Array ( [0] => 15513320 [id] => 15513320 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Tizian [uri] => Tizian [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - umělec [1] => | jméno = Tizian [2] => | obrázek = Titian-face.jpg [3] => | popisek = Tizianův [[autoportrét]] (detail; [[1567]]/68, [[Museo del Prado]], [[Madrid]], [[Španělsko]]) [4] => | datum narození = 1488/90 [5] => | místo narození = [[Pieve di Cadore]], [[Benátská republika]] [6] => | datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1576|8|27|1489|0|0}} [7] => | místo úmrtí = [[Benátky]], [[Benátská republika]] [8] => | národnost = [[Benátská republika|Benátská]] [9] => | vzdělání = vyučil se u [[freska]]ře a [[Mozaika|mozaikáře]] [[Sebastiano Zuccata|Sebastiana Zuccata]], později pracoval v dílně [[Gentile Bellini|Belliniů]] [10] => | povolání = malíř náboženských a mytologických obrazů; [[portrétista]] a [[freska]]ř [11] => | reprezentativní díla = ''[[Nanebevzetí Panny Marie]]'' ([[1516]]/18, klášterní kostel Santa Maria Gloriosa dei Frari, Benátky); ''[[Oltář]] [[Madona rodu Pesaro|Pesarů]]'' ([[1526]], kostel Santa Maria Gloriosa dei Frari, [[Benátky]]); ''Podobizna [[Pavel III.|papeže Pavla III.]] se synovci Alessandrem a Ottaviem [[Farnese]]'' (asi [[1546]], [[Museo di Capodimonte]], [[Neapol]]); ''[[Venuše urbinská]]'' (asi 1538, [[Uffizi]], [[Florencie]]); ''Podobizna [[Isabela Portugalská|císařovny Isabely]]'' ([[1548]], Prado, Madrid); ''Kladení do hrobu'' ([[1559]], Prado, Madrid) [12] => | mecenáš = [[Ferrara|rodina d´Este]] a z Ferrary a rodina [[Gonzagové|Gonzagů]] v Mantově [13] => | ovlivněný = [[Giovanni Bellini]]m a [[Giorgione]]m [14] => | vliv na = vrchol benátské [[renesance]] v období [[Cinquecento|cinquecenta]] [15] => | ocenění = císař [[Karel V.]] povýšil Tiziana do šlechtického stavu a byl mu udělen ''[[Řád zlaté ostruhy]]'' [16] => | příbuzní = Francesco Vecellio (bratr)
Tommaso Vecellio (bratr)
Orsa Vecellio (sestra) [17] => | podpis = Signatur Tizian.PNG [18] => | rodné jméno = Tiziano Vecellio [19] => }} [20] => '''Tizian''' (také '''Titian''', plným jménem '''Tiziano Vecellio''' či '''Vecelli''' [[1477]]/80''Kolektiv autorů''. Tizian. In: ''Encyklopedie světového malířství'' (S. Šabouka a spol., eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Str. 345/T-347/T., pravděpodobněji [[1488]]/90''Ricketts M.'' Tizian. In: ''Renesance. Mistři světového malířství''. Vydalo REBO Productions CZ, 2005. Str. 373. [[Pieve di Cadore]] ([[Benátsko]]) – 27. srpen [[1576]] [[Benátky]]{{Citace monografie [21] => | příjmení = Neumann [22] => | jméno = Jaromír [23] => | titul = Obrazárna Pražského hradu [24] => | vydavatel = Nakladatelství Československé akademie věd [25] => | místo = Praha [26] => | rok = 1964 [27] => | kapitola = Tizian [28] => | strany = 204 [29] => }}) byl [[Benátská republika|benátský]] pozdně [[Renesance|renesanční]] malíř, přední zástupce italské malby své doby. Měl velmi široký umělecký záběr: vynikl jako neobyčejný portrétista a zároveň maloval i krajiny a náboženská či mytologická témata. Jeho obraz ''[[Apollo a Marsyas]]'' je nejcennějším uměleckým dílem na území Česka. Tizian patřil k umělcům, kteří dosáhli slávy již za svého života, a jeho díla nikdy nepřestala být uznávána.''Kolektiv autorů.'' Tizian. In: ''Slovník světového malířství'' (překlad z německého originálu). Vydala nakladatelství Odeon a Artia, Praha, 1991. Str. 522-525. [30] => [31] => == Životopisná data == [32] => Tizian se narodil v městečku Pieve di Cadore (Benátsko) do významné šlechtické rodiny Vecelliů jako čtvrté z pěti dětí. Jeho otec Gregorio byl [[konšel]]em a vojenským velitelem městské [[Domobrana|milice]], a proto svého syna předal na vychování strýci Antoniovi, který žil v [[Benátky|Benátkách]]. Původní záměr byl udělat z Tiziana [[soudce]], ale ten se rozhodl pro [[malířství]]. Uvádí se, že se začal školit v benátské dílně [[Sebastiano Zuccato|Sebastiana Zuccata]] ([[1450]]–[[1527]]), malíře fresek a spolutvůrce mozaikové výzdoby [[Bazilika svatého Marka|basiliky San Marco]]. Tizian však brzy přešel do dílny [[Gentile Bellini|Gentila]] a [[Giovanni Bellini]]ů. Nejvýznamnějšího poučení se mu však dostalo od [[Giorgione|Giorgiona]].''Joannides P.'' Titian to 1518: The Assumption of Genius. The Yale University Press, USA, 2001. Stran 336. V roce [[1507]] pomáhal Giorgionovi při freskové výzdobě skladu německých obchodníků v Benátkách, zvaném ''[[Canal Grande|Fondaco dei Tedeschi]]''. V roce [[1510]] Benátky postihla [[morová epidemie]], během níž Giorgione zemřel. To byl podnět k tomu, aby Tizian odešel do [[Padova|Padovy]], kde namaloval třídílný freskový cyklus ''[[Zázrak]]y [[Antonín z Padovy|sv. Antonína]]'' pro padovskou ''Scuola del Santo''. Součástí cyklu byla i níže zmíněná freska ''Zázrak se zraněnou ženou'' ([[1511]]/12).''Ricketts M.'' Tizian. In: ''Renesance. Mistři světového malířství''. Vydalo REBO Productions CZ, 2005. Str. 374. V roce [[1513]] pozval papež [[Lev X.