Array ( [0] => 15491408 [id] => 15491408 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Galie [uri] => Galie [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Gaul, 1st century BC.gif|náhled|upright=1.2|vpravo|Mapa Galie z [[1. století př. n. l.]], znázorňující přibližné rozmístění keltských kmenů.]] [1] => '''Galie''', [[Latina|latinsky]] '''Gallia''', bylo ve [[starověk]]u [[Starověký Řím|Římany]] užívané pojmenování dnešní [[Francie]] a přilehlých oblastí obývané převážně [[Keltové|Kelty]] (latinsky ''Galli'' – [[Galové]]). Oblast vedle Francie zahrnovala území dnešní [[Belgie]], severní [[Itálie]], západního [[Švýcarsko|Švýcarska]] a části [[Nizozemsko|Nizozemska]] a [[Německo|Německa]] na levém břehu [[Rýn]]a. Geograficky bylo toto území ohraničeno na západě [[Atlantský oceán|Atlantským oceánem]], na jihu [[Pyreneje]]mi a [[Středozemní moře|Středozemním mořem]], na severu [[Lamanšský průliv|kanálem La Manche]] a na východě Rýnem a [[Alpy|Alpami]] (až do [[1. století př. n. l.]] bylo ke Galii přiřazováno i údolí [[Pád (řeka)|Pádu]]). [2] => [3] => První historická zmínka o Galii pochází z doby okolo roku [[609–600 př. n. l.|600 př. n. l.]], kdy [[Starověké Řecko|řečtí]] osadníci založili na jižním pobřeží země kolonii jménem ''Massalia'' (dnešní [[Marseille]]). Pro samotné dějiny Galie jsou klíčové tři momenty: usídlení [[Galové|keltských kmenů]] na tomto území zhruba v [[7. století př. n. l.]], završení římské anexe Galie [[Julius Caesar|Juliem Caesarem]] v [[1. století př. n. l.]] a definitivní zánik římské moci v Galii, který se datuje do roku [[486]]. [4] => [5] => Římané rozdělili Galii na několik částí: první z nich byla [[Předalpská Galie|Gallia Cisalpina]] („Předalpská“), jež byla neformálně nazývána ''Gallia Togata'' („v [[Tóga|tóze]] oblečená“) a později se stala součástí [[Itálie (římská říše)|Itálie]], dále [[Gallia Narbonensis]] („Narbonská“), neoficiálně označována také jako ''Gallia Bracata'' („kalhotová“, podle tradičních dlouhých kalhot místních obyvatel) nebo jednoduše ''Provincia'' a nakonec Caesarem dobytá ''Gallia Comata'' („vlasatá“, kvůli dlouhým vlasům zdejších lidí). Po jejím dobytí se dělila na [[Gallia Aquitania]] („[[Akvitánie|Akvitánská]]“), [[Gallia Lugdunensis]] („[[Lugdunum|Lugdunská]]“, čili Lyonská) a [[Gallia Belgica]] („[[Belgové|Belgická]]“). [6] => [7] => == Etymologie == [8] => Ohledně původu označení této země existují značné pochybnosti, přičemž není jisté, zda bylo odvozeno z názvu nějakého domorodého kmene, či zda se jedná o [[exonymum]]. Keltský výraz ''*g(h)al-'' mohl podle některých názorů znamenat „silný“ či „mocný“ (jedinec) – „rek“, „hrdina“. Vyskytují se ovšem i spekulace, podle nichž mohlo být toto jméno převzato z názvu řeky ''Gallos'', obdobně jako tomu bylo v případě pojmenování kmene [[Sekvani|Sekvanů]], jež mělo svůj původ v [[Hydronymum|hydronymu]]. Latinskému termínu Gallia se nápadně podobá [[Starověké Řecko|starořecké]] označení ''[[Galacie|Galatia]]'' (poprvé doloženo v díle historika [[Timaios (historik)|Timaia z Tauromenia]] ze [[4. století př. n. l.]]), které bylo patrně inspirováno barvou pleti [[Keltové|Keltů]] ([[Řečtina|řecky]] Γαλάται, ''Galatai''), která prý byla „bílá jako mléko“ (γάλα, ''gala'' – „mléko“). Pojem Gallia byl někdy spojován s latinským výrazem pro kohouta – gallus. Dnešní [[Francie|Francii]] se proto leckdy říká „země galského kohouta“. [9] => [10] => == Před příchodem Římanů == [11] => [12] => === Dějiny Keltů v Galii === [13] => [[Soubor:Map Gallia Tribes Towns.png|náhled|Mapa Galie kolem roku 58 př. n. l.; [[Předalpská Galie]] (severní Itálie), ''[[Gallia Narbonensis]]'' (jižní Francie) a ''[[Gallia Comata]]'', jež sestává z území Akvitánů, Keltů a Belgů.]] [14] => Zkoumání raných dějin Galie je veskrze záležitostí [[archeologie]], neboť se dochovalo pouze nepatrné množství písemných pramenů vyhotovených obyvateli tohoto území. Hlavním zdrojem informací o Keltech v Galii bylo dílo [[Poseidónios|Poseidónia z Apameie]], z jehož spisů