Array ( [0] => 14663645 [id] => 14663645 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Stratovulkán [uri] => Stratovulkán [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Stratovulkán je typ sopečného kužela, který je charakterizován strmými a symetrickými svahy. Tato forma sopečného komplexu vzniká postupným nahromaděním vrstev lávy, sopečného popela a sutě. Stratovulkány jsou často jedním z nejvíce aktivních sopečných útvarů a jsou spojeny s výbuchy, pyroklastickými proudy a lávovými proudy. Článek popisuje rovněž procesy spojené se vznikem stratovulkánů, jako je subdukce litosférických desek, která vede k přetavení hornin a vzniku husté a lepkavé lávy. Dalšími faktory ovlivňujícími vznik stratovulkánů jsou tání sněhu a ledovců, které mohou vést ke vzniku gratových výbuchů. Stratovulkány jsou rozšířené po celém světě, a to zejména v oblastech pacifického ohnivého kruhu, kde dochází k subdukci pacifické desky pod okolní kontinentální desky. Mezi nejznámější stratovulkány patří Vesuv v Itálii, Mount St. Helens ve Spojených státech, Popocatépetl v Mexiku a Fuji v Japonsku. Článek dále poskytuje informace o historicky významných erupcích stratovulkánů a jejich dopadech na život v okolí. Současně jsou popsány i metody monitorování sopečné aktivity a prevence před potenciálně nebezpečnými výbuchy. Stratovulkány jsou významným přírodním jevem a přitahují pozornost geologů, vulkanologů a turistů. Jejich zkoumání je důležité pro lepší porozumění sopečné činnosti a pro ochranu přilehlých oblastí před možnými katastrofami. [oai] => Stratovulkán je typ sopečného kužela, který je charakterizován strmými a symetrickými svahy. Tato forma sopečného komplexu vzniká postupným nahromaděním vrstev lávy, sopečného popela a sutě. Stratovulkány jsou často jedním z nejvíce aktivních sopečných útvarů a jsou spojeny s výbuchy, pyroklastickými proudy a lávovými proudy. Článek popisuje rovněž procesy spojené se vznikem stratovulkánů, jako je subdukce litosférických desek, která vede k přetavení hornin a vzniku husté a lepkavé lávy. Dalšími faktory ovlivňujícími vznik stratovulkánů jsou tání sněhu a ledovců, které mohou vést ke vzniku gratových výbuchů. Stratovulkány jsou rozšířené po celém světě, a to zejména v oblastech pacifického ohnivého kruhu, kde dochází k subdukci pacifické desky pod okolní kontinentální desky. Mezi nejznámější stratovulkány patří Vesuv v Itálii, Mount St. Helens ve Spojených státech, Popocatépetl v Mexiku a Fuji v Japonsku. Článek dále poskytuje informace o historicky významných erupcích stratovulkánů a jejich dopadech na život v okolí. Současně jsou popsány i metody monitorování sopečné aktivity a prevence před potenciálně nebezpečnými výbuchy. Stratovulkány jsou významným přírodním jevem a přitahují pozornost geologů, vulkanologů a turistů. Jejich zkoumání je důležité pro lepší porozumění sopečné činnosti a pro ochranu přilehlých oblastí před možnými katastrofami. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Mount St. Helens, one day before the devastating eruption.jpg|thumb|[[Mount St. Helens]] – stratovulkán – před erupcí v roce [[1980]]]] [1] => [[Soubor:Stratovolcano cross-section.svg|thumb|Idealizovaný řez kompozitní sopkou. Písmeno ''D'' označuje vrstvy vzniklé lávovými výlevy, ''F'' označuje vrstvy pyroklastického materiálu]] [2] => '''Kompozitní sopka''' či '''stratovulkán''' (někdy taktéž označována jako '''navrstvená sopka''') je označení pro kuželovitý typ [[sopka|sopky]], která je tvořena velkým množstvím [[vrstva (geologie)|vrstev]] [[láva|lávy]] a [[Pyroklastický materiál|pyroklastických hornin]] ([[tefra|tefry]], [[sopečná struska|strusky]] a [[sopečný popel|sopečného popela]]) různého chemického složení.Davidson a De Silva, str. 676. Pro vznik tohoto druhu sopky je tak důležité střídání [[výlevný vulkanismus|výlevné]] a [[explozivní vulkanismus|explozivní fáze sopečné činnosti]]. Oproti [[štítová sopka|štítovým sopkám]], které mají pozvolna zvedající se svahy, pro kompozitní sopky je charakteristické, že mají velice příkré svahy dosahující v horních partiích sopky až ke 30°.