|Leo X.]] Tiziana do [[Řím]]a, ale on raději nabídl své služby Benátkám. V tomtéž roce proto zaslal [[Petice|petici]] benátské ''[[Radě deseti]]'', v níž žádal o místo [[senzál]]a, oficiálního malíře Benátské republiky, které v té době zastával [[Giovanni Bellini]]. Teprve když v roce 1516 Bellini zemřel, Rada na uvolněné místo malíře ''[[Serenissima|Serenissimy]]'' jmenovala Tiziana. S tím související finanční zajištění mu umožnilo si zařídit dílnu u San Samuele.''Micheletti E.'' Tizian. In: ''Dějiny umění/6'' (J. Pijoan, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 144-145. V té době namaloval několik obrazů se světskou tematikou určených pro pracovnu ferrarského vévody [[Ferrara|Alfonsa I. d´Este]]. Nejznámějším z nich je Tizianem signovaný obraz ''[[Bakchanále]]'' (dnes [[Prado]], [[Madrid]]). Ve středu obrazu dívka s plavými vlasy zřejmě zobrazuje Violantu, dceru benátského malíře [[Palma il Vecchio|Palmy il Vecchio]], která se stala ranou Tizianovou láskou.''Ricketts M.'' Tizian. In: ''Renesance. Mistři světového malířství''. Vydalo REBO Productions CZ, 2005. Str. 377. [33] => [[Soubor:Bacchanal of the Andrians by Titian in the Prado Museum.jpg|náhled|upright|vlevo|''Bakchanále z [[Andros (Řecko)|Androsu]]'' ([[1516]]/19, [[Prado]], [[Madrid]])]] [34] => V roce [[1519]] Tizian přijal zakázku od [[biskup]]a [[Jacopo Pesaro|Jacopa Pesara]] na oltářní obraz známý jako ''Retábl Pesarů''. Dodání retáblu určeného pro benátský kostel [[Benátky|Santa Maria Gloriosa dei Frari]] se však protáhlo až do roku [[1526]]. Tento obraz se stal vzorem pro pozdější benátské malíře počínaje [[Paolo Veronese|Paolem Veronesem]] a konče [[Giovanni Battista Tiepolo|Giovanni Battistou Tiepolem]]. Možnou příčinou opožděného dokončení retáblu bylo mistrovo seznámení se s dvorem mantovských [[Gonzagové|Gonzagů]]. Zde se v roce [[1524]] poprvé setkal s [[Giulio Romano|Giuliem Romanem]], hlavním reprezentantem středoitalského [[Klasicismus|klasicismu]]. Z té doby pochází i portrét [[Gonzagové|Federica Gonzagy]], který se stal vzorem pro pozdější Tizianovy portréty významných osobností.''Micheletti E.'' Tizian. In: Dějiny umění/6 (J. Pijoan, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 150-151. Přibližně v téže době se Tizian oženil s paní Cecilií Soldanovou, která pocházela z oblasti Pieve di Cadore a s níž měl později i dva syny, Pomponia a Orazia. Cecilie však zemřela při porodu dcery Lavinie ([[1530]]) a o osiřelé tři děti se pak starala Tizianova sestra Orsa. Malíř sám se pak již znovu neoženil. [35] => [[Soubor:Tiziano, federico II gonzaga.jpg|náhled|upright|vlevo|''[[Gonzagové|Federico Gonzaga]] se psem'' ([[1523]]/25, [[Prado]], [[Madrid]])]] [36] => Pravděpodobně díky přímluvě Federica Gonzagy byl v roce [[1530]] Tizian představen císaři [[Karel V.|Karlu V.]] během jeho korunovace v Bologni. Tehdy vznikla i Tizianova první podobizna Karla V., která se až na detaily shodovala s obdobnou, ve stejné době namalovanou císařovou podobiznou z ruky [[Jacob Seisenegger|Jacoba Seiseneggera]], [[Dvorní malíři rudolfínské Prahy|dvorního malíře]] [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I. Habsburského]]. Tizianovi bylo za všechny služby nabídnuto, aby se stal oficiálním císařovým malířem, ale on zůstal věrný [[Benátská republika|Benátské republice]]. Přesto ho [[císař]] povýšil do šlechtického stavu a jmenoval ho [[rytíř]]em ''[[Řád zlaté ostruhy|Řádu zlaté ostruhy]]''. Během pobytu vzniklo i Tizianovo přátelství s vévodou z Urbina, čehož dokladem jsou nejen portréty vévody a vévodkyně, ale především obraz ''[[Venuše urbinská|Venuše urbinské]]'' ([[1538]], [[Uffizi]], [[Florencie]]). Po návratu do Benátek Tizian přesídlil do svého nového domu na ''Birri Grandi'' ve čtvrti San Canciano. [37] => [[Soubor:Titian - Charles V Standing with His Dog - WGA22946.jpg|náhled|upright|''Císař [[Karel V.]] se psem'' ([[1532]]/33, [[Prado]], [[Madrid]])]] [38] => Na pozvání [[Pietro Bembo|Pietra Bemba]], kardinála [[Farnese]], Tizian odjel v říjnu [[1545]] do [[Řím]]a. Na jaře následujícího roku mu bylo uděleno čestné římské [[občanství]]. Během pobytu vzniklo několik náboženských a mytologických obrazů, včetně ''[[Danaé|Danae]]'' určené pro papežova synovce Ottavia (dnes [[Museo di Capodimonte]], [[Neapol]]). Variant tohoto obrazu vzniklo později ještě několik. Díky intrikám, a to především ze strany římských malířů, Tizian ještě téhož roku Řím opustil. V listopadu [[1546]] se ještě zastavil ve Florencii, kde nabídl své služby [[Arcivévoda|arcivévodovi]] [[Cosimo I. Medici|Cosimovi I. Medici]], ale nebyl přijat.''Micheletti E.'' Tizian. In: ''Dějiny umění/6'' (J. Pijoan, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 157-159. Po vítězné [[Bitva u Mühlberka|bitvě u Mühlberka]] v roce [[1547]] pozval císař Karel V. Tiziana na sněm [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] do [[Augsburg]]u. Na počátku roku [[1548]] se proto Tizian vydal do německého Augsburgu, aby zde portrétoval nejvýznamnější osobnosti z císařova okruhu. Vznikla zde i známá jezdecká podoba císaře Karla V. nebo podobizna císařovny [[Isabela Portugalská|Isabely Portugalské]] (oba obrazy dnes v madridském Pradu). Asi ze stejné doby pochází i obraz ''[[Venuše (mytologie)|Venuše]] s varhaníkem'' (dnes madridské Prado), který se stal základem několika dalších Tizianových vyobrazí mytologické Venuše. V roce [[1550]] pozval císař Tiziana opět do Augsburgu, aby zde portrétoval jeho syna [[Filip II. Španělský|Filipa II.]], budoucího španělského krále, a později i velkého objednavatele Tizianových obrazů. V roce [[1551]] se Tizian vrátil do Benátek a stal se členem významné ''[[Scuola Grande di San Rocco]]''. [39] => [[Soubor:Tizian 068.jpg|náhled|upright|''Portrét [[Pavel III.