čerpali [[Timagenés]], [[Julius Caesar]], [[Diodóros Sicilský]] a zeměpisec [[Strabón]]. Mnoho poznatků o kultuře raných Keltů bylo získáno ze zemí ležících při horním toku [[Dunaj]]e, ačkoli se přirozeně naskýtá otázka, zda a jak jsou tyto informace relevantní z hlediska kultury v Galii. [15] => [16] => Zdá se, že Keltové nabyli mnoha svých dovedností (jako třeba zpracování železa) a některých rysů své kultury od národů a kmenů sídlících na [[Balkán]]ě. Někteří vědci se domnívají, že [[Kultury popelnicových polí|kultura popelnicových polí]] představuje počáteční bod historie Keltů jakožto samostatné kulturní a jazykové větve [[Indoevropské jazyky|indoevropských]] národů. Tato kultura dominovala střední a západní Evropě na konci [[Doba bronzová|doby bronzové]], zhruba mezi léty [[1200 př. n. l.|1200]] až [[709–700 př. n. l.|700 př. n. l.]] Rozšíření znalosti zpracování železa vedlo následně k rozvoji tzv. [[Doba halštatská|halštatské kultury]] (zhruba 700 až [[500 př. n. l.]]). [[Prakeltský jazyk|Prakeltským jazykem]], jenž byl společným předchůdcem všech známých [[Keltské jazyky|keltských jazyků]], se podle některých historiků hovořilo právě v období konečné fáze vývoje kultury popelnicových polí a v počátcích halštatské kultury. Z halštatské kultury se pozvolna vyvinula [[Laténská kultura|kultura laténská]], k čemuž došlo zřejmě i v důsledku vlivu středomořských civilizací – obzvláště řecké a [[Etruskové|etruské]]. Laténská kultura se rozvíjela v době železné (po roce [[450 př. n. l.]] až do dobytí Římany v 1. století př. n. l.) v prostoru západní a střední Evropy. [17] => [18] => Zřejmě mezi léty 700 až [[609–600 př. n. l.|600 př. n. l.]] byla Galie osídlena [[Keltové|keltskými kmeny]]. Převážně v pobřežní oblasti mezi Alpami a [[Apeniny|Apeninským pohořím]] si uchovali svoji svébytnost [[Ligurie|Ligurové]], kteří splynuli s Kelty, čímž vznikla určitá forma kelto-ligurské kultury. Na jihozápadě Galie se dále nacházela sídla [[Akvitáni|Akvitánů]], kteří byli etnicky spřízněni s obyvateli [[Pyrenejský poloostrov|Iberského poloostrova]]. Kromě těchto národů se v Galii na přelomu [[7. století př. n. l.|7.]] a [[6. století př. n. l.]] usadili také Řekové a [[Féničané]]. Ti na břehu Středozemního moře založili několik svých osad, jako byla řecká ''Massalia'' (dnešní [[Marseille]]) při ústí řeky [[Rhôna|Rhôny]]. Obyvatelé této řecké obce importovali do země luxusní zboží, včetně [[Amfora|amfor]], bronzových pohárů, etruské keramiky a drobných předmětů ze zlata, slonoviny a [[jantar]]u, které byly v hojném množství nalezeny v galských hrobech. [19] => [20] => Původní oblast galského osídlení se rozprostírala od Zaalpské Galie až do údolí horního toku Dunaje. Podle starověkých historiků [[Livius|Livia]] a [[Polybios|Polybia]] někdy kolem roku [[400 př. n. l.]] začala rostoucí galská populace expandovat přes Alpy do údolí řeky Pádu, kde Galové nalezli značné zdroje potravy. V roce [[387 př. n. l.]] ([[390 př. n. l.]]) napadli galští [[Senonové]] pod vedením náčelníka [[Brennus|Brenna]] [[Řím]], načež město dobyli, strašlivě vyplenili a nakonec vypálili. Během následujícího století představovali Galové pro [[Starověký Řím|Římany]] trvalou hrozbu. Avšak na počátku [[3. století př. n. l.]] bylo nebezpečí ze strany Galů výrazně eliminováno a krátce před vypuknutím [[Druhá punská válka|druhé punské války]] se Římané v roce [[222 př. n. l.]] zmocnili [[Předalpská Galie|Předalpské Galie]]. Po [[Hannibal]]ově porážce se sice místní Galové postavili proti Římu, nicméně v roce [[191 př. n. l.]] byli definitivně poraženi. [21] => [22] => [[Soubor:ParisiiCoins.jpg|náhled|vlevo|Zlatá mince kmene Parisiů]] [23] => Ve [[2. století př. n. l.]] zažila středomořská Galie značný hospodářský rozmach, doprovázený růstem zdejších sídel, zatímco hustě zalesněná severní Galie takřka úplně postrádala jakékoli známky městské civilizace, kromě několika hrazených sídlišť (''[[oppidum]]'') využívaných v časech války. Růst bohatství jižní Galie podnítil Římany, aby