Array ( [0] => 15486307 [id] => 15486307 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Veles [uri] => Veles [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Veles je fascinující postava ze slovanské mytologie, která symbolizuje hojnost, moudrost a ochranu. Často se spojuje s přírodou, zejména se zvířaty a podsvětím, čímž zároveň představuje propojení mezi světem člověka a dušemi předků. Jako jeden z hlavních božstev slovanského panteonu měl Veles velký význam pro zemědělství a pastvu, což podtrhuje jeho roli v zajišťování blahobytu. Veles byl často zobrazován jako mocný muž, ačkoli se na něj obraceli lidé s pokorou a úctou, věříce v jeho schopnost přinášet úrodu a štěstí. Jeho příběhy nejsou jen legendami; odrážejí hodnoty spolupráce a vzájemné pomoci v komunitě. Velesova postava je ztělesněním schopnosti lidstva čelit výzvám a nacházet v nich novou naději. Ačkoliv Veles čelil různým výzvám, jeho vítězství nad jinými božstvy, jako byl Perun, ukazuje, že i konflikty mohou vést k novým začátkům a růstu. Tato dynamika v mytologii symbolizuje, že život je plný možností a každý konflikt může přinést příležitosti k pozitivnímu rozvoji. Dnes, při pohledu na Velesa, můžeme cítit inspiraci a povzbuzení k tomu, abychom se nevzdávali v těžkých chvílích a abychom brali sílu z přírody i z naší komunity. Jeho příběh nám připomíná, že i v temných chvílích může problesknout světlo, které nám ukazuje cestu k prosperitě a harmonii. [oai_cs_optimisticky] => Veles je fascinující postava ze slovanské mytologie, která symbolizuje hojnost, moudrost a ochranu. Často se spojuje s přírodou, zejména se zvířaty a podsvětím, čímž zároveň představuje propojení mezi světem člověka a dušemi předků. Jako jeden z hlavních božstev slovanského panteonu měl Veles velký význam pro zemědělství a pastvu, což podtrhuje jeho roli v zajišťování blahobytu. Veles byl často zobrazován jako mocný muž, ačkoli se na něj obraceli lidé s pokorou a úctou, věříce v jeho schopnost přinášet úrodu a štěstí. Jeho příběhy nejsou jen legendami; odrážejí hodnoty spolupráce a vzájemné pomoci v komunitě. Velesova postava je ztělesněním schopnosti lidstva čelit výzvám a nacházet v nich novou naději. Ačkoliv Veles čelil různým výzvám, jeho vítězství nad jinými božstvy, jako byl Perun, ukazuje, že i konflikty mohou vést k novým začátkům a růstu. Tato dynamika v mytologii symbolizuje, že život je plný možností a každý konflikt může přinést příležitosti k pozitivnímu rozvoji. Dnes, při pohledu na Velesa, můžeme cítit inspiraci a povzbuzení k tomu, abychom se nevzdávali v těžkých chvílích a abychom brali sílu z přírody i z naší komunity. Jeho příběh nám připomíná, že i v temných chvílích může problesknout světlo, které nám ukazuje cestu k prosperitě a harmonii. ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=slovanském bohu}} [1] => [[Soubor:Veles by Andrey Shishkin.jpg|náhled|upright=0.9|Veles od [[Andrej Šiškin|Andreje Šiškina]]]] [2] => [3] => '''Veles''' či '''Volos''' je [[Seznam slovanských bohů|slovanský bůh]] s širokým okruhem působnosti. Jeho funkce ochránce [[Tur domácí|skotu]] souvisí s bohatstvím, ale především s pozicí vládce [[podsvětí]], které bylo představované jako louka, kde se pasou duše lidí. Zároveň byl božstvem [[magie]], vědění, [[Věštec|věštění]] a [[Poezie|básnictví]]; a jako strážce předělu mezi světem živých a mrtvých také bohem divočiny, lovu, zvířat a přeměňování se v ně. Nejblíže mu snad byli ti, co se vyskytovali na pomezí těchto světů, tedy lovci a pastýři, jež se pohybovali na hranici mezi světem lidí a světem nelidským, ze zvířat s ním byl spojován medvěd. Byl také ručitelem smluv, trestajícím jejich nedodržení „zezlátnutím“, nejspíše [[Žloutenka|žloutenkou]]. [4] => [5] => Vedle [[Perun]]a patřil pravděpodobně mezi nejvýznamnější slovanská božstva. Ačkoli dobové písemné prameny o něm pocházejí pouze z [[Východní Slované|východoslovanského]] prostředí, na základě jiných zdrojů, například lidové kultury a toponymie, lze předpokládat, že byl bohem všeslovanským. Jeho nejbližší analogií je baltský bůh podsvětí [[Velnias]], vzdálenější pak védský [[Varuna]], severský [[Ódin]], galský [[Esus]] a řecký [[Hermés]]. Během [[christianizace]] zaujali jeho místo především světci jako [[Svatý Blažej|Blažej]], [[Svatý Mikuláš|Mikuláš]], [[Svatý Jiří|Jiří]] a [[Svatý Sáva|Sáva]], jindy zas byl ztotožněn s čertem či přímo Ďáblem. [6] => [7] => Veles zaujímá místo i v současném slovanském novopohanství – [[rodnověří]], o čemž svědčí ohlas falšovaného mytologického díla zvaného [[Velesova kniha]] nebo pojmenování ruské organizace Velesův kruh. Jakožto bůh spojovaný s věděním je preferován především intelektuálně a badatelsky zaměřenými rodnověrci, na rozdíl od Peruna oblíbeného milovníky vojenské historie a bojového umění.{{rp|66}} Jeden ze stylů v Rusku populárního bojového umění „slovansko-gorického zápasení“ se nazývá „Velesův zápas“ a odpovídá [[Zápas řecko-římský|řecko-římskému zápasu]].