Array ( [0] => 15505060 [id] => 15505060 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Vánočka [uri] => Vánočka [3] => Vanocka.jpg [img] => Vanocka.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - jídlo}} [1] => '''Vánočka''' je druh sladkého [[Pečivo|pečiva]] z [[Kynuté těsto|kynutého těsta]], který se těší velké oblibě na českém, moravském a slezském území, ale i na Slovensku (vianočka) a v Rakousku a Německu kde je tradičním vánočním pečivem [[Štóla (moučník)|štóla]].{{Citace elektronického periodika [2] => | příjmení = [3] => | jméno = [4] => | titul = Böhmischer Striezel [5] => | periodikum = www.chefkoch.de [6] => | vydavatel = Chefkoch GmbH [7] => | url = https://www.chefkoch.de/terms-of-use.php [8] => | datum vydání = [9] => | url archivu = [10] => | datum přístupu = [11] => }} Vzhledem k tomu, že po více než dvanáct století patřily oblasti [[Východní Alpy|východních]] a [[Südliches Alpenvorland|jižních Alp]], [[Podunajsko|Podunají]] a kolem říčních toků [[Labe]] a [[Sála|Sály]] k nejdůležitějším územím jazykových a kulturních kontaktů [[Germáni|germánských]] a [[Slované|slovanských národů]], prošlo také pečení vánočky, ostatně jako celá česká kuchyně, dlouhým historickým vývojem.{{Citace monografie | jméno = Stefan Michael | odkaz na autora = Stefan Michael Newerkla | příjmení = Newerkla | titul = Sprachkontakte Deutsch – Tschechisch – Slowakisch. Wörterbuch der deutschen Lehnwörter im Tschechischen und Slowakischen: historische Entwicklung, Beleglage, bisherige und neue Deutungen | edice = Schriften über Sprachen und Texte 7 | vydání = 2 | vydavatel = Peter Lang | místo = Frankfurt am Main | rok = 2011 | počet stran = 780 | isbn = 978-3-631-61026-8 | url = https://uscholar.univie.ac.at/detail/o:958647}} [12] => [13] => Neodmyslitelnou součástí [[Štědrý den|štědrovečerní večeře]] se vánočka, tehdy „calta“ nebo „húska“, stala už ve [[středověk]]u. V mnohonárodnostním [[Habsburská monarchie|habsburském soustátí]] se „wánočka“ či „štědrowka“ pojila mimo nepřeberného množství pranostik též s obdarováváním chudých a koledou. Dochované názvy se liší v závislosti na místní [[Tradice|tradici]]. Oproti výrazu ''calta'', který se dochoval v celé řadě hovorových podob (calda, calatka, caletka, caltička, calenka, celetka, caltlík, calapanda, calapina i calapatina) a housce, jejíž význam se postupně přesunul ke každodennímu pečivu, se vánočka (pletená i nepletená) stala [[Synonymum|synonymem]] [[Vánoce|Vánoc]]. [14] => [15] => Na území České republiky se běžně užívá výraz vánočka, v Čechách taktéž ''houska'', na [[Kladské hrabství|Kladsku]] ''húsce'', v jižních Čechách a na [[Domažlice|Domažlicku]] se setkáme s výrazem ''calta'', v západní části severovýchodních Čech a na [[Třebíč]]sku se štědrovnicí (též štědrovkou). Na [[Litomyšl]]sku se nachází enkláva s výrazem pletenice, jejíž slovotvorné varianty lze najít i na Moravě. Ve [[Slezsko|Slezsku]] a na [[Morava|Moravě]] se často objevuje výraz štrucle, štrycle a trucle, ve městech převládá výraz vánočka.{{Citace monografie [16] => | titul = Český jazykový atlas [17] => | svazek = 2 [18] => | typ svazku = díl [19] => | vydavatel = Academia [20] => | místo = Praha [21] => | rok = 1997 [22] => | isbn = 80-200-0574-9 [23] => | kapitola = vánočka [24] => | typ kapitoly = heslo [25] => | url kapitoly = https://cja.ujc.cas.cz/e-cja/heslo/2/227 [26] => | strany = 472–474 [27] => }} V německojazyčných státech jsou užívány názvy: „Weihnachtsstriezel“,Wiener Zeitung, So, 2. Dezember 1934, Seite 9: Weihnachtsstriezel. „Prager Striezel“ (též Striezel, Striezeln)(Linzer) Tages-Post, Do, 21. Dezember 1882, Seite 6: "''Hochfeine Prager Striezeln und Leipziger Stollen. A. Burkhart’s Wiener Bäckerei.''" či „böhmischer Weihnachtsstriezel“.{{Citace periodika [28] => | příjmení = [29] => | jméno = [30] => | titul = Die Frau und Mutter [31] => | periodikum = [32] => | datum vydání = 1937, Heft 12 S. 39 [33] => | ročník = [34] => | číslo = [35] => | strany = [36] => | url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?aid=fum&datum=19370112&query=(((text:b%C3%B6hmischer)+(text:Weihnachtsstriezel)+(text:Striezel)))&ref=anno-search&seite=39 [37] => }} Celoročním prodejem ztratila vánočka na výlučnosti vánočního pečiva. [38] => [39] => == Název == [40] => Vánočce předcházel chléb nebo zvláštní bochníček pečený jen o Vánocích. Už ve 13. století se k prvním pekařským cechům řadili nejen pekaři, kteří zpracovávali vlastní suroviny a hotové pečivo prodávali na trhu, ale také tzv. Husbecker („hûsbäcken“) Husbrotbecker, Hussfürer, Husbecker, Wissbrotbecker, Hausbäcker, kteří pekli zákazníkům z dodaného těsta ve veřejných pekárnách (popřípadě pecích → Bachofen, Backofen) tzv. «Husbrot» (hûsbrod, Hussgut, Hussbrod).Iris Nölle-Hornkamp: Mittelalterliches Handwerk im Spiegel oberdeutscher Pesonennamen: eine namenkundliche Untersuchung zu den Handwerkerbezeichnungen als Beinamen im Corpus der altdeutschen Originalurkunden, P. Lang, 1992, s. 82 Z pšeničné mouky se pekly chleby / Brote (panes tritici), klíny se špičatými konci / Keile mit spitzen Enden (cunei) a malé i velké housky / Semmel (simellae), k Vánocům (i k Velikonocům) pak speciální „Husbrot“ z jemné bílé mouky.Westfälische Zeitschrift, Bände 87–89, Verlag Bonifacius-Drückerei, 1930, s. 218. Ze 14. a 15. století známe vánoční „húsce“ a „calty“ také na území Čech, Moravy a Slezska, v cechovních předpisech z 15. a 16. století „húsce štrajchované“,Nowočeská bibliotéka wydáwaná nákladem Musea králowstwí českého, 1892: rok 1488: „Kdo chce péci režný chleb, ten také aby pekl húsce štrajchované a žemle a nic víc. Kdo chce péci koláče, jen aby pekl režný chléb a k tomu henzlíky a nic víc; kdo chce péci mazance na trh, aby jiného chleba nepekl než toliko mazance." v 18. a 19. stol. housky, obdlouhlé calty, štrycle, štědrovky, štědrovnice, sčedraky, žemle, ceplíky, spletáky, pletenice, Weihnachtsstriezel, Christabendkuchen ([[Brandýs nad Labem-Stará Boleslav|Boleslavsko]]), Weihnachtskuchen ([[Zbiroh]]).Otto “von” Reinsberg-Düringsfeld: Fest-Kalender aus Böhmen: ein Beitrag zur Kenntniß des Volkslebens und Volksglaubens in Böhmen, Kober, 1864. [[Richard Jeřábek]] uvádí (Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska), že vánočnímu pečivu označovaném jako vánočka, „''se ještě počátkem 20. stol. říkalo a někde dosud říká houska, štědrovka, štědrovnice, štědrák, pletenice, štricla, štola, calta, křehtík a že šlo jednak o pečivo typu pletýnky, jednak o pečivo nepletené, podlouhlé i kulaté, plněnou buchtu, koláč a že prvořadou rolí vánočky byla její funkce a zvyky s ním spojené.''“Richard Jeřábek: Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, strana 656, Mladá fronta, 2007. Na [[Slovensko|Slovensku]] se peče ''vianočná baba'', ''calta'' či „vianočka“ (vánočka). [41] => [42] => {{Citát v rámečku|K calte neskôr pribudli makové a orechové záviny, ktoré tu volajú štricle. Na vianočnom stole nemôže chýbať vianočka alebo bábovka, ktorú v [[Lednica|Lednici]] robia z kysnutého cesta. Kto mal formu, piekol vianočku v nej, šikovnejšie kuchárky však vedeli vianočku zapliesť a upiekli ju na plechu. Do cesta pridávali aj postrúhaný uvarený zemiak a miesili ho ručne aj pol hodiny, aby sa prevzdušnilo a vianočka bola mimoriadne dobrá, nadýchaná.|Milan Kráľ, Pravda 24.12.2015{{Citace elektronického periodika [43] => | příjmení = [44] => | jméno = [45] => | titul = Už ste jedli na Vianoce caltu alebo žerbo? Aj to sú slovenské tradície [46] => | periodikum = Žurnál Pravda [47] => | vydavatel = [48] => | url = https://zurnal.pravda.sk/reportaz/clanok/377982-uz-ste-jedli-na-vianoce-caltu-alebo-zerbo-aj-to-su-slovenske-tradicie/ [49] => | datum vydání = [50] => | url archivu = [51] => | datum přístupu = [52] => }} [53] => }} [54] => [55] => === Vývoj historicky-lingvistický === [56] => [[Velká kolonizace|Německá kolonizace]], vrcholící na českém a moravském území ve 14. století, přinášela do odborné terminologie významný migrační prvek. Na calty, housky nebo vánočky upomínají například středověká osobní jména: r. 1355 je zmíněn Marsikoni dicto ''Huscze'' (Maršík zvaný Houska),{{Citace monografie [57] => | příjmení = Chlumecký (rytir) [58] => | jméno = Peter [59] => | příjmení2 = Demuth [60] => | jméno2 = Carl J. [61] => | titul = Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren: Die Landtafel Brünner Cuda. (2 v.) [62] => | url = https://books.google.at/books?id=CHHwAAAAMAAJ&pg=PA18&dq=Marsikoni+dicto+Huscze&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwj72Nuqu5ffAhUDtYsKHRSkCIUQ6AEIKTAA#v=onepage&q=Marsikoni%20dicto%20Huscze&f=false [63] => | vydavatel = Nitsch & Grosse [64] => | počet stran = 232 [65] => | poznámka = Google-Books-ID: CHHwAAAAMAAJ [66] => | jazyk = de [67] => }} r. 1358 Martino dicto ''Huscze'' de Piscupitcz (Martin zvaný Houska z [[Biskupice (okres Prostějov)|Biskupic]]),{{Citace monografie [68] => | titul = Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren: Auf Kosten vieler Mitglieder des begüterten Erbadels dieses Landes herausgegeben von P. Ritter v. Chlumecky, Joseph Chytil, Carl Domuth, A. R. v. Wolfskron. II [69] => | url = https://books.google.at/books?id=VA5PAAAAcAAJ&pg=PA27&dq=huscze&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwiR4YT6p5bfAhXEFiwKHVuxAzQQ6AEIZjAJ#v=onepage&q=huscze&f=false [70] => | vydavatel = In Commission bei Nitsch & Grosse. Druck von Franz Gastl [71] => | počet stran = 520 [72] => | poznámka = Google-Books-ID: VA5PAAAAcAAJ [73] => | jazyk = de [74] => }} r. 1487 kněz Jan Húska z [[Uherský Brod|Uherského Brodu]] (překlad [[Pius II.|Piccolomini]]: Historia Bohemica).{{Citace monografie [75] => | příjmení = Palacký [76] => | jméno = František [77] => | titul = Literarische Reise nach Italien im Jahre 1837 zur Aufsuchung von Quellen der böhmischen und mährischen Geschichte. Mit einem ... Fac-simile [78] => | url = https://books.google.at/books?id=B7dfAAAAcAAJ&pg=PA65&lpg=PA65&dq=kn%C4%9Bz+Jan,+%C5%99e%C4%8Den%C3%BD+H%C3%BAska+z+Brodu+uhersk%C3%A9ho&source=bl&ots=g8rRrTf4bf&sig=o3Pvt_VUjk4z43e-0K_37e5PaT4&hl=de&sa=X&ved=2ahUKEwiu6a-w6LDfAhUH_aQKHSUHB3EQ6AEwBXoECAcQAQ#v=onepage&q=kn%C4%9Bz%20Jan,%20%C5%99e%C4%8Den%C3%BD%20H%C3%BAska%20z%20Brodu%20uhersk%C3%A9ho&f=false [79] => | počet stran = 140 [80] => | poznámka = Google-Books-ID: B7dfAAAAcAAJ [81] => | jazyk = la [82] => }} Kniha počtů královského města [[Louny|Loun]] z 15. století upomíná na tvar osobního jména „Janek Wanoczka“ ([[Historický vývoj češtiny|cz = c i č]]).Kniha počtů královského města Loun z let 1450–1472 a 1490–1491, Academia, 1979, s. 828: Janek Wanoczka. V roce 1377 pečetil v hornorakouském [[Freistadt]]u měšťan Jacobi Magerlini při obdarování kostela sv. Kateřiny pečetí s dvěma vzpřímenými do sebe zapletenými caltami.{{Citace elektronického periodika [83] => | titul = Charter OOEUB{{!}}1377_II_20 - Monasterium.net [84] => | periodikum = monasterium.net [85] => | url = http://monasterium.net/mom/OOEUB/1377_II_20/charter?q=striezel [86] => | datum přístupu = 2018-12-21 [87] => }} Caltu měli v erbu ve štítě i na zdobné helmici též [[Jan Calta z Kamenné Hory|Caltové z Kamenné hory]] (''Czalta'' von Steinberg).