Array ( [0] => 15497501 [id] => 15497501 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Serapis [uri] => Serapis [3] => Serapis Pio-Clementino Inv689 n2.jpg [img] => Serapis Pio-Clementino Inv689 n2.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Serapis Pio-Clementino Inv689 n2.jpg|náhled|Serapidova busta]] [1] => '''Serapis''' je [[latina|latinská]] verze jména [[starověké Řecko|řecko]]-[[starověký Egypt|egyptského]] boha (původní [[řečtina|řecké]] znění jména je '''Osorápis''' a o něco později Σαραπις – '''Sarápis'''), jednoho z projevů [[Helénismus|helénistického]] náboženského [[synkretismus|synkretismu]]. Byl patronem egyptské [[starověká Alexandrie|Alexandrie]] a celé [[Ptolemaiovci|ptolemaiovské]] [[Ptolemaiovský Egypt|říše]], v souvislosti s ptolemaiovským politickým a zejména kulturním vlivem se jeho [[kult]] od [[4. století př. n. l.]] postupně rozšířil nejdříve do [[starověké Řecko|Řecka]] a nakonec do celého antického [[Středomoří]]. Pro svou popularitu byl spolu s uctíváním [[Eset|Isidy]], původně [[Egyptští bohové|egyptské bohyně]] [[Eset]]y, vážným konkurentem [[křesťanství]]{{Citace monografie [2] => | příjmení = Pokorný [3] => | jméno = Petr [4] => | rok = 1993 [5] => | titul = Řecké dědictví v Orientu: (helénismus v Egyptě a Sýrii) [6] => | vydavatel = ISE [7] => | místo = Praha [8] => | isbn = 80-85241-50-1 [9] => | počet stran = 377 [10] => | strany = 275 [11] => }}. Jeho nejvýznamnější chrám – [[Serapeum (Mennofer)|Serápeum]] v [[Mennofer]]u – nechal v roce [[389]] zbořit císař [[Theodosius I.]];{{Citace monografie [12] => | příjmení = Janák [13] => | jméno = Jiří [14] => | rok = 2005 [15] => | titul = Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta [16] => | vydavatel = Libri [17] => | místo = Praha [18] => | isbn = 80-7277-235-X [19] => | počet stran = 220 [20] => | strany = 155n [21] => }} chrám v Alexandrii byl vypálen pouštními [[mnich]]y v roce [[391]]. Kult samotný však zanikl až v století následujícím (v [[5. století]]), na samém sklonku antické kultury v důsledku násilného potlačování [[pohanství v pozdní antice|pohanských]] kultů křesťanskými císaři [[starověký Řím|Římské říše]]. Poslední chrám jeho manželky Isidy/Esety na ostrově [[Philae]] byl dokonce uzavřen až v první polovině šestého století. [22] => [23] => == Původ a rozšíření kultu == [24] => [[Soubor:Osiris-Apis MGEg Inv22847-9.jpg|120px|náhled|vlevo|Osir-Ápis v egyptianizujícím pojetí spojujícím podobu muže a býka]] [25] => Z [[Religionistika|religionistického]] hlediska byla otázka původu Serapida považována za spornou.stručný přehled názorů podle {{Citace monografie [26] => | příjmení = Heller [27] => | jméno = Jan [28] => | odkaz na autora = Jan Heller [29] => | rok = 1988 [30] => | titul = Starověká náboženství [31] => | vydavatel = Kalich [32] => | místo = Praha [33] => | isbn = [34] => | počet stran = 440 [35] => | strany = 68 [36] => }} [[Jean-François Champollion]] odvozoval jeho vznik z prastarého [[egyptské náboženství|egyptského náboženského]] [[kult]]u posvátného [[mennofer]]ského býka Ápida ([[egyptština|egyptsky]] [[Hapi (býk)|Hapiho]]), resp. Osir-Ápida (egyptsky [[Usir]]-[[Hapi (býk)|Hapiho]]). Uplatnily se však i jiné interpretace: [[František Lexa]] se domníval, že jde o asijského boha z oblasti města [[Sinop|Sinópé]] s původním jménem Šar-apšu, jiní autoři spojovali Serapida s titulováním [[Babylón|babylonského]] boha [[Enki|Ea]] jako sar-apsu, tedy ''Ea – král oceánu''. Přestože existují i nesouhlasné názory, je dnes považován za prokázaný jeho [[starověký Egypt|egyptský]] původ. [37] => [38] => Nejpozději ve [[4. století př. n. l.]] je doložena abstraktní představa zemřelých [[Hapi (býk)|Ápidů]], kteří splývají s Osiridem (egyptsky [[Usir]]em), vládcem podsvětní říše. Za [[Ptolemaios I.