Array ( [0] => 15522381 [id] => 15522381 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Soudce [uri] => Soudce [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Miles Ehrlich, judge.jpg|náhled|280 px|[[Spojené státy americké|Americký]] soudce hovoří k [[advokát]]ovi]] [1] => '''Soudce''' je [[fyzická osoba|osoba]] pověřená autoritativně rozhodovat ve sporných záležitostech, zejména právních. Soudce vstupuje do sporu dvou stran jako třetí a nezúčastněný, aby rozhodoval nestranně a spravedlivě. Proto musí být nezávislý a nemůže rozhodovat o záležitostech, v nichž může mít nějaký osobní zájem ([[podjatost]]). V moderních demokratických státech je soudce [[ústavní činitel]], nositel [[soudní moc|soudcovské moci]] a představitel [[soud]]u. Je nezávislý na vládě a svým rozhodováním prosazuje [[státní moc]]. V Evropě jsou soudci většinou jmenováni, v [[Spojené státy americké|USA]] jsou většinou voleni. V České republice jeho právní postavení určuje [[Ústava České republiky|Ústava]] (hlava IV., moc soudní) a [[zákon o soudech a soudcích]]. [2] => [3] => V běžné řeči se často označují jako „soudci“, resp. '''sudí''' také sportovní [[rozhodčí]], členové hodnotících porot na výstavách a podobně, kteří ovšem žádnou soudcovskou moc nevykonávají. [4] => [5] => == Původ a historie == [6] => V moderním státě je soudce představitel jedné z rozdělených mocí státu a soudí jeho jménem, proto rozsudek v České republice začíná slovy „Jménem republiky“. Tak tomu ovšem ve starších společnostech nebylo: soudní moc patřila až do novověku panovníkovi, v kmenových společnostech náčelníkovi nebo radě starších, případně výjimečným charismatickým osobám, které neměly žádnou výkonnou moc a opíraly se jen o neformální společenskou autoritu. [7] => [8] => Potřebu rozsuzovat a ukončovat spory však měly i ty nejstarší a nejjednodušší společnosti a podle etnologických výzkumů se zdá, že funkce soudce je (přinejmenším někde) starší než funkce náčelníka či krále jako držitele soustředěné moci. Předcházela jí funkce vyjednavače, který byl pod ochranou božstev a snažil se přimět poškozenou stranu (např. pozůstalé po zavražděném), aby se vzdala pomsty a přistoupila na výkupné (tzv. [[wergeld]]). Zatímco vyjednavač sám byl chráněn, pachatel se musel skrýt nebo použít právo azylu. Funkce soudce vzniká ve chvíli, kdy je už společenská autorita dostatečně silná, aby zabránila pomstě, a to i když se obě strany před soudcem sejdou.Sokol, ''Moc, peníze a právo''. Plzeň 2007, kap. 14 a další. [9] => [10] => Autorita soudce se zakládala především na tom, že společnost jeho rozhodnutí uznávala jako spravedlivá. Jeho rozhodování mohla usnadnit zásada, že podobné případy se rozhodují podobně, nepodobné odlišně. Tak vznikl princip [[precedens|precedentu]]. Americký právní antropolog E. A. Hoebel popisuje případ, kdy se šejenská rada starších rozhodla rozsudek (ve věci domnělé krádeže koně) rozšířit a udělat z něho obecné pravidlo;E. A. Hoebel, ''The law of primitive man''. New York 1954, str. 24. tak si lze představit původ zákonů. [11] => [12] => V nejstarších společnostech se soudce opírá jen o souhlas společnosti a nemá k dispozici výkonnou moc, která by jeho rozhodnutí vynutila. To názorně ilustruje ještě pověst o Libušině soudu, jak ji zachovala [[Kosmova kronika česká]]: když se odsouzený s rozsudkem nesmíří, bude třeba krále.''Kosmova kronika česká''. Praha: Melantrich 1949, str. 20. Se vznikem soustředěné moci náčelníka, případně krále, přechází soudcovská moc na něj a vymáhá se jeho mocí. Tak tomu bylo ještě v antice a ve středověku, kdy ovšem v Evropě od 12. století panovníkovu soudnictví začalo konkurovat soudnictví církevní. Už ve středověku se začala prosazovat myšlenka, že i panovník je vázán zákony své země ([[Jan ze Salisbury]]) a v 17. století se objevuje požadavek na omezení libovůle