Array ( [0] => 14664283 [id] => 14664283 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Patristika [uri] => Patristika [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Patristika''' (z [[řečtina|řeckého]] πατήρ, otec) je studium [[křesťanství|křesťanské]] literatury a myšlení v období od [[1. století|1.]] do [[7. století]]. Na rozdíl od [[patrologie]], teologické disciplíny, jež se zabývá jen teologicky významnou literaturou, studuje patristika všechny dokumenty tohoto období. Lze ji pokládat za součást [[literární historie]], [[teologie]], klasické [[filologie]] i [[filosofie]]. [1] => [2] => Křesťanství, které se zpočátku vůči filosofii stavělo odmítavě, se v této době šířilo do celého Středomoří a střetávalo se zde s vyspělou [[řecko]]u a latinskou kulturou i myšlením. Velmi brzy cítilo potřebu vyrovnávat se s ní nejprve polemicky (apologeti), později i v jisté součinnosti. Řecká a latinská filosofie mu pak poskytovala i pojmy, v nichž se v průběhu této doby formulovalo a zpřesňovalo křesťanské učení čili [[dogmatika]]. Po pádu [[západořímská říše|západní římské říše]] se pak křesťanská literatura stala hlavním dědicem a nositelem [[Starověk|antického]] dědictví. [3] => [4] => == Přehled a rozdělení == [5] => [[Soubor:Latin philo.JPG|náhled|400 px|vpravo|Chronologie helénistické filosofie]] [6] => [7] => Patristická literatura zhruba šesti století se obvykle dělí na [8] => # novozákonní [[apokryf]]y, [9] => # rané období tzv. Apoštolských Otců, [10] => # období apologetů, [11] => # ranou patristiku 3. století, řeckou a latinskou, [12] => # vrcholnou patristiku řeckou a latinskou a [13] => # pozdní patristiku. [14] => [15] => === Novozákonní apokryfy === [16] => Sem patří početné spisy z 2. až 5. století, které se názvy i formou podobají spisům Nového zákona, které však už raná křesťanská církev při tvorbě [[Biblický kánon|kánonu]] odmítla. Proto se zachovaly často jen ve zlomcích a v různých překladech, řada z nich byla objevena teprve v 19. století. Právě z těchto spisů však patrně čerpal své informace o Ježíšovi, o Marii a křesťanství [[Korán]]. [17] => [18] => Četné překlady svědčí o tom, že byly ve své době populární; často vycházejí vstříc zvědavé touze dozvědět se víc o [[Ježíš Kristus|Ježíši Kristu]] (zejména o jeho dětství), o jeho matce [[Maria (matka Ježíšova)|Marii]], o osudech apoštolů a první církve. Některé se vyznačují množstvím zázraků, v jiných jsou patrné gnostické tendence. [19] => [20] => Vědecky spolehlivý rozsáhlý výbor novozákonních apokryfů vyšel česky v nakladatelství Vyšehrad. [21] => [22] => === Apoštolští Otcové === [23] => Názvem Apoštolští Otcové se od 17. století označuje soubor patnácti kratších, zčásti anonymních řeckých spisů, které vznikly zhruba v průběhu 2. století, tedy současně s pozdějšími spisy [[Nový zákon|Nového zákona]], a blíží se jim i formou, takže některé z nich se objevují v nejstarších zachovaných rukopisech jako jeho součást. [24] => [25] => Mezi spisy Apoštolských Otců patří: [26] => * Učení dvanácti apoštolů (Didaché), [27] => * List Barnabášův, [28] => * První a Druhý list Klementův, [29] => * sedm kratších listů Ignatia z Antiochie, [30] => * List Polykarpův a Umučení Polykarpovo, [31] => * List Diognétovi a [32] => * Pastýř Hermův. [33] => Spisy mají velmi rozmanitý charakter a vznikly v celém východním Středomoří, od Alexandrie po Řím. Poskytují velmi zajímavé svědectví o počátcích křesťanství mimo Palestinu, o němž jinak – kromě listů apoštola Pavla a knihy Skutků – není známo téměř nic. [34] => [35] => [[Soubor:Justin Martyr.jpg|náhled|vpravo|Justin