Array ( [0] => 14668292 [id] => 14668292 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Paleografie [uri] => Paleografie [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Paleografie je vědní disciplína, která se zabývá studiem historického písma a jeho čtením a interpretací. Cílem paleografie je určit stáří a původ písemných dokumentů a rozluštit jejich obsah. Tato disciplína se zabývá nejen latinským písmem, ale také písmy jiných jazyků, jako je čeština, němčina nebo hebrejština. Ve své činnosti paleografie využívá různé metody a nástroje, jako jsou analýza písmových tvarů, porovnávání s jinými známými texty nebo použití technologií a počítačových programů. Vědecká disciplína se vyvinula v průběhu dějin a její principy se postupně zaměřovaly na jednotlivé typy písma a historické období. Paleografie je důležitým nástrojem pro historiky, archeology a další vědce, kteří se zabývají studiem minulosti. [oai] => Paleografie je vědní disciplína, která se zabývá studiem historického písma a jeho čtením a interpretací. Cílem paleografie je určit stáří a původ písemných dokumentů a rozluštit jejich obsah. Tato disciplína se zabývá nejen latinským písmem, ale také písmy jiných jazyků, jako je čeština, němčina nebo hebrejština. Ve své činnosti paleografie využívá různé metody a nástroje, jako jsou analýza písmových tvarů, porovnávání s jinými známými texty nebo použití technologií a počítačových programů. Vědecká disciplína se vyvinula v průběhu dějin a její principy se postupně zaměřovaly na jednotlivé typy písma a historické období. Paleografie je důležitým nástrojem pro historiky, archeology a další vědce, kteří se zabývají studiem minulosti. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Paleografie''' (z [[řečtina|řeckého]] Πάλαια γραφή ''palaia grafé'' „staré písmo“) je [[pomocná věda historická]] zabývající se vývojem písma, číslic a dalších grafických znaků, jakými jsou [[ligatura (paleografie)|ligatury]] a [[zkratka (paleografie)|zkratky]]. Dále zkoumá způsoby psaní, vývoj [[psací látky|psacích látek]] apod. Patří mezi nejdůležitější pomocné vědy historické, protože je nezbytná pro četbu starých [[rukopis]]ů. [1] => [2] => Původně zkoumala především texty psané písmem [[latinka|latinkou]] bez ohledu na použitý [[Jazyk (lingvistika)|jazyk]]. Teprve postupně se její zaměření rozšířilo na další písma ([[alfabeta|řecké]], jehož výzkum zahájil [[Bernard de Montfaucon]], písma slovanských jazyků atd.). Proto se paleografie rozlišuje podle toho, jaké písmo zkoumá: latinská, řecká, ruská, arabská apod. [3] => [4] => == Základní pojmy == [5] => * [[psací látky]] [6] => * [[ligatura (typografie)|ligatury]] & [[zkratka|zkratky]] [7] => * [[zběžnost písma]] (tj. nakolik je "ruční" - psací písmo, kreslené písmo, polokurzíva, kurzíva) [8] => [9] => == Vymezení a poslání == [10] => Úkolem paleografie je studium (starého) písma za účelem jeho správného čtení a interpretace, jeho časové a místní zařazení. Paleografové se zpravidla vymezují vůči kulterněhistorickému pojetí [[Dějiny písma|dějin písma]] a vidí postavení paleografie v praktickém pojetí sledování vývoje písma na dochovaných písemných památkách. Přestože pramenem paleografie je především písmo samotné, do paleografie bylo zahrnuto zkoumání psacích látek a psacího náčiní (držení pera a psací látka významně ovlivňuje výslednou podobu písma). [11] => [12] => Existuje shoda, že se paleografie člení podle zkoumaného písma, tedy na [[Latinská paleografie|latinskou]], [[Řecká paleografie|řeckou]], slovanskou (hlaholskou, cyrilskou), hebrejskou, arabskou atd. Z podobných důvodů získala svoji specifickou roli paleografie zabývající se notovým zápisem ([[hudební paleografie]]). Není výjimečné dělit paleografii podle chronologického principu na antickou a středověkou paleografii. Spíše terminologicky není ustálena paleografie zkoumající novověká písma (novověká paleografie), protože někteří autoři poukazují, že pro novověké písmo nemůže být „staré písmo“, které paleografie podle svého jména zkoumá (proto byly