„Nevzniká z peněz ctnost, ale z ctnosti vznikají peníze i všechny ostatní pro lidi dobré věci, v soukromí i v obci. Jestliže hlásáním těchto zásad kazím mládež, byly by tyto zásady škodlivé. Tvrdí-li však někdo, že hlásám něco jiného, mluví nepravdu. A tak bych mohl jenom říci: Poslechněte, Athéňané, Anyta nebo neposlechněte a osvoboďte mne nebo neosvoboďte, vězte však, že nebudu jednat jinak, ani kdybych měl stokrát umřít!“Platón, ''Obrana Sókrata'' 30b.[77] => [78] => === Sókratovská či maieutická metoda === [79] => Největším přínosem západnímu myšlení je Sókratova dialogická metoda tázání, která se nazývá sókratovská či maieutická. Jde o negativní metodu vylučování [[hypotéza|hypotéz]], kdy lepší hypotézy jsou zastávány a horší vylučovány, pokud vedou ke [[Spor (logika)|sporu]]. Postupně se dospívá k hypotézám, tvrzením a [[axiom]]ům, na nichž tyto hypotézy stojí a které nevědomě vytvářejí názor člověka na danou otázku (převážně [[etika|etického]] charakteru). Název ''maieutická metoda'' či ''maieutika'' pochází ze samotné metody, která ''přivádí na svět'' implicitní názory tázaného, kterým pak sám lépe porozumí (řecké μαιεύτρια ''maieutria'' znamená porodní bába). [80] => [81] => === „Vím, že nic nevím“ === [82] => Výrok Sókratovi připisovaný, alespoň mezi lidmi, pocházející nejspíše z příliš odvážné interpretace Platónových dialogů, především snad dialogu Theaitétos (150c, 210c). Stručně a snad i do určité míry výstižně o věci vypovídají dva níže uvedené úryvky. [83] => [84] => : ''Zašel jsem ke kterémusi z mužů podle zdání moudrých, abych buď tam anebo nikde usvědčil věštírnu z nepravdy a ukázal její odpovědi: „Tento muž je nade mne moudřejší, a ty jsi tvrdila, že já jsem moudřejší.“ A tu, když jsem ho prozkoumával – nepotřebuji ho totiž uvádět jménem, ale byl to jeden z politiků, u kterého se mi něco takového stalo, občané athénští, když jsem ho zkoumal a rozmlouval s ním –, nabyl jsem mínění, že se tento muž zdá moudrým, jak mnoha jiným lidem, tak obzvláště sám sobě, ale že moudrý není; a potom jsem se pokoušel mu ukazovat, že se domnívá, že je moudrý, ale že není. Tu jsem si tím znepřátelil i jeho i mnohé z přítomných; avšak odcházeje uvažoval jsem sám u sebe, že proti tomuto člověku jsem já opravdu moudřejší; bezpochyby totiž ani jeden ani druhý z nás neví nic dokonalého, ale tento se při svém nevědění domnívá, že něco ví, kdežto já ani nevím, ani se nedomnívám, že vím; podobá se tedy, že jsem nad něho moudřejší aspoň o něco málo, právě o to, že co nevím, ani se nedomnívám, že vím.'' [85] => : (''Obrana Sókrata'', překlad F. N.) [86] => [87] => : ''Euth. Nuže tedy mi odpověz: jest něco, co znáš? Soc. Ovšem, děl jsem já, a to mnoho věcí, arci malých.'' [88] => : (''Euthydémos'', překlad F. N.) [89] => [90] => == Sókratovské dialogy == [91] => Sókratovské dialogy jsou dílo Platónovo, literární forma rozhovoru mezi (fiktivním) Sókratem a dalšími postavami jeho doby. Ideje, které se Platón snaží zprostředkovat, nevycházejí přímo z úst jednotlivých postav, ale objevují se postupně prostřednictvím sókratovské metody a pod jeho vedením. Jedním z vrcholů této dialogické metody je například dialog o zbožnosti, ''[[Euthyfrón]]''. [92] => [93] => V Platónově filozofickém systému je [[učení]] procesem vzpomínání či upamatování. [[Duše]], dříve než se [[vtělení|vtělí]] do [[tělo (anatomie)|těla]], přebývala ve světě [[idea|idejí]]. Tam viděla věci tak, jak skutečně jsou, a nikoli jen stíny či obtisky těchto věcí, které pozorujeme na zemi. Procesem tázání může být duše přivedena k tomu, aby se upamatovala na ideje v jejich čisté podobě a došla tak [[moudrost]]i. [94] => [95] => == Reference == [96] =>
Sókratés (469 nebo 470 v Athénách - 399 př. n.
Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.
Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .
Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.