Mučedník (Justin Martyr)]] [36] => [37] => === Apologeti === [38] => Jak křesťanství pronikalo do středisek antické vzdělanosti, zejména do Alexandrie a do Říma, vyvolávalo polemické odezvy i pomluvy a už „List Diognétovi“ je vlastně literární obranou či apologií křesťanství. Další obrany křesťanství vyvracely hlavně pomluvy a často se obracely k římským císařům. Od poloviny 2. století se objevují i vnitrocírkevní polemiky proti herezím a heretikům, jež jsou nejdůležitějším pramenem pro studium např. [[gnóze]]. Nejvýznamnější mezi řecky píšícími apologety je [39] => * [[Justin Mučedník]] (asi 100–165), vzdělaný platonik, který napsal dva apologetické spisy, adresované císaři [[Antoninus Pius|Antoninu Piovi]] a římskému senátu a Dialog se židem Tryfonem. [40] => * Dále sem patří [[Aristides z Athén|Aristides]], [[Tatianus]], autor známého [[Diatessaron]] a [[Athénagorás]]. [41] => [42] => Apologeti 3. století psali většinou latinsky a hájili křesťanství nejen proti státnímu kultu, ale také proti židovství a později i proti vznikajícím herezím. Nejvýznamnější je [43] => * [[Tertullianus]] z Kartága (160–220), který přijal křesťanství v dospělém věku, byl velmi plodný autor, ostrý polemik a odpůrce jakýchkoli kompromisů, takže se s církví rozešel. [44] => * Dále sem patří [[Marcus Minucius Felix|Minucius Felix]], [[Svatý Cyprián|Cyprian z Kartága]], [[Arnobius]] a další. [45] => [46] => Na přechodu mezi apologetikou a vrcholnou patristikou stojí výrazný řecky píšící teolog Ireneus či [[Irenej z Lyonu]] (asi 140–200), známý jako odpůrce různých forem [[gnóze]] v rozsáhlém spise „Proti herezím“ (''Adversus haereseos''), a jeho žák [[Hippolyt Římský]] (asi 170–235), který vypracoval nauku o církevní tradici a římský liturgický kalendář. [47] => [48] => === Alexandrijská škola === [49] => V kulturním středisku východní (řecké) oblasti vznikla už koncem 2. století první známá křesťanská škola, kterou založil kolem roku 180 [[Pantainos]], ovlivněný platónismem a alexandrijskou tradicí. Nejvýznamnějšími žáky a učiteli této školy byli [50] => * [[Kléméns Alexandrijský]] († před 215), první křesťanský učenec, který se pokusil o vytvoření uceleného systému křesťanské nauky, včetně pravidel pro běžný život a zásad křesťanské výchovy. [51] => * [[Órigenés]] († [[254]]), žák Klémentův a slavného novoplatónika [[Ammonios Sakkas|Ammonia Sakkase]], patrně největší křesťanský učenec starověku a zakladatel křesťanské [[exegeze]]. Pod Origenovým vedením vznikla [[Hexapla]], první kritické vydání hebrejské bible (Starého zákona) v šesti sloupcích: originál, řecký přepis a čtyři různé řecké překlady. Origenés vytvořil také jednu z prvních dogmatik, napsal řadu homilií, komentářů a dalších spisů. [52] => * [[Dionýsios Alexandrijský]] († [[265]]), žák Origenův a autor řady polemických i dogmatických spisů. [53] => [54] => [[Soubor:Christus Ravenna Mosaic.jpg|náhled|vpravo|Ježíš Kristus (mozaika ze 6. stol., Ravenna]] [55] => [56] => === Vrcholná patristika řecká === [57] => Po [[Konstantin I. Veliký|Konstantinově]] obratu ([[Edikt milánský]], [[313]]) vstoupilo křesťanství do veřejného a politického života a církev se pevněji organizovala a centralizovala. Po vytvoření biblického kánonu došlo na vytvoření společného a závazného [[Nicejské vyznání|vyznání víry]] na [[První nikajský koncil|koncilu v Nikaji]] ([[325]]). Formulace, výklad a pak i obhajoba tohoto základního dokumentu, který všechny křesťanské církve dodnes užívají, a zejména učení o [[Trojice|Trojici]] a božství Ježíše Krista bylo hlavním tématem křesťanské literatury tohoto období. [58] => [59] => Dogmatické