Array ( [0] => 15505826 [id] => 15505826 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Spartakus [uri] => Spartakus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy}}{{Neověřeno}} [1] => {{Infobox - osoba [2] => | příčina úmrtí = podlehl zranění [3] => }} [4] => '''Spartakus''' (†[[71 př. n. l.]]) byl podle římských a řeckých historiků [[Otrokářství|otrok]] a [[gladiátor]], který se stal vůdcem [[Spartakovo povstání|třetího neúspěšného povstání otroků]] ve [[Starověký Řím|starověkém Římě]]. Do současnosti se zachovalo jen velmi málo zmínek o Spartakovi, jeho životě a roli, jakou v povstání sehrál. Jeho osoba se stala silným motivem pro uměleckou tvorbu převážně v [[19. století]], kdy se zveličovaly jeho boje proti největšímu státnímu celku své doby, což bylo přijímáno s oblibou vzhledem k době národních uvědomování evropských [[národ]]ů. [5] => [6] => == Vzpoura == [7] => [[Soubor:Roman collared slaves - Ashmolean Museum.jpg|náhled|Spoutaní otroci v římské provincii [[Asie (provincie)|Asie]] v dnešním Turecku]] [8] => O jeho dětství není známo nic prokazatelného, i když řečtí historikové [[Appiános]] a [[Plútarchos]] předpokládají, že se Spartakus narodil v [[Thrákie|Thrákii]] v jihovýchodní Evropě. Upadl do [[Otrokářství|otroctví]] zřejmě během bojů proti Římanům, či během služby v římské armádě. Pro to, že byl Spartakus původem Thrák, svědčí i to, že existuje několik dalších historicky doložených osob stejného či podobného jména pocházejících z Thrákie či jejího okolí.{{Citace monografie [9] => | příjmení = Oliva [10] => | jméno = Pavel [11] => | příjmení2 = Olivová [12] => | jméno2 = Věra [13] => | titul = Spartakus. Povstání Spartakovo a spartakovská tradice [14] => | vydání = [15] => | vydavatel = STN [16] => | místo = Praha [17] => | rok = 1960 [18] => | počet stran = [19] => | strany = 82 [20] => | isbn = [21] => }} [22] => [23] => Ať byl vzat do otroctví z jakéhokoliv důvodu, jeho další život se odehrával v gladiátorské škole nedaleko města [[Capua]], kterou vlastnil římský senátor Lucius Marcius Phillippus. Zde se stala jeho agresivita pověstnou a již v prvním roce svého působení poranil pět doktorů, z nichž dva museli ukončit činnost. Poté, co zabil ve svém prvním souboji svého soupeře, byl „přeložen“ do další z Phillipových škol, kterou vedl [[Lentulus Batiatus]]. V roce [[73 př. n. l.]] se Spartakus a přibližně 70 dalších gladiátorů [[Spartakovo povstání|vzbouřilo]].Plútarchos, ''Život Crassův'', 8:1–2; Appianos, ''Občanské války'', 1:116; Plútarchos uvádí 78 uprchlíků, Livius 74, Appiános „okolo sedmdesáti“ a Florus tvrdí „30 nebo o něco více“. Vyzbrojeni noži a několika ukořistěnými zbraněmi se vydali do [[kaldera|kaldery]] na [[Vesuv]]u nedaleko dnešní [[Neapol]]e. Skupina uprchlíků se začala pohybovat po okolí, rabovat, vypalovat římské statky a osvobozovat další otroky. K uprchlým gladiátorům a otrokům se snad přidávali i propuštění vojáci, ale jejich počet nelze dobře odhadnout. Extrémní odhady starověkých historiků, že Spartakova armáda měla až 120 000 mužů, jsou nepochybně přehnané.M. Beard, ''S.P.Q,R. Histoire de l'ancienne