Array ( [0] => 15485582 [id] => 15485582 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Próza [uri] => Próza [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Próza''' (prosa), výraz pochází z [[Latina|latinského]] výrazu ''prósa orátio'' – tj. [[řeč]] hovořící přímo, nerýmovaně, próza je tedy každý psaný [[text]] nepsaný ve [[verš]]ích. Jde tedy o běžnou, přirozenou formou psaného textu na rozdíl od „vázané řeči“ čili [[poezie]]. Odtud také pojem '''prozaický''' v [[Přenesený význam|přeneseném smyslu]], tedy zhruba „protiklad vznešeného“. S nástupem [[Volný verš|volného verše]] v poezii se hranice mezi pojmy poezie a próza ovšem setřely, americký básník [[Thomas Stearns Eliot|T. S. Eliot]] to komentoval slovy „rozdíl mezi veršem a prózou je jasný, rozdíl mezi poezií a prózou je nejasný“. Třetí samostatnou kategorií vedle poezie a prózy je [[drama]].{{Citace elektronického periodika [1] => | titul = Próza [2] => | periodikum = leporelo.info [3] => | url = https://leporelo.info/proza [4] => | datum přístupu = 2021-09-21 [5] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20210921115748/https://leporelo.info/proza [6] => | datum archivace = 2021-09-21 [7] => }} [8] => [9] => Próza se dělí na dvě hlavní skupiny, prózu uměleckou a prózu vědeckou. V běžné řeči, zejména v češtině, se však postupem doby pojem próza stal označením hlavně prózy umělecké (v jiných jazycích tomu tak nutně není), tedy synonymem [[beletrie]] (i tento pojem však v češtině měnil v čase význam, původně zahrnoval i poezii). Hlavními žánry umělecké prózy v moderní éře jsou [[román]] a [[povídka]], vedlejšími žánry pak [[Novela (literatura)|novela]], [[fejeton]] a [[esej]]. V minulosti to byly spíše žánry [[Legenda|legendy]], [[Mýtus|mýtu]] či [[Pohádka|pohádky]]. [10] => [11] => Význam umělecké prózy se zvýšil v době [[Preromantismus|preromantismu]] a [[osvícenství]]. V 19. století se stala rovnocennou poezii a od konce tohoto století je nejrozšířenějším druhem textů. [12] => [13] => Píšeme-li prózu, řídíme se při sestavování [[věta (lingvistika)|vět]] logikou a [[Gramatika|gramatickými]] pravidly, text se člení do [[Odstavec|odstavců]], slova, která k sobě významově patří, se neoddělují pauzou apod. Ve [[zvuk]]ové podobě mají věty přirozenou [[Intonace (lingvistika)|intonaci]] (např. v oznamovacích větách mluvčí v závěru klesá hlasem) a [[přízvuk]]y netvoří pravidelné rytmy. [14] => [15] => == Vývoj == [16] => V počátcích [[Literatura|literatury]] byl text psaný prózou spíše výjimečný a zpravidla se jednalo o odborná (náboženská, historická) nebo vzdělávací [[Literární dílo|díla]]. [17] => [18] => Po vynálezu [[knihtisk]]u ([[1445]]) a nástupu [[renesance (historická epocha)|renesance]] si literatura (resp. autoři) začala klást za cíl oslovit širší čtenářské [[publikum]]. To samozřejmě předpokládalo, že knihy bude číst i méně vzdělaná část [[populace]] než tomu bylo do té doby, proto byla do prózy převáděna starší veršovaná díla – především [[epos]]y a [[rytířský román|rytířské romány]]. Období [[renesance]] lze tedy označit jako období začátku rozvoje prózy, to však neznamená, že by se próza stala převažující literaturou, naopak byla považována za nižší literární útvar (poměr próza k poezii bývá udáván zhruba jako 2 : 9, toto číslo nelze brát nijak vážně, protože neexistuje žádná statistika vydaných děl, jedná se pouze o [[odhad]]). [19] => [20] => Tento poměr se vyrovnal zhruba v [[18. století]] a