vyhověli žádosti občanů Massalie o ochranu před útokem koalice ligurských a galských kmenů. V roce [[125 př. n. l.]] [[Římská legie|římské legie]] vedené [[Římský konzul|konzulem]] [[Marcus Fulvius Flaccus|Markem Fulviem Flaccem]] pronikly do jižní Galie. Během následujících čtyř let si Římané podmanili celou přímořskou oblast (v současnosti francouzská [[Provence]]) a zřídili zde [[Římské provincie|provincii]] ''[[Gallia Narbonensis]]'' (původně Galie Zaalpská) podle kolonie ''Narbo Martius'' ([[Narbonne]]). Toto římské vítězství ukončilo období hegemonie kmene [[Arvernové|Arvernů]] v Galii. [24] => [25] => Další etapa římských výbojů nastala za [[Julius Caesar|Julia Caesara]], který se během [[Galské války|galských válek]] ([[58 př. n. l.|58]] až [[50 př. n. l.]]) zmocnil území mezi Rýnem a Pyrenejemi a podnikal expedice dokonce až do [[Velká Británie (ostrov)|Británie]] a [[Germánie]]. Rozhodujícím okamžikem této války byla [[bitva o Alesii]] v roce [[52 př. n. l.]], v níž Římané zdolali [[Konfederace|konfederaci]] galských kmenů sjednocených pod vedením [[Vercingetorix|Vercingetoriga]], náčelníka Arvernů. Římské legie poté potlačily zbytky galského odporu, načež Caesar mohl [[Římský senát|římskému senátu]] oznámit ''„Gallia est pacata“'' („Galie je podrobena“). V průběhu tohoto konfliktu zemřelo údajně kolem jednoho milionu obyvatel Galie (patrně každý čtvrtý Gal), další jeden milion byl zotročen, 300 kmenů bylo podrobeno a 800 měst zničeno. V Caesarově tažení proti [[Helvéciové|Helvécům]] přišla o život více než polovina členů kmene a přibližně pětina upadla do otroctví. Po dobytí obleženého Avarica byla zmasakrována celá populace tohoto oppida (asi 40 000 lidí), což je dalším z mnoha dokladů římské krutosti. [26] => [27] => === Společnost === [28] => [[Soubor:Gaul Soldiers.JPG|náhled|upright=1.2|Galští válečníci, kresba z konce 19. století.]] [29] => Galská společnost se dělila do třech tříd. Nejnižší postavení zaujímal prostý lid, zatímco privilegovaná pozice náležela [[druid]]ům a válečnické šlechtě. Příslušníci první třídy tvořili bezprávnou a utlačovanou masu, přičemž mnozí z nich se nechávali najímat do služeb mocných jedinců z řad šlechty. Počet válečníků a sloužících byl hlavním kritériem při určování významu jednotlivých šlechticů. Ovšem jestliže šlechtic nedokázal ochránit zájmy svých stoupenců, mohl snadno pozbýt jejich důvěru. Před Caesarovou invazí prý docházelo téměř rok co rok ke střetům mezi ambiciózními vůdci těchto vojenských družin. Galové nacházeli obživu výhradně v zemědělství a žili v drobných rolnických usedlostech nebo vesnicích. Až do příchodu Římanů Galové nestavěli města a v případě nebezpečí se uchylovali do hrazených pevností, nazývaných oppida (singulár [[oppidum]]), jež byly budovány na vhodných kopcích. Okolo oppid byl vyhlouben příkop a zároveň byla obehnána dřevěnou palisádou či kamennou hradbou. [30] => [31] => Základní organizační jednotkou společnosti byl rod nebo klan (''cenedl''). Několik těchto klanů tvořilo kmen, v jehož čele stála rada starších a náčelník. Třebaže kmeny představovaly poměrně stabilní politické útvary, Galie jako celek setrvávala ve stavu permanentní vnitřní roztříštěnosti, neboť povědomí vlastní etnické spřízněnosti bylo mezi jejími obyvateli velice nízké. Některým mocným náčelníkům se občas podařilo zajistit si oddanost předáků několika kmenů, i přesto se však Galové nedokázali nikdy plně sjednotit (s výjimkou krátké etapy na samém sklonku galské nezávislosti) a byli tudíž jen jakýmsi etnickým společenstvím. Dokonce i samotné vymezení Galie jako celistvého kulturního prostoru lze připsat spíše Římanům a Řekům, kteří tohoto pojmu užívali k označení území obývaného galskými kmeny. Nejednotnost Galů byla rozhodujícím faktorem, jenž nahrál podrobení země cizinci. [32] => [33] => Někdy mezi léty [[120 př. n. l.