{{rp|18}} [8] => [9] => == Etymologie == [10] => [[Soubor: Velíz, Veles.jpg|náhled|upright|140px|Moderní idol boha Velese na [[Velíz]]u]] [11] => Velesovo jméno se zpravidla vykládá z rekonstruované praindoevropštiny. Ačkoliv se forma jazykového kořene a jeho sémantika mírně liší, v základu jsou tyto etymologie shodné. Ruský lingvista [[Roman Jakobson]] jej odvodil od [[Praindoevropský jazyk|indoevropského]] kořene ''*wel-'', který vyložil jako „vidění, průzračnost, prozření“. Z téhož kořene odvodil i jméno védského [[Varuna|Varuny]], baltského [[Velnias]]e, galského [[Vellaunos]]e, germánské [[Veleda|Veledy]], védského [[Vala (hinduismus)|Valy]], severského [[Ull]]a, [[Vili]]ho a [[Vé]]a.{{rp|96}} Především první dva jmenovaní byli Velesovi nejspíše velice blízcí i typologicky. [12] => [13] => [[Tamaz Gamkrelidze]], [[Vjačeslav Ivanov (filolog)|Vjačeslav Ivanov]] a [[Vladimir Toporov]] tato jména, včetně Velesova, odvodili od kořene ''*ṷel-'', s významem „pastviště, luh, louka“, který souvisí s představou podsvětí jako louky, kde se pasou duše lidí a skotu. Ze stejného kořene odvodili řecké a germánské pojmenování záhrobních světů: [[Elysium|Élysion]] a [[Valhalla]].{{rp|97}} [14] => [15] => [[Petr Vavroušek]] uvádí u kořene ''*ṷel-'' následující významy: [16] => * zakrýt, zavřít, [17] => * (o)točit (se), [18] => * vidět,{{rp|26}} [19] => [20] => [[James Mallory]] a [[Douglas Quentin Adams|Douglas Adams]] u téhož kořene pak uvádějí: [21] => * zemřít, [22] => * tráva, pastvina.{{rp|26}} [23] => [24] => Vladimir Toporov spojuje jeho jméno, v souvislosti s funkcí božstva bohatství, s výrazy ''volstъ'', ''voldyka'' a ''velijъ'': „jmění náležející celému společenství“.{{rp|46}} [25] => [26] => === Forma jména Volos === [27] => Nejasný je vznik formy jména Volos: [28] => [29] => Podle [[Henryk Łowmiański|Henryka Łowmiańského]] a [[Leo Klejn|Lea Klejna]] vznikla z jména ''Vlas'', jihoslovanského označení [[Svatý Blažej|Blažeje]], respektive světce tohoto jména. Tento výklad je však jazykově nesmyslný, protože pozdní formy jména božstva jako ''Vlas'' nebo ''Vlasij'' jsou naopak pravděpodobně odvozeny od Volos, nezávisle na jménu Blažej.{{rp|99}} [30] => [31] => Podle Michala Téry mohla forma Volos vzniknout jako slovní hříčka z ruského ''volos'' „vlas“, přeneseně označujícího i zvířecí srst, a odkazovat na Velesovu funkci pána zvířat.{{rp|100}} [32] => [33] => Podle [[Zdeněk Váňa (archeolog)|Zdeňka Váni]] vznikla tato forma pod vlivem severského [[Völsi]], označujícího posvátný [[Penis|falus]], na podobný kult u Slovanů lze usuzovat z některých archeologických nálezů, například falických symbolů v polském městě [[Łęczyca]] nebo idolu s otvorem pro falus v německém [[Altfriesack]]u. [34] => [35] => === Další projevy === [36] => S Velesem nejspíše souvisí označení souhvězdí [[Plejády|Plejád]] v některých slovanských jazycích, jako je staroruské ''Volosyni'' nebo bulharské ''Vlascite'', a snad i makedonská [[víla]] Vela.{{rp|52}} [37] => [38] => Velesovo jméno se ozývá i z mnoha [[Toponymum|toponym]], jedná se například o makedonské město [[Veles (město)|Veles]], horu [[Velež]] v [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]], český vrch [[Velíz]] a ruskou řeku [[Velesa]].{{rp|96}} [39] => [40] => == Prameny == [41] => [[Soubor:Millennium of Russia model detail.jpg|náhled|Detail modelu [[Pomník Tisíciletí Ruska|Pomníku Tisíciletí Ruska]] vztyčeného k tisíciletému výročí pozvání Varjagů, Veles uprostřed]] [42] => Veles se objevuje v ''[[Pověst dávných let|Pověstech dávných let]]'' z [[12. století]] při popisu mírové smlouvy mezi [[Kyjevská Rus|Kyjevskou Rusí]] a [[Byzantská říše|Byzancí]] z roku [[907]]: [43] => [44] => {{Citát|...Císař [[Leon VI. Moudrý|Lev]] pak uzavřel mír s [[Oleg]]em a podvolil se dani. Uzavřeli mezi sebou přísahu a políbili sami kříž. A Olega a jeho muže přivedli k přísaze podle ruského zákona. A zaklínali se svými zbraněmi a svým bohem [[Perun]]em a Volosem, skotím bohem a stvrdili mír...{{rp|27}}}} [45] => [46] => Poté je zmíněn v souvislosti s podobnou smlouvou, uzavřenou knížetem [[Svjatoslav I. Igorevič|Svjatoslavem]] roku [[971]]: [47] => [48] => {{Citát|Jak jsem přísahal císařům řeckým, a se mnou [[Bojar|boljaři]] a celá Rus, tak zachováme pravou smlouvu. A jestliže něco z toho, co bylo řečeno výše, nedodržíme, já a ti, kteří mi podléhají, ať jsme prokleti naším bohem, v kterého věříme, Perunem a Volosem, skotím(?) bohem a ať zezlátneme jako zlato a ať jsme rozsekáni vlastní zbraní...{{rp|26}}}} [49] => [50] => Pověst dále uvádí k druhé smlouvě, že ač oddíl knížete přísahal Perunovi, „celá Rus“ včetně [[bojar]]ů preferovala Velese.{{rp|46}} [51] => [52] => [[Legenda]] ''Život svatého Vladimíra'' z 11. století zmiňuje, jak kníže [[Vladimír I.|Vladimír]] nechal svrhnout Velesovu sochu: [53] => [54] => {{Citát|Když přišel do [[Kyjev]]a, přikázal idoly svrhnout, některé přikázal rozbít a jiné spálit, ale idol Volosa, nazývaného dobytčím bohem, přikázal vhodit do řeky [[Počajna|Počajny]]...{{rp|49}}}} [55] => [56] => [[Soubor:Coat of Arms of Volosovo (Leningrad oblast).svg|náhled|upright=0.6|Znak ruského města [[Volosovo|Volosova]], [[Leningradská oblast]], na němž je Veles vyobrazen s jemu přisuzovanými zvířaty [[Tur domácí|turem]] a [[Medvědovití|medvědem]]]] [57] => Velese zmiňuje i hrdinský [[epos]] ''[[Slovo o pluku Igorově]]'' z konce 12. století v souvislosti s pěvcem Bojanem: [58] => [59] => {{Citát|Ó Bojane, pěvče dávno zašlé doby, [60] => ... [61] => Vnuku Velesův, ty [[Igor Svjatoslavič|Igorovy]] činy [62] => okrášlit bys uměl tóny bohatšími: [63] => [64] => ... [65] => Vnuku Velesův, ty zazpíval bys asi: [66] => ...