Array ( [0] => 14711815 [id] => 14711815 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Poustevník [uri] => Poustevník [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Poustevník je český film z roku 2021 režiséra Tomáše Polenského. Film je inspirován skutečnými událostmi a vypráví příběh Jana Antonína Baťi, který se rozhodl opustit svět a věnovat se životu jako poustevník. Jan Antonín Baťa je mladý a úspěšný manažer, který se rozhodne vystoupit ze svých povinností a odejít do samoty. Na osamělém místě v přírodě si postaví malý dům a začne žít životem poustevníka. Přestože čelí mnoha výzvám a těžkostem, Jan Antonín se naučí najít smysl a klid ve svém novém životě. Film je založen na příběhu, který se stal legendou a inspirací pro mnoho lidí. Poustevník je poetický a hluboce emocionální film, který nabízí divákům příležitost zamyslet se nad vlastním životem a jeho smyslem. [oai] => Poustevník je český film z roku 2021 režiséra Tomáše Polenského. Film je inspirován skutečnými událostmi a vypráví příběh Jana Antonína Baťi, který se rozhodl opustit svět a věnovat se životu jako poustevník. Jan Antonín Baťa je mladý a úspěšný manažer, který se rozhodne vystoupit ze svých povinností a odejít do samoty. Na osamělém místě v přírodě si postaví malý dům a začne žít životem poustevníka. Přestože čelí mnoha výzvám a těžkostem, Jan Antonín se naučí najít smysl a klid ve svém novém životě. Film je založen na příběhu, který se stal legendou a inspirací pro mnoho lidí. Poustevník je poetický a hluboce emocionální film, který nabízí divákům příležitost zamyslet se nad vlastním životem a jeho smyslem. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Možná hledáte|článek [[rak poustevníček]], označení pro několik druhů [[korýši|korýšů]]}} [1] => [2] => [[Soubor:Teodor Axentowicz, Anachoreta.jpg|náhled|upright|Poustevník, obraz Teodora Asentowicze z roku 1881]] [3] => [4] => [[Soubor:Berner Nelkenmeister 001.jpg|náhled|Svatý Jan Křtitel na poušti, Bernský mistr, cca 1495]] [5] => [6] => '''Poustevník''' (také '''anachórét''' či ''anachóréta'', z [[řečtina|řeckého]] ''anachórein'': ustoupit, vzdálit se, od toho anachorese – poustevnictví, nebo '''eremita''' z řec. ''eremos'': poušť) je [[mnich]] žijící na odlehlém a opuštěném místě, v [[poustevna|poustevně]], za účelem duchovního očištění, [[kontemplace]] a [[modlitba|modliteb]]. Poustevnickou tradici mají různá náboženství: [[hinduismus]], [[judaismus]], [[křesťanství]] i [[islám]].Jacques Le Goff: ''Les a poušť v imaginaci středověkého Západu'', In: ''Středověká imaginace'', Praha, 1998, {{ISBN|80-7203-074-4}} [7] => [8] => == Historie == [9] => [[Soubor:Ikona svatého Ivana Českého.jpg|náhled|[[Svatý Ivan]] Český, poustevník]] [10] => Za kořen poustevnictví je považována indická tradice, že se hlava [[bráhman]]ské rodiny ve stáří odebrala do ústraní a žila v lese jako poustevník.Universum: Všeobecná encyklopedie. Díl VII. Praha, 2001. S. 449. {{ISBN|80-207-1069-8}} Poustevnické motivy se objevují i u řeckých pythagorejců ([[Pythagoras]]) a stoiků ([[Diogenes]]), biblických postav ([[Eliáš]] a [[Elizeus]] na hoře [[Karmel]], [[Jan Křtitel]], [[Ježíš Kristus|Ježíš]] 40 dní na poušti, podle tradice dožila život jako poustevnice i [[Marie Magdalena]]). Do ústraní odcházeli lidé i z nejrůznějších jiných důvodů než čistě duchovních – před daněmi, trestem, nouzí a podobně. Poustevníci žili v jeskyních nebo v chatrčích postavených