|120]] až [[60 př. n. l.]] se mnoho regionů v centrální Galii začalo politicky organizovat v určité předstátní útvary, nepochybně v důsledku působení římské civilizace. V každé z těchto ''[[Civitas|civitates]]'' (jak je nazval Caesar) se každoročně volil nejvyšší představitel. [[Aeduové]] užívali pro jedince obdařeného tímto postavením titul ''vergobret''. Ten měl podobnou pozici jako náčelník, avšak musel se podřizovat rozhodnutím rady. Římští a řečtí autoři udávají, že těchto civitates (v podstatě kmenových svazů) bylo v Galii šestnáct. Civitates se dále členily v menší jednotky – ''pagi'' – jejichž centrem byla oppida. Řada z těchto pevností se proměnila v obchodní střediska, která začala prosperovat díky rozvíjejícímu se obchodu s Římany v Narbonensis. Mnohé galské civitates započaly rovněž s ražbou vlastních mincí. [34] => [35] => === Náboženství === [36] => {{Viz též|Keltská mytologie}} [37] => [[Soubor:0 Galata Morente - Musei Capitolini (1).jpg|náhled|upright=1.15|''[[Umírající Gal]]'', starověká římská mramorová kopie ztracené řecké sochy, vytvořené někdy mezi léty 230 až 220 př. n. l. na počest vítězství [[Pergamon|pergamského]] krále [[Attalos I.|Attala I.]] nad Galaty.]] [38] => [[Keltská mytologie|Galské náboženství]] bylo [[Polyteismus|polyteistické]]. Vyznačovalo se však i určitými prvky [[Animismus|animismu]], který připisoval lidské vlastnosti jezerům, vodním tokům, pramenům a posvátným hájům, v nichž Galové vykonávali své náboženské obřady. S výjimkou několika málo obzvláště významných míst Galové nestavěli žádné chrámy ani svatyně. Neobvyklé nebylo ani uctívání zvířat. Nejposvátnějším galským zvířetem byl kanec, kterého lze nalézt jako symbol na mnoha galských vojenských standartách a plnil tak podobnou funkci jako orel u Římanů. [39] => [40] => Galové nedisponovali tak propracovaným systémem božstev, jaký měli Řekové nebo Římané, avšak existovali bohové, jež uctíval každý Gal, včetně kmenových či domácích bůžků. Jednotliví bohové byli víceméně převzati z primitivních božstev [[Indoevropské jazyky|indoevropského]] původu. V dobách Caesarova příchodu prokazovali Galové největší úctu [[Toutatis]]ovi („bůh kmene“), galskému ekvivalentu [[Merkur (mytologie)|Merkura]]. Nejvyšší bůh galského náboženství se v latině nazýval [[Dis Pater]] („nebeský otec“), jenž byl ztotožňován s římským [[Jupiter (mytologie)|Jovem]], případně [[Pluto (mytologie)|Plutem]]. Kromě nich uctívali Galové další božstva, jako byla bohyně koní a úrody [[Epona]], bůh války [[Esus]], bůh světla [[Lugh]], bůh hromu [[Taranis]], bůh života a smrti [[Cernunnos]] a řada jiných bohů. V době římské nadvlády byla keltská božstva ztotožněna s římskými bohy, takže postrádáme úplnou představu o jejich charakteru a vlastnostech. Symbolickým ba přímo magickým znakem keltského resp. galského náboženství byla číslice tři. Galští bohové proto často vystupovali v triádách (například [[Toutatis]]-Teutates, [[Taranis]], [[Esus]]). [41] => [42] => Specifický rys galského náboženství reprezentovali kněží zvaní [[druid]]ové (''druides''). O jejich původu panují značné nejasnosti. Jisté je, že druidové pečlivě střežili tajemství svých rituálů a v galské společnosti jim náleželo význačné postavení. Druidové dohlíželi na řádné provádění náboženských úkonů a poskytovali vzdělání synům galské šlechty. Rovněž směli uplatňovat jistou formu vyloučení či exkomunikace jednotlivců ze shromáždění věřících, což se ve starověké Galii rovnalo prakticky vyobcování ze společnosti. Dále si nárokovali právo rozhodovat o otázkách války a míru, čímž si zajišťovali i určitý politický vliv. Druidové věřili, že duše člověka nikdy nezemře, přičemž duch muže, jenž padl ve válce, přejde do jiného těla. Caesar se domníval, že právě tato víra byla příčinou nezměrné odvahy Galů v boji. Řekové a Římané se shodovali v tom, že součástí druidských obřadností bylo i [[obětování lidí]], to ovšem není zcela prokázáno. Existují sice doklady o lidských obětech, nezdá se však, že by se jednalo o běžnou praxi. [43] => [44] => === Kmeny === [45] => {{Viz též|Seznam galských kmenů}} [46] => Nejpůvodnější informace o galských kmenech jsou obsaženy v Caesarových [[Zápisky