Array ( [0] => 14781914 [id] => 14781914 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Platonismus [uri] => Platonismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor: Plato Seneca Aristotle medieval.jpg|náhled| Platón, Seneca a Aristotelés (rukopis, kolem 1330)]] [1] => [2] => '''Platonismus''' (též '''-izmus''') je mnohotvárný filosofický směr, který navazuje na myšlení a dílo řeckého filosofa [[Platón]]a (427-347 př. n. l.), zakladatele platónské [[Akademie]]. Hlavní postavou mnoha jeho dialogů je jeho učitel [[Sókratés]] a jeho nejznámějším dědictvím je nauka o [[Idea|idejích]]. [3] => [4] => V běžné řeči se používá i slovo '''platonický''' nebo '''platónský''', jež označuje něco ideálního, případně pouze myšleného, teoretického. V geometrii se studují '''platónská tělesa''', pravidelné mnohostěny. [5] => [6] => == Filosofický obsah a hlavní témata == [7] => Platón napsal řadu [[dialog]]ů, kde většinou hovoří jeho učitel Sókratés, ne však Platón sám. Kromě toho na několika místech výslovně říká, že svoji nauku nikdy nenapsal a nenapíše, protože filosofický náhled se musí učit vlastním úsilím a nedá se svěřit písmu. Platónská tradice většinou vycházela z obsahu dialogů a teprve ve 20. století se objevují pokusy o rekonstrukci Platónovy „nepsané nauky“, která se od dialogů liší. [8] => [9] => === Sókratés a Platónovy dialogy === [10] => Platónův Sókratés přináší do filosofické tradice několik výrazných novinek. Pokud jde o metodu, zastává názor, že k pravému poznání se dospívá v dialogu, kde se střetávají různé názory a argumenty. Pokud jde o tematický obsah, obrací Platón pozornost od zkoumání přírody k člověku, k lidské společnosti, k výchově a etice. Stálými tématy dialogů jsou zejména: [11] => * otázky pravého [[poznání]] (''epistémé'') v protikladu k pouhému mínění (''doxa''), [12] => * nauka o lidské [[duše|duši]], která nemůže být smrtelná, [13] => * nauka o věčných idejích, které vládnou viditelnému světu, [14] => * nejvyšší idea dobra a s ní související [[ctnost]]i, [15] => * otázka, zda se ctnosti opírají o rozumové poznání a dají se tedy učit, [16] => * otázky nejlepšího možného uspořádání společnosti a obce. [17] => [18] => === Platónova nepsaná nauka === [19] => Platón se opakovaně zdráhal sepsat vlastní filosofický systém, protože se přesvědčil, že lidé, kteří si něco takového letmo přečtou a nevěnují tomu vlastní myšlenkové úsilí, mohou mít dojem, že něco vědí, ve skutečnosti se však mýlí.Platón, ''Listy''. Praha 1996, 338c, str. 50n. Proto se také dialogy často vyhýbají definitivním soudům, někdy si i protiřečí a tak čtenáře nutí přemýšlet. [20] => [21] => Zdrojem pro rekonstrukci Platónovy vlastní filosofické nauky, kterou patrně sděloval svým žákům ústně, je hlavně Sedmý list,Platón, ''Listy''. Praha 1996, str. 35-65. několik pasáží dialogů a rané spisy jeho žáků, především [[Aristotelés|Aristotela]]. Na nepsanou nauku navazují podle některých badatelů i novoplatonici, takže i u nich se o ní lze něco dozvědět. Podle G. Reale je východiskem platónské ontologie nejvyšší idea čili Jedno a „nesouměrná dvojice“. [22] => [23] => == Historie == [24] => Platonismus provází a ovlivňuje západní filosofii do té míry, že britský filosof A. N. [[Alfred North Whitehead|Whitehead]] mohl napsat, že celá filosofie jsou jen poznámky k Platónovi.A. N. Whitehead, ''Process and