}}{{rp|51}} [67] => [68] => Jako boha skotu Volose jej zmiňuje i kázání ''Slovo někojego christoljubce'' z 11. či 12. století bez dalších informací. [[Apokryf]] ''Choždenije Bogorodicy po mukam'' z 12. století zmiňuje Velese a jako ostatní slovanská božstva jej vykládá [[Euhémeros|euhemeristicky]]. V pozdějších pramenech bylo jméno veles používáno pro [[čert]]a či [[Ďábel|ďábla]]. Důvodem ztotožnění bylo nejspíše jeho spojení s rohy a falem. Příkladem může být věta ze staročeského díla ''[[Tkadleček]]'' pocházejícího z přelomu [[14. století|14.]] a [[15. století]] „Ký čert aneb ký veles aneb ký zmek tě proti mně zbudil?“ nebo pozdější, taktéž české, „O nechme již těch hříchuov u velesa,“ nebo „Ký veles jim našeptace!“{{rp|52}} Objevuje se také český příběh, kdy muž přeje své zlé ženě, aby se proměnila v husu a „někam k velesu za moře letěla“. [69] => [70] => O jeho kultu referuje také legenda ''Život svatého [[Abrahám Rostovský|Abraháma Rostovského]]'', jejíž nejstarší rukopisy pocházejí z konce 15. století. Legenda uvádí, že v [[Rostov]]ě jej kromě Slovanů ctili i [[Čudové]], a jeho kamennému idolu prokazují nesmírnou úctu. Až Abrahám, mnich a misionář, měl nechat modlu porazit a založit na jejím místě Bogojavlenský klášter. Datace události však není jistá, podle některých názorů byl světec současníkem [[Vladimír I.|Vladimíra I.]] (958–1015) a podle jiných [[Vladimír II. Monomach|Vladimíra Monomacha]] (1053–1125).{{rp|48}} [71] => [72] => Polský kronikář [[Matěj Stryjkowský]] jej na konci [[16. století]] nazývá Vlos a označuje jej za boha skotu a lesů srovnatelného s [[Pan (mytologie)|Panem]] a [[Faun]]em.{{rp|40}} Volos je také zmiňován v ''Hustýnském letopise'' ze [[17. století]], na rozdíl od ''Pověsti dávných let'' jeho modlu letopisec uvádí mezi těmi, které vztyčil kníže Vladimír.{{rp|30}} [73] => [74] => == Lidová kultura == [75] => [76] => V lidové kultuře severovýchodního Ruska vystupuje Volos jako ochránce skotu a zároveň lesní hospodář, patron lovu i pastvy. Objevuje se v podobě [[Medvědovití|medvěda]], což může být odrazem medvědího kultu vlastního [[Ugrofinské národy|ugrofinským]] sousedům předkřesťanských Slovanů.{{rp|97}} V jižním Rusku existoval ještě na počátku 20. století zvyk vázat na konci [[Žně|žní]] do uzlu hrst posledních klasů, někdy doplněných chlebem se solí, a této praktice se říkalo „zavinovati Velesovi bradu“ nebo „nechati Velesovi hrstku klasů na bradu“. Podle Jana Hanuše Máchala jde o pozůstatek obětí tomuto božstvu. V některých oblastech je tento zvyk spojen s jiným jménem než Velesovým a figuruje v něm „brada“ [[Elijáš|Ilji]], [[Bůh|Boha]] či [[Ježíš Kristus|Krista]]. [77] => [78] => === Christianizace === [79] => [80] => Jako u mnoha jiných christianizovaných národů u Slovanů zaujali světci pozici a funkci původních božstev, během které získali tyto křesťanské postavy řadu [[Archaismus|archaických]] rysů. Velesovo místo zaujal především [[svatý Blažej]].{{rp|97}} Tento [[Byzantská říše|byzantský]] světec ze 4. století byl u východních a jižních Slovanů ctěn především jako ochránce dobytka, v ruštině byl dokonce nazýván ''korov´ij bog'' „dobytčí bůh“. Kromě Blažeje Velesovu pozici zaujal v Rusku [[svatý Mikuláš]], jak poukázal již [[Boris Uspenskij]],{{rp|270}} a též i svatí mučedníci [[svatý Modest|Modest]] a [[svatý Spiridon|Spiridon]].{{rp|95}} Na [[Ukrajina|Ukrajině]] jeho pozici převzal [[svatý Jiří]], ten do jisté míry i u [[Západní Slované|západních Slovanů]] a [[Chorvati|Chorvatů]], a u [[Srbové|Srbů]] [[svatý Sáva]]. Svatý Mikuláš, zvaný Mikula nebo Nikola, byl na Rusi vnímán jako laskavý a mírný světec, vládce skotu, lesa a lesní zvěře, který zajišťuje lidem ochranu, na rozdíl od [[Elijáš|Ilji]], transpozice Peruna, který byl hlavně obáván.{{rp|280}} Soupeření mezi těmito světci v lidových příbězích připomíná spory mezi [[Indra|Indrou]] a [[Varuna|Varunou]] nebo [[Thór]]em a [[Ódin]]em vyjadřující napětí mezi válečnickou a magickou sférou. [81] => [82] => == Kult == [83] => [[Soubor:Czeko potocka ofiarawelesowi.jpg|náhled|upright|''Obětování koně Velesovi'', moderní malba, A. Czeko-Potocka, 1900]] [84] => [85] => Otázka rozšíření Velesova kultu je nejasná. Písemné prameny o něm z doby sklonku pohanství, kdy byl ještě ctěn, pochází pouze z východoslovanského prostředí. Jeho jméno je však také zmiňováno v západoslovanském prostředí během pozdního středověku a raného novověku, zatímco u Jihoslovanů lze na jeho kult usuzovat pouze z [[Toponymum|toponym]] a archaických rysů světců spojených s dobytkem. Přesto lze však předpokládat, že jeho kult byl všeslovanský. Počínaje Jevgenijem Aničkovem jej mnozí ruští historikové pokládají za boha „veškeré Rusi“, stojícího částečně v opozici k Perunovi jako božstvu vojenské družiny.{{rp|100}} [86] => [87] => Prameny také zmiňují dva jeho idoly, v Kyjevě a Rostově. V Rostově měl být ctěn i místními Čudy, což je dobové označení pro různé ugrofinské kmeny. Zajímavou skutečností je, že ač v Kyjevě stál jeho idol, tak nestál mezi modlami vystavěnými knížetem Vladimírem. [[Naďa Profantová]] a [[Martin Profant]] uvádějí text, který neklade idol přímo do Kyjeva, ale tvrdí, že stál „na nesmírném pastvišti, řečeném blaní, kde byl později vystaven chrám sv. Blažeje“, a navíc předkládají hypotézu, že modla stála v kupecké čtvrti Podil.