Array ( [0] => 15552497 [id] => 15552497 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Psychometrika [uri] => Psychometrika [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Psychometrika''' (občas též ''psychometrie'') je pomocným vědním oborem [[psychologie]], zabývajícím se [[měření]]m [[Psychický jev|psychických jevů]], jako jsou například [[osobnost]]ní charakteristiky, [[postoj]]e, [[schopnost]]i, [[znalost]]i, posuzování normality a trvání či proměnlivost těchto jevů, stejně jako jejich vzájemnými vztahy. Zaměřuje se jak na teoretické otázky měření v psychologii, tak na přímý vývoj, adaptaci, úpravy a hodnocení [[Psychologický test|psychologických testů]]. Využívá poznatky více vědních oborů, zejména [[psychologie osobnosti]], [[Psychodiagnostika|psychodiagnostiky]], [[psychologická metodologie|psychologické metodologie]] a [[matematická statistika|matematické statistiky]]. [1] => [2] => == Metody a cíle psychometriky == [3] => Psychometrika se zabývá dvěma výzkumnými úkoly: prakticky se snaží o konstrukci nových metod a prostředků měření, a na teoretické úrovni se pak snaží vylepšovat a vytvářet lepší teoretické modely a přístupy, které jsou ke konstrukci metod používány. Vzhledem ke svému charakteru používá zejména "[[kvantitativní výzkum|kvantitativní]]" měřící techniky jako testy, dotazníky apod., ale je používána i pro ověřování [[Validita (výzkum)|validity]] tzv. "[[kvalitativní výzkum|kvalitativního]]" přístupu, například k určení shody pozorovatelů ve výzkumu, podpoře psychosémantiky apod. [4] => [5] => Psychometrika je klíčová pro obory [[Psychodiagnostika|psychologické diagnostiky]], tedy oblasti [[klinická psychologie|klinické psychologie]], [[poradenství]] či oblasti [[lidské zdroje|lidských zdrojů]], kde slouží k odlišení nemocných osob od zdravých nebo k posouzení vhodnosti k některému zaměstnání. Na statistických podkladech však vyrostly celé oblasti psychologie, jako například [[diferenciální psychologie]] (součást [[psychologie osobnosti]]). Některé dosud rozšířené psychologické teorie tak byly zkonstruovány přímo s využitím psychometrických poznatků. Ve starší psychometrické literatuře proto býval odlišen "psychometrický" a "klinický" přístup - klinický byl zaměřen na konkrétní osobu s využitím libovolných dostupných dat a zaměřením se na co nejširší spektrum jevů, kdežto psychometrický přístup dbal na formalizované zkoumání [[konstrukt]]ů předem stanovených na základě teorie {{citace monografie | jméno = Tomáš | příjmení = Urbánek | odkaz na autora = | titul = Základy psychometriky | vydavatel = Masarykova univerzita | místo = Brno | rok = 2002 | počet stran = [6] => | kapitola = | strany = | isbn = 80-210-2797-5 | jazyk = }}. [7] => [8] => Základním předpokladem psychometriky je, že je možné různé psychické jevy jednoznačně kvantifikovat a [[klasifikace|klasifikovat]], a následně měřit míru jejich množství či kvality. Je samozřejmé, že celý postup je do určité míry pouze [[Relativismus|relativní]], a proto se psychometrika snaží také o určení míry této relativity či přesnosti postupu. [9] => [10] => == Historie a okolnosti vzniku == [11] => [[Soubor:Francis Galton 1850s.jpg|náhled|vpravo|Francis Galton, označovaný jako zakladatel psychometriky]]Historie psychometriky se datuje zhruba od konce [[19. století]], kdy se zájem psychologie začal obracet od společných rysů lidského vědomí a myšlení k jejich vzájemných rozdílům. "Otcem psychometriky" bývá občas nazýván