o válce galské|Zápiscích o válce galské]]. Podle Caesara byla celá Galie rozdělena do tří částí (''„Gallia est omnis divisa in partes tres“'') obývaných [[Belgové|Belgy]], [[Akvitáni|Akvitány]] a Galy. Belgové sídlili na severu a řeky ''Sequana'' ([[Seina]]) a ''Matrona'' ([[Marna]]) tvořily jižní hranici jejich země. Akvitáni žili v kraji mezi řekou ''Garumna'' ([[Garonna]]) a pohořím Pyreneje. Galové, kteří se ve vlastním jazyce nazývali Keltové, kontrolovali rozlehlou centrální oblast mezi Belgy a Akvitány. Tyto tři národy se podle Caesara lišily v řeči, zvycích i zákonech. Caesarovy údaje jsou v zásadě správné, nicméně v některých drobnostech neodpovídají zcela skutečnosti. Akvitáni se sice etnicky odlišovali od ostatních dvou národů (zřejmě se řadili k [[Vasconi|Vasconům]], předkům [[Baskové|Basků]]), avšak Galové a Belgové vykazovali mnoho společných rysů: měli světlou kůži, byli vysokého vzrůstu a velice družní. Boje se účastnili ve velkém počtu a mluvili stejným jazykem. Podle mínění některých historiků byli Belgové smíšeného keltského a [[Germáni|germánského]] původu, avšak jejich etnická příslušnost dosud zůstává předmětem zkoumání. Akvitáni byli naproti tomu snědšího vzhledu a zdrženlivější jak v běžném životě, tak i ve válce. [47] => [48] => Vůdčím kmenem mezi Belgy byli [[Remové]] (''Remi''), kteří obývali kraj okolo oppida ''Durocortorum'' (dnešní [[Remeš]]). Dalšími mocnými kmeny byli v dnešní střední [[Belgie|Belgii]] sídlící [[Nerviové]] (''Nervi''), dále [[Treveři]] (''Treveri'') na západním břehu [[Rýn]]a, [[Menapiové]] (''Menapii'') a Bellovakové (''Bellovaci''). Mezi řekami Seinou a [[Loira|Loirou]] (''Liger'') žili [[Senonové]] (''Senoni'') a Carnuti (''Carnutes''), jimž náleželo ''Cenabum'' ([[Orléans]]). Na jih od nich, poblíž oppida ''Avaricum'' ([[Bourges]]) měli svá sídla [[Biturigové]] (''Bituriges''). V [[Armorica|Armorice]] (nynější [[Bretaň]]) sídlili [[Venetové (Galové)|Venetové]] (''Veneti''), kteří patřili mezi nejzdatnější námořníky v Galii. V oblasti kolem dnešního [[Dijon]]u se nacházelo teritorium [[Lingonové|Lingonů]] (''Lingones''). Východněji se pak rozkládalo území [[Sekváni|Sekvánů]] (''Sequani''), jejichž hlavním střediskem bylo ''Vesontio'' ([[Besançon]]). Střední Galii obývaly dva nejvýznačnější galské kmeny Caesarovy doby – [[Aeduové]] (''Aedui''), obývající kraj okolo ''Bibracte'' ([[Autun]]), a [[Arvernové]] (''Arverni''). Nejvýznamnější pevností Arvernů byla ''Gergovie''. Z [[Akvitánie]] je známo především jméno Tarbellů (''Tarbelli''). V [[Gallia Narbonensis|Gallii Narbonensis]] byli nejmocnějšími kmeny [[Allobrogové]] (''Allobroges''), [[Insubrové]] (''Insubres'') a [[Volkové]] (''Volcae''). V [[Předalpská Galie|Gallii Cisalpině]] příslušelo dominantní postavení [[Bójové|Bójům]] (''Boii''). Část z nich se na území dnešního Švýcarska později spojila s [[Helvéciové|Helvéci]] (''Helvetii''). [49] => [50] => == Římská Galie == [51] => [52] => === Romanizace === [53] => [[Soubor:Gaul warrior Vacheres 2.jpg|náhled|upright=0.95|Válečník z Vachères, socha galského bojovníka oděného v římské zbroji (asi 1. století př. n. l.).]] [54] => Celé Caesarem podmaněné území, často označované jako ''[[Gallia Comata]]'' nebo ''Tres Provinciae'', rozdělil [[Augustus]] v roce [[27 př. n. l.]] do tří provincií řízených císařskými místodržiteli s titulem ''legatus pro praetore''. ''[[Gallia Aquitania]]'' sahala od Pyrenejí k řece Loiře. ''[[Gallia Lugdunensis]]'' se rozprostírala mezi řekami Seinou a Loirou, od Armoriky na západě až k Lugdunu na jihovýchodě; zatímco ''[[Gallia Belgica]]'' byla svým rozsahem takřka identická s někdejším územím Belgů na severu. Vlastní správa Galie byla vykonávána poněkud odlišným způsobem než v [[Itálie|Itálii]] nebo v Narbonensis. Místní kmeny si podržely značnou míru [[autonomie]], přičemž směly volit a vysílat své zástupce do společného galského sněmu, jehož prostřednictvím byla koordinována administrativa provincií. [55] => [56] => K zajištění kontroly nad zemí postavili