{{Citace monografie [88] => | příjmení = Profantová [89] => | jméno = Naďa [90] => | odkaz na autora = Naďa Profantová [91] => | příjmení2 = Profant [92] => | jméno2 = Martin [93] => | odkaz na autora2 = Martin profant [94] => | titul = Encyklopedie slovanských bohů a mýtů [95] => | vydavatel = Libri [96] => | místo = Praha [97] => | rok = 2004 [98] => | strany = 229 [99] => | isbn = 80-7277-219-8 [100] => }} Též uvádějí, že v Rostově byl na místě Velesova idolu postaven chrám zasvěcený [[Epifanie|Zjevení páně]]. [[Boris Rybakov]] vykládal bytost na spodní části [[Zbručský idol|Zbručského idolu]] jako Velese.{{rp|32}} [101] => [102] => Nejasné je, i kdy probíhaly slavnosti Velesovi zasvěcené. Jelikož byl bohem mrtvých, jeho kult nejspíše souvisel se [[Kračun|zimním slunovratem]], kdy je v archaickém myšlení svět lidí nejblíže podsvětí. Hlavní svátek však nejspíše probíhal v únoru, nikoliv však [[3. únor]]a na svátek [[Svatý Blažej|svatého Blažeje]] (v slovanském prostředí transpozice Velese), jehož datum bylo stanoveno dlouho před christianizací. Archaické prvky, které mohou souviset s tímto božstvem, však připadají na český [[masopust]] a ruskou [[maslenica|maslenici]]. Jedná se o zvířecí masky, které lze s spojit s Velesem jako bohem zvířat, a nevázané veselí spojené s plodností, dalším atributem tohoto božstva.http://rodnavira.cz/o-nas/nase-cinnost/velesuv-svatek/ [103] => [104] => === Rodnověří === [105] => [[Soubor:Slavic home altar with Veles.jpg|náhled|Rodnověrský domácí oltář v Polsku s obrázkem Velesa]] [106] => Jaké svátky jsou zasvěceny Velesovi v [[rodnověří]], lze ukázat na příkladu ruské organizace Velesův kruh. ''[[Koročunem]]'', při kterém umírá slunce, slaveném v předvečer zímního slunovratu, začínají ''Velké Velesovy svátky'' trvající dvanáct dní. Jsou spojeny především s památkou předků. Třetího února ''Malým Velesovým dnem'' začínají ''Vlčí svátky'' trvající až do 10. února. ''Velký Velesův den'' slavený 11. února jej pak ctí především jako boha dobytka. V noci z 30. dubna na 1. května, tedy na [[Pálení čarodějnic|filipojakubskou noc]], se slaví ''Velesova noc'' jako počátek světlé poloviny roku. Poté jsou mu zasvěceny dva hadí svátky nazývané také ''zmejnik''. Jarní se slaví 30. května na oslavu sňatku Velese a [[Živa (mytologie)|Živy]], podzimní pak 14. září, tentokrát na oslavu sňatku s [[Morana|Marou]]. ''Velesova noc'' na přelomu 31. října a 1. listopadu je zasvěcena konci světlé části roku. Poslední jeho svátek je ''Vítání Velesa-Mráze'' konaný 6. prosince.{{rp|152–178}} V českém rodnověří se Velesův svátek slaví během února. [107] => [108] => == Teorie == [109] => [[Soubor:NocKupaly.jpg|náhled|Oltář Velese – ''Chram Mazowiecki'' rodnověřské organizace [[Rodzimy Kościół Polski|Rodná církev polská]], 2009]] [110] => === Trojfunkční hypotéza === [111] => [112] => Velesova funkce ve slovanském panteonu je odvozována především na základě [[Trojfunkční hypotéza|trojfunkční hypotézy]] francouzského lingvisty [[Georges Dumézil|George Dumézila]]. V rámci této hypotézy je Veles božstvem první funkce, tedy svrchovanosti, s jistými rysy funkce třetí, plodnosti, zatímco rysy funkce druhé, války, se u něj neobjevují. [113] => [114] => ==== První funkce ==== [115] => První funkce se u Velese objevuje v jejím „temném“ aspektu, jehož nejtypičtějším představitelem je védský [[Varuna]]. S Varunou jej srovnal už [[Roman Jakobson]], ale přímo s první funkcí jej spojil až [[Aleksander Gieysztor]] v 80. letech 20. století. Kromě Velese patřil u Slovanů k tomuto pólu první funkce nejspíše také [[Pomořané|pomořanský]] [[Tříhlav|Triglav]] a [[Polabští Slované|polabský]] [[Černoboh]] či [[Černohlav]] a nepojmenovaná trojhlavá božstva z [[Brandenburg an der Havel|Braniboru]] a [[Míšeň|Míšně]], jejichž idoly byly pomazány černou [[Pryskyřice|smolou]].{{rp|45–47}} [116] => [117] => Velese lze chápat jako vládce nedomestikovaných oblastí, jako jsou lesy nebo bažiny, který střežil hranice mezi nimi a obydleným světem. Napovídá tomu výše zmíněná lidová postava Velese jako lesního hospodáře i pozdní zpráva, z [[16. století]], [[Matěj Stryjkowský|Matěje Stryjkowského]], která popisuje svržení model knížetem Vladimírem a uvádí „…a modlu Vlosa, který byl považován za boha skotu a lesů (jako byl u [[Arkádie|Arkádů]] Pan Faunus atd.)…“.{{rp|42}} Podle Romana Jakobsona lze odvodit opozici lidského a nelidského z textů byzantsko-ruských smluv uvedených výše. [[Martin Golema]] Velese přirovnal k řeckému [[Hermés|Hermovi]], ochránci pastýřů, cest, hranic a periferií obydlených oblastí a upozornil na to, že pastviny byly v minulosti právě na hranici divočiny. Pasáž ze smlouvy „i ať budem žluti jako zlato“, odkazuje na onemocnění [[Žloutenka|žloutenkou]]. Stejně trestal i litevský [[Velnias]] a duchové mrtvých vėlės a v Rusku byla žloutenka zaříkávána právě do divočiny: „Zpět do otevřených polí, do modrých moří, do hlubokých bažin“.