Array ( [0] => 15481333 [id] => 15481333 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Sémantika [uri] => Sémantika [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Sémantika''' (též '''sémaziologie''') je nauka o významu výrazů z různých strukturních úrovní [[Jazyk (lingvistika)|jazyka]] – [[morfém]]ů, [[Slovo|slov]], [[slovní spojení|slovních spojení]] a [[věta (lingvistika)|vět]], popř. i vyšších textových jednotek. Význam se často spojuje či ztotožňuje se vztahem těchto výrazů ke skutečnosti, kterou označují. Skutečností se rozumí to, co člověk poznal, tj. znalostní model té reality; o nepoznaném člověk nic neví. Slovo vzniklo z [[řečtina|řeckého]] σημαντικός, ''sémantikos'', od ''sémainó'', označuji a ''séma'', znak, znamení. Výraz (forma, syntaktická složka, jazykový konstrukt, řetězec symbolů) je nosná struktura, která umožňuje přenos, záznam (pamatování) a zpracování nesené informace – významu. [1] => [2] => Jazyky jsou neformální (přirozené a [[Umělý jazyk|umělé]], jako např. [[esperanto]] nebo [[mezislovanština]]) a umělé formální (jazyk matematiky, logiky, [[programovací jazyk]]y). U neformálních jazyků je význam k výrazu přiřazen vágně, subjektivně s emocionálním zabarvením. Tomuto přiřazení se říká [[konotace]]. Konotace se dá měřit některou z metod [[sémantický diferenciál|sémantického diferenciálu]].Osgood C. E, Suci G., Tannenbaum P.: The Measurement of Meaning. Urbana, Illinois, University of Illinois Press, 1957. U formálních jazyků je význam k výrazu přiřazen exaktně bez vágnosti, subjektivity a tak i bez emocionálního zabarvení. Tomuto přiřazení se říká (např. ve formální logice, matematice) interpretace. Sémantický diferenciál interpretace (exaktní konotace) všech jazykových konstrukcí formálního jazyka je (musí být) vždy nulový, je to ustavující podmínka umělých formálních jazyků. Křemen, J.: Modely a systémy, ACADEMIA, Praha 2007. [3] => [4] => Vztahy mezi jednotlivými výrazy se zabývá [[syntax]] (v informatice označovaná častěji ''syntaxe''), [[pragmatika]] se pak zabývá způsoby využívání znaků (v [[Ferdinand de Saussure|saussurovském]] smyslu, tj. významuplných výrazů) v komunikaci. V pojetí zakladatele sémiotiky [[Charles W. Morris|Ch. W. Morrise]] jsou syntax, sémantika a pragmatika tři části, z nichž se skládá [[lingvistika]]. Sémantika je součástí [[sémiotika|sémiotiky]], která se zabývá celými znakovými systémy. [5] => [6] => Sémantika se obvykle dělí na lexikální sémantiku (zabývá se významem konkrétních znaků – morfémů, slov a [[frazém]]ů) a strukturní sémantiku (zabývá se sémantickými typy znaků a způsoby kombinace významů). Lexikální sémantika a do jisté míry i strukturní sémantika je podstatná pro [[lexikologie|lexikologii]] a [[lexikografie|lexikografii]]. Napříč tomuto dělení může jít dělení na sémantiku teoretickou a deskriptivní (věnující se konkrétnímu popisu sémantiky určitého jazyka). [7] => [8] => Kromě oblasti lingvistiky samé je sémantika spjatá s množstvím dalších oborů, zvláště s [[Informační věda|ergonomií]], [[logika|logikou]], [[Informační věda|informatikou]] a [[programování]]m, [[Filosofie jazyka|filosofií jazyka]], [[Kognitivní věda|kognitivní vědou]], [[psychologie|psychologií]] a [[Literární věda|literární vědou]]. [9] => [10] => == Sémantika vs. pragmatika; význam jako pravdivostní podmínky vs. význam jako užití == [11] => Zatímco samostatnost [[syntax]]e jako disciplíny se v soudobém lingvistickém myšlení zpochybňuje málokdy, o potřebnost či charakter distinkce mezi sémantikou a [[pragmatika|pragmatikou]] se vedou spory. [12] => [13] => Ostré dělení sémantiky a pragmatiky prezentuje význam jako něco, čím jsou výrazy nadány nezávisle na svém užívání; v pragmatice pak má jít o praktické nakládání s takto předem ustavenými znaky. Takové pojetí významu ztělesňuje tzv. referenční sémantika, jež významem výrazu zpravidla chápe mimojazykovou entitu (např. empirický objekt či matematický objekt různé komplexnosti), jejíž spojení s tímto výrazem předpokládá. Tento pohled má v teoretické sémantice značný vliv díky úspěchům, kterých během 20. století dosáhla logická sémantika, tj. strukturní sémantika pěstovaná metodami formální logiky. (U zrodu logické sémantiky stáli [[Gottlob Frege|G. Frege]], [[Bertrand Russell|B. Russell]], [[Alfred Tarski|A. Tarski]], [[Rudolf Carnap|R. Carnap]]; její podobu pro poslední čtvrtinu 20. st. určil především [[Richard Montague|R. Montague]].) Pro logickou sémantiku (pro niž se vžil méně přesný název "formální sémantika") je typické ztotožňovat význam věty s (matematicky formalizovanými) podmínkami, za nichž je tato věta pravdivá, význam podvětných výrazů pak s jejich příspěvkem k pravdivostním podmínkám úplných vět, modelovaným právě