od [[19. století]] je většina děl vydávána v próze. O současné době lze tvrdit, že poezie je prózou stále více zatlačována do ústraní a převaha prózy se zvyšuje. [21] => [22] => == Stavba prozaických děl == [23] => Je samozřejmě velmi těžké hovořit o nějaké obecné stavbě u takto širokého tématu, pokud se zde hovoří o stavbě myslí se tím, že dochází k zanedbání tak specifických prozaických textů jako jsou např. [[zákon]]y, dále tento popis neplatí u [[umělec]]kých zvláštností jako je např. [[nový román]]. Zcela všeobecně lze říci pouze, že stavba prózy vychází z [[námět]]u, který nemá s literaturou vůbec nic společného a je [[důvod]]em k napsání díla, [[Motivace|motivací]] by měla být mj. i touha něco sdělit, ale v próze se často objevuje fakt, že motivací jsou pouze [[peníze]], to se netýká pouze [[Literární žánr|žánrů]] typu [[červená knihovna]], ale i klasiků (např. [[Honoré de Balzac]]). [24] => [25] => Základem díla je příběh – tzv. [[fabule]], což jsou události spojené dohromady určitou dějovou posloupností – tzv. [[syžet]]. Příběh může být přerušován vedlejšími, někdy i zcela nesouvisejícími příhodami, s vlastním syžetem. Dobrým příkladem těchto vložených příhod je [[Jaroslav Hašek]], kdy [[Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války|Švejk]] vypravuje nějaké příhody, které na hlavní děj nemají žádný vliv. [26] => [27] => Často se hovoří o [[autor]]ově [[Literární styl|stylu]], což je vlastně souhrn prostředků, kterými je dílo psáno – např. charakteristika, popis, používání několikanásobných [[Větné členy|větných členů]], zvláštní [[větná stavba]], atp. [28] => [29] => == Dělení == [30] => Díky rozsáhlosti tohoto pojmu je samozřejmě nutné prózu nějak rozdělit. Za základní lze považovat dělení na prózu: [31] => # [[Umělec]]kou – tím se rozumí text, který je psán nerýmovanou (resp. neveršovanou) formou – tzv. „řečí všedního dne“. Samozřejmě je různě umělecky ztvárňována jednak volbou vhodných slov, používáním [[Spisovný jazyk|spisovného jazyka]] (neplatí vždy), zvláštní stavbou věty, tím samozřejmě dochází k určité [[Rytmizace|rytmizaci]], která může přejít do [[volný verš|volného verše]]. [32] => # [[Vědec]]kou – touto prózou se rozumí specifické druhy literatury, jako jsou vědecká pojednání, návody, publikování nějakého výzkumu [33] => # Rétorickou – či též řečnickou; politické projevy, soudní řeči, slavnostní projevy, kázání [34] => # Dokumentární – úřední listiny, zákony, korespondence [35] => # Publicistickou – žurnalistické články, komentáře, popularizační knihy [36] => [37] => Uměleckou prózu lze dělit z mnoha hledisek, nejčastěji jsou používána: [38] => [39] => [40] => === Dělení podle forem === [41] => * [[román]] [42] => ** Počátky románu je vzhledem k rozdílným vymezením žánru možné hledat v různých dobách, přičemž existují dva základní názory na věc. První z nich říká, že román vznikl ve starověku, s prapůvodem ve [[Staroegyptské písemnictví|staroegyptském písemnictví]] a prvním větším rozkvětem v řeckém [[Helénismus|helénismu]], podle druhého vymezení je román původně [[Raný novověk|raněnovověký]] [[Měšťanstvo|měšťanský]] žánr.