{{cite journal|last1=Karátson|first1=Dávid|last2=Favalli|first2=Massimiliano|last3=Tarquini|first3=Simone|last4=Fornaciai|first4=Alessandro|last5=Wörner|first5=Gerhard|title=The regular shape of stratovolcanoes: A DEM-based morphometrical approach|journal=Journal of Volcanology and Geothermal Research|date=June 2010|volume=193|issue=3-4|pages=171–181|doi=10.1016/j.jvolgeores.2010.03.012}} Dalším obvyklým znakem je střídání silných [[sopečná erupce|sopečných erupcí]] s obdobím klidové fáze. V některých případech se na vrcholku nachází sopečný kráter, tzv. [[Kaldera|sopečná kaldera]], vzniklý jako výsledek propadu vrchu sopky. [3] => [4] => Kompozitní sopky se vyskytují na [[Povrch Země|Zemi]] ve všech sopečných oblastech,{{Citace monografie [5] => | příjmení = Sigurdsson [6] => | jméno = Haraldur [7] => | příjmení2 = Davidson [8] => | jméno2 = Jon [9] => | příjmení3 = De Silva [10] => | jméno3 = Shan [11] => | titul = Encyclopedia of Volcanoes [12] => | url = https://archive.org/details/encyclopediavolc00sigu [13] => | vydavatel = Academic Press [14] => | místo = [15] => | rok = 1999 [16] => | isbn = 978-0-12-643140-7 [17] => | kapitola = ''Composite Volcanoes'' [18] => | strany = [https://archive.org/details/encyclopediavolc00sigu/page/n687 663] [19] => | jazyk = anglicky [20] => | poznámka = Dále jen ''Davidson a De Silva'' [21] => }}Davidson a De Silva, str. 664. jsou častější než štítové sopky, nicméně méně časté než [[sypaný kužel|sypané kužele]] či [[tufový prstenec|tufové prstence]]. Většinou se nacházejí v blízkosti [[subdukce|subdukcí]], kde se [[oceánská kůra]] zasunuje pod [[kontinentální kůra|kontinentální kůru]] v rámci procesů [[desková tektonika|deskové tektoniky]]. Charakteristickými příklady jsou sopky [[Krakatoa]], [[Vesuv]], [[Mount St. Helens]] či [[Fudži]]. V okolí těchto sopek se často vyskytuje velice úrodná [[půda]], což zapříčiňuje často vysokou hustotu obyvatelstva v jejich blízkosti. [22] => [23] => Jejich vznik je doprovázen poměrně silnými sopečnými erupcemi, během kterých se do okolí rozlévá láva, či explozemi, které do okolí vrhají množství [[Sopečná puma|sopečných pum]] a sopečného popela. Často taktéž dochází ke kolapsům části svahu, čímž mohou vznikat nebezpečné [[pyroklastický proud|pyroklastické proudy]]. Tento druh projevů je způsoben tím, že se k povrchu dostává magma středně bohaté na oxid křemičitý, tedy magma s vyšší viskozitou než je běžné v případě štítových sopek. [24] => [25] => == Pojmenování == [26] => Kompozitní sopky jsou označovány tímto termínem pro střídání jednotlivých vrstev kompaktní lávy a [[fragmentace magmatu|fragmentovaných]] částí sopečných hornin. Tento termín byl původně používán pro popis sopek v [[Andy|Andách]]. Historicky se tento druh sopek nazýval jako stratovulkány a tento termín je stále živě používán, převážně v popularizačních textech, což souviselo s představou pravidelného střídání vrstev lávy s vrstvami pyroklastik. Občas se používal i termín stratokužel, tento termín souvisel s jejich kuželovitým tvarem se strmými svahy, u kterých se předpokládalo, že se dají popsat za pomoci ukloněné přímky. Nicméně, již