Array ( [0] => 14787777 [id] => 14787777 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Vydědění [uri] => Vydědění [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Vydědění''' (zastarale také '''exheredace''' z [[Latina|lat.]] ''exheredatio'') je jednostranné [[právní jednání]] [[fyzická osoba|fyzické osoby]], kterým svému [[potomek|potomku]] ze stanovených důvodů odejme [[subjektivní právo|právo]] domáhat se i přes [[závěť]] svého zákonného dědického podílu nebo jeho části (tedy tzv. [[povinný díl|povinného dílu]]). Platným vyděděním ztrácí vyděděný (zcela nebo zčásti) postavení [[nepominutelný dědic|nepominutelného dědice]]. [1] => [2] => [[Listina (právo)|Listina]] obsahující právní úkon vydědění se označuje jako ''prohlášení o vydědění'' a vyžaduje splnění stejných formálních náležitostí jako [[závěť]]. Jedna listina může obsahovat jak závěť, tak i prohlášení o vydědění. [3] => [4] => == Vydědění v současném českém právu == [5] => Podle současné české právní úpravy (§ 1646–1649 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanského zákoníku]]) může [[zůstavitel]] vydědit nepominutelného dědice, jestliže [6] => * mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, [7] => * o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, [8] => * byl odsouzen pro [[trestný čin]] spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze, [9] => * vede trvale nezřízený život nebo [10] => * je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že je obava, že svůj povinný díl pro své potomky nezachová (v tomto případě však lze vydědit pouze tak, že se daný povinný díl určí potomkům vyděděného). [11] => Zákon umožňuje vydědit i k [[dědická nezpůsobilost|dědictví nezpůsobilého]] potomka, připouští také vydědění i jen ohledně části [[pozůstalost]]i. Dále výslovně zakotvuje, že vydědění se automaticky vztahuje na potomky vyděděného, ledaže zůstavitel určí v prohlášení o vydědění jinak. V prohlášení o vydědění je opět nutné uvést a konkretizovat důvod vydědění. Není-li uveden, je přesto možné, že vyděděný potomek bude z dědictví vyloučen, jestliže se takový zákonný důvod v řízení o dědictví prokáže. [12] => [13] => == Předchozí české právní úpravy == [14] => [15] => === Období do 31. prosince 1950 === [16] => Podle [[Všeobecný zákoník občanský|obecného zákoníku občanského]] (§ 768–773) mohlo být [[dítě (právo)|dítě]], [[vnuk|vnouče]], pravnouče, [[rodičovství|rodič]] nebo prarodič vyděděn, jestliže [17] => * zanechal zůstavitele bez pomoci v nouzi, [18] => * byl pro [[zločin]] odsouzen k [[věznice|žaláři]] doživotnímu nebo dvacetiletému, [19] => * vede vytrvale nezřízený život, který se příčí veřejné [[mravnost]]i nebo [20] => * jako zůstavitelův předek úplně zanedbal jeho výchovu [21] => a v dalších zákonem stanovených případech (např. donutil zůstavitele sepsat [[závěť|poslední vůli]]; do roku 1868 i pokud odpadl od [[křesťanství|křesťanské víry]]). [22] => [23] => === Období od 1. ledna 1951 do 31. března 1964 === [24] => Podle [[Občanský zákoník (Československo, 1950)|středního občanského zákoníku]] (§ 552) mohl zůstavitel vydědit svého neopominutelného dědice, jestliže [25] => * ho opustil v nouzi, [26] => * byl odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo [27] => * trvale odpírá pracovat. [28] => Vztáhnout vydědění na potomky vyděděného (jestliže byl vyděděným potomek) nebylo možné. [29] => [30] => === Období od 1. dubna 1964 do 31. března 1983 === [31] => V tomto období institut vydědění neexistoval. [32] => [33] => === Období od 1. dubna 1983 do 31. prosince 1991 === [34] => Zůstavitel mohl podle § 469a [[Občanský zákoník (Československo, 1964)|občanského zákoníku]] vydědit svého potomka, jestliže mu v rozporu s pravidly [[socialismus|socialistického]] soužití neposkytl potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech. [35] => [36] => V ''listině o vydědění'', která také musela jinak splňovat náležitosti závěti, musel být uveden důvod vydědění, a to jak obecným důvodem podle [[zákon]]a, tak i uvedením konkrétních skutečností, ze kterých vyplývá, že důvody vydědění byly v tomto případě splněny. Opět nebylo možné vydědit i potomky vyděděného. [37] => [38] => === Období od 1. ledna 1992 do 31. prosince 2013 === [39] => Zákon umožnil vydědit potomka, jestliže [40] => * v rozporu s [[dobré mravy|dobrými mravy]] neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v [[nemoc]]i, ve stáří nebo v jiných závažných případech, [41] => * o zůstavitele trvale neprojevoval opravdový zájem, který jako [[potomek]] projevovat měl, [42] => * byl odsouzen pro [[úmysl]]ný trestný čin k [[trest odnětí svobody|trestu odnětí svobody]] v trvání nejméně jednoho [[rok]]u nebo [43] => * trvale vedl nezřízený život. [44] => Nově bylo umožněno vydědit i potomky vyděděného, ale tato skutečnost musela být v listině o vydědění výslovně uvedena. Částečné vydědění umožnila až [[judikát|judikatura]]. [45] => [46] => {{Dědické právo}} [47] => {{Autoritní data}} [48] => {{Portály|Právo}} [49] => [50] => [[Kategorie:Dědické právo]] [51] => [[Kategorie:Pojmy soukromého práva]] [] => )
good wiki

Vydědění

Vydědění (zastarale také exheredace z lat. exheredatio) je jednostranné právní jednání fyzické osoby, kterým svému potomku ze stanovených důvodů odejme právo domáhat se i přes závěť svého zákonného dědického podílu nebo jeho části (tedy tzv.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'závěť','potomek','nepominutelný dědic','povinný díl','subjektivní právo','fyzická osoba','právní jednání','vnuk','křesťanství','zločin','Občanský zákoník (Československo, 1964)','zákon'

Křesťanství

Potomek

Vnuk

Zákon

Závěť

Zločin