Array ( [0] => 14773427 [id] => 14773427 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Samaritáni [uri] => Samaritáni [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{neověřeno}} [1] => {{Možná hledáte|tento=etniku v Izraeli|jiné=[[Asociace samaritánů České republiky]] nebo samaritánství jakožto [[dobročinnost]] či [[milosrdenství]]}} [2] => {{judaismus}} [3] => [4] => '''Samaritáni''' ([[hebrejština|hebrejsky]]: שומרונים, ''Šomronim''; sg. שומרון, ''Šomron'') jsou nábožensko-etnickou skupinou v [[Izrael]]i a na [[Palestina|autonomních palestinských územích]]. Samaritáni patří mezi nejstarší etnické skupiny na Blízkém Východě, jejich původ se datuje až do roku [[721 př. n. l.]], kdy [[asýrie|asyrský]] král [[Salmanassar V.]] dobyl [[Samaří]], hlavní město [[Izraelské království|severoizraelského království]], a odvedl většinu z [[Izraelský národ|deseti izraelských kmenů]] do otroctví. Dobyté území následně osídlil kmeny příchozími z [[Mezopotámie]], jejichž příslušníci se poměrně záhy smísili se zbytky původního obyvatelstva a posléze přijali i jeho víru, byť v odlišné podobě, než jak ji praktikuje dnešní [[judaismus]]. [5] => [6] => Samaritáni si jako etnikum nárokují izraelský původ a považují se za legitimní potomky izraelských kmenů Efrajim, Menaše a Levi. V čele komunity stojí [[velekněz]], kterým se stává vždy nejstarší muž z kněžské rodiny, která svůj původ dovozuje až k biblickému [[Árón (prorok)|Áronovi]]. [7] => [8] => Z původně početného národa se Samaritáni stali malou, uzavřenou komunitou, čítající podle cenzu z roku 2007 pouhých 721 lidí. Samaritáni jsou soustředěni ve dvou centrech, ve městech [[Nábulus]] (Šchem; konkrétně v [[Kirjat Luza|Kirjat Luze]]) na [[Západní břeh Jordánu|západním břehu Jordánu]] a [[Cholon]] v Izraeli. [9] => [10] => == Historie Samaritánů == [11] => [12] => === Původ Samaritánů === [13] => Hebrejské jméno Samaritánů, ''Šomronim'', pochází od názvu města [[Samaří]], hebrejsky ''Šomron''. Sami Samaritáni ale udávají, že pochází spíše od slova שמרים, ''Šamerim'', tj. „Ti, co střeží (Zákon)“. Podle údajů v [[Bible|Bibli]] vznikli Samaritáni smísením pohanského mezopotámského obyvatelstva se zbytky severoizraelských kmenů. Tito nově příchozí prý měli začít uctívat [[Hospodin]]a a přijímat víru Izraelitů, ovšem pouze ze strachu před lvy, kterými Hospodin nově příchozí sužoval – z pohledu pozdější rabínské teologie tak byli Samaritáni potomci „konvertitů z donucení“, nebyli tudíž považováni za pravý Izrael. [14] => [15] => Samaritáni sami uvádějí, že jejich vznik se datuje mnohem dále, do doby předkrálovské, kdy došlo ke [[schizma]]tu, kdy kněz Eli, zmiňovaný v Bibli jako vychovatel [[Samuel]]a, nechal přenést [[Archa úmluvy|Archu úmluvy]] do [[Šílo|Šíla]], zatímco podle samaritánské měla spočívat na hoře Gerizim v duchu verše [[Deuteronomium]] 11,29: ''„Až tě uvede Hospodin, tvůj Bůh, do země, kterou přicházíš obsadit, budeš dávat požehnání na hoře Gerizímu a zlořečení na hoře Ébalu.“'' Kolem hory [[Gerizim]], která se stala později centrem samaritánského kultu, se měla soustředit hrstka věrných – שמרים, ''Šamerim''. [16] => [17] => === Spory mezi Židy a Samaritány === [18] => První otevřené spory začínají po návratů Judejců – Židů – z [[babylónské zajetí|babylónského zajetí]], zvláště pak skupiny kolem [[Zerubábel]]a a [[Jéšua|Jéšuy]], která začíná znovu budovat [[Jeruzalémský chrám|jeruzalémský Chrám]]. Podle Bible měly ostatní národy, žijící tou dobou na území Izraele, nabídnout navrátilcům svou pomoc, pravděpodobně tedy i Samaritáni. Zerubábel i Jéšua ovšem jejich pomoc odmítli.