{{Citace elektronického periodika [88] => | titul = Zaniklý Caltov - HAMELIKA - Vše o historii Mariánských Lázní [89] => | periodikum = www.hamelika.cz [90] => | url = https://www.hamelika.cz/?cz_zanikly-caltov,408 [91] => | datum přístupu = 2018-12-11 [92] => }}{{Citace monografie [93] => | titul = Topograficko-statistický slovník Čech čili podrobný popis všech měst, městysu̇, vesnic: pak zámku̇, dvoru̇, továren, mlýnu̇, huti a podobných o samotě ležících stavení, jakož i všech zpustlých hradu̇ a zaniklých osad Království Českého. Sestavili Jan Orth a Frant. Sládek [94] => | url = https://books.google.at/books?id=h7wDAAAAMAAJ&pg=PA251&dq=jan+calta+z+kamenn%C3%A9+hory&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwjZr9S6tZffAhXhAhAIHQfRAK4Q6AEINzAD#v=onepage&q=jan%20calta%20z%20kamenn%C3%A9%20hory&f=false [95] => | vydavatel = Nakladatel kněhkupectví; I.L. Kober [96] => | počet stran = 1062 [97] => | poznámka = Google-Books-ID: h7wDAAAAMAAJ [98] => }}Schriftenreihe: Beiträge zur Namenforschung, Heidelberg, Winter. In: Beiträge zur Namenforschung. NF 29/30. 1994/ 1995, s. 46: 1416 Czalte, 1463 Czalta, zu nso., oso. calta geflochtene Semmel, Butterwecken, Zeilensemmel, aus mhd. und älter nhd. zelte 'Fladen'. In der Funktion eines Personennamens sind die betreffenden Lehnwörter oft bedeutend früher überliefert als in der Rolle eines Appellativums. Při vjezdu císaře [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I.]] do Prahy zdobila červenou korouhev cechu pekařského „calta bílá a preslice“.Čech, politický týdenník katolický, 13.06.1910, s. 3. [99] => [100] => K pečivu „calta“ se váže též pojmenování [[Celetná|pražské ulice Celetná]]. Ve 14. století se můžeme setkat s názvem ''Caletná'', ''Celetná'' či německy ''czaltnergassen'' (též Zeltnerstraße v [[Norimberk]]u). První záznam o caltě (czalta) a húsce (huscze) najdeme již v [[Klaret]]ově slovníku (Glosáři) z druhé poloviny 14. století, který uvádí vedle latinského významu staročeský ekvivalent: simila=huscze, cunea=czalta, crustula=preczlik,{{Citace elektronického periodika [101] => | titul = TITUS Texts: Klaret, Grammar and Glossary: Frame [102] => | periodikum = titus.fkidg1.uni-frankfurt.de [103] => | url = http://titus.fkidg1.uni-frankfurt.de/texte/etcs/slav/acech/klaret/klare.htm?klare012.htm [104] => | datum přístupu = 2018-12-11 [105] => }}Klaret a jaho družina. Sv. I. Slovníky veršované. Ed. V. Flajšhans, Praha 1926, s. 172. přičemž latinský výraz simila znamenal pečivo z jemné bílé pšeničné mouky (ve [[Stará horní němčina|staré horní němčině]] simelo, semmalo, simäla → Semmel).Heinrich Karl Brandes: Die neugriechische Sprache und die Verwandtschaft der griechischen Sprache mit der deutschen, Lemgo-[[Detmold]], Meyer Hofbuchhandlung 1862, s. 201. Caltu převzala staročeština ze [[Střední horní němčina|středohornoněmeckého]] „zëlte“ ([[Stará horní němčina|ahd.]] zelto; [[Střední horní němčina|mhd.]] zelte, zëlte; [[Dolnoněmčina|nhd.]] [http://www.monasterium.net/mom/AT-StiAZ/Urkunden/1361_VII_22/charter?q=Lebzelten Lebzelten]),Ludwig Erich Schmitt: Deutsche Wortforschung in europäischen Bezügen, Band 2, W. Schmitz, 1958, S. 291: "Das sorbische Wort selbst ist ein Diminutivum zu osorb. nsorb. calta, caltka (česky calta, calatka, polsky calta), f., Semmel (brot), geflochtener Semmelstriezel, Stollen, usw., das wiederum aus ahd. zelto, (mhd. zelte, nhd. Lebzelten), m., flaches Gebäck, Fladen."{{Citace elektronické monografie [106] => | příjmení = Hentschel G. & de Vincenz A. [107] => | jméno = COŁTA subst. f. (m.), ab 1343; auch cołt; ‘ein Brot oder Brötchen in länglicher Form’ [108] => | titul = Das Wörterbuch der deutschen Lehnwörter in der polnischen Schrift- und Standardsprache [109] => | url = http://diglib.bis.uni-oldenburg.de/bis-verlag/wdlp/polnisch/colta.pdf [110] => | vydavatel = Bis-Verlag [111] => | místo = Göttingen – Oldenburg [112] => | datum vydání = 2010 [113] => | datum přístupu = [114] => }}{{Citace elektronické monografie [115] => | příjmení = Graff [116] => | jméno = Eberhard Gottlieb [117] => | titul = Althochdeutscher Sprachschatz; oder: Wörterbuch der althochdeutschen Sprache, etymologisch und grammatisch bearbeitet [118] => | url = https://books.google.at/books?id=ReIRAAAAIAAJ&pg=PA539&dq=calta&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwi8i4mQoobfAhURw4sKHe1_At4Q6AEINjAC#v=onepage&q=calta&f=false [119] => | vydavatel = Beim Verfasser und Commission der Nikolaischen Buchhandlung [120] => | místo = Berlin [121] => | datum vydání = 1838 [122] => | datum přístupu = [123] => }} které se v [[Bavorština|bavorském nářečí]] změnilo na «dsalta, tsalta».{{#tag:ref|Na [[Jan z Holešova|Janem z Holešova]] uváděný „Dům chleba“ (dům Boží) upomíná ve [[Stará horní němčina|staré horní němčině]] „Gótes hùs“ → gotz hús; hùs [[wikt:unde|unde]] hùsce ([[wikt:hús|hûs]]=dům),{{Citace monografie [124] => | příjmení = Müller [125] => | jméno = Wilhelm [126] => | titul = Mittelhochdeutsches Wörterbuch: mit Benutzung des Nachlasses von G. F. Benecke [127] => | url = https://books.google.at/books?id=uzr8NqDkfcQC&pg=PA737&dq=H%C3%9BS,+stn.+haus,+wohnung.&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwjAwfzptZXfAhUJ3SwKHdCwCLMQ6AEIKTAA#v=onepage&q=H%C3%9BS,%20stn.%20haus,%20wohnung.&f=false [128] => | vydavatel = S. Hirzel [129] => | počet stran = 1090 [130] => | poznámka = Google-Books-ID: uzr8NqDkfcQC [131] => | jazyk = de [132] => }}{{Citace monografie [133] => | příjmení = Hattemer [134] => | jméno = Heinrich [135] => | titul = Denkmahle des Mittelalters: [[Klášter Sankt Gallen|St. Gallen]]'s altteutsche Sprachschætze [136] => | url = https://books.google.at/books?id=6JB9AAAAIAAJ&printsec=frontcover&hl=de#v=snippet&q=h%C3%BAsce&f=false [137] => | vydavatel = Scheitlin und Zollikofer [138] => | počet stran = 554 [139] => | poznámka = Google-Books-ID: 6JB9AAAAIAAJ [140] => | jazyk = de [141] => }} které v bavorském a rakouském prostředí začalo již od 12. století procházet [[Diftongizace|diftongizací]] dlouhé samohlásky „û“ na souhlásku „ou“ (hûs > hous → house, v [[Historický vývoj češtiny|češtině 16. - poč. 17. stol.]] ú > ou, v grafice zůstalo au).{{Citace monografie [142] => | příjmení = Boor [143] => | jméno = Helmut de [144] => | příjmení2 = Wisniewski [145] => | jméno2 = Roswitha [146] => | titul = Mittelhochdeutsche Grammatik [147] => | url = https://books.google.at/books?id=VHYQmVy3JhoC&pg=PA203&dq=h%C3%BAs+hous+bairisch&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwjwv6m89JXfAhXkp4sKHQ8nCSwQ6AEIKTAA#v=onepage&q=h%C3%BAs%20&f=false [148] => | vydavatel = Walter de Gruyter [149] => | počet stran = 216 [150] => | isbn = 9783110800968 [151] => | poznámka = Google-Books-ID: VHYQmVy3JhoC [152] => | jazyk = de [153] => }} [154] => | group = "pozn." [155] => }} [156] => [157] => {{Více obrázků [158] => | orientace = svisle [159] => | velikost obrázků = 200px [160] => [161] => | obrázek1 = Praha, Staré Město - Celetná, cedule.jpg [162] => | popisek1 = Název ulice odvozen od calty, ve 14. století Caletná, Celetná, též německy czaltnergassen [163] => [164] => | obrázek2 = Caltové z Kamenné Hory - erb.jpg [165] => | popisek2 = Erb Caltů z Kamenné hory, na štítu a ozdobné helmě veka či calta [166] => }} [167] => [168] => Vánoční chléb od námezdných pekařů (Hausbäcker){{Citace monografie [169] => | příjmení = Wernet [170] => | jméno = Karl Friedrich [171] => | titul = Wettbewerbs- und Absatzverhältnisse des Handwerks in historischer Sicht [172] => | url = https://books.google.at/books?id=69iUEKA7rqIC&pg=PA18&dq=hausbacker&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwizm72I0bDfAhUPKVAKHc41C0cQ6AEIKTAA#v=onepage&q=hausbacker&f=false [173] => | vydavatel = Duncker & Humblot [174] => | počet stran = 472 [175] => | poznámka = Google-Books-ID: 69iUEKA7rqIC [176] => | jazyk = de [177] => }} zmiňují jako dárek nebo poplatek středověké listiny z [[Basilej]]e nebo kláštera ze [[Bad Zurzach|Zurzachu]] („besonders an Wienächt ein Husbrot“, „wienächtbrot“).Johann Huber: Die Urkunden des Stiftes Zurzach, s. 379: 1609, 3. Mai. Obrigkeitliche Fährordnung bei der Burg. – Die Inhaber der Rheinfähre bei Burg in Zurzach, Jakob und Konrad Keller tragen dem Landvogte der Grafschaft Baden (1415 bis 1798), Heinrich Reding, vor, wie die früher bestandene, beim Stadtschreiber in Klingnau aufbewahrte Fährordnung beim dortigen großen Brande (7. Juli 1586) zu Grunde gegangen sei, und bitten den Landvogt, auf Grund der noch vorhandenen Zeugen über früher bestandene Verhältnisse eine neue Fährordnung. O „vánoční caltě“ se dozvídáme např. ze smlouvy o prodeji mlýna v [[Bražec (Náchod)|Bražci]] u [[Náchod]]a z roku 1432, ve které se nový mlynář zavazuje, že bude dodávat „k vanociem caltu za groš aneb bielého chleba za groš“.{{Citace elektronické monografie [178] => | příjmení = Harvánek [179] => | jméno = Kamil [180] => | titul = Largum sero Jana z Holešova [181] => | url = https://is.muni.cz/th/flpwf/ [182] => | vydavatel = Disertační práce [183] => | místo = Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno [184] => | datum vydání = 2014 [185] => | datum přístupu = 2018 [186] => }} Po korunovaci [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]] stála „húsce chleba veliká 1 peníz“.{{Citace monografie [187] => | příjmení = Ludvik [188] => | jméno = Josef Myslimir [189] => | titul = Pamatky Hradu, Mesta a Panstvi Nachoda, i Vlastnikuv Jeho [190] => | url = https://books.google.at/books?id=Tod2Aw_hySIC&pg=PA86&dq=h%C3%BAsce+chleba+velik%C3%A1+za+1+p&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwjkkYTzo5bfAhXFBSwKHRvPB1QQ6AEIKzAA#v=onepage&q=h%C3%BAsce&f=false [191] => | počet stran = 384 [192] => | poznámka = Google-Books-ID: Tod2Aw_hySIC [193] => | jazyk = en [194] => }} V roce 1484 bylo pražským pekařům nařízeno, „''aby chleba režného byly čtyři húsce dobré a slušné za míšenský groš (hodnotu 1/2 [[Pražský groš|groše pražského]]) dělány, popeněžniček{{#tag:ref|húsce chleba weliká za 1 peníz|group="pozn."}} osm za groš a žemlí dobře bělých šestnáct.“''Zikmund Winter: Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. století, 1906, s. 880. Z [[Perník|perného pečiva]] známe ze slovníku z 15. století „perné húsce“.Naše řeč, Československá Akademie věd., 1928, s. 69. Slovník „Dictionarium latinobohemicum“ z roku 1560 Tomáše Rešela Hradeckého, znalce staročeské kuchyně, uvádí „Scriblita = pečená calta“.{{Citace monografie [195] => | příjmení = Rešl [196] => | jméno = Tomáš [197] => | titul = Dictionarivm Latinobohemicvm: In Vsvm & gratiam studiosae iuuentutis Bohemicae, ex Petri Dasypodij Dictionario, eiusdemq[ue] recognitione postrema, concinnatum. Accesservnt Ex Eodem Et nomina locorum, & Amnium in Germania ... [198] => | url = https://books.google.at/books?id=ysM9AAAAcAAJ&pg=PT17&dq=Scriblita+calta&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwjEkbrKnJbfAhUNpYsKHQHcCHYQ6AEIKTAA#v=onepage&q=Scriblita%20calta&f=false [199] => | vydavatel = Guntherus [200] => | počet stran = 756 [201] => | poznámka = Google-Books-ID: ysM9AAAAcAAJ [202] => | jazyk = de [203] => }} V roce 1561 vydal [[Pardubice|pardubický]] špitál u kostela [[Kostel svatého Jana Křtitele (Pardubice)|sv. Jana Křtitele]] „za bílej chléb, to jest „húsce“ na Štědrý den koupené“ 13 [[groš]]ů.Zikmund Winter: Kulturní obraz českých měst: život veřejný v XV. a XVI. věku, Matice česká 1892, s. 111 (Písař a úředníci špitálští). [204] => [205] => Humanistická čeština v 16. a na počátku 17. století používala stále spřežkového pravopisu, přičemž většina písemných památek se zachovala v latině. V barokní češtině se ve venkovském prostředí utvářela celá řada dialektů, zejména na území Moravy a Slezska. V 18. století, kdy se živým jazykem na [[Univerzita Karlova|pražské univerzitě]] (potažmo jazykem úředním) stala němčina, se na vánočním stole čím dál více objevovala [[Univerbizace|univerbizací]] vzniklá „wánočka“. V roce 1788 [[Karel Ignác Thám]] ve svém slovníku (Karl Thams Deutsch-böhmisches National-lexikon) uvádí heslo: ''Striezel, m. wánočka, wánočnj hauska f. ein rechter, buchta''.