Array ( [0] => 15483585 [id] => 15483585 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Ugarit [uri] => Ugarit [3] => Ugarit Tomba - GAR - 3-01.JPG [img] => Ugarit Tomba - GAR - 3-01.JPG [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Ugarit, starobylé město nacházející se v dnešním Sýrii, bylo významným centrem starověké civilizace, které vytvořilo bohatou kulturu a přispělo k rozvoji lidstva. Jeho pozůstatky, objevující se od 20. století, poskytují cenné vhledy do každodenního života, náboženství a obchodních aktivit svých obyvatel. Město Ugarit, datované do doby kolem 1400 př. n. l., se nacházelo na strategicky důležitém místě poblíž Středozemního moře. Díky svému umístění se stalo významným obchodním uzlem, což umožnilo rozvoj kontaktů s jinými kulturami. Ugarité doplnili svoje obchodní aktivity o živé umění, což vedlo k jedinečnému kulturnímu vývoji. Jedním z nejvýznamnějších přínosů Ugaritu je jeho písmo, které zahrnovalo hláskovou abecedu a stálo na počátku vývoje pozdějších písem, včetně fénického písma. Tato inovace, v kombinaci s obsahem literárních děl, potvrzuje intelektuální a kreativní potenciál tohoto města. Místní literatura zahrnovala mýty, básně a náboženské texty, které dodnes fascinují badatele a milovníky historie. Ugarit byl také místem náboženského významu, kde se prolínaly jak místní tradice, tak vlivy přicházející z okolních regionů. Ruiny chrámů a dalších modliteben svědčí o duchovním životě obyvatel a jejich oddanosti různým božstvům. Tyto praktiky odrážely otevřenost a flexibilitu kultury, která se uměla adaptovat na změny a vnější vlivy. Zánik Ugaritu v 12. století př. n. l. by mohl být považován za smutný okamžik, avšak odkaz tohoto města přetrvává jako svědectví o lidské vynalézavosti, odhodlání a touze po poznání. Ugarit představuje příklad toho, jak i v náročných obdobích můžeme najít světlo a inspiraci pro budoucnost. Historie Ugaritu nám připomíná, že každý úpadek může být výchozím bodem pro novou renesanci. [oai_cs_optimisticky] => Ugarit, starobylé město nacházející se v dnešním Sýrii, bylo významným centrem starověké civilizace, které vytvořilo bohatou kulturu a přispělo k rozvoji lidstva. Jeho pozůstatky, objevující se od 20. století, poskytují cenné vhledy do každodenního života, náboženství a obchodních aktivit svých obyvatel. Město Ugarit, datované do doby kolem 1400 př. n. l., se nacházelo na strategicky důležitém místě poblíž Středozemního moře. Díky svému umístění se stalo významným obchodním uzlem, což umožnilo rozvoj kontaktů s jinými kulturami. Ugarité doplnili svoje obchodní aktivity o živé umění, což vedlo k jedinečnému kulturnímu vývoji. Jedním z nejvýznamnějších přínosů Ugaritu je jeho písmo, které zahrnovalo hláskovou abecedu a stálo na počátku vývoje pozdějších písem, včetně fénického písma. Tato inovace, v kombinaci s obsahem literárních děl, potvrzuje intelektuální a kreativní potenciál tohoto města. Místní literatura zahrnovala mýty, básně a náboženské texty, které dodnes fascinují badatele a milovníky historie. Ugarit byl také místem náboženského významu, kde se prolínaly jak místní tradice, tak vlivy přicházející z okolních regionů. Ruiny chrámů a dalších modliteben svědčí o duchovním životě obyvatel a jejich oddanosti různým božstvům. Tyto praktiky odrážely otevřenost a flexibilitu kultury, která se uměla adaptovat na změny a vnější vlivy. Zánik Ugaritu v 12. století př. n. l. by mohl být považován za smutný okamžik, avšak odkaz tohoto města přetrvává jako svědectví o lidské vynalézavosti, odhodlání a touze po poznání. Ugarit představuje příklad toho, jak i v náročných obdobích můžeme najít světlo a inspiraci pro budoucnost. Historie Ugaritu nám připomíná, že každý úpadek může být výchozím bodem pro novou renesanci. ) Array ( [0] => [[Soubor:Ugarit_mapa.jpg|náhled|Poloha]] [1] => [2] => '''Ugarit''' je vlastní název [[městský stát|městského státu]] v Sýrii , který dosáhl svého největšího rozsahu na konci své existence, tj. na konci [[doba bronzová|doby bronzové]] (cca [[2000 př. n. l.