|papeže Pavla III.]] se synovci Alessandrem a Ottaviem [[Farnese]]'', ([[1546]], [[Museo di Capodimonte]], [[Neapol]])]] [40] => V 60. letech [[16. století]] stárnoucí Tizian začal přenechává část prací svým spolupracovníkům působícím v mistrově dílně v Birri Grandi. Jeho osamocení prohloubila úmrtí [[Karel V.|císaře Karla V.]] ([[1558]]) a malířových uměleckých přátel – [[Jacopo Sansovino|Jacopa Sansovina]] ([[1570]]) a [[Giorgio Vasari|Giorgia Vasariho]] ([[1574]]). Radost mu však učinilo usmíření se se synem Pomponiem a svatba jeho dcery Lavinie.''Micheletti E.'' Tizian. In: ''Dějiny umění/6'' (J. Pijoan, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 162. Konec Tizianova života symbolizuje nedokončený obraz ''[[Pieta|Piety]]'' z let [[1576]]. Obraz byl dokončen asi [[1580]] [[Palma il Giovane|Palmou il Giovane]] (v Pijoanových ''Dějinách umění/6'' nazvaný ''Snímání z kříže''). Obraz byl původně určený jako odměna pro [[Františkáni|františkány]] za hrobové místo v jejich kostele [[Santa Maria Gloriosa dei Frari]]. Na obraze Tizian zobrazil sebe sama buď jako ''Nikodéma''''Wanková V.'' Postavy. In: ''Apollón a Marsyas versus Pieta Rondanini''. Srovnání pozdní tvorby Tiziana a Michelangela (bakalářská práce, školitel PhDr. M. Zlatohlávek, Ph.D.). Katolická teologická fakulta UK, Ústav dějin křesťanského umění, Praha, 2008. Str. 22. nebo jako sv. Jeronýma''Krsek I.'' Tizian. Malá galerie. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1976. Str. 76-77. klečícího před Pannou Marií držící tělo mrtvého Krista. Stojící postavou na druhé straně výklenku je naříkající [[Máří Magdaléna]]. [[Olejomalba|Olejomalbu]] dokončil [[Palma il Giovane]]. Na obraze je Palmovi připisována postava anděla s pochodní a několik [[retuš]]í. Dílo je dnes ve vlastnictví benátské [[Gallerie dell'Accademia|Galleria dell'Accademia]]. [41] => [[Soubor:Accademia - Pietà by Titian.jpg|náhled|upright|vlevo|''[[Pieta]]'' (1570/78, [[Gallerie dell'Accademia|Gallerie dell´Accademia]], [[Benátky]])]] [42] => V době nové vlny [[morové epidemie]] malíř 27. srpna [[1576]] náhle zemřel. Byl pohřben v kapli ''[[Ukřižování]]'' benátského klášterního kostela Santa Maria Gloriosa dei Frari. Nedlouho poté zemřel na morovou nákazu i Tizianův syn Oratio, který byl jeho dlouholetým spolupracovníkem. [43] => [44] => == Umělecká tvorba == [45] => V Tizianově malbě se barva stala prostředkem k uměleckému přenosu přírody a člověka z prostoru do dvourozměrného obrazového zpodobnění. Barva mu současně nahrazovala [[Kresba|kresbu]] a zdůrazňovala modelaci založenou na kontrastu světla a stínu. Ve vztahu k této skutečnosti [[Giorgio Vasari]] zmínil slova benátského, a později římského malíře [[Sebastiano del Piombo|Sebastiana del Piombo]], týkající se způsobu Tizianovy malby. Del Piombo totiž tvrdil, že kdyby se Tizian věnoval kresbě, byl by dokázal úžasné věci.''Vasari G.'' Popis prací malíře Tiziana z Cadoru. In: ''Životy nejvýznamnějších malířů, sochařů a arcgitektů'' II, (Preiss, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1977. Str. 363-364. Současně tím vystihnul principiální rozdíl mezi [[Benátská škola|benátskou malbou]] založenou na barvě a [[Florentská škola|florentsko-římskou malířskou školou]] založenou na předkresbě ([[Skica|skice]]) či kresebné studii. [46] => [47] => === Nástěnné malby === [48] => [[Soubor:Tiziano, The Miracle of the Jealous Husband.jpg|náhled|upright|vlevo|[[Freska]] ''Zraněná žena'' z cyklu ''[[Zázrak]]y [[sv. Antonín]]a'' ([[1511]], [[Bazilika svatého Antonína|Scuola del Santo]], [[Padova]])'']] [49] => Tizian strávil jako [[učeň]] nějakou dobu u malíře fresek Sebastiana Zuccata, a proto nepřekvapí, že první vytvořená díla byla namalována technikou [[Freska|fresky]]. Ty z [[Fasáda|fasády]] skladu německých obchodníků v Benátkách, zvaném ''[[Canal Grande|Fondaco dei Tedeschi]]'', malované společně s [[Giorgione]]m, se však, až na [[Úlomek|fragmenty]], nedochovaly. Uvádí se, že Tizian na fasádu skladu přivrácenou do uličky namaloval ženskou postavu s mečem v ruce, a to snad v reakci na ohrožení Benátek vojskem císaře [[Maxmilián I. Habsburský|Maxmiliána I. Habsburského]]. [[Morová epidemie]] však Tiziana přinutila k odchodu z Benátek do [[Padova|Padovy]], kde vznikl do dnešních dnů dochovaný cyklus fresek ze života [[sv. Antonín]]a. Nebyly to však poslední