Array ( [0] => 15505503 [id] => 15505503 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Silur [uri] => Silur [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Silur Silur je geologické období, které se nachází mezi ordovikem a devonem, trvalo přibližně od před 443 do 419 miliony let. Toto období je známé nejen svými významnými biologickými událostmi, ale také pokrokem v ekologických systémech, které přinesly nové možnosti pro vývoj života na Zemi. V silurském období došlo k výraznému rozmachu mořských ekosystémů. V té době byly moře domovem pro rozmanité skupiny organizmů, jako byly korály, mořští červi a první zástupci ryb. Silurský oceán tedy nabízel ideální podmínky pro růst a diverzifikaci těchto životních forem. Vznikaly nové druhy ryb, které předznamenaly vývoj mnoha současných ekosystémů. Na pevnině se v tomto období začaly také objevovat první jednoduché rostliny, což byl zásadní krok k půdním ekosystémům, které budeme znát dnes. Tento přechod k životu na souši otevíral nové příležitosti pro evoluci a přispěl k dalším změnám v biodiverzitě. I když silurské období čelilo některým výzvám, jako byly změny klimatu a určité ekologické tlaky, přesto ukázalo, jakou odolnost a adaptabilitu život prokázal. Přírodní svět dokázal reagovat na tyto výzvy a učinit důležité kroky vpřed. Silur je fascinující kapitolou v historii Země, která nám ukazuje, jak život vždy hledal způsoby, jak růst a inovovat. Toto období nám připomíná, že každá doba, ať už skýtá náročnosti či příležitosti, přináší nové lekce a možnosti pro rozvoj života na naší planetě. [oai_cs_optimisticky] => Silur Silur je geologické období, které se nachází mezi ordovikem a devonem, trvalo přibližně od před 443 do 419 miliony let. Toto období je známé nejen svými významnými biologickými událostmi, ale také pokrokem v ekologických systémech, které přinesly nové možnosti pro vývoj života na Zemi. V silurském období došlo k výraznému rozmachu mořských ekosystémů. V té době byly moře domovem pro rozmanité skupiny organizmů, jako byly korály, mořští červi a první zástupci ryb. Silurský oceán tedy nabízel ideální podmínky pro růst a diverzifikaci těchto životních forem. Vznikaly nové druhy ryb, které předznamenaly vývoj mnoha současných ekosystémů. Na pevnině se v tomto období začaly také objevovat první jednoduché rostliny, což byl zásadní krok k půdním ekosystémům, které budeme znát dnes. Tento přechod k životu na souši otevíral nové příležitosti pro evoluci a přispěl k dalším změnám v biodiverzitě. I když silurské období čelilo některým výzvám, jako byly změny klimatu a určité ekologické tlaky, přesto ukázalo, jakou odolnost a adaptabilitu život prokázal. Přírodní svět dokázal reagovat na tyto výzvy a učinit důležité kroky vpřed. Silur je fascinující kapitolou v historii Země, která nám ukazuje, jak život vždy hledal způsoby, jak růst a inovovat. Toto období nám připomíná, že každá doba, ať už skýtá náročnosti či příležitosti, přináší nové lekce a možnosti pro rozvoj života na naší planetě. ) Array ( [0] => {{Geologická období}} [1] => '''Silur ''' je [[Paleozoikum|prvohorní]] útvar v nadloží [[ordovik]]u a v podloží [[devon (geologie)|devonu]]. Byl vymezen v roce [[1835]] [[Roderick Murchison|Roderickem Murchisonem]] jako sled mezi [[kambrium|kambriem]] a devonským [[old red]]em a nazván podle [[Silurové|Silurů]], starověkého kmene, který v dané oblasti jižního [[Wales]]u sídlil. Toto vymezení bylo časem redukováno vydělením ordoviku. Silur zaujímá časový úsek od 444 do 419 milionů let [[B. P.