Ústín

Ústín je obec ležící v okrese Olomouc. Žije zde obyvatel.

Název

Jméno vesnice znělo původně Ustín a bylo odvozeno od osobního jména Usta, což byla domácká podoba jména Ustoj ("kdo stojí stranou"). Délka v první souhlásce byla zavedena v 19. +more století mylným ztotožněním jména s obecným ústí.

Historie

První písemný doklad o této obce pochází z latinské listiny z roku 1078 (Ustyn).

Středověká historie

Ve 12. století, konkrétně v roce 1160 daruje král +more'>Vladislav I. klášteru Hradisko v této obci 3 popluží, ostatní části v té době patří světským feudálům. Víme také, že kolem roku 1373 zde vlastnili některé části vladykové Šeflín, Sumplín a Hanuš z Ústína, kteří však koupili poplužní dvůr od Všebora z Námeště spolu s třemi čtvrtlány, lázněmi a půlkou hospody. Dalším vlastníkem byl Sulík z Konice, ten vše prodal hradišťskému opatu Tevardovi (1365-1381). A od té doby má klášter ve svém vlastnictví celou obec, potom opat přikoupil mlýn nazývaný Spálený od Divy z Čekyně, který měl v té době v držení Luběnice. Mlýn byl vystavěn na toku Blaty. V tomto století se také poprvé objevují tzv. spory o blata mezi klášterem a Machníkem z Drahotuš, byly to pozemky mezi Ústínem a Luběnicemi po obou stranách potoka. V roce 1378 bylo rozhodnuto biskupským oficiálem Sanderem, že pozemky patří klášteru, ale mohou je užívat Ústínští i Luběničtí. Machník pak musel zaplatil „pokutu“ za to, že bral z těchto pozemků 6 let seno a otavu. Spor se znovu roznítil na konci století, kdy si obě strany zvolily jako smírčího soudce Lacka z Kravař. Lacek roku 1398 nařídil, aby zorané části už nikdy nebyly obdělávány, ale byly oběma stranami využívány jen jako pastviny.

Novověká historie

V 15. století za války Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína klášter Hradisko ztrácí mimo jiného vlastnictví také Ústín, aby ho za 28 let znovu nabyl.

Ještě na počátku 16. století je obec zpustlá a opuštěná, ale do konce století je obnovena. +more Mlýn Spálenec byl prodán v roce 1556 Janu Drahanovskému ze Stvolové, je dohodnuto, že bude plnit povinnosti vůči klášteru a platit poplatky, které měli dřívější držitelé. Později byl mlýn prodán Havlu Kurovskému z Vrchlabí a Náměště.

Třicetiletá válka v 17. století přinesla mnoho škod. +more Druhá polovina byla znovu poznamenána již zmiňovanými spory o blata. Za vlády císaře Leopolda I. (1640-1705), který vedl často války, vzrůstala chudoba a opati neustále zvyšovali nároky na své poddané, proto mezi nimi vzrůstala nespokojenost. A tak spolu s dalšími obcemi, které měl klášter v držení, podali i ústínští obyvatelé roku 1705 stížnost k císaři, ta však nebyla vyslyšena.

18. století

V 18. století (v roce 1783) přestali zdejší poddaní robotovat a mohli se z roboty vyplatit, toto vyplácení však trvalo jen do roku 1848. +more Důležitým milníkem v dějinách této obce je zrušení kláštera Hradisko v roce 1784, obec téměř po 600 letech mění majitele a spadá pod náboženský fond. V roce 1788 dochází k rozparcelování dvora, jež provedl baron Skal z Vídně a tím vzniká osada Skalov, kterou osídlili především hněvotínští Němci. Každému z nich připadly asi 3 ha pole a stavební parcela. O sedm let později vykoupila obec jeden z tehdejších dvou mlýnů spolu s jezem i stavem a vše zrušila, bylo také vysušeno několik rybníků.

19. století začíná pro Ústín prodejem obce do rukou Filipa Ludvíka ze Saint Genois (v roce 1826 a o rok později zanesen prodej do zemských desk). +more V tomto století byla vesnice mnohokrát stižena požárem, nejhorší v roce 1834, kdy lehla popelem celá. Na její obnovu přispěla nejvíce Moravskoslezská pojišťovna. Nepochybně i tato událost přispěla k založení sboru dobrovolných hasičů v roce 1892, tento spolek je aktivní dodnes a má bezesporu nejdelší tradici v obci. Potom co z vesnice v roce 1865 odtáhla pruská vojska vyskytla se epidemie cholery, zemřelo mnoho občanů.