{{Citace monografie [206] => | příjmení = Tham [207] => | jméno = Karl Ignaz [208] => | titul = Karl Thams Deutsch-böhmisches National-lexikon [209] => | url = https://books.google.at/books?id=K1UQAAAAYAAJ&pg=PA556&dq=w%C3%A1no%C4%8Dka.&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwiWvqC3mZjfAhXEiywKHV9ZA2cQ6AEIKTAA#v=onepage&q=w%C3%A1no%C4%8Dka.&f=false [210] => | vydavatel = Auf Kosten der von Schönfeldschen Handlung [211] => | počet stran = 860 [212] => | poznámka = Google-Books-ID: K1UQAAAAYAAJ [213] => | jazyk = de [214] => }} Také německý [[Filologie|filolog]] [[Johann Christoph Adelung]]{{Citace elektronického periodika [215] => | titul = Digitaler Portraitindex: Bildnis des I. C. Adelung [216] => | periodikum = www.portraitindex.de [217] => | url = http://www.portraitindex.de/documents/obj/33200027 [218] => | datum přístupu = 2018-12-11 [219] => }} (Neues ausfuehrliches und vollstaendiges deutsch-boehmisches Nazionallexikon oder Woerterbuch) vyložil v roce 1799 wánočku jako wánoční hausku, buchtu s německým ekvivalentem „Striezel“,{{Citace monografie [220] => | titul = Neues ausfuehrliches und vollstaendiges deutsch-boehmisches Nazionallexikon oder Woerterbuch. Mit einer Vorrede begleitet von I. C. Adelung ... Mit dem Bildnisse des Verfassers: 2 [221] => | url = https://books.google.at/books?id=iXvuqmYCa_kC&pg=PA318&dq=w%C3%A1no%C4%8Dka.&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwiWvqC3mZjfAhXEiywKHV9ZA2cQ6AEILzAB#v=onepage&q=w%C3%A1no%C4%8Dka.&f=false [222] => | počet stran = 744 [223] => | poznámka = Google-Books-ID: iXvuqmYCa_kC [224] => | jazyk = de [225] => }} [226] => [227] => O postupném vymírání „calty a húsky“ (czalta, huscze) z živého jazyka podává obraz [[Václav Hanka]], který obě hesla zařadil v roce 1833 do latinsko-českého slovníku neznámých slov (Zbjrka neydáwněgšjch slownjků latinsko-c̊eských: s obsahem neznámých slow w abecednjm pořádku česko-latniským): Simula=huscze, Cuneus romieze neb klýn neb huscze, cimea=czalta.{{Citace monografie [228] => | příjmení = HANKA [229] => | jméno = Václav [230] => | titul = Zbjrka neydáwněgšjch Slownjků Latinsko-Českých, s obsahem neznámých slow w abecednjm pořádku českolatinským ... Vetustissima Vocabularia Latino-Boemica [231] => | url = https://books.google.at/books?id=8l9gAAAAcAAJ&dq=Zbjrka+neyd%C3%A1wn%C4%9Bg%C5%A1jch+slownjk%C5%AF+latinsko-c%CC%8Aesk%C3%BDch:&hl=de&source=gbs_navlinks_s [232] => | počet stran = 464 [233] => | poznámka = Google-Books-ID: 8l9gAAAAcAAJ [234] => | jazyk = en [235] => }} O dva roky později vysvětluje [[Josef Jungmann|Josef Jakub Jungmann]] v česko-německém slovníku z roku 1835 heslo „husce“ jako ''hausku, bochen podlouhlý chleba nebo čehokoliv, ein Weck, Stolle''.{{Citace monografie [236] => | příjmení = Jungmann [237] => | jméno = Josef [238] => | titul = Slownik c̆esko-nĕmecký [239] => | url = https://books.google.at/books?id=h1Q0AQAAMAAJ&pg=PA784&dq=h%C3%BAska+jungmann&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwjJ3ISz-5nfAhUG1SwKHWKjBEQQ6AEINzAC#v=onepage&q=husce&f=false [240] => | vydavatel = W. S̆pinky [241] => | počet stran = 872 [242] => | poznámka = Google-Books-ID: h1Q0AQAAMAAJ [243] => }} Karl Christoph Tauchnitz v kapesním slovníku česko-německém (Vollstaendiges Taschen-Woerterbuch der boehmischen und deutschen Sprache, 1847) postavil do jedné roviny hesla: ''Strietzel, calta, hauske, pletenec, wánočka, pomazanice''.{{Citace monografie [244] => | titul = Vollstaendiges Taschen-Woerterbuch der boehmischen und deutschen Sprache [245] => | url = https://books.google.at/books?id=8f46AAAAcAAJ&pg=PA676&dq=w%C3%A1no%C4%8Dka.&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwiWvqC3mZjfAhXEiywKHV9ZA2cQ6AEIMzAC#v=onepage&q=w%C3%A1no%C4%8Dka.&f=false [246] => | vydavatel = K. Tauchnitz [247] => | počet stran = 740 [248] => | poznámka = Google-Books-ID: 8f46AAAAcAAJ [249] => | jazyk = de [250] => }} [251] => [252] => Od poloviny 19. století se v [[Historický vývoj češtiny|obrozenecké češtině]] (r. 1849 dvojité „w“ nahrazeno jednoduchým „v“) poprvé objevuje zápis «vánočky» v současné podobě. Zároveň proběhly [[Purismus (lingvistika)|puristické]] snahy o očištění češtiny od skutečných či domnělých [[Germanismus|germanismů]] (např. [[František Cyril Kampelík]]).František Cyril Kampelík: Samovolná germanisace češtiny, moravštiny, slovenštiny kazí její lahodnou srozumitelnost, čistotu, sílu, ráznost, libozvučnost, a jakými opravami takové nesnázi snadno vyhověti lze, Hradec Králové : Tisk Ladislava Pospíšila, 1864. V 19. století se slovo vánočka používalo jako ekvivalent k německé „Stolle“. [[Josef Franta Šumavský|Josef F. Šumavský]] ve svém německo-českém slovníku z roku 1846 (Deutsch-böhmisches Wörterbuch) uvádí: Stolla = vánočka, vánoční houska nebo kleine Stolle (''česky'' malá [[Štóla (moučník)|štola]]) = houska, große Stolle (''česky'' velká štola) = calta, veliký pletenec, die Christstolle = vánočka, štědrovka, vánočnice.{{Citace elektronické monografie [253] => | příjmení = Šumavský [254] => | jméno = Josef Franta [255] => | titul = Deutsch-böhmisches Wörterbuch: K–Z, Band 2 [256] => | url = https://books.google.at/books?id=GOtJAAAAcAAJ&pg=PA774&dq=calta+Stolle&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwjjp_6ym4bfAhUyi8MKHYspCmYQ6AEIKDAA#v=onepage&q=calta%20Stolle&f=false [257] => | vydavatel = Spurný [258] => | místo = Praha [259] => | datum vydání = 1846 [260] => | datum přístupu = [261] => }} Což potvrzuje i „Příruční slovník jazyka Českého i Německého“ Dr. [[Jan Pětr Jordan|Jan Petra Jordána]] (Jan Pětr Jordan) z roku 1866.Jan Petr Jordán: Příruční slovník jazyka českého i německého, Praha 1866, s. 99 (heslo Christmette: Stolla = vánočka, vánoční houska). Také německá [[Štóla (moučník)|štóla]] představovala [[Ježíš Kristus|Ježíše]] zabaleného v plenkách.{{Citace elektronického periodika [262] => | periodikum = is.muni.cz [263] => | url = https://is.muni.cz/th/flpwf/II_disertace_text.pdf [264] => | datum přístupu = 2018-12-08 [265] => }} [266] => [267] => === Období 20. a 21. století === [268] => {{Citát v rámečku|V podstatě na celém zkoumaném území je dnes už běžný výraz vánočka. Ten se na větší části Moravy vyskytuje nedubletně. V Čechách je situace složitější; vedle slova vánočka se zde totiž pravidelně užívá ještě označení houska (na Kladsku husce). Ve větších celcích na okrajích Čech se výraz vánočka (spíš výjimečně výraz houska) střídá s dalšími tradičními pojmenováními, a to v již. Čechách a na Domažlicku s výrazem calta, v záp. polovině svč. nářečí se slovem štědrovnice (na již. okraji uvedené oblasti se slovotvornou variantou štědrovka). Výraz štědrovnice vytváří dále enklávu na Třebíčsku. Na Litomyšlsku je ještě malé kompaktní území výrazu pletenice. Další slovotvorné varianty od téhož základu se vyskytují sporadicky zvláště na Moravě. Ve Slezsku a na Moravě byl vedle označení vánočka u starší generace zapsán přejatý výraz štrucle (sev. část Slezska), štrycle (zejména sev. okraj vm. nářečí a širší Boskovicko) a trucle (Zábřežsko). Ve všech městech se užívá slova vánočka, případné jiné nář. ekvivalenty mají návaznost na své venkovské okolí.|Český jazykový atlas, 2012-2014 [269] => }} [270] => Adéla Procházková ve své práci (Některé staročeské názvy jídel přejaté z němčiny) uvádí, že výraz calta se v českém spisovném jazyce neužívá a zachován zůstal už jen některých nářečích. Příruční slovník jazyka českého uvádí archaické heslo calta s významem ''bochníček, pletené pečivo, skládanka, vánočka''.Příruční slovník jazyka českého. 1–9. Praha: Školní nakladatelství 1935–1957 Slovník slovenského jazyka uvádí caltu taktéž jako výraz zastaralý ve významu ''druh koláčů, vdolek, placka''. Ve významu ''vánočka'' se vyskytuje v dialektech (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost heslo neuvádí).Slovník spisovného jazyka českého. 8 sv. Praha: Academia 1989, Slovník slovenského jazyka. 1–6. Bratislava 1959–1968, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia 1998. Slovník přejatých slov profesora Stefana Michaela Newerkly z Vídně (Sprachkontakte Deutsch – Tschechisch – Slowakisch) pracuje se zastaralým výrazem calta a možností výskytu v dialektech ve významu ''plochý koláč, zapletený koláč, vánočka''. V hovorovém slovenském jazyce se dochovala calta v podobě ''Striezel'' ve významu ''vánočky, podlouhlého pecnu chleba, podlouhlé housky''.SIEBENSCHEIN, H. a kol.: Německo-český slovník. 2 sv. Voznice: Leda 2002. [271] => [272] => Ve 21. století se ''calta'' živě dochovala ve významu vánočky v [[Jižní Čechy|jižních Čechách]], na [[Domažlice|Domažlicku]], dále na [[Kraj Vysočina|Vysočině]] v okolí [[Třešť|Třeště]] a na [[Moravské Budějovice|Moravskobudějovicku]].MACHEK, V.: Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 1968, fotoprint 1997,ČIŽMÁROVÁ, L.: Jazykový atlas jihozápadní Moravy. Brno 2000. ve významu podlouhlého ''chleba, šišky'' v jihovýchodní části [[Plzeň]]ska. Okrajově se v některých nářečích užívá i význam ''houska''. V německém jazyce se calta již téměř nevyskytuje. Heslo Zelte(n), ''plochý koláč'' neuvádí Duden (Deutsches Universalwörterbuch) ani Siebenschein (Německo-český slovník). Etymologický slovník německého jazyka vysvětluje heslo Zelte(n), Lebzelten, pojmem ''Lebkuchen'', přičemž Lebkuchen značí ''perník, marcipán'', s rakouskou podobou ''Lebzelten'', kdy výraz ve starých kuchařských knihách označoval chléb okořeněný kmínem a pepřem.KLUGE, F.: Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache. Berlin: Walter de Gruyter 2002. Duden uvádí Lebkuchen ve významu ''koláč ve tvaru oválu, koláč pečený se sirupem nebo medem a s velkým množstvím koření.''{{Citace elektronického periodika [273] => | periodikum = is.muni.cz [274] => | url = https://is.muni.cz/th/qggy5/komplet_diplomove_prace.pdf [275] => | datum přístupu = 2018-12-12 [276] => }} [277] => [278] => == Vánočka jako dar a součást rituálů == [279] => Nejdůležitějším pramenem, který podává obraz Štědrého večera a Vánoc na konci [[středověk]]u v Čechách a na Moravě, je latinský [[traktát]] „Largissimus vesper, seu Colledae historia“ (Štědrý večer čili dějiny koledy), jež sepsal roku 1426 [[Břevnovský klášter|břevnovský]] mnich [[Jan z Holešova]] (''Largum sero seu Largissimus vesper, in quo de colleda et aliis consuetudinibus circa festum Nativitatis Domini in Bohemia et Moravia observari solitis agitur'') a vydal roku 1761 v Olomouci francouzský [[Řád premonstrátských řeholních kanovníků|premonstrát]] A. Theodor Fasseau.Ioannes Holeschoviensis Largissimus vesper seu Colledae historia. Ed. A. T. Fasseau, Olomoucii 1761. Jeden ze sedmera výčtů vybraných zvyklostí spočíval v tom, píše ve své disertační práci Kamil Havránek: „že lidé kladli na stůl či na ubrus velký bílý chléb i s nožem, a rodina z něj krájela sobě i chudým příchozím. Chléb symbolizoval narozeného [[Kristus|Krista]], položeného v [[Jesličky|jeslích]], vedle něhož mudrcové pokládali přinesené dary.