v roce [[1878]] bylo objeveno, že jejich tvar je mnohem více podobný logaritmické křivce. [27] => [28] => == Vznik == [29] => [[Soubor:Destructive plate margin.png|thumb|Schematický diagram oblasti subdukce ve spojitosti se vznikem kompozitní sopky]] [30] => Kompozitní sopky jsou většinou vázány na subdukční okraje, kde se oceánská kůra zasouvá pod kontinentální kůru ([[Kaskádové pohoří]], centrální [[Andy]]) či pod další oceánskou kůru (vulkanismus [[ostrovní oblouk|ostrovních oblouků]] jako v případě [[Japonské souostroví|Japonského souostroví]]). Magma tvořící kompozitní sopky většinou vzniká, když je [[voda]] vázaná v některých [[minerál]]ech a v pórech bazaltických hornin svrchní oceánské kůry uvolněna do [[zemský plášť|zemského pláště]] nad klesající oceánskou desku. Uvolněná voda následně snižuje potřebnou [[teplota|teplotu]] a [[tlak]] pro [[tavení hornin]] okolních hornin pláště, čímž dochází k [[parciální tavení|parciálnímu tavení]] hornin. Vzniklá tavenina má menší [[hustota|hustotu]] než okolní horniny a tak začíná stoupat vzhůru. Než vystoupá k povrchu, tak se dočasně zastaví na bázi [[litosféra|litosféry]]. Následně stoupá k povrchu skrz [[zemská kůra|zemskou kůru]], kde se do magmatu natavují horniny zemské kůry bohaté na křemík, což taveninu dále obohacuje o tento prvek. Těsně pod povrchem se magma ještě jednou zastaví, čímž vzniká [[magmatický krb]], nad kterým později vznikne kompozitní kužel. [31] => [32] => [[Soubor:Vesuvius SRTM3.png|thumb|left|Topografický snímek Vesuvu v Itálii ukazuje značnou symetrii kužele sopky]] [33] => Magma je k povrchu v případě kompozitních sopek tlačeno převážně vlivem přetlaku v magmatickém rezervoáru, který většinou leží mělko pod povrchem (5 až 10 km). Jak se na povrch dostává stále více lávy, narůstá objem vznikající sopky, což zvyšuje tlak na podloží a na mělký magmatický krb. Tím dochází k vytlačování dalšího magmatu na povrch. Vyvrhovaná láva zpravidla vychladne a utuhne blízko od sopečného kráteru, což je dáno vysokou [[viskozita|viskozitou]] (láva je málo tekutá). To vytváří relativně štíhlý kužel s vrcholovým kráterem. Zvýšenou [[viskozita|viskozitu]] [[Magma|magmatu]] způsobuje většinou vysoký obsah [[oxid křemičitý|oxidu křemičitého]] (SiO2), jedná se většinou o [[felsické magma]] ([[andezit]], [[dacit]] či [[ryolit]]) s menším zastoupením [[mafické magma|mafického magmatu]]. K nárůstu zastoupení oxidu křemičitého v magmatu se odehrává většinou během [[Gravitační diferenciace|magmatické diferenciace]]. [34] => [35] => [[Soubor:Mt.Mayon tam3rd.jpg|thumb|Kompozitní sopka Mayon s dobře viditelným kuželem a jednotlivými lávovými proudy, které vycházely z centrálního kráteru]] [36] => Oproti [[sypaný kužel|sypaným kuželům]] či [[tufový prstenec|tufovým prstencům]] a [[tufový kužel|tufovým kuželům]], které vznikají většinou za krátký čas (řádově dnů, týdnů, měsíců) v rámci jedné erupce, kompozitní sopky vznikají během delšího času (desítky až stovky tisíc let) řadou erupcí. To má za následek, že v průběhu formování kompozitního vulkánu je charakteristické, že se může vystřídat celá řada [[Sopečná erupce|typů sopečných erupcí]], od [[Havajská erupce|havajských efuzí]] tvořící [[lávová fontána|lávové fontány]], přes [[Strombolská erupce|strombolský typ erupcí]], [[Pliniovská erupce|Pliniovský typ erupce]] až po [[Peléjská erupce|Peléjský typ erupce]]. To také způsobuje, že se může v průběhu formování kompozitní sopky stát, že vznikne i řada jiných druhů sopek, které jsou později zakomponovány do výsledného tělesa. Kuželovitý tvar je následně způsoben postupným poklesem objemu