|Ptolemaia I.]] byl tento kult přenesen do Alexandrie a získal typicky řecko-helénistické znaky. [[Plútarchos]] v této souvislosti píše:[[Plútarchos|PLÚTARCHOS]]. ''Peri Isidos kai Osiridos''. 28 [39] => [40] => ''„Osirida je lépe ztotožnit s Dionýsem a pak s Osiridem Sarápida, který získal toto jméno poté, co změnil svou podstatu. Sarápis je totiž bůh společný všem, stejně tak jako to vědí o Osiridovi ti, kdo se zúčastnili svatých obřadů.“'' [41] => [42] => V [[helénismus|helénistickém]] pojetí Serapis nahradil [[egyptští bohové|egyptského boha]] Usira a stal se partnerem [[egyptští bohové|bohyně]] [[Eset]]y (Isidy), což bývá (otázka zda oprávněně) primárně interpretováno jako vědomá snaha [[Ptolemaios I.|Ptolemaia I.]] o politické sblížení řeckého a egyptského obyvatelstva říše. Stejně důležitou okolností pro vznik kultu mohl ovšem být fakt, že [[starověká Alexandrie|Alexandrie]] byla nově založeným městem. Protože řecké poleis vždy měly svého místního boha, bylo třeba nalézt jej i pro Alexandrii.{{Citace monografie [43] => | příjmení = Pollard [44] => | jméno = Justin [45] => | příjmení2 = Reid [46] => | jméno2 = Howard [47] => | rok = 2008 [48] => | titul = Vzestup a pád Alexandrie [49] => | vydavatel = Deus [50] => | místo = Praha [51] => | isbn = 978-80-87087-44-2 [52] => | počet stran = 236 [53] => | strany = 42n [54] => }} Serapis tak měl získat roli hlavního boha egyptských Řeků.{{Citace monografie [55] => | příjmení = Wilkinson [56] => | jméno = Toby H. A. [57] => | rok = 2008 [58] => | titul = Lidé starého Egypta [59] => | vydavatel = Mladá fronta [60] => | místo = Praha [61] => | isbn = 978-80-204-1819-7 [62] => | počet stran = 336 [63] => | strany = 319 [64] => | překladatelé = Hana Navrátilová a Renata Landgráfová [65] => }} [66] => [67] => Serapidův kult se rozšířil velmi rychle, centra jeho uctívání (tzv. [[Serapeum|Serápea]]) ovšem vznikla především mimo Egypt, zejména na ostrově [[Délos]], na [[Sicílie|Sicílii]] i ve vlastním [[Řecko|Řecku]]. Nejstarším dokladem šíření kultu je patrně dedikační nápis v [[Malá Asie|maloasijském]] [[Halikarnassos|Halikarnassu]] z přelomu [[4. století př. n. l.|4.]] a [[3. století př. n. l.]] Od [[1. století př. n. l.]] měl svatyni také v [[Řím]]ě, podle [[Marcus Vitruvius Pollio|Vitruvia]] lokalizovanou do obchodnické čtvrti obývané především přistěhovalci a cizinci.[[Marcus Vitruvius Pollio|VITRUVIUS]]. ''De architectura''. 1, 7, 1 [[římský chrám|Chrám]] mu vybudoval císař [[Caracalla]], samostatná slavnost připadala na [[25. duben]].{{Citace monografie [68] => | příjmení = Svoboda [69] => | jméno = Ludvík [70] => | spoluautoři = et al. [71] => | rok = 1973 [72] => | titul = Encyklopedie antiky [73] => | vydavatel = Academia [74] => | místo = Praha [75] => | isbn = [76] => | počet stran = 744 [77] => | strany = 546 [78] => }} [79] => [80] => Pro [[starověcí Egypťané|Egypťany]] ovšem Serapis starobylého [[Usir]]a a posvátného [[Hapi (býk)|býka Hapiho]] nenahradil, jeho uctívání pro ně mělo povahu výhradně oficiálního kultu. Naproti tomu antičtí vyznavači se stávali jeho horlivými ctiteli a vždy si uvědomovali jeho (a také [[Eset|Isidin]]) egyptský původ. V tomto smyslu není Serapis bůh egyptský, ale antický. [81] => [82] => == Mytologie == [83] => [[Soubor:SerapisHellenistic.jpg|náhled|Sedící Serapis]] [84] => Serapis vlastně nemá obvyklý mytologický kontext starověkých bohů, namísto toho vykazuje znaky typické pro bohy [[helénismus|helénistické]] – je to bůh, který se zjevuje svým vyznavačům jako ochránce a ''sótér'' – „spasitel“, ale i bůh trestající neposlušnost a vstupuje často i nečekaně do jejich životů, jimž pak dává zcela jiný směr. [85] => [86] => Nejčastěji se zjevoval prostřednictvím zázraků a snů. Například v dopise jistého Zoila z Aspendu z roku [[254 př. n. l.]] se pisatel obrací na Apollonia, ministra [[Ptolemaios II.