#b2k|b2k]]. Spodní hranice je provázena výraznými horotvornými pohyby (takonská fáze kaledonského vrásnění), přesto po většinu období trvala mořská [[transgrese]]. Hranice je vedena na bázi [[graptoliti|graptolitové]] zóny ''Glyptograptus persculptus'' nebo ''Akidograptus acuminatus'' (popř. ''A. ascensus''), dochází na ní k výraznému vyhynutí mořských druhů (až 60 %). Konec siluru je ve znamení mořské [[regrese]] v souvislosti s ardenskou fází kaledonského vrásnění, doprovázenou často vulkanickou činností. Tato hranice byla rozhodnutím 24. mezinárodního geologického kongresu v roce [[1972]] vymezena [[stratotyp]]em na [[Klonk|Klonku u Suchomast]] a je vedena pod bází graptolitové zóny ''Monograptus uniforms'', která patří již devonu. [2] => [3] => == Členění siluru == [4] => Dřívější oddělení spodní a svrchní silur byla nahrazena čtyřmi někdejšími pododděleními, která jsou (kromě přídolí) rozdělena na stupně. Podrobnější členění, založené na [[Graptoliti|graptolitech]] a jiných [[Fosilie|zkamenělinách]] je následující:{{Citace elektronické monografie [5] => | příjmení = [6] => | jméno = [7] => | titul = INTERNATIONAL CHRONOSTRATIGRAPHIC CHART [8] => | url = https://stratigraphy.org/timescale/ [9] => | vydavatel = International Commission on Stratigraphy [10] => | místo = [11] => | datum vydání = [12] => | datum přístupu = 20240225 [13] => }} [14] => [15] => {| class="wikitable sortable" style="font-size:95%;" border="3" [16] => !''dřívější'' [17] => ''oodělení'' [18] => ![[Geochronologická epocha|epocha]] / [19] => [[Chronostratigrafické oddělení|oddělení]] [20] => !délka trvání [21] => v Ma [22] => ![[Geochronologický věk|věk]] / [23] => [[Chronostratigrafický stupeň|stupeň]] [24] => ![[Vůdčí fosilie|vůdčí zkamenělina]] [25] => !počátek{{Citace elektronické monografie [26] => | příjmení = [27] => | jméno = [28] => | titul = Global Boundary Stratotype Section and Point (GSSP) Table - All Periods [29] => | url = http://www.stratigraphy.org/GSSP/index.html [30] => | vydavatel = [[Mezinárodní stratigrafická komise|International Commission on Stratigraphy]] [31] => | místo = [32] => | datum vydání = [33] => | datum přístupu = 2018-03-29 [34] => | jazyk = en [35] => }}
v [[Ma (čas)|Ma]] [[B2k]]Počátek jednotky, resp. stáří její báze (dolní hranice), se uvádí v miliónech let před dneškem (přesněji před rokem 2000). Data jsou nepřesná s odchylkou až několik procent. To je způsobeno převážně nejistotou použitého měření. [36] => !odchylka počátku [37] => v ±Ma [38] => !délka trvání [39] => v Ma [40] => |- [41] => | rowspan="3" style="background-color: #B3E1B6 |''svrchní silur'' [42] => | style="background-color: #E6F5E1 |[[Přídolí (geologie)|'''přídolí''']] [43] => | style="background-color: #E6F5E1 |3,8 [44] => | style="background-color: #E6F5E1 | - [45] => | style="background-color: #E6F5E1 |graptoliti - ''Monograptus parultimus'' [46] => | style="background-color: #E6F5E1 |423 [47] => | style="background-color: #E6F5E1 |2,3 [48] => | style="background-color: #E6F5E1 |3,8 [49] => |- [50] => | rowspan="2" style="background-color: #BFE6CF |'''[[ludlow (geologie)|ludlow]]''' [51] => | rowspan="2" style="background-color: #BFE6CF |4,4 [52] => | style="background-color: #D9F0DF |[[Ludford (stupeň)|'''ludford''']] [53] => | style="background-color: #D9F0DF |''Sactograptus leintwardinensis'' [54] => | style="background-color: #D9F0DF |425,6 [55] => | style="background-color: #D9F0DF |0,9 [56] => | style="background-color: #D9F0DF |2,6 [57] => |- [58] => | style="background-color: #CCECDD |'''[[gorst]]''' [59] => | style="background-color: #CCECDD |''Neodiversograptus nilssoni'' [60] => | style="background-color: #CCECDD |427,4 [61] => | style="background-color: #CCECDD |0,5 [62] => | style="background-color: #CCECDD |1,8 [63] => |- [64] => | rowspan="5" style="background-color: #B3E1B6 |''spodní silur'' [65] => | rowspan="2" style="background-color: #B3E1C2 |'''[[wenlock]]''' [66] => | rowspan="2" style="background-color: #B3E1C2 |6 [67] => | style="background-color: #CCEBD1 |[[Homer (stupeň)|'''homer''']] [68] => | style="background-color: #CCEBD1 |''Cyrtograptus lundgreni'' [69] => | style="background-color: #CCEBD1 |430,5 [70] => | style="background-color: #CCEBD1 |0,7 [71] => | style="background-color: #CCEBD1 |3,1 [72] => |- [73] => | style="background-color: #BFE6C3 |'''[[sheinwood]]''' [74] => | style="background-color: #BFE6C3 |[[Conodonta|konodonti]] - ''Pterospathodus amorphognathoides'' [75] => | style="background-color: #BFE6C3 |433,4 [76] => | style="background-color: #BFE6C3 |0,8 [77] => | style="background-color: #BFE6C3 |2,9 [78] => |- [79] => | rowspan="3" style="background-color: #99D7B3 |'''[[llandover]]y''' [80] => | rowspan="3" style="background-color: #99D7B3 |10,4 [81] => | style="background-color: #BFE6CF |'''[[telych]]''' [82] => | style="background-color: #BFE6CF |[[Ramenonožci|brachiopodi]] - ''Eocelia intermedia'', ''E. curtisi'' [83] => | style="background-color: #BFE6CF |438,5 [84] => | style="background-color: #BFE6CF |1,1 [85] => | style="background-color: #BFE6CF |5,1 [86] => |- [87] => | style="background-color: #B3E1C2 |'''[[aeron]]''' [88] => | style="background-color: #B3E1C2 |[[graptoliti]] - ''Monnograptus auserus''
počátek: graptolit ''Demirastrites triangulatus''{{Citace elektronického periodika [89] => |poznámka = [90] => |autor = Filip Šára [91] => |titul = Mezinárodní unie geologických věd schválila nový stratotyp na Berounsku [92] => |periodikum = [[novinky.cz]] [93] => |datum vydání = 2024-02-07 [94] => |datum přístupu = 2024-02-14 [95] => |url = https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-mezinarodni-unie-geologickych-ved-schvalila-novy-stratotyp-na-berounsku-40459892}}{{Citace periodika [96] => | příjmení = Štorch [97] => | jméno = P. [98] => | příjmení2 = Melchin [99] => | jméno2 = M.J. [100] => | titul = Lower Aeronian triangulate monograptids of the genus Demirastrites Eisel, 1912: biostratigraphy, palaeobiogeography, anagenetic changes and speciation [101] => | periodikum = Bulletin of Geosciences [102] => | datum vydání = 2018-12-20 [103] => | strany = 513–537 [104] => | issn = 1802-8225 [105] => | doi = 10.3140/bull.geosci.1731 [106] => | jazyk = en [107] => | url = http://www.geology.cz/bulletin/contents/art1731 [108] => | datum přístupu = 2024-02-14 [109] => }} [110] => | style="background-color: #B3E1C2 |440,8 [111] => | style="background-color: #B3E1C2 |1,2 [112] => | style="background-color: #B3E1C2 |2,3 [113] => |- [114] => | style="background-color: #A6DCB5 |'''[[rhuddan]]''' [115] => | style="background-color: #A6DCB5 |''Akidograptus ascensus'' [116] => | style="background-color: #A6DCB5 |443,8 [117] => | style="background-color: #A6DCB5 |1,5 [118] => | style="background-color: #A6DCB5 |3 [119] => |} [120] => V [[Severní Amerika|severní Americe]] se používají stupně [121] => [122] => * [[cayugan]] (odpovídá svrchnímu ludlovu) [123] => * [[lockportian]] [124] => * [[tonawandian]] (odpovídají wenlocku) [125] => * [[ontarian]] [126] => * [[alexandrian]] (odpovídají