Array ( [0] => 15486306 [id] => 15486306 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Svantovít [uri] => Svantovít [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - božstvo [1] => | jméno = Svantovít [2] => | obrázek = Steinrelief Pfarrkirche Altenkirchen.jpg [3] => | velikost obrázku = [4] => | popisek = Svantovítův [[Žrec|kněz (žrec)]] s obětním rohem (případně Svantovít sám), žulová deska z [[Rujána|Rujány]] v období let [[1150]]–[[1200]], později umístěna do zdi kostela v [[Altenkirchen]]u. [5] => | bydliště = [6] => | symbol = roh hojnosti, bílý kůň, meč, čtyřhlavost [7] => | partner = [8] => | rodiče = [9] => | sourozenci = [10] => | děti = [11] => | římský ekvivalent = [12] => | poznámky = [13] => }} [14] => [15] => '''Svantovít''' či '''Svantovit''' (v pramenech ''Suantovitus'' u [[Saxo Grammaticus|Saxona]],Saxo, ''Gesta'' ''Danorum ''XIV.39.9. ''Zuantevith ''u [[Helmold]]a,Helmold, ''Cronica Slavorum'' I.52. ''Svantaviz ''v ''[[Knýtlinga saga|Sáze o Knýtlinzích]],''''Knýtlinga saga,'' k. 122.) byl [[Slovanské náboženství|slovanský bůh]] uctívaný [[polabští Slované|polabskými Slovany]], resp. kmenem [[Ránové|Ránů]] na [[Rujána|Rujáně]]. Díky [[politika|politickému]] vlivu Rujány byl často ctěn okolními kmeny jako nejvyšší z bohů (''deus deorum''), dary mu přinášely kmeny od [[Vagrie]] po [[Pomořansko]], dokonce i dánský král [[Sven III. Dánský|Sven III.]], ač byl křesťan, mu obětoval skvostnou číši.Saxo, ''Gesta Danorum'' XIV.39.8. Jméno lze vykládat pravděpodobně jako kompozitum ze slov ''svętъ ''(mocný, silný) a koncovky –''vit'' (pán, vládce, vítěz, bojovník), tedy přibližně ''mocný pán''. To může naznačovat, že původně nešlo o jméno boha, ale o přízvisko. Mohlo se tedy jednat o hypostazi či polabsko-slovanskou variantu [[Perun]]a, [[Svarožic]]e či jiného boha.Lubor Niederle, ''Slovanské starožitnosti: Oddíl kulturní, dílu II. svazek 1.(oddíl VI.: Víra a náboženství)'', Praha, 1916, s. 129-131 a 136n. Později byl také uměle ztotožňován s křesťanským [[svatý Vít|sv. Vítem]].Viz Saxo, ''Gesta Danorum'' XIV.39.13 a Helmold, ''Cronica'' I.6. [16] => [17] => == Svantovítova modla == [18] => [[Soubor:Moderne Svantevit.jpg|thumb|upright=0.9|vlevo|Bývalá moderní socha na mysu Arkona, ostrov [[Rujána]], [[Německo]]]] [19] => Možný vzhled Svantovítovy modly v [[Arkona|arkonské]] svatyni nejlépe vystihuje pasáž z ''[[Gesta Danorum|Dějin Dánů]]'' kronikáře [[Saxo Grammaticus|Saxona Grammatika]]:Saxo, ''Gesta Danorum'' XIV.39.3. [20] => [21] => ''Ve svatyni stála ohromná modla, která svou velikostí přesahovala všechny míry lidského těla, podivuhodná čtyřmi hlavami na stejném počtu krků, z nichž dvě se dívaly dopředu a dvě dozadu. Mimoto vždy jedna z těch dopředu i dozadu otočených [hlav] upírala zraky doprava, druhá doleva. Vyholení vousů a zastřižení vlasů bylo ztvárněno tak, že by ses domníval, jako by umělcovou snahou bylo napodobit obvyklou úpravu vlasů Rujánců. V pravé ruce držela z různých druhů kovu vybraně zpracovaný roh, jejž kněz, znalý jejích