panovníka ([[John Locke]], ''Druhé pojednání o vládě'', 1690) a dokonce na rozdělení moci výkonné, zákonodárné a soudní ([[Charles Louis Montesquieu|Montesquieu]], ''O duchu zákonů'', 1748). [13] => [14] => Souběžně s tím omezily absolutistické státy moc šlechty a výkon moci svěřovaly stále víc do rukou úředníků, u nichž se dalo vyžadovat odborné vzdělání. Od 18. století jsou tak soudci zpravidla profesionálové s právním vzděláním. Oddělení soudcovské moci uzákonily až republikánské ústavy v [[18. století|18.]] a [[19. století]], snahy o zajištění soudcovské nezávislosti však pokračují dodnes. [15] => [16] => === Starověký Řím === [17] => Oddělení soudní moci od moci výkonné souvisí s civilizačním vývojem společnosti. Také ve [[starověký Řím|starověkém Římě]] soudil nejdříve král, v době republiky pak jurisdikce (''iurisdictio'') přešla na dva volené [[římský konzul|konzuly]] a poté byl za tímto účelem zřízen úřad [[praetor]]a. Ten byl nejdříve městský (''praetor urbanus''), později k němu přibyl i praetor cizinecký (''praetor peregrinus''), vyřizující spory mezi římskými občany a cizinci. Soudní moc ovšem nevykonával sám, řízení bylo totiž rozděleno na dvě stádia: ''in iure'' před praetorem a ''apud iudicem'' před soukromým soudcem (''iudex privatus''). Praetor nejdříve zvážil nárok žalobce a námitky žalovaného a dospěl-li k závěru, že věc má být rozsouzena, nechal strany sporu, aby si vybraly svého soudce ze seznamu sestaveného z římských občanů. Jestliže se neshodly, vybral soudce sám. Na závěr byl přesně vymezen předmět sporu a praetor přikázal zvolenému soudci, jak má věc po vyšetření skutkových okolností rozhodnout. Iudex pak už jen provedl dokazování a na základě jeho výsledku rozhodl, protože však byl vázán právním hodnocením praetora, byl praetor tím, komu náležela soudní moc.{{Citace monografie [18] => | příjmení = Kincl [19] => | jméno = Jaromír [20] => | odkaz na autora = Jaromír Kincl [21] => | příjmení2 = Urfus [22] => | jméno2 = Valentin [23] => | odkaz na autora2 = Valentin Urfus [24] => | příjmení3 = Skřejpek [25] => | jméno3 = Michal [26] => | odkaz na autora3 = Michal Skřejpek [27] => | titul = Římské právo [28] => | vydavatel = C. H. Beck [29] => | místo = Praha [30] => | rok = 1995 [31] => | strany = 18, 114–115, 117 [32] => | isbn = 80-7179-031-1 [33] => }} [34] => [35] => === Soudci v Československu === [36] => [[Československo|Českoslovenští]] soudci byli jmenováni [[prezident|prezidentem republiky]], o jejich jmenování ale rozhodovala [[vláda]].§ 64 odst. 1 bod 8 a § 81 písm. c) Ústavní listiny Československé republiky, uvozené zákonem ze dne 29. února 1920, č. 121/1920 Sb. Jmenováni byli do svého úřadu trvale, skládali při tom služební přísahu a při jeho výkonu byli zcela nezávislí, vázáni jen zákony.§ 98, § 99 a § 100 Ústavní listiny Československé republiky, uvozené zákonem ze dne 29. února 1920, č. 121/1920 Sb. [37] => [38] => Soudci mívali rozdílná označení podle toho, u jakého [[soud]]u působili. U okresních soudců šlo o „okresní soudce“, předseda byl „přednosta okresního soudu“, u soudů krajských to byli „soudní radové“, předseda byl „prezidentem krajského soudu“ a místopředseda „viceprezident krajského soudu“, a u soudů vrchních „vrchní soudní radové“, předseda „prezident vrchního soudu“ a místopředseda „viceprezident vrchního soudu“. U nejvyššího soudu soudili „radové nejvyššího soudu“, pokud ale předsedali soudnímu senátu, tak „senátní prezidenti nejvyššího soudu“. Předseda tohoto soudu byl „prvním prezidentem nejvyššího soudu“ a jeho zástupce „druhým prezidentem nejvyššího soudu“.Zákon ze dne 9. listopadu 1928, č. 201/1928 Sb., o úpravě některých organisačních otázek v oboru soudnictví [39] => [40] => V období [[komunistický režim v Československu|komunistického režimu]] byli zavedeni tzv. ''[[soudce z lidu|soudci