formulace měly v té době i bezprostřední politický význam. Většina vladařů až do raného středověku stranila [[Ariánství|arianismu]], učení alexandrijského kněze [[Areios|Areia]] o zásadní podřízenosti Krista Bohu Otci, neboť z toho vyplývala i představa mocenské hierarchie vlád. Obhájci Nikajského vyznání tak byli často pod silným politickým tlakem, byli pronásledováni a museli odcházet do vyhnanství. Mezi jeho autory a první obhájce patřili [60] => * [[Eusebios z Kaisareie]] († [[339]]), biskup, teolog a historik církve, [61] => * [[Hilarius z Poitiers]] († [[367]]) a zejména [62] => * [[Athanasius]] z Alexandrie († 373), hlavní autor učení o Trojici a bojovník proti [[Ariánství|arianismu]], autor řady polemických spisů a ''Života svatého Antonína'', který se stal vzorem nesmírně rozšířené a oblíbené [[hagiografie|hagiografické]] literatury. [63] => [64] => Křesťanství však nebylo jednotné a i po Nicejském koncilu dále vznikaly rozličné proudy, které byly prohlašovány za heretické. Týkaly se zejména paradoxního dogmatu o Boží Trojici a o božství Kristově, neboť mnozí se nemohli smířit s představou, že Bůh je jeden ve třech osobách a že by Bůh mohl trpět. Mezi takové '''hereze''' patřil: [65] => * [[Apollinarismus]]–tvrzení, že Kristus nebyl plně člověk, [66] => * [[Nestorianismus]]–tvrzení, že v Kristu jsou nejen dvě podstaty, ale také dvě osoby, a Bůh se tedy v Kristu nestal člověkem a [67] => * [[Monofyzitismus]]–tvrzení, že Kristus byl pouze Bohem. [68] => [69] => K vrcholům řecké patristiky patří dále kapadocká škola ([[Kappadokie]] v dnešním Turecku) teologů, vzdělaných v athénské Akademii: [70] => * [[Basileios z Kaisareie]] či Basil Veliký ([[330]]–[[379]]), mnich a autor basiliánské řehole, dodnes užívané ve východních církvích, od roku [[370]] biskup v Kaisarei; [71] => * [[Řehoř z Nazianzu]] ([[329]]–[[390]]), slavný teolog a kazatel, od roku [[380]] patriarcha v [[Konstantinopol]]i a učitel [[Svatý Jeroným|sv. Jeronýma.]] [72] => * [[Řehoř z Nyssy]] ([[335]]–[[394]]), bratr Basileiův a velmi originální myslitel, autor ''Života Mojžíšova'' a spisu ''O stvoření člověka''. [73] => [74] => K antiochijské škole ([[Antiochie]] v Sýrii) patřili [75] => * [[Theodor z Mopsuestie]] († [[428]]), mnich a biskup, významný exegeta, autor mnoha biblických komentářů. [76] => * [[Jan Zlatoústý]] čili Chrysostomos ([[345]]–[[407]]), žák Theodorův a slavný kazatel, autor průběžných komentářů k biblickým knihám. Roku [[397]] se stal patriarchou v Konstantinopoli, dvorskými intrikami byl ale sesazen a strávil mnoho let ve vyhnanství při Černém moři. Odtud psal svým příznivcům útěšné spisy a stovky dopisů. [77] => [78] => V Alexandrii působil [[Cyril Alexandrijský]] (asi 380–[[444]]), od roku [[412]] jako patriarcha, autor mnoha dogmatických i polemických spisů, kázání a dopisů. V jeho době došlo v Alexandrii k pogromům proti Židům i pohanům (vražda filosofky [[Hypatia z Alexandrie|Hypatie]] 415). [79] => [80] => [[Soubor:AugustineLateran.jpg|náhled|vpravo|150px|Svatý Augustin, nejvýznamnější představitel patristiky]] [81] => [82] => === Vrcholná latinská patristika === [83] => * [[Ambrosius]] či Ambrož († 397), od roku [[374]] biskup v císařském sídelním městě [[Milán]]ě, autor mnoha spisů dogmatických i exegetických a také první křesťanské etiky. Schopný a vlivný politik, učitel [[svatý Augustin|Augustinův]], který však také podporoval pronásledování Židů. [84] => * [[Svatý Jeroným]] (Hieronymus) (347–[[420]]), autor latinského překladu Bible ([[Vulgata]]), studoval v Římě, na Blízkém Východě i v Konstantinopoli u