obřadů, každoročně naplňoval vínem a ze stavu této tekutiny předvídal úrodu na následující rok. Levá paže byla zpodobena obloukem opřená v bok. Suknice dosahovala až k holením, které byly vytvořeny z jiného druhu dřeva a byly propojeny s koleny tak umným spojem, že místo spojení nebylo možno zjistit jinak, než velmi důkladným pohledem. Nohy bylo vidět, jak se dotýkají země; jejich podstavec byl skryt pod ní. Nedaleko bylo možno spatřit uzdu i sedlo modly a také mnohé jiné odznaky boha. Obdiv nad tím umocňoval nápadně veliký meč, k jehož pochvě i jílci sváděl pohled kromě znamenitě ozdobného tepání i postříbřený zevnějšek.''{{Citace monografie [22] => | příjmení = Dynda [23] => | jméno = Jiří [24] => | příjmení2 = [25] => | jméno2 = [26] => | titul = Slovanské pohanství ve středověkých latinských pramenech [27] => | vydání = [28] => | vydavatel = Scriptorium [29] => | místo = Praha [30] => | rok = 2017 [31] => | počet stran = 365 [32] => | strany = 203 [33] => | isbn = 978-80-88013-52-5 [34] => }} [35] => [36] => Často se v tomto případě odkazuje na podobu tzv. [[Zbručský idol|Zbručského idolu]], jež Saxonovu popisu Svantovítovy modly překvapivě dobře odpovídá, ačkoliv jakékoliv spojování těchto dvou dokladů slovanského náboženství je pouze hypotetické. [37] => [38] => == Svantovítovy kompetence == [39] => {{Více obrázků [40] => | hlavička = čtyřhlaví příbuzní [41] => | velikost obrázku1 = 90px [42] => | velikost obrázku2 = 85px [43] => | obrázek1 = Swietowit wolinski.jpg [44] => | obrázek2 = Krakow Archaeological Museum 46.jpg [45] => | popisek1 = [[Wolin]]ský idol s čtyřmi tvářemi z {{nowrap|[[9. století|9.]]–[[10. století]]}} bývá běžně ztotožňován se Svantovítem. [46] => | popisek2 = [[Zbručský idol]] z [[Ukrajina|Ukrajiny]] s čtyřmi tvářemi zřejmě zachycuje čtyři různé bohy. [47] => }} [48] => Svantovít v sobě spojoval vlastnosti [[válka|válečného]] i [[ekonomika|hospodářského]] boha. Z jeho rohu naplněného [[víno|vínem]] [[Žrec|kněz]] věštil úrodu na následující rok. Ve Svantovítově arkonské svatyni stála socha s pohárem, z něhož se po celý rok odpařovalo víno. Čím méně ho zůstalo, tím horší měla být úroda v dalších letech.Saxo, ''Gesta Danorum'' XIV.39.5. Rituál za zvýšení úrody se také konal s [[med]]ovým [[koláč]]em, za kterým se kněz skrýval (tento rituál měl paralely takřka ve všech slovanských kulturách,Milovan Gavazzi, „Jedan običaj od Sventovidovih svećenika do bosansko-hercegovačkih seljaka“, in: ''Napredak: Hrvatski narodni kalendar'' 1939, s. 37–40; Dušan Třeštík, ''Mýty kmene Čechů: Tři studie ke „Starým pověstem českým“'', Praha, 2003, s. 7-27; Vitomir Belaj, ''Hod kroz godinu: Pokušaj rekonstrukcije prahrvatskoga mitskoga svjetonazora'' (2. izd.), Zagreb, 2007, s. 15–16. což svědčí pro možnou domněnku o hlubokých kořenech tohoto zvyku). Chrámoví kněží cítili ke Svantovítovi takovou úctu, že při uklízení svatyně zadržovali dech, aby chrám nezneuctili dechem smrtelníka, a pro nadechnutí vybíhali ven. Teprve pak se zase vrátili a pokračovali v úklidu.Saxo, ''Gesta