Římané v Galii síť vysoce kvalitních silnic a vodních cest. Budování těchto komunikací mělo především vojenský účel. Vytvoření infrastruktury však přineslo také řadu vedlejších efektů: vnitřní sjednocení Galie, vzrůst měst a vzestup hospodářství. V mnoha regionech záhy vyrostla četná svobodná města (''Municipium|municipia''), která byla budována podle římského vzoru a byla obdařena typicky římskými stavbami, jako byly veřejné lázně, [[Fórum (antika)|fóra]], radnice a chrámy. Významné množství těchto budov se zachovalo dodnes, obzvláště v jižní Francii, kde po sobě [[romanizace (kultura)|romanizace]] zanechala nejhmatatelnější stopu. Hlavním městem římské Galie se stalo ''[[Lugdunum]]'' ([[Lyon]]), náboženské středisko Galů. Dalšími významný centry byly ''[[Augusta Treverorum]]'' ([[Trevír]]), ''Samarobriva'' ([[Amiens]]), ''[[Lutetia|Lutetia Parisiorum]]'' ([[Paříž]]), ''Burdigala'' ([[Bordeaux]]), ''Vienna'' ([[Vienne (Isère)|Vienne]]) a ''Arelate'' ([[Arles]]). Hospodářství těchto obcí těžila z činností souvisejících s veřejnou správou, avšak jejich hlavním zdrojem příjmu byl obchod se zbožím vyrobeným řemeslníky. Drtivá většina obyvatelstva Galie se ale nadále věnovala zemědělství. Těžištěm zemědělské produkce byly [[Římská villa|římské villy]] – velkostatky vlastněné bohatými šlechtici, jejichž půdu obdělávali nájemní rolníci – [[kolón]]i. [57] => [58] => Vládnoucí elity ve městech i na venkově si záhy osvojily římské mravy, kulturu i jazyk. Tři severní provincie nicméně přijímaly římskou civilizaci o poznání pomaleji než [[Gallia Narbonensis]]. Ta se v mnoha směrech odlišovala od zbytku Galie, neboť už více než půlstoletí před příchodem Caesara byla vystavena blahodárnému vlivu římské vlády a během této doby byla rychle romanizována. Pořímštění galské aristokracie bylo stvrzeno za císaře [[Claudius|Claudia]], který několik galských předáků zařadil do římského senátu a obdařil je posty ve správě a ve vojsku. Claudius také zakázal konání druidských obřadů a nechal vykácet posvátné háje. [59] => [60] => Romanizace se pozvolna prosazovala i mezi nižšími společenskými vrstvami. Její šíření bylo dále podporováno velkorysým udělováním [[Římské občanství|římského občanství]]. Svou roli v tomto procesu sehrála také přitažlivost vyspělé římské civilizace. [[Latina]], která byla zavedena jako úřední jazyk, časem nahradila [[Galština|galštinu]]. Ovšem příměsi domácích galských nářečí vedly tak jako v jiných [[Římské provincie|římských provinciích]] ke vzniku [[Vulgární latina|vulgarizované formy latiny]], z níž se zde mnohem později vyvinul [[francouzština|francouzský jazyk]]. Taktéž místní kultura se rozvinula v podivuhodnou syntézu galských a římských elementů, jejímž výsledkem byla [[Galorománi|galorománská kultura]]. Římské kulty, včetně horlivě přijímaného obřadu uctívání císaře (jenž měl vést k těsnějšímu připoutání provincií k Římu), postupně vytlačily staré keltské náboženské praktiky druidů. Domácí bohové postupem doby zcela splynuli se svými římskými protějšky. Navzdory romanizaci si ale Galové i nadále uchovávali svoji identitu. Ještě ve [[3. století]] byla uctívána keltská božstva, keltské míry a váhy nahradily římské měrné jednotky. Galie byla až moc rozlehlá a hustě obydlená na to, aby zcela ztratila svoji jedinečnost. Kromě toho byla tato zemědělsky orientovaná země příliš vzdálená od Středomoří a Itálie. Galštinou se v některých odlehlejších krajích hovořilo zřejmě i ve [[4. století]]. [61] => [62] => === Počátky křesťanství, příznaky krize === [63] => [[Soubor:Pont du gard.jpg|náhled|upright=1.2|Akvadukt [[Pont du Gard]]]] [64] => Následkem romanizace bylo pevné a dobrovolné začlenění Galie do římského politického systému. V prvních dvou staletích našeho letopočtu sice docházelo k občasným vzpourám, jako bylo [[Batávské povstání|povstání Batávů]] vedené [[Julius Civilis|Juliem Civilem]] v roce [[69]]. Nicméně vůdcové těchto rebelií byli romanizovaní šlechtici s římskými jmény a římským občanstvím, kteří se nestavěli