Rome'', str. 251. V té době bylo ovšem otroctví v římské společnosti silně rozšířeno, a tak se vzpoura stala vážnou hrozbou pro tehdejší zřízení. [24] => [25] => [[Římský senát|Senát]] na vzpouru zareagoval vysláním vojenské jednotky pod vedením [[Gaius Claudius Glaber|Claudia Glabera]] o síle přibližně 3 000 mužů. Římanům se povedlo obklíčit vzbouřence na sopce [[Vesuv]], ale Spartakus se svými muži Římany oklamal, když nečekaně napadl jejich vojsko a porazil je. Během útoku byla pobita většina Římanů; zda padl i Glaber sám, není známo.{{Doplňte zdroj}} [26] => [27] => == Další úspěchy == [28] => Spartakovy jednotky porazily další dvě [[římská legie|římské legie]], které proti němu byly vyslány ještě před zimou, kterou vojsko otroků strávilo výrobou [[zbraň|zbraní]] na jižním pobřeží. Jeho skupina byla nesourodým spolkem mužů, žen, dětí a starců, kteří pocházeli ze všech pracovních postavení ([[Zemědělec|rolníci]], [[sluha|sluhové]], gladiátoři atd.). V čele povstání vedle Spartaka stáli galští otroci [[Crixus]], Oenomaus, Castus a Gannicus, jejichž záměry se podle historiků lišily. Na jaře vytáhlo Spartakovo vojsko směrem do [[Galie]], kde by otroci dosáhli skutečné svobody. Vyděšený senát poslal dva konzuly ([[Lucius Gellius Publicola|Lucia Gellia Publicolu]] a [[Gnaeus Cornelius Lentulus Clodianus|Gnaea Cornelia Lentula Clodiana]]), každého se dvěma legiemi, proti vzbouřencům. [29] => [30] => Otroci [[Galové|galského]] a [[Germáni|germánského]] původu pod vedením [[Crixus|Crixa]], kteří se od Spartaka odtrhli, byli poraženi Publicolou a jejich velitel byl zabit. Mezitím Spartakus porazil Lentula a následně i Publicolu v oblasti centrální Itálie. Poté vytvořil gladiátorské hry na počest Crixe, ve kterých bojovali zajatí Římané proti sobě. Tímto Spartakus připomněl gladiátorské hodnoty a uctil tak Crixovu památku. Jeho vojsko pak zamířilo na sever směrem k městu Mutina (dnešní [[Modena]]), kde se ubránilo další římské legii pod vedením [[Gaius Cassius Longinus|Gaia Cassia Longina]], guvernéra provincie [[Gallia Cisalpina]] (Předalpská Galie). [31] => [32] => == Útok na Itálii == [33] => Spartakus původně nejspíše zamýšlel odejít s celou družinou do [[Galie]], případně do [[Hispánie]], kde by se mohl připojit ke vzbouřenému římskému vojevůdci [[Sertorius|Quintovi Sertoriovi]]. Nicméně z neznámých důvodů se rozhodl k opětovnému tažení do Itálie. Prameny tvrdí,{{Doplňte zdroj}} že podlehl spolubojovníkům, kteří chtěli pokračovat v drancování Itálie. Ať už stálo za rozhodnutím cokoliv, je to považováno za jeho velkou strategickou chybu, která nakonec vedla k jeho porážce. Jiná teorie říká, že část z jeho družiny (přibližně 10 000 lidí) se vydala směrem na sever, překročila [[Alpy]] a vrátila se do rodných oblastí a že jeho návrat na jih mohl sloužit jako [[krycí manévr]] pro tento postup. [34] => [35] => Během postupu Itálií porazila jeho vojska další dvě legie, kterým velel [[Marcus Licinius Crassus]], který byl tehdy nejbohatším mužem Říma. (V jeho vojsku mohl sloužit i mladý [[Julius Caesar|Gaius Julius Caesar]], který byl v té době v hodnosti vojenského tribuna, ale