Danorum'' XIV.39.4. [49] => [50] => [[Soubor:Ryszkiewicz wrozba.jpg|náhled|upright=0.9|vlevo|''Věštba před bitvou'', Józef Ryszkiewicz, rok [[1890]]]] [51] => Saxo Grammaticus popisuje svatyni jako budovu, okolo níž byla dřevěná ohrada s malbami a řezbami. Samotný chrám byl dřevěnou stavbou rozdělenou uvnitř závěsy, za nimiž stála modla. Na stěnách visely atributy boha a v truhlách chrámové kněžstvo ukládalo cennosti získané na válečných výpravách nebo darem.Saxo, ''Gesta Danorum'' XIV.39.1n. [52] => [53] => Svantovítovými [[atribut]]y spojenými s jeho válečnickou kompetencí byli velký [[meč]], [[jezdecké sedlo|sedlo]], [[uzda]] a také posvátný bílý [[kůň]],Saxo, ''Gesta Danorum'' XIV.39.9. na němž směl jezdit pouze kněz a Svantovít samotný, který na něm údajně podnikal noční výpravy. Důkazem toho prý bylo, že přestože byl obvykle celou noc zavřený ve [[chlév|stáji]], ráno byl samý pot a bláto. [54] => [55] => Stejně jako u retranského [[Svarožic]]eThietmar, ''Chronicon'' VI.24 či štětínského [[Trihlav|Triglava]]Ebbo, ''Vita Ottonis episcopi Babenbergensis'' III.1 sloužil kůň také jako válečné [[orákulum]]. Věštilo se pomocí tří řad dvou do země zapíchnutých a překřížených kopí, která kůň překračoval. Překročil-li všechny pravou nohou, bylo to bráno za příznivé znamení pro zahájení válečné výpravy; pokud byť jedinou řadu překročil levou, od výpravy bylo upuštěno.Saxo, ''Gesta Danorum'' XIV.39.10. Svantovítovi rovněž náležela družina tří set jezdců a bohatství shromážděné z poplatků a darů.Saxo, ''Gesta Danorum'' XIV.39.7. Jeho velekněz měl větší autoritu než rujánský kníže – arkonský kult nesl celou řadu [[Teokracie|teokratických]] rysů.Libuše Hrabová, ''Stopy zapomenutého lidu: Obraz dějin Polabských Slovanů v historiografii'', České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2006, s. 114-127; Lubor Niederle, ''op. cit.'', s. 139. Podle Helmoldova tvrzení docházelo na Arkoně dokonce k obětování člověka.Helmold, ''Cronica Slavorum'' I.52 a II.108. [56] => [57] => == Historie == [58] => === Rozkvět Svantovítova kultu === [59] => [[Soubor:Slavnost svatovitova na rujane.jpg|náhled|upright=0.9|vlevo|''Slavnost Svantovítova na Rujáně'' z cyklu ''[[Slovanská epopej]]'' od [[Alfons Mucha|Alfonse Muchy]], [[1912]]]] [60] => [[Soubor:Bishop Absalon topples the god Svantevit at Arkona (full).jpg|náhled|upright=1.3|Zánik Svantovítova kultu. Výjev zachycuje biskupa Absalona a dánského krále Valdemara nad strženou Svantovítovou modlou krátce po dobytí Rujány.]] [61] => Největšího rozkvětu dosáhl kult tohoto božstva počátkem 12. století, z dřívější doby o něm nejsou zprávy. V té době se totiž Rujána v důsledku rozpadu Lutického svazu, jenž do té doby dominoval slovanským oblastem v Polabí, stala střediskem slovanského náboženství.Libuše Hrabová, ''op. cit.'', s. 116. [62] => [63] => Podle [[pověst]]i (či spíše ''interpretatio christiana'') zaznamenané Helmoldem i SaxonemHelmold, ''Cronica Slavorum'' I.6, I.108 a II.12; Saxo, ''Gesta Danorum'' XIV.39.13. přinesli křesťanský