reality''. New York 1929, p. 63. Této skutečnosti stálé, nikdy úplně nepřerušené tradice vděčíme také za to, že se Platónovo dílo téměř v úplnosti zachovalo. Na druhé straně ve staletém provozu Akademie Platónovo učení přirozeně podléhalo snahám o zjednodušení a vytvoření naučitelného systému. Tím platónismus v Akademii zplaňoval a potřeboval periodické obnovování v díle velkých myslitelů. [25] => [26] => === Akademie === [27] => Platón dlouhá léta učil ve škole, kterou založil za hradbami [[Athény|Athén]] a která trvala více než 800 let. Po jeho smrti ji vedl Platónův synovec [[Speusippos]] a jeho nástupce [[Xenokratés]] (do 314 př. n. l.), kteří se zajímali o [[Pythagoras|Pythagorovy]] nauky o číslech a snažili se je skloubit s dědictvím Platónovým. Kolem roku 266 př. n. l., když Akademii převzal [[Arkesilaos]], přichází s ním silný [[skepticismus]], pochybnost o tom, zda člověk může něco bezpečně poznat a polemika se [[stoicismus|stoicismem]]. Tuto fázi nazýváme střední Akademií. Nová Akademie začíná s [[Karneadés|Karneadem]] (155 př. n. l.), který v této skeptické linii pokračoval. Zároveň však byl upřímně přesvědčen, že se věrně drží Platónova dědictví. [28] => [29] => === Střední platonismus === [30] => Kolem roku 90 př. n. l. se vedení Akademie ujal [[Antiochos z Askalonu]] a tím začíná jiná epocha. Na místo skepse nastupuje synkretické přejímání některých peripatetických (aristotelských) představ a stoických názorů. Ideje či formy nejsou transcendentní, nýbrž sídlí v rozumné mysli, a svět je živá, oduševnělá bytost, světová duše. Nejvýznamnější postavou tohoto období je [[Plútarchos]]. O pružné a eklektické povaze středního platónismu svědčí i to, že jeho názory mohl přebírat pytagoreismus i židovská filosofie ([[Filón Alexandrijský]]). [31] => [32] => === Novoplatonismus === [33] => {{viz též|Novoplatonismus}} [34] => V průběhu 3. století přišel velmi originální myslitel, alexandrijský [[Ammonios Sakkas]], který se patrně pokusil o syntézu platonismu a [[křesťanství]], a jeho žák [[Plótinos]], jehož spisy se z velké části zachovaly. Pro novoplatónismus je charakteristické, že přejímá východní vlivy, křesťanská a [[mystika|mystická]], snad i [[gnóze|gnostická]] témata. Z Platónových spisů se nejvíce zabývá dialogem ''Timaios'',Platón, ''Timaios. Kritias''. Praha 1996 který vysvětluje původ světa. Z nejvyššího, věčného a neměnného Jednoho vyplývá [[Emanace|emanací]] rozum a další, nižší bytosti a jsoucna, duše, jež žijí a mění se. Vesmír není věčný a stálý, nýbrž má svůj život a někam směřuje. I lidská duše se podílí na vesmírném rozumu a může se v ekstázi povznést až ke spojení s nejvyšším Dobrem čili Bohem, což je také poslední a nejvyšší poslání člověka. [35] => [36] => Plótinovi žáci a pokračovatelé, [[Porfyrios]] a [[Iamblichos]], se dostali do přímé polemiky s křesťanstvím, Akademie se významně obnovila hlavně díky velmi ceněnému komentátorovi [[Proklos|Proklovi]] (zemřel roku 485), ale roku 529 ji císař [[Justinián I.]] definitivně zrušil. [37] => [38] => === Křesťanská filosofie === [39] => Do křesťanství vstupuje platonismus prostřednictvím velkých [[Alexandrie|alexandrijských]] učenců 2. a 3. století, [[Kléméns Alexandrijský|Klémenta Alexandrijského]] a [[Origenés|Origena]]. Platónovi se podle nich – podobně jako podle Filóna a Ammonia - dostalo Božího zjevení a ideje jsou ve skutečnosti