llandoveru) [127] => [128] => == Paleogeografie == [129] => Rozložení kontinentů se příliš nelišilo od ordovického. [[Gondwana]] pokračovala v pohybu směrem k severu, čímž se do oblasti [[jižní pól|jižního pólu]] dostala i jihozápadní [[Afrika]]. Dochází tak k tání [[ledovec|ledovců]] a vzestupu mořské hladiny (sedimentace silurských uloženin na erodované horniny ordoviku). Zmenšuje se vzdálenost mezi [[Grónsko|Grónskem]], sev. Amerikou a [[Eurasie|Eurasií]]. Během siluru ležela v rovníkové oblasti značná část severní Ameriky, Grónska, severní Evropy a [[Asie]]. Teplou klimatickou zónu indikují organogenní [[vápenec|vápence]], útesy, ložiska [[evaporit]]ů. Solná ložiska a [[pískovec|pískovcové]] facie svrchního siluru pak dokládají suché aridní [[Podnebí|klima]]. Světového rozšíření dosahuje facie graptolitových [[břidlice|břidlic]] (černé [[Jílovec (hornina)|jílovce]], [[prachovec|prachovce]]), pelagických [[sediment]]ů vznikajících ve stabilním prostředí a též ortocerové vápence, reprezentující často přechod mezi čistě [[karbon]]átickou facií a facií graptolitových břidlic. Tyto sedimenty pak umožňují celosvětovou korelaci silurských hornin. [130] => [131] => === Tektonika === [132] => Na hranici ordoviku a siluru se projevuje takonská fáze (starokaledonská) kaledonské [[orogeneze]], nastává rozsáhlá mořská transgrese s vrcholem ve [[wenlock]]u. Dochází ke srážce Evropy se sev. Amerikou a k vyvrásnění nahromaděných sedimentů kambricko-ordovického stáří v kaledonské [[geosynklinále]] za vzniku pohoří [[Kaledonidy]], které se táhne od státu [[New York]] přes [[Skotsko]], [[Norsko]] do Grónska. Tyto procesy začínají již v [[ludlov]]u, ale vrcholí erijskou fází v přídolu. Výsledkem je spojení ([[kratonizace]]) [[Erie]] ([[kanadský štít]], Grónsko) s baltickým štítem a východoevropskou tabulí do jediné pevniny - severoatlantického kontinentu. Ve svrchním siluru moře ustupuje, dochází k rychlé erozi nových pohoří. Severní polokouli pokrývá oceán [[Panthalassa]] a nově vzniklý oceán Uralský. [133] => [134] => == Život v siluru == [135] => [136] => === Fauna === [137] => * Vůdčími zkamenělinami jsou [[graptoliti]], maximálního rozvoje dosahují jednořadé kolonie řádu ''Monograptus'' (''Monograptus, Spirograptus, Rastrites, Cyrtograptus''), do spodního siluru zasahují i dvojřadé druhy ''(Climacograptus, Diplograptus, Petalograptus, Retiolites, Stromatograptus)''. Díky jejich světovému rozšíření je vyčleněno okolo 40 zón, umožňujících biostratigrafické členění. [138] => * Mezi [[členovci]] jsou méně než v [[kambrium|kambriu]] a [[ordovik]]u rozmanití [[trilobit]]i, některé čeledi ''(Illaenidae, Trinucleidae)'' dokonce vymírají. [[Soubor:SilurianTrilobite.jpg|náhled|Trilobit rodu Dalmanites limulurus, nález u New Yorku]] Dalšími vůdčími fosíliemi jsou [[ostrakod]]i, a to i v prostředí s anomální [[salinita|salinitou]] ''(Leperditia)''. Objevují se zástupci rodu ''Eurypteridae'' ([[různorep]]i), dosahující obrovských, až 3 m rozměrů. Byli to dravci s mohutnými klepety, obývající mělkovodní mořské ''(Pterygotus)'' i [[Laguna|lagunární]] ''(brakické)'' prostředí ''(Eurypterus)''. Jejich četné nálezy jsou známy z okolí New Yorku. Dle některých autorů [[morfologie]] pancířů a dýchací orgány různorepů naznačují možnou adaptaci na suchozemské prostředí. Za první suchozemské členovce jsou však považovány primitivní mnohonožky ''(Archidesmus)'', nalezené v [[Anglie|Anglii]]. Ojedinělé jsou nálezy [[Štíři|štírů]] ''(Scorpionidae)''. [139] => * Rozšiřují se [[láčkovci]], zejména [[korálnatci]] ''(Anthozoa)''. Jsou