{{Citace periodika [43] => | příjmení = Pospíšil [44] => | jméno = Ivo [45] => | titul = Hrabákovo Čtení o románu a souvislosti románové teorie [46] => | periodikum = Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. X, Řada literárněvědné slavistiky [47] => | ročník = 6 [48] => | strany = 111 [49] => | issn = 1212-1509 [50] => | url = https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/103315/X_SlavicaLitteraria_06-2003-1_12.pdf [51] => | rok = 2003 [52] => }} Ve [[Literatura starověkého Řecka|starověké řecké literatuře]] vznikala díla románového charakteru od 4. století př. Kr., z většiny z nich však do moderní doby přežily pouze názvy. Nejstarším z dochovaných textů je [[Charitón]]ův román ''O věrné lásce Chairea a Kallirhoy'' z 1. století.{{Citace monografie [53] => | příjmení = Pavel [54] => | jméno = Thomas G [55] => | titul = The Lives of the Novel [56] => | vydavatel = Princeton University Press [57] => | místo = Princeton [58] => | počet stran = 360 [59] => | strany = 23 [60] => | isbn = 978-0-691-16578-3 [61] => | rok = 2015 [62] => }} Z románů [[Starověká římská literatura|starověké římské literatury]] zůstaly zachovány fragmenty [[Petronius|Petroniova]] románu ''[[Satirikon]]'' z 1. století a [[Apuleius|Apuleiův]] román ''[[Zlatý osel]]'' z 2. století. Koncem středověku získal v evropské kultuře vliv [[rytířský román]], ten byl ovšem nejprve veršovaný, až později prozaický. V reakci na něj se rozvíjel [[burleskní román]] ([[François Rabelais|Rabelaisův]] ''[[Gargantua a Pantagruel]]'') a [[pikareskní román]].{{Citace monografie [63] => | příjmení = Mocná [64] => | jméno = Dagmar [65] => | příjmení2 = Peterka [66] => | jméno2 = Josef [67] => | titul = Encyklopedie literárních žánrů [68] => | url = https://books.google.cz/books?id=pJ-GQgAACAAJ&dq=Encyklopedie+liter%C3%A1rn%C3%ADch+%C5%BE%C3%A1nr%C5%AF&hl=cs&sa=X&redir_esc=y [69] => | vydavatel = Paseka [70] => | počet stran = 699 [71] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [72] => | jazyk = cs [73] => }} Užší chápání uznává jako román pouze moderní román. Za první moderní román bývá označován ''[[Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha]]'' [[Miguel de Cervantes y Saavedra|Miguela de Cervantese y Saavedry]], nebo ''[[Robinson Crusoe|Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoa, námořníka z Yorku]]'' [[Daniel Defoe|Daniela Defoea]].Pavel (2015), s. 1. Útvary připomínající román byly v historii psány i mimo evropskou kulturu, v Japonsku, Číně nebo Indii.Pospíšil (2003), s. 111–112. Jako první román v historii (popřípadě první [[Realismus (literatura)|realistický]] román) bývá někdy uváděn ''[[Příběh prince Gendžiho]]'' napsaný japonskou dvorní dámou [[Murasaki Šikibu]] v roce [[1007]] a vypravující příběh císařova levobočka a jeho hledání životní lásky.{{Citace sborníku [74] => | příjmení = Suzuki [75] => | jméno = Tomi [76] => | titul = The Tale of Genji, National Literature, Language, and Modernism [77] => | příjmení sestavitele = Shirane [78] => | jméno sestavitele = Haruo [79] => | sborník = Envisioning the Tale of Genji: Media, Gender, and Cultural Production [80] => | vydavatel = Columbia University Press [81] => | místo = New York [82] => | strany = 262 [83] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [84] => | rok vydání = 2008 [85] => | počet stran = 400 [86] => }} [87] => * [[Novela (literatura)|novela]] [88] => ** Kratší, sevřenější vyprávěcí útvar, bez odboček a esejistických pasáží. Přes kořeny ve starší (antické i mimoevropské) tradici je za zakladatele žánru i označení pokládán [[Itálie|italský]] [[Renesance|renesanční]] spisovatel [[Giovanni Boccaccio]], autor sbírky sta novel nazvané ''[[Dekameron]]''. Toto dílo bylo mimořádně vlivné a významné, a termín i forma se