kult sv. Víta na Rujánu [[Řád svatého Benedikta|benediktinští]] [[mnich|mniši]] z kláštera v [[Corvey]], a ten pak prý Ránové převzali v překroucené podobě a uctívali v něm pohanského boha; sám Helmold však tuto verzi pokládá za „nejistou zvěst“ a Saxo tuto interpretaci poněkud uměle vkládá do úst dánského krále [[Valdemar I. Veliký|Valdemara I]]. [64] => [65] => === Zánik Svantovítova kultu === [66] => Rujánské hradiště [[Arkona]] se Svantovítovým [[chrám]]em byly vyvráceny roku [[1168]] [[Dánsko|dánským]] [[král]]em [[Valdemar I. Veliký|Valdemarem I.]], který dobyl celou Rujánu.Viz celou XIV. knihu Saxonových ''Gesta Danorum''. Tímto datem zanikl poslední organizovaný náboženský kult Slovanů. Svatyně byla vypleněna a Svantovítova dřevěná socha vláčena k potupě Slovanů před jejich zraky po městě, rozbita na kusy a ještě téhož dne večer spálena.Helmold, ''Cronica Slavorum ''II.108; Saxo, ''Gesta Danorum'' XIV.39.31–34. Ránové byli poté násilně [[křest|pokřtěni]]. [67] => [68] => == Svantovít, zbručský a wolinský idol v umění == [69] => [70] => Soubor:Künstlerische Darstellung von Svatovid am Kap Arkona.jpg|novější Svantovít na mysu Arkona na Rujáně [71] => Soubor:Sventovit by Andrey Shishkin.jpg|''Svantovít'' od Andreje Šiškina, [[2017]] [72] => Soubor:Ralswiek Svantevit imgp7645.jpg|Ralswiek, Rujána [73] => Soubor:Wolin. Centrum Slowian i Wikingow (14).JPG|replika dřevěného wolinského idolu, který je obecně považována za místní variantu [[Rujána|rujánského]] boha Svantovíta. [74] => Soubor:Glogow Swietowit 2005 1.jpg|Svantovítova socha v Głogówě, [[Polsko]] [75] => Soubor:Światowid Wolin.jpg|čtyřhlavý [[Idolatrie|idol]] nalezený v [[Polsko|polském]] [[Wolin (město)|Wolinu]] je považován za zpodobnění [[Slované|slovanského]] Svantovíta. Na obrázku novodobá [[kopie]] původního idolu [76] => Soubor:Otrebusy.jpg|Svantovít v polských [[Otrębusy|Otrębusach]] [77] => Soubor:Charzykowy Świętowit przy drodze 212 04.07.10 p.jpg|hlava s čtyřmi tvářemi označovaná jako Svantovít, přestože klobouk je inspirován [[Zbručský idol|zbručským idolem]] [78] => [79] => [80] => Soubor:Slawischer Grabstein, Rügen.jpg|kresba Svantovítova kněze s rohem na žulové desce z Rujány [81] => Soubor:Svantevit-Saxonia.JPG| [82] => Soubor:Svetovid (Montfaucon 1722).jpg|Svantovít, kresba z roku [[1722]], jejíž autorem je benediktinský mnich Bernard de Montfaucon [83] => Soubor:Svetovid (Kaisarov).png|Svantovít podle Andreje Kajsarova, rok [[1804]] [84] => Soubor:Svantovit.gif|Svantovít, Vollmer, [[1834]] [85] => [86] => [87] => == Odkazy == [88] => === Reference === [89] => [90] => [91] => === Literatura === [92] => '''Prameny''' [93] => * Saxo Grammaticus,''Gesta Danorum''; v edici Jørgen Olrik & Hans Ræder (eds.), ''Saxonis Gesta Danorum'', Hauniæ, 1931. [94] => * Helmold z Bosau, ''Cronica Slavorum''; v edici: Iohannes M. Lappenberg & Bernhardus Schmeidler (edd.), ''Helmoldi Bozoviensis Cronica Slavorum'', Hannoverae et Lipsiae, 1937. [95] => * ''Sága o Knýtlinzích'' (Knýtlingasaga); v edici: Bjarni