vlastníma rukama. Živili se například pěstováním plodin, ručními pracemi, z almužen, v pozdější době i správou náboženských objektů za obživu od vrchnosti. [11] => [12] => Počátky křesťanského poustevnictví jsou kladeny do Egypta do 2. poloviny 3. století po Kristu, kde vzniklo [[Křesťanská askeze|asketické hnutí]], které vyzývalo muže i ženy k odchodu do ústraní a do pouště, která byla hodnotovým protikladem města, místem sepětí s Bohem, překonávání démonů, odvrácením od světa. V evropském prostředí poušť zastupoval les. Za otce křesťanského poustevnictví jsou pokládání svatý [[Pavel Thébský]] (228–341) a svatý [[Antonín Veliký]] (251–356). Pavel Thébský byl do ústraní vyhnán pronásledováním křesťanů, Antonín Veliký pocházel z bohaté a urozené rodiny a po vyslechnutí evangelia se rozhodl vzdát svého majetku a žít v chudobě. Zvláště přísnou formu poustevnictví provozovali tzv. [[stylita|stylité]] (sloupovníci), kteří trávili život na hlavici sloupu – nejznámějším je [[Simeon Stylita starší|svatý Simeon Stylita starší]] na přelomu 4. a 5. století. Ve 4. století se rozšířilo klášterní hnutí, které se přísným kolektivismem stalo alternativou individualistickému poustevnictví. Poustevnictví si však svůj význam zachovalo a někteří mniši po průpravě v klášteře odcházeli k poustevnickému životu. [13] => [14] => == Současnost == [15] => [16] => === Katolictví === [17] => [[Kodex kanonického práva]] z roku [[1917]] poustevnictví vůbec neřešil. V novele Kodexu z roku [[1983]] o poustevnictví pojednává kánon 603. Ten počítá s poustevníky-jednotlivci, kteří jsou podřízeni [[biskup]]ovi, na území jehož diecéze žijí. Biskup také schvaluje jejich osobní statuta, určující konkrétní styl žití, tzv. ''Osobní pravidlo života''. Rovněž se připouští existence poustevnických kolonií. Zřízení takovýchto kolonií závisí na uvážení diecézního biskupa se zřetelem na vhodnost a faktickou životaschopnost takové kolonie. Biskup ustanovuje pro poustevníky pověřeného delegáta a [[Spirituál (duchovní)|spirituála]], který je jejich bezprostředním nadřízeným a má pravomoc řešit jejich konkrétní potřeby. LERCH, Jan: Praktické aspekty poustevnického života v 21. století v České republice. Bakalářská práce. CMTF Olomouc 2016 ([https://theses.cz/id/6o9lit/Praktick_aspekty_poustevnickho__ivota_v_21._stolet_v__esk.pdf dostupné online]) [18] => [19] => Formace adepta poustevnictví předpokládá dvouletý [[noviciát]] a šest let období časných slibů. Následně lze přistoupit ke složení věčných slibů. Od nich může diecézní biskup dispenzovat, v období před složením slibů má pravomoc adepta poustevnictví odmítnout. Kandidát poustevnictví má mít za sebou už určitou životní a duchovní zkušenost, zároveň nesmí podléhat nějakým romantizujícím představám o poustevnickém způsobu života. V neposlední řadě musí být k danému způsobu života tělesně a psychicky způsobilý. Tuto způsobilost se doporučuje předem ověřit absolvováním psychotestů. Poustevník má žít v určité odloučenosti od světa, která by měla být sice dostatečná pro potřebnou samotu, ovšem musí poustevníkovi zároveň umožňovat pravidelné přistupování ke svátostem (poustevník musí mít možnost pravidelně přijímat [[Eucharistie|eucharistii]] a možnost [[Svátost smíření|zpovídat]] se) a lékařskou péči. [20] => [21] => Poustevníky se mohou stát rovněž členové některých řeholních řádů, pokud jim to umožňuje charisma jejich [[řehole]], a souhlasí-li s tím jejich