{{rp|42}} Velnias je v toponymech často spojován s bažinami, rašeliništi a jezery a etymologicky příbuzný severský [[Ull]] zase s loukami a pastvinami. Rysy tohoto božstva, které nebyly [[Transpozice|transponovány]] na [[Světec|světce]], se nejspíše odráží v postavách lesních démonů, jako jsou ruský [[lešij]] a Jols nebo český [[hejkal]] a divý muž.{{rp|43}} S divou zvěří je spojován i zmiňovaný Ull. [118] => [119] => Písemné prameny referují o Velesovi jako o bohu skotu. S dobytkem jsou spojeny i jeho indoevropské analogie, védští [[Varuna]] a [[Vala (hinduismus)|Vala]] a řecký [[Hermés]]. Křesťanští světci, kteří převzali funkci Velese, tedy svatý Blažej, [[svatý Jiří]] a [[svatý Sáva]], byli také provázáni s folklórní postavou „vlčího pastýře“, ochránce stád před vlky. Ta souvisí právě s funkcí tohoto božstva jako strážce obydlených a neobydlených oblastí a vládce mrtvých. Svatý Blažej byl také mezi Východoslovany znám jako ''korovij bog'' – dobytčí bůh, a jeho balkánský svátek Vlasievdan byl svátkem dobytka.{{rp|43}} [120] => [121] => Veles je také chápán jako [[psychopomp]], vládce podsvětí a podsvětních vod. Stejně jako jeho baltské analogie, [[Velnias]] a [[Patollo]], byl během christianizace degradován v čerta či ďábla. Ve staročeských úslovích je také zmiňován v souvislosti s mořem, což může poukazovat na bažiny, podsvětní vody či řeku, nebo vody kosmické a tedy nepozemský svět jako takový.{{rp|44}} Možná je spojitost i s „mořskými cary“ ruského folklóru, kteří mají atributy vládců jiného světa. Veles byl pravděpodobně ctěn ruskými čaroději, [[volchvové|volchvy]], kteří podle ''Pověsti dávných let'' ctili „[[Antikrist]]a“, což může být podle Michala Téry křesťanská interpretace [[Chtonické božstvo|chtonického božstva]], souvisejícího snad s „dualistickým“ kosmogonickým mýtem vyprávěným volchvy, který podle Jiřího Dyndy lze chápat jako spolupráci [[mitra (hinduismus)|mitrovského]] a varunovského aspektu při stvoření světa.{{rp|27}} [122] => [123] => Dále byl Veles nejspíše také bohem básníků a věštců, představitelů první funkce, kterým zajišťoval inspiraci a moudrost. Etymologickou souvislost s jeho jménem lze poznat v staroirském označení básníků [[filid]] a básnického umění ''felmac'' a jméně keltské věštkyně Veledy, zmiňované [[Tacitus|Tacitem]].{{rp|44}} Básníka a pěvce Bojana navíc nazývá Slovo o pluku Igorově „vnukem Velesovým“. Bohy básníků a mrtvých jsou také jednooká božstva [[Ódin]] a Velnias, jistou spojitost vykazují i irští bohové [[Lugh]] a svazovač [[Ogma]] nebo vševědoucí Varuna. Jak vševědoucnost, tak záliba ve svazování těchto božstev má souvislost s magií. U Velese však lze funkci svazujícího boha magie s jedním okem pouze odhadovat z nepřímých důkazů, kromě komparace pak z jednoho významu kořene ''*ṷel-'', kterým je i „vidět, zřít, (s)patřit“.{{rp|45}} [124] => [125] => ==== Třetí funkce ==== [126] => [127] => Veles je vykládán i jako božstvo třetí funkce, související s plodností, zemědělstvím a bohatstvím. Poukazuje se především na jeho spojení se skotem, potažmo majetkem. [[Vjačeslav Vsevolodovič Ivanov|Vjačeslav Ivanov]] a Vladimír Toporov s bohatstvím spojili i zmínky o zlatě a navrhovali Velese chápat jako zemědělské božstvo ctěné prostými obyvateli Rusi, na rozdíl od Peruna ctěného knížetem a jeho družinou. Poukázali i nahrazení Velese po christianizaci svatým Blažejem, patronem stád a chlévů. Podobnou teorii o postavení Velese v panteonu už před nimi předložil [[Jevgenij Aničkov]].{{rp|98}} Přesto však byl spíše bohem první funkce a atribut bohatství, vycházející z jeho funkce boha podsvětí, nebyl jeho ústředním znakem.{{rp|35}} [128] => [129] => === Základní mýtus === [130] => [131] => Ruští filologové Vjačeslav Ivanov a Vladimír Toporov vytvořili na základě analýzy slovanského a baltského folklóru hypotézu „základního mýtu“ podle které existoval mýtus o boji hromovládce s jeho protivníkem, jehož schéma bylo následující: [132] => # Hromovládce na vrcholku světového stromu hledí do čtyř světových stran. [133] => # Jeho dračí či hadí protivník leží u kořenů světového stromu. [134] => # Protivník ukradne dobytek či lidi a ukryje je ve skále, hromovládce skálu rozbije a osvobodí je. [135] => # Protivník utíká a schovává se za živé bytosti, strom či kámen. [136] => # Hromovládce, jedoucí na koni či na voze ničí svou zbraní protivníkovi úkryty. [137] => # Po porážce protivníka, který se ukrývá do podzemních vod, se objevuje déšť.{{rp|48}} [138] => [139] => Ve slovanské variantě autoři hypotézy přiřkli roli protivníka právě Velesovi, zejména na základě baltských příběhů, kde spolu bojují [[Perkunas]] a Velnias. Jejich souboj chápou jako opozici mezi válkou a hospodářstvím, jelikož Velese považují za božstvo třetí funkce. Kromě neexistence přímého dokladu je problematická i argumentace příběhem o soupeření Perkuna a Velniase, který je pozdní a slovo „velnias“ už neoznačuje konkrétní božstvo, ale čerta.{{rp|237}} [140] => [141] => Slovenský slavista Martin Golema navrhl základní mýtus chápat jako periodické přelévání plodnosti mezi světem lidským a mimolidským během vegetačního cyklu. Tuto hypotézu odmítl Michal Téra, s poukazem, že tento příběh se týká stvoření světa, proto mohl být periodicky pouze připomínán. Ovšem právě představy stvoření světa a návratu vegetačních sil lze chápat v archaickém myšlení jako souvstažné.