Boží myšlenky, které tvoří a udržují svět. Dalším významným křesťanským platonikem byl [[svatý Augustin]], ovlivněný hlavně novoplatónismem. Vzhledem k jeho velké autoritě v západní (latinské) církvi byl tak platonismus plně rehabilitován a ovlivňoval zejména západní myšlení až do vrcholného středověku. Novoplatónský zájem o dialog ''Timaios'' způsobil, že to byl až do 12. století jediný Platónův spis, který byl v latinské Evropě znám. Další autoritou, která se o křesťanskou recepci novoplatonismu výrazně přičinila, byl neznámý syrský mnich 5. století, který psal pod jménem [[Pseudo-Dionýsios Areopagita|Dionýsios Areopagita]]. I velcí aristotelici středověku jako [[Albert Veliký]] nebo [[Tomáš Akvinský]] byli přes Augustina a Dionýsia pod silným vlivem novoplatónismu a středověký spor o povahu univerzálií (viz [[Realismus a nominalismus]]) byl také sporem o výklad Platóna. [40] => [41] => Na konci středověku se tak ustavila pozoruhodná syntéza řecké filosofie a křesťanské teologie, jež zahrnula myšlenky Platónovy, Plótinovy (většinou zprostředkované Augustinem a Dionýsiem), ale výrazně také Aristotelovy. Tento systematický celek, určený pro učení ve školách ([[scholastika]]), se jí podařilo skloubit s křesťanským učením i tam, kde by mu Platón i Aristotelés odporovali: křesťanský Bůh se člověku sám zjevuje a přikazuje, není tedy jen myšleným počátkem a zdrojem pohybu; není součástí světa a nepodléhá tudíž osudu, nýbrž je jeho stvořitelem a svrchovaným vládcem; poslední autoritou není rozum, nýbrž Boží zjevení; svět má počátek i konec a není tedy věčný; posláním člověka i obce je sloužit Bohu a tak dojít spásy, nikoli hledat vlastní štěstí a dokonalost; nejvyšší lidskou činností není teoretické myšlení, nýbrž spolupráce na království Božím. [42] => [43] => === Humanismus === [44] => Novou vlnu zájmu o Platóna vzbudily rukopisy jeho děl, jež se do Evropy dostaly během 15. století a podstatně ovlivnily vznikající [[humanismus]]. Koncem 15. století už vycházely tiskem a mnozí učenci je překládali, zejména [[Gemistos Plethón]] a [[Marsilio Ficino]]. Pod vlivem středověké syntézy však i humanisté dlouho četli a vykládali Platóna podle novoplatónských představ. [45] => [46] => Platonismus se výrazně podílel na nové vlně politického myšlení, v úvahách o uspořádání státu u politiků, právníků i u renesančních utopistů. K humanistické platónské tradici můžeme počítat [[Machiavelli]]ho, renesanční matematiky, [[Galileo Galilei|Galilea Galilei]] nebo [[Giordano Bruno|Giordana Bruna]]. [47] => [48] => === Novověk === [49] => Platónská tradice ve své středověké podobě, s aristotelskými i mystickými prvky se nejdéle udržela na anglických univerzitách, kde nebyla nikdy úplně přerušena. Z [[cambridge]]ské platónské školy vyšel [[Isaac Newton]], ale silný platónský vliv lze najít u [[Jan Amos Komenský|Komenského]], u [[Leibniz]]e a dalších vědců, zejména matematiků, včetně [[Bernard Bolzano|Bernarda Bolzana]]. Také [[Immanuel Kant|Kantův]] učitel Wolff ještě vyučoval scholastickou syntézu, „předkritickou filosofii“. [50] => [51] => Platónské myšlenky – například ideu [[dialektika|dialektiky]] – najdeme u [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegela]] a u Platónova překladatele [[Schleiermacher]]a, jistý platonismus se často přisuzuje [[Husserl]]ovi, výslovně se k němu hlásil [[Alfred North