magmatu, které stoupá k povrchu. Na počátku, kdy je magmatu hodně a má i nižší [[viskozita|viskozitu]], jelikož je chudší na oxid křemíku, jsou lávové proudy dlouhodobě zásobeny a tak se mohou roztéci do větších vzdáleností, kdežto v pozdějších fázích života kompozitní sopky je dostupného materiálu méně a tak se soustředí blíže u místa erupce.Davidson a De Silva, str. 668. [37] => [38] => == Vzhled == [39] => Kompozitní sopky jsou pozitivní kuželovitá tělesa,Davidson a De Silva, str. 667. která zpravidla vznikají okolo centrální přívodní dráhy postupným ukládáním [[lávový proud|lávových proudů]] a fragmentovaných pyroklastických hornin. Jejich výška většinou nepřesahuje 3000 metrů a naprostá většina kompozitních sopek spojených se [[ostrovní oblouk|zaobloukovým ostrovním vulkanismem]] má výšku v rozmezí 2000 až 2500 metrů, objem se pak většinou pohybuje do 200 km³, nicméně u sopek vzniklých uvnitř litosférických desek může být i vyšší.Davidson a De Silva, str. 669. [40] => [41] => [[Soubor:Pyroclastic_flows_at_Mayon_Volcano.jpg|thumb|left|[[Pyroklastický proud]], sbíhající po svahu kompozitní sopky [[Mayon]] na [[Filipíny|Filipínách]] při erupci v roce [[1984]]]] [42] => Kompozitní sopky jsou za ideálních podmínek značně symetrické, předpokládá se, že jejich základna může být téměř kruhová. V ideálním případě má spodní polovina kužele tvar, který se dá [[matematika|matematicky]] vyjádřit [[logaritmická křivka|logaritmickou křivkou]], kdežto horní polovina kužele má buď tvar vyjádřitelný linií, má tedy lineární závislost, a nebo částí [[Parabola (matematika)|parabolické křivky]]. Tento rozdíl ve tvarech je způsoben pravděpodobně rozdílným chemickým složením [[magma]]tu. Nejvíce pravidelná kompozitní sopka na povrchu Země se nachází na [[Kamčatka|Kamčatce]] a je jím sopka [[Ključevskaja]]. Nicméně, v přírodě jen málokdy nastávají ideální podmínky, a proto jsou tvary kompozitních sopek často ovlivněny, ať už [[Svahový pohyb|kolapsem]] části svahu sopky a případně i jejím opětovným růstem, tak i [[parazitický kužel|parazitickými kužely]], [[eroze|erozí]], ale také migrací přívodního kanálu pro vystupující magma.Davidson a De Silva, str. 673. V některých případech se může stát, že migrující přívodní kanál se rozdělí, což vede ke vzniku dvojice kompozitních sopek vedle sebe (příkladem je San Pedro–San Pablo, dvojice sopek v centrálních Andách). Často pak ale dojde k tomu, že jedna ze sopek vyhasne a aktivita pokračuje v té druhé. [43] => [44] => Povrch kompozitních sopek je často pokryt řadou parazitických kuželů, nejčastěji v podobě [[sypaný kužel|sypaných kuželů]] či [[Sopečný dóm|lávových dómů]],Davidson a De Silva, str. 675. které vznikají na úbočích sopky [[odplynění magmatu|odplyněním magmatu]] z postranních [[žíla (geologie)|žil]] unikajících z hlavní přívodní dráhy magmatu.Kniha ''Volcanoes and Earthquakes'', vydavatel: Encyclopaedia Britannica, {{ISBN|1-59339-800-X}}, str. 28. Charakteristickým příkladem je například sicilská sopka Etna, na jejíchž úbočí se nachází desítky kuželů. Blízké okolí kompozitní sopky bývá pokryto [[tefra|tefrou]], která vypadla z pyroklastického mračna.Davidson a De Silva, str. 680. [45] => [46] => [[Soubor:MSH82 lahar from march 82 eruption 03-21-82.jpg|thumb|Laharový proud na úbočí kompozitní sopky [[Mount St. Helens]] během erupce v březnu 1982]] [47] => Na vrcholku kompozitních sopek se často nachází [[kaldera]], která naznačuje propad části vrcholku sopky do částečně vyprázdněného [[magmatický krb|magmatického krbu]], příkladem je [[Kráterové jezero (Oregon)|Crater Lake]] v americkém státě [[Oregon]].Davidson