z lidu]]'', kteří na rozdíl od ''soudců z povolání'' nemuseli mít právní vzdělání a kteří byli na dobu 4 let voleni příslušnými [[Národní výbor (1945–1990)|národními výbory]]. Také profesionální soudci začali být voleni, a to na návrh [[národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]]. Zpočátku též národními výbory na funkční období 3, resp. 4 let, později na 10 let [[Česká národní rada|národní radou]], soudci nejvyššího soudu byli ale voleni vždy [[parlament]]em.Zákon ze dne 4. července 1957, č. 36/1957 Sb., o volbách soudců a soudců z lidu lidových a krajských soudů a o úpravě některých jejich poměrů, a nejprve čl. 99 a později čl. 101 ústavního zákona ze dne 11. července 1960, č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky Návrat ke skutečné nezávislosti soudní moci a k trvalému jmenování soudců přišel až po roce 1991, institut soudců z lidu byl ale ve formě [[přísedící]]ch zachován.Ústavní zákon ze dne 16. července 1991, č. 326/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje Ústava České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění pozdějších předpisů [41] => [42] => == Soudci v České republice == [43] => {{citát|Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.|Čl. 82 odst. 1 [[Ústava České republiky|Ústavy České republiky]]}} [44] => === Soudci obecných soudů === [45] => ==== Vznik funkce soudce ==== [46] => Původně byl pro jmenování do funkce soudce určen institut [[justiční čekatel|justičního čekatele]], který se po absolvování právnické fakulty připravoval tříletou praxí u soudu na výkon této funkce. Později však už nebyl příliš využíván{{Citace elektronické monografie [47] => | titul = Přehled o přepočtených počtech soudců, státních zástupců, příslušníků VS a ostatních zaměstnanců (k 1. 6. 2014) [48] => | vydavatel = Ministerstvo spravedlnosti České republiky [49] => | datum vydání = [50] => | datum přístupu = 2021-08-20 [51] => | místo = Praha [52] => | url = http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=5905&d=324758 [53] => }}{{Citace periodika [54] => | příjmení = Pechanec [55] => | jméno = Pavel [56] => | titul = Jak se stát soudcem? [57] => | periodikum = Soudce [58] => | číslo = 4/2010 [59] => | strany = 11 [60] => | url = https://www.jacz.cz/images/stories/Napsali_o_nas/soudce_2010_4_str_10.pdf [61] => | datum přístupu = 2021-08-20 [62] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20210820150905/https://www.jacz.cz/images/stories/Napsali_o_nas/soudce_2010_4_str_10.pdf [63] => | datum archivace = 2021-08-20 [64] => | nedostupné = ano [65] => }} a proto jednotlivé [[krajský soud|krajské soudy]] organizovaly na volná soudcovská místa ve svém obvodu vlastní výběrová řízení. Těch se mohl obecně zúčastnit každý, kdo splňoval podmínky pro jmenování soudce. Od roku 2022 došlo k opětovnému sjednocení výběru soudců prostřednictvím nového institutu [[Justiční kandidát|justičního kandidáta]]. Justiční kandidáti jsou vybíráni ve výběrových řízeních u krajských soudů. Výběrového řízení na pozici justičního kandidáta se mohou účastnit uchazeči, kteří mají složenou odbornou justiční zkoušku (především [[Asistent soudce|asistenti soudce]]§ 110 zákona č. 6/2002 Sb., zákon o soudech a soudcích) nebo jinou profesní zkoušku, za níž se považuje též advokátní zkouška, závěrečná zkouška právního čekatele, notářská zkouška a odborná exekutorská zkouška.§ 13 odst. 5 vyhlášky č. 516/2021 Sb., vyhláška o odborné justiční zkoušce, výběru a odborné přípravě justičních kandidátů, výběru uchazečů na funkci soudce, výběru předsedů soudů§ 60 odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., zákon o soudech a soudcích Výběrové řízení sestává ze tří částí. První část tvoří písemný test aplikace práva, v případě, že uchazeč uspěje, je podroben psychologickému vyšetření a nakonec se účastní ústní části výběrového řízení před pětičlennou komisí.