zastoupeni rugosními ''(Rugosa)'' i tabulátními ''(Tabulata)'' [[korál]]i. Hojné byly i [[stromatopor]]y, tvořené vápenitými kostrami válcovitého nebo bochníkovitého tvaru, dosahující v průměru i přes 2 metry. [140] => * Na dně mělkého moře, ovlivněného prouděním, žily přichyceny [[lilijice]] ''(Crinoidea)''. Ve svrchním siluru jsou celosvětově stratigraficky významné [[plankton]]ické formy ''(scyfokrinitový obzor)'', u nichž volný konec stopky nese plovoucí orgán ([[lobolit]]). [141] => * Velký rozvoj je patrný u [[Měkkýši|měkkýšů]], jejichž četní zástupci již připomínají současné formy. Na vrcholu jsou mezi [[hlavonožec|hlavonožci]] [[loděnky]] ''(Nautiloidea)'' se schránkami ve tvaru přímého či mírně prohnutého kužele. Tento tvar se postupně stále více ohýbal během vývoje, až vznikla typická zatočená schránka, plně způsobilá života v hlubinných podmínkách. Až do dneška přežívá [[loděnka hlubinná]] ''(Nautilus pompilius)''. Rovné schránky [[ortocer]]ů mají horninotvorný význam (tvoří ortocerové vápence). Zástupci [[gastropod]]ů obývají zejména mělkovodní facie ''(Platyceras)''. Mlže zastupují rozličné formy z různých životních prostředí. Krásné české názvy ''Mila, Panenka, Tetinka, Slava'' a další pocházejí od [[Joachim Barrande|Joachima Barrandeho]]. Pro poznání vývoje měkkýšů měl velký přínos výlov 13 zástupců třídy [[přílipkovec|přílipkovci]] ''(Monoplacophora)'', vylovených roku [[1952]] [[dánsko]]u expediční lodí ''Galathea'' pro muzeum v [[Kodaň|Kodani]] z hloubky 3570 metrů. Nazváni byli ''Neopilina galatheae''. [142] => * Ze siluru jsou známy i nálezy celých koster obratlovců – bezčelistnatých ryb [[Agnatha]] ''(Tremataspis cyathaspis)'' s chrupavčitou vnitřní kostrou a tělem chráněným kostěným krunýřem, trnoploutvé ''(Acanthodii)'' a pancéřnaté ''(Placodermi)'' ryby již mají vyvinutu spodní čelist. Tato vznikla pravděpodobně přeměnou předních žaberních oblouků. [143] => [144] => === Flóra === [145] => Vedle velkého vývoje [[Řasy|řas]] se stále častěji objevují vyšší rostliny. Rody ''[[Cooksonia]] a [[Baragwanathia]]'' reprezentují již rozšířené suchozemské [[cévnaté rostliny]]. Rostliny se při přechodu na souš musely bránit před vysycháním silnou pokožkou, opatřenou [[průduch]]y, umožňujícími [[transpirace|transpiraci]]. Vodivé pletivo dovoluje rozvádět živiny získané z půdy do horních částí. Zástupci rodu ''[[Psilophyton]]'' již mají primitivní xylém (dřevo) a floém (lýko), neměli však ještě vyvinut kořenový systém. Množily se výtrusy. Ve svrchním siluru se objevují ''[[Rhyniophyta]]'', primitivní [[plavuně]] a suchozemské [[houby]]. [146] => [147] => Z období siluru máme také k dispozici první doklady o rozsáhlých požárech, které zachvátily tehdejší nejstarší stabilní porosty na suché zemi. Tyto fosilní doklady pocházejí z území [[Wales]]u a [[Polsko|Polska]].Ian J. Glasspool & Robert A. Gastaldo (2022). [https://pubs.geoscienceworld.org/gsa/geology/article/doi/10.1130/G50193.1/614348/Silurian-wildfire-proxies-and-atmospheric-oxygen Silurian wildfire proxies and atmospheric oxygen]. ''Geology (advance online publication)''. doi: https://doi.org/10.1130/G50193.1 [148] => [149] => == Regionální rozšíření == [150] => [151] => === Asie === [152] => Zůstávají vynořeny staré štíty ([[angarský štít|angarský]], [[anabarský štít|anabarský]], [[kolymský štít|kolymský]], části [[čínský štít|čínského]] a [[indický štít|indického štítu]]). Na okrajích převládají mělkovodní karbonátické facie s hojnou bentickou faunou. V geosynklinálních oblastech se ukládají graptolitové