fresky namalované Tizianem, neboť [[Vasari]] uvádí, že o deset let později ještě pracoval na freskách ve [[Vicenza|Vicenze]] a po návratu do Benátek freskami vyzdobil i průčelí paláce Grimaniů.Vasari G.'' Popis prací malíře Tiziana z Cadoru. In: ''Životy nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů'' II, (P. Preiss, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1977. Str. 364. Ani tyto fresky se však nedochovaly. Již manýristické rysy malby vykazovaly nástropní fresky v kostele Santo Spirito v Isole, které Tizian namaloval v letech [[1542]] až [[1544]].''Micheletti E.'' Tizian. In: ''Dějiny umění/6'' (J. Pijoan, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 157. [50] => [51] => === Obrazy === [52] => [[Soubor:Tiziano - Amor Sacro y Amor Profano (Galería Borghese, Roma, 1514).jpg|náhled|''Láska nebeská a láska pozemská'' ([[1513]]/15, [[Galleria Borghese]], [[Řím]])]] [53] => Paralelně s malbou fresek Tizian začal malovat i všeobecně obdivované obrazy vykazující poučení na Giorgionově malbě. Jedno z prvních velkolepých pláten plné barevnosti byl Tizianův obraz známý pod názvem ''Láska nebeská a láska pozemská'' ([[1513]]/15, dnes [[Galleria Borghese]], Řím). „Lásku nebeskou“ na obraze představuje nahá žena, jejíž postavu malíř umístil na pozadí s kostelíkem, modrým nebem a jezery, symboly čistoty, zatímco „oblečená žena“ má na hlavě myrtový věneček jako symbol manželské věrnosti, s městečkem a pastýři oveček na pozadí obrazu, jež představují pozemské statky.''Lurker M.'' Slovník symbolů. Vydala Euromedia Group k. s., Praha, 2005. ISBN 80-242-1588-8 Obraz dvou plavovlasých žen, oblečené a nahé, byl podnětem k řadě různých výkladů. Erby na [[sarkofág]]u, na kterém ženy sedí, patří [[Niccolo Aurelio]]vi, sekretáři benátské Rady deseti, zatímco ten druhý rodině padovského právníka, ze které pocházela Laura Bagarottová. V květnu [[1514]] Niccolo a Laura uzavřeli sňatek, a proto někteří historici umění obraz považují za svatební dar.''Moreno, P., Stefani Ch.'' The Borghese Gallery.Vydal Touring Club Italiano, Milano, 2000. Str.394-395. Emma Michelettiová v Pijoanových ''Dějinách umění/6'' však uvedla, že se Tizian nechal inspirovat episodou z Flaccova eposu ''Argonautika'', případně v podobě obou žen malíř zachytil podobu své milenky Violanty.''Micheletti E.'' Tizian. In: ''Dějiny umění/6'' (J. Pijoan, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 145. O několik let později Tizian namaloval svůj první reprezentativní oltářní obraz nazvaný ''[[Nanebevzetí Panny Marie]] (Assunta)''. [[Olejomalba]] na rozměrné dřevěné desce byla určena pro klášterní kostel Santa Maria Gloriosa dei Frari.'' Howard G., Corsato C.'' Santa Maria Gloriosa dei Frari: Architecture and Community. In: ''Santa Maria Gloriosa dei Frari. Devotional Spaces, Images of Piety.'' (C. Corsato, D. Howard, eds.). Vydalo Centro Studi Antoniani, Padova, 2015. Str. 9-22. Oltářní obraz si u Tiziana zadala františkánská komunita v roce [[1516]]. Oproti obrazu ''Láska nebeská a pozemská'' se ''Nanebevzetí'' vyznačovalo výraznou barevností použitou malířem k vyjádření mimořádné dramatičnosti děje. Barvám dominuje karmínová červeň na [[apoštol]]ovi vpravo, na [[Sv. Jan Evangelista|sv. Janu Evangelistovi]] a na [[Maria (matka Ježíšova)|Panně Marii]]. Tato barva vytváří základní kompoziční trojúhelník spojující pozemskou [[Nebeská sféra|sféru]] s tou nebeskou.''Krsek I.'' In: Tizian. Malá galerie. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1976. Str. 37. [54] => [[Soubor:Tizian 041.jpg|náhled|upright|vlevo|''[[Nanebevzetí Panny Marie]]'' ([[1516]]/18, Santa Maria Gloriosa dei Frari, Benátky)]] [55] => Na bočním oltáři kostela „dei Frari“ byl umístěn již výše zmíněný ''[[Madona rodu Pesaro|Retáb Pesarů]]'', který vycházel z dřívějších ''[[Sacra conversazione]]'', jak je v Benátkách malovaly rodiny [[Jacopo Bellini|Belliniů]] a [[Vivarini]]ů v druhé polovině ''[[Quattrocento|quattrocenta]]''. Tizian porušil tuto tradici tím, že postavu Panny Marie posunul mimo střed obrazu a trůn umístil šikmo, čímž narušil klasickou obrazovou symetrii. Oba oltářní obrazy tak představovaly vrcholná malířská díla prvního období Tizianovy tvorby spadající do let [[1510]] až [[1530]]. Dramatické napětí oltářní ''Assunty'' lze v tomto období dokonce spatřit i v jeho mytologických obrazech. Vzrušená atmosféra je dobře patrná v obraze ''[[Bakchus]] a [[Ariadna]]'', jež čerpá z Ovidiovy tematiky. Tizian takovýmto mytologickým obrazům říkával „básně“ nebo „poezie“. Obraz nacházející se dnes v londýnské [[National Gallery]] byl původně určen pro alabastrový kabinet [[Ferrara|ferrarského vévody Alfonse I. d´Este]]. Během práce na tomto obraze, v době mezi roky [[1516]] a [[1520]], Tizian také dokončil obraz ''Hostina bohů'' ([[1514]]), kterou [[Giovanni Bellini]] již pro vévodu nestačil dokončit. Třetím obrazem určeným pro vévodův kabinet byl obraz ferrarského malíře [[Dosso Dossi]]ho nazvaný ''Slavnost [[Kybelé|Kybelina]]''. Vedle uvedených tří mytologických obrazů určených