Array ( [0] => 15494994 [id] => 15494994 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Slabika [uri] => Slabika [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=základní jednotce lidské řeči|druhý=slabice jakožto počítačovém pojmu|stránka=bajt}} [1] => '''Slabika''' je označována jako nejmenší přirozená jednotka [[řeč]]i. Proud řeči můžeme obvykle rozdělit na konkrétní počet slabik a každá taková výpověď obsahuje alespoň jednu slabiku, např. v češtině tříslabičné slovo ja-ho-da. Jedná se tedy o skupinu [[hlásek|hláska]] ([[samohláska|samohlásek]] či [[souhláska|souhlásek]]), které jako celek pomáhají organizovat řeč LADEFOGED, Peter, & JOHNSON, Keith. ''A Course in Phonetics. Stamford'': Cengage Learning 2014 ŠTURM, Pavel, & BIČAN, Aleš. ''Slabika a její hranice v češtině''. Praha: Karolinum 2021. . Slabiky jako skupiny hlásek se podílí na fonologické struktuře nadřazených jednotek řeči LAVER, John. ''Principles of Phonetics''. London: Cambridge University Press 1994. . [2] => Z hlediska výslovnosti můžeme slabiku popsat jako přechod od sevřenosti mluvních orgánů (tzv. striktury) k jejich otevřenosti (tzv. apertuře) a návrat zpět do výchozího bodu SKARNITZL, Radek, ŠTURM, Pavel, & VOLÍN, Jan. ''Zvuková báze řečové komunikace''. Praha: Karolinum 2016. HÁLA, Bohuslav. Slabika, její podstata a vývoj. ''Sborník filologický'' 4(1). Praha: Nakladatelství Československé akademie věd 1956. . [3] => Slabika je také považována za nejmenší prozodickou jednotku. Je nositelem základních prozodických vlastností, a to [[výška tónu|výšky]], délky, [[hlasitost]]i a barvy hlasu ZSIGA, Elizabeth C. ''The sounds of language: An introduction to phonetics and phonology''. Oxford: Blackwell Publishing 2013. RENSKÝ, Miroslav. Funkce slabiky v jazykovém systému. ''Slovo a slovesnost'' 21(2), 86–95. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR 1960. . Koncepty slabiky a [[přízvuk]]u jsou základním východiskem metrické fonologie . [4] => [5] => == Stavba slabiky == [6] => Slabika má svou vnitřní strukturu . Můžeme ji rozdělit na préturu, jádro a kodu. Slabičné '''jádro''' (angl. nucleus) je obvykle tvořeno [[samohláska]]mi. Bývá spojováno s dojmem slabičnosti a je nutnou podmínkou existence slabiky. Pokud ve funkci slabičného jádra stojí sonorní hlásky, označujeme je jako slabikotvorné (př. sl-za). Slabičná '''prétura''' (angl. onset) stojí vždy před jádrem, je tvořena [[souhláska]]mi (v češtině maximálně čtyřmi, např. vzpřímený, výjimečně pěti, např. vzkvět [fskvj]) a její přítomnost není ve slabice vyžadována. Naopak za jádrem slabiky následuje slabičná '''koda''' (angl. coda), která je opět tvořena souhláskami (v češtině maximálně třemi, např. zábst, výjimečně čtyřmi, např. Ernst). [7] => Přítomnost či nepřítomnost kody je klíčová pro klasifikaci slabik na otevřené či zavřené. Otevřené slabiky kodu nemají (např. v češtině se), zavřené slabiky ji mají (např. sen). [8] => Na vnitřní stavbu slabiky bývá nahlíženo z různých hledisek . Ve slabice nemusíme kromě segmentů rozlišovat žádný další konstituent, avšak obvykle se vyčleňují alespoň tři prvky slabiky: prétura, jádro a koda. Některé přístupy zavádějí ještě hierarchické dělení slabiky na préturu a slabičný základ (angl. rhyme). Ten je tvořen spojením jádra a kody, mezi nimiž najdeme těsnější spojení než mezi jádrem a préturou. Z konceptu slabičného základu můžeme vycházet při klasifikaci lehkých a těžkých slabik (viz [[Slabika#Slabičná váha|Slabičná váha]]). [9] => [10] => == Sonorita == [11] => V řadě jazyků (a v ostatních jazycích u většiny slabik) lze popsat