Gregoria z Nazianzu. Po konfliktech v Římě se usadil v [[Betlém]]ě, kde překládal a psal biblické komentáře. [85] => * [[Svatý Augustin]] v Severní Africe ([[354]]–[[430]]), žák Ambrožův a patrně nejvýznamnější antický teolog. Měl dobré vzdělání a napsal neobyčejně rozsáhlé dílo, které mělo v západním světě trvalý vliv na teology i filosofy. Nejznámější spisy jsou ''Vyznání'', ''O obci Boží'', ''O Trojici''. [86] => * [[Lev I. Veliký]] (asi 400–[[461]]), od roku [[440]] papež, který svou rozhodností a schopnostmi několikrát zabránil zničení Říma a v době politického rozvratu výrazně posílil autoritu římského papežství. Zachovala se téměř stovka jeho kázání a řada listů. [87] => [88] => === Pozdní patristika === [89] => Období „stěhování národů“ a rozpadu západní říše nebylo příznivé literární činnosti. Z řecky píšících autorů jsou nejvýznamnější: [90] => * [[Dionýsios Pseudo-Areopagita]] (konec 5. století), velmi vlivný autor čtyř mystických traktátů a 11 dopisů, který se sám místy stylizuje jako Dionýsios z Areopágu, žák sv. Pavla (Sk 17,34). Díky tomu se ve středověku těšil velké autoritě. Byl to patrně syrský mnich, ovlivněný [[novoplatónismus|novoplatónismem]], zejména [[Plótinos|Plótinem]] († 270) a [[Proklos|Proklem]] († 485), o němž však není jinak známo vůbec nic. [91] => * [[Maxim Vyznavač]] či Maximus Confessor (580–[[662]]), císařský sekretář, později mnich a výrazný teolog. Psal proti monofysitismu a monotheletismu, hodně cestoval a zahynul se svými žáky ve vyhnanství. [92] => * [[Jan z Damašku]] (asi 675–asi [[749]]) ze vznešené křesťanské rodiny, po krátké politické kariéře odešel do kláštera u Jeruzaléma a věnoval se modlitbám a psaní. Mimořádně všestranný autor s velkým vzděláním. [93] => [94] => Latinsky píšící autoři tohoto období tvoří už přechod ke středověké teologii, filosofii a scholastice: [95] => [[Soubor:Boethius.jpeg|náhled|200 px|Boëthius (středověká kresba)]] [96] => * [[Anicius Manlius Torquatus Severinus Boëthius]] ([[480]]–[[524]]) pocházel ze staré římské šlechty, studoval v Římě a v Alexandrii, byl vysokým úředníkem obnovené říše císaře [[Theodorich Veliký|Theodoricha]], ten jej však pro podezření ze zrady nechal roku 524 popravit. Přeložil do latiny [[Aristotelés|Aristotelovy]] logické spisy, napsal učebnice aritmetiky a hudby a výrazně ovlivnil počátky středověké filosofie i vědy. Napsal také řadu teologických spisů, o jejichž pravosti někteří pochybovali, a své nejznámější dílo ''Útěchu z filosofie'', vycházející z novoplatónských pozic. [97] => * [[Řehoř I. Veliký|Řehoř Veliký]] ([[540]]–[[604]]) také pocházel z římské šlechty, zastával vysoké úřady v Římě a v Konstantinopoli, roku 575 však vstoupil do kláštera. Od roku 579 do 585 byl papežským vyslancem v Konstantinopoli a po dalších pěti letech v klášteře se stal–přes svůj odpor–roku 590 papežem. Uspořádal církevní i politické poměry v Římě, odvrátil několik vpádů a prozíravou politikou připravil obnovu západní říše i nezávislé postavení papežů vůči ní. Řehoř je autorem nové latinské liturgie, řady homilií a komentářů a zejména téměř tisíce dopisů, které ukazují šíři i rozsah jeho politické činnosti. [98] => * [[Isidor ze Sevilly]] (asi [[560]]–[[636]]), od roku 600 biskup, byl polyhistor a autor rozsáhlého encyklopedického díla, kde shromáždil souhrn dostupných vědomostí ze všech oblastí i věd. Jeho ''Etymologie'' se tak staly základní učebnicí středověku a zachovaly se v téměř tisíci opisech. [99] => [100] => == Odkazy == [101] => [102] => === Poznámky === [103] => * B. Altaner, ''Patrologie''. Freiburg i. Br. 1963 [104] => * H. Kraft, ''Kirchenväterlexikon''. München 1966 [105] => [106] => === Literatura === [107] => * Armstrong, A. H., ''Filosofie pozdní antiky''. Praha 2002 [108] => * Š. Berkovský, Patristika. Praha 1968 [109] => * L. Dattrino, ''Patrologie''. Praha 1997 [110] => * D. Drápal (vyd.), ''Spisy apoštolských Otců''. Praha 2004 [111] => * {{Citace monografie [112] => | příjmení = Drobner [113] => | jméno = Hubertus R [114] => | rok = 2011 [115] => | titul = Patrologie: úvod do studia starokřesťanské literatury [116] => | překladatelé = Monika Recinová [117] => | vydavatel = [[OIKOYMENH]] [118] => | místo = Praha [119] => | isbn = 978-80-7298-466-4 [120] => | edice = Mathésis [121] => | svazek edice = 4 [122] => | počet stran = 807 [123] => | strany = [124] => }} [125] => * J. Dus–P. Pokorný, ''Neznámá evangelia''. Praha 2001 [126] => * I. Hrušovský (vyd.), ''Patristika a scholastika''. Bratislava 1975 [127] => * L. Karfíková, ''Studie z patristiky a scholastiky'' I./II. Praha 1997–2003 [128] => * de Libera, A., ''Středověká filosofie''. Praha 2001 [129] => * Long, A. A., ''Hellénistická filosofie''. Praha 2003 [130] => * A. Molnár, ''Uvedení do patristiky''. Praha 1962 [131] => * Störig, H. J., ''Malé dějiny filosofie''. 5. vyd. Praha: Zvon, 1996. [132] => * V. Šmelhaus, ''Řecká patrologie''. Praha 1972 [133] => [134] => === Související články === [135] => * [[patrologie]] [136] => * [[Církevní otcové|církevní Otcové]] [137] => * [[teologie]] [138] => * [[Dějiny křesťanství]] [139] => * [[dějiny západní filosofie]] [140] => * [[Documenta catholica omnia]] [141] => [142] => === Externí odkazy === [143] => * {{Commonscat}} [144] => * {{Otto|heslo=Patristika}} [145] => * [https://web.archive.org/web/20070819040856/http://www.iclnet.org/pub/resources/christian-history.html Portál patristiky – en] [146] => * [http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1544 Josef Novák: Patrologie a patristika, vč. mnoha textů v češtině] [147] => * [http://www.ccel.org Sbírka mnoha textů církevních Otců v angličtině – CCEL] [148] => * [http://www.newadvent.org/fathers/ Elektronická knihovna patristických textů – en] [149] => * [http://www.documentacatholicaomnia.eu/ Obě Migneho Patrologie a řada dalších textů, v originále i v překladech] [150] => * [http://www.georgetown.edu/labyrinth/library/latin/latin-lib.html Antika, patristika, středověk – en, la] [151] => * [http://bcs.fltr.ucl.ac.be/SLInf4.html Bibliotheca Classica Selecta – fr, la, gr] [152] => * [http://www.thelatinlibrary.com/ Latinské texty – la] [153] => * [https://web.archive.org/web/20070827202816/http://www.abelard.paris-sorbonne.fr/ Bibliotheca virtualis, středověk – en, fr, la, it] [154] => * [http://kramerius.mzk.cz/search/i.jsp?pid=uuid:facddbfb-d752-11e0-94b2-0050569d679d František Sušil: Spisy Sv. Otců apostolských, 1837] [155] => [156] => {{Autoritní data}} [157] => {{Portály|Filozofie|Křesťanství}} [158] => [159] => [[Kategorie:Patristika| ]] [160] => [[Kategorie:Antická filozofie]] [161] => [[Kategorie:Dějiny filozofie]] [162] => [[Kategorie:Dějiny křesťanství]] [163] => [[Kategorie:Církevní otcové]] [164] => [[Kategorie:Teologické discipliny]] [165] => [[Kategorie:Západní filozofie]] [] => )
good wiki

Patristika

Patristika (z řeckého πατήρ, otec) je studium křesťanské literatury a myšlení v období od 1. do 7.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'gnóze','teologie','Ariánství','patrologie','Svatý Jeroným','Justin Mučedník','Ježíš Kristus','filosofie','Athanasius','Isidor ze Sevilly','Konstantin I. Veliký','Antoninus Pius'

Ariánství

Gnóze

Patrologie

Teologie