pro ferrarského vévodu Tizian ještě namaloval obraz ''[[Venuše (mytologie)|Venuše]] vystupující z vln'' ([[1522]], dnes skotská National Gallery, [[Edinburgh]]). Z téže doby pochází i Tizianův obraz namalovaný pro kostel San Francesco v [[Ancona|Anconě]] nazvaný ''Madona se [[František z Assisi|sv. Františkem]], sv. Alvisem a [[donátor]]em''. [56] => [[Soubor:Titian Bacchus and Ariadne.jpg|náhled|upright|''Bakchus a Ariadna'' (1516/20, National Gallery, Londýn) ]] [57] => Na počátku srpna 1530 Tizianovi zemřela manželka Cecilie, což způsobilo, že mistr přestal na několik měsíců pracovat. Tato událost poznamenala Tizianovu tvorbu po dalších dvacet let. Během tohoto druhého období malířovy tvorby vznikla řada celofigurálních [[portrét]]ů, portrétů polopostav, ale i sedících osob, včetně portrétů císaře [[Karel V.|Karla V.]] a [[Pavel III.|papeže Pavla III.]] V této době pracoval především pro císaře a papeže, ale téměř přestal pracovat pro benátskou ''[[Benátská republika|Serenissimu]]''. Teprve v roce [[1534]] začal pracovat na velikém obraze zvaném ''Mariina cesta do chrámu''. Obraz namaloval mezi roky 1534 a [[1538]] pro bratrstvo Albergo della Scuola della Carita, dnešní [[Gallerie dell'Accademia|Gallerie dell´Accademia]], kde visí na původním místě i v současnosti. Po dramatické atmosféře znázorněné na obraze ''[[Nanebevzetí Panny Marie|Assunty]]'' se v obraze ''Mariiny cesty do chrámu'' malíř vrátil k poklidné atmosféře, kterou znal z obrazů [[Giovanni Bellini]]ho nebo [[Vittore Carpaccio|Vittora Carpaccia]]. Oproti předchozím obrazům se Tizian barevností obrazu znovu přiblížil k zobrazené realitě, zvláště pokud se týče barevnosti architektury s převažujícími odstíny žluti, jež je blízká benátské skutečnosti. Slavnostní atmosféra obrazu se tak stala předzvěstí budoucího obrazu [[Paolo Veronese|Paola Veroneseho]] nazvaného ''[[Svatba v Káni galilejské]]''.''Krsek I.'' In: Tizian. Malá galerie. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1976. Str. 43-47. [58] => [[Soubor:"Présentation de la Vierge au Temple" de Titien (Accademia, Venise) (8103563222).jpg|náhled|vlevo|''Mariino uvedení do chrámu'' ([[1534]]/38, [[Gallerie dell'Accademia|Gallerie dell´Accademia]], Benátky)]] [59] => V druhé polovině středního období v Tizianově tvorbě převládají mytologické obrazy, především různá vyobrazení ''[[Venuše (mytologie)|Venuše]]'' jako bohyně krásy a lásky. Nepřekvapí proto, že ''[[Venuše urbinská]]'' ([[1538]]), vedle obrazu ''Mariiny cesty do chrámu'', dominuje tomuto období. Schéma obrazu nezapře malířovu důvěrnou znalost Giorgionova obrazu ''[[Spící Venuše]]'' ([[1510]]), který po malířově předčasné smrti Tizian dokončil domalováním krajiny. Následovaly dvě varianty obrazu ''Venuše s varhaníkem a psíkem'' ([[1545]]) a ''Venuše s varhaníkem a [[Amor]]em'' ([[1548]]). Druhou variantu obrazu měl darovat císař Rudolf II. Habsburský králi Filipovi III. Španělskému. Obě varianty obrazu jsou vystaveny v madridském Pradu.''Pérez Sánchez, A. E., Mela Marquéz M., Lina L. L. et al.'' The Foreign Collections. In: ''The Prado''. Vydala Scala Publishers Ltd., Španělsko, 2002. Str. 140-141. Někteří historici umění uvádějí, že v postavě varhaníka Tizian zpodobnil [[Filip II. Španělský|Filipa II. Španělského]]. Také varianta obrazu s Amorem posloužila jako dar císaře [[Karel V.|Karla V.]] biskupovi Antoine Perrenotovi de Granville za prokázané služby. Další varianty tohoto obrazu najdeme ve florentských [[Uffizi]]ích či v [[Gemäldegalerie Berlin|berlínské obrazové galerii]].''Micheletti E.'' Tizian. In: ''Dějiny umění/6'' (J. Pijoan, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 160-161. [60] => [[Soubor:Tizian 011.jpg|náhled|''[[Danaé|Danae]] s [[Amor]]em'' ([[1545]]/46, [[Muzeum a národní galerie Capodimonte]], [[Neapol]]).]] [61] => Jedním z nejvýznamnějších obrazů, které Tizian namaloval v Římě, byl obraz ''[[Danaé|Danae]] s [[Amor]]em'' určený pro Ottavia Farnese. Obraz byl současně Tizianovým holdem Michelangelovi, který obraz viděl a příznivě se o něm vyjádřil. I tento obraz patřící k nejkrásnějšímu Tizianovu vyobrazení ženského aktu existuje v několika variantách. Variantu ''Danae se služebnou'' namaloval Tizian v letech [[1553]] až [[1554]] (dnes madridské [[Prado]]) a nabídl ji Filipovi II. Španělskému.''Micheletti E.'' Tizian. In: ''Dějiny umění/6'' (J. Pijoan, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Str. 166. [62] => Těmito mytologickými obrazy Tizian vstoupil do posledního období své tvorby spadající mezi roky [[1550]] až [[1576]]. Z [[Augsburg]]u se Tizian vrátil do Benátek a hned začal pracovat pro ''[[Benátská republika|Serenissimu]]'' a pro různé církevní instituce. Nepřestal malovat ani pro císaře Karla V., po jehož [[Abdikace|abdikaci]] ([[1555]]), se Tizianovým hlavním objednavatelem stal císařův syn Filip II., v té době již král španělský. Právě pro něho Tizian namaloval dva protějškové obrazy s mytologickou tematikou nazývané ''[[Diana (mytologie)|Diana]] a [[Aktaión]]'' ([[1556]]/59; dnes National