uspořádání segmentů ve slabice ve vztahu k jejich zvukovým vlastnostem, jež se promítají do konceptu sonority. Sonorita slabiky, případně také konkrétních hlásek v ní obsažených, může být definována jako soubor několika aspektů – akustické energie, intenzity, stupně otevření vokálního traktu, vnímané hlasitosti a dalších . Bývá také označována jako hlasitost hlásky porovnávaná vůči hláskám se stejnou délkou, výškou a [[přízvuk]]em LADEFOGED, Peter, & MADDIESON, Ian. ''The Sounds of the World’s Languages''. Oxford: Blackwell Publishing 1996. . [12] => '''Sonoritní princip uspořádání''' vychází z nejčastější situace a stanovuje ideální průběh sonority ve slabice . Sonoritním vrcholem slabiky je jádro, tedy fáze apertury. Sonorita mezi ním a dalšími částmi slabiky buď klesá, nebo zůstává stejná. Obvykle platí, že čím dál od jádra konkrétní hláska stojí, tím má menší sonoritu. V jazycích ovšem nacházíme četné výjimky, např. české rty, rmoutit, msta, lkát, lžíce apod. [13] => [14] => == Slabičná váha == [15] => Pojem slabičná váha se odvíjí od odlišného chování různých slabičných typů, tzv. lehkých a těžkých slabik. Bývá vyjadřována pomocí abstraktní jednotky móra a podílí se např. na tvorbě [[rytmus řeči|rytmu řeči]] . [16] => V češtině mohou být slabiky jednomórové čili lehké a v takovém případě se označují CV (C pro [[souhláska|souhlásku]], V pro [[samohláska|samohlásku]]). Dvoumórové čili těžké slabiky označujeme jako CVX (X pro [[samohláska|samohlásku]] nebo [[souhláska|souhlásku]]). Slabičný základ pak obsahuje buď dlouhou samohlásku, nebo kombinaci [[samohláska|samohlásky]] a [[souhláska|souhlásky]] . [17] => [18] => == Slabičné hranice == [19] => Určování hranic mezi slabikami se může řídit podle různých principů (viz přehled v ). Fonotaktický princip je nejdůležitější a vychází z požadavků konkrétního jazyka na to, které kombinace hlásek jsou v rámci slabičné prétury a kody přípustné. Hranice mezi slabikami uvnitř slov tak stanovujeme podle okrajů slov, kde jsou hranice známé, tj. totožné s hranicí slova. Výhodou je, že nevznikají prétury a kody, které by nebyly přípustné na okrajích slov. [20] => Dalším možným principem pro určování slabičných hranic je například princip morfologický, který vychází z hranic mezi [[morfém]]y, a alofonický, jenž bere v potaz distribuci [[alofon]]ů. Princip maximální prétury určuje slabičné hranice na základě mezijazykové preference pro otevřené slabiky. Podle této teorie by [[souhláska|souhlásky]] stojící mezi dvěma [[samohláska]]mi měly být přiřazeny jako prétura následující slabice. [21] => Hranice však někdy bývá také nejasná (např. z protichůdných požadavků fonotaktiky), což lze řešit konceptem ambisylabicity. Ambisylabická [[souhláska]] náleží dvěma slabikám, figuruje tedy jako koda v jedné a zároveň jako prétura ve druhé slabice . [22] => [23] => == Reference == [24] => [25] => [26] => == Externí odkazy == [27] => * {{Commonscat}} [28] => {{Autoritní data}} [29] => {{Portály|Jazyk}} [30] => [31] => [[Kategorie:Fonetika]] [] => )
good wiki

Slabika

Slabika je označována jako nejmenší přirozená jednotka řeči. Proud řeči můžeme obvykle rozdělit na konkrétní počet slabik a každá taková výpověď obsahuje alespoň jednu slabiku, např.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'souhláska','samohláska','přízvuk','řeč','hlásek','výška tónu','hlasitost','Slabika#Slabičná váha','rytmus řeči','morfém','alofon','Kategorie:Fonetika'

Alofon

Kategorie:Fonetika

Morfém

Morfém je základní jednotka významu ve výslovnosti a psaní slov.

Přízvuk

Řeč

Samohláska

Souhláska