břidlice, peliticko-karbonátické i klastické sedimenty. Ve východouralské a kazachstánské oblasti jsou doprovázeny výlevy [[láva|láv]] [[Čedič|bazaltového]] a [[andezit]]ového typu. Téměř celá severní část je postižena mezi ordovikem a silurem takonským vrásněním, zatímco střední Asie a jižní [[Čína]] až mladokaledonskou orogenezí. [153] => [154] => === Severní Amerika === [155] => Karbonátická facie s útesy společně s [[evaporit]]y dokládají umístění v tropické rovníkové oblasti s aridním klimatem. V [[appalačská geosynklinála|appalačské geosynklinále]] pokrývá mělké moře většinu kontinentu, sedimentují písčité a karbonátické uloženiny, bohaté na faunu ''(brachiopodi)''. V pacifické (západní okraj) a franklinské (sev. [[Kanada]], Grónsko) oblasti se ukládají graptolitové břidlice a vápence s pelagickou faunou, dobře korelovatelnou s Barrandienem. Silurské sedimenty s ložisky hematitových rud, solnými ložisky ([[Velké jezero|Velká jezera]], až 500 metrů mocnost), ale zejména roponosné struktury v Kanadě mají velký ekonomický význam. [156] => [157] => === Jižní Amerika === [158] => Z povodí [[Amazonka|Amazonky]] a z [[Bolívie]] jsou známy jílovito-písčité facie s graptolity, silurského stáří jsou glaciální uloženiny z [[Argentina|Argentiny]] a [[Bolívie]]. Mořská fauna má endemický ráz a patří malvinokaffrické provincii. Její charakter svědčí o chladné klimatické oblasti. [159] => [160] => === Austrálie === [161] => Sedimentace se koncentruje do tasmánské oblasti na východním okraji dnešního kontinentu. Ve spodním siluru byla postižena benambranskou orogenezí, která rozdělila oblast na řadu paralelních pánví. Vrásnění doprovázel kyselý [[vulkanismus]]. Svrchní silur zastupují karbonáty s bohatou brachiopodovou, korálovou a trilobitovou faunou, mající vztah k asijské a evropské fauně. [162] => [163] => === Afrika === [164] => Směrem na jih je zvýšený přínos písčitého materiálu z vynořeného afrického štítu. V severozápadní části, zatopené mořem, sedimentovaly graptolitové břidlice, ve svrchním siluru karbonátická facie s faunou velmi blízkou Barrandienu. Na plynulém přechodu do devonu je v [[Alžírsko|Alžírsku]] a [[Maroko|Maroku]] dobře vyvinut scyfokrinitový horizont. [165] => [166] => === Evropa === [167] => [168] => ==== Severozápadní Evropa ==== [169] => Sedimenty patří do pánve [[Protoatlantik]]u, klasickou oblastí je [[Wales]], odkud byl silur poprvé popsán a detailně prozkoumán. Sedimentační prostor SV–JZ směru byl rozčleněn [[elevace]]mi, na okraji s mělkovodními písčitými a karbonátickými uloženinami (mocnost až tisíce metrů), v centru s graptolitovými břidlicemi. Tyto jsou v ludlovu díky regresi moře nahrazeny vápenatými sedimenty, bohatými bentickou faunou. Na konci ludlovu sedimentují [[klastika]] old redu. Severní část britských ostrovů a severozápadní část [[Skandinávie]] byla na hranici silur-devon postižena kaledonským vrásněním v důsledku srážky baltického štítu s bloky [[Erie]]. Kaledonská metamorfóza vedla až ke vzniku [[migmatit]]ů a [[serpentinit]]ů, doprovázena byla výlevy [[ofiolit]]ů (bazické lávy) a výstupy [[granitoid]]ů. [170] => [171] => ==== Baltická oblast ==== [172] => * ostrov [[Gotland]] (Švédsko, hl. město Visby) – klasická oblast mělkovodního slínito-karbonátického vývoje siluru o mocnosti stovek metrů s velmi dobře zachovalými zbytky brachiopodů, korálů, stromatoporů, krinoidů, měkkýšů, trilobitů a ostrakodů. Odkryty byly útesy (biohermy) stromatoporů, korálů a vápenitých řas. [[Soubor:Gotland-reef hg.jpg|náhled|Silurský útesový komplex