ani tak proti římské nadvládě, jako spíše proti římským císařům. Někdy kolem roku 90 vyčlenil [[Domitianus]] z galského území na Rýně dvě pohraniční provincie – [[Horní Germánie|Horní Germánii]] a [[Dolní Germánie|Dolní Germánii]], přičemž v první z nich byl budován systém opevnění na ochranu před [[Germáni|germánskými]] útoky – ''[[Limes Romanus]]''. [65] => [66] => Koncem [[2. století]] se v Galii začala prosazovat různá [[orient]]ální náboženství, spolu s [[křesťanství]]m, které se uchytilo především ve městech. Naproti tomu na venkově se křesťanství rozšiřovalo jen velmi pomalu. Římské autority se navíc bránily této nové víře a příležitostně se jí pokoušely potlačit. Teprve dlouho po zhroucení římské vlády byla Galie zcela [[Christianizace|christianizována]]. [67] => [68] => Během [[Krize třetího století|krize říše ve třetím století]] započal pomalý úpadek římské Galie. Počet obyvatel poklesl kvůli epidemiím a neúrodám. Živořící venkovské obyvatelstvo odcházelo do měst, čímž byla ještě více oslabena zemědělská produkce – hlavní zdroj bohatství Galie. Souběžně s tím se snižovaly i příjmy státu z daní. V celé Galii se rozmohlo řádění [[Bagaudi|bagaudů]], tlup ozbrojených rolníků, kteří pustošili venkovské oblasti. Nedostatek pracovních sil přiměl velké pozemkové vlastníky usilovat o připoutání kolónů k půdě, zatímco císařové zvyšovali daně a utužovali státní správu. Těmito opatřeními se ale dopady krize ještě stupňovaly. V padesátých letech 3. století se zintenzívnily vpády germánských kmenů, v prvé řadě [[Frankové|Franků]] a [[Alamani|Alamanů]], za rýnskou hranici. Frankové v těchto letech pronikli hluboko do Galie až k Pyrenejím a odsud dále na jih. Po roce [[259]] se Galie pod vedením [[uzurpátor]]a [[Postumus|Postuma]] oddělila od římského státu. Vznikl nezávislý politický útvar nazývaný [[galské císařství]], k němuž náležely také [[Hispánie]] a [[Británie (provincie)|Británie]]. Jeho existence vzala zasvé teprve v roce [[273]], když se [[Tetricus]] vzdal císaři [[Aurelianus|Aurelianovi]], načež byla Galie opět integrována do [[Římská říše|římské říše]]. [69] => [70] => === Galie v době pozdní antiky === [71] => {{Viz též|Galie v pozdní antice}} [72] => Císař [[Diocletianus]] reorganizoval kolem roku [[300]] galské provincie do dvou [[Diecéze (římská říše)|diecézí]]: ''Septem Provinciarum'' a ''Galliae'', které se staly součástí [[Prefektura Galliae|prefektury Galliae]]. V přední galské město se již za Diocletiana a zvláště za [[Konstantin I. Veliký|Konstantina I. Velikého]] vyvinula Augusta Treverorum, která sloužila jako císařská rezidence a po určitou dobu tak fungovala jako jedno z nejdůležitějších politických center římské říše. Od poloviny [[4. století]] byla Galie stále častěji vystavována nájezdům a drancování [[Germáni|Germánů]], kteří byli na krátko zpacifikováni císařem [[Julianus|Julianem]]. Počátek [[stěhování národů]], v závěru téhož století, však znamenal konec dlouhého období míru a blahobytu a vedl k zásadním politickým a vojenským změnám. [73] => [74] => V roce [[406]] pronikli do Galie [[Svébové]], [[Vandalové]] a [[Alani]]. Po nich následovali [[Vizigóti]], [[Burgundi]] a Alamani, přičemž první z nich byli v roce [[418]] usazeni v Akvitánii jakožto ''[[foederati]]'' ve službách římských císařů. To jim ale nebránilo v tom, aby začali rozšiřovat svoji doménu do celé jižní Galie. Už před nimi obdrželi stejný status Frankové na severu. Kolem poloviny [[5. století]] si Keltové prchající z Británie podmanili Armoriku, jež je od těch dob známá jako [[Bretaň]]. V roce [[451]] spojené síly Římanů a Germánů vedené [[Aetius|Aetiem]] odrazily [[Hunové|Huny]] v čele s [[Attila|Attilou]] v [[Bitva na Katalaunských polích|bitvě na Katalaunských polích]]. Přesto přibližně mezi léty [[455]] a [[475]] nastal nevyhnutelný kolaps římské Galie, když si jednotlivé kmeny na jejím území založily vlastní suverénní království. Po zániku [[Západořímská říše|západořímské říše]] se Galoromán [[Syagrius]] pokusil uhájit zbytky římské moci na severu země, avšak v roce [[486]] byl poražen náčelníkem sálských Franků [[Chlodvík I.