Gallery of Scotland, [[Edinburgh]]) a ''Diana a [[Kallistó]]'' ([[1556]]/59; dnes tamtéž). Oba obrazy uzavírají období 50. let 16. století. Malíř v nich použil zářivé odstíny červené, hnědé a šedé barvy v kombinaci se sytou modří oblohy. Později ještě pro krále namaloval další dva obrazy, které náležejí do stejného cyklu „básní“ – ''[[Európa]] unášená býkem'' a ''[[Aktaión]] rozsápaný vlastními psy''. [63] => [[Soubor:Titian - Diana and Actaeon - Google Art Project.jpg|náhled|vlevo|''[[Diana (mytologie)|Diana]] a [[Aktaión]]'' (1556/59, National Gallery of Scotland, [[Edinburgh]])]] [64] => [[Soubor:Tizian 015.jpg|náhled|''Diana a Kallistó'' (1558/59, National Gallery of Scotland, Edinburgh)'']] [65] => Asi do poloviny 60. let 16. století lze zařadit obraz ''[[Ukřižování Krista|Ukřižovaní Ježíše Krista]] a kajícího se zločince'' (dnes [[Pinacoteca Nazionale di Bologna]]). Obrazu dominují až neskutečné odstíny žluté a hnědé barvy a měnící se intenzita světelného kontrastu. Obraz je tak plný světelných efektů, z nichž vystupují těla obou ukřižovaných postav. Neméně tragickou atmosférou se vyznačuje i jedno z posledních malířových děl, Tizianův obraz z období kolem roku [[1570]]. Zobrazuje mytologický příběh [[Marsyas|satyra Marsya]] z [[Frýgie]].''Zamarovský V.'' Marsyás. In: ''Bohové a hrdinové antických bájí''. Vydalo nakladatelství Mladá fronta v edici Máj, Praha, 1983. Str. M 277-278. Malíř se mohl inspirovat nejen příběhem z Ovidiových ''[[Proměny|Proměn]]'', ale i z předchozích vyobrazení tohoto zápasu člověka s osudem, jak je zpracovali [[Andrea Schiavone]] (1510–1564) v obraze ''Midasův soud'' nebo kresbou [[Giulio Romano|Giulia Romana]], kterou jeho spolupracovníci převedli do fresky nacházející se v ''Camera del Ovidio'' v mantovském ''[[Palazzo del Te]]''. Tizianův obraz ''[[Apollón a Marsyas]]'' (dnes v [[Arcidiecézní muzeum Kroměříž|Arcidiecézním muzeu]] [[Kroměříž]]) pozorovatele může překvapit vyobrazením mučeného Marsya hlavou dolů, což připomíná umučení některých křesťanských [[Světec|světců]]. Mimo to Tizian sebe sama vyobrazil na plátně dvakrát: jednou jako [[Král Midas|krále Midase]], rozhodčího sporu mezi [[Apollón]]em a [[Marsyas|Marsyem]], jednak jako melancholického boha [[Saturn (bůh)|Saturna]].''Krsek I.'' In: Tizian. Malá galerie. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1976. Str. 76-77. Obraz, který existuje ještě v pozdější kopii, je považován za jeden z vrcholů pozdní Tizianovy tvorby, v němž malíř prožíval lidský nepokoj měnící se v bolestnou [[Meditace|meditaci]] o [[umění]] a životě jako takovém. Přestože je obraz signován, zůstal zřejmě nedokončen, stejně jako jeho poslední obraz ''[[Pieta]]''. Obrazy ''Ukřižování'', ''Apollón a Marsyas'' a ''Pieta'' jsou nepochybně vyjádřením malířových úvah o blížící se smrti. Nedokončenost obrazu ''Apollón a Marsyas'' uznává však jen část historiků umění, zatímco jiní ho považují za zcela dokončený, a to buď mistrem nebo někým z následovníků jako byl [[Palma il Giovane]].''Wanková V.'' Zkoumání obrazu, dokončenost. In: ''Apollón a Marsyas versus Pieta Rondanini. Srovnání pozdní tvorby Tiziana a Michelangela'' (bakalářská práce, školitel PhDr. M. Zlatohlávek, Ph.D.). Katolická teologická fakulta UK, Ústav dějin křesťanského umění, Praha, 2008. Stran 87. [66] => [[Soubor:Titian - Christ and the Good Thief - WGA22832.jpg|náhled|vlevo|''Ježíš Kristus ukřižovaný spolu s litujícím zločincem'' (asi 1566, Pinacoteca Nazionale di Bologna, Bologna)]] [67] => [[Soubor:Titian - The Flaying of Marsyas.jpg|náhled|''Apollón a Marsyas'' (asi 1570, Zámecká galerie, Kroměříž)]] [68] => V uměleckých sbírkách na území [[Česko|České republiky]] se nacházejí ještě další dva obrazy připisované Tizianovi nebo jeho dílně. Oba obrazy se nacházejí v [[Obrazárna Pražského hradu|Obrazárně Pražského hradu]]. Obraz ''Toaleta mladé ženy'' je znám v několika verzích, přičemž za prvotní je považován obraz v pařížském [[Louvre|Louvru]]. Pražská verze z let [[1512]]/15 není však jen pouhou kopií pařížského obrazu, i když možná vznikla za spoluúčasti dílny.''Neumann J.'' Tizian - Tiziano Veccelio. Toaleta mladé ženy. In: ''Uměleckohistorický průzkum obrazárny a určení děl''- Vydala Československá akademie věd, Praha, 1964. Str. Za dílenskou práci je naopak považován nevelký obraz ''Madony s Ježíškem a [[Sv. Jan Křtitel|sv. Janem Křtitelem]]'' pocházející z 60. let 16. století.''Fučíková E., Chotěbor P., Lukeš Z.'' Obrazárna Pražského hradu (průvodce expozicí). Vydala Správa Pražského hradu, Praha, 1998. Oba obrazy byly poškozené, ale jejich poslední restaurátorské opravy současně odhalily jejich nesporné kvality. To je vše, co zůstalo ze sbírek [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] nacházejících se v jeho ''[[Kunstkomora Rudolfa II.