snahy zavést nové označení neografie, leč toto označení se v češtině nikdy nevžilo – jistou tradici má v polštině). [13] => [14] => Méně jasné je vymezení paleografie vůči dalším pomocným vědám. Není výjimečné pojetí [[Diplomatika|diplomatiky]] jako vědy zkoumající listiny (úřední písemnosti) v úplnosti, tedy včetně písma, což potřebu paleografie odsouvá. Naopak paleografie se dobře uplatňuje u rukopisů, protože [[kodikologie]] písmo rukopisu zpravidla nezkoumá. Většinou zvláštní postavení má tzv. epigrafická paleografie (paleografie nápisů), především díky svébytnému vzniku písem na [[nápis]]ech (podobně se vymezuje, či může vymezit paleografie u dalších pomocných věd historických, jako numismatiky a faleristiky). Paleografie se primárně zabývá [[Psací písmo|psacím písmem]] (proto i zvláštní vztah k epigrafice), nicméně může pomoct i při zkoumání tiskových písem (zejména inkunábulí) byť je otázka do jaké míry se profilovala samostatná paleografie tiskového písma.Zabýval se Vladimír Kaiser v diplomové práci, z ní publikoval studii KAISER Vladimír, Klasifikace tiskového písma z hlediska pomocných věd historických. In: [[Sborník archivních prací]] 32, 1982, s. 446–479. [15] => [16] => == Vývoj latinského písma == [17] => === Středověká latinská paleografie === [18] => Latinské písmo vzniklo asi v 7. století př. n. l. odvozením od [[Řecká abeceda|řeckého písma]], které Římané přejali od [[Etruskové|Etrusků]]. Postupně tak vznikla [[archaická latinka]] (7. - 4. století př. n. l.), v níž mělo jedno písmeno více tvarů. Od 4. století př. n. l. probíhala stabilizace jednotlivých liter a na epigrafických památkách po roce 200 př. n. l. již nacházíme stabilizované písmo monumentální, jehož nejznámějšími zástupci jsou [[scriptura quadrata]] a [[scriptura actuaria]]. V knižních písmech k nejznámějším patří [[capitalis quadrata|kapitála kvadrátní]] a [[capitalis rustica|rustická kapitála]]. Pro běžnější potřeby byla od 1. století př. n. l. užívána [[starší římská kurzíva]] ([[majuskule|majuskulní]]), z níž pak ve 3. století vznikla [[mladší římská kurzíva]] ([[minuskule|minuskulní]]). [19] => [20] => [[Unciála]] (3. - 8. století) byla písmem majuskulním a navazovala na kapitálu kvadrátní - měla však zaokrouhlený tvar. Postupem času přešla v [[polounciála|polounciálu]], ve které se mísila majuskule a minuskule. [21] => [22] => [[Národní písma]] (6. - 12. století) začala vznikat po ukončení procesu [[stěhování národů]] a souvisela s [[christianizace|christianizací]]. Nejdůležitější byly dvě skupiny národních písem - ''kontinentální'' (zejména v kontinentální Evropě, navazovala na mladší římskou kurzívu) a ''insulární'' (Britské ostrovy, navazovala na unciálu a polounciálu). V rámci těchto dvou skupin existovalo mnoho variací, takže jejich četba vyžadovala nemalou znalost. Proto byly podnikány pokusy o vytvoření jednotného písma. [23] => [24] => K úspěšnému sjednocení došlo ve [[Franská říše|Franské říši]] během karolinské renesance (8. století), kde vznikla [[karolinská minuskula]], která vyhovovala všem důležitým požadavkům – byla čitelná, jednoduchá i estetická. Brzy proto zatlačila národní písma. Její variantou byla [[diplomatická minuskula]], která písmena izolovala a omezila používání nepřeberného množství zkratek (s postupem času však zkratek znovu začalo přibývat). [25] => [26] => [[Soubor:Gebrochene_Schriften.png|vpravo|náhled|Gotica texturalis - humanistická rotunda - švabach (tisknuté neogotické písmo) - neogotická fraktura]] [27] => V 12. století se však změnilo estetické cítění a způsob seříznutí pera, navíc vzrostla i potřeba psát. Písmo se tedy zvertikálnilo a obloučky caroliny se začaly lámat. Části písmen se také začaly stínovat, takže písmena byla tvořena silnými a vlasovými tahy. Tímto způsobem tedy vznikla [[gotická minuskula]], která se s postupem času rozdělila do tří podskupin: [[Textura (písmo)|''gotica texturalis'']] (dekorativní), ''gotica cursiva'' (zběžné písmo - naklánění písmen, ligatury), ''[[bastarda]]'' (křížením dvou předchozích, polokurzíva). Všechny