým teplotám, ale kvůli nedostatku světla v zimě. [111] => [112] => [[Soubor:Barylambda-faberi.jpg|náhled|vlevo|''[[Barylambda]] faberi'', jeden z prvních větších savců s hmotností přes půl tuny. Tento zástupce skupiny [[Pantodonta]] žil asi před 60 až 50 miliony let a vážil až kolem 650 kilogramů.]] [113] => [114] => Později v tomto období dochází k velkému rozmachu různých savčích vývojových linií, kdy se odděluje většina jejich dnešních [[Řád (biologie)|řádů]].{{Citace monografie [115] => | příjmení = Chlupáč [116] => | jméno = Ivo [117] => | odkaz na autora = [118] => | příjmení2 = Brzobohatý [119] => | jméno2 = Rostislav [120] => | odkaz na autora2 = [121] => | příjmení3 = Kovanda [122] => | jméno3 = Jiří [123] => | odkaz na autora3 = [124] => | příjmení4 = Straník [125] => | jméno4 = Zdeněk [126] => | titul = Geologická minulost České republiky [127] => | vydavatel = Academia [128] => | místo = Praha [129] => | rok = 2011 [130] => | kapitola = Terciér (třetihory) - novověk Země [131] => | typ kapitoly = [132] => | url kapitoly = [133] => | strany = 297–391 [134] => | isbn = 978-80-200-1961-5 [135] => | jazyk = [136] => }} Kromě dodnes se vyskytujících skupin [[Placentálové|placentálů]], [[Vačnatci|vačnatců]] a [[Vejcorodí|ptakořitných]] přežívají ještě dnes již vyhynulí [[Multituberculata|multituberkuláti]].[https://plus.rozhlas.cz/zubati-savci-souperili-s-dinosaury-6636282 Zubatí savci soupeřili s dinosaury; ČRo Leonardo][http://www.savci.upol.cz/teorie/fylogeneze_1.htm Fylogeneze savců - druhohory; UPOL - encyklopedie savců] Výraznou [[Evoluční radiace|evoluční radiaci]] zažívali též [[ptáci]]. Kromě mnoha druhů létavých se objevuje i úspěšná skupina nelétavých ptáků, mezi které patřili obří dravci [[Phorusrhacidae|forusracidi]] i jiní (např. rodu ''[[Gastornis]]'').Angst D., Lécuyer C., Amiot R., Buffetaut E., Fourel F., Martineau F., Legendre S., Abourachid A., Herrel A. (2014). "Isotopic and anatomical evidence of an herbivorous diet in the Early Tertiary giant bird ''Gastornis''. Implications for the structure of Paleocene terrestrial ecosystems". ''Naturwissenschaften.'' '''101''' (4): 313–322. doi: [https://doi.org/10.1007%2Fs00114-014-1158-2 10.1007/s00114-014-1158-2] Forusracidé se objevují na území Jižní Ameriky v období paleocénu a přežívají až do [[pleistocén]]u, částečně jako vrcholoví predátoři.Blanco, R. E.; Jones, W. W. (2005). "Terror birds on the run: a mechanical model to estimate its maximum running speed". ''Proceedings of the Royal Society B.'' '''272''' (1574): 1769–1773. doi: [https://doi.org/10.1098%2Frspb.2005.3133 10.1098/rspb.2005.3133] [137] => [138] => Místo uvolněné po vyhynutí plazů využili [[žraloci]], [[krokodýl]]i a na souši pak [[hadi]]. Právě v paleocénu před 60 až 58 miliony let žil například největší dosud známý had v dějinách planety, ([[Kolumbie|kolumbijský]] rod ''[[Titanoboa]]'' o délce asi 13 až 15 metrů a hmotnosti přes 1,1 tuny).Head, Jason; Jonathan Bloch; Jorge Moreno Bernal; Aldo Fernando Rincón Burbano, and Jason Bourque (2013). [https://www.researchgate.net/profile/Jonathan_Bloch/publication/280610583_Cranial_osteology_Body_Size_Systematics_and_Ecology_of_the_giant_Paleocene_Snake_Titanoboa_cerrejonensis/links/563dfaa608ae34e98c4d6a1e/Cranial-osteology-Body-Size-Systematics-and-Ecology-of-the-giant-Paleocene-Snake-Titanoboa-cerrejonensis.pdf Cranial osteology, body size, systematics, and ecology of the giant Paleocene snake ''Titanoboa cerrejonensis'']. 140–141. ''Society of Vertebrate Paleontology.'' Bohatě se též rozvíjí [[měkkýši]], [[hmyz]] i [[krytosemenné rostliny]]. [139] => [140] => Zhruba před 65,5 milionu let, tedy asi 500 000 let po katastrofě na konci křídy, vymírají poslední známí [[amoniti]].{{Citace elektronického periodika [141] => | příjmení = Socha [142] => | jméno = Vladimír [143] => | odkaz na autora = Vladimír Socha [144] => | titul = Proč vyhynuli amoniti? [145] => | periodikum = OSEL.cz [146] => | rok vydání = 2022 [147] => | měsíc vydání = října [148] => | den vydání = 14 [149] => | url = https://www.osel.cz/12538-proc-vyhynuli-amoniti.html [150] => }} {{Cs}} [151] => [152] => == Odkazy == [153] => [154] => === Reference === [155] => [156] => [157] => === Externí odkazy === [158] => * {{Commonscat|Paleocene}} [159] => [160] => {{posloupnost|co=[[Paleogén]]|kdy=66 Ma–55 Ma| předchůdce =[[svrchní křída]] (v [[křída|křídě]])| nástupce =[[Eocén]]|}} [161] => {{Kenozoikum}} [162] => {{Autoritní data}} [163] => [164] => [[Kategorie:Geologické epochy]] [165] => [[Kategorie:Paleogén]] [] => )
good wiki

Paleocén

Paleocén (66,0-55,8 Ma před současností) je nejstarším obdobím (odborně oddělením) éry kenozoika a počátkem „věku savců“. Je datováno do doby před 66 až 56 miliony let a spolu s eocénem, oligocénem a miocénem je součástí periody paleogénu, jež spolu s mladším neogénem tvoří neformální časovou jednotku terciér, tedy česky třetihory.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'miocén','Dan (geologie)','Seeland (geologie)','Indie','Chronostratigrafické oddělení','terciér','krokodýl','Kenozoikum','Mexický záliv','Antarktida','Dekkánské trapy','Etymologie'

Antarktida

Etymologie

Etymologie je vědecká disciplína zabývající se původem a vývojem slov v jazyce.

Indie

Kenozoikum

Krokodýl

Miocén

Terciér