{{rp|48}} [142] => [143] => Opozice Velese a Peruna se však nemusí týkat pouze základního mýtu. Další možnosti jsou v zásadě dvě: [144] => [145] => # Odpovídají vnitřní opozici první funkce jako [[Varuna]] – [[Mitra (hinduismus)|Mitra]]. Tato hypotéza byla nastíněna Aleksanderem Gieysztorem, který chápal Peruna jako mitrovské božstvo, a je částečně obsažena i ve výše zmíněné hypotéze Golemy. [146] => # Opozice odpovídající dvojici [[Varuna]] – [[Indra]], případně [[Ódin]] – [[Thór]] či [[Vrtra]] – [[Indra]], představující napětí mezi první funkcí, magickou svrchovaností, a druhou, válečnickou.{{rp|49}} [147] => [148] => === Lesní bůh severovýchodní Rusi === [149] => Podle [[Taťána Alexandrovna Bernštamová|Taťány Alexandrovny Bernštamové]] byl Volos chtonické [[Ugrofinské národy|ugrofinské]] božstvo, které se dostalo do textu smluv pod vlivem účasti Ugrofinů na taženích kyjevských knížat proti Byzanci.{{rp|98}} Volose má Bernštamová za slovanské jméno hlavního boha severozápadu Rusi s jejím tehdy vesměs ugrofinským obyvatelstvem. Volos byl podle ní bůh lesní zvěře (eufemisticky „skotu“) a pán lesa, v 10. století již hlavní bůh lesních krajů severovýchodní Rusi, s centrem kultu v Rostově.{{rp|98, 102–105}} [150] => [151] => Jméno Veles Bernštamová spojila s [[Kriviči]], se západem severní Rusi, a s funkčně i etymologicky blízkými baltskými chtonickými a vodními božstvy. Míšením balto-slovansko-finských vlivů v 8. století vysvětluje toponyma severozápadu Rusi na „vel“.{{rp|98, 102–105}} S přisouzením Velese/Volose Ugrofinům a lesu Bernštamová na místo původního slovanského boha domácího skotu navrhla [[Mokoš|Mokose]], „boha skotu“ podle Stryjkowského, zobrazovaného s hlavou vola.{{rp|107–108}} [152] => [153] => === Svatý Blažej === [154] => Někteří badatelé, například [[Henryk Łowmiański]] a [[Leo Klejn]], považovali Volose za křesťanského světce Blažeje, který byl převzat do slovanského panteonu. Poukazují především na fakt, že toto božstvo nefiguruje mezi idoly na [[Vladimírův panteon|božišti knížete Vladimíra]]. Tuto skutečnost Vjačeslav Ivanov a Vladimír Toporov vysvětlovali antagonismem mezi [[Perun]]em a Velesem podle své teorie základního mýtu zmíněné výše.{{rp|98}} [155] => [156] => Podle Henryka Łowmiańského se kult Blažeje dostal na Rus během 10. století, na což podle něj ukazuje absence Volosova jména v rusko-byzantské smlouvě z roku 945. Opomněl však, že ve smlouvě z roku 907 jeho jméno figuruje. Volose pak pokládal za jinou mytickou postavu než Velese, pouhého démona. Podle Lea Klejna přijali [[Varjagové]] Blažejův kult od podrobených balkánských Slovanů, podobně jako přijali od ruských Slovanů kult Perunův.{{rp|98}} [157] => [158] => Tyto hypotézy mají však celou řadu nedostatků. Kromě lingvistických, zmíněných výše, jde o samotnou představu přijetí světce do archaického panteonu. Aby k tomu došlo, nesměli by Slované do té doby znát božstvo plnící funkci ochránce skotu a potom by bylo nemožné, že by Blažej získal tolik archaických rysů. Také je těžko uvěřitelné, že by se během několika let stal natolik významným božstvem, aby figuroval vedle Peruna ve smlouvách jako jejich garant. Klejnova teorie také nevysvětluje, proč by měli Slované převzít z Balkánu právě kult Blažeje, ale nikoliv křesťanského Boha, nebo nějakého jiného významného světce.{{rp|99}} [159] => [160] => == Reference == [161] => [162] => {{Citace sborníku [163] => | příjmení = Бернштам [164] => | jméno = Т. А [165] => | titul = «Слово» об оппозиции Перун — Велес/Волос и скотьиX богаX Руси [166] => | příjmení sestavitele = Багно [167] => | jméno sestavitele = В.Е. [168] => | příjmení sestavitele2 = Новичкова [169] => | jméno sestavitele2 = Т.А. [170] => | sborník = Полярность в культуре (АльманаX «Канун». Вып. 2) [171] => | url = http://ec-dejavu.ru/v/Veles.html [172] => | vydavatel = Corvus [173] => | místo = СПб. [174] => | rok vydání = 1996 [175] => | strany = 93–120 [176] => | jazyk = rusky [177] => }} {{Wayback|url=http://ec-dejavu.ru/v/Veles.html |date=20071013195751 }} [178] => {{Citace kvalifikační práce [179] => | příjmení = Dynda [180] => | jméno = Jiří [181] => | instituce = Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta [182] => Ústav filosofie a religionistiky [183] => | odkaz na instituci = Filozofická fakulta Univerzity Karlovy [184] => | titul = Archaické slovanské náboženství z pohledu komparativní mytologie Georgese Dumézila [185] => | url = https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/97010/?lang=en [186] => | typ práce = Bakalářská práce [187] => | vedoucí = Dalibor Antalík [188] => | odkaz na vedoucího = [189] => | místo = Praha [190] => | rok = 2012 [191] => | počet stran = [192] => | citace = 2015-10-28 [193] => }} [194] => {{Citace kvalifikační práce [195] => | příjmení = Mačuda [196] => | jméno = Jiří [197] => | instituce = Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav evropské etnologie [198] => | odkaz na instituci = [199] => | titul = Ideologie rodnověří v názorech a praxi jeho čelních představitelů (se zaměřením na genezi a proměny obřadu) [200] => | url = http://is.muni.cz/th/74206/ff_d/Disertacni_prace__Jiri_Macuda__zkevclfd.pdf [201] => | typ práce = Disertační