a De Silva, str. 666. V jiných případech tvoří vrcholek [[Sopečný dóm|lávový dóm]], který může vlivem narůstajícího tlaku vystupujícího magmatu či sopečných plynů zkolabovat a způsobit sesuv doprovázený vznikem [[pyroklastický proud|pyroklastických proudů]] či [[Lahar|laharů]].Davidson a De Silva, str. 678. [48] => [49] => === Degradace === [50] => Jakmile skončí sopečná erupce, kompozitní sopka je vystavena vlivu eroze a dalších procesů, které vedou ke změnám tvaru sopky. Rychlost těchto změn je závislá na místních klimatických podmínkách, kdy například sopky v aridním prostředí jsou měněny pomaleji než sopky vystaveny vlivu vody, ať už ve formě [[déšť|dešťových srážek]] či [[sníh|sněhu]] a [[led]]u. Například v oblasti And, kde vládne aridní prostředí, jsou některé kompozitní sopky i po 20 miliónech let velice dobře zachovalé.Davidson a De Silva, str. 675. Obzvláště vrstvy nezpevněných pyroklastických uloženin jsou snadno přemístitelné erozivními faktory, kdežto vrstvy kompaktní lávy odolávají těmto procesům mnohem lépe. Významnou roli hrají také svahové pohyby, [[lavina|laviny]] kamenných úlomků, které mají schopnost odnášet velké množství materiálu z horních částí sopky a ukládat je na úpatí sopky. Ke svahovým procesům dochází tím více, čím jsou svahy sopky strmější. Historicky bylo pozorováno, že během podobného gravitačního kolapsu může být během několika minut přeneseno 25 až 30 % objemu sopky.Davidson a De Silva, str. 670-672. [51] => [52] => == Rozšíření == [53] => === Svět === [54] => [[Soubor:Lake Kawaguchiko Sakura Mount Fuji 4.JPG|thumb|Pohled na sopku [[Fudži]], typického zástupce kompozitní sopky]] [55] => [[Soubor:Aerial View of South Sister Peak Caldera in Oregon from Northeast.jpg|thumb|Letecký pohled na South Sister, jednu ze tří sopek tvořící dohromady komplex [[Three Sisters (Oregon)|Three Sisters]] v americkém Oregonu. Na vrcholku této kompozitní sopky se nachází [[kaldera]]]] [56] => Kompozitní sopky se vyskytují celosvětově ve většině sopečných oblastí, nicméně jejich četnost není rovnoměrná. V oblasti [[konvergentní rozhraní|konvergentních rozhraní]] [[Tektonická deska|litosférických desek]] se vyskytují častěji než v jiných oblastech. V těchto oblastech se kompozitní sopky často vyskytují v lineárně protažených řadách, jak je možné pozorovat například na západním pobřeží jižní i severní Ameriky. Oproti tomu v [[divergentní rozhraní|divergentních rozhraních]] není výskyt kompozitních sopek běžný (výjimku tvoří například sopka [[Askja]] a [[Hekla]] na [[Island]]u, kde [[středooceánský hřbet]] leží pravděpodobně nad [[Plášťový chochol|plášťovou plumou]]).Davidson a De Silva, str. 665. [57] => [58] => Mnohé z nejznámějších světových sopek jsou kompozitní sopky, například: [59] => * [[Etna]] {{Malé|([[Itálie]])}} [60] => * [[Vesuv]] {{Malé|([[Itálie]])}} [61] => * [[Stromboli]] {{Malé|([[Itálie]])}} [62] => * [[Pico de Teide]] {{Malé|([[Kanárské ostrovy]])}} [63] => * [[Fudži]] {{Malé|([[Japonsko]])}} [64] => * [[Pinatubo]] {{Malé|([[Filipíny]])}} [65] => * [[Mount St. Helens]] {{Malé|([[Spojené státy americké|USA]])}} [66] => * [[Soufrière Hills]] {{Malé|([[Montserrat (ostrov)|Montserrat]])}} [67] => * [[Cotopaxi]] {{Malé|([[Ekvádor]])}} [68] => * [[Aragac]] {{Malé|([[Arménie]])}} [69] => * [[Mount Erebus]] {{Malé|([[Antarktida]])}} [70] => * [[Mayon]] (Filipíny) [71] => * [[Mount Taranaki]] (Nový Zéland) [72] => [73] => === Česko === [74] => Pozůstatky vyhaslých stratovulkánů v [[Česko|České republice]] jsou například [[Vinařická hora]] u [[Kladno|Kladna]]{{Citace elektronického periodika [75] => | příjmení = Lejsal [76] => | jméno = Martin [77] => | titul = Vinařická hora – přírodní památka [78] => | periodikum = Český rozhlas [79] => | datum_vydání = 2009-11-22 [80] => | datum_přístupu = 2015-01-04 [81] => | url = http://www.rozhlas.cz/priroda/krasy/_zprava/659227 [82] => }} nebo [[Doupovské hory]]. [83] => [84] => === Sluneční soustava === [85] => Existence kompozitních sopek ve [[sluneční soustava|sluneční soustavě]], vyjma Země, nebyla zcela definitivně prokázána.