{{Citace bible|Ezd|4|1||7}} Samaritáni se společně s ostatními národy snažili stavbu Chrámu zastavit, ale neúspěšně. Po této události měli Samaritáni postavit svůj vlastní „vzdorochrám“ na hoře Gerizim, podle archeologických vykopávek se tak stalo kolem roku [[330 př. n. l.]] [19] => [20] => Během [[Seleukovská říše|seleukovské nadvlády]] bylo Samařsko pod přímým vlivem [[helenizace]] a samaritánský Chrám byl rovněž přejmenován na chrám Dia. Samaritáni byli podobně jako Judejci rozděleni mezi helenistickou frakcí, která se koncentrovala kolem helenizovaných měst, jako Samaří-Sebasté, a náboženské, sdružené kolem chrámu na hoře Gerizim. Pod seleukovskou nadvládou a vlivem zůstalo Samařsko až do roku 129 př. n. l., kdy území Samařska dobyl hasmonejský král [[Jochanan Hyrkán]], Samaří vyplenil a samaritánský chrám zničil a srovnal se zemí. Zhruba tou dobou dochází mezi Samaritány a Židy k otevřenému nepřátelství. [21] => [22] => Přesto v teologických záležitostech ještě dlouhou dobu neexistovaly mezi Židy a Samaritány závažnější rozdíly. Samaritáni, v [[Mišna|Mišně]] a [[Talmud]]u nazývaní כותים ''Kutim'', jsou považováni za ne-Izraelity, nicméně požehnání, pronesené Samaritánem, má stejnou validitu, jako požehnání pronesené Izraelitou. Ačkoli Židé a Samaritáni vzájemně neuznávali centra svého kultu, oba směry uznávaly svým způsobem fakt, že Samaritáni stejně jako Židé věří v jediného Boha a že [[Tóra]] je zjevené slovo Boží. K definitivní roztržce došlo pravděpodobně mnohem později, až za byzantské nadvlády, tj. po r.395(rozdělení římského impéria na Západořímskou a na Východořímskou říši/až od 15. stol.nazývaná Byzantská) . [23] => [24] => === Samaritáni v Novém zákoně === [25] => V [[Matoušovo evangelium|Matoušově evangeliu]] (Mt 10,5) Ježíš vysílá dvanáct apoštolů na první misii a nařizuje jim, aby nechodili mezi pohany a nevcházeli do žádného samařského města, ale aby šli raději k ztraceným ovcím z domu izraelského.Alžběta Drexlerová: [http://www.biblickedilo.cz/ckbdweb/polozka.aspx?pid=877&kid=128 Samaří a Samaritáni]{{Nedostupný zdroj}}, České katolické biblické dílo, 2007 [26] => [27] => V [[Evangelium podle Lukáše|Lukášově evangeliu]] Ježíš vypráví [[podobenství o milosrdném Samaritánovi]] (kap. 10, 25–37). Na tomto příběhu ukazuje, že skutečný bližní není souvěrec či kněz, ale ten kdo koná milosrdenství. Podle téhož evangelia (Lk 17,11–19) Ježíš v Samařsku vyslyšel prosby deseti malomocných o uzdravení, ale jediný, kdo se vrátil poděkovat, byl Samaritán. I v Lukášově evangeliu však Samaritáni mají negativní roli (Lk 9,51–56): Ježíše s učedníky putujícího přes Samařsko do Jeruzaléma nenechali přenocovat. Apoštolové Jakub a Jan chtěli svolat z nebe oheň, aby je za to zahubil, ale Ježíš za to učedníky přísně pokáral a šel s nimi přenocovat jinam. [28] => [29] => V [[Janovo evangelium|Janově evangeliu]] (J 4,1–42) Ježíš u Jakubovy studny vede se Samaritánkou obsáhlý náboženský rozhovor, který se týkal vztahu mezi Židy a Samaritány i rozdílnosti jejich posvátného místa a o patriarchovi Jakubovi. Samaritáni, kteří vyslechli vyprávění této ženy, v Ježíše uvěřili a žádali ho, aby s nimi zůstal. Dobré vztahy se Samaritány byly později Ježíšovi vyčítány, když bylo vzneseno podezření, že je