není známo, na kterém z bojišť se v té době uplatnil.) Na konci roku [[72 př. n. l.]] se Spartakus utábořil ve městě Rhegium (dnešní [[Reggio di Calabria]]), kde byl na začátku roku 71 př. n. l. obklíčen osmi legiemi v oblasti [[Kalábrie]]. Podle Plútarcha vyjednával s kilikijskými piráty, aby ho s 2 tisíci muži přeplavili na Sicílii, piráti ho ale nakonec podvedli.Plútarchos, ''Život Crassův'' 10,1-3. Údaj o dvou tisících mužů je ale možná blíže skutečné velikosti jeho vojska. Po zavraždění [[Sertorius|Quinta Sertoria]] povolal senát z Hispánie [[Gnaeus Pompeius Magnus|Pompeia]] s jeho vojskem a [[Lucius Licinius Lucullus|Luculla]] z [[Malá Asie|Malé Asie]], který vedl vojenské tažení proti tehdejšímu největšímu nepříteli Říma [[Mithridatés VI. Pontský|Mithridatovi VI. Pontskému]]. [36] => [37] => [[Soubor:Fedor Bronnikov 002.jpg|náhled|Ukřižovaní otroci]] [38] => Spartakus se pokusil prorazit [[obklíčení]], což se mu podařilo, a uprchl k městu [[Brundisium]] (dnešní [[Brindisi]]), jednotky pod vedením Crassa ho ale pronásledovaly až do [[Lukánie]]. Vzbouřenci pak svedli bitvu na řece [[Silarus]], ve které prohráli a jejich armáda byla rozprášena. Po této bitvě Římané osvobodili přes 3 000 vojáků, kteří byli vězněni otroky. [39] => [40] => 6 000 zajatých Spartakových bojovníků bylo [[ukřižování|ukřižováno]] podél silnice [[Via Appia]] z města Capua do [[Řím]]a, vzdáleného 132 římských mil (asi 200 km). Ukřižovaní nebyli nikdy z kříže sundáni, a tak zde bylo možno vidět množství křížů po dlouhá desetiletí jako výstrahu potenciálním následovníkům. Přibližně 5 000 otrokům se povedlo z obklíčení utéci a vydali se na sever, kde byli později zničeni Pompeiem, který se právě vracel z [[Hispánie]]. Spartakovo tělo nebylo nikdy nalezeno, takže lze spekulovat, zda byl zabit již během bitvy či jestli byl společně se svými muži ukřižován, případně zda se mu podařilo uprchnout. [41] => [42] => == Odkazy == [43] => [44] => === Reference === [45] => [46] => [47] => === Literatura === [48] => * APPIÁNOS, ''Krize římské republiky'', Praha, Svoboda, 1989. {{ISBN|80-205-0060-X}} [49] => * BEARD, M., ''S.P.Q,R. Histoire de l'ancienne Rome''. Paris: Perrin 2016 [50] => [51] => === Externí odkazy === [52] => * {{Commonscat}} [53] => * [http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1852 Alternativní popis povstání] [54] => [55] => {{Autoritní data}} [56] => {{Portály|Lidé|Starověký Řím}} [57] => [58] => [[Kategorie:Starověcí Římané]] [59] => [[Kategorie:Nepřátelé a spojenci Římanů]] [60] => [[Kategorie:Otroci]] [61] => [[Kategorie:Římští gladiátoři]] [62] => [[Kategorie:Narození ve 2. století př. n. l.]] [63] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 71 př. n. l.]] [64] => [[Kategorie:Muži]] [65] => [[Kategorie:Thrákové]] [] => )
good wiki

Spartakus

Spartakus (†71 př. n.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Otrokářství','Galie','Sertorius','Vesuv','Hispánie','Spartakovo povstání','Crixus','Kalábrie','Via Appia','Kategorie:Nepřátelé a spojenci Římanů','Římský senát','Silarus'

Crixus

Galie

Hispánie

Kalábrie

Otrokářství

Sertorius

Vesuv