|Kunstkomoře]]'' a v obrazové galerii, kde soupis z roku [[1621]] zmiňuje 949 obrazů, z toho jedenáct originálních Tizianových pláten a čtyři obrazové [[kopie]]. [69] => [70] => === Kresby a grafické listy === [71] => [[Soubor:Titian Self Portrait (Drawing).jpg|náhled|vlevo|upright|''Tizianův [[autoportrét]]'' (kresba černou a bílou křídou a uhlem z doby mezi [[1560]] a [[1570]])]] [72] => Výše zmíněná poznámka [[Sebastiano del Piombo|Sebastiana del Piombo]] na Tizianovu adresu, kterou uvádí [[Vasari]] ve svých „Životopisech“''Vasari G.'' Popis prací malíře Tiziana z Cadoru. In: ''Životy nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů'' II, (P. Preiss, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1977. Str. 363-364., a to „... kdyby se věnoval kresbě, byl by dokázal úžasné věci – ..“, neodpovídá realitě. Do dnešní doby se totiž dochovala řada mistrových kreseb nejen z prvních desetiletí 16. století, ale i z Tizianova pozdního období. Dokladem jeho práce na malbě pro [[Dóžecí palác (Benátky)|Dóžecí palác]] s názvem ''Bitva u Spoleta'' z druhé poloviny 30. let 16. století (malba zničená při požáru paláce v roce [[1577]]) je Tizianova kompoziční studie k tomuto obrazu. Kresba se nachází v pařížském [[Louvre]].''Dalla Costa T.'' Drawings and draugtsmanship in sixteenth-century Venice: Tintoretto and Veronese in comparison. In: ''Artibus et Historiae''. No. 78; 141-153, 2018. Dokladem pozdní mistrovy kresby může být nedávno objevený malířův autoportrét provedený bílou a černou křídou a uhlem. Podle malířovy podoby byla kresba vročena mezi roky [[1560]] a [[1570]], tj. do doby, kdy Tizianovi bylo více než 70 let. Tato znovuobjevená Tizianova kresba se objevila na mnichovské [[Dražba|aukci]] před Vánocemi v roce [[2020]].''Tizian v Mnichově - https://www.artplus.cz/cs/aukcni-zpravodajst{{Nedostupný zdroj}}vi/1/tizian-v-Mnichově'' [73] => [[Soubor:Agostino Carracci after Titian, Titian, 1587, NGA 33772.jpg|náhled|upright|''Tizian'' ([[1587]], [[rytina]] [[Agostino Carracci|Agostina Carracciho]] podle Tizianova autoportrétu, [[Národní galerie Praha|NG, Praha]])]] [74] => Zatímco Tizianovy kresby nebyly převedeny do rytiny, zájem o jeho obrazy vedl nejen ke vzniku řady kopií, autorských i dílenských, ale i k četným převodům jeho obrazů do podoby rytiny. Řadu jeho obrazů převedl do rytiny nizozemský [[grafik]] [[Cornelis Cort]] ([[1533]]?–[[1578]]), který se přestěhoval do Benátek a v letech [[156]]5/66 a [[1571]]/72 bydlel v Tizianově domě. Do rytiny převedl celkem patnáct mistrových obrazů, včetně Tizianových obrazů ''[[Sv. Jeroným]] na poušti'' nebo ''Diana a Actaión'' či ''Diana a Callistó''. Na Cortovu ryteckou činnost navázal [[Agostino Carracci]], Ital, který v 80. letech 16. století nejméně čtyřikrát navštívil Benátky, aby zde jako rytec reprodukoval obrazy italských mistrů, včetně Tiziana. Podle mistrova autoportrétu z let [[1550]]/60 vytvořil vynikající rytinu zdařile reprodukující nejen jeho oblečení, ale i výraz mistrovy stárnoucí tváře.''Tizianův portrét'' Agostino Carracci-rytec, Tizian-inventor – https://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.R_86968 Existují však i další transformace Tizianových autoportrétů do rytiny, jak to dokládá dřevoryt [[Giovanni Britt]]a (činný v Benátkách kolem roku [[1540]]) nazvaný ''Tizian s [[Mědiryt|mědiryteckou tabulkou]]''. Mnoha dalším rytinám vděčíme za to, že nám zprostředkovaly možnou představu o dnes již neexistujících Tizanových malbách. Příkladem může být Tizianův obraz ''Bitva u Cadoru'', určený pro Dóžecí palác, který známe právě jen z rytiny, neboť toto dílo bylo zničeno při požáru paláce v roce 1577. [75] => [76] => == Výstavy Tizianových děl na území České republiky == [77] => [[Soubor:Titian - Allegory of Love.jpg|270px|vlevo|náhled|''Alegorie lásky'' (zápůjčka ze soukromé sbírky do Obrazárny Pražského hradu, Praha)]] [78] => Ve [[20. století]] byla Tizianova díla vystavena několikrát, a to: [79] => * [[1904]] v rámci výstavy ''Umění v Praze Rudolfa II.''; [80] => * [[1937]] na pražské výstavě ''[[Sbírky Rudolfa II.]]''; [81] => * Přelom roku [[1976]] a [[1977]]; výstava ke 400. výročí Tizianovy smrti uskutečněná v [[Královský letohrádek|Královském letohrádku]]. [82] => [83] => V [[21. století]] se zatím uskutečnily dvě výstavy, a to: [84] => * [[2015]] (15. prosinec) – 2016 (20. březen) se uskutečnila výstav v [[Druhé nádvoří Pražského hradu|Konírně Pražského hradu]] pod názvem ''Tiziano – [[Vanitas]]. Básník obrazu a odstínu krásy''. [85] => * [[2016]] – do expozice [[Obrazárna Pražského hradu|Obrazárny Pražského hradu]] byla instalována Tizianova ''Alegorie lásky'' jako střednědobá zápůjčka ze soukromé české sbírky. [86] => * 2020 (3. prosinec) byla otevřena výstava ''Luk a [[lyra]]'' představující veřejnosti skvosty ze sbírek nacházejících se v [[Arcibiskupský zámek v Kroměříži|Arcibiskupském zámku v Kroměříži]], včetně Tizianova obrazu ''[[Apollón a Marsyas]]''. [87] => [88] => == Umělecko-historický význam Tizianova díla == [89] => Tizianova malba v prvních dvou desetiletích 16. století vykazovala poučení na dílech [[Gentile Bellini|Gentile]] a [[Giovanni Bellini]]ů, ale především na způsobu malby, jak ji realizoval [[Giorgione]]. Ve středním období malíř nepodlehl vlivu [[Manýrismus|manýristických malířů]], ale jeho malba se dramaticky proměnila po roce [[1550]]. V té době Tizian začal stále častěji barvy nanášet na plátno rozhodnými tahy širokých štětců, které mu umožňovaly dokončit malbu četnými barevnými skvrnami, takže obraz byl dobře patrný až při pohledu z dálky. Teprve na tuto silnou barevnou vrstvu nanášel i několik vrstev průsvitných [[Lazura|lazur]], kterými obraz dokončil. Tato pozdní technika Tizianovy malby ovlivnila nejen jeho současníky, jako byli [[Tintoretto]] a [[Paolo Veronese|Veronese]], ale později i [[Peter Paul Rubens|Petra Paula Rubense]], [[Diego Velázquez|Diega Velázqueze]], a dokonce i [[Eugène Delacroix|Eugèna Delacroixe]] či [[Auguste Renoir|Augusta Renoira]].''Krsek I.'' In: Tizian. Malá galerie. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1976. Str. 77. [90] => [91] => Tizian je hlavní postavou opery [[Rafael Kubelík|Rafaela Kubelíka]] ''[[Cornelia Faroli]]''. [92] => [93] => == Odkazy == [94] => [95] => === Reference === [96] => [97] => [98] => === Literatura === [99] => * ''BALLARIN A.'' Tizian. Veľki majstri palety. Vydalo nakladatelství Pallas, Bratislava, 1968. Stran 38. [100] => * ''HUYGHE R.'' Umění renesance a baroku (encyklopedie). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1970. Stran 481. [101] => * ''KOLEKTIV AUTORŮ.'' Encyklopedie světového malířství (S. Šabouka a spol. eds.). Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1975. Stran 374. [102] => * ''KOLEKTIV AUTORŮ.'' Slovník světového malířství (překlad z německého originálu). Vydala nakladatelství Odeon a Artia, Praha, 1991. Stran 798. ISBN 80-207-0023-4 [103] => * ''KRSEK I.'' Tizian. Malá galerie. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1976. Stran 80. [104] => * ''PIJOAN J.'' Dějiny umění/6. Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1980. Stran 349. [105] => * ''RICKETTS M.'' Renesance. Mistři světového malířství. Vydalo REBO Productions CZ, 2005. Stran 480. ISBN 80-7234-429-3 [106] => * ''STEER J.'' A Concise History of Venetian Painting (paperback). Vydal Thames and Hudson, London, 1970. Stran 216. ISBN 0-500-20101-3 [107] => * ''VASARI G.'' Životy nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů/II. (P. Preiss, ed.). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1977. Stran 390. [108] => * ''WANKOVÁ V.'' Apollón a Marsyas versus Pieta Rondanini. Srovnání pozdní tvorby Tiziana a Michelangela (bakalářská práce, školitel PhDr. M. Zlatohlávek, Ph.D.). Katolická teologická fakulta UK, Ústav dějin křesťanského umění, Praha, 2008. Stran 87. [109] => * ''WEISS D.'' Benátčan. Vydalo Nakladatelství Svoboda, Praha, 1983. Stran 460. [110] => * ''ZNAMEROVSKAYA T.'' Masters of World Painting. Tizian. Vydalo Nakladatelství Aurora, Leningrad, 1983. Stran 7 plus 13 celostránkových vyobrazení. [111] => [112] => === Externí odkazy === [113] => * {{Commonscat}} [114] => * {{Wikicitáty|osoba=Tizian}} [115] => * http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=1490 {{Wayback|url=http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=1490 |date=20161223235300 }} [116] => * https://www.rodon.cz/zivotopisy-umelcu/tiziano-vecelli--69 [117] => * https://www.myartprints.cz/a/tizian-eigentl-tiziano-ve.html {{Wayback|url=https://www.myartprints.cz/a/tizian-eigentl-tiziano-ve.html |date=20210421042407 }} [118] => * https://plus.rozhlas.cz/o-maliri-tizianovi-z-cadore-6538502 [119] => * https://www.krasnapani.cz/violanta-cecilie-a-tizian [120] => * https://leporelo.info/tizian {{Wayback|url=https://leporelo.info/tizian |date=20201129222146 }} [121] => * https://www.hrad.cz/cs/kultura-na-hrade/program/tiziano-vanitas.-basnik-obrazu-a-odstinu-krasy.-10214 [122] => * https://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.R_86968 [123] => * http://www.jitkamladkova.cz/publikace/seminarni-prace-tizian.pdf [124] => * http://pvh.ff.cuni.cz/exkurze09/referaty/zenklova.pdf [125] => [126] => {{Autoritní data}} [127] => {{Portály|Itálie|Lidé|Umění}} [128] => [129] => {{DEFAULTSORT:Tizian}} [130] => [[Kategorie:Tizian| ]] [131] => [[Kategorie:Italští malíři]] [132] => [[Kategorie:Benátští malíři]] [133] => [[Kategorie:Renesanční malíři]] [134] => [[Kategorie:Osoby s nejistým datem narození]] [135] => [[Kategorie:Narození v Pieve di Cadore]] [136] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 1576]] [137] => [[Kategorie:Úmrtí v Benátkách]] [138] => [[Kategorie:Muži]] [139] => [[Kategorie:Úmrtí v Itálii]] [140] => [[Kategorie:Italští římští katolíci]] [] => )
good wiki

Tizian

Tizian (také Titian, plným jménem Tiziano Vecellio či Vecelli 1477/80, pravděpodobněji 1488/90 Pieve di Cadore (Benátsko) - 27. srpen 1576 Benátky) byl benátský pozdně renesanční malíř, přední zástupce italské malby své doby.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Benátská republika','Giovanni Bellini','Benátky','Karel V.','Giorgione','1576','1550','Gentile Bellini','Paolo Veronese','Nanebevzetí Panny Marie','1510','1548'

1510

1548

1550

1576

Benátky

Giorgione