proto brzy rozšířily (dalším významným renesančním dílem je sbírka [[Příkladné novely|''Příkladných novel'']] [[Miguel Cervantes|Miguela Cervantese]] či ''[[Canterburské povídky]]'' [[Geoffrey Chaucer|Geoffreyho Chaucera]]). Po skončení renesance nastal v žánru výrazný útlum. Novela se do centra dění znovu dostává v [[Preromantismus|preromantismu]] ([[François René de Chateaubriand|Chateaubriandova]] ''[[Atala (novela)|Atala]]''), [[Romantismus|romantismu]] ([[Alexandr Sergejevič Puškin|Puškinova]] ''[[Kapitánská dcerka]]'') i [[Realismus (literatura)|realismu]] ([[Guy de Maupassant|Maupassantův]] ''[[Miláček (kniha)|Miláček]]''). [89] => * [[povídka]] [90] => ** Je kratší než román i novela, zachycuje obvykle jeden vybraný moment života, nikoli delší komplexní příběh. Žánr povídky ve své moderní podobě vznikl až v 19. století. Tehdy byl nejvíce oblíben v americkém prostředí, které umělo více ocenit stručnost a přímočarost. V USA se žánru věnovali autoři jako [[Nathaniel Hawthorne]], [[Edgar Allan Poe]], ve 20. století pak [[Mark Twain]], [[Francis Scott Fitzgerald]]. V evropské literatuře stála povídka dlouho ve stínu románu. Ranými povídkáři se v Rusku stali [[Alexandr Sergejevič Puškin]], [[Nikolaj Vasiljevič Gogol]], po nich pak [[Anton Pavlovič Čechov]] a [[Ivan Bunin]]. Ve Francii patří k velkým jménům [[Prosper Mérimée]] a [[Guy de Maupassant]]. [91] => * [[fejeton]] [92] => ** Žánr na rozhraní žurnalistiky a literatury. Jde o krátké zamyšlení, povětšinou psané v lehkém, někdy až humoristickém stylu. Častými nástroji jsou [[Hyperbola (literatura)|nadsázka]], [[ironie]], [[sarkasmus]]. Autor je hodně subjektivní, mluví za sebe, často vypráví své osobní zážitky. Fejetony píší novináři (obvykle ti zkušenější, v Česku se specialistou stal [[Rudolf Křesťan]]), profesionální spisovatelé (v Česku [[Jan Neruda]], [[Karel Čapek]], [[Jaroslav Hašek]], [[Karel Poláček]] či [[Ludvík Vaculík]], ve světě [[Victor Hugo]], [[Heinrich Heine]] nebo [[Gotthold Ephraim Lessing]]) nebo jsou o pokus o fejeton požádáni různí známí lidé. Takové pokusy ovšem někdy končí nerespektováním pravidel žánru a poklesem ke komentáři, glose či poznámce, čili žánrům čistě publicistickým, které již nespadají do umělecké prózy, ale do prózy publicistické. [93] => * [[romaneto]] [94] => ** Pojem vymyslel Jan Neruda, aby pojmenoval krátké prózy [[Jakub Arbes|Jakuba Arbese]]. Jde v zásadě o novely, typické jsou pro ně ovšem dramatický děj a fantastické motivy. V zahraničí se obvykle užívá pojem „povídky s tajemstvím“. Arbesovy texty se od novel odlišovaly i úvahovými pasážemi, proto Neruda zvolil novotvar. Prvním romanetem byl Arbesův ''[[Ďábel na skřipci]]'' uveřejněný poprvé v časopise [[Květy (časopis)|Květy]] roku 1865. Mezi válkami psal v tomto stylu [[Ladislav Klíma]] (''[[Utrpení knížete Sternenhocha]]''). [95] => * [[esej]] [96] => ** Pojem do literatury a filozofie zavedl [[Michel de Montaigne]], aby pojmenoval úvahu, která hledá nějaký nový, neotřelý pohled, často až riskantním způsobem (proto pojem esej, který by se dal přeložit jako „pokus“).