“ Jan z Holešova popisuje velký bílý chléb ve tvaru klínu nebo pletence. Velkým bílým chlebem měl pravděpodobně na mysli pečivo (chléb), které se ve staročeštině nazývalo „calta“, pletencem pak pletený bílý chléb podlouhlého tvaru (snad podobný naší vánočce). [280] => {{Více obrázků [281] => | orientace = svisle [282] => | velikost obrázků = 200px [283] => [284] => | obrázek1 = Waidhofen Thaya - Niederleuthner Straße 17 Bäckerzeichen.jpg [285] => | popisek1 = Pekaři měli ve znaku preclík, nejčastěji pod korunou, vedle něj žemle a calty (popřípadě další pečivo), které přidržovali po stranách dva lvi ([[Waidhofen an der Thaya|Waidhofen an det Thaya]], Niederleuthnerstraße 17) [286] => [287] => | obrázek2 = UBHD Cod Sal IX 58 093v Weckhman.jpg [288] => | popisek2 = Erb pekaře ze [[Bad Staffelstein|Staffelsteinu]] ([[Horní Franky]]) s caltou (Fridericus weckhman von Staffelstein, r. 1600){{Citace elektronického periodika [289] => | titul = Cod. Sal. IX,58 Sauer, Johann Christoph; Gotthardt, Franz Rasso: Formel- und Wappenbuch (Süddeutschland (Passau?), nach 1597 (1623-1631?)) [290] => | periodikum = digi.ub.uni-heidelberg.de [291] => | url = https://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/salIX58/0192/image [292] => | datum přístupu = 2018-12-13 [293] => }}{{Citace monografie [294] => | příjmení = Fahlbusch [295] => | jméno = Fabian [296] => | příjmení2 = Peschke [297] => | jméno2 = Simone [298] => | titul = Familiennamen nach Beruf und persönlichen Merkmalen [299] => | url = https://books.google.at/books?id=Dp_UCwAAQBAJ&pg=PA144&dq=weckmann+beruf+b%C3%A4cker&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwi-hv2ftJ3fAhXksYsKHQjGDkMQ6AEIKTAA#v=onepage&q=weckmann&f=false [300] => | vydavatel = Walter de Gruyter GmbH & Co KG [301] => | počet stran = 1108 [302] => | isbn = 9783110424461 [303] => | poznámka = Google-Books-ID: Dp_UCwAAQBAJ [304] => | jazyk = de [305] => }} [306] => }} [307] => [308] => {{Citát v rámečku|Čtvrtý zvyk je ten, že v předvečer Narození Páně věřící požívají velkého bílého chleba, tj. velkých vánoček nebo koláčů, protože je předvečer onoho svátku, kdy se pro nás narodil a nám byl dán v Betlémě, tj. v „Domě chleba“, velký bílý chléb nebeský, totiž náš Pán Ježíš Kristus. Staří lidé pak z dobré víry a ze správného názoru kladli na stoly a ubrusy tyto velké bílé chleby hmotné a vedle nich nože a dovolovali o tomto svátku, aby všechna čeleď z nich krájela podle vůle sobě i chudým.|Pojednání o Štědrém večeru{{Citace elektronické monografie [309] => | titul = Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu [310] => | url = https://is.muni.cz/el/1441/podzim2005/CJ3MP_LSC1/um/stedry_vecer.pdf [311] => | datum_přístupu = 2017-12-26 [312] => | kapitola = Pojednání o Štědrém večeru [313] => }} [314] => }} [315] => [316] => {{Citát v rámečku|Vánočky představují děťátko (rozinky očička v hlavičce, pruhy povijadlo a plénky) – to, co v Betlémě se narodilo – Ježíška malého, a uvádějí nám na paměť slova andělská, pastýřům řečená: „Nebojtež se, neb aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu; neboť narodil se vám dnes Spasitel, jenž jest Kristus Pán, v městě Davidově. A toť vám znamením: Naleznete nemluvňátko plenkami obvinuté a položené v jeslech.“|Blahověst, hlasy katolické, 1869{{Citace elektronické monografie [317] => | příjmení = Rohlíček [318] => | jméno = Bedřich [319] => | titul = Blahověst [320] => | url = https://books.google.at/books?id=JKIbrdzoHYEC&pg=PA441&dq=Spasitel,+jen%C5%BE+jest+Kristus+P%C3%A1n,+v+m%C4%9Bst%C4%9B+Davidov%C4%9B.+A+tot+v%C3%A1m+znamen%C3%ADm&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwiKxtrV9oPfAhWOs4sKHeY_Ae4Q6AEIQzAE#v=onepage&q=V%C3%A1no%C4%8Dky&f=false [321] => | vydavatel = František Srdínko [322] => | místo = Praha [323] => | datum vydání = 1869 [324] => | datum přístupu = 3.12.2018 [325] => }} [326] => }} [327] => [328] => Původ vzájemného obdarování vysvětluje Jan z Holešova jako připomínku památky seslání „nebeského daru“ – Ježíše Krista. Ve svém traktátu popisuje vzájemné zasílání vánočních dárků prostřednictvím poslů v párových miskách. Koláče, calty, vánočky, húsce (pletenice), strucle se objevují také při ročních dávkách vrchnosti, [[Obročí|prebendách]] klášterů nebo koledách. Obdarováni byli též panovníci, vrchnost, kněží a úředníci, například [[Královské město|královská]] a [[Královské věnné město|věnná města]] zasílala vánočky podkomořímu, hofrychtáři, hejtmanu a panstvu v okolí, města poddanská své vrchnosti a jejich úředníkům, „a to jednak z povinné poslušnosti, jednak na důkaz své šetrnosti a pro zachování dobrého přátelství a sousedství“. Z „Dějepisu města Prahy“ se dovídáme, že v první polovině 14. stol. [[Abatyše]] [[Klášter svatého Jiří (Praha)|kláštera sv. Jiří v Praze]] každoročně obdarovávala na Tři krále koledující kanovníky:''„každý dostal po groši, muškátowém oříšku, hausce wánočce, kopě ořechů, 16 jablkách, 16 hruškách, dohromady dwě pinty wína a za šest haléřů piwa.“''{{Citace monografie [329] => | příjmení = Tomek [330] => | jméno = Václav Vladivoj Ritter von [331] => | titul = Dějepis města Prahy [332] => | url = https://books.google.at/books?hl=de&id=8KcOAAAAQAAJ&dq=Ji%C5%99%C3%AD+a+o+posw%C3%ADcen%C3%AD+dosl%C3%A1wali+kanown%C3%ADci+bar-+wen%C3%BDch+waj%C3%AD%C4%8Dek,+ka%C5%BEd%C3%BD+poka%C5%BEd%C3%A9+osm&q=w%C3%A1no%C4%8Dce#v=snippet&q=w%C3%A1no%C4%8Dce&f=false [333] => | vydavatel = Nákl. knihkupectví Fr. Řivnáče [334] => | počet stran = 656 [335] => | poznámka = Google-Books-ID: 8KcOAAAAQAAJ [336] => }} [337] => [338] => Na jihozápadní Moravě zasílali radní ze [[Slavonice|Slavonic]] každoročně k Vánocům 5 vánoček (Weihnachtsstriezel): vrchnostenskému hejtmanovi, důchodnímu, písaři a purkrabímu.Zeitschrift des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, rok vydání: 1913, ročník: 17, číslo 1–2, s. 54. {{#tag:ref|Pokud se tak nestalo, umělo se panstvo připomenout. V roce 1639 telčský hejtman [[Krabicové z Veitmile|Jindřich z Veitmile]] napsal radním do Slavonic, že ještě neobdržel poděkování za Salakvardu (Salva guardia) a udělení výročního trhu z roku 1638.Zeitschrift des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, rok vydání: 1913, ročník: 17, číslo 1-2, s. 54.|group="pozn."}} Na panství [[Janovice (Rýmařov)|Janovice]] obdarovávalo město [[Rýmařov]] „odpradávna“ na městské útraty vrchnostenské úředníky velkým kaprem, štikou a velkou štryclí (Striezel), podle svého postavení obdrželi odpovídající dárek, kapra a štrycli také místní duchovní, čtyři starostové, soudce, písař, každý z osmi radních, všichni školní a církevní úředníci, dokonce i dva noční strážci a hrobař, zpěváci, varhaník a muzikanti na [[Kruchta|kůru]] po 15 zlatých a nějaké tolary na zapití. Pro kapry se jezdilo až do Opavy (nebyly dražší než 4 zlatý), městský mlynář musel poslat pekařům jemnou pšeničnou mouku, kteří z ní pak napekli malé a velké štrycle.Zeitschrift des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, rok vydání: 1909, ročník: 13, číslo 3–4, s. 278: Die Geschichte der Stadt Römerstadt von Professor Dr. K. Berger. [339] => [340] => [[Hradec Králové|Obec královéhradecká]] podělovala ''húsci'' čili houskami (vánočkami) na vánoční svátky a k novému roku všechny své vyšší a nižší úředníky: rychtáře, primasa, konšely, písaře radní, úředníky důchodů městských a statků pozemských; taktéž arciděkana u [[Katedrála svatého Ducha|sv. Ducha]] a faráře u [[Kostel svaté Anny (Hradec Králové)|sv. Anny]] a [[Kostel svatého Antonína Poustevníka (Slezské Předměstí)|sv. Antonína]], školní správce, žáky a špitály, všechny nižší služebníky „od servusa radního až k ponorným“, tedy až k samému katovi a pohodnému. Po zvláštním poslu do Prahy se zasílalo „po třech, dvou neb jedné housce vánoční“: panu podkomořímu, purkrabímu kraje hradeckého, hofrychtáři, pánům berníkům zemským, administrátorovi [[Biskupská konzistoř|konzistoře]] dolejší, rektoru [[Univerzita Karlova|učení Karlova]] a jiným přátelům a patronům. Dále pak krajským hejtmanům a jiným vzácným pánům a rychtářům v sousedství: např. panu [[Trčkové z Lípy|Trčkovi]] na [[Opočno (zámek)|Opočno]], panu [[Oppersdorfové|Oprsdorfovi]] na [[Častolovice (zámek)|Častolovice]], na okolní [[Pardubické panství|Pardubické]] a [[Chlumec nad Cidlinou|Chlumecké]] panství také úředníkům (hejtmanovi, forstmistrovi, purkrabímu a písaři důchodnímu).{{Citace periodika [341] => | příjmení = Rybička [342] => | jméno = Antonín [343] => | titul = Několik obrázků z minulosti domácí [344] => | periodikum = Světozor, obrázkový týdeník [345] => | datum vydání = 6.10.1871 [346] => | ročník = 5 [347] => | číslo = 40 [348] => | strany = 471 [349] => | url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:ee36c8d2-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:4803376f-435e-11dd-b505-00145e5790ea&fulltext=v%C3%A1no%C4%8Dku%20nejvy%C5%A1%C5%A1%C3%ADmu%20purkrab%C3%ADmu [350] => }} [351] => [352] => {{Citát v rámečku|Takovýchto housek vánočních pekávalo se každoročně po několika — pěti až desíti — korcích nejpěknější pšenice; čemuž se ovšem nebudeme diviti, uvážíme-li, jak hojný počet osob jimi pokaždé býval podělován, a že některým (kupř. p. primasovi a pánům radním) třikráte tj. k štědrému večeru, k novému roku a ke třem králům takovéto housky se posílaly. Tak bylo kupř. roku 1605 zaplaceno Jakubovi Kafkovi pekaři „od na pečení húscí po 10 korcích k štědrému večeru“ jedna kopa [[Groš|gr. m]]. a tovaryšům jeho dáno na zpropití 13 gr. m.|Světozor, 6.10.1871 [353] => }} [354] => [355] => {{Více obrázků [356] => | orientace = svisle [357] => | velikost obrázků = 200px [358] => [359] => | obrázek1 = Živor v Praze koncem 18. století.jpg [360] => | popisek1 = [[Královské hlavní město Praha|Královské město Praha]] r. 1793, uprostřed mužská postava s pečivem (caltou) na prkně [361] => [362] => | obrázek2 = Die Gartenlaube (1882) b 825.jpg [363] => | popisek2 = Pekařský učeň s prknem a spadlou [[Štóla (moučník)|štólou]] (nepletenou vánočkou), 1882Verunglückter Stollentransport. Bäckerlehrling läßt wegen Dachschnee den Stollen vom Brett fallen. Schustergeselle amüsiert sich darüber. Holzstich nach R. Grützner,. In: Die Gartenlaube, Lipsko 1882. [364] => }} [365] => Zvláště okázale začínal Štědrý den na [[Staré Město (Praha)|královském Starém městě pražském]] v roce 1612, jenž ve svém [[fejeton]]u „Štědrý večer v radnici staroměstské“ zaznamenal [[Zikmund Winter]]. Už od rána se na [[Staroměstská radnice|Staroměstské radnici]] sbíhali „pacholíci, tovaryši i páni mistři poctivého řemesla pekařského“, kteří přinášeli či vezli v koších, na nosítkách, na kolečkách i na prknech štědrovečerní „húsce“, od těch nejmenších až po ty opravdu velikánské. Vánočky pak vynášeli z radničního [[mázhaus]]u do postranní síně „úřadu šestipanského“ k obecnímu hospodáři. Toho roku se tam sešlo na 362 „húscí“, které ležely na stolech, policích i na bílých ubrusech po zemi. Radní konšelé zboží přijímali, prohlédli a smluvili s pekaři cenu. Po dlouhém jednání, jež trvalo až do sedmnácté hodiny, se konečně přikročilo k rozdílení vánoček. Královským Starým městem pražským měly být obdarovány osoby podle seznamu z předešlého roku, z kterého bylo patrno, že se jedná o osoby, od pražského arcibiskupa a nejvyšších zemských úředníků až po tu „zadní sběř, bez kteréž město býti nemůže“.