|2000]] – [[1185 př. n. l.]]). Zničeno bylo pravděpodobně nájezdem tzv. [[mořské národy|mořských národů]] v 12. století př. n. l. Město se nachází v lokalitě dnes nazývané '''Ras Šamra''' („[[Fenykl]]ový mys“), 35 st. 35' sev. šířky a 35 st. 45' vých. délky, asi 1 km od pobřeží [[Středozemní moře|Středozemního moře]]. Město bylo významné svou polohou, neboť sloužilo hlavně jako přístav obchodující s ([[Kypr|kyperskou]]) mědí. [3] => [4] => == Dějiny objevu == [5] => [6] => Lokalita byla objevena relativně pozdě, až v roce [[1928]], kdy oráč Mahmúd az-Zír narazil na zbytky prastaré hrobky. Mahmúd se zmocnil obsahu a začal jej rozprodávat. Na místo se záhy dostavili francouzští archeologové pod vedením Charlese Virolleauda. [7] => [8] => Vykopávky zahájil v květnu [[1929]] Claude Schaeffer. Velmi brzy se začaly objevovat kromě budov i hliněné tabulky popsané do té doby neznámým [[klínové písmo|klínovým písmem]]. Ty byly publikovány téměř okamžitě po svém nálezu. Již v roce 1930 byla sestavena první téměř kompletní abeceda [[ugaritské klínové písmo|ugaritského klínového písma]] a začalo se rozvíjet studium [[ugaritština|ugaritštiny]], specifického jazyka lidu tohoto města/státu. [9] => [10] => Na povrch se tak dostalo staré semitské město, známé do té doby jen z písemných pramenů okolních národů a měst. [11] => [12] => == Dějiny města == [13] => [14] => [[Archeologie]] dokládá souvislé osídlení lokality již od 6. tisíciletí př. n. l., ale je možné, že byla osídlena již v 8. tisíciletí př. n. l. První písemné záznamy o Ugaritu pocházejí z města [[Ebla|Ebly]] (3. tisíciletí, raná doba bronzová). Po pádu Ebly nastává v oblasti mocenské vakuum. Ugarit byl asi na sto let opuštěn, ale na začátku 2. tisíciletí je opět osídlen. V oblasti mezi tím vakuum zaplňuje mocnost [[Jamhad]], do jejíž sféry vlivu spadá i Ugarit. Z této doby se dochovala zpráva o pouti posledního [[mari]]jského panovníka Zimrilima do Ugaritu. Zdokumentovány jsou také časté kontakty s Egyptem, který výrazně ovlivnil ugaritskou kulturu a umění. [15] => [16] => [[Soubor:Ugarit 02.jpg|náhled|Ras Šamra]] [17] => [18] => Říše Jamhad pozvolna podlehla tlaku [[Chetité|Chetitů]] a [[Churrité|churritských]] [[Mitanni|Mitannců]]. Po vpádu [[Thutmose I.]] v roce [[1520 př. n. l.]] nastává zlaté období Ugaritu, jelikož se stal součástí dominantní churritské konfederace [[Mitanni]]. [19] => [20] => V oblasti panovaly neustálé boje mezi Churrity, Chetity a Egyptem. Přibližně od dob faraona Thutmose IV. ([[1426 př. n. l.|1426]]–[[1417 př. n. l.|1417]]) skončilo nepřátelství mezi Churrity a Egypťany, kteří spojili své síly proti společné chetitské hrozbě. Ugarit pomalu a nenásilně přešel pod vliv Egypta. V bohaté [[El Amarna|el-amarnské]] korespondenci se nachází několik listů psaných v Ugaritu. Mimo jiné se dozvídáme o chetitské snaze přetáhnout Ugarit na svou stranu proti [[Starověký Egypt|Egyptu]]. Když začal egyptský vliv v oblasti slábnout, byl Ugarit nucen uzavřít v polovině 14. století smlouvu (snad i vazalskou) s na jihu se rozkládajícím královstvím [[Amuru]], které se otevřeně přidalo na stranu Chetitů proti Egyptu. Tím se do chetitské sféry vlivu dostal i Ugarit. Když v roce 1340 procházeli [[Chetité]] vítězně celou Sýrií, byl již Ugarit (pod vedením svého vládce Niqmadu II., [[1350 př. n. l.|1350]]–[[1315 př. n. l.|1315]]) zcela na jejich straně a napomáhal definitivní porážce Mitanni. Ugarit díky zásadnímu chetitskému vítězství získal značná nová území, byl však na druhé straně povinován značnými vazalskými povinnostmi vůči vládnoucím Chetitům. [21] => [22] => Za vlády Niqmaduova syna '''Ar-halby''' ([[1315 př. n. l.|1315]]–[[1313 př. n. l.|1313]]) došlo pravděpodobně k pokusu přejít zpět pod egyptský vliv, avšak Ar-halba byl za pomoci Chetitů sesazen a na jeho místo dosedl jeho bratr Niqmepa. [23] => [24] => [[Soubor:Baal Ugarit Louvre AO17329.jpg|náhled|Soška [[Baal]]a]] [25] => [26] => Za vlády '''Niqmepy''' ([[1313 př. n. l.|1313]]–[[1260 př. n. l.|1260]]) ztratil Ugarit ve sporu se svými sousedy (kde rozhodčím byli jako vládnoucí mocnost Chetité) asi třetinu své rozlohy. Chetité tím mířili i na oslabení podezřelých vztahů Ugaritu s jižními královstvími (např. Amuru). Niqmepa si ještě před nástupem na trůn (přesně v r. [[1314 př. n. l.|1314]]) vzal za ženu amorejskou princeznu Ahat-Milku (+ po r. [[1239 př. n. l.|1239]] !). Egypt mezitím pokračoval ve své snaze ovládnout syrskou oblast. [[Seti I.]] v roce 1290 vytáhl na sever, obsadil Kadeš a přinutil amorejského krále Bentešinu přidat se na jeho stranu. Ugarit však zůstal mimo nebezpečí egyptského vpádu, naopak pravděpodobně napomáhal chetitskému vítězství nad Egypťany [[bitva u Kadeše|u Kadeše]] v roce [[1275 př. n. l.