Členské státy NATO

Současní členové NATO zvýrazněni modře Časová osa států NATO NATO je euroatlantický vojenský pakt, který tvoří 32 členských států z Evropy, Severní Ameriky a Asie. Byl založen 4. dubna 1949 podpisem Severoatlantické smlouvy. Článek pět smlouvy uvádí, že pokud dojde k ozbrojenému útoku proti jednomu z členských států, považuje se to za útok proti všem členům a ostatní členové pomohou napadenému členu, v případě potřeby i ozbrojenými silami.

Z 32 členských zemí se 29 nachází převážně v Evropě, dvě v Severní Americe a jedna v Asii. V letech 1994-1997 vznikla širší fóra pro regionální spolupráci mezi NATO a jeho sousedy, včetně Partnerství pro mír, iniciativy Středomořský dialog a Euroatlantické rady partnerství.

Všichni členové mají armádu, s výjimkou Islandu, který nemá typickou armádu (má však pobřežní stráž a malou jednotku civilních specialistů pro operace NATO). Tři z členů NATO jsou jaderné mocnosti (tj. +more země disponující jaderným arsenálem): Francie, Spojené království a Spojené státy.

V současné době NATO v rámci své politiky rozšíření Open Doors uznává Bosnu a Hercegovinu, Gruzii, a Ukrajinu jako aspiranty na členství.

Členské státy

Speciální opatření

Tři skandinávské země, Dánsko, Island a Norsko, které vstoupily do NATO jako zakládající členové, se rozhodly omezit svou účast ve třech oblastech: na jejich území nebudou žádné stálé mírové základny, žádné jaderné hlavice a žádná vojenská aktivita spojenců (pokud nebudou pozváni). Dánsko však povolilo americkému letectvu udržovat stávající základnu Thule v Grónsku.

Od poloviny 60. do poloviny 90. +more let 20. století Francie prosazovala vojenskou strategii nezávislosti na NATO v rámci politiky označované jako „gaullo-mitterrandismus“. Nicolas Sarkozy v roce 2009 vyjednal návrat Francie do integrovaného vojenského velení a Výboru pro obranné plánování, přičemž tento výbor byl následujícího roku zrušen.

Vojenský personál

Následující seznam je sestaven na základě publikace The Military Balance, kterou každoročně vydává Mezinárodní institut pro strategická studia.

Vojenské výdaje

Výdaje Spojených států na obranu jsou více než dvojnásobkem výdajů na obranu všech ostatních členů NATO dohromady. Kritika tehdejšího amerického prezidenta Donalda Trumpa, že mnohé členské státy nepřispívají svým dílem v souladu s mezinárodní dohodou, vyvolala různé reakce amerických a evropských politických představitelů, od posměchu až po paniku.

Průzkum Pew Research Center z roku 2016 ukázal, že ačkoli většina zemí vnímá NATO pozitivně, většina členů NATO dává přednost zachování stejných vojenských výdajů. Také odpovědi na otázku, zda by jejich země měla vojensky pomoci jiné zemi NATO, pokud by se dostala do vážného vojenského konfliktu s Ruskem, byly smíšené. +more Zhruba polovina nebo méně v šesti z osmi dotazovaných zemí uvedla, že by jejich země měla použít vojenskou sílu, pokud Rusko zaútočí na sousední zemi, která je spojencem NATO. A nejméně polovina ve třech z osmi zemí NATO uvedla, že by jejich vláda za takových okolností neměla použít vojenskou sílu. Nejsilnější odpor proti odpovědi ozbrojenou silou je v Německu (58 %), následuje Francie (53 %) a Itálie (51 %). Více než polovina Američanů (56 %) a Kanaďanů (53 %) je ochotna reagovat na ruskou vojenskou agresi proti některé ze zemí NATO. Většina Britů (49 %) a Poláků (48 %) by rovněž dostála svému závazku podle článku 5. A Španělé jsou v této otázce rozděleni: 48 % jej podporuje, 47 % je proti.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:NATO NATO