§ 15–20 vyhlášky č. 516/2021 Sb., vyhláška o odborné justiční zkoušce, výběru a odborné přípravě justičních kandidátů, výběru uchazečů na funkci soudce, výběru předsedů soudů Praxe justičního kandidáta trvá nejméně 12 měsíců. Po absolvování roční praxe se mohou zúčastnit výběrového řízení u [[Ministerstvo spravedlnosti České republiky|ministerstva spravedlnosti]] na konkrétní funkci soudce.§ 112–117 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění účinném od 1. 1. 2022{{Citace periodika [66] => | příjmení = Lajsek [67] => | jméno = Vladimír [68] => | titul = Kritické zamyšlení nad ustanovováním soudců v ČR [69] => | periodikum = Právní rozhledy [70] => | číslo = 18/2020 [71] => | url = https://www.zchlegal.cz/files/pravni-rozhledy-9-2020.pdf [72] => }} [73] => [74] => Praxi justičního kandidáta jako podmínku pro účast na výběrovém řízení do funkce soudce nemusí absolvovat advokáti, státní zástupci, exekutoři nebo soudci Ústavního soudu, kteří tuto praxi vykonávali po dobu nejméně 5 let. Zákon o soudech a soudcích stanoví výjimku také pro pedagogické pracovníky a legislativce, doba požadované praxe je však delší. Osoby splňující požadovanou dobu praxe se mohou přihlásit do výběrového řízení do funkce soudce bez předchozí praxe justičního kandidáta.§ 117 odst. 2 zákona o soudech a soudcích [75] => [76] => České soudce jmenuje [[prezident České republiky|prezident republiky]]. Podmínkami jmenování, na které však není jinak právní nárok, jsou: [77] => * [[státní občanství České republiky]] [78] => * plná [[svéprávnost]] [79] => * [[bezúhonnost]] [80] => * věk nejméně 30 let{{#tag:ref|Od počátků moderní úpravy soudnictví na českém území byl pro dosažení úřadu soudce stanoven minimální věk 24 let§ 5 patentu č. 81/1853 ř. z., jímž se vyhlašuje nový zákon o vnitřním zařízení a jednacím řádu veškerých soudních úřadů. [http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=rgb&datum=1853&page=483 Dostupné online.] {{de}} (podle zákona o soudní organizaci z roku 1896, který platil až do velkých změn v 50. letech 20. století, musel soudce kromě toho absolvovat [[právnická fakulta|právnickou fakultu]], jako právní praktikant – [[auskultant]] se tři roky připravovat na výkon funkce soudce a poté složit soudcovskou zkoušku;§ 4 odst. 1 a § 19 zákona č. 217/1896 ř. z., o soudní organizaci. [http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=rbo&datum=1896&page=681 Dostupné online.] roku 1950 se k těmto obecným předpokladům přidala ještě povinnost nejdříve „přiměřenou dobu pracovat ve výrob쓧 4 odst. 1 bod 4 zákona č. 67/1950 Sb., soudcovský zákon.). Od roku 1957 se minimální věk soudce snížil na 23 let,§ 1 odst. 1 zákona č. 36/1957 Sb., o volbách soudců a soudců z lidu lidových a krajských soudů a o úpravě některých jejich poměrů. § 36 odst. 1 zákona č. 62/1961 Sb., o organizaci soudů. § 40 odst. 1 zákona č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců (ve znění do 31. 12. 1969). po roce 1970 se vrátil na 24 let§ 39 odst. 1 zákona č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců, ve znění zákona č. 156/1969 Sb. a po roce 1990 se zvedl na 25 let.§ 34 odst. 1 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích. § 60 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (ve znění do 30. 6. 2003). A prozatím definitivní posunutí na 30 let se odehrálo v roce 2003,§ 60 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění zákona č. 192/2003 Sb. tehdy šlo o tak náhlou změnu, že pro v té době působící [[justiční čekatel]]e, kteří do své tříleté přípravné služby nastupovali za výrazně jiných podmínek, byla zachována zákonná výjimka 25 let.Čl. X. písm. b) zákona č. 192/2003 Sb.|group="pozn."