{{Citace periodika [366] => | příjmení = Winter [367] => | jméno = Zikmund [368] => | titul = Štědrý den v radnici staroměstské [369] => | periodikum = Národní listy [370] => | datum vydání = 22.12.1886 [371] => | ročník = 26 [372] => | číslo = 353 [373] => | strany = 1–2 [374] => | url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:0ad327d7-435e-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:99bac0e1-435f-11dd-b505-00145e5790ea [375] => }} [376] => [377] => {{Citát v rámečku|Mezi tím již se scházeli dole na mazhause služebníci, děvečky i „aucknechti“ vyšších městských úředníků, aby odnesli pánovu vánočku. Čekali tam netrpělivě osobně i nižší městští zřízenci, mezi něž se pletla i ta „zadní sběř“ města: stráže, hlásní, obecní šenkýři, ponocní, tržní, hrobníci, přívozníci, cihláři, věžní pozaunéři atd. Bylo věru těžko udržeti mezi všemi pořádek, zvláště když se odvážil do shromáždění vstoupiti i kat, „osoba nepoctivá, která mezi poctivými býti nemůže“. Byl také vyhozen po stupních před radnici. Nastal opět klid. Zatím se odebral již jeden z radních pánů (oděn v teplou liščí šubu a kožišinou lemovaný biret) se služebníky, nesoucími na nosítkách šest ohromných vánoček na hrad, aby je odevzdal s příslušným pěkným přáním arcibiskupovi, nejvyššímu hofmistrovi, kancléři, hejtmanu pražského hradu a purkrabímu. Šestá „húsce“, určená presidentu České komory, vyškrtnuta (byl jím tehdy neblahý Slavata). Z dalších vánoček připadlo 18 pánům konšelům, jedna císařskému rychtáři a 24 pánům obecním starším, mezi nimi byl toho roku i bohatý Jan Platejs, majitel dnešního domu Platýzu. [378] => [379] => Potom došlo na ostatní měšťany, volené pro ten rok na různé úřady; po vánočce obdrželi též úředníci šestipanští, výbor pražských nákladníků (sládků), aby vařili dobré pivo, šenkýři (8 vánoček, aby nekřtili Vltavou pivo) atd. Třináct vánoček dáno písařům, načež zavolán pedel pražské university, aby odvedl pánům mistrům kolleje i rektoru vysokých škol písemné pěkné přání k narození Krista Pána a několik vánoček. „Húsce“ pomohli pedelovi odnésti žáci kolleje. Po nich vstupovali do šestipanské síně zvoníci hlavních pražských chrámů, aby odnesli svým farářům „húsce“ štědrovečerní. Spolu s nimi odbyty i školy. Když pak byly rozdány panské „húsce“, přišli na řadu městští služebníci a čeleď (aktivní i vysloužilá.) v počtu 107. Zakončení rozdávání tvořila ona „zadní sbéř“, bez kteréž býti město nemůže, v počtu 26 osob. Byli to patrně asi lidé, kteří s obcí byli ve svazku netuhém (uvádějí se kovář za poříčskou branou, papírník, provazník, skalníci, zvoníci, několik nádeníků z cihelny atd.). Po nich přistoupili — když se byla síně již zúplna vyprázdnila — ještě „lidé bezectní“: hlídač nejhrubších vězňů, šest pacholků právních, ras se svými pomocníky a nejposléze zavolán kat čili mistr popravní, aby přijal pro sebe a pro svých devět pacholků deset štědrovečerních „húsek“. A jim skončeno celé rozdělování.|Národní listy, 21.12.1933Národní listy, 21.12.1933, s. 2: Staročeské vánoce, pokračování ze s. 1.Verze z roku 1886:{{Citace periodika [380] => | příjmení = [381] => | jméno = [382] => | titul = Národní listy [383] => | periodikum = Praha: Julius Grégr, 1861 - 1941 [384] => | datum vydání = 22.12.1886 [385] => | ročník = [386] => | číslo = [387] => | strany = 1–2 [388] => | url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:0ad327d7-435e-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:99bac0e1-435f-11dd-b505-00145e5790ea&fulltext=v%C3%A1no%C4%8Dka [389] => }} [390] => }} [391] => [392] => Rytíř [[Jan Jeník z Bratřic]] ve svých pamětech zachytil tradici ''obdarovávání zákazníků'' a pompézní průvod s vánočkou na Hradčany nejvyššímu purkrabímu (v roce 1925 použil ve svém fejetonu „Dar Štědrého večera“ [[Čeněk Zíbrt]]), v [[Josefinismus|období josefinismu]]. Císařské nařízení [[Josef II.|Josefa II.]], vyhlášené v Čechách [[České místodržitelství|místodržitelstvím]] 7. října 1787, zakazovalo pekařům rozdávat o třech svátcích (o [[Vánoce|Vánocích]], [[Velikonoce|Velikonocích]] a o [[Svatý Václav|sv. Václavu]]) „pekařské dárky“ jako štrycle a koláče (Bäcker-Geschenke, „sogenannten Stritzeln und Kollatschengeschenke“) těm privátním osobám, které od nich po celý rok chleba a jiné pečivo odebírali. A to z toho důvodu, že se pekařští mistři svými dárky předháněli a zákazníky si tím přetahovali.{{Citace elektronické monografie [393] => | příjmení = [394] => | jméno = [395] => | titul = Handbuch aller unter der Regierung des Kaisers Joseph II für die k.k. Erbländer ergangenen Verordnungen und Gesetze [396] => | url = https://books.google.at/books?id=w6tmAAAAcAAJ&pg=PA250&dq=die+B%C3%A4cker+und+b%C3%A4ckereien+unter+josef+II.&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwiU34yBpJDfAhWOtYsKHWwQCeUQ6AEIKjAA#v=onepage&q=die%20B%C3%A4cker%20und%20b%C3%A4ckereien%20unter%20josef%20II.&f=false [397] => | vydavatel = [398] => | místo = [399] => | datum vydání = 1789 [400] => | datum přístupu = [401] => }} [402] => {{Více obrázků [403] => | orientace = svisle [404] => | velikost obrázků = 200px [405] => [406] => | obrázek1 = Postup přípravy vánočky (1).JPG [407] => | popisek1 = Upletená vánočka před upečením [408] => [409] => | obrázek2 = Postup přípravy vánočky (3).JPG [410] => | popisek2 = Vánočka po upečení [411] => }} [412] => {{Citát v rámečku|„Každej familiji neb rodině, kteráž celý rok od jednoho řezníka maso, od pekaře chléb a žemličky, od nákladníka neb krčmáře pivo brávala, přinesl jí k těmto svátkům, na znamení vděčnosti takovýhle dárek: řezník obzvláště dobré a chutné klobásy, pekař poslal velmi pěknou a velikou housku, tak nazvanou vánočku, nákladník několik mázů piva. I tož se veřejně spatřilo, kterak cech neb pořádek pekařský ten starožitný obyčej zachovával, na znamení své vysoko vážnosti nejvyššímu purkrabímu taky svůj dárek v poníženosti jemu obětovali. Kterémužto cíli z celého cechu neb pořádku vybralo se šest mladých, pěkně zrostlých a čistě ošacených tovaryšův, kteří na dlouhým, pěkně ohoblovaným prkně několik loket dlouhou, překrásnou vánočku, tři s každé strany prkna, přes most pražský až k bytu Jeho Excellenci parádně na svých ramenách nesli a tu jí v nejhlubší poníženosti obětovali. Což se to, vyrozumívá se, hlučnou, dobře obsazenou hudbou za každý stávalo, a na tisíce z obyvatelův pražských neopominuli tyto hezký, tak pěkně zrostlý a čistě vyšňořený tovaryše až k samému domu téhož nejvyššího purkrabího vyprovázeti.“|Národní listy, 20.12.1925Národní listy, 20.12.1925, strana 10: Dr. [[Čeněk Zíbrt]], Dar Štědrého večera. (Ježíšek) II.}} [413] => [414] => V roce 1794 vydal Josef II. obdobné nařízení pro lékárníky a v prosinci 1795 zákaz rozšířil (platnost od 1. ledna 1796) nejen na pekaře, mlynáře, řezníky, kupce a hostinské, ale na všechny policejní cechy a prodavače potravin, zároveň zákaz dárků vztáhl na [[Nový rok]] a všechny ostatní svátky, taktéž připomenul, že není dovoleno c. k. státním úředníkům, policii a úředníkům na městských magistrátech přijímat jakékoliv dárky („bei dieser Gelegenheit wird wiederholt bekannt gemacht, daß es keinem k. k. Staatsbeamten, keiner bei der Polizei angestellten Person, auch keinem städtischen Magistratsbeamten erlaubt sei, Geschenke anzunehmen“).Johann Blasek, Johann Kanka: Auszug aller im Königreiche Böhmen bestehenden Verordnungen und Gesetze, 2. díl (Back bis Cust), Prag 1817, s. Bäcker 37–43. Hodnost a úřad nejvyššího purkrabí byly v důsledku [[c. k.]] správních reforem zrušeny. Tím také postupně upadly v zapomnění i staropražské průvody s vánočkou pro pana purkrabího.Moravská orlice, 24.12.1941, s. 3: Vánočka pro pana purkrabího.Pestrý týden, 21.12.1940, s. 12: Vánoce včera a dnes. [415] => [416] => === Rakousko-Uhersko === [417] => Za [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] nechyběla vánočka při žádném vánočním daru pro „chudobné a potřebné“. Například o Vánocích v roce 1871 obdržely děti v opatrovně na Hradčanech během slavnosti vánočního stromku «šatstvo a obuv, jichž skoro vesměs zapotřebí měly; mimo to ale bylo každé dítě obdarováno i vánočkou, jablky a ořechy»;Čech, politický týdenník katolický, 28.12.1871, s. 643. v roce 1873 během slavnosti vánočního stromku v malostranské opatrovně, jež se zúčastnil arcibiskup [[Bedřich Schwarzenberg (arcibiskup)|Bedřich Schwarzenberg]], obdrželo 200 dětí «šatstvo, hračky, pamlsky a vánočku».Čech, politický týdenník katolický, 24.12.1873, s. 2. Paní hraběnka [[Černínové z Chudenic|Černínová z Chudenic]] založila fond pro chudobné děti a o Vánocích vždy šesti nejchudším dětem věnovala «úplný oblek, bohatě okrášlený vánoční stromek, vánočky, chléb, ořechy a jiné dary».Čech, politický týdenník katolický, 01.01.1879, s. 2. Také Spolek sv. Vincence z Pauly na [[Žižkov]]ě, za předsednictví hraběte [[Nosticové|Karla Ervina Nostice]], poděloval chudé o Vánocích vánočkami.Čech, politický týdenník katolický, 21.12.1882, s. 2. [418] => {{Více obrázků [419] => | orientace = svisle [420] => | velikost obrázků = 200px [421] => [422] => | obrázek1 = Paneum - Bäckerzunfttruhe.jpg [423] => | popisek1 = [[Cechovní truhla]] z roku 1639 s vyobrazeným pečivem, nalevo calta, napravo pletenice ([[Asten]], muzeum „Paneum“) [424] => [425] => | obrázek2 = Vanoce ve skanzenu Prerov.jpg [426] => | popisek2 = Tradiční vánoční výzdoba [[Polabské národopisné muzeum|ve skanzenu v Přerově nad Labem]] (vánočka na stole a v popředí na židli) [427] => [428] => | obrázek3 = Krippenmuseum Oberstadion Krippe aus Pribram.jpg [429] => | popisek3 = [[Příbram|Příbramské]] jesličky se sbírky Sieglinde a Udo Hergesell, vpravo mužská postava pastýře v červeném kabátci daruje vánočku [430] => }} [431] => Štědrý večer v 19. století přinášel posvátný klid, od rána držený přísný půst a dodržování lidových obyčejů, při nichž se věnovala pozornost obzvláště pečení štědrovek (vánoček). Kdyby se některá vánočka spálila nebo jen trochu osmahla, věřilo se, že v nastávajícím roce by někdo z rodiny onemocněl. Na nůž se uvazoval kousek vánočky a chleba, načež se zabodl do rámu u svátého obrazu nebo do stolu, na němž stály jesličky, a tam se ponechal až přes koledu. Zrezavěl-li nůž u chleba, znamenalo to neúrodu žita, zrezavěl-li u vánočky, byla to známka neúrody pšenice.Rozkvět, obrázkový čtrnáctideník, 20.12.1909, s. 572. [432] => [433] => {{Citát v rámečku|Jinde opět jest zvykem, že hospodyně, když těsto k vánočce zadělala, ven do zahrady jde, a zde od stromu ke stromu chodíc jeden po druhém rukama obejímá a maličko těstem natírá, aby tím způsobem jemu úrodnosti udělila...Podobným způsobem, jako vánoční stromek úrodnosť stromů v nastávajícím roce znázorniti má, zračí se ve vánočce, která na žádném stole o vánocích chyběti nesmí, — očekávaná úroda osení polního. Později spojena jest důmněnka o úrodnosti stromů zahradních s pověrou o získání plodnosti roli v pojem jeden, tak že nyní vánočka nejen úrodnosť rolí, nýbrž i zahrad zjednati má. Taktéž vkládá na mnohých místech hospodyně, zadělavši těsto, do jednotlivých vánoček po jednom penízi, kterýž pak u vnitřku pečiva skryt zůstane, ten kdo onu část vánočky obdrží, v které peníz skryt jest, bude míti v tom roce peněz dosti...Aby děvčata se vdala, házejí na mnohých místech kousky vánoček neb pokrmů jiných — ponejvíce ale lískové oříšky do studánek a potůčků.