práce [202] => | vedoucí = Martina Pavlicová [203] => | odkaz na vedoucího = [204] => | místo = Brno [205] => | rok = 2013 [206] => | počet stran = [207] => | strany = [208] => | citace = 2015-10-28 [209] => }} [210] => {{Citace monografie [211] => | příjmení = Máchal [212] => | jméno = Jan [213] => | odkaz na autora = Jan Hanuš Máchal [214] => | titul = Bájesloví slovanské [215] => | vydavatel = Votobia [216] => | místo = Olomouc [217] => | rok = 1995 [218] => | isbn = 80-85619-19-9 [219] => | strany = 189 [220] => }} [221] => {{Citace monografie [222] => | příjmení = Pitro [223] => | jméno = Martin [224] => | příjmení2=Vokáč [225] => | jméno2=Petr [226] => | titul = Bohové dávných Slovanů [227] => | vydavatel = ISV [228] => | místo = Praha [229] => | rok = 2002 [230] => | strany = [231] => | isbn = 80-85866-91-9 [232] => }} [233] => {{Citace monografie [234] => | titul = Православная энциклопедия. Том I. [235] => | vydavatel = Церковно-научный центр «Православная энциклопедия» [236] => | místo = М. [237] => | rok = 2000 [238] => | isbn = 5-89572-006-4 [239] => | strany = 176–178 [240] => | url = http://www.pravenc.ru/text/62956.html [241] => }} [242] => [243] => {{Citace monografie [244] => | příjmení = Váňa [245] => | jméno = Zdeněk [246] => | odkaz na autora = Zdeněk Váňa (archeolog) [247] => | titul = Svět slovanských bohů a démonů [248] => | vydavatel = Panorama [249] => | místo = Praha [250] => | rok = 1990 [251] => | isbn = 80-7038-187-6 [252] => | strany = 75 [253] => }} [254] => [255] => {{Citace monografie [256] => | příjmení = Téra [257] => | jméno = Michal [258] => | odkaz na autora = Michal Téra [259] => | titul = Perun - bůh hromovládce : sonda do slovanského archaického náboženství [260] => | vydavatel = Pavel Mervart [261] => | místo = Červený Kostelec [262] => | rok = 2009 [263] => | edice = Russia Altera [264] => | svazek edice = 8 [265] => | isbn = 978-80-86818-82-5 [266] => | počet stran = 380 [267] => | strany = [268] => }} [269] => [270] => [271] => [272] => == Literatura == [273] => [274] => * {{Citace kvalifikační práce [275] => | příjmení = Dynda [276] => | jméno = Jiří [277] => | instituce = Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta [278] => Ústav filosofie a religionistiky [279] => | odkaz na instituci = Filozofická fakulta Univerzity Karlovy [280] => | titul = Archaické slovanské náboženství z pohledu komparativní mytologie Georgese Dumézila [281] => | url = https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/97010/?lang=en [282] => | typ práce = Bakalářská práce [283] => | vedoucí = Dalibor Antalík [284] => | odkaz na vedoucího = [285] => | místo = Praha [286] => | rok = 2012 [287] => | počet stran = [288] => | strany = [289] => | citace = [290] => | poznámka = [291] => }} [292] => * {{Citace monografie [293] => | příjmení = Gieysztor [294] => | jméno = Aleksander [295] => | odkaz na autora = Aleksander Gieysztor [296] => | titul = Mitologia Słowian [297] => | vydavatel = Wydawnictwa Artystyczne i Filmowe [298] => | místo = Warszawa [299] => | rok = 1982 [300] => | vydání = 1 [301] => | isbn = 83-221-0152-X [302] => }} [303] => * {{Citace monografie [304] => | příjmení = Golema [305] => | jméno = Martin [306] => | odkaz na autora = [307] => | titul = Stredoveká literatúra a indoeurópske mytologické dedičstvo. Prítomnosť trojfunkčnej indoeurópskej ideológie v literatúre, mytológii a folklóre stredovekých Slovanov [308] => | vydavatel = Pedagogická fakulta Univerzity Mateja Bela [309] => | místo = Banská Bystrica [310] => | rok = 2006 [311] => | počet stran = [312] => | jazyk = [313] => | isbn = 80-8083-311-7 [314] => }} [315] => * {{Citace monografie [316] => | příjmení = Иванов [317] => | jméno = Вяч. Вс. [318] => | příjmení2 = Топоров [319] => | jméno2 = В. Н. [320] => | titul = Исследования в области славянскиX древностей [321] => | vydání = [322] => | vydavatel = Наука [323] => | místo = Москва [324] => | rok = 1974 [325] => | počet stran = [326] => | url = https://inslav.ru/images/stories/pdf/1974_Ivanov_Toporov_Issledovaniya_v_oblasti_slavyanskih_drevnostey.djvu [327] => | jazyk = rusky [328] => | isbn = [329] => }} [330] => * {{Citace monografie [331] => | příjmení = Łowmiański [332] => | jméno = Henryk [333] => | titul = Religia Słowian i jej upadek, w. VI-XII [334] => | vydání = 1 [335] => | vydavatel = Państwowe Wydawn. Naukowe [336] => | místo = Warszawa [337] => | rok = 1979 [338] => | počet stran = 432 [339] => | jazyk = polsky [340] => | isbn = [341] => }} [342] => * {{Citace kvalifikační práce [343] => | příjmení = Mačuda [344] => | jméno = Jiří [345] => | instituce = Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav evropské etnologie [346] => | odkaz na instituci = [347] => | titul = Ideologie rodnověří v názorech a praxi jeho čelních představitelů (se zaměřením na genezi a proměny obřadu) [348] => | url = http://is.muni.cz/th/74206/ff_d/Disertacni_prace__Jiri_Macuda__zkevclfd.pdf [349] => | typ práce = Disertační práce [350] => | vedoucí = Martina Pavlicová [351] => | odkaz na vedoucího = [352] => | místo = Brno [353] => | rok = 2013 [354] => | počet stran = [355] => | citace = 2015-10-28 [356] => }} [357] => * {{Citace monografie [358] => | příjmení = Máchal [359] => | jméno = Jan [360] => | odkaz na autora = Jan Hanuš Máchal [361] => | titul = Bájesloví slovanské [362] => | vydavatel = Votobia [363] => | místo = Olomouc [364] => | rok = 1995 [365] => | isbn = 80-85619-19-9 [366] => }} [367] => * {{Citace monografie [368] => | příjmení = Pitro [369] => | jméno = Martin [370] => | příjmení2=Vokáč [371] => | jméno2=Petr [372] => | titul = Bohové dávných Slovanů [373] => | vydavatel = ISV [374] => | místo = Praha [375] => | rok = 2002 [376] => | strany = [377] => | isbn = 80-85866-91-9 [378] => }} [379] => * {{Citace monografie [380] => | příjmení = Рыбаков [381] => | jméno = Б.