|name="Poznámka"}} [81] => * české vysokoškolské [[magistr|magisterské]] vzdělání v oblasti [[právo|práva]] [82] => * složení [[Odborná justiční zkouška|justiční zkoušky]] nebo jiné profesní zkoušky§ 60 odst. 5 zákona o soudech a soudcích [83] => * zkušenosti a morální vlastnosti dávající záruku, že bude funkce soudce řádně zastávána [84] => * souhlas s ustanovením za soudce a s přidělením ke konkrétnímu [[soud]]u [85] => Uchazeči narození do [[1. prosinec|1. prosince]] [[1971]] navíc musí podle zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky (tzv. lustračního zákona), doložit negativní lustrační osvědčení. [86] => [87] => Soudce po jmenování do funkce skládá do rukou prezidenta republiky tento [[slib]]: ''„Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.“'' Poté je ministrem spravedlnosti přidělen k výkonu své funkce k určitému soudu.§ 67 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích [88] => [89] => ==== Výkon funkce soudce ==== [90] => Soudce je při výkonu své funkce zcela nezávislý a je vázán pouze [[zákon]]em a [[mezinárodní smlouva|mezinárodní smlouvou]], která je součástí [[právní řád České republiky|právního řádu]]. Je ale povinen je vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, nestranně a spravedlivě a na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem. Dojde-li k závěru, že zákon, který by měl být v dané věci použit, je v rozporu s [[ústavní pořádek České republiky|ústavním pořádkem]], měl by věc předložit k posouzení Ústavnímu soudu, který pak takový zákon může zrušit.Čl. 82 odst. 1, čl. 95 a čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky [91] => [92] => Ve svém životě se musí zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů (např. musí obhajovat nezávislost soudnictví, nesmí se nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním nebo sdělovacími prostředky, musí vystupovat nezaujatě a bez předsudků k účastníkům soudního řízení a měl by dbát o to, aby jeho rozhodnutí byla srozumitelně a pečlivě odůvodněna). Nesmí působit jako [[rozhodce]] nebo zprostředkovatel řešení právního sporu a nesmí zastupovat účastníky soudního řízení. Musí zachovávat náležitou úctu k ostatním soudcům, jiným právníkům, zaměstnancům soudu či účastníkům řízení. Je také povinen dbát soustavným vzděláváním o prohlubování svých odborných právních a dalších znalostí. O věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, musí zachovávat mlčenlivost, a to i po skončení výkonu své funkce, ledaže ho této povinnosti zprostí předseda soudu (předsedu soudu předseda vyššího soudu, předsedu nejvyššího soudu prezident republiky).§ 79 až 82 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích [93] => [94] => [[Zákon o soudech a soudcích]] stanoví, kdy soudce rozhoduje samostatně jako [[samosoudce]] a kdy v [[soudní senát|soudním senátu]], jako jeho člen či předseda. [[Rozvrh práce]] pak určí, který konkrétní soudce danou věc projedná a rozhodne (tzv. [[zákonný soudce]]). Na rozhodování v soudním senátu se mohou podílet i laičtí [[přísedící]]. Důstojnost soudního řízení je podtržena tím, že soudce i přísedící je vedou v úředním oděvu, [[talár]]u. [95] => [96] => Dlouhodobě soudí na všech stupních českých obecných soudů zhruba 3 tisíce soudců.{{#tag:ref|V roce 2020 jich bylo celkem 3006. Na okresních soudech 1824 (z toho 67 % žen), na krajských soudech 950 (z toho 54 % žen), na vrchních soudech 128 (z toho 43 % žen), na Nejvyšším soudu 71 (z toho 18 % žen) a na Nejvyšším správním soudu 33 (z toho 36 % žen).''České soudnictví 2020: Výroční statistická zpráva'' [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky, 2021 [cit. 2021-08-19]. S. 12–16, 84–87, 145–147, 166–167, 174–175. [https://www.justice.cz/documents/12681/719244/Ceske_soudnictvi_2020.pdf Dostupné online.]|group="pozn."}} Nadpoloviční většina z nich se k roku 2014 sdružovala v občanském sdružení stavovského typu, [[Soudcovská unie České republiky|Soudcovské unii]].