tyto formy náleží do [[Gotické písmo|gotických písem]]. [28] => [29] => === Novověká latinská paleografie === [30] => {{Podrobně|Novověká latinská paleografie}} [31] => Novověká písma lze rozdělit do dvou velkých skupin: humanistická písma a neogotická písma. [32] => [33] => [[Humanistické písmo]] souviselo, jak název napovídá, s [[humanismus|humanismem]] a vzniklo tedy v 15. století v důsledku zvyšující se gramotnosti. Minuskuly humanistického písma pochází z caroliny, majuskuly pak z římské kapitály. Tempo psaní se zrychlilo a v mnohem větší míře se začaly projevovat individuální rysy pisatele. Vzhledem k různému použití písma se vydělily opět tři základní druhy humanistického písma: kreslené (okrouhlé, rotunda) - tento typ začal napodobovat knihtisk, čímž vznikla [[antikva]], ''polokurzíva'' (spojování některých písmen), ''kurzíva'' (rychlejší, písmena psána jedním tahem, naklánění písma doprava). [34] => [35] => Obdobné tři typy pak vznikly i v [[novogotické písmo|novogotickém písmu]]: kreslené (''fraktura''), polokurzivní (''kanzlei'') a kurzivní (''kurent''). Novogotické písmo se vyvinulo ze středověké gotické minuskule a bylo používáno až do roku 1941, kdy bylo i v Německu zavedeno písmo humanistické. [36] => [37] => == Vývoj písma v českých zemích == [38] => V 9. století byla na Velké Moravě používána [[hlaholice]], která byla odvozena od řeckého písma, nicméně brzy převládla písma latinská. Zprvu to byla [[Karolina (písmo)|karolina]], od 13. století pak česká varianta bastardy. Od 15. století jsou české a německé texty psány neogotickým písmem, zatímco latinské texty humanistickým. Tento úzus trval až do [[národní obrození|národního obrození]], kdy se začaly české texty psát humanistickým písmem. Novogotické písmo pak přetrvalo do již výše zmíněného roku 1941. [39] => [40] => == Odkazy == [41] => === Literatura === [42] => * HLAVÁČEK, Ivan - KAŠPAR, Jaroslav - NOVÝ, Rostislav. ''Vademecum pomocných věd historických''. 2. vyd. Jinočany: H&H, 1994. {{ISBN|80-85467-47-X}}.s.19-98 [43] => * HLEDÍKOVÁ, Zdeňka - KAŠPAR, Jaroslav - EBELOVÁ, Ivana. ''Paleografická čítanka''. Praha : 2000. [44] => * KAŠPAR, Jaroslav. ''Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím''. 2. vyd. Praha: SPN, 1979. [45] => * PÁTKOVÁ, Hana. ''Česká středověká paleografie''. České Budějovice : 2008. 278 s. [46] => * {{Citace monografie [47] => | příjmení = Šebánek [48] => | jméno = Jindřich [49] => | odkaz na autora = Jindřich Šebánek [50] => | titul = Základy pomocných věd historických I. Latinská paleografie [51] => | url = [52] => | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství [53] => | vydání = 3 [54] => | místo = Praha [55] => | rok = 1976 [56] => | počet stran = 136 [57] => | kapitola = [58] => | strany = [59] => | id = 17-535-75 [60] => | jazyk = [61] => }} [62] => [63] => === Související články === [64] => * [[Hudební paleografie]] [65] => * [[Typografie]] [66] => * [[Stenografie]] [67] => * [[Grafologie]] [68] => * [[Filologie]] [69] => * [[Historiografie]] [70] => * [[Morseova abeceda]] [71] => * [[Braillovo písmo]] [72] => * [[Číslice]] [73] => [74] => === Reference === [75] => [76] => [77] => === Externí odkazy === [78] => * {{Otto|heslo=Palaeografie}} [79] => * {{Commonscat|Palaeography}} [80] => * {{TDKIV}} [81] => * [http://pvh.ff.cuni.cz/paleografie/welcome.htm Paleografická čítanka na Katedře PVH na FF UK v Praze] [82] => [83] => {{Pomocné vědy historické}} [84] => {{Autoritní data}} [85] => [86] => [[Kategorie:Paleografie| ]] [87] => [[Kategorie:Písma]] [88] => [[Kategorie:Pomocné vědy historické]] [] => )
good wiki

Paleografie

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'psací látky','řečtina','christianizace','Národní písma','karolinská minuskula','starší římská kurzíva','mladší římská kurzíva','capitalis quadrata','Textura (písmo)','Soubor:Gebrochene_Schriften.png','Gotické písmo','Etruskové'

Christianizace

Etruskové

Řečtina

Řečtina je jazyk, který patří mezi indoevropské jazyky a je oficiálním jazykem Řecka a Kypru.