{{Citace elektronického periodika [97] => | příjmení = Jamek [98] => | jméno = Václav [99] => | titul = Esej neboli zkoušení [100] => | periodikum = www.advojka.cz [101] => | url = http://www.advojka.cz/archiv/2017/6/esej-neboli-zkouseni [102] => | datum přístupu = 2021-09-21 [103] => }} Očekává se rovněž, že autor takový myšlenkový pokus vyvede ve vysoké jazykové a stylistické kvalitě. Téma je často společenské. Autoři do žánru přicházejí z různých zdrojů, často jde o filozofy, spisovatele nebo vědce, avšak u filozofů se očekává, že nepůjde o klasickou filozofickou stať, a stejně tak by vědec neměl předvést vědecký článek, a to ani popularizační. Prostředky by měly být literárnější, téma oslovující širší publikum a myšlenky v nějakém smyslu odvážné. Tyto Montaignovy nároky ovšem splňoval v historii málokdo, proto se esej stal časem synonymem jakékoli [[Úvaha|úvahy]], zvláště v anglosaském prostředí. [104] => * [[pohádka]] [105] => ** Původně útvar [[Lidová slovesnost|lidové slovesnosti]], který byl v interakci s nejstarší literární tradicí – je prokázáno, že evropské pohádky mají zdroj kupříkladu ve sbírce staroindických bajek ''[[Pančatantra]]'' (zhruba z doby 300 př. n. l.) nebo dokonce již v ''[[Epos o Gilgamešovi|Eposu o Gilgamešovi]]'', tedy jedné z nejstarších literárních památek vůbec. Lidová slovesnost motivy ze starých textů uchovávala a postupně upravovala. Pohádka jako literární žánr vzniká s průkopnickým dílem [[Charles Perrault|Charlese Perraulta]] ''Pohádky matky Husy.''{{Citace periodika [106] => | příjmení = Freudmann [107] => | jméno = Felix R. [108] => | titul = Realism and Magic in Perrault's Fairy Tales [109] => | periodikum = L'Esprit Créateur [110] => | datum vydání = 1963 [111] => | ročník = 3 [112] => | číslo = 3 [113] => | strany = 116–122 [114] => | issn = 0014-0767 [115] => | url = https://www.jstor.org/stable/26276958 [116] => | datum přístupu = 2021-09-22 [117] => }} Tato sbírka lidových evropských pohádek vyšla roku 1696. Krátce na to byla zkompilována sbírka arabských pohádek ''[[Tisíc a jedna noc]].''{{Citace periodika [118] => | příjmení = Borges [119] => | jméno = Jorge Luis [120] => | příjmení2 = Weinberger [121] => | jméno2 = Eliot [122] => | titul = The Thousand and One Nights [123] => | periodikum = The Georgia Review [124] => | datum vydání = 1984 [125] => | ročník = 38 [126] => | číslo = 3 [127] => | strany = 564–574 [128] => | issn = 0016-8386 [129] => | url = https://www.jstor.org/stable/41398722 [130] => | datum přístupu = 2021-09-22 [131] => }} Nová vlna zájmu o žánr přišla v 19. století s [[Romantismus (literatura)|romantismem]], zásadní roli zde sehráli [[bratři Grimmové]].{{Citace periodika [132] => | příjmení = Michaelis-Jena [133] => | jméno = Ruth [134] => | titul = Oral Tradition and the Brothers Grimm [135] => | periodikum = Folklore [136] => | datum vydání = 1971 [137] => | ročník = 82 [138] => | číslo = 4 [139] => | strany = 265–275 [140] => | issn = 0015-587X [141] => | url = https://www.jstor.org/stable/1260545 [142] => | datum přístupu = 2021-09-22 [143] => }} Posléze se někteří autoři rozhodli, že použijí žánrová pravidla útvaru a dodají nový, autorský obsah. Průlomovým se v tomto smyslu stalo dílo [[Hans Christian Andersen|Hanse Christiana Andersena]].{{Citace periodika [144] => | příjmení = de Mylius [145] => | jméno = Johan [146] => | titul = "Our time is the time of the fairy tale": Hans Christian Andersen between Traditional Craft and Literary Modernism [147] => | periodikum = Marvels & Tales [148] => | datum vydání = 2006 [149] => | ročník = 20 [150] => | číslo = 2 [151] => | strany = 166–178 [152] => | issn = 1521-4281 [153] => | url = https://www.jstor.org/stable/41388793 [154] => | datum přístupu = 2021-09-22 [155] => }} Jeho úspěch otevřel cestu dalším autorům jako