{{Citace elektronické monografie [97] => | titul = SU ČR [98] => | url = http://www.soudci.cz/o-nas/su-cr.html [99] => | datum přístupu = 2014-07-31 [100] => | vydavatel = Soudcovská unie České republiky [101] => | místo = Praha [102] => }} Česká justice je v [[Evropská unie|Evropské unii]] co do počtu soudců sedmá největší v přepočtu na obyvatele a pátá nejrychlejší v občanskoprávních a obchodních sporech na soudech prvního stupně.{{Citace elektronické monografie [103] => | titul = EU Justice Scoreboard 2021 [104] => | url = https://ec.europa.eu/info/sites/default/files/eu_justice_scoreboard_2021.pdf [105] => | vydavatel = Evropská komise [106] => | místo = Brusel [107] => | datum vydání = 2021 [108] => | datum přístupu = 2021-08-19 [109] => | strany = 9, 28}} [110] => [111] => ==== Zánik funkce soudce ==== [112] => Funkce soudce zaniká, mimo případy smrti a dobrovolného vzdání se funkce, zejména koncem roku, v němž soudce dovrší 70 let.§ 94 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích Soudce nelze přímo odvolat, ale je odpovědný za případné kárné provinění, spočívající především v zaviněném porušení jeho povinností nebo v zaviněném chování nebo jednání, kterým naruší důstojnost své funkce nebo ohrozí důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.§ 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích Tuto odpovědnost pak projednává specializovaný kárný senát [[Nejvyšší správní soud České republiky|Nejvyššího správního soudu]], ve kterém kromě soudců zasedají i [[státní zástupce|státní zástupci]], [[advokát]]i a pedagogové [[právnická fakulta|právnických fakult]], přičemž návrh na zahájení kárného řízení může podat prezident republiky, ministr spravedlnosti či předseda soudu vůči soudcům jeho soudu i soudcům soudů nižšího stupně. Podle závažnosti kárného provinění pak lze soudci uložit kárné opatření ve formě důtky, snížení platu až o 30 % na dobu určitou, odvolání z funkce předsedy senátu nebo úplné odvolání z funkce soudce.Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů [113] => [114] => === Soudci Ústavního soudu === [115] => Zvláštní kategorií jsou soudci [[Ústavní soud České republiky|Ústavního soudu]]. Je jich celkem 15 a jmenováni jsou [[prezident České republiky|prezidentem republiky]] se souhlasem [[Senát Parlamentu České republiky|Senátu]] na funkční období 10 let. Opakované jmenování je možné. Podmínkou je: [116] => * státní občanství České republiky [117] => * bezúhonnost [118] => * plná svéprávnost [119] => * věk nejméně 40 let [120] => * vysokoškolské právnické vzdělání [121] => * nejméně 10 let předchozí činnosti v právnickém povolání [122] => [123] => Funkce se ujímají složením [[slib]]u do rukou prezidenta republiky: ''„Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.“'' [124] => [125] => Na rozdíl od soudců obecných soudů nemohou být i jen prostými členy [[politická strana|politických stran]] nebo [[politické hnutí|politických hnutí]].§ 4 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu [126] => [127] => === Imunity === [128] => Soudci obecných soudů mají jisté omezené [[imunita (právo)|imunity]] ve vztahu k [[trestní řízení|trestnímu řízení]]. Pokud je v souvislosti s jejich osobou zahájeno, musí o tom [[orgány činné v trestním řízení|orgán činný v trestním řízení]] vyrozumět Ministerstvo spravedlnosti a předsedu daného soudu. Pokud pak jde o trestní stíhání pro čin spáchaný při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s tím, je možné soudce trestně stíhat nebo vzít do [[vazba (právo)|vazby]] jen se souhlasem prezidenta republiky.§ 76 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích [129] => [130] => Významnějšími imunitami jsou chráněni soudci Ústavního soudu. Vůbec je nelze stíhat pro [[přestupek]].