|V. Flodermann, Pověry vánoční v Čechách, 1875Čech, politický týdenník katolický, 23.12.1875, s. 2; 24.12.1875, s. 1; 25.12.1875, s. 1.}} [434] => [435] => {{Citát v rámečku|Na štědrý večer a po celé svátky sbírají velmi šetrné všechny drobty, jak z chleba, tak i „z jiných pečených požitkův žitných, pletence totižto a koláčů“, drobty ty pak „jak nějakou svátost“ uchovávají a vánoční večeří jmenují a jich proti nemoci „s velikou pobožností“ užívají. Také ty drobky tam, kde voda břehy dere, do země zakopávají a tím tu vodu od břehu odhánějí. [436] => [437] => К tomuto večeru opatřují se hospodáři novým křivákem, kterýž na „okladince“ (střence) musí míti jisté znamení. Tím křivákem ukrojí o štědrém večeru drobek z žitného „pletence“ (štrycle) a drobek z novopečeného chleba režného, obloží jimi okladinku, žitným s jedné, režným s druhé strany, zaváží nitkou neb vláknem a tak povázaný křivák nechávají ležeti až „do dně nového leta“. Pak odváží a pozorují nůž. Na které straně „ozrzavěl“, toho obilí budoucí rok bude nedostatek.|Časopis Moravského musea zemského, 1910Časopis Moravského musea zemského, rok vydání: 1910, ročník: 10, číslo 1, s. 79. Z Gallašovy literární pozůstalosti.}} [438] => [439] => {{Citát v rámečku|»Na svátý Ščepán každý sobě pán« ve Slezsku ukazuje, že chasa má svobodu. Téhož dne chasa mužská »vandruje« (mění službu) a obyčejně bývá mnohý »nastřapaný až hrůza«. Pacholkům se upeče »strucle na vandrovnicu« nebo »pleco«; i peníze (1 zl.) dostávají místo pečivá.|Čeněk Zíbrt, Venkov 1913Venkov, orgán České strany agrární, 4. ledna 1913, s. 4–5 (Sv. Štěpán, patron koní a svěcení ovsa).}} [440] => [441] => V roce 1877 informoval Emanuel Meliš, sekretář Průmyslové jednoty v Praze, na spolkové schůzi „o četných až dosud učiněných pokrocích v oboru připravování potravin a nejnovějším vynálezu“ firmy „Dr. L. Naumann“ z Plavna u [[Drážďany|Drážďan]], která mimo mnoha dalších koření a extraktů vyráběla pro pekaře a cukráře koření „do vánoček, mazanců, koláčů a dortů vůbec“.Čech, politický týdenník katolický, 10.01.1877, s. 2.{{Citace elektronického periodika [442] => | titul = Louis Naumann - Stadtwiki Dresden [443] => | periodikum = www.stadtwikidd.de [444] => | url = http://www.stadtwikidd.de/wiki/Louis_Naumann [445] => | datum přístupu = 2018-12-09 [446] => }} Pekařský a cukrářský obchod J. A. Kaisera (založen roku 1829) v [[Kaprova (Praha)|Kaprové ulici]] v Praze, který v roce 1881 vedla jeho ovdovělá žena s 12 pražskými filiálkami, nabízel pečení vánoček na objednávku za 10, 20, 30, 40, 50, 60, 70, 80 krejcarů, 1 zlatý, 1,20 [[Rakousko-uherský zlatý|zlatý]] a 1,50 zl.Čech, politický týdenník katolický, 23.12.1881, s. 4. [447] => [448] => === 1. světová válka === [449] => V dubnu 1915 byl zaveden [[přídělový systém]]. Zákaz živnostenské výroby vánoček byl vysloven v § 11., odstavec 2. místodržitelského nařízení ze dne 24. listopadu 1915, č. 67 z. z., které bylo zasláno všem politickým okresním úřadům a které prohlašovalo za nepřípustné pečení vánoček z materiálu, daného pekařům stranami, tedy z pečivového těsta již připraveného nebo z doneseného materiálu třetí osoby.Čech, politický týdenník katolický, 21.12.1915, s. 5. K úplnému zákazu výroby vánoček, bochánků, koláčů a bábovek došlo místodržitelským nařízením ze dne 10. ledna 1916, č. 7420 K, č. 13 z. z., zákaz platil i pro výrobu tohoto pečiva z náhražek, používaných cukrářskými závody či výrobu v kavárnách, hostincích, jídelnách a pod.Čech, politický týdenník katolický, 19.03.1916, číslo 78, s. 6. Místodržitelství také upozorňovalo, že nevyhoví ani žádostem o povolení výjimek, i když třeba půjde pro „dobře míněné dobročinné podniky“.Čech, politický týdenník katolický, 08.02.1917, číslo 37, s. 6. [450] => [451] => {{Citát v rámečku|Živnostenská výroba cukrářského zboží všeho druhu, na př. koláčů, buchet, bábovek, závinů, bochánků, vánoček, jež obsahuje pšeničnou neb žitnou mouku, upravena nově ministerským nařízením ze dne 11. srpna 1915 v ten smysl, že pšeničné neb žitné mouky smí se vzíti nejvýš do З0% celkové váhy těsta, tedy váhy mouky a všech příměsků, jako mléka, tuku, vajec, cukru atd. Výroba zůstává omezena na dva dny v týdnu. Magistrát král. hl. města Prahy ustanovil na základě § 143. pražského obecního řádu a tímto vyhlašuje za ony dny opět středu a sobotu. Připadne-li na tyto dny svátek, jest výroba dovolena v den předcházející za předpokladu, že o den sváteční nebude pracováno. Nešetření tohoto předpisu trestá se dle § 13. uvedeného nařízení pokutou až do 5000 К neb vězením až do šesti měsíců, a za předpokladu § 133b. odst. 1. lit. a) ř. ž. ztrátou živnostenského oprávnění. Vyhláška ze dne 23. dubna 1915 se zrušuje.|Týdeník Čech, 12.09.1915Čech, politický týdenník katolický, 12.09.1915, č. 253, s. 8.}} [452] => [453] => === Československá republika a meziválečné období === [454] => Potravinové lístky zůstaly v oběhu až do léta 1921. Už toho roku bylo možno před vánocemi objednat ve všech filiálkách [[Fr. Odkolek, akciová společnost parní mlýn a továrna na chléb, Vysočany|Odkolkova]] parního mlýna a továrny na chléb ve [[Vysočany|Vysočanech]] každou středu a sobotu „jemné vánočky“, následující rok každý den až do 20. prosince vánočky za 6,– 12,– a 18,– korun.Národní listy, 20.10.1921, s. 4; 19.12.1922, s. 5. [455] => [456] => {{Více obrázků [457] => | orientace = svisle [458] => | velikost obrázků = 200px [459] => [460] => | obrázek1 = Čutta Václav - Štědrý večer v kasárnách.jpg [461] => | popisek1 = [[Václav Čutta|Václav Čuta]], [[Štědrý den|Štědrý večer]] v kasárnách (v popředí vánočka) [462] => [463] => | obrázek2 = Paneum - Bäckerwerbung 1 Bäckerjunge.jpg [464] => | popisek2 = Reklama pro pekárnu „Rastinger“ ([[Gmunden]]) z roku 1939, pekařský učeň s vekou, preclíkem a vánočkou (Striezel) [465] => }} [466] => {{Citát v rámečku|'''Vyzkoušená vánočka.''' ¾ kg mouky, 8 dkg másla, 12 dkg cukru, trochu soli a citrónové kůry, 2—3 žloutky a 3 dkg kvasnic zadělají se vlažným mlékem. Těsto musí býti velmi tuhé a tak vypracované, až se leskne a dělají se na něm puchýře. Pak se nechá asi 2 hodiny kynout. Pozná se, že je dost, zamáčkne-li se prstem do něho důlek a on se hned vyrovná. Pak se na vále znovu prohněte, při čemž se do něho přidá 10 dkg [[Rozinka|sultánek]], dobře přebraných, vypraných a osušených, a 5 dkg loupaných, drobně sekaných mandlí. Těsto se pak rozdělí na devět nebo čtrnáct dílů, podle toho, chceme-li míti na vánočce tři nebo čtyři poschodí, vánočka se uplete, dá na plech, pokrytý dobře namaštěným papírem, nechá ještě asi ¾ hodiny kynout, pak se namaže rozšlehaným vejcem, posype hrubě sekanými mandlemi a upeče v dobře vyhřáté troubě. [467] => [468] => Upečení vánočky v troubě je dosti velikým uměním a nelze na ně dáti návodu, poněvadž každá kamna pekou jinak a musejí se vyzkoušeti. Všeobecně lze jen říci, že trouba musí býti dobře vyhřátá dříve, než se vánočka do ní dá, tak, aby se začala hned péci. Kdyby se dala do nedostatečně vyhřáté trouby, kynula by a rozběhla by se. Nejprve se postaví přímo do trouby, asi po čtvrt hodině se obrátí a dá na třínožku. Celkem se musí péci asi 70 minut, až i 1½ hodiny. Větší vánočka, než ze ¾ kg mouky, nedá se dobře v troubě upéci. Buď zůstane uvnitř syrová, nebo se povrchu připálí. Bedlivá pozornost musí se věnovati také kynutí. Při těstě na tom nezáleží, kyne-li o chvilku déle, než je třeba, ale hotová vánočka nesmí překynouti, nebo je z ní placka. Která hospodyňka ostatně nemá času, hráti si s pletením vánočky, aneb toho nedovede (nechť se za to nestydí — vždyť umí celou řadu jiných věcí!), nemusí zrovna lpěti na vánoční tradici a může z téhož těsta udělati bochánek, který chutná stejně a dá mnohem méně práce.|Časopis Salon 1925Salon, společnost, sport, divadlo, film, moda, výtvarné umění. Rok vydání 1925, ročník 4, číslo 6-7, strana 66, Moravská zemská knihovna v Brně.}} [469] => [470] => Moderní doba první poloviny 20. století přinesla nejen velkovýrobu vánoček, ale také nové recepty za použití kypřícího prášku, pudinkového prášku, vanilkového cukru „[[Dr. Oetker|Dr. A. Oetker]]“ a umělých živočišných a rostlinných tuků (mléčný živočišný [[Margarín|margarin]] „Sana“, rostlinný margarin „Axa“, pokrmový tuk „Polarin“, umělé sádlo „Rega“, mléčný margarin „Visan“, delikatesní margarin „Vitello“),Pestrý týden, 19.1.1927, s. 15: Jak se vyrábějí umělé tuky.Národní listy, 16.12.1925, s. 8 (Recept na vánočku s margarinem Visan), 17.12.1927, s. 4 (SANA činí vánočky kypré). které vládní nařízení ze dne 20. dubna 1934 zakázalo v pekařských živnostech při výrobě vánoček, mazanců, koblih a bábovek, dále při výrobě koláčů (vyjma [[Listové těsto|listového těsta]]) používat.Venkov, orgán České strany agrární, 29. dubna 1934, s. 6. S nástupem 40. let 20. století se začaly objevovat stížnosti na vymírání tradic, obzvláště ve městech se vánočky objevovaly na stole i mimo období Vánoc.Národní listy, 6.1.1929, s. 13 (Zachovejme si zvyky).[http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:e41f1770-fe15-11e6-91c5-001018b5eb5c?page=uuid:2f3ae840-fe4f-11e6-8830-005056827e51&fulltext=pek%C3%A1rny Výroba vánoček v pekárnách v roce 1933], Světozor, 01.1933 (Bývávalo, bylo...) Německá učebnice vlastivědy pro reformované školy tzv. «Arbeitsschule» (Heimatkunde und Volkskunde Bildende Kunst und Musik in Verbindung mit dem Deutschunterricht) uváděla vánočku s popisem: „Vánočka; pletená, dříve Hollenzopf,{{#tag:ref|Hollenzopf oder Wichtelzopf, der Alpzopf oder Trutenzopf, Weichselzopf, so genannt nach Frau Holle (Hefezopf, pletený cop z kynutého těsta)Felix Korn: Mythologie der Volkssagen und Volksmärchen, 1848, s. 489|group="pozn."}} dnes předávána se slovy: daruji ti svatého Krista, zobrazeného jako [[Ježíšek|jezulátko]] zavinuté do plenek (fasciae).“ Wenz, Gustav: Der Deutsche Arbeitsunterricht, Heimatkunde und Volkskunde Bildende Kunst und Musik in Verbindung mit dem Deutschunterricht, Band 4. Verlag: Leipzig, Quelle und Meyer, 1928, s. 36: "Weihnachtstriezel; geflochten, einst Hollenzopf, heute überreicht mit den Worten: Ich schenk dir den heiligen Christ, also Bild des in das Windelband (fasciae) eingefatschten Christkindes." [471] => [472] => === 2. světová válka === [473] => Také za [[Druhá světová válka|2. sv. války]] se potravinová omezení a nákup potravin na přídělové lístky dotkly výroby vánoček. Již na konci roku 1939 se v časopisech začaly objevovat recepty na „chutnou vánočku bez vajec“ za použití [[Uhličitan amonný|amonia]] (cukrářského droždí),Český zemědělec, 20.12.1940, s. 318. „vánočku z brambor“{{Citace elektronického periodika [474] => | příjmení = [475] => | jméno = [476] => | titul = Brambory, ale jen dobré [477] => | periodikum = Pestrý týden [478] => | vydavatel = Praha: Grafické umělecké závody V. Neubert a synové [479] => | url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:b2f4f436-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:5fda9eb4-435f-11dd-b505-00145e5790ea [480] => | datum vydání = 2.12.1939 [481] => | url archivu = [482] => | datum přístupu = [483] => }} či později na „chutnou a dobře upečenou vánočku“ s umělým medem a vaječnou náhražkou.