britský vědec sir [[Francis Galton]], který jako první zkoumal rozdíly v lidském myšlení v rámci svých [[antropologie|antropologických]] výzkumů. Vymyslel rozsáhlejší používání dotazníků a anketních průzkumů, zabýval se studiem [[inteligence]] a je autorem pojmů jako [[korelace]] nebo [[směrodatná odchylka]] (60. léta 19. století) v rámci objevu [[regrese k průměru]], z nějž se později vyvinula [[regresní analýza]]. Tyto poznatky objevil během výzkumů dědičnosti, na jejichž základě se stal průkopníkem [[eugenika|eugeniky]], a také při srovnávání jednotlivých fyzických a psychických vlastností{{citace monografie | jméno = Hunt | příjmení = Morton | titul = Dějiny psychologie | vydavatel = Portál | místo = Praha | rok = 2000 | strany = | isbn = 80-7367-175-1 | jazyk = }}. [12] => [13] => Další dva hlavní průkopníci psychometriky prošli známou psychologickou laboratoří v [[Lipsko|Lipsku]] pod vedením [[Wilhelm Wundt|Wilhelma Wundta]] (je zajímavé, že samotný Wundt se zaměřoval spíše na hledání obecných zákonitostí). V roce 1886 publikoval [[James McKeen Cattell]] zprávu o individuálních rozdílech v reakcích elementárních funkcí [[Psychika|psychiky]] a osobnosti (například rychlost pohybů). Druhým z nich byl [[Charles Spearman]], známý zejména jako autor [[Spearmanův koeficient pořadové korelace|Spearmanova koeficientu]] nebo jako jeden ze zakladatelů [[faktorová analýza|faktorové analýzy]]. Celá první fáze vývoje oboru psychometriky však byla vázána zejména na výzkum inteligence, který ovlivnila doposud - příkladem může být [[Alfred Binet]] a dodnes používaný Stanford-Binetův [[inteligenční test]]. Naopak za příklad aplikace psychometrickým poznatků na studium osobnosti může sloužit britský psycholog [[Raymond Cattell]]. [14] => [15] => Je nutné zmínit, že psychometrika nemá nic společného s [[Paranormální psychometrie|paranormální psychometrií]], která popisuje údajnou, reálně neexistující [[dovednost]] či schopnost "číst minulost" z neživých předmětů (například dopisů) a odhalovat tak historii osob k nim se vážícím.{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://rudolfkohoutek.blog.cz/1002/psychometrika-jako-psychologicky-obor |datum přístupu=2011-02-13 |url archivu=https://web.archive.org/web/20100514151415/http://rudolfkohoutek.blog.cz/1002/psychometrika-jako-psychologicky-obor |datum archivace=2010-05-14 }}. [16] => [17] => == Oblasti využití == [18] => Jak již bylo řečeno, psychometrika byla zpočátku využívána zejména při výzkumech inteligence. Právě francouzský psycholog [[Alfréd Binet]] (spolu s různými spolupracovníky, zejména s [[Théodore Simon|Théodorem Simonem]]) sestavil počátkem [[20. století]] první [[inteligenční test]]y, dnes nejznámější ve verzi [[Stanford-Binetův test inteligence|Stanford-Binetův inteligenční test]]. Ve svých výzkumech předpokládal existenci tzv. [[G-faktoru]], jakési univerzální rozumové schopnosti (dnes se častěji uvažuje o inteligenci složené z více dílčích faktorů). Současně Binet operoval také s [[mentální věk|mentálním věkem]], který nemusel být totožný s reálným, fyzickým věkem dítěte. Rozšíření tohoto konceptu přinesl roku [[1912]] [[William Stern]], který mentální věk dítěte vydělil jeho chronologickým věkem, a získal tak [[inteligenční kvocient]] (dnes se k jeho stanovení zpravidla používá jiného postupu). I přes mnohé nedostatky, které jsou v současnosti testům inteligence vytýkány (nepřesnost měření, špatná predikce životního či školního