na ostrově Gotland]] [173] => * [[Polsko]] – silur je znám z vrtů v severovýchodní, střední a jihovýchodní části. Spodní silur má stabilní vývoj s převahou graptolitových břidlic, v ludlovu pokračuje sedimentace jen v severní části (slínité, karbonátické sedimenty mělkého moře) a jižní části ([[Svatokřížské hory]], droby, klastika). [174] => * [[Ukrajina]] – výskyty transgresívně uloženého siluru na svrchním ordoviku byly odkryty v zářezech řeky [[Dněstr]]. Převládá slínito-karbonátická facie s bentickou faunou, vzácnější jsou graptoliti. Sedimentace pokračuje plynule až do devonu. [175] => [176] => ==== Alpsko-karpatská oblast ==== [177] => V severní drobové zóně (východní [[Alpy]]) patří do siluru grafitické břidlice s ojedinělými graptolity v podloží vápenců, které sedimentovaly i v devonu. Významné jsou nálezy siluru v Karnských Alpách (hranice [[Rakousko]]-[[Itálie]]), faciálně pestré s faunou českého typu a graptolitovými břidlicemi (sedimentovaly do spodního devonu). V Západních [[Karpaty|Karpatech]] se nálezy opírají pouze o mikropaleontologické nálezy ve vlachovském souvrství ([[fylit]]y, [[lydit]]y) a klastikách nadložního souvrství Bystrého potoka gelnické skupiny ([[Čertova hoľa]], [[Betliar]], [[Čučma]]). [178] => [179] => ==== Český masív ==== [180] => * [[Barrandien]] [181] => Plynulá sedimentace během celého siluru, hojnost nálezů zkamenělin a úroveň prozkoumanosti z něho činí klasickou světovou oblast. Sedimenty siluru leží [[Konkordance#Konkordance_v_geologii|konkordantně]] na kosovském souvrství svrchního [[ordovik]]u, začátek je charakterizován náhlým nástupem [[facie]] [[graptoliti|graptolitových]] břidlic zóny ''[[Akidograptus ascensus]]''. Bližší členění: [182] => # liteňské souvrství [183] => #* želkovické vrstvy ([[břidlice]], [[silicit]]y, vápence, [[tufit]]y) – [[Llandover|llandovery]], mocnost 16–24 metrů [184] => #* litohlavské vrstvy ([[Llandover|llandovery]], černé břidlice, jílovce, 21–75 m) [185] => #* motolské vrstvy ([[wenlock]]) – mocnost 100–200 metrů, vápenaté břidlice, graptolitové břidlice (Cyrtograptus), tufitické břidlice, bazické vulkanity oceánického typu ([[dolerit]]y, [[pikrit]]y) v submarinních lávových příkrovech s mocnými [[pyroklastika]]mi o mocnosti až 400 metrů zapříčinily změlčení moře (místy i vynoření), doprovázené karbonátickou sedimentací s bohatou faunou ([[trilobit]]i, [[ramenonožci]] (''brachiopoda''), [[lilijice]], [[korál]]i) [186] => # kopanické souvrství ([[Ludlow (geologie)|ludlow]]) – faciálně velmi pestré, mocnost 50–250 metrů, vápenaté břidlice s graptolity, ostrakody, bituminózní ortocerové vápence, organodetritické vápence, vulkanity [187] => # přídolské souvrství ([[Přídolí (geologie)|přídol]]) – jednodušší faciální vývoj, mocnost 15–80 metrů, tmavé vápence hlubšího, méně prokysličeného moře s vložkami vápnitých břidlic (graptoliti, nautiloidi) a zbytky splavené terestické flóry ''(Cooksonia)'', organodetritické vápence mělkovodní facie s přisedlými bentickými živočichy (krinoidi, brachiopodi, trilobiti). Rod Scyphocrinites dosahuje maximálního rozvoje na hranici silur-devon [188] => * rožmitálská oblast – siluru patří starorožmitálské souvrství s graptolitovými břidlicemi (méně jak 50 metrů), vápence nejsou zastoupeny [189] => * metamorfované ostrovy – horniny siluru jsou zachovány na sedlčansko-krásnohorském, mírovickém a čerčanském ostrově, jsou silně kontaktně metamorfovány. Na bázi s tmavými grafitickými chiastolickými břidlicemi s graptolitovou faunou, v nadloží krystalické vápence [190] => * [[Železné hory]] – silur vystupuje v jádru vápenopodolské synklinály ve facii tmavých fylitových břidlic (s graptolity, stáří llandovery-wenlock) a tmavých grafitických vápenců s břidličnatými vložkami a pyritem (přídol, scyfokrinitová fauna) [191] => * hlinská zóna – k siluru se řadí mrákotínské vrstvy se slabě metamorfovanými graptolitovými břidlicemi (llandovery-wenlock), pravděpodobně silurské jsou grafitické břidlice a lydity u [[Polička|Poličky]] [192] => * [[Drahanská vrchovina]] – při těžbě [[železná ruda|železných rud]] byly objeveny u [[Stínava|Stínavy]] metamorfované graptolitové břidlice ([[Llandover|llandovery]]-[[wenlock]]) a šedé vápence s faunou [[Ludlow (geologie)|ludlow]]u-[[Přídolí (geologie)|přídol]]u. Kra silurských hornin je zaklesnuta mezi [[Devon (geologie)|devon]] a spodní [[karbon]] a její vztah k podloží i nadloží je nejasný [193] => * lužická oblast – grafitické břidlice s vápenci v nadloží v oblasti krkonošsko-jizerského [[Krystalinikum|krystalinika]] - ponikelská skupina – jsou regionálně metamorfovány, paleontologické doklady na území ČR jsou vzácné ([[Železný Brod]], [[Poniklá]] – [[graptoliti]], [[Ještěd]]) [194] => * sasko-durynská oblast – na ordoviku leží konkordantně spodní graptolitové břidlice ([[llandover]]y-[[Ludlow (geologie)|ludlow]]), přecházející do okrového vápence ([[Přídolí (geologie)|přídol]]), vývoj se označuje jako durynská facie (malá mocnost do 50 metrů, hlubokovodní), do ČR nezasahuje. [195] => [196] => == Odkazy == [197] => [198] => === Poznámky === [199] => [200] => [201] => === Reference === [202] => [203] => [204] => === Externí odkazy === [205] => * {{Commonscat}} [206] => {{posloupnost|co=[[Paleozoikum]]|kdy=[[444 Ma]]–[[419 Ma]]| předchůdce =[[Ordovik]]| nástupce =[[Devon (geologie)|Devon]]}} [207] => [208] => {{Autoritní data}} [209] => [210] => [[Kategorie:Geologické periody]] [211] => [[Kategorie:Paleozoikum]] [] => )
good wiki

Silur

Silur je prvohorní útvar v nadloží ordoviku a v podloží devonu. Byl vymezen v roce 1835 Roderickem Murchisonem jako sled mezi kambriem a devonským old redem a nazván podle Silurů, starověkého kmene, který v dané oblasti jižního Walesu sídlil.

More about us

About

Toto období je známé nejen svými významnými biologickými událostmi, ale také pokrokem v ekologických systémech, které přinesly nové možnosti pro vývoj života na Zemi. V silurském období došlo k výraznému rozmachu mořských ekosystémů. V té době byly moře domovem pro rozmanité skupiny organizmů, jako byly korály, mořští červi a první zástupci ryb. Silurský oceán tedy nabízel ideální podmínky pro růst a diverzifikaci těchto životních forem. Vznikaly nové druhy ryb, které předznamenaly vývoj mnoha současných ekosystémů. Na pevnině se v tomto období začaly také objevovat první jednoduché rostliny, což byl zásadní krok k půdním ekosystémům, které budeme znát dnes. Tento přechod k životu na souši otevíral nové příležitosti pro evoluci a přispěl k dalším změnám v biodiverzitě. I když silurské období čelilo některým výzvám, jako byly změny klimatu a určité ekologické tlaky, přesto ukázalo, jakou odolnost a adaptabilitu život prokázal. Přírodní svět dokázal reagovat na tyto výzvy a učinit důležité kroky vpřed. Silur je fascinující kapitolou v historii Země, která nám ukazuje, jak život vždy hledal způsoby, jak růst a inovovat. Toto období nám připomíná, že každá doba, ať už skýtá náročnosti či příležitosti, přináší nové lekce a možnosti pro rozvoj života na naší planetě.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.