Samaritánem a je posedlý zlým duchem (J 8,48). [30] => [31] => Podle [[Skutky apoštolů|Skutků apoštolských]] (Sk 8,6–8) přišel apoštol Filip hlásat Krista do Samaří. Pod vlivem zázraků se obraceli a dávali pokřtít. Apoštolové z Jeruzaléma poté poslali do Samaří jako posilu ještě Petra a Jana. Později Samařskem procházeli ještě Pavel a Barnabáš a rovněž byli úspěšní (Sk 15,3). [32] => [33] => === Pod římskou nadvládou === [34] => [[Římská říše|Římská nadvláda]] dopadla tvrdě na Samaritány stejně jako na Židy, ale Samaritáni nebyli hlavní obětí dvou nezdařených židovských povstání – [[První židovská válka|židovské války]] a [[Bar Kochbovo povstání|Bar Kochbova povstání]]. Po povstání Bar Kochby v roce 135 dokonce obnovili svůj chrám na hoře Gerizim. [35] => [36] => === Povstání proti Byzanci === [37] => S nástupem křesťanství se Samaritáni ocitli v podobně tíživé situaci jako Židé. Byli pronásledováni, jejich víra není uznávána. V 6. století byl opět zničen samaritánský chrám. V roce [[529]] Samaritáni zahájili povstání pod vedením [[Julian ben Sabar|Juliana ben Sabara]] a zničili jako odvetu za pronásledování několik křesťanských obcí, jejich obyvatele pobili a kostely vypálili. Povstání za samařskou nezávislost ale proti tehdy nejmocnější říši světa nemělo naději na úspěch. [[Byzantská říše|Byzantský]] císař [[Justinián I.]] povstání nemilosrdně potlačil a pro Samaritány mělo povstání fatální důsledky. Tisíce Samaritánů byly zabity nebo prodány do otroctví. Z národa čítajícího několik set tisíc lidí se stala malá, bezvýznamná a nechtěná komunita a Samaritáni jako národ přestali existovat. Povstání mělo důsledky také pro židovsko-samaritánské vztahy – Samaritáni Židům nikdy neodpustili, že je v povstání proti křesťanům nepodpořili. Pro Židy by ovšem účast v dalším, předem ztraceném povstání, znamenala jistou záhubu. [38] => [39] => === Islámská nadvláda === [40] => Ačkoli [[islám]] zařadil Samaritány mezi ''ahl al-kitáb'', lid knihy (podobně jako židy a křesťany) a tito měli tedy status ''[[dhimmi]]'' (lidí druhého řádu), život malé uzavřené samaritánské komunity, navíc sevřené tvrdými vnitřními pravidly pod islámskou nadvládou nebyl snadný a Samaritánů stále ubývalo. Někteří Samaritáni byli zabiti při občasných nepokojích, řada z nich volila konverzi k islámu jako východisko z tíživé ekonomické a sociální situace. Během období [[Křížové výpravy|křížových výprav]] byli Samaritáni stejně jako muslimové a židé pronásledováni a zabíjeni. Neutěšená situace pokračovala až do 20. století, kdy počet Samaritánů ve světě údajně nedosahoval ani počtu 150 lidí. [41] => [42] => === Moderní éra === [43] => [[Soubor:Samaritans.jpg|náhled|250px|vlevo|Samaritáni na počátku dvacátého století]] [44] => Změna politické situace postavila Samaritány do obtížné situace. Část Samaritánů zůstala v [[Izrael]]i (ve městě Cholon/Holon v Telavivském distriktu), větší část na území okupovaném [[Jordánsko|Jordánskem]] ve svém starém sídle v Nábulusu. Samaritánům bylo garantováno právo na návrat (tj. Stát Izrael považuje Samaritány za „etnické Židy“). ''[[Status quo]]'' zůstal zachován i po [[šestidenní válka|šestidenní válce]] (1967) až do vypuknutí [[První intifáda|první intifády]], kdy se Samaritáni z bezpečnostních důvodů z centra Nábulusu přestěhovali blíže izraelským osadám u hory Gerizím, do sídliště [[Kirjat Luza]]. Ačkoli palestinská samospráva garantovala Samaritánům místo v