úspěchu, nejistota ohledně toho, co testy vlastně měří a mnohých dalších) i dnes mohou sloužit svému účelu při [[psychodiagnostika|psychodiagnostice]] a jejich hodnota je také zejména v psychometrickém přínosu, který postupně vznikal při jejich vývoji. [19] => [20] => Psychometrika bývá používána kromě inteligence i k měření dovedností jako čtení, psaní, konkrétních kognitivních schopností (jako například dovednost obrazové abstrakce) a dalších. Oproti zkoumání klasické inteligence se v tomto případě psychometrická technika zaměřuje na zjištění konkrétní dovednosti či schopnosti, která může být lépe teoreticky popsaná, a její měření tak může být přesnější, efektivnější a [[validita (výzkum)|validnější]]. V poslední době se v této oblasti pomalu upouští také od přístupu v rámci [[klasická testová teorie|klasické testové teorie]] (tzv. CTT - Classical Test Theory) a využívá se spíše modernějších postupů, jako [[Teorie odpovědi na položku]] (tzv. IRT - Item Response Theory). [21] => [22] => Kromě výše uvedených "[[výkonnostní test|výkonnostních testů]]" (kde u každé samostatné odpovědi lze posoudit, zda je dobrá či špatná) se psychometrika hojně používá v rámci [[psychologie osobnosti]] v [[diferenciální psychologie|diferenciální psychologii]] k tzv. osobnostním testům. Existuje mnoho konceptů měřících osobnost na základě například [[faktorová analýza|faktorové analýzy]] či jiných postupů. Právě faktorová analýza použitá pro roztřídění a kategorizaci zájmen popisujících osobnost člověka dala vzniknout koncepci [[Big Five]], definující osobnost v pěti dimenzích: neuroticismus, extraverze, otevřenost, příjemnost, svědomitost. Dalšími koncepty, fungujícími na podobném principu, jsou například dotazníky [[MMPI]] k určení diagnózy mentálního zdraví a nemoci nebo [[MBTI]], který vychází z teorií [[Carl Gustav Jung|C. G. Junga]] a používá se hojně v kariérním [[poradenství]] a při výběru zaměstnanců. [23] => [24] => == Hlavní teoretické přístupy == [25] => V současnosti existují dva hlavní teoretické koncepty. Jako první byla ustanovena [[klasická testová teorie]] (CTT), v základních modelech poměrně nenáročná na výpočet. V 50. a 60. letech pak začaly vznikat první modely [[teorie odpovědi na položku]] (IRT), které však větší rozvoj zažily až v letech 70. a 80. v souvislosti s rozšiřováním počítačových technologií, zrychlujícími velmi složité pravděpodobnostní výpočty. Matematicky obdobné teorii IRT, ale rozdílné z hlediska teoretického přístupu, jsou potom [[Raschovy modely]] jako nejjednodušší příklad IRT. [26] => [27] => === Klasická testová teorie === [28] => {{Podrobně|Klasická testová teorie}} [29] => '''Klasická testová teorie''' vychází z běžného měření v [[přírodní vědy|přírodních vědách]]. Základní [[axiom]] vychází z toho, že naměřený skór je součet reálné hodnoty měřeného [[objekt]]u a odchylky měření. Ta může být dána chybou či nepřesností měřícího nástroje, [[intervenující proměnná|intervenujícími proměnnými]], špatným pozorováním nebo i prostou náhodou. Základními pojmy klasické testové teorie jsou proto [[Rozptyl (statistika)|rozptyl]] a [[korelace]], které jsou používány při většině výpočtů. [30] => [31] => === Teorie odpovědi na položku === [32] => {{Podrobně|Teorie odpovědi na položku}} [33] => '''Teorie odpovědi na položku''' vychází z jiného paradigmatu. Neporovnává respondenty se sebou navzájem, ale vůči kritériu. Jinými slovy udává pravděpodobnost, s jakou [[respondent]] na určité úrovni