Whitehead|Whitehead]] a řada filosofujících vědců ([[Gottlob Frege]], [[Gödel]], [[Werner Heisenberg]], [[Emanuel Rádl]]). O „negativní platónismus“ se snažil [[Jan Patočka]].J. Patočka, ''Negativní platónismus''. Praha 1990 V současnosti se platonismus – přinejmenším jako důraz na věci neměnné a věčné, případně rozumové - vyskytuje jak ve filosofii matematiky a logiky, tak také v politické filosofii a v etice ([[Leo Strauss]], [[MacIntyre]] aj.). Naopak ostrou, i když také problematickou kritiku Platónovy politické filosofie napsal [[Karl Raimund Popper|Karl Popper]].K. Popper, ''Otevřená společnost a její nepřátelé'' I. Praha 1994. [52] => [53] => Významné obnovení platónských bádání, která se snaží v široké syntetické tradici západního platónismu najít vlastní – i když „nepsané“ - myšlenky Platónovy, znamenaly práce francouzského filosofa Léona Robina, Jana Patočky a italského filosofa G. Reale.G. Reale, ''Platon''. Praha 2005 [54] => [55] => == Odkazy == [56] => === Literatura === [57] => * W. Beierwaltes, ''Platonismus a idealismus''. Praha 1996 [58] => * F.-P. Hager, ''Platon a platonismus v dějinách výchovy''. Praha 1994 [59] => * F. Novotný, ''O Platónovi'' 4. Praha: Academia 1970 [60] => * J. Patočka, ''Platón''. Praha 1991 [61] => * J. Patočka, ''Negativní platonismus''. Praha 1990 [62] => * J. Patočka, ''Platón a Evropa''. Praha 2007 [63] => * K. R. Popper, ''Otevřená společnost I. Uhranutí Platónem''. Praha 1994 [64] => * G. Reale, ''Platón. Pokus o novou interpretaci ve světle nepsaných nauk''. Praha: Oikumené 2005 [65] => * A. Rodziewicz, ''IDEA I FORMA. ΙΔΕΑ ΚΑΙ ΕΙΔΟΣ. O fundamentach filozofii Platona i presokratyków (IDEA AND FORM. ΙΔΕΑ ΚΑΙ ΕΙΔΟΣ. On the Foundations of the Philosophy of Plato and the Presocratics)''. Wroclaw: WUWR 2012 [66] => [67] => === Reference === [68] => {{Překlad| jazyk = en| článek = Platonism| revize = 216538969}} [69] => [70] => [71] => === Související články === [72] => * [[Dějiny západní filosofie]] [73] => * [[Sókratés]] [74] => * [[Platón]] [75] => * [[Platónova nauka]] [76] => * [[Plótinos]] [77] => * [[Realismus a nominalismus]] [78] => [79] => === Externí odkazy === [80] => * {{Commonscat}} [81] => * {{en}} [82] => * [http://plato.stanford.edu/entries/platonism/ Heslo Platonism v Metaphysics ve ''Stanford Encyclopedia of Philosophy''] [83] => * [http://www.newadvent.org/cathen/12159a.htm Heslo Plato and Platonism v ''Catholic Encyclopedia''] [84] => * [https://web.archive.org/web/20090707214841/http://www.1911encyclopedia.org/Neoplatonism Heslo Neoplatonism v ''Encyclopedia Britannica 1911''] [85] => [86] => {{Starořecká filosofie}} [87] => {{Autoritní data}} [88] => [89] => [[Kategorie:Platonismus| ]] [90] => [[Kategorie:Filozofické směry]] [91] => [[Kategorie:Dějiny filozofie]] [92] => [[Kategorie:Západní kultura]] [93] => [[Kategorie:Platón]] [] => )
good wiki

Platonismus

Platón, Seneca a Aristotelés (rukopis, kolem 1330) Platonismus (též -izmus) je mnohotvárný filosofický směr, který navazuje na myšlení a dílo řeckého filosofa Platóna (427-347 př. n.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Alfred North Whitehead','Realismus a nominalismus','Sókratés','Plótinos','Platón','Isaac Newton','křesťanství','stoicismus','Galileo Galilei','Filón Alexandrijský','Marsilio Ficino','mystika'

Křesťanství

Mystika

Platón

Plótínos

Sókratés

Stoicismus