parlamentu, z důvodu nefunkčnosti palestinské vlády a tíživé ekonomické situace na palestinských územích se stále více prohlubují vztahy s Izraelem. Z důvod obav reakcí z jedné či druhé strany se Samaritáni snaží zůstat v izraelsko-arabském konfliktu nestranní. [45] => [46] => Kromě politických problémů museli Samaritáni vyřešit další tíživý problém, který vznikl tím, že Samaritáni podle doslovné interpretace Tóry nepřijímají konvertity a sňatky tak mohly probíhat pouze mezi Samaritány navzájem. Z tohoto důvodu došlo k vývoji řady genetických vad, které populaci ohrožovaly. V současnosti tvoří samaritánskou populaci pouze čtyři rodiny (pátá vymřela ve 20. století). Aby zabránili postupující degeneraci populace, svolil představitelé Samaritánů, aby samaritánští muži mohli uzavírat manželství s Nesamaritánkami. Těmito ženami se stávají především židovské Izraelky pod podmínkou, že budou dodržovat samaritánské praktiky, které jsou zvláště pro ženy velmi přísné. Každé uzavřené manželství je sledováno zdravotníky z [[nemocnice Tel ha-Šomer]]. [47] => [48] => == Náboženství a teologie Samaritánů == [49] => [[Soubor:Christus und Samariterin am Brunnen 18 Jh.jpg|náhled|[[Kristus]] a Samaritánka u studny]] [50] => Samaritánským hlavním náboženským textem je [[Tóra]], psaná samařským (starosemitským) písmem, ovšem s několika rozdíly oproti židovskému a křesťanskému kánonu. [[Samaritánský pentateuch]] oproti hebrejskému kánonu obsahuje několik zmínek o hoře [[Gerizim|Gerizím]], mj. i v odlišné verzi [[Desatero|Desatera]], kdy je významu hory Gerizím věnováno 10. přikázání. Kromě tohoto textu mají i vlastní liturgickou a komentátorskou tradici. Některé svátky jsou slaveny jinak, než v rabínském judaismu, [[Roš ha-šana]], u Samaritánů jako ''Jom tru’a'' (den troubení) sice připadá na 1. tišri, ale není považován za Nový rok. Samaritáni také vykonávají zvířecí oběti na hoře Gerizím, zvláště pak oběť beránka na [[Pesach]]. [51] => [52] => Principy samaritánské víry jsou následující: [53] => * Bůh je jeden, stejný jako ten, kterého ohlašovali bibličtí proroci [54] => * Tóra byla dána [[Mojžíš]]ovi na [[Sinaj (biblická hora)|Sinaji]] [55] => * Místem, které si Bůh vyvolil ke svému přebývání, je Gerizím, nikoli Jeruzalém [56] => * Někteří Samaritáni věří, že na konci dní má přijít [[Mesiáš]] a vzkřísí mrtvé [57] => * Hlavní postavení jakožto vykladači Zákona a tradice mají kněží, nikoli učenci a [[rabín]]i (instituce rabínů u Samaritánů neexistuje) [58] => * Samaritáni odmítají rabínskou tradici obsaženou v [[Mišna|Mišně]] a [[Talmud]]u [59] => [60] => == Reference == [61] => [62] => [63] => == Související články == [64] => * [[Samaritánská výslovnost hebrejštiny]] [65] => [66] => == Externí odkazy == [67] => * {{Commonscat}} [68] => [69] => {{Etnické skupiny v Izraeli}} [70] => {{Autoritní data}} [71] => {{Portály|Hebraistika}} [72] => [73] => [[Kategorie:Samaritáni| ]] [74] => [[Kategorie:Judaismus]] [75] => [[Kategorie:Hebrejská slova a fráze]] [] => )
good wiki

Samaritáni

Samaritáni (hebrejsky: שומרונים, Šomronim; sg. שומרון, Šomron) jsou nábožensko-etnickou skupinou v Izraeli a na autonomních palestinských územích.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Samaří','Gerizim','Tóra','Izrael','Kirjat Luza','Talmud','Mišna','Salmanassar V.','Římská říše','330 př. n. l.','Samaritánská výslovnost hebrejštiny','První intifáda'

Gerizim

Izrael

Mišna

Samaří

Talmud

Tóra