Od počátku 20. století až po současnost

V roce 1902 je založeno vodní družstvo a ještě v tomtéž roce jsou zdejší pozemky odvodněny.V letech 1909-1911 došlo ke zcelování pozemků i přes to, že Skalovští byli proti, k úplnému spojení pak došlo v roce 1919, v té době již nebyl v osadě ani jeden občan německé národnosti, ti za přibližně 120 let přirozeně splynuli s původním místním obyvatelstvem.

Na začátku 20. +more století v obci působí několik spolků, které působí osvětově a oživují společenský život. Patří mezi ně: čtenářský spolek „František Palacký“ (1903-1923), odbor Národní jednoty (1914-1949), Místní odbor republikánského dorostu (1937), Místní odbor pokrokových žen a Sbor dobrovolných hasičů (od 189]).

První světová válka byla pro většinu obyvatel překvapením: „… dne 31. července 1914 byli jsme vyburcováni po půl noci obecním bubnem a starosta obce p. +more Zelinka Tomáš rol. z č. 6 četl při světle provolání k obyvatelstvu, a zároveň četl vyhlášku mobilisační, dle níž všichni vojíni do 42. roku se vyzývají, by během několika hodin se hlásili u svých oddílů. Obyvatelstvo bez tak všemi pověstmi o vypuknutí války již vyděšené, kupilo se po návsi…“ S válkou přišli do Ústína vojáci, první kolona č. 4 od dělostřelectva s velitelem Sigfridem Brochem. Dále 800 mužů útvaru doplňovacího velitelství ze Lvova s hejtmanem N. Chvojkou, který tyranizoval občany svou krutostí, nechával nařizovat nesmyslné a nesplnitelné rozkazy a jeho vojáci zdemolovali místní školu. Naposledy to byla baterie z Nemilan a Topolan, vojsko „vládlo“ v obci až do konce války. Tvrdou zkouškou byl též nástup vojenské služby pana učitele Chytila, místní učitelé byli tradičně oporou kulturního a společenského života lidí.

Ve válce padlo 10 ústínských mužů, 8 sloužilo v legiích z toho 6 v Rusku a 2 v Itálii. 28. října 1918 byla i zde vysazena „Lípy svobody“ a to před kapličkou.

Těsně po válce byli i místní sužováni kromě drahoty také suchy a mnozí ze zdejších utrpěli finanční ztráty při nemocích dobytka. Ale již záznamy z roku 1922 mluví o 3 hospodách, řeznictví, pekařství, obuvnictví, krejčovství, porodní babičce, zednickém a stolařském mistrovi, z čehož vidíme, že se obec za období „první republiky“ úspěšně rozvíjela. +more Byla však zrušena domácí výroba „olomouckých tvarůžků“ (tzv. pleskání), které se vyráběly hlavně domácnosti se sklepy vhodnými ke zrání. Používal se tvaroh z Bohuslavic.

V roce 1924 byla provedena elektrifikace místní kaple, kterou podpořili občané sbírkou. Dále se okolní vesnice rozhodli, že je třeba zregulovat tok Blaty ve spolupráci s Ústínem a to od těšetického mostu po Olšany. +more V obci se začala budovat kanalizace, nové dláždění a na žádost místního hasičského sboru také nádrž na vodu (která je nyní v zimě využita jako kluziště pro děti), aby byl zajištěn dostatek vody v obdobích sucha i pro případ požáru.

V roce 1938 byli 4 občané povoláni na hranice jako Stráž obrany státní. A v kronice je zapsáno: „Situace se vyvíjí den ze dne vážněji, neboť v politice sousedních států je plno zmatků. +more“ Nedlouho potom nastupuje vojenskou službu dalších 11 mužů. „15. března, v ranních hodinách - po 7. hod s úžasem pozorujeme překvapení, vjížděti do naší obce nestvůrné německé tanky - přeplněné německým vojskem, polonahým a hladovým, ale s prsty na spouštích strojních pušek, přijíždějícím od Vojnic k Vazu a dále k Olomouci. To vše jsme pozorovali z věže místní kaple, dělo se i ve Slatinicích a všade neboť Němci obsazují Republiku Čsl. “.