{{Citace monografie [86] => | příjmení = Barlow [87] => | jméno = Nadine G. [88] => | titul = Mars - An introduction to its Interior, Surface and Atmosphere [89] => | url = https://archive.org/details/marsintroduction0000barl [90] => | vydavatel = Cambridge Planetary Science [91] => | místo = [92] => | rok = 2008 [93] => | isbn = 978-0-521-85226-5 [94] => | kapitola = [95] => | strany = [https://archive.org/details/marsintroduction0000barl/page/124 124] [96] => }} [97] => [98] => ==== Mars ==== [99] => {{viz též|Povrch Marsu}} [100] => [[Soubor:Zephyria_Tholus_based_on_day_THEMIS.png|thumb|Snímek [[Zephyria Tholus]], možné kompozitní sopky na povrchu Marsu. Snímek [[Thermal Emission Imaging System|THEMIS]].]] [101] => Mars, podobně jako Země, bylo sopečně aktivní těleso. Na jeho povrchu je možné pozorovat celou řadu druhů sopek, nicméně se zdá, že většina velkých sopek je reprezentována [[štítová sopka|štítovými sopkami]] (například [[Olympus Mons]], [[Arsia Mons]], [[Pavonis Mons]] atd.) a existence kompozitních sopek na Marsu není příliš doložena. A to i přes to, že podmínky panující na povrchu Marsu, konkrétně nižší [[atmosféra Marsu|atmosférický tlak]], by měly podporovat fragmentaci magmatu a přítomnost explozivního vulkanismu produkující pyroklastický materiál. Z toho důvodu by měla být existence kompozitních sopek poměrně častá. Nicméně se zdá, že tomu tak není, jelikož existence kompozitních sopek byla naznačena jen pro několik těles v oblasti Aeolis s nejlepším příkladem v podobě hory [[Zephyria Tholus]].{{cite journal|last1=Stewart|first1=Emily M.|last2=Head|first2=James W.|title=Ancient Martian volcanoes in the Aeolis region: New evidence from MOLA data|journal=Journal of Geophysical Research|date=1 August 2001|volume=106|issue=E8|pages=17505|doi=10.1029/2000JE001322}} [102] => [103] => == Odkazy == [104] => === Reference === [105] => [106] => [107] => === Literatura === [108] => * {{Citace monografie [109] => | příjmení = Sigurdsson [110] => | jméno = Haraldur [111] => | příjmení2 = Davidson [112] => | jméno2 = Jon [113] => | příjmení3 = De Silva [114] => | jméno3 = Shan [115] => | titul = Encyclopedia of Volcanoes [116] => | url = https://archive.org/details/encyclopediavolc00sigu [117] => | vydavatel = Academic Press [118] => | místo = [119] => | rok = 1999 [120] => | isbn = 978-0-12-643140-7 [121] => | kapitola = ''Composite Volcanoes'' [122] => | strany = [https://archive.org/details/encyclopediavolc00sigu/page/n687 663]-682 [123] => | jazyk = anglicky [124] => | poznámka = [125] => }} [126] => [127] => === Externí odkazy === [128] => * {{Commonscat}} [129] => [130] => {{Autoritní data}} [131] => [132] => [[Kategorie:Geologická terminologie]] [133] => [[Kategorie:Vulkanologie]] [] => )
good wiki

Stratovulkán

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'sypaný kužel','Itálie','viskozita','Vesuv','tufový prstenec','ostrovní oblouk','štítová sopka','Andy','tefra','magmatický krb','Mount St. Helens','pyroklastický proud'

Andy

Itálie

Tefra

Vesuv

Viskozita

Viskozita je fyzikální vlastnost tekutin, která popisuje jejich odpor vůči vnitřním deformacím nebo proudění.