Kolbeinsson (bp.), ''Jomsvikingasaga ok Knytlinga, med tilheyrandi tattum: Eptir gomlum handritum'', Kaupmannahofn, 1828. [96] => * Thietmar z Merseburku, ''Chronicon''; v edici: Robert Holzmann (Hrsg.), ''Die Chronik des Bischofs Thietmar von Merseburg und ihre Korveier Überarbeitung'', Berlin, 1935. [97] => * Ebbo, ''Vita Ottonis episcopi Babenbergensis''; v edici: G. H. Pertz (ed.), ''Herbordi Dialogus de vita Ottonis episcopi babenbergensis'', Hannoverae, 1868. [98] => '''Sekundární literatura''' [99] => * Vitomir Belaj, ''Hod kroz godinu: Pokušaj rekonstrukcije prahrvatskoga mitskoga svjetonazora'' (2. izd.), Zagreb, 2007. [100] => * Milovan Gavazzi, „Jedan običaj od Sventovidovih svećenika do bosansko-hercegovačkih seljaka“, in: ''Napredak: Hrvatski narodni kalendar 1939'', s. 37–40. [101] => * Aleksander Gieysztor, ''Mitologia Słowian'', Warszawa, 2006. [102] => * [[Libuše Hrabová]], ''Stopy zapomenutého lidu: Obraz dějin Polabských Slovanů v historiografii'', České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2006. [103] => * Jan Máchal, ''Bájesloví slovanské, Votobia'', Olomouc, 1995. [104] => * [[Lubor Niederle]], ''Slovanské starožitnosti: Oddíl kulturní, dílu II. svazek 1. (oddíl VI.: Víra a náboženství)'', Praha, 1916. [105] => * Martin Pitro, Zdeněk Vokáč,'' Bohové dávných Slovanů'', ISV, Praha, 2002. [106] => * [[Naďa Profantová]], Martin Profant, ''Encyklopedie slovanských bohů a mýtů, Libri'', Praha, 2000. [107] => * Michal Téra, ''Perun, bůh hromovládce: Sonda do slovanského archaického náboženství'', Červený Kostelec: Nakladatelství Pavel Mervart, 2009. [108] => * [[Dušan Třeštík]], ''Mýty kmene Čechů: Tři studie ke „Starým pověstem českým“'', Praha, 2003. [109] => * Zdeněk Váňa, ''Svět slovanských bohů a démonů'', Panorama, Praha, 1990. [110] => * Irena Šindlářová, Josef Růžička, ''Báje a mýty starých slovanů'', Fontána, 2003 [111] => * Zuzana Řezáčová Lukášková, Bohové a bohyně v nás, Zoner Press, 2016 [112] => [113] => === Externí odkazy === [114] => * {{Commonscat}} [115] => * [http://www.ma.krakow.pl/pradzieje/swiatowid Svetovit – Zbrucz Archeologiczne Muzeum w Krakówie - Polska] {{Wayback|url=http://www.ma.krakow.pl/pradzieje/swiatowid |date=20070109043029 }} [116] => * [https://web.archive.org/web/20030704213732/http://acn.waw.pl/qkiel76/A49.jpg Svetovit figurka odkryta na wyspie Wolin - Polska] [117] => [118] => {{Slovanská mytologie}} [119] => [120] => [[Kategorie:Slovanští bohové]] [121] => [[Kategorie:Polabští Slované]] [] => )
good wiki

Svantovít

Svantovít či Svantovit (v pramenech Suantovitus u Saxona, Zuantevith u Helmolda, Svantaviz v Sáze o Knýtlinzích) byl slovanský bůh uctívaný polabskými Slovany, resp. kmenem Ránů na Rujáně.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Rujána','Zbručský idol','Žrec','Polsko','Arkona','Saxo Grammaticus','Svarožic','Valdemar I. Veliký','uzda','Lubor Niederle','1200','svatý Vít'

1200

Arkona

Polsko

Rujána

Rujána je ostrov ve Východním moři patřící k Německu.

Svarožic

Uzda

Žrec