znalostí odpoví správně. Čím větší jsou jeho znalosti, tím větší je pravděpodobnost, že odpověď bude skutečně správná - a naopak. Operuje proto s pojmem ''[[latentní rys]]'' - konkrétní odpovědi (například a, b, c, d na konkrétní otázku, nebo skór 10/15 správných otázek z celého testu) jsou pak ''manifestací'' právě tohoto latentního rysu. Hlavními průkopníky tohoto přístupy byli psycholog [[Frederic M. Lord]], matematik [[Georg Rasch]] a sociolog [[Paul Felix Lazarsfeld]], který každý zvlášť prováděli své vlastní výzkumy na podobná témata. [34] => [35] => Obě metody se vzájemně doplňují, obecně však bývá IRT považována za rozšíření a vylepšení konceptu CTT{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.psychodiagnostika.cz/urbanek.pdf |datum přístupu=2011-02-13 |url archivu=https://web.archive.org/web/20070730061847/http://www.psychodiagnostika.cz/urbanek.pdf |datum archivace=2007-07-30 |nedostupné=ano }}. [36] => [37] => === Další přístupy === [38] => Mezi další přístupy k teorii měření v psychologii a příbuzných oborech lze řadit [[Teorie zobecnitelnosti|teorii zobecnitelnosti]] jako rozšíření CTT, které rozkládá chybu měření podle jejího zdroje, rozšíření IRT v opodobě [[teorie vědomostních prostorů]] a dalších [[Logaritmus|logistických]] [[Pravděpodobnost|probabilistických]] modelů či tzv. [[spojité měření]] (zobecněný Raschův model, byť historie jeho vývoje je do jisté míry odlišná), které v současné době však nedokáže uspokojivým způsobem zpracovat chybu měření. [39] => [40] => == Měření a jeho přesnost == [41] => Hlavní starostí psychometriky je zajistit přesnost měření. Ani v přírodních vědách, natož v sociálních, nelze jednoznačně říci, že něco někam patří, že něco spolu souvisí apod. Vždy je přítomna určitá míra nahodilosti a náhodnosti, vždy také existuje problém v naprosto přesném definování daného jevu. Ve [[fyzika|fyzice]] je evidentní, co vyjadřuje pojem [[rychlost]], a je snadné jej [[měření|změřit]]. Jak ale změřit například kvalitu [[vzdělání]]? Proto je v [[Společenské vědy|sociálních vědách]] nutné uvažovat vždy v mezích [[pravděpodobnost]]i a vyvíjet složité nástroje popisu jevů, stavů a jejich [[relace|relací]] a k jejich popisu bývá používáno modernějších [[Matematika|matematických]] nástrojů, jako například [[fuzzy množina|fuzzy množin]].{{citace monografie | jméno = Zdeněk | příjmení = Půlpán | titul = K problematice vágnosti v humanitních vědách | vydavatel = Akademie věd České republiky | místo = Praha | rok = 1997 | počet stran = | kapitola = | strany = | issn = 0577-3652| jazyk = }} Aby totiž bylo měření smysluplné, musí být jednoznačné a musí být možné odhadnout jeho spolehlivost - a ona jednoznačnost je dána právě použitým statistickým konceptem. Proces, který takové smysluplné měření zajišťuje, se nazývá [[standardizace]], a v jejím rámci se snaží výzkumník odhalit a kontrolovat všechny možné chyby v měření. Část z nich je prováděna kvalitativní cestou, část z nich využívá přímé statistické postupy. [42] => [43] => Dva hlavní ukazatele [[Objektivita (výzkum)|objektivity měření]] (kontrolují chyby měřícího nástroje) jsou [[reliabilita]] a [[validita (výzkum)|validita]]. [44] => [45] => * '''Reliabilita''', česky občas předkládaná jako spolehlivost, udává přesnost měření, kvalitu měřícího nástroje, lze ji také definovat jako relativní nepřítomnost chyby při měření. Za její projevy lze považovat stabilitu výsledků u respondenta během postupu času, vnitřní