Cesko.wiki Česká komora architektů
Author
Albert FloresČeská komora architektů (ve zkratce ČKA) je veřejnoprávní subjekt, jehož posláním je vytvářet podmínky pro co nejsprávnější výkon povolání - profese architekta, urbanisty, krajinářského architekta, potažmo projektanta pozemních staveb nebo parků - jako „svobodného povolání“ s cílem snižovat rizika pro všechny účastné strany. Hlavním a prvním úkolem je ověřit odborné schopnosti a připravenost osob vykonávat povolání. Její sídlo je v Praze a má pobočku v Brně.
Poslání
Jedním z hlavních úkolů, který má plnit, je vytváření správných a rovnovážných vztahů mezi účastníky procesu navrhování staveb, územním plánováním a jejich následné realizace. Profese architekta je vykonávána na rozhraní veřejných a soukromých zájmů. +more Veřejné zájmy mohou být v případě jejich porušení velmi vážný dopad na jednotlivce, společnost nebo veřejný prostor. Někdy mohou být i nevratné. Na místě je tedy vysoce odborné usměrnění jejich výkonu. Tyto aktivity je ČKA pověřena vykonávat ve vzájemné dělbě práce mezi ní a Českou komorou stavebních inženýrů (ČKAIT). Komory byly zřízeny zákonem a převaha jejich úkolů je veřejnoprávní podstaty. Vedle poslání chránit veřejný zájem, je doprovodným úkolem dbát o vysokou stavební kulturu, i když jiné pospolitosti i jednotlivci jsou s ohledem na povahu věci a větší spontaneitu pro takový úkol disponovány lépe.
Vznik
Česká komora architektů vznikla z nové motivace (po roce 1989) spojené s touhou vytvořit prostředí pro řádný výkon náročných povolání, která mají značný dopad na veřejný život, veřejný prostor a dotýkají se zájmů téměř všech obyvatel i společnosti jako funkčního celku.
Charakter
ČKA je subjektem veřejného práva (v jednom ohledu orgánem veřejné moci) - není tedy dobrovolným ani nedobrovolným spolkem sdružujícím osoby stejné profese na základě společných zájmů. Taková představa ač častá není správná. +more V první řadě jde o neomezenou sumu autorizovaných osob, u kterých byly zkouškami ověřeny schopnosti vykonávat povolání, jež vyžaduje veřejnou regulaci, a byly autorizovány. Teprve druhotně (i když ve stejný okamžik) se tyto osoby stávají členy Komory, proto aby výkon svěřených úkolů probíhal v demokratickém prostředí, podléhal demokratickému a veřejnému ověření, přičemž byl vykonáván k tomu povolanými kvalifikovanými osobami. Numerus clausus nesmí být uplatňován.
Autorizace
Autorizace je ověření odborných, profesionálních schopností a dovedností a morálních vlastností (bezúhonnost) po předepsané tříleté praxi. Zjišťuje se v průběhu veřejné zkoušky, na které spolupracují Česká komora architektů a stát. +more Obsah zkoušky je dán zákonem, vnitřními řády a zvyklostmi lege artis. Je obdobou atestace u lékařů a justiční či advokátní zkoušky u právníků. Výsledkem úspěšně vykonané zkoušky a po předepsaném slibu je vystavení osvědčení o autorizaci, které se stává součástí veřejného rejstříku. Komora za společnost garantuje, že autorizované osoby ovládají alespoň v minimální míře odbornost tak aby se nestaly rizikem pro dotčené strany.
Projektovou dokumentaci pro stavby (vybrané činnosti ve výstavbě) smějí vykonávat jen a pouze autorizované osoby a to výlučně osobně. Pro tento účel stvrzují dokumentaci úředním razítkem se státním znakem.
Historie
Česká komora architektů vznikla přijetím zákona č. 360 na 37. +more schůzi České národní rady 12. května 1992 (jako jedna z posledních profesních komor) a na základě dlouhodobého restitučního procesu, který byl zahájen neformálními rozpravami již před „sametovou revolucí“. Její předchůdkyní byla Komora civilních inženýrů (1913-1951), jež měla sekci architektů. Nedemokratický režim před rokem 1989 zrušil profesní komory již ve svém počátku a nedovolil svobodný výkon vysoce kvalifikovaných povolání v samosprávném modelu. Profesní komory likvidoval ihned na počátku 50. let.
V době nesvobody nesměly fyzické osoby samostatně projektovat, to mohly pouze právnické osoby - tzv. „socialistické organizace“ pak tedy motivace, zodpovědnost i kreativita, která je vlastní jen individuálním osobám, se téměř vytratila.
První úvahy o obnovení komor se vynořily z popudu V. Havla a M. +moreMasáka v prostředí libereckého ateliéru SIAL, v bytě architekta O. Binara a za účasti K. Hubáčka již v zimě roku 1986.
Zákonné vymezení
Odbornou činnost autorizovaných osob a s tím spojenou činnost vymezuje zákon č. 360 z roku 1992, který prošel několika novelami v součinnosti se zákonem stavebním (§ 158).