{{Citace elektronického periodika [484] => | příjmení = [485] => | jméno = [486] => | titul = Na vánoční stůl [487] => | periodikum = Pestrý týden [488] => | vydavatel = Praha: Grafické umělecké závody V. Neubert a synové [489] => | url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:b2e36808-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:5ed64eed-435f-11dd-b505-00145e5790ea&fulltext=v%C3%A1no%C4%8Dka%20bez%20tuku [490] => | datum vydání = 11.12.1943 [491] => | url archivu = [492] => | datum přístupu = [493] => }} Na základě vyhlášky předsedy vlády ze dne 1. února 1940, č. 51 Sb., o úpravě výroby a odběru pečiva, byl [[Přídělový systém v Protektorátu Čechy a Morava|odběr potravin na lístky]] rozšířen i na jemné bílé pečivo: 1. obyčejné bílé pečivo (rohlíky, housky, hvězdičky, žemle); 2. vánočky a mazance, plněné buchty a záviny z kynutého těsta, plněné rohlíky, koláče a pečivo. Zároveň byla zakázána živnostenská výroba tohoto pečiva.{{Citace periodika [494] => | příjmení = [495] => | jméno = [496] => | titul = Odběr potravin na lístky rozšířen i pro jemné pečivo [497] => | periodikum = Venkov [498] => | datum vydání = 15.02.1940 [499] => | ročník = 35 [500] => | číslo = 37 [501] => | strany = 4 [502] => | url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:5824a810-59ff-11e8-983f-005056827e51?page=uuid:4f56c5e0-5a15-11e8-87e4-5ef3fc9ae867&fulltext=v%C3%A1no%C4%8Dka%20p%C5%99%C3%ADd%C4%9Bl%20mouky [503] => }} Před Vánocemi v roce 1942 pořádala [[Národní odborová ústředna zaměstnanecká]] (NOÚZ) obrovskou nadílkovou akci pro děti dělníků a soukromých zaměstnanců v Praze ve velkém sále [[Palác Lucerna|Lucerny]] a zároveň na 67 místech [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]]. O přestávce byly děti pohoštěny šálkem čaje s mlékem a kusem vánočky.Venkov, orgán České strany agrární, 22.12.1942, s. 3. [504] => [505] => {{Citát v rámečku|'''Vánočka bez tuku'''; 40 dkg vařených, jemně strouhaných brambor, 1 kg hladké mouky, 20 dkg cukru, 1 — 2 vejce, 5 dkg kvasnic, ⅛ L mléka. Mouka smíchá se s brambory, přidá se cukr, trochu sole, vejce a kvasnice vzešlé v mléce. Mléka se nesmí dát mnoho. Vypracuje se tuhé těsto jako obvykle na vánočku, nechá vykynouti a pak z kynutého udělají se vánočky a zkynuté upekou. Vánočky mohou se však udělati - z nevykynutého těsta ihned a pak teprve nechati zkynouti a upéci.|Venkov, 25.10.1942Venkov, orgán České strany agrární, 25.10.1942, s. 6.}} [506] => [507] => {{Citát v rámečku|Na přání některých našich čtenářek, které sice tento způsob s úspěchem vyzkoušely, ale zapomněly a předpis neschovaly, opakujeme jej dnes ještě jednou: Na 45 dkg hladké mouky, počítejte 5 dkg mouky hrubé, 20 dkg jemně strouhaných studených bramborů, 10 až 15 dkg cukru, 5 dkg umělého tuku, špetka soli, 3 dkg kvasnic, trochu mléka na kvásek a trochu vaječné náhražky nebo barvicího prášku. Vejce žádné.|Venkov, 18.04.1943}} [508] => [509] => Nedostatek potřebných přísad na pečení se nakonec dotkl i droždí, takže v roce 1944 si měly hospodyňky do svého zápisníčku poznamenat, že místo [[Kvasinky|kvasnic]] stačí přidat pár kapek [[Ethanol|čistého lihu]] a dostaví se překvapující účinek – „takovým způsobem zadělané těsto dobře vykyne a hodí se i na vánočky“.Venkov, orgán České strany agrární, 12.11.1944, s. 2. Německo-český slovník (Deutsch-tschechisches Handwörterbuch) z roku 1944 uváděl pod hesly „Striezel“: 1. pletenec m., vánočka f.; 2. podlouhlý pecen chleba, podlouhlá houska, šiška, veka f.; „Stolle“: 1. houska f., 2. nepletená vánočka f.Janko, Josef: Deutsch-tschechisches Handwörterbuch, Teil III., N-S, Prag: Schulverlagsanstalt für Böhmen und Mähren, 1944, s. 802 a 806. [510] => [511] => === Poválečné období a socialismus === [512] => Vzhledem k tomu, že příděl potravin přetrvával až do června 1953, přišly v prvních poválečných letech na řadu opět válečné recepty. Pečení vánočky v roce 1945 ulehčil potravinový lístek s označením „zvláštní příděl k Vánocům“, který činil pro osobu nad 20 let 1 500 g bílého pečiva nebo 1 125 g pšeničné mouky hrubé, 150 g poživatin, 100 g marmelády nebo 75 g cukru a 250 g cukru.Rudé právo. Ústřední orgán Komunistické strany Československa. ISSN 0032-6569. Moravská zemská knihovna, 8.12.1945, č. 181, s. 7 V roce 1946 bylo sice vázané zásobování moukou, cukrem, mlékem i vejci plynulé, ale poslední dva týdny 21. přídělového období (do něhož Vánoce spadaly), nastala vážná situace v zásobování máslem a čekalo se na jeho zásilku z ciziny.Naše pravda. Orgán krajského vedení KSČ. ISSN 1803-3547. Národní archiv, 24.12.1946, č. 296, s. 2 Toho roku byly nedostatkové také rozinky a mandle.Rudé právo, 28. 12. 1946, s. 3 (Štědrovečerní anekdota Svobodného slova). V tomto ohledu se situace nezlepšila až do konce totalitní vlády [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. [513] => [514] => Běžným jevem československého socialistického hospodářství byl nedostatek různých komodit, proto také před každými Vánocemi [[Rudé právo]] ujišťovalo, že „vánočního zboží bude dost“. Výrobu vánoček (a dalšího vánočního pečiva) sice už neohrožoval nedostatek mouky, másla, cukru, mléka, vajec a droždí, ale zahraniční zboží za [[Deviza|devizy]], jichž měl socialistický stát nedostatek. I když se podařilo „[[Mandle (plod)|mandle]] z [[Kalifornie]], rozinky z [[Řecko|Řecka]], [[Turecko|Turecka]], [[Írán]]u, [[Líska obecná|lískové oříšky]] ze [[Španělsko|Španělska]]“, atd. zajistit, bylo otázkou, zda tuny zboží, které dorazily před Vánocemi, stihnou státní balírny včas připravit pro maloobchod.Rudé právo, 20. 12. 1971, s. 1 (Poslední tuny), 14. 11. 1973, s. 2 (Výběr opět bohatší), 6. 12. 1975, s. 2 (Nabídka na současném trhu), 26. 11. 1979, s. 2 (Iniciativa brigád) [515] => [516] => {{Citát v rámečku|Museli jsme soustředit síly na balení suchých plodů, aby se i ty poslední tuny rozinek, mandlí, lískových jader, kokosové strouhanky dostaly včas do obchodu...Nehleděli na to, zda kalendář ukazuje sobotu nebo neděli, museli shánět desítky brigádníků, i vojáci pomohli vykládat vagóny. Práce nad hlavu tu měli — nejen proto, že těchto suchých plodů je letos více, ale především proto, že se jejich dovoz značně opozdil. To je oříšků, rozinek! A těch pytlů lískových jader čekajících ještě na vážení! Balírnou prochází zboží z nejrůznějších zemí, jak o tom hovoří nápisy na pytlích. Mandle z Kalifornie, rozinky z Řecka, Turecka, Íránu, lískové oříšky ze Španělska.|Rudé právo, 20.12.1971, s. 1: Poslední tuny}} [517] => [518] => Od 1. října 1983 Federální cenový úřad zvýšil ceny arašídů, mandlí, lískových ořechů a jader, vlašských jader, strouhaného kokosu, [[Ledvinovník západní|kešu]] a [[Juvie ztepilá|para ořechů]].Rudé právo, 29. 9. 1983, s. 2 (Zpráva Federálního cenového úřadu). Vánočka v době socialistického Československa pozbyla vánočního kouzla a stala se celkem běžným pečivem, které se prodávalo v podstatě po celý rok. [519] => [520] => {{Citát v rámečku|'''Bratislava:''' Do konce prodejní doby zbývalo ještě šedesát minut. Přesto v samoobsluze na sídlišti Dolné Hony z pekárenských výrobků měli jen několik bochníků chleba a nevelké množství obyčejných rohlíků. Koláče, vánočky, bábovky a podobné zboží chyběly. Také oddělení lahůdek a uzenin mělo až na sýry již velice skromnou nabídku, o to větší však byla v alkoholických nápojích, kde by sortiment rozhodně stačil poloviční.|Rudé právo, 25.3.1983Rudé právo, 25. 3. 1983, s. 1 (Hodinu před koncem pracovní doby)}} [521] => [522] => === Další symbolika === [523] => {{Více obrázků [524] => | orientace = svisle [525] => | velikost obrázků = 200px [526] => [527] => | obrázek1 = Berckheyde Der Bäcker 1681.jpg [528] => | popisek1 = [[Job Adriaensz Berckheyde]] ([[olejomalba]]: „[[Pekařství|Der Bäcker]]"), pekař vytrubuje své zboží pod chlebným loubím (německy Brotlaube), vpravo velká calta, 2. pol. 17. století [529] => [530] => | obrázek2 = Butterzopf.jpg [531] => | popisek2 = [[Butterzopf]] (pletený neslazený máslový cop bez hrozinek a mandlí), prapůvod pletené housky, švýcarské kulinářské dědictví, pečivo rozšířené ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]], [[Rakousko|Rakousku]] a jižním Německu (Semmelzopf), v 19. století též [[Čechy]], [[Morava]], [[Slezsko]] (k [[Slavnost Všech svatých|svátku Všech svatých]]){{Citace elektronického periodika [532] => | titul = Produkte Patrimoine culinaire [533] => | periodikum = www.patrimoineculinaire.ch [534] => | url = https://www.patrimoineculinaire.ch/Produkte?text=Zopf&canton=&categorie=#193 [535] => | datum přístupu = 2018-12-22 [536] => }}F. Vieweg: Archiv für Anthropologie, Völkerforschung und kolonialen Kulturwandel, 1906, též Österreichische Zeitschrift für Volkskunde, 1907, s. 88–89.{{Citace elektronického periodika [537] => | periodikum = www.sackl-gutruf.at [538] => | url = http://www.sackl-gutruf.at/images/pdf/Brauchtumsgeb%C3%A4cke.pdf [539] => | datum přístupu = 2018-12-22 [540] => | titul = Archivovaná kopie [541] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20181223073718/http://www.sackl-gutruf.at/images/pdf/Brauchtumsgeb%C3%A4cke.pdf [542] => | datum archivace = 2018-12-23 [543] => }} [544] => }} [545] => Za [[První republika|první republiky]] [[Antonín Šorm]] ve věstníku české mládeže pro vzdělání, zábavu a poučení „Dorost“ uvedl, že pravým vzorem »vánoček« i jiného vánočního pečiva byla [[Arabské číslice|arabská číslice]] 8, jež má podobu do sebe svinutého [[Uroboros|hada požírající svůj ocas]], takže tedy nemá počátku ani konce. Vodorovně položená osmička pak představuje znamení nekonečnosti a tedy podle její podoby se asi o některých svátcích peklo pečivo, jež mělo připomínat věčnost a tím i utvrzovat ve víře Kristově.Dorost, 01.01.1928, s. 5 (Z dějin české „štědrounice“ – vánočky). [546] => [547] => V roce 2010 uveřejnil spisovatel [[Petr Hořejš|Petr Hora Hořejš]] v internetové verzi časopisu pro seniory „Vital“ fiktivní [[Interview|rozhovor]] s [[Magdalena Dobromila Rettigová|Magdalenou Dobromilou Rettigovou]], kde jí vložil do úst: [548] => [549] => {{Citát v rámečku|Nejdůležitější však je správné upletení vánočky. Musí mít tvar klasu, symbolu úrody, a být z devíti přesně vyválených pruhů. Čtyři spodní znamenají živly: oheň, vodu, zemi a vzduch. Tři prostřední představují hlavní duchovní vlastnosti člověka: rozum, vůli a cit. Dva pletence nahoře jsou výrazem lidské lásky a štěstí. Tak mě to vyložila maminka.|Vital, Petr Hora Hořejš, 23. 12. 2010{{Citace elektronického periodika [550] => | příjmení = Hořejš [551] => | jméno = Petr [552] => | titul = Magdalena D. Rettigová [553] => | periodikum = Vital, internetová verze čtvrtletníku pro seniory a jejich rodinu [554] => | vydavatel = Elpida, o.p.s., Praha [555] => | url = https://vitalplus.org/magdalena-d-rettigovahis/ [556] => | datum vydání = 23.12.2010 [557] => | url archivu = [558] => | datum přístupu = [559] => }} [560] => }} [561] => [562] => === Zajímavosti === [563] => Časopis „Mittheilungen des [[Nordböhmischer Exkursions-Club|Nordböhmischen Excursions-Clubs]]“ v roce 1893 uveřejnil, že pekař Constantin Wenzel z [[Krásná Lípa|Krásné Lípy]] upekl v roce 1867 obrovskou vánočku (německy „Riesenstriezel“), na kterou spotřeboval: 4 [[Metrický cent|centy]] mouky, 10 liber droždí, 75 liber [[Rozinka|rozinek]], 70 liber másla, 70 liber cukru, 5 kop vajec a k tomu potřebné koření. Byla dlouhá 8¾ lokte a vážila 8 centů 25 liber. Po dobu osmi dní vánočku vystavoval a po kouscích prodával v hostinci „Zur Stadt Prag“. Na výrobě se podíleli: Gustav Richter, mistr pekařský, Anton Münzel, mistr kovářský (úprava pece) a Anton Wenzel, zednický polír (úprava pece) z Krásné Lípy.Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs, rok 1893, ročník 16, strana 404-405. [564] => [565] => Na Jubilejní výstavě Obchodní a živnostenské komory 1908 v Praze obdržel miliontý návštěvník 40letý dělník p. Václav Šťastný z Podolí mimo mnoha jiných dárků i 1 m dlouhou vánočku z výstavních Pekařských dílen.Venkov, orgán České strany agrární, 19.07.1908, s. 7. [566] => [567] => Prvorepublikový vánoční „Strom republiky“ v Praze zdobily obrovské dřevěné vánočky.{{Citace elektronického periodika [568] => | příjmení = [569] => | jméno = [570] => | titul = Strom republiky - fotografie [571] => | periodikum = Mladý svět, týdenní noviny pro mládež [572] => | vydavatel = [573] => | url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:2bc78ee0-bcd3-11e8-9984-005056825209?page=uuid:10cea760-d360-11e8-9480-5ef3fc9ae867&fulltext=velk%C3%A1%20obrovsk%C3%A1%20v%C3%A1no%C4%8Dka [574] => | datum vydání = [575] => | url archivu = [576] => | datum přístupu = [577] => }} Velké vánočky i mimo vánoční období obdrželi v roce 1933 skauti. Třímetrovou vánočku na [[4. světové skautské jamboree]] v [[Gödöllő|Jedlové]] (Gödöllő) v Maďarsku v létě 1933 přivezl závodník [[Bohumil Turek]] z Prahy.{{Citace elektronického periodika [578] => | příjmení = [579] => | jméno = [580] => | titul = Fotografie [581] => | periodikum = Letem světem, obrázkový týdeník [582] => | vydavatel = A. Neubert, Praha [583] => | url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:7c4e2370-c7f8-11e4-9159-005056825209?page=uuid:e0d53460-cb62-11e4-9c07-5ef3fc9bb22f&fulltext=v%C3%A1no%C4%8Dka%20skauti [584] => | datum vydání = 15.08.1933 [585] => | url archivu = [586] => | datum přístupu = [587] => }} Jičínským [[Vlčata|Vlčatům]] do tábora pod [[Semínský Dvůr|Semínem]] v [[Český ráj|českém ráji]] přivezl MUDr. A. Kraus z [[Rovensko pod Troskami|Rovenska]] vánočku 2 m dlouhou, té pak jejich vůdce požehnal, aby jí neubývalo.{{Citace elektronického periodika [588] => | příjmení = [589] => | jméno = [590] => | titul = Fotografie [591] => | periodikum = Junák časopis pro dospívající mládež [592] => | vydavatel = Emil Šolc, Praha [593] => | url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:851658b0-ec16-11e8-9210-5ef3fc9bb22f?page=uuid:81376170-ec71-11e8-8d10-5ef3fc9ae867&fulltext=v%C3%A1no%C4%8Dka [594] => | datum vydání = 1934–1935 [595] => | url archivu = [596] => | datum přístupu = [597] => }} [598] => [599] => Z období [[Československá socialistická republika|ČSSR]] je známá fotografie [[Vilém Kropp|Viléma Kroppa]] chlapce nesoucího velkou vánočku na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]] v Praze.{{Citace elektronického periodika [600] => | titul = Vilém Kropp {{!}} Current {{!}} Exhibitions {{!}} Events {{!}} Leica Gallery Prague [601] => | periodikum = www.lgp.cz [602] => | url = https://www.lgp.cz/en/event/exhibition/vilem-kropp.html#prettyPhoto [603] => | datum přístupu = 2018-12-09 [604] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20181210015914/https://www.lgp.cz/en/event/exhibition/vilem-kropp.html#prettyPhoto [605] => | datum archivace = 2018-12-10 [606] => }}{{Citace periodika [607] => | příjmení = Lišková [608] => | jméno = Petra [609] => | titul = On-line rozhovor s fotografem Vilémem Kroppem [610] => | periodikum = Berounský deník [611] => | datum vydání = 2010-02-11 [612] => | url = https://berounsky.denik.cz/kultura_region/on-line-rozhovor-s-vilemem-kroppem20100211.html [613] => | datum přístupu = 2018-12-09 [614] => }} [615] => [616] => Kolektiv pekařů pekárny [[Penam]] v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]] upekl v prosinci 2013 vánočku dlouhou 8 metrů dlouhou, širokou 28 centimetrů, o váze 61 kg. Byla upletena z devíti pramenů o délce zhruba dvacet metrů. Pekaři a pekařky ji pletli 35 minut. Veřejnost ji mohla spatřit na Staroměstském náměstí v Praze.{{Citace elektronického periodika [617] => | titul = Pekaři upekli vánočku dlouhou osm metrů [618] => | periodikum = Novinky.cz [619] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [620] => | vydavatel = Borgis [621] => | url = https://www.novinky.cz/vanoce/321508-pekari-upekli-vanocku-dlouhou-osm-metru.html [622] => | datum přístupu = 2018-12-14 [623] => }} [624] => [625] => == Receptura == [626] => Tato oblíbená pochoutka se může připravovat různými způsoby. Nejrozšířenějšími ingrediencemi jsou však hlavně hladká mouka, máslo, krystalový cukr, mléko, čerstvé droždí, žloutky, vanilkový cukr, vejce, rozinky a mandlové lupínky na posypání. Základním prvkem přípravy vánočky je kvásek. [627] => [628] => == Vánočka jako běžné pečivo == [629] => Tradice pečení vánoček je živá i ve 21. století. Vánočky se pečou v pekárnách i v domácnostech (není všeobecným pravidlem), ale jejich prodej během celého roku jim tak ubírá na výlučnosti vánočního pečiva. Vánočka vyráběná podomácku, často podle starých a zděděných receptů, je mnohem více oceňována. Zatímco ještě před druhou světovou válkou byla součástí štědrovečerní večeře, stala se postupně běžným pečivem, konzumovaným převážně k [[Snídaně|snídani]].Brouček, Stanislav; Jeřábek, Richard (eds.) Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, heslo vánočka. [630] => [663] => [664] => === Průmyslová výroba === [665] => Průmyslově vyráběná vánočka se označuje jako jemné pečivo.{{Citace elektronického periodika [666] => | titul = 333/1997 Sb. Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se provádí §18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110... [667] => | periodikum = Zákony pro lidi [668] => | url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1997-333 [669] => | datum přístupu = 2018-12-09 [670] => }} Základním typem pšeničné mouky pro pekárenskou výrobu v ČR je [[hladká mouka]] T 530. Za pekárenské droždí jsou považovány [[kvasinky]] rodu [[Saccharomyces cerevisiae]] Hansen, rasy drožďárenské. Pod pojmem cukr se v pekařských recepturách rozumí krystalická sacharosa, známá jako [[Sacharóza|řepný cukr]]. Vejce jsou z hlediska rizika kontaminace [[Salmonelóza|salmonelou]] nebezpečnou surovinou, proto se používá sušených nebo zmražených vajec a vaječných složek (melanže). [671] => [672] => {{Více obrázků [673] => | orientace = svisle [674] => | velikost obrázků = 200px [675] => [676] => | obrázek1 = Bäckerei Graf 2018.jpg [677] => | popisek1 = Pekárna (Bäckerei Graf) s vánočkou na pultě, Ammerland ([[Bavorsko]]) [678] => [679] => | obrázek2 = 01591 Sanoker Weihnachtsmarkt.JPG [680] => | popisek2 = Vánočka, vánoční trh v polském [[Sanok|Sanoku]], r. 2011 [681] => }} [682] => [683] => Dělení, tvarování a plnění těsta se již neprovádí ručně, ve většině provozovnách je tento výrobní úsek vybaven mechanizovanými tvarovacími linkami. Strojová vánočka se vyrábí na lince a vzhledově připomíná skládanou vánočku – má širší základnu a užší horní část. Jedná se o nepřetržitý pás těsta (tzv. lemu), tato lema je sekána tzv. gilotinou (součást linky) na těstové kusy vánoček o požadované hmotnosti. Mašluje (potírá) se rozšlehaným vejcem nebo náhražkou Novoleskem (bílkovinný koncentrát).{{Citace elektronického periodika [684] => | titul = Print page [685] => | periodikum = web2.mendelu.cz [686] => | url = http://web2.mendelu.cz/af_291_projekty2/vseo/print.php?page=5146&typ=html [687] => | datum přístupu = 2018-12-09 [688] => }}{{Citace elektronického periodika [689] => | periodikum = digilib.k.utb.cz [690] => | url = http://digilib.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/15223/%C5%A1mehl%C3%ADkov%C3%A1_2011_bp.pdf?sequence=1 [691] => | datum přístupu = 2018-12-09 [692] => }} [693] => [694] => Vyrábí se i vánočky dietní tzv. Dia. Vánočky se rozdělují také podle použitého tuku do těsta (tukové nebo máslové). Těsto na máslovou vánočku je „těžší“ a je proto třeba použít při pečení více droždí. Taková vánočka je obvykle nižší, má hutnější střídku a je méně nadýchaná než vánočka tuková, chuťově je však výrazně lepší. Kombinací másla a margarínu můžeme dosáhnout rozumného kompromisu v nadýchanosti a chuti.{{Citace elektronického periodika [695] => | titul = Test vánoček: Tuková, nebo máslová? A ve které je nejvíc rozinek? [696] => | periodikum = Doma.cz [697] => | url = http://doma.nova.cz/clanek/radyanapady/test-vanocek-tukova-nebo-maslova-a-ve-ktere-je-nejvic-rozinek.html [698] => | datum přístupu = 2018-12-22 [699] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20181223073759/http://doma.nova.cz/clanek/radyanapady/test-vanocek-tukova-nebo-maslova-a-ve-ktere-je-nejvic-rozinek.html [700] => | datum archivace = 2018-12-23 [701] => | nedostupné = ano [702] => }} [703] => [704] => == Odkazy == [705] => === Poznámky === [706] => [707] => [708] => === Reference === [709] => [710] => [711] => === Související články === [712] => * [[Mazanec]] [713] => * [[Vánoce]] [714] => * [[Štědrý den]] [715] => * [[Chala]] [716] => [717] => === Externí odkazy === [718] => * {{Commonscat|Vánočka}} [719] => * {{Wikislovník|heslo=vánočka}} [720] => * [https://cja.ujc.cas.cz/e-cja/heslo/2/227 Mapa používání slova]: vánočka, calta, štědrovka, Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR [721] => * [https://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/212411000321223/ Vánoce v Zubrnicích] (ČT, Toulavá kamera), pečení vánočky (4:29) [722] => * [http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:e41f1770-fe15-11e6-91c5-001018b5eb5c?page=uuid:2f3ae840-fe4f-11e6-8830-005056827e51&fulltext=pek%C3%A1rny Výroba vánoček v pekárnách v roce 1933], fotografie, časopis Světozor [723] => * [http://www.youtube.com/watch?v=WwayTp_6VBI Pletení vánočky ze 6 pramenů] [724] => * [http://www.youtube.com/watch?v=ecVZYsIlIj0 Pletení skládané vánočky z 9 pramenů] [725] => [726] => {{Vánoce}} [727] => {{Portály|Vánoce}} [728] => [729] => [[Kategorie:Sváteční sladké pečivo]] [730] => [[Kategorie:Vánoční jídla]] [] => )
good wiki

Vánočka

Vánočka je druh sladkého pečiva z kynutého těsta, který se těší velké oblibě na českém, moravském a slezském území, ale i na Slovensku (vianočka) a v Rakousku a Německu kde je tradičním vánočním pečivem štóla. Vzhledem k tomu, že po více než dvanáct století patřily oblasti východních a jižních Alp, Podunají a kolem říčních toků Labe a Sály k nejdůležitějším územím jazykových a kulturních kontaktů germánských a slovanských národů, prošlo také pečení vánočky, ostatně jako celá česká kuchyně, dlouhým historickým vývojem.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Štóla (moučník)','Štědrý den','Vánoce','Stará horní němčina','Historický vývoj češtiny','Domažlice','Střední horní němčina','Jan z Holešova','Univerzita Karlova','Slezsko','středověk','Morava'

Domažlice

Morava

Slezsko

Středověk

Vánoce