А. [382] => | titul = Язычество древниX славян [383] => | vydání = 2., испр [384] => | vydavatel = София, Гелиос [385] => | místo = Москва [386] => | rok = 2002 [387] => | počet stran = 592 [388] => | jazyk = rusky [389] => | isbn = 5-344-00091-X [390] => }} [391] => * {{Citace monografie [392] => | příjmení = Рыбаков [393] => | jméno = Б.А. [394] => | titul = Язычество Древней Руси [395] => | vydání = [396] => | vydavatel = Наука [397] => | místo = Москва [398] => | rok = 1987 [399] => | počet stran = 783 [400] => | jazyk = rusky [401] => | isbn = [402] => }} [403] => * {{Citace monografie [404] => | příjmení = Téra [405] => | jméno = Michal [406] => | titul = Perun: Bůh hromovládce [407] => | vydavatel = Pavel Mervart [408] => | místo = Červený Kostelec [409] => | rok = 2009 [410] => | strany = [411] => | isbn = 978-80-86818-82-5 [412] => }} [413] => *{{Citace sborníku [414] => | příjmení = Топоров [415] => | jméno = В. Н. [416] => | titul = Ещё раз о Велесе-Волосе в контексте «основного мифа» [417] => | odkaz na titul = [418] => | příjmení sestavitele = Богатырев [419] => | jméno sestavitele = К. К. [420] => | spolusestavitelé = et al. [421] => | sborník = Балто-славянские языковые отношения в историческом и ареальном плане. (Тезисы докладов Второй Балто-славянской конференции) [422] => | url = https://inslav.ru/images/stories/pdf/1983_Balto-slav_etnojaz_otnoshenija_tezisy.pdf [423] => | vydavatel = Наука [424] => | místo = Москва [425] => | rok vydání = 1983 [426] => | strany = 50–56 [427] => | jazyk = rusky [428] => | isbn = [429] => }} [430] => * {{Citace monografie [431] => | příjmení = Váňa [432] => | jméno = Zdeněk [433] => | odkaz na autora = Zdeněk Váňa (archeolog) [434] => | titul = Svět slovanských bohů a démonů [435] => | vydavatel = Panorama [436] => | místo = Praha [437] => | rok = 1990 [438] => | isbn = 80-7038-187-6 [439] => }} [440] => [441] => Beletristická fikce: [442] => * {{Citace monografie [443] => | příjmení = Hudec [444] => | jméno = Ivan [445] => | spoluautoři = [446] => | titul = Báje a mýty starých slovanů [447] => | vydání = [448] => | vydavatel = Slovart [449] => | místo = Bratislava [450] => | rok = 1994 [451] => | počet stran = [452] => | isbn = 80-7145-111-8 [453] => }} [454] => * {{Citace monografie [455] => | příjmení = Řezáčová Lukášková [456] => | jméno = Zuzana [457] => | titul = Bohové a bohyně v nás [458] => | vydání = [459] => | vydavatel = Zoner Press [460] => | místo = Brno [461] => | rok = 2016 [462] => | počet stran = [463] => | isbn = 978-80-7413-324-4 [464] => }} [465] => [466] => == Externí odkazy == [467] => * {{Commonscat}} [468] => [469] => {{Slovanská mytologie}} [470] => {{Dobrý článek}} [471] => {{Autoritní data}} [472] => {{Portály|Pohanství}} [473] => [474] => [[Kategorie:Slovanští bohové]] [475] => [[Kategorie:Bohové podsvětí]] [476] => [[Kategorie:Zvířecí božstva]] [] => )
good wiki

Veles

Andreje Šiškina Veles či Volos je slovanský bůh s širokým okruhem působnosti. Jeho funkce ochránce skotu souvisí s bohatstvím, ale především s pozicí vládce podsvětí, které bylo představované jako louka, kde se pasou duše lidí.

More about us

About

Často se spojuje s přírodou, zejména se zvířaty a podsvětím, čímž zároveň představuje propojení mezi světem člověka a dušemi předků. Jako jeden z hlavních božstev slovanského panteonu měl Veles velký význam pro zemědělství a pastvu, což podtrhuje jeho roli v zajišťování blahobytu. Veles byl často zobrazován jako mocný muž, ačkoli se na něj obraceli lidé s pokorou a úctou, věříce v jeho schopnost přinášet úrodu a štěstí. Jeho příběhy nejsou jen legendami; odrážejí hodnoty spolupráce a vzájemné pomoci v komunitě. Velesova postava je ztělesněním schopnosti lidstva čelit výzvám a nacházet v nich novou naději. Ačkoliv Veles čelil různým výzvám, jeho vítězství nad jinými božstvy, jako byl Perun, ukazuje, že i konflikty mohou vést k novým začátkům a růstu. Tato dynamika v mytologii symbolizuje, že život je plný možností a každý konflikt může přinést příležitosti k pozitivnímu rozvoji. Dnes, při pohledu na Velesa, můžeme cítit inspiraci a povzbuzení k tomu, abychom se nevzdávali v těžkých chvílích a abychom brali sílu z přírody i z naší komunity. Jeho příběh nám připomíná, že i v temných chvílích může problesknout světlo, které nám ukazuje cestu k prosperitě a harmonii.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Varuna','Velnias','Ódin','Hermés','Svatý Blažej','Indra','Toponymum','Thór','Matěj Stryjkowský','Žloutenka','Vala (hinduismus)','Ull'

Hermes

Indra

Ódin

Thór

Toponymum

Ull

Varuna

Velnias

Žloutenka