§ 4 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu Trestně stíhat je pak lze jen se souhlasem Senátu, jestliže ten souhlas odepře, je trestní stíhání po dobu trvání funkce vyloučeno. Zadržet je možné soudce Ústavního soudu jen při spáchání [[trestný čin|trestného činu]] nebo bezprostředně poté, přičemž souhlas k tomu musí do 24 hodin od zadržení dát předseda Senátu, jinak je nutno jej propustit.Čl. 86 Ústavy České republiky [131] => [132] => === Plat a další požitky === [133] => {{Viz též|Seznam rozhodnutí Ústavního soudu České republiky o platech soudců}} [134] => Vzhledem k tomu, že soudce obecného soudu i soudce Ústavního soudu nesmí nejen být prezidentem republiky, [[poslanec|poslancem]], [[senát]]orem nebo mít jakoukoli funkci ve [[veřejná správa|veřejné správě]],Čl. 82 odst. 3 Ústavy České republiky ale také nesmí, kromě správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické nebo umělecké, zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost,§ 85 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, a § 4 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu je jediným jeho příjmem [[plat]] soudce. Ten mj. zabezpečuje jeho nezávislost.§ 75 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích Určen pak je, stejně jako poslancům, senátorům, prezidentu republiky, členům vlády a dalším [[ústavní činitel|ústavním činitelům]], zákonem č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu.Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců Otázka platu soudců obecných soudů ale vzhledem k pravidelným zásahům zákonodárce není ještě ustálena a je proto pravidelně řešena Ústavním soudem, podle jehož judikatury však má být plat soudců stabilní veličinou a nemá podléhat neustálým restrikcím ze strany zákonodárné moci.Nález Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 33/11, [http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-33-11_1 dostupný online]Nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 28/13, [http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-28-13_3 dostupný online] [135] => [136] => Soudcům obecných soudů je hrubý měsíční plat stanoven, bez ohledu na případnou práci přesčas, jako [[součin]] ''platové základny'' a ''platového koeficientu''. Platová základna činila až do roku 2024 v každém kalendářním roce trojnásobek průměrné hrubé měsíční mzdy v celém národním hospodářství (původně jen v nepodnikatelské sféře) za předminulý kalendářní rok. Výši platové základny vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí pro příslušný kalendářní rok ve Sbírce zákonů. Platový koeficient se pohybuje podle typu soudu a podle let uznatelné praxe toho kterého soudce od 0,88 (soudce okresního soudu s praxí do 5 let) až do 1,84 (soudce vrchního soudu s praxí nad 30 let nebo soudce nejvyššího soudu bez ohledu na délku praxe). Předsedové senátů a soudní funkcionáři jej mají vždy o něco vyšší, maximální výše 2,5 je u předsedů Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. Kromě platu soudcům náleží i paušální náhrada výdajů, na rozdíl třeba od poslanců či senátorů však jen ve formě výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu ve výši 5,5 % platové základny měsíčně a náhrada prokázaných výdajů při pracovních cestách. Předsedům vrchních soudů, místopředsedům a předsedům nejvyšších soudů ještě náleží určitá naturální plnění, jako je služební byt či auto. [137] => [138] => Patnáct soudců Ústavního soudu má výpočet měsíčního platu stejný, platový koeficient je však ve výši 2,06 (místopředsedové ve výši 2,49 a předseda ve výši 2,9). Náhrada výdajů je jim poskytována ve výši 30 % z platové základny (místopředsedové ve výši 33 % a předseda ve výši 37 %) a také mají nárok na naturální plnění např. ve formě služebního bytu či auta. [139] => [140] => [[Vláda Petra Fialy]] prosadila, aby se plat soudce od roku 2024 nepočítal jako dosavadní trojnásobek, ale nově jako „2,822násobek“ průměrné hrubé měsíční mzdy v národním hospodářství.