pomocí objektů různého druhu (mj. matematických funkcí) těmto výrazům připisovaných. Pojetí významu jako pravdivostních podmínek se běžně spojuje s raným filosofickým dílem [[Ludwig Wittgenstein|L. Wittgensteina]]. (Nověji se logická sémantika se zabývá také významem vět, jimž nemá smysl přisuzovat pravdivostní hodnotu (např. otázek či rozkazů), zůstává však přitom v mezích referenční sémantiky.) Komplementární k takto rozvržené sémantice je pragmatika v koncepci jednoho z jejich zakladatelů [[Paul Grice|P. Grice]], zabývající se užitím znaků předem popsaných sémantikou. [14] => [15] => Z filosofické reflexe pojmu ''význam'' v pozdním díle [[Ludwig Wittgenstein|L. Wittgensteina]], podpořeno později nespokojeností s mezemi logické sémantiky, se zrodilo druhé zásadní pojetí významu. To význam výrazu ztotožňuje se způsobem jeho užití nebo jej alespoň považuje za tímto způsobem užití determinovaný. "Způsob užití výrazu" bývá chápán jednak empiricky (význam je dán tím, jak výraz ''je'' užíván), jednak normativně (význam je dán tím, jak výraz ''má být'' užíván; ať už je zdroj této závaznosti jakýkoli). Je-li již sám význam výrazu chápán v souvislosti s jeho užitím, hranice mezi sémantikou a pragmatikou se v principu relativizuje. Bývá pak případně obhajována (buď jako reálná, nebo jako užitečný teoretický konstrukt) rozlišováním toho, co je na užití výrazu více nebo naopak méně invariantní, co z užité věty plyne závazně (sémantické [[vyplývání]], např. "na schodech sedí kočka" ⇒ "na schodech sedí zvíře") a co je úsudkem pouze "přednastaveným" (''default''), zrušitelným (pragmatická [[implikatura]], např. "na schodech sedí kočka" ⇒ "nesedí tam dvě kočky"). V kontrastu s dlouho zavedenou logickou sémantikou stojí teorie "významu jako užití" spíše na počátku své formalizace (např. v podobě [[Teorie her|herně-teoretické]] sémantiky). [16] => [17] => == Mentalistické pojetí významu a kognitivní sémantika == [18] => Oproti teorii významu jako pravdivostních podmínek a teorii významu jako užití, které chápou význam jako intersubjektivní fenomén (jehož intersubjektivita podmiňuje samu možnost komunikace), mentalistické pojetí spojuje či ztotožňuje významy jazykových výrazů s určitými mentálními obsahy lidského individua. (V tomto smyslu spadá i mentalismus pod referenční pohled na sémantiku.) K jeho proponentům patří [[Jerry Fodor|J. Fodor]]. Stavění tohoto pojetí do opozice k předchozím dvěma může být zčásti pouhým sporem o užívání termínu ''význam'', neboť zastánci intersubjektivity významu nepopírají možnost či nutnost zabývat se významem také na individuální, kognitivní úrovni. Relevance výsledků logické sémantiky pro kognitivní otázky je ovšem obvykle velmi sporná; na úrovni mentálních obsahů se primárně pohybuje tzv. kognitivní sémantika ([[Ronald Langacker|R. Langacker]], [[Leonard Talmy|L. Talmy]]). [19] => [20] => == Odkazy == [21] => [22] => === Související články === [23] => * [[Sémantické gesto]] [24] => * [[Sémantický diferenciál]] [25] => * [[Ergonomie]] [26] => * [[Lingvistika]] [27] => * [[Syntax]] [28] => * [[Pragmatika]] [29] => * [[Sémiotika]] [30] => * [[Filosofie jazyka]] [31] => [32] => === Externí odkazy === [33] => * {{Commonscat}} [34] => [35] => === Literatura === [36] => * J. Lehár, ''Studie o sémantizaci formy''. Praha: Karolinum, 2005 – 164 s. ISBN 80-246-1055-8 [37] => * S. Machová – M. Švehlová, ''Sémantika & pragmatická lingvistika''. Praha: PedF UK, 2001 – 159 s. ISBN 80-7290-061-7 [38] => * J. Mukařovský, ''Básnická sémantika''. Praha: Univerzita Karlova, 1995 – 172 s. ISBN 80-7066-735-4 [39] => * J. Peregrin, ''Význam a struktura''. Praha: OIKOYMENH, 2000. ISBN 80-86005-93-3 [40] => * L. T. F. Gamut, ''Logic, language, and meaning'', 2 sv. Chicago and London: The University of Chicago Press, 1991. ISBN 978-0-226-28088-2 [41] => * P. Tichý, ''O čem mluvíme? Vybrané stati k logice a sémantice''. Praha: Filosofia, 1996 – 161 s. ISBN 80-7007-087-0 [42] => [43] => === Reference === [44] => [45] => [46] => {{Pahýl}} [47] => [48] => {{Lingvistika}} [49] => {{Autoritní data}} [50] => {{Portály|Jazyk}} [51] => [52] => [[Kategorie:Sémantika| ]] [] => )
good wiki

Sémantika

Sémantika (též sémaziologie) je nauka o významu výrazů z různých strukturních úrovní jazyka - morfémů, slov, slovních spojení a vět, popř. i vyšších textových jednotek.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'syntax','Informační věda','pragmatika','Ludwig Wittgenstein','Filosofie jazyka','Slovo','Sémantický diferenciál','programování','Jerry Fodor','slovní spojení','Kognitivní věda','Paul Grice'

Pragmatika

Programování

Slovo

Syntax

Syntax je vědecká disciplína, která se zabývá studiem pravidel a struktury vět a jazykových útvarů.