Výkon veřejné správy
Česká komora architektů vykonává jako orgán veřejné správy ověření odborné způsobilosti osvědčenou autorizací a vede registr těchto autorizací v řádném režimu (podobně, jako jsou vedeny jiné obdobné veřejné registry a rejstříky - živnostenský rejstřík, obchodní rejstřík). Tento úkol veřejného zájmu na ČKA přenesl stát v delegaci své suverenity zákonem ZvpAIT č. +more 360/92 Sb. a na základě ústavního zmocnění dle čl. 26 odst. 3 LPS.
Vnější vztahy
Dle jejich úkolů jedná ČKA pravidelně s orgány veřejné správy, zejména ministry a jejich úřady a účastní se hlasem poradním legislativního procesu. Je členem mezinárodních organizací ACE, EFAP a UIA a jejich prostřednictvím komunikuje s Evropskou komisí. +more Spolupodílí se na akreditaci vysokých škol v oborech její působnosti.
Udržuje také četné a dělné kontakty s ostatními profesními komorami.
Demokratické procesy v Komoře
Komora je zároveň samosprávnou organizací. Osoby, které jsou již autorizovány se vzápětí (respektive ve stejný moment) staly i členy Komory a získaly tak práva spravovat na základě uznaných demokratických pravidel společné věci, vydávat podzákonné právní normy (vnitřní řády Komory) a převzít na sebe práva a povinnosti, které z toho vyplývají.
Veřejný zájem
Jedním z dalších úkolů veřejného zájmu je kontrola soutěží na poli projektování: Jako pověřený subjekt dbá na transparentnost a férovost jednoho z nejstarších soutěžních nástrojů - architektonické soutěže, což je speciální forma soutěže o návrh. Dle své zkušenosti sleduje i transparenci ostatní druhů soutěží a výběrových řízení v projektování a stavitelství.
Urbanismus
K profesi architekta nedílně patří také navrhování měst, urbanismus a územní plánování. Komora se stará i o výkon povolání krajinářských architektů a architektů činných na poli krajinného plánování.
Struktura
Komora má tyto orgány: * valnou hromadu - všechny autorizované osoby, které se dostaví * představenstvo (12 členů) * předsedu (+ 1. a 2. +more místopředsedu), který je mluvčím Komory a zastupuje ji navenek * dozorčí radu (9 členů) * stavovský soud (9 členů) * autorizační radu (8 členů - jmenovaný orgán činný na pomezí státní správy a samosprávy).
Přehledy
Česká komora architektů se prokazuje poměrně citelnou dynamikou demokratických procesů a zřetelnou personální obměnou personálního složení orgánů. Každoročně je volena nová 1/3 všech orgánů a jejich regionální původ (plošné rozložení na území státu) je obstaráván třemi základními volebními obvody (Praha, Čechy, Morava) v korelaci a největší početní seskupení AA. +more Za 18 let existence se v jejím čele vystřídalo 5 předsedů, tedy jeden na přibližně 3,6 roku. Předseda je volen vždy na 1 rok. Citelnější je obměna na čele dalších orgánů komory stavovského soudu a dozorčí rady. Ve všech orgánech se vystřídalo za dobu existence doposud více než 111 osob.
Reference
Literatura
ČESKÁ KOMORA ARCHITEKTŮ. Ročenka ČKA 2007 = The yearbook of CCA 2007. +more Sest. Markéta Pražanová. Praha: Česká komora architektů, ©2007. 173 s. ISBN 80-86790-08-8. * Česká komora architektů: ročenka = The Czech Chamber of Architects: the year book. Praha: Česká komora architektů, [url=://www. zakonyprolidi. cz/cs/1992-360 * [[Zdeněk Koudelka|KOUDELKA, Zdeněk]2002]- . * ČESKÁ LÉKAŘSKÁ KOMORA; PTÁČEK, Radek; KUBEK, Milan a KUBÍČEK, Pavel. Česká lékařská komora: historie a význam. Praha: Pro Českou lékařskou komoru vyrobila Grada, 2011. 253 s. ISBN 978-80-247-3973-1. * ČESKO. Těsnopisecká zpráva o schůzi 37 České národní rady 12. 5. 1992. Praha: ČNR, 1992, s. 59-97. * ČESKO. Zákon č. 360 ze dne 7. května 1992, o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (autorizační zákon). Sbírka zákonů ČR. 1992, částka 73. ISSN 1211-1244. Dostupné také z:[/url]]. Samospráva. Praha: Linde, 2007. 399 s. . * NUHLÍČEK, Josef; HLAVÁČEK, Ivan, ed. a MARKOVÁ, Markéta, ed. Veřejní notáři v českých městech, zvláště v městech pražských až do husitské revoluce. Praha: Notářská komora České republiky, 2011. 391 s. ISBN 978-80-87271-41-4. * PAVLÍČEK, Václav a kol. Ústava a ústavní řád České republiky: komentář. 2. díl, Práva a svobody. 2. , dopl. a podstatně rozšíř. vyd. Praha: Linde, 1999, s. 227 [komentář k čl. 26 odst. 2 LPS]. 975 s. Zákony. Komentáře. ISBN 80-7201-170-7. * SVOBODA, Petr. Ústavní základy správního řízení v České republice: právo na spravedlivý proces a české správní řízení. Praha: Linde, 2007. 359 s. ISBN 978-80-7201-676-1. * TELEC, Ivo a TŮMA, Pavel. Autorský zákon: komentář. V Praze: C. H. Beck, 2007. xviii, 971 s. Velké komentáře. ISBN 978-80-7179-608-4.