{{Citace právního předpisu [141] => | typ = Zákon [142] => | číslo = 349/2023 [143] => | název = kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů [144] => | část = část sedmnáctá. Změna zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. Čl. XXIX [145] => | url = https://www.e-sbirka.cz/sb/2023/349 [146] => | datum přístupu = 2024-03-20 [147] => }} Toto trvalé snížení bylo opět napadeno žalobami ze strany soudců obecných soudů a bude proto o něm opět rozhodovat Ústavní soud.{{Citace elektronického periodika [148] => | titul = Soudci mohou s žalobami kvůli platům u Ústavního soudu uspět, říkají odborníci [149] => | periodikum = Novinky.cz [150] => | url = https://www.novinky.cz/clanek/domaci-soudci-mohou-s-zalobami-kvuli-platum-u-ustavniho-soudu-uspet-rikaji-odbornici-40464697 [151] => | datum vydání = 2024-03-19 [152] => | jazyk = cs [153] => | datum přístupu = 2024-03-20 [154] => }} [155] => [156] => == Slavní soudci == [157] => === Reálné osoby === [158] => * [[John Marshall (státník)|John Marshall]] [159] => * [[Óoka Tadasuke]] [160] => * [[Pilát Pontský]] [161] => * [[Šalomoun]] [162] => [163] => === Fiktivní soudci === [164] => * [[Libuše (kněžna)|kněžna Libuše]] [165] => * [[soudce Ti]] [166] => *[[soudkyně Barbara]] [167] => *[[soudce Alexandr]] [168] => [169] => == Odkazy == [170] => [171] => === Poznámky === [172] => [173] => [174] => === Reference === [175] => [176] => [177] => === Literatura === [178] => * [[Jaromír Jirsa|J. Jirsa]] (vyd.): ''Klíč k soudní síni – příručka pro začínající soudce a advokáty'', LexisNexis, Praha 2006, 427 stran, {{ISBN|80-86920-11-9}} [179] => * [[Viktor Knapp|V. Knapp]]: ''Teorie práva'', Praha 1995 [180] => * L. Pospíšil: ''Etnologie práva'', Praha 1997 [181] => * J. Sokol: ''Moc, peníze a právo'', Plzeň 2007 [182] => [183] => === Související články === [184] => * [[Právník]] [185] => * [[Soud]] [186] => * [[Samosoudce]] [187] => * [[Soudní senát]] [188] => * [[Přísedící]] [189] => * [[Asistent soudce]] [190] => * [[Justiční čekatel]] [191] => [192] => === Externí odkazy === [193] => * {{Commonscat|Judges}} [194] => * {{Otto|heslo=Soudce}} [195] => * {{Wikicitáty|téma=Soudce}} [196] => * {{Wikislovník|heslo=soudce}} [197] => * [http://rejc.justice.cz/soudci Registr soudců – Ministerstvo spravedlnosti České republiky] [198] => * [http://www.soudci.cz/ Stránky Soudcovské unie České republiky] [199] => * [http://www.soudci.cz/o-nas/eticke-zasady-chovani-soudce.html Etické zásady chování soudce] [200] => [201] => {{Autoritní data}} [202] => [203] => [[Kategorie:Právnické profese]] [204] => [[Kategorie:Soudci]] [205] => [[Kategorie:Ústavní činitelé]] [206] => [[Kategorie:Justice]] [207] => [[Kategorie:Veřejné funkce]] [208] => [[Kategorie:Funkce na základě jmenování]] [] => )
good wiki

Soudce

Americký soudce hovoří k advokátovi Soudce je osoba pověřená autoritativně rozhodovat ve sporných záležitostech, zejména právních. Soudce vstupuje do sporu dvou stran jako třetí a nezúčastněný, aby rozhodoval nestranně a spravedlivě.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'soud','právnická fakulta','justiční čekatel','ústavní činitel','Asistent soudce','prezident České republiky','přísedící','slib','praetor','Ústavní soud České republiky','Československo','komunistický režim v Československu'

Československo

Praetor

Přísedící

Slib

Slib je slavnostní slib, který bývá dáván v různých situacích, jako například při přijetí do amatérského nebo profesionálního sportu, při vojenské či státní přísaze, ale také při pokřtu, sňatku či užívání nového či opraveného chrámu či pojmenování ulice.

Soud

Soud je orgán veřejné moci, který je pověřen výkonem soudní moci, tedy rozhoduje o právech a povinnostech fyzických i právnických osob.