konzistenci v testu (tedy to, že položky, které by měly spolu souviset podle teorie, spolu [[korelace|korelují]] i u respondentů), shodu paralelních forem testu (za předpokladu, kdy má test například dvě odlišné varianty) a mnoho dalších. Reliabilita též znamená odpověď na otázku, jak přesně zkoumáme to, co chceme zkoumat. [46] => * '''Validita''' určuje shodu zaměření měřícího nástroje a účelu měření. Je tedy odpovědí na otázku, zda zkoumáme to, co jsme zkoumat chtěli. Určuje tedy shodu výsledku měření s kritériem (jiný test, přímé pozorování apod.), schopnost predikce (např. zda hodnocení u přijímacích zkoušek na vysokou školu odpovídá následnému prospěchu studenta) atd. [47] => [48] => Validita se tedy dívá od výsledku měření směrem ven, k reálnému životu, kdežto reliabilita naopak dovnitř, do konstrukce testové metody. Reliabilita je podmínkou validního výzkumu, což ale neplatí naopak. Většinu příkladů reliability a validity je možné statisticky testovat rozličnými nástroji. Kromě nich je však ještě důležitým pojmem '''objektivita''', označující chyby vztažené k pozorovateli - například jeho neschopnost správně vyhodnotit data, vzniklou [[předsudek|předsudky]] či [[efekt očekávání|efektem očekávání]]. Mezi zdroje jejího narušení patří mimo jiné i zneužití měřícího nástroje, a to záměrné i nezáměrné. V běžné praxi se udržení objektivity řeší zpravidla obecnými požadavky na [[standardizace|standardizaci]] měření, například přesnému zadání tázacích formulí při administraci testu apod. [49] => [50] => == Odkazy == [51] => === Reference === [52] => {{Překlad [53] => | jazyk = en [54] => | článek = Psychometrics [55] => | revize = 408295025 [56] => }} [57] => [58] => [59] => === Související články === [60] => * [[Faktorová analýza]] [61] => * [[Klasická testová teorie]] [62] => * [[Matematická statistika]] [63] => * [[Psychologická metodologie]] [64] => * [[Psychologický experiment]] [65] => * [[Teorie odpovědi na položku]] [66] => [67] => === Externí odkazy === [68] => * {{Commonscat}} [69] => * [http://www.testforum.cz Časopis Testforum] [70] => * {{Citace monografie [71] => | příjmení = Straka [72] => | jméno = Ondřej [73] => | titul = Jak měřit metakognici (nejen) u nadaných dětí [74] => | url = http://dx.doi.org/10.5817/cz.muni.m210-9905-2021 [75] => | vydavatel = Masaryk University Press [76] => | místo = Brno [77] => | isbn = 978-80-210-9905-0 [78] => }} [79] => [80] => {{Psychologie}} [81] => {{Autoritní data}} [82] => [83] => [[Kategorie:Psychologické disciplíny]] [84] => [[Kategorie:Matematická statistika]] [85] => [[Kategorie:Psychodiagnostika]] [86] => [[Kategorie:Psychologická metodologie]] [] => )
good wiki

Psychometrika

Psychometrika (občas též psychometrie) je pomocným vědním oborem psychologie, zabývajícím se měřením psychických jevů, jako jsou například osobnostní charakteristiky, postoje, schopnosti, znalosti, posuzování normality a trvání či proměnlivost těchto jevů, stejně jako jejich vzájemnými vztahy. Zaměřuje se jak na teoretické otázky měření v psychologii, tak na přímý vývoj, adaptaci, úpravy a hodnocení psychologických testů.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'psychologie osobnosti','korelace','validita (výzkum)','měření','diferenciální psychologie','inteligenční test','klasická testová teorie','Psychodiagnostika','poradenství','standardizace','Teorie odpovědi na položku','faktorová analýza'

Korelace

Měření

Poradenství

Psychodiagnostika

Standardizace