|1275]]. [27] => [28] => Po Niqmepově smrti na trůn nastoupil jeho syn '''Amittamru II.''' ([[1260 př. n. l.|1260]]–[[1235 př. n. l.|1235]]). Spolku s ním vládla i jeho matka '''Ahat-Milku'''. Jeho nástup neproběhl zcela v klidu, neboť dva jeho bratři byli na příkaz Ahat-Milku deportováni na [[Kypr]]. Za jeho vlády nastalo v Ugaritu opět (a naposledy) období velkého hospodářského vzmachu, neboť v roce [[1258 př. n. l.|1258]] uzavřeli chetitský panovník Chattušiliš a egyptský faraon [[Ramesse II.]] mírovou smlouvu, čímž oblasti zajistili mír. [29] => [30] => Amittaru II. se oženil s amorejskou princeznou, avšak záhy se s ní rozvedl (z důvodu „velkého provinění“, blíže nespecifikovaného), což vedlo k velmi dlouhému sporu mezi těmito dvěma zeměmi. Zatímco princezna i s věnem utekla domů, Amittaru II. ji žádal zpět k popravě. Nakonec se situace řešila vysokou finanční kompenzací. Ve hře byla i otázka nástupnictví, neboť syn, který vzešel z tohoto svazku, se raději přidržel své matky, a tak na trůn po svém otci nastoupil jeho druhý syn, Ibiranu. [31] => [32] => Za vlády '''Ibiranua''' ([[1235 př. n. l.|1235]]–[[1225 př. n. l.|1225]]/[[1220 př. n. l.|1220]]) musela chetitská říše čelit vzmáhající se Asýrii. Ibiranu se oženil s princeznou '''Tryl''', která – podobně jako její předchůdkyně Ahat-Milku – žila velmi dlouho a podílela se na vládě patrně až do pádu Ugaritu. [33] => [34] => '''Niqmadu III.''' ([[1225 př. n. l.|1225]]/[[1220 př. n. l.|1220]]–[[1215 př. n. l.|1215]]) nastoupil po svém otci Ibiranuovi. Chetitská říše ztrácela na síle a Ugarit se pomalu vymaňoval z její moci. Existují záznamy o nepravidelném či nedostatečném odvádění dávek z Ugaritu a o stále samostatnějším jednání tohoto města. Snad jako snahu o upevnění chetitsko-ugaritských vztahů můžeme chápat sňatek Niqmadua III. s chetitskou princeznou Ehli-Nikkalu. [35] => [36] => Posledním známým panovníkem Ugaritu byl '''Amurapi''' ([[1215 př. n. l.|1215]]–?). Ugarit se tváří v tvář slábnoucí chetitské říši, v níž kromě ekonomické krize probíhaly nástupnické zmatky a spory, začíná orientovat na Egypt, ale i ten má co do činění s vnitřní krizí. [37] => [38] => Právě v této době počínajícího mocenského vakua v oblasti se na scéně objevily tzv. [[mořské národy]], táhnoucí pravděpodobně z balkánských a egejských oblastí na jih. Za oběť jim padla kyperská kultura, i když na její obranu např. sám Ugarit připravil 150 lodí sloužících k přepravě chetitského vojska na ostrov. Chetité nadále nejsou s to odolat tomuto náporu a tak je Ugarit, stejně jako ostatní města, nucen se o sebe postarat sám. Jelikož ugaritská administrativa pracovala až do posledních okamžiků života města, máme relativně podrobné zprávy až do jeho konce. Královský dvůr patrně město opustil zavčasu a stáhl se do vnitrozemí (kam přesně, není zřejmé). Poslední dochovaný list je adresován starším města a slibuje posily. V každém případě Ugarit padl někdy okolo roku 1185 př. n. l. a podobně jako jiná města v oblasti zmizel z mapy světa. [39] => [40] => == Odkazy == [41] => === Literatura === [42] => [43] => * Ondřej Stehlík: ''Ugaritské náboženské texty'', Vyšehrad, Praha 2003, {{ISBN|80-7021-587-9}} (letopočty v této knize se někdy liší od letopočtů týchž událostí, které se uvádějí jinde) [44] => * František Kotalík: ''Ras Šamra – Ugarit'', Ústřední církevní nakladatelství, Praha 1955 [45] => * {{Citace monografie|jméno=Pavel|příjmení=Čech|odkaz na autora=Pavel Čech (jazykovědec)|titul=Písemnictví starého Předního východu. Starověké písemnictví Levanty. Svazek I|místo=Praha|rok=2011|vydavatel=ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ|isbn=978-80-7298-442-8|kapitola=''Ugaritské písemnictví''|typ kapitoly=VI. kapitola:|stránky=239-269}} [46] => [47] => === Reference === [48] => [49] => [50] => === Externí odkazy === [51] => [52] => * {{commonscat|Ugarit}} [53] => * [https://www.youtube.com/playlist?list=PLvB4czuhJMBS9adbNjgAO1eBZADtKd_ae Ugaritské náboženství, Youtube] [54] => [55] => {{souřadnice|35.602|35.782|zobrazení=top}} [56] => {{Autoritní data}} [57] => [58] => [[Kategorie:Zaniklá města]] [59] => [[Kategorie:Archeologické lokality v Sýrii]] [60] => [[Kategorie:Dějiny Sýrie]] [61] => [[Kategorie:Objeveno 1928]] [] => )
good wiki