Roku 1940 byla obec přejmenována na Austin a osada na Skalow. Jako všechny obce musela odevzdat zvony z místní kaple na vojenské účely. +more 1942 bylo 6 lidí posláno na nucené práce do Berlína, všichni se po válce vrátili domů. Čtyři místní grunty byly zabaveny a přišli je obhospodařovat němečtí Rumuni, kteří však nerozuměli podmínkám pro zemědělství na Hané a o hospodářství se ani příliš nestarali. Dalších 6 lidí odešlo v roce 1944 jako totálně nasazení. Poslední rok byl pro vesnici nejhorší, 5 lidí bylo odvedeno gestapem, včetně pana řídícího učitele Hnilici, který již jednou byl zadržen, všichni se vrátili živí domů. 30. dubna byl jeden z občanů, pan Vojtěch Navrátil, zabit i s párem koní leteckou bombou, když jel do Olomouce. Při osvobozování probíhaly v okolí boje, přímo v Ústíně byli Němci s flaky a ostřelovali ruská letadla, která bombardovala silnici. Byli zabiti 2 občané Ústína a několik také raněno, především střepinami. Na okolních polích bylo nalezeno spoustu nevybuchlých bomb. Po 9. hodině dorazili do obce ruští vojáci, kteří se zdrželi přes noc a potom pokračovali v pronásledování nepřátel. V blízkých obcích, Křelově a Hněvotíně, hořelo. Rumunští Němci vše opustili již den před těmito boji.

Mnoho lidí, i celé rodiny, se v roce 1945 přestěhovalo do pohraničí, kde by mohli hospodařit na svém, ale někteří se do roka vrátili zpět. Tentýž rok 18. +more května byl ustanoven 1. Místní národní výbor. Rok poté na sjezdu rodáků, který trval 2 dny a zúčastnilo se ho přes 1000 lidí, byl odhalen památník padlým za první a druhé světové války. Pomník stojí za kaplí, jeho autorem je J. Pelikán.

Za totalitního režimu se započalo s budováním asfaltové silnice, zapojením místního rozhlasu, škola je vybavena novou tělocvičnou, 16. září 1952 vzniká Jednotné zemědělské družstvo a o čtyři roky později je postaven kravín atd. +more Zároveň však obec něco ztratila, skončila tradice sjezdu občanů specifických oslav „Nošení máje“ a „Honění králů“, které, ač tyto snahy byly, se již patrně nikdy nepodaří obnovit. Později Ústín, včetně JZD, spadá pod střediskovou obec Těšetice, roku 1976 byla zrušena místní škola a děti začaly dojíždět do Základní devítileté školy v Těšeticích. Po revoluci se ozývaly hlasy za obnovení malotřídky pro první stupeň školy, uznalo se však za vhodnější, aby vše zůstalo při starém a v budově je stále sídlo Mateřské školy.

Po sametové revoluci v 90. letech dostala vesnice nový impuls, vše co bylo v minulém režimu opomínáno se začalo napravovat. +more Započalo se s opravami: kaple, i jejích varhan, mateřské školky a osvětlení, v dalších letech pak oprava kapličky u obchodu, hospody, omítka na obecním úřadě včetně obloukových náspů, které jsou spolu s kamenným mostem (renovovaným v roce 1996) a hospodou chráněny Památkovým úřadem. Roku 1992 musel být pokácen památný strom, dvě stě padesátiletý jilm vaz (místu se říká „U Vazu“), na rozcestí mezi Ústínem, Vojnicemi a Těšeticemi a bylo nakázáno vysadit nový, neboť místo je význačným geografickým bodem v krajině. Od roku 1993 vyvážejí Technické služby Olomouc z obce popel, o rok později se začíná budovat vodovod. O dva roky později Ústín navštívil Václav Klaus, tehdejší předseda vlády. Dalšími změnami v obci bylo například se započetím tradice hodových zábav, pro jejichž účely byl zbudován u parketu za obchodem altánek, nebo vykácení 17 obrovských topolů, které rostly u místního kluziště.

Galerie

Ústín, kaple. jpg|Kaple sv. +more Jana a Pavla z roku 1861 Ústín, náves. jpg|Náves Ústín, pieta. jpg|Sousoší piety Ústín, most. jpg|Kamenný mostek přes potok Stousku z 18. století Sousoší Ježíše a Marie, Ústín, okres Olomouc. jpg|Sousoší Ježíše a Marie.

Odkazy

Reference

Související články

Římskokatolická farnost Těšetice u Olomouce

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Olomouc Kategorie:Obce v okrese Olomouc Kategorie:Mikroregion Kosířsko Kategorie:Mikroregion Olomoucko Kategorie:Sídla v Hornomoravském úvalu