|Chlodvíkem]], čímž římská vláda v Galii definitivně skončila. [75] => [76] => Římská kultura v Galii přečkala i tyto těžké časy díky společné snaze galorománské šlechty a [[Římskokatolická církev|Římskokatolické církve]]. Nejvýznamnějšími představiteli tohoto období byli kromě jiných [[Ausonius]], [[Sidonius Apollinaris]] a [[Řehoř z Tours]]. Rovněž vizigótská a franská šlechta usilovala o zachování římských politických a kulturních tradic. Nicméně galorománská kultura pozvolna ztrácela svůj antický charakter a nejpozději od poloviny [[6. století]] je proto v Galii možné hovořit o počátku [[Raný středověk|raného středověku]]. Pojmy Galie a galský byly užívány až do konce vlády [[Merovejci|merovejských]] králů [[Franská říše|franské říše]]. Během panování [[Karlovci|Karlovců]] ale tyto termíny pozvolna nahradil výraz ''Francia'' resp. ''Francia occidentalis'', z čehož se nakonec vyvinulo slovo ''France'' – [[Francie]]. [77] => [78] => == Odkazy == [79] => [80] => === Reference === [81] => {{Překlad [82] => | jazyk = en [83] => | článek = Gaul [84] => | revize = 159680110 [85] => | jazyk2 = en [86] => | článek2 = Roman Gaul [87] => | revize2 = 152696445 [88] => | jazyk3 = de [89] => | článek3 = Gallien [90] => | revize3 = 36986553 [91] => }} [92] => [93] => === Literatura === [94] => * CAESAR, Gaius Julius, ''Zápisky o válce galské'', Praha : Naše vojsko, 1986 [95] => * ČEŠKA, Josef, ''Zánik antického světa'', Praha : Vyšehrad, 2000. {{ISBN|80-7021-386-8}} [96] => * VAN DAM, Raymond, ''Leadership and Community in Late Antique Gaul'', Berkeley : Univ. of California Pr., 1985 {{ISBN|0-520-05162-9}} [97] => * ELLIS, Peter Berresford, ''Keltové : první tisíciletí keltských dějin : 1000 př. Kr. - 51 po Kr.'', Praha : Brána, 1996. {{ISBN|80-85946-46-7}} [98] => * FERRO, Marc, ''Dějiny Francie'', Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006. {{ISBN|80-7106-888-8}} [99] => * FILIP, Jan, ''Keltská civilizace a její dědictví'', Praha : Academia, 1996. {{ISBN|80-200-0584-6}} [100] => * MAUROIS, André, ''Dějiny Francie'', Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1994. {{ISBN|80-7106-098-4}} [101] => * PLEINER, Radomír, ''Otázka státu ve staré Galii''. Praha : Academia, 1979 [102] => * ROMAN, Danièle, ''Histoire de la Gaule (VIe s. av. J.-C. - Ier s. ap. J.-C.) : une confrontation culturelle'', Paris : Fayard, 1997. {{ISBN|2-213-59869-X}} [103] => * VLČKOVÁ, Jitka, ''Encyklopedie keltské mytologie'', Praha : Libri, 2002. {{ISBN|80-7277-066-7}} [104] => [105] => === Související články === [106] => * [[Keltové]] [107] => * [[Galové]] [108] => * [[Galorománi]] [109] => * [[Předalpská Galie|Gallia Cisalpina]] [110] => * [[Gallia Narbonensis]] [111] => * [[Galacie]] [112] => * [[Vercingetorix]] [113] => * [[Asterix]] [114] => * [[Galské války]] [115] => [116] => === Externí odkazy === [117] => * {{Commonscat|Gauls}} [118] => * {{Wikislovník|heslo=Galie}} [119] => * [https://web.archive.org/web/20071029030355/http://www.1911encyclopedia.org/Gaul Gaul (Classic Encyclopedia)] {{en}} [120] => * [http://www.unrv.com/provinces/gallia.php Gallia (UNRV History)] {{en}} [121] => [122] => {{Dějiny Francie}} [123] => {{Autoritní data}} [124] => {{Portály|Antika|Starověk|Francie}} [125] => [126] => [[Kategorie:Galie| ]] [127] => [[Kategorie:Dějiny Francie]] [128] => [[Kategorie:Historická území Itálie]] [129] => [[Kategorie:Historická území Francie]] [130] => [[Kategorie:Starověké římské provincie]] [131] => [[Kategorie:Zaniklé státy Evropy]] [] => )
good wiki

Galie

Mapa Galie z 1. století př.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Gallia Narbonensis','Předalpská Galie','Keltové','Julius Caesar','Galové','Germáni','Francie','Akvitáni','Akvitánie','druid','Rýn','Lugdunum'

Akvitánie

Druid

Francie

Galové

Germáni

Keltové

Keltové jsou etnická skupina a národ, který obýval rozsáhlé území střední Evropy v době železné.

Lugdunum

Rýn