|Ptolemaia II.]], a líčí mu důvody, pro které přijel do Alexandrie: Serapis jej mnohokrát navštívil ve spánku a přikázal mu do města odjet, neboť si přeje, aby mu tam Zoilos postavil chrám. Protože však splnění příkazu odkládal, Serapis na Zoila seslal těžkou nemoc, z níž se uzdravil teprve poté, co bohu slíbil poslušnost a do Alexandrie skutečně odjel. Váhal však s tím se na Apollonia se stavbou chrámu obrátit a při setkání se mu nakonec raději svěřil s jinou záležitostí; proto jej bůh znovu potrestal nemocí trvající čtyři měsíce. Po těchto událostech Zoilos píše:{{Citace monografie [87] => | příjmení = Świderková [88] => | jméno = Anna [89] => | odkaz na autora = Anna Świderkówna [90] => | rok = 1983 [91] => | titul = Tvář helénistického světa : od Alexandra Velikého do císaře Augusta [92] => | vydavatel = Panorama [93] => | místo = Praha [94] => | isbn = [95] => | počet stran = 403 [96] => | strany = 222–226 [97] => }} [98] => [99] => ''„Bylo by tedy dobré, Apollonie, kdybys poslechl příkazu boha, aby Serapis k tobě byl laskav a učinil tě ještě slavnějším a mocnějším na královském dvoře a aby nezapomínal na tvé zdraví.“'' [100] => [101] => Podle tradice zaznamenané [[Plútarchos|Plútarchem]] a [[Tacitus|Tacitem]][[Tacitus|TACITUS]]. ''Historiae''. 4, 83-84 v [[1. století]] se i [[Ptolemaios I.|Ptolemaiovi I.]] zjevil ve snu v podobě důstojného muže a vyzval jej, aby z města [[Sinópé]] přivezl do Alexandrie sochu boha [[Hádés|Plútóna]]. Po jejím přivezení bylo panovníkovi sděleno, že nepatří žádnému jinému bohu než právě Serapidovi, čímž se teprve tento velký a mocný bůh nechal o své vůli poznat. [102] => [103] => == Teologie a kult == [104] => [[Soubor:Isis Sarapis Harpocrates Dionysos Louvre Ma3128.jpg|náhled|120px|vlevo|Serapis, manželka Isis a jejich syn Harpocrates]] [105] => Na formulování [[teologie]] nového kultu se z nám známých historických postav podílel [[starověké Athény|athénský]] kněz [[Timotheos]] z aristokratického rodu [[Eumolpovci|Eumolpovců]] a [[egyptští kněží|egyptský kněz]] [[Manehto]] ze starobylého [[egyptské náboženství|náboženského]] centra v [[Iunu]]. Serapis navazoval na [[Usir]]a jako boha podsvětí a vegetace, resp. na obdobné řecké bohy [[Hádés|Plútóna]] a [[Dionýsos|Dionýsa]], ale také [[Hélios|Hélia]] a další, jejichž rysy ovšem v sobě Usir díky svému složitému vývoji už sám o sobě zahrnoval. Jeho základním znakem zůstávalo cyklické střídání vegetačních období, hojnost úrody a léčení, smrt a vzkříšení, tedy primární usirovské kvality. [106] => [107] => Doložená epiteta ovšem poukazují na výrazné [[henoteismus|henoteistické]] směřování kultu: je označován jako ''Heis Zeus Serápis'' – ''Jeden'' (ve významu ''Jediný'') ''Zeus Serápis'', případně ''Zeus Hélios Megas Serápis'' – ''Zeus Slunce Velký Serápis''.k tématu podrobně {{Citace monografie [108] => | příjmení = Dostálová [109] => | jméno = Růžena [110] => | odkaz na autora = Růžena Dostálová [111] => | příjmení2 = Hošek [112] => | jméno2 = Radislav [113] => | odkaz na autora2 = Radislav Hošek [114] => | rok = 1997 [115] => | titul = Antická mystéria [116] => | vydavatel = Vyšehrad [117] => | místo = Praha [118] => | isbn = 80-7021-217-9 [119] => | počet stran = 365 [120] => | strany = [121] => }} Serapis je proto velkým bohem nebes držícím všeobecnou vládu, nekonečně mocný, vzhledem k němuž ostatní bohové jsou jen pouhou součástí, ale současně i bohem blízkým, bezprostředně se zajímajícím o každodenní starosti svých ctitelů. Spojuje tedy v sobě představu univerzálního a osobního boha. [122] => [123] => Podobně jako tomu bylo v [[Dionýsos|Dionýsově]] kultu, hrál v Serapidově uctívání důležitou roli bohoslužebný rytmický tanec a rituální hostina, pro něž chrámy mívaly zvláštní síň. Přestože pozvánky na tyto hostiny, jichž se dochovalo velké