Ugarit

Poloha Ugarit je vlastní název městského státu v Sýrii , který dosáhl svého největšího rozsahu na konci své existence, tj. na konci doby bronzové (cca 2000 - 1185 př.

More about us

About

Jeho pozůstatky, objevující se od 20. století, poskytují cenné vhledy do každodenního života, náboženství a obchodních aktivit svých obyvatel. Město Ugarit, datované do doby kolem 1400 př. n. l. , se nacházelo na strategicky důležitém místě poblíž Středozemního moře. Díky svému umístění se stalo významným obchodním uzlem, což umožnilo rozvoj kontaktů s jinými kulturami. Ugarité doplnili svoje obchodní aktivity o živé umění, což vedlo k jedinečnému kulturnímu vývoji. Jedním z nejvýznamnějších přínosů Ugaritu je jeho písmo, které zahrnovalo hláskovou abecedu a stálo na počátku vývoje pozdějších písem, včetně fénického písma. Tato inovace, v kombinaci s obsahem literárních děl, potvrzuje intelektuální a kreativní potenciál tohoto města. Místní literatura zahrnovala mýty, básně a náboženské texty, které dodnes fascinují badatele a milovníky historie. Ugarit byl také místem náboženského významu, kde se prolínaly jak místní tradice, tak vlivy přicházející z okolních regionů. Ruiny chrámů a dalších modliteben svědčí o duchovním životě obyvatel a jejich oddanosti různým božstvům. Tyto praktiky odrážely otevřenost a flexibilitu kultury, která se uměla adaptovat na změny a vnější vlivy. Zánik Ugaritu v 12. století př. n. l. by mohl být považován za smutný okamžik, avšak odkaz tohoto města přetrvává jako svědectví o lidské vynalézavosti, odhodlání a touze po poznání. Ugarit představuje příklad toho, jak i v náročných obdobích můžeme najít světlo a inspiraci pro budoucnost. Historie Ugaritu nám připomíná, že každý úpadek může být výchozím bodem pro novou renesanci.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Mitanni','1225 př. n. l.','Kypr','1215 př. n. l.','1220 př. n. l.','mořské národy','Chetité','1260 př. n. l.','1313 př. n. l.','1235 př. n. l.','1315 př. n. l.','Churrité'

Chetité

Churrité

Kypr

Mitanni