byly [[Carlo Collodi]] (''[[Pinocchiova dobrodružství]]''), [[Lewis Carroll]] (''[[Alenka v říši divů]]''), [[Alan Alexander Milne]] (''[[Medvídek Pú]]''), [[Antoine de Saint-Exupéry]] (''[[Malý princ]]''). Tito autoři využily fantasknost klasické pohádky a rozvinuly ji. Později si autoři začali se žánrem pohrávat různými způsoby, často přidávali humor, ba [[Parodie|parodičnost]] (například [[Karel Čapek]] a jeho ''[[Devatero pohádek]]''). [156] => * [[báje]] a [[mýtus]] [157] => ** Prastarý žánr, který získal psanou formu již ve starých eposech stojících na počátku literární tradice (v Evropě zejména [[Homér]]ova ''[[Ilias]]'' a ''[[Odysseia]]''). Později začal být vnímán jako archaický a motivy se spíš rozpouštěly v lidových pohádkách. Zájem o mýtus obnovili romantici 19. století, ve 20. století velký zájem teoretický projevila psychologie ([[Carl Gustav Jung]], [[Bruno Bettelheim]]), [[lingvistika]] ([[Vladimir Jakovlevič Propp]]) a [[religionistika]] ([[Mircea Eliade]]). Někteří autoři počátku 20. století se ovšem rozhodli žánr obnovit a začít psát mýty nové – k průkopníkům patřili zejména [[John Ronald Reuel Tolkien]] (''[[Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky|Hobit]]'', ''[[Pán prstenů]]'') a [[Clive Staples Lewis]] (''[[Letopisy Narnie]]''). Pro odlišení od žánru pohádky, od mýtů klasických a také od [[Science fiction|sci-fi]] se jejich stylu začalo říkat [[fantasy]]. Na konci 20. století se zvedl o „nové mýty“ velký zájem, čehož využily autoři jako [[Joanne Rowlingová]] (''[[Harry Potter]]''), [[George R. R. Martin]] (''[[Píseň ledu a ohně]]'') nebo [[Andrzej Sapkowski]] (''[[Zaklínač]]''). [158] => [159] => === Podle literárních stylů === [160] => Další populární dělení se vztahu k literárnímu stylu jakým je dané dílo napsáno, zde lze rozlišovat např. styly: [161] => [162] => * [[Renesanční literatura|humanismus]] [163] => * [[manýrismus]] [164] => * [[Barokní literatura|baroko]] [165] => * [[Klasicismus (literatura)|klasicismus]] [166] => * [[Literatura osvícenství|osvícenství]] [167] => * [[preromantismus]] [168] => * [[Romantismus (literatura)|romantismus]] [169] => * [[Realismus (literatura)|realismus]] [170] => * [[Naturalismus (literatura)|naturalismus]] [171] => * [[Modernismus (literatura)|modernismus]] [172] => * [[parnasismus]] [173] => * [[Impresionismus (literatura)|impresionismus]] [174] => * [[Dekadence (literatura)|dekadence]] [175] => * [[Expresionismus (literatura)|expresionismus]] [176] => * [[surrealismus]] [177] => * [[existencialismus]] [178] => * [[magický realismus]] [179] => * [[Postmodernismus (literatura)|postmodernismus]] [180] => [181] => === Podle žánrů === [182] => {{Podrobně|Žánrová literatura}} [183] => Vedle prózy hlavního proudu ([[mainstream]]u), existuje i tzv. [[Žánrová literatura|žánrová próza]], v níž autor neklade takový důraz na uměleckost vyjádření, autorskou autenticitu či originalitu formy, ale snaží se naopak dodržet pravidla některého z tradičních žánrů, a to povětšinou populárních. K hlavním větvím žánrové literatury patří především [[Detektivní román|detektivka]] a krimi, [[Literatura pro děti a mládež|literatura pro děti]], [[Science fiction|sci-fi]] a [[fantasy]], [[horor]] a [[thriller]], [[humoristická literatura]], [[western]], [[dobrodružná literatura]], [[červená knihovna]], někdy je k žánrové literatuře počítán i [[komiks]], který stojí na rozhraní výtvarného umění. Žánry se pak často štěpí na podžánry (jako gotický horor, noir, historická detektivka, [[Antiutopie|dystopická]] sci-fi, [[Superhrdina|superhrdinský]] komiks, právnický thriller, špionská nebo válečná dobrodružná literatura, literatura pro dospívající, [[parodie]] apod.) a fúzují (dětská fantasy, humoristická sci-fi apod.). Za okrajovější žánrovou literaturu lze označit i literární [[Pornografie|pornografii]]. Hraničním jevem je také [[literatura faktu]]. Některé žánry se omezují jen na určité kulturní okruhy, například v anglosaském světě je populární tzv. motivační literatura, neboli „inspirational fiction“ (např. ''[[Slepičí polévka pro duši]]''). Je zcela pravidelným zjevem, že i díla vysoké literatury si postupy žánrové literatury vypůjčují a ozvláštňují je, v literární [[Postmodernismus (literatura)|postmoderně]] se pak takový postup stal takřka programovým – ''[[Jméno růže]]'' [[Umberto Eco|Umberta Eca]] tak bylo například napsáno jako detektivka. Není neobvyklé, že některá díla, která jsou zpočátku vnímána jen jako žánrová, jsou do vysoké literatury dodatečně „vyzvednuta“ kritickou reflexí (např. [[Jaroslav Hašek|Haškovy]] ''[[Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války]]'' nebo [[François Rabelais|Rabelaisův]] ''[[Gargantua a Pantagruel]]''). Ke klasikům patří v detektivce [[Arthur Conan Doyle]] ([[Sherlock Holmes]]), [[Agatha Christie]] či [[Georges Simenon|George Simenon]] ([[komisař Maigret]]), v literatuře pro děti [[Astrid Lindgrenová]] (''[[Děti z Bullerbynu]]'', ''[[Pipi Dlouhá punčocha]]''), ve sci-fi [[Jules Verne]], [[Herbert George Wells|H. G. Wells]], [[Arthur Charles Clarke|Arthur C. Clarke]], v dobrodružné literatuře [[Robert Louis Stevenson]] nebo [[Herman Melville]], v hororu a thrilleru [[Bram Stoker]] nebo [[Stephen King]], v komiksu [[Stan Lee]], v humoristické literatuře [[Oscar Wilde]] nebo [[Jerome Klapka Jerome|Jerome K. Jerome]]. Své klasiky mají i jednotlivé podžánry – špionská dobrodružná literatura [[Ian Fleming|Iana Fleminga]] či [[John le Carré|Johna le Carré]], humoristická sci-fi [[Douglas Adams|Douglase Adamse]] (''[[Stopařův průvodce po Galaxii]]'') a [[Terry Pratchett|Terryho Pratchetta]] (''[[Zeměplocha]]''), noirová detektivka [[Raymond Chandler|Raymonda Chandlera]] nebo [[Jo Nesbø|Jo Nesboa]] (tzv. scandinoir), dystopický komiks [[Alan Moore|Alana Moora]] (''[[V jako Vendeta]]'') atp. [184] => [185] => [186] => == Odkazy == [187] => [188] => === Reference === [189] => [190] => [191] => === Související články === [192] => * [[poezie]] [193] => [194] => === Externí odkazy === [195] => * {{Commonscat}} [196] => * {{Wikicitáty|téma=Próza}} [197] => * {{Wikislovník|heslo=próza}} [198] => * {{NK ČR|2=próza|věc=ano}} [199] => [200] => {{Autoritní data}} [201] => [202] => {{Portály|Literatura}} [203] => [204] => [[Kategorie:Literární pojmy|Próza]] [205] => [[Kategorie:Literární žánry]] [] => )
good wiki

Próza

Próza (prosa), výraz pochází z latinského výrazu prósa orátio - tj. řeč hovořící přímo, nerýmovaně, próza je tedy každý psaný text nepsaný ve verších.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Realismus (literatura)','Jaroslav Hašek','François Rabelais','Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války','esej','poezie','Romantismus (literatura)','rytířský román','Guy de Maupassant','Science fiction','fantasy','povídka'

Esej

Fantasy

Poezie

Povídka

Povídka je žánr krátké prózy, který často obsahuje jednoduchý a strukturovaný děj.