množství, mají společenský charakter, je pravděpodobné, že jejich cílem mohlo být navození náboženské [[Extáze (stav)|extáze]]. [124] => [125] => Spolu se Serapidovým kultem se po celém antickém světě šířil kult jeho manželky Isidy, přetransformované staroegyptské bohyně [[Eset]]y. Zejména její kult vykazoval významné mysterijní znaky. Serapis společně s Isis měli syna [[Harpokratés|Harpokrata]], přetvořeného boha [[Hor]]a. [126] => [127] => Pozoruhodný rys je zaznamenán ze [[Serapeum (Mennofer)|Serápea]] v [[Mennofer]]u. Někteří z poutníků, kteří sem přicházeli, náhle zjistili, že si bůh přeje, aby zůstali v chrámu. Byli označováni jako ''katochoi'', tedy „bohem zadržení“. Nesměli opouštět chrámový okrsek, plnili blíže neznámé sakrální funkce a těšili se všeobecné úctě. Důvody jejich ''zadržení'', které v některých případech trvalo i patnáct dvacet let, nejsou nikde v pramenech blíže vysvětleny.{{Citace monografie [128] => | příjmení = Bahník [129] => | jméno = Václav [130] => | spoluautoři = et al. [131] => | rok = 1974 [132] => | titul = Slovník antické kultury [133] => | vydavatel = Svoboda [134] => | místo = Praha [135] => | isbn = [136] => | počet stran = 719 [137] => | strany = 547 [138] => }} [139] => [140] => == Ikonografie == [141] => Způsob Serapidova zobrazování se ustálil na samém počátku existence jeho [[kult]]u. Zobrazení jsou provedena výhradně v antickém stylu, často se objevují jen jeho [[busta|busty]]. Typická je pro něj postava důstojného, nejčastěji sedícího muže připomínajícího [[Zeus|Dia]] a charakteristickým účesem čtyř nebo pěti kadeří spadajících do čela ozdobený korunou v podobě válcovité měřice na obilí nebo košíku na ovoce ([[řečtina|řecky]] ''kalathos'', [[latina|latinsky]] ''modius'') – [[symbol]]ickým vyjádřením úrody a všestranné hojnosti jako Serapidových darů. V egyptském prostředí zpočátku býval ozdoben [[Usir]]ovou korunou [[atef]], případně také mohl mít [[ovce|beraní]] rohy. [142] => [143] => K dalším Serapidovým atributům patří [[Kerberos]] u jeho pravé nohy spojující jej se světem zemřelých a v levé ruce hůl podobná holi božského léčitele [[Asklépios|Asklépia]]. [144] => [145] => Od římské doby je Serapis zobrazován na předmětech užitého umění – na lampách, bronzových nádobách, nářadí, vázách a podobně. [146] => [147] => == Galerie == [148] => [149] => File:Musee Pio Clementino-Isis lactans.jpg|Isis společně s Harpocratem [150] => File:Serapis Louvre AO1027.jpg|Serapidova hlava [151] => File:Bust Serapis Chiaramonti.jpg|Serapidova busta [152] => Image:Serapis.JPG|Lampa s vyobrazením Serapida [153] => [154] => [155] => == Odkazy == [156] => [157] => === Reference === [158] => [159] => [160] => === Související články === [161] => * [[Ptolemaiovský Egypt]] [162] => * [[Usir]] [163] => [164] => === Externí odkazy === [165] => * {{Commonscat|Serapis}} [166] => [167] => {{Egyptští bohové}} [168] => [169] => {{Autoritní data}} [170] => {{Portály|Starověký Egypt}} [171] => [172] => [[Kategorie:Egyptští bohové]] [173] => [[Kategorie:Řečtí bohové]] [174] => [[Kategorie:Řecko-římská doba v Egyptě]] [] => )
good wiki

Serapis

Serapidova busta Serapis je latinská verze jména řecko-egyptského boha (původní řecké znění jména je Osorápis a o něco později Σαραπις - Sarápis), jednoho z projevů helénistického náboženského synkretismu. Byl patronem egyptské Alexandrie a celé ptolemaiovské říše, v souvislosti s ptolemaiovským politickým a zejména kulturním vlivem se jeho kult od 4.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Usir','Eset','Hapi (býk)','4. století př. n. l.','Ptolemaios I.','kult','Plútarchos','řečtina','Hádés','latina','Dionýsos','egyptští bohové'

Dionýsos

Eset

Hádés

Kult

Latina

Plútarchos

Řečtina

Řečtina je jazyk, který patří mezi indoevropské jazyky a je oficiálním jazykem Řecka a Kypru.

Usir