Česká moderna

Technology

12 hours ago

Author

Česká moderna je umělecký směr, který vznikl na přelomu 19. a 20. století v Čechách. Byl ovlivněn mezinárodními modernistickými tendencemi a svým charakterem se odlišoval od klasicistního historismu, který byl dominantním stylem té doby. Česká moderna se vyznačovala velkou různorodostí a experimentálním přístupem k umění. Umělci tohoto směru stáli na první linii kulturních a sociálních změn a usilovali o svobodu a nezávislost v tvůrčím procesu. Mezi nejvýznamnější představitele české moderny patřili například Alfons Mucha, Antonín Slavíček, František Kupka, Jan Preisler nebo Josef Čapek. Česká moderna zanechala nezmazatelnou stopu ve světovém umění a přispěla k rozvoji českého výtvarného umění.

Česká moderna je označení pro generaci básníků, literárních kritiků a politických novinářů v české literatuře v 90. letech 19. a na počátku 20. století, spjatou s manifestem České moderny. Vznikla v roce 1895 jako výsledek kritických bojů mladých autorů s konzervativní kritikou kolem revue Osvěta a některými představiteli starší literatury v čele s Jaroslavem Vrchlickým a Vítězslavem Hálkem. Stavěla se proti církvi a mladočeské straně.

V díle generace České moderny se objevují moderní literární směry jako symbolismus, dekadence a impresionismus, reagující na rozsáhlé společenské změny, dynamický rozvoj vědy a techniky v druhé polovině 19. století a s nimi spojené hromadné pocity promarněných nadějí a nejistoty z nového způsobu života (později souhrnně nazývané termínem „fin de siècle“ - konec století). +more Východisko z této krize měla představovat silná osobnost, inspirovaná filosofií Arthura Schopenhauera a Friedricha Nietzscheho.

Zásadní proměnou oproti předchozímu období prošla poetika literárního díla. Autoři byli ovlivněni nonkonformní tvorbou francouzských prokletých básníků. +more Objektivitu realismu postupně nahrazuje subjektivita, racionální složka je potlačována emocemi, průměrné (typizované) hrdiny střídají psychicky labilní až nemocné individuality. Typické je využívání mnohoznačných, často překvapivých metafor a symbolů. Centrem dění je lidská duše, pomocí níž je nahlíženo na svět.

V prvním desetiletí 20. století na Českou modernu volně navázali tzv. anarchističtí buřiči a později i předválečná moderna.

Vznik a vývoj

Značně nesourodá generace mladých básníků a kritiků vstoupila na českou literární scénu na přelomu 80. a 90. +more let, tedy v době kulturního vlivu umělecky protichůdných lumírovců a nastupujícího kritického realismu v próze. Jako první na sebe upozornil Josef Svatopluk Machar. Ten oprostil svou poezii od poetismů ve prospěch hovorovosti, jamb nahradil trochejem a po vzoru Sládka s Nerudou kladl důraz na význam slova. V tomto duchu debutoval sbírkou Confiteor (1887).

Problematikou moderního umění se poprvé teoreticky zabýval František Xaver Šalda ve své stati Syntetism v novém umění (Literární listy, 1892), v níž se snaží vyjádřit výhody plynoucí z propojování analyticko-sociálního (naturalistického) přístupu k tvorbě s nábožensky metafyzickým (symbolistickým).

Situace mezi lumírovci a mladší generací se vyostřila v roce 1894, kdy se na obranu Hálkova díla proti kritickému hodnocení ze strany Machara postavil Jaroslav Vrchlický a sympatizanty nových uměleckých tendencí pejorativně označil za „modernisty“. Tak došlo k rychlejšímu vzájemnému sblížení mladých autorů a ustavení České moderny. +more Pro vnitřní napětí však místo připravovaného almanachu otiskla pouze svůj manifest.

Manifest České moderny byl vydán v říjnu roku 1895 v časopise Rozhledy. Jeho znění sestavil Josef Svatopluk Machar, v některých bodech byl poté doplněn Františkem Xaverem Šaldou. +more Kromě estetických cílů (jako např. individualistický přístup, nepoplatnost módním trendům v literatuře) byl požadován zcela nový typ literární kritiky. Kritici měli být postaveni na úroveň samotných autorů. Zároveň byla ostře odsouzena politika mladočeské strany.

Signatáři manifestu byli představitelé Rozhledů: J. Pelcl, F. +more Soukup a J. Třebický, kritici: F. X. Šalda a F. V. Krejčí, realismu blízcí žurnalisté: V. Choc a K. Koerner, ze spisovatelů: J. S. Machar, O. Březina, A. Sova, V. Mrštík a J. K. Šlejhar. .

Manifest vyvolal mezi mladou generací převážně pozitivní ohlas. Proti se postavil časopis Katolické moderny Nový život, Arnošt Procházka v Moderní revue a konzervativní orgány včetně mladočechů. +more Následně se však vystupňovaly rozpory mezi jednotlivými představiteli a Česká moderna se záhy rozpadla.

Charakteristické znaky

V této době se postupně zkracovala vzdálenost mezi kulturním centrem a periferiemi. Jednotlivé literatury se začaly vzájemně více ovlivňovat; autoři navazovali styky se svými zahraničními kolegy. +more Dynamický vývoj nových stylů v Evropě se snažila zachytit sílící překladatelská činnost.

Skupina vzhledem ke své různorodosti neměla jednotný umělecký program. Naproti tomu prosazovala právo na osobité pojetí tvorby a individualismus (nezávislost na společenských normách). +more Jednotícím prvkem byl rovněž politický nonkonformismus.

Ve čtenáři hledali autoři spřízněnou duši - snažili se oslovit jeho obrazotvornost a roznítit touhu po rozšiřování obzorů. Próza byla značně lyrizovaná, typická byla minimální dějovost. +more Poezie se stala volnější, přístupná experimentům.

Představitelé České moderny kromě toho upozorňovali na nepřekonatelnou propast mezi modernou a starší generací. Kritizovali nacionalismus (a naopak propagovali dorozumění s německou menšinou). +more Žádali všeobecné hlasovací právo (v roce 1894 proběhl tzv. proces s Omladinou), podporovali dělnické hnutí a ženskou emancipaci. Snažili se navázat na dílo Karla Havlíčka Borovského a Jana Nerudy.