řeholní představení (například [[Řád svatého Benedikta|benediktini]] nebo [[Řád menších bratří kapucínů|kapucíni]]). U těchto řeholních poustevníků se ovšem předpokládá, že budou udržovat pravidelný kontakt se svými původními komunitami. To obnáší mimo jiné i to, že v průběhu roku v komunitě nějaký čas stráví, i když pak po větší zbytek roku budou žít v samotě. [22] => [23] => Specificky je poustevnický život přítomen v životní praxi [[Kartuziánský řád|kartuziánů]] a [[Kamaldulové|kamaldulů]]. [24] => [25] => === Pravoslaví === [26] => V pravoslaví se rovněž uchovala praxe poustevnického života. Platí, že do samoty se uchylují pouze ti, kteří již dosáhli určité duchovní zkušenosti a předtím žili nějaký čas v běžné klášterní komunitě. Zcela běžná bývá poustevnictví například stále na [[Hora Athos|hoře Athos]] v Řecku, kde kromě dvaceti velkých klášterů existují také malé poustevnické kolonie (někdy zvané ''[[skit]]y'') s několika mnichy, či jednotlivé poustevny. Bývá obvyklé, že poustevníci například žijí v osamění od pondělí do soboty, na neděle se však vracejí do svého původního kláštera, účastní se zde bohoslužeb a společného jídla. V historii takovýmto způsobem žil například [[Serafim Sarovský]] v Rusku. V českém prostředí podobným způsobem žil ve 20. století [[archimandrita]] [[Andrej Kolomacký]] na ''Strážném vrchu'' nad [[Rumburk]]em, či archimandrita [[Sáva Neruda]]{{Poznámka|Konkrétně v případě Josefa Nerudy, mnišským jménem Sávy Nerudy, mohlo být uchýlení se k poustevnickému způsobu života výrazem pokání za jeho otevřenou kolaboraci s nacismem v období [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]]. Poustevnickým způsobem života žil od roku 1986 až do své smrti o tři roky později.}} ve [[Smrček (Býšovec)|Smrčku]] poblíž hradu Pernštejna. Na Slovensku na samotě na okraji obce Uličské Krivé takto žil [[igumen]] [[Ignatij Ján Čokina]]. [27] => [28] => == Poustevníci v Čechách a na Moravě v historii == [29] => [[Soubor:Svatý Ivan, Svatý Jan pod Skalou.jpg|vlevo|náhled|upright|Poustevník [[svatý Ivan]] na vyobrazení u Ivanova pramene ve [[Svatý Jan pod Skalou|Svatém Janu pod Skalou]]]] [30] => [31] => Prvním českým poustevníkem byl podle legend [[svatý Ivan]], který se usadil za časů knížete [[Neklan]]a v lesích v místech dnešního [[Svatý Jan pod Skalou|Svatého Jana pod Skalou]], setkal se s [[Bořivoj I.|Bořivojem I.]], sídlícím na [[Tetín (hradiště)|Tetíně]], a měl přímý vliv i na [[svatá Ludmila|svatou Ludmilu]]. V době Cyrila a Metoděje působilo v oblasti dnešních českých zemí více poustevníků, kteří šířili křesťanství.Kateřina Brynychová: [http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/37945/1/Brynychov%C3%A1K_Motiv%20poustevn%C3%ADka_PP_2010.pdf Motiv poustevníka a obraz poustevnictví ve výtvarné a slovesné kultuře 17.- 19. století], bakalářská práce, Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2010 [32] => [33] => [[Svatý Prokop]], narozený pravděpodobně v [[Chotouň (Chrášťany)|Chotouni]] kolem roku [[980]], vystudoval a stal se knězem, ale poté opustil manželku, syna Jimrama i svůj majetek a odebral se jako poustevník k řece Sázavě. Později se kolem něj shromáždila skupina lidí podobného smýšlení, začali se řídit řeholí svatého Benedikta a založili tak [[sázavský klášter]]. [34] => [35] => [[Soubor:Josef Mathauser - Kníže Oldřich se setkává s poustevníkem Prokopem.jpg|náhled|[[Josef Mathauser]]: [[Kníže Oldřich]] se setkává se [[svatý Prokop|svatým Prokopem]]]] [36] => Roku 1201 si u obce [[Police nad Metují|Police]] vystavěl chatrč poustevník Juřík, původem mnich [[rajhrad]]ského kláštera. Druhým poustevníkem v tomto místě byl Vitalis (Vitališ) z [[břevnovský klášter|břevnovského kláštera]], který se živil lesními plody a proslul jako bylinkář a lékař. Spolu s dalšími benediktiny pak postavili kapli a v polovině století položili základ [[broumovský klášter|broumovskému klášteru]]. [37] => [38] => Ve 13. a 14. století bylo poustevnictví formou trestu pro světské osoby za spáchání vraždy – alternativou k finančnímu odškodnění nebo pouti do svatých zemí, v podstatě vypuzením ze společnosti. S tímto obdobím je spojen například vznik poustevny u sv. Juliány poblíž [[Horoměřice|Horoměřic]] u Prahy, kde ve 13. století dožil svůj život jako poustevník [[okoř]]ský vladyka Sukorád jako pokání za to, že v tomto místě dostihl a zabil svou prchající dceru Juliánu a jejího milence a únosce, mlynářského syna Vnislava (legenda je zčásti smísena s příběhem nikomedijské světice svaté Juliany z přelomu 3. a 4. století). [39] => [40] => Husité klášterní mnichy tvrdě pronásledovali, ale vůči poustevníkům postupovali méně tvrdě, protože je považovali za pokračovatele slovanské tradice. Ve druhé polovině 15. století založil několik pousteven v okolí [[Brloh]]u a [[Nová Bystřice|Nové Bystřice]] řád [[Řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly|paulánů]]. Poustevník z [[Jednota bratrská|Jednoty bratrské]] [[Matěj Kožešník ze Žatce]] se roku 1508 usadil u kostelíku sv. Vojtěcha na Lštění v Pošumaví, po 11 letech studia Bible, kazatelství a táborských traktátů pak šel kázat své radikální učení do Prahy, po propuštění z vězení roku [[1526]] pak založil na Moravě [[Sekta habrovanských|habrovanskou sektu]], která odmítala existenci duchovenstva, ale neměla dlouhého trvání. Bratrský poustevník [[Jan Zborník]], pocházející z Klatovska, se stal hlavou klatovského sboru. [41] => [42] => [[Soubor:Eremitaz.JPG|náhled|Eremitáž Svatý Václav u Čelákovic]] [43] => Po [[třicetiletá válka|třicetileté válce]] si česká šlechta oblíbila zakládání umělých pousteven, eremitáží, zahradních meditačních, ale i odpočinkových a zábavních altánků, jaké se v Itálii stavěly již od počátku 16. století. Za první českou stavbu tohoto typu je považován [[Valdštejn]]ův [[Libosad]] u [[Jičín]]a. [44] => [45] => [[Soubor:Poustevník na hradě Sloup.JPG|náhled|vlevo|Sloupský poustevník Samuel Görner, výrobce brýlí a optických čoček z 18. století, je zpodoben s dalekohledem]] [46] => Emauzský opat [[Benedikt Pennalosa]] se zasloužil o vznik tzv. poustevnických hor například na [[Bezděz (Ralská pahorkatina)|Bezdězu]] a [[Sloup v Čechách|Sloupu]]. Hrabě [[Ferdinand Hroznata Kokořovec z Kokořova]] nechal ve skále [[Sloup (skalní hrad)|hradu Sloup]] vytesat kapli s [[Ambit|ambitem]] a dalšími prostorami prostor a živil skupinu poustevníků, kteří připravovali pro veřejnost mše a pobožnosti, jichž se pak účastnil i sám šlechtický patron. Prvním poustevníkem na Sloupu byl od roku 1690 bratr Konstantin, druhým jeho bratr Václav, roku 1719 se zde usadil Jakub Borovanský, jehož spolupoustevníkem byl Antonín František Höltzl, [47] => truhlář z Arnultovic – ve svém dřevěném domku měli oddělené pokoje i vchody. Roku 1735 se usídlil na Sloupu poustevník [[Samuel Görner]], výrobce optických čoček, brýlí a zápalných zrcadel. Roku 1827 nechal Karel Kinský do opuštěného komplexu umístit dřevěné figuríny poustevníků. [48] => [49] => [[Soubor:Betlém u Kuksu - Onufrius, 2023-08, obr02.jpg|náhled|[[Matyáš Bernard Braun]]: Poustevník [[Onufrius]], Betlém u Kuksu]] [50] => Největším mecenášem poustevnictví byl hrabě [[František Antonín Špork]] (1662–1738). Nechal postavit řadu filozofických pavilonů i pousteven a podporoval i vědy a umění. Například v panství [[Malešov]] na vrchu [[Vysoká (Hornosázavská pahorkatina)|Vysoká]] na [[Okres Kutná Hora|Kutnohorsku]] nechal v letech 1695–1697 zřídit [[Letohrádek Belveder s kaplí sv. Jana Křtitele na Vysoké|letohrádek Belveder s kaplí sv. Jana Křtitele]] a poustevnou a založil fundaci pro tři poustevníky, roku 1699 ji ustanovil za věcné břemeno malšického panství. Řadu pousteven založil v okolí [[Lysá nad Labem|Lysé nad Labem]]. Eremitáž sv. Františka Serafinského, založená roku 1701, byla součástí velkolepého komplexu v [[Kuks]]u, prvním deputátním poustevníkem se zde stal se stal Kristián Košner. Další eremitáže založil Špork v nově zakoupeném panství Nový les poblíž Kuksu. V téže době zpracovával na týchž místech poustevnickou tematiku sochař [[Matyáš Bernard Braun]]. [51] => [52] => Poustevníky se stávali také mniši zejména z řad [[Řád svatého Benedikta|benediktinských]], [[Řád menších bratří kapucínů|kapucínských]] a [[Řád menších bratří|františkánských]] [[terciář]]ů, ale i [[Řád augustiniánů|augustiniánů]] či [[Řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly|paulánů]], kteří měli potřebu oprostit se od klášterní komunity. Mnozí poustevníci však nežili právě ctnostným životem a měli problémy s církevní hierarchií či s lidmi. Roku 1732 prosadil pražský arcibiskup [[Ferdinand hrabě Khünburg]] sjednocení dosud na církevní struktuře nezávislých poustevníků žijících po Čechách do jediného bratrstva, které dostalo řeholi dle stanov papeže [[Benedikt XIII.|Benedikta XIII]]. Takto vzniklé bratrstvo [[Ivanité|ivanitů]] pečovalo o poutní místa i kaple a jeho členové pracovali i jako kostelníci, zvoníci a hrobaři. Protože však problémy s poustevníky přetrvávaly a nepodařilo se ani vymýtit neorganizované poustevnictví, [[Marie Terezie]] zakázala bratrstvu přijímat nové členy a roku 1782 patent [[Josef II.|Josefa II.]] bratrstvo zrušil a poustevnický život zakázal.Tomáš Vučka: [http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=1506 Svatý Ivan - první český zálesák?], Katolický týdeník, příloha Perspektivy č. 6/2005 [53] => [54] => V období [[romantismus|romantismu]], jemuž byl motiv úniku do přírody vlastní, byli poustevníci oblíbeným motivem literárních a divadelních děl. U [[Karel Hynek Mácha|Karla Hynka Máchy]] se objevuje motiv dobrovolného poustevníka (Poutník, Poustevník a Svatý Ivan), u [[Karel Jaromír Erben|Karla Jaromíra Erbena]] kajícího vraha ([[Záhořovo lože]]). [55] => [56] => Ještě v 19. století, ovšem už jako anachronismus, žilo na různých místech minimálně 5 poustevníků. Poslední z nich, Václav Winkler v Brné u Ústí nad Labem, zemřel v lednu 1889.{{Citace monografie|příjmení=Svátek|jméno=Josef|příjmení2=|jméno2=|titul=Poustevníci v Čechách, in: Obrazy z kulturních dějin českých, díl 1.|vydání=|vydavatel=J. Otto|místo=Praha|rok=1891|počet stran=|strany=s. 299|isbn=}} Dožil se více než devadesáti let a živil se mj. prodejem lesních plodin. [57] => [58] => Ve 20. století žil určitou formou poustevnického života malíř [[Václav Matoušek]] známý jako ''Fialový poustevník'' pod hradem [[Týřov]], žák [[Alfons Mucha|Alfonse Muchy]], o kterém psal také [[Ota Pavel]]. [59] => [60] => == Poustevníctví v Čechách a na Moravě v současnosti == [61] => V roce [[2008]] byly v rámci římskokatolické církve vydány ''Stanovy poustevnického života v brněnské diecézi''Biskupství brněnské: Stanovy poustevnického života v brněnské diecézi ([http://doc.biskupstvi.cz/bb/storage/dokumenty/stanovy_poustevnickeho_zivota.pdf dostupné online] {{Wayback|url=http://doc.biskupstvi.cz/bb/storage/dokumenty/stanovy_poustevnickeho_zivota.pdf |date=20170309063320 }}) na zkušební dobu pěti let. V daném období rovněž vznikla zamýšlená poustevnická kolonie ve Velkých Janovicích ve [[Římskokatolická farnost Dalečín|farnosti Dalečín]]. K roku 2023 se však již žádná instrukce ohledně poustevnického života ve sbírce dokumentů brněnského biskupství nenachází.Biskupství brněnské: Stanovy. [https://www.biskupstvi.cz/stanovy Dostupné online]. V Čechách a na Moravě žije poustevnickým způsobem života několik jednotlivců, zavázaných buď veřejným, nebo soukromým poustevnickým slibem. Do širšího povědomí se, díky rozhovoru, který poskytl publicistovi [[Aleš Palán|Aleši Palánovi]] pro jednu z jeho knih, dostal [[Řád menších bratří kapucínů|kapucínský]] [[řeholník]], bratr Anděl Homola, který se souhlasem svých řádových představených žije jako poustevník již od devadesátých let 20. století. Míst, kde žil tímto způsobem života vystřídal několik (mimo jiné žil několik let při [[Kostel svatého Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské|poutním kostele]] na [[Maková hora|Makové hoře]] u Smolotel ve středních Čechách), v době rozhovoru s Alešem Palánem pobýval na blíže nespecifikovaném místě na jižní Moravě. [62] => [63] => == Odkazy == [64] => === Poznámky === [65] => {{Poznámky}} [66] => === Reference === [67] => [68] => === Literatura === [69] => * Pavel Preiss: ''Boje s dvouhlavou saní. František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách'', Praha, 1981 [70] => * Jan Royt: ''O poustevnictví. Zrození poustevnictví na Východě a jeho rozšíření do Evropy'' In: ''Sv. Vintíř, sv. Prokop a poustevnictví v Čechách'', Muzeum Šumavy Sušice a Národní galerie v Praze, Praha, 1995 [71] => * Jiří Šubrt ed.: ''Legendy o poustevnících – vitae eremitarum'', Praha, 2002, {{ISBN|80-7298-050-5}} [72] => * Jacques Le Goff: ''Les a poušť v imaginaci středověkého Západu'', In: ''Středověká imaginace'', Praha, 1998, {{ISBN|80-7203-074-4}} [73] => [74] => === Související články === [75] => * [[Askeze]] [76] => * [[Křesťanská askeze]] [77] => * [[Mnich]] [78] => * [[Bezdomovec]] [79] => * [[Poutník]] [80] => [81] => === Externí odkazy === [82] => * {{commonscat|Hermits}} [83] => * {{Wikislovník|heslo=poustevník}} [84] => {{Autoritní data}} [85] => {{Portály|Křesťanství}} [86] => [87] => [[Kategorie:Křesťanství]] [88] => [[Kategorie:Poustevníci]] [89] => [[Kategorie:Bezdomovectví]] [] => )
good wiki

Poustevník

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Řád menších bratří kapucínů','Křesťanská askeze','Řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly','Řád svatého Benedikta','skit','archimandrita','Kodex kanonického práva','poustevna','stylita','řečtina','Soubor:Berner Nelkenmeister 001.jpg','Spirituál (duchovní